5. června 2016

10 pravidel, díky kterým je můj život jednodušší


V dnešním příspěvku se zaměřím na pravidla nebo zvyky, které jsem zavedla do svého každodenního života. V minulosti se mi často stávalo, že jsem měla naplánovaných spoustu aktivit, o kterých jsem už dopředu věděla, že je nemám šanci všechny stihnout. Díky tomu jsem pak zapomínala na spoustu domluvených věcí. Tak nějak jsem měla pocit, že musím být u všeho, kde se něco děje a že mi nemůže nic utéct. To mi ale dělalo v hlavě akorát binec a byla jsem nervózní. Často jsem měla takový ten pocit, že jsem měla něco udělat, ale nedokázala jsem si vzpomenout, co to bylo a v hlavě mi to pořád viselo a nedalo mi to spát. Celkově jsem byla dost roztěkaná, nervózní, pořád tak nějak ve spěchu a i když jsem dělala strašně moc, měla jsem pocit, že nestíhám nic. Ono totiž být zaneprázdněný ještě neznamená být produktivní. Následujících deset pravidel mi pomáhá se podobným stavům vyhýbat.

1. Stlaní postele

To zní asi dost srandovně. Jak někomu pomůže to, že si ráno ustele postel? Taky jsem se tomu smála, když jsem to někde četla, ale ono to fakt funguje. Vypozorovala jsem, že když si ráno ustelu postel (což jsem dříve nedělala), mám pocit, jakoby můj den hned začal organizovaně a s nějakou disciplínou. Navíc mi to pomáhá udržovat pořádek v ložnici. Když vidím hezky ustlanou postel, nesvádí mě to tolik házet oblečení na hromadu, jak tomu bylo kdysi. Takže jo, stelu si postel, hurá, maminka by byla pyšná.



2. Ráno 15 minut pro sebe

Ještě před tím, než se pustím do práce, si každé ráno na 15 minut sednu s kávou a přemýšlím o tom, co mě ten den čeká, co bych chtěla stihnout a udělat v práci. Ale myslím i na to, co budu dělat po práci, jak bych chtěla, aby vypadal můj den. V podstatě si každý den stanovím nějaký malý cíl a moje dny jsou pak mnohem produktivnější, ale přitom ne uspěchané. Beru to jako určitý druh meditace, i když to má do meditace v pravém slova smyslu dost daleko. Řekla bych, že ráno dost ovlivní to, jak pak bude vypadat celý den. A mně pomáhá uvědomit si, na co se ten den těším a většinou mám pak hned od rána dobrou náladu. O víkendech, když mám více času, si někdy i píšu nějaké myšlenky na papír nebo se věnuju cvičení, prostě tak nějak trávím čas sama se sebou.



3. Vytřídění šatníku/zbytečností

Když jsem vyházela většinu věcí, protože jsem je nenosila, neseděly mi nebo se mi nelíbily, zůstalo mi toho ve skříni fakt málo. Ale je neuvěřitelně osvobozující pocit vědět přesně, co a kde v té skříni mám. A mít tam přesně jen to, co chci a nic navíc. Zjednodušuje to ranní oblíkání, nemusím se přehrabovat kupou hader, a co je asi hlavní benefit, uklidnilo mi to moji roztěkanost z tolika možností. Mám totiž hrozný problém si vybrat, když je něčeho moc. I v restauraci mi dělá problém, když je v nabídce moc jídel. A co teprve oblečení, kterého jsou desítky kusů, barev, druhů, k tomu ještě doplňky do vlasů, náušnice, prstýnky, náramky. Ne, prostě ne. Ještě před čtyřmi lety jsem byla tak trochu šílená a musela jsem mít každý den jiné náušnice a jinou kabelku a nejlépe i jiný lak na nehty. Teď nosím už poslední 3 měsíce jen jedny náušnice, mám jeden náramek a tím to končí. Laky na nehty mám asi dva. 

Poslední dobou v minimalistických vodách docela frčí capsule wardrobe, což je minimalistický šatník, kde je malé množství oblečení, které jde mezi sebou dobře kombinovat. O vytvoření podobného šatníku se poslední dobou snažím, ale ještě určitě nejsem v cíli. Článek taky bude :).

A stejně tak osvobozující jako očista šatníku je i očista celého bytu a všeho haraburdí v něm. Jednoduše co nepřináší radost nebo užitek, není nutné mít doma.

