Jak na vybírání dárků

Dnes jsem se rozhodla pro jeden spontánní článek. Je to proto, že všude na internetu narážím na články nebo videa s tipy na dárky. Mám s nimi ale trochu problém. Některé mě fakt zaujaly, jsou v nich skvělé nápady, u jiných mám trochu pocit, že se nám snaží předat nějaký unverzální tip na dárek (často je to samozřejmě propagace nějaké konkrétní značky). Ale jak můžeme získat tip na dárek pro naši blízkou osobu od někoho cizího? V jednom z videí slečna říkala "mamince kupte třeba nějaký šperk, tím se zavděčíte vždycky" - s tím teda vůbec nesouhlasím. Co když zrovna moje maminka šperky vůbec nenosí? Skvělé tipy na dárky vidím i na různých eko stránkách. No jo, ale když moje rodina nebo lidi kolem mě nejsou eko nebo zero waste nadšenci, tak asi neocení lahev na vodu nebo knihu o bezodpadové domácnosti, i když mně samotné by se to líbilo moc. Někdy lidi dávají druhým dárky podle toho, co by oni sami chtěli dostat, což může být chyba. Může pomoct řídit se následujícím.

Pozorujte

Poslouchejte

Ptejte se

A pokud přece jen tápete...

Pro minimalisty a eko nadšence

Tuhle plátěnku jste mohli vidět na mém Facebooku. Strávila jsem nad ní pěkných pár desítek hodin, ale výsledek za to stál. Udělala obrovskou radost :).

Minimalistické Vánoce bez stresu

Už loni jsem psala článek, kde jsem se zamýšlela nad tím, jak minimalismus ovlivní naše Vánoce. S Matějem jsme si dali za cíl prožít je bez stresu, a musím nás znovu pochválit, povedlo se nám to. Tak jsem si řekla, že si sama pro sebe připomenu, co nám tehdy pomohlo (možná k tomu přidám i něco nového), a třeba to zase inspiruje i Vás.

Chce to plán

Méně je opravdu více

Minimalistická/Zero waste pečující kosmetika

DIY odličovací olej

Jak mě semlel obchoďák

Pamatujete, jak jsem jednou psala, že mě děsí nákupní centra přecpaná lidma a jak, i přes svou docela nedávnou vášeň k nakupování, nesnáším chodit po obchodech? No tak nedávno jsem tam musela. Protože bylo léto, a já potřebovala rychle plavky. Několik dní jsem se do té akce přemlouvala, protože mi stačilo, co jsem viděla z výloh - pro mě naprostá přehlídka nevkusu. Tedy pokud ve svých 28 letech nechci nosit plavky s banány, ananasy, volány nebo na sebe nechci upozorňovat neonovými barvami. Bylo mi jasné, že to bude peklo, ale řekla jsem si, že budu statečná. Obešla jsem snad všechny obchody široko daleko, ale nenašla jsem nic. Jediné plavky, které na sobě  neměly vzor pro čerstvou teenagerku, neměli v mojí velikosti. Tak jsem šla zklamaně domů s tím, že si plavky objednám na internetu, ač nerada.

A teď k hlavní části dnešního článku. Jak jsem tak chodila po těch obchodech, koukala po všudypřítomných trendy věcech, všimla jsem si, že se všude kolem mě pohybují taky trendy lidi. Všechny holky byly vystajlované, oblečené podle poslední módy (aspoň myslím) a já jsem si mězi nima připadala jako totální šmudla. Začala se mě zmocňovat nějaká depka, tak jsem radši šla. Než jsem došla domů, bylo to o dost lepší a doma už jsem to byla zase já. Mluvila jsem pak o tom s kamarádkou, která smýšlí dost podobně jako já, a uvědomila jsem si, že to pro mě byl asi tak trochu šok. Byla jsem takhle něco v obchodě shánět po hodně dlouhé době, a asi jsem z toho nějak vypadla. Najednou jsem si přišla se svým chudým šatníkem nějak méněcenně. A úplně jsem zapomněla, že mít minimum věcí a vyhnout se konzumu byl přece můj cíl. Kdyby mě nevyhnala ven depka, umím si představit, že bych si tehdy něco impulzivně koupila, jen abych se cítitla trochu líp. A vsadím se s váma, že bych tu věc na sebe vzala dvakrát a už by putovala do nadačního obchodu, nebo bych ji darovala na našem pravidelném dýchánku s kamarádkami.

Teď by možná mělo přijít nějaké ponaučení :). V tuhle chvíli mě napadá jedině to, že jsem si po delší době na vlastní kůži zkusila, jak moc mě/nás ovlivňuje okolí. Vlastně jsem jen na moment vystoupila ze svojí bubliny a dostala jsem pěknou facku. Po příchodu domů mi došlo, že v mojí bublině minimalismu je mi dobře. A možná to byl prostě jen špatný den pro nakupování. Jak to máte vy?

Bouřky a jiné radosti

Zhruba od doby, kdy jsem začala psát blog, se učím žít tady a teď. Ne se pořád těšit na něco v budoucnu, ale užívat si co nejvíc momenty, které se odehrávají právě v tuhle chvíli. Vždy jsem s tím měla problém. Cokoliv jsem dělala, myslela jsem o krok dopředu, co bude za hodinu, odpoledne, nebo za pár dní. A tak mi ten přítomný okamžik vždycky utekl a často jsem si spoustu hezkých chvil ani nepamatovala. O tom ale podrobněji jindy...

Zapsat si, co mě těší

Poslední dobou si všímám, že jsem se v prožívání přítomnosti hodně zlepšila a zjistila jsem, že je to tím, že se snažím každý den zaměřovat na malé věci, které mi dělají radost. Inspirovala mě k tomu moje kamarádka Anet, která taky píše blog. Nejen v tomhle článku píše o tom, jak ji těší malinkaté radosti a je díky nim šťastná. Sleduju její Instagram, a zjišťuju, že mě neustále ponouká k tomu zastavovat se a uvědomovat si, jaká krása mě obklopuje a jak šťastný život mám.

Už víc než rok si píšu deník. Nijak pravidelně, prostě když mám chuť. Zpočátku jsem psala hlavně v obdobích, kdy mě něco trápilo a chtěla jsem se z toho vypsat, ale taky si to vše zaznamenat (můžu díky tomu sledovat, kam se posouvám