26. srpna 2016

S kým (ne)kamarádit?


Jendou z oblastí života, kde se minimalismus může projevit docela radikálně, jsou mezilidské vztahy. Už jsem v předešlých příspěvcích zmiňovala, že jakmile jsem začala s minimalismem, postupně jsem si uvědomila co (a koho) v životě chci nebo nechci. Došlo mi, čemu (a komu) chci věnovat svůj čas. Uvědomila jsem si, že musím být trochu sobec a musím umět říct ne lidem, se kterými čas trávit nechci.

Už jste možná někde slyšeli, že se říká, že člověk je průměrem pěti lidí, se kterými se nejčastěji stýká. Podle této logiky, pokud chceme být dobrým člověkem a chceme se někam posunout, měli bychom se stýkat hlavně s lidmi, které máme rádi, jsou pro nás inspirující a jejich přítomnost nás obohacuje a nabíjí energií. A naopak pokud se budeme stýkat s negativními lidmi, je dost pravděpodobné, že se sami nikam neposuneme a budeme si jen stěžovat.

Asi každý z nás se někdy setkal s někým, koho můžeme nazvat toxickým člověkem nebo vysávačem. Pokud nevíte, koho mám na mysli, tady je pár základních znaků, podle kterých ho poznáte:
  •  je věčně negativistický, pořád si na vše stěžuje, nevidí na ničem pozitiva
  •  nikomu nepřeje úspěch (spíš závidí)
  • rád mluví jen sám o sobě
  • má sny, ale nikdy se je nepokusí uskutečnit, protože to nejde  (i vaše sny smete ze stolu s tím, že se nemůžou splnit)
  •  dost často má zcela opačné názory a snaží se vám je vnutit (běda vám když nesouhlasíte)
  • nepodpoří vás, když se pouštíte do něčeho nového (naopak zdůrazňuje rizika a odrazuje)
  • když se vám něco nepodaří, nezapomene připomenout, že vám to říkal
  • debata s ním je vyčerpávající, cítíte se vysátí
  • málokdy se v rozhovoru doberete k nějakému konci, většinou v duchu rezignujete s tím, že to nemá cenu
  • když se mu pokusíte dát radu k vyřešení jeho trápení, vždy má nějaké "ale"
No a co se děje, když se s takovým člověkem setkáváme? Chvíli se ho snažíme povzbudit, může nám ho být dokonce i líto, když se mu pořád děje něco tak zlého, ale časem nám dojde trpělivost. Vysaje nás to, unaví, unudí, znechutí. Někdy se může stát i to, že s ním naskočíme na vlnu stěžování i přesto, že jsme vlastně relativně spokojení. To proto, že negativismus je nakažlivý. Proto pro sebe nemůžeme udělat nic lepšího, než s těmito lidmi přestat stýkat.

Někomu se může zdát radikální takové lidi ze života odříznout, přece se neotočím ke kamarádovi zády, když je na tom špatně. Samozřejmě, každý má někdy špatné období, ale zamyslete se nad tím, jestli je to vyvážené. Přátelství je o tom, že jednou podržíte vy jeho a potom on vás. Ale pokud je stále vše jen o něm a vy z toho přátelství nic nemáte, proč v něm setrvávat? Je to vlastně vůbec přátelství? Ale pozor, nenabádám k tomu, abychom se k těm lidem zachovali tak, že je začneme ignorovat a prostě je najednou nebudeme znát (i když u těch facebookových, se kterými jste se neviděli několik let a jen vás rozčilují svými příspěvky, to klidně udělejte). I odmítat se dá důstojně. Navíc, třeba ten člověk není úplně "ztracený". Pro začátek by stačilo promluvit si s ním a sdělit mu své pocity.

"Mám dojem, že pokaždé, když se vidíme, cítím se úplně vyčerpaný, protože vše vidíš negativně. Rád bych ti pomohl, ale žádné rady nepřijímáš. Takové přátelství mi nic nedává."

Pokud tomu člověku na vás záleží, třeba se nad tím zamyslí a pokusí se něco změnit. Pokud se ale opravdu jedná o toxického člověka, sázím spíš na to, že se urazí a nebude vás chtít už vidět.

Let them go, so you can grow.

No ale co s lidmi, se kterými se stýkat prostě musíme? Třeba kolegové, nadřízení nebo příbuzní? Prvním krokem by opět bylo, promluvit si s daným člověkem o svých pocitech (zejména u příbuzných), třeba to aspoň trochu zabere a ten člověk si uvědomí, co s vámi jeho chování dělá. U někoho naopak vyhodnotíme už od začátku, že se s ním o ničem bavit nechceme, proto doporučuji omezit interakci na minimum. Když do vás kolega už od rána začne hustit zase něco negativního, prostě ho utněte s tím, že máte práci a věnujte se tomu svému, on si časem najde jinou oběť.

Pokud jste si s ním promluvili a nezabralo to, ignorujete ho a nezabírá to, může pomoct dát mu jasně najevo, že takové chování pro vás není přijatelné a nenecháte si ho líbit. To je přesně ta chvíle, kdy v sobě musíme objevit toho sobce, který upřednostní sebe před druhým. Ale pozor, neznamená to, že se máme snížit k jejich způsobu chování - nebudeme je urážet, křičet na ně ani je soudit. Oni možná přesně tuhle reakci čekají a jsou na ni zvyklí. Naopak je odzbrojí naše klidná reakce.

"Vidím, že jsi naštvaný, to mě mrzí. Nelíbí se mi ale, že na mě křičíš."

Je mi jasné, že to vypadá dost nepřirozeně a že si v danou chvíli neumíme představit, že bychom takto zareagovali. To je často tím, že jsme zaplaveni emocemi. Proto dalším krokem je ovládat své emoce, k čemuž může pomoct, když se naučíme nebrat si jejich chování osobně. To co nám říkají totiž odráží jejich pocity ohledně nich samotných. Když kritizují, často to pramení z toho, že jsou nespokojení sami se sebou a jsou nejistí. Proto když budeme mít na mysli, že jejich jedovaté řeči vlastně nejsou tak úplně o nás, ale o nich, pomůže nám to zůstat v klidu. Ale nebudu lhát, u blízkých osob to může být dost náročné a nějakou dobu potrvá, než se naučíme nenechat se vtáhnout do konfliktu.

Dneska to bylo trošku z jiného soudku, ale věřím, že s toxickým člověkem se setkal aspoň jednou každý z nás. Budu ráda, když se se mnou podělíte i o vaše strategie zvládání podobných situací.

Související články

1 komentář:

  1. jsem obklopeni lidmi se stejnými vibracemi jako máme my, takže jediná cesta jak být obklopeni jen těmi, se kterými je nám skvěle, je změnit své vibrace a tím si přitáhnout stejné a své vibrace můžeme změnit tím, že bude nám bude skvěle sami se sebou:) vše okolo nás je jen zrcadlením nás samotných...cesta změny není vyloučit někoho ze života,nebo před někým utéct, protože pokud my zůstaneme stejní, opět nám někdo podobný do něj zas přijde:) minimalismus je pro mě nejzásadněji ve výběru mých myšlenek a ponechávání si těch,které jsou radostné a harmonické, ale nepotlačuju ty co nejsou, těm věnuju pozornost, dokud nepochopím odkud pramení a ten pramen změním a vyberu si o tom prameni jiné myšlenky-harmoničtější, vybírat si myšlenky to je velká škola minimalismu:)

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.