4. To do list (přiměřeně dlouhý)

To do list je další věc, kterou dělám při svém ranním rituálu s kávou. Sepíšu si na papír, co vše chci ten den udělat. Na začátek si píšu vždycky ty úkoly, na které se nejmíň těším, a tak je mám pak většinou z krku ještě před obědem. Vždycky si ale dávám pozor na to, aby ten seznam nebyl moc dlouhý. To se pak stávalo, že jsem už předem věděla, že to všechno nestihnu, což bylo demotivující. Možná by součástí tohoto pravidla mohlo být i zkrácení To do listu. Měla jsem tendenci naložit si toho strašně moc a pak jsem byla na konci dne zklamaná, že jsem to nezvládla. Nebo jsem to i zvládla, ale byla jsem večer tak vyčerpaná, podrážděná a vyfluslá, že to za to fakt nestálo.

To do listy mi taky hodně pomáhají s takovým tím mentálním nepořádkem, kdy se mi stává, že pořád myslím na to, co musím udělat a kdy. Pro tyhle případy mám v mobilu výbornou aplikaci Wunderlist, kde je možné tvořit několik seznamů a To do listů s různými názvy. Když si jakoukoliv otravnou myšlenku na něco, co chci nebo musím udělat, hned napíšu do Wunderlistu, uleví se mi a mám pocit čistší hlavy. Ale opět platí, nic se nesmí přehánět. Kdyby mi tam vzniklo padesát seznamů, tak by to mělo asi opačný efekt.

5. Pořádek v telefonu

Smazala jsem z telefonu vše, co nepoužívám a všechny aplikace, které byly jen ztrátou času. To byla jedna z nejlepších věcí, které jsem mohla udělat. Získala jsem čas, klid a taky to přispělo k pořádku v hlavě. Napsala jsem i podrobnější článek o tom, jak jsem se vypořádala se sociálními sítěmi, které byly největším žroutem mého času.

6. Umět říkat NE

Zjistila jsem, že je občas hrozně těžké odmítnout nějakou aktivitu, kterou dělat nechci, nebo schůzku s někým, s kým se vidět nechci. Někdy se mi stávalo, že jsem naslibovala všem hory doly, diář jsem měla přeplněný všemi různými aktivitami, a stejně jsem nakonec nestihla ani půlku. Byla jsem na sebe naštvaná, proč něco lidem slibuju nebo proč někdy někam chodím "z povinnosti". Poslední dobou se snažím tohle hodně omezit. Někdy je to nepříjemné a možná si o mně někdy někdo pomyslel, že jsem sobec, jenže život mám jen jeden, že jo.

A nemusí se jednat vždycky jen o něco, co vyloženě nechci dělat. Ale může to být věc, která je překážkou pro můj dlouhodobý cíl. Třeba když se snažím šetřit na něco většího, ale kamarádi by pořád chtěli chodit někam, kde pak nechám spoustu peněz, z mého pohledu tak trochu zbytečně.

Takže se řídím tímhle:

  • když nemám čas, nedělám to
  • když  nemám chuť, nedělám to
  • když nemám energii, nedělám to
  • když na to nemám peníze, nedělám to
Zjistila jsem, že odmítání některých věcí, které jsem kdysi přijímala, mi dalo trochu jinou perspektivu a pomohlo mi to uvědomit si, co v životě chci a co ne.



7. Plánování rozpočtu

Pravidelné vytváření rozpočtu pro každý měsíc mi pomohlo v tom, že už nejsem nervózní ohledně toho, zda vyjdu s penězi, zda si můžu nebo nemůžu něco dovolit a taky jsem se díky tomu naučila hodně ušetřit. Článek o tom, jak šetřím a jak si plánuju rozpočet, je k přečtení zde.

8. Udělej to hned

Tím myslím, že pokud je potřeba něco po sobě uklidit, někam zavolat, něco vyřídit, snažím se dělat to hned, jak je to možné. Od doby, co se řídím tímhle pravidlem, je spousta věcí o dost jednodušší. Kdysi jsem třeba dostala od doktorky recept a místo abych ho šla hned vyzvednout, hodila jsem ho do kabelky, až se stalo, že propadl. Nebo mě třeba napadne, že bych se měla objednat k zubaři, no a místo, abych to udělala hned, odložila jsem to a nakonec jsem u zubaře nebyla rok a půl. Když mi přišel mail, který nebyl urgentní, označila jsem ho červenou vlaječkou "na později" a tak tam svítil třeba týden. Takhle bych mohla pokračovat dlouho, o nepořádku doma ani nemluvím. Tohle jediné pravidlo udělalo v mém životě velkou změnu. A taky jsem se inspirovala jednou youtuberkou, která říkala, že co se dá udělat do minuty, to udělá okamžitě. A ono se to nezdá, ale za minutu toho stihnu hodně - ustlat postel, opláchnout sklenici nebo uklidit oblečení do skříně.

9. Každá věc, kterou vlastním, má své místo

Přišla jsem na to, že největší důvod toho, proč se mi doma hromadil binec, byl fakt, že spousta mých věcí neměla jasně stanovené místo, kam patří. Někdy jsem třeba i začala uklízet, ale pak jsem si uvědomila, že některé věci nevím, kam dát, tak jsem se na to vykašlala a nechala to prostě na stole. Většiny takových předmětů jsem se buď zbavila, nebo jim místo našla. Úklid je pak čistě mechanická činnost, u které není potřeba pokaždé vymýšlet nové úložné prostory a jde to o dost líp.

10. Protřídění lidí, kterými se obklopuju


To zní hrozně radikálně. Jenže součástí minimalismu není jen zbavit se věcí, ze kterých nemáme radost, ale očista by se měla týkat i okolí. Mluvím o takových těch toxických lidech. Myslím, že každý z nás nějaké takové kolem sebe má. Jsou to ti, kteří nikdy za nic nepochválí, vyzdvihujou jen to špatné, mají potřebu stále oponovat, jejich názory nám nejsou nijak blízké, jejich přítomnost v nás vzbuzuje nepříjemné pocity, šíří kolem sebe nenávist a tak dál. Nač se takovými lidmi obklopovat? Co mi to dá? Většinou jen pořádnou dávku naštvání. A stojí mi to za to? K čemu je mít kolem sebe lidi, které upřímně nemám ráda, ani oni nemají rádi mě? No jasně, někdy je to nutné zlo, třeba když takového člověka máte v rodině nebo mezi kolegy. Ale jinak je fakt dost ulevující, když tyhle lidi ze svého života vypustíte. Ráda bych o toxických lidech napsala samostatný článek, ale obrázek zhruba máte.


Chtěla bych ještě dodat, že někdy není dobré dělat v životě mnoho změn najednou. Aspoň teda mně to moc nevyhovuje, protože potom když škobrtnu v jedné, tak se zpravidla vykašlu i na ty ostatní. Proto doporučuju zkoušet zavádět pravidla postupně. Určitě se dá najít spousta dalších, však jsem teprve na začátku cesty :).







Související články

8 komentářů:

  1. Moc se mi líbí bod č. 6. Také si myslím, že by člověk měl umět říkat ne, pokud se mu něco opravdu nechce. Často jsou lidé zvyklí jít někam (s někým) jen ze zvyku, nebo pro to, že se jim zdá, že se to od nich prostě očekává. Přitom se tímhle obíráme o drahocenný čas, který bychom mohli využít mnohem lépe :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně to jsem měla na mysli :). A jinak, nedávno jsem psala na vinted, aby mi někdo doporučil nějaký vegetariánský blog a nikdo nic. A hle, tvůj blog si mě našel sám, tak se jdu k tobě podívat :).

      Vymazat
  2. A k 6. bych dodal ještě zvedání telefonů - mám poslední dobou pocit, že většina lidí má nějak zafixováno, že se telefon musí okamžitě zvednou, kdykoliv komukoliv .. jakmile zazvoní telefon, okmažitě pustit všechno z rukou a letět k telefonu. Já už to tak teda nemám, když dělám něco důležitého, nebo se prostě s dotyčným nechci mmntálně bavit, tak ten telefon nezvednu, je to moje volba, a ne povinnost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě ani nenapadlo spojit. A nemůže to být problém, když by se jedná o něco urgentního? Ale třeba neznámá čísla mi taky vadí, většinou jde stejně jen o nabídku něčeho, co nepotřebuju apod.

      Vymazat
  3. jo, tahle teorie je pěkná, než se, jako vždy, ocitnu v moři odstřižků, uprostřed něčeho, co bude trvat týdny...

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za velmi hezky sepsané rady. Toto mi velmi dalo.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den, děkuji Vám za inspirativní článek. Nejvíce se mi líbí bod č. 6, kterým hned začnu. Uvědomila jsem si, že opravdu není nutné něco dělat, nebo se s někým scházet pouze z povinnosti. Důležitý je pro mě i bod č. 8. Stále něco odkládám, pak se mi (kupodivu) vše hromadí, a z toho jsem ve stresu a frustrovaná. Tomu chci zabránit.

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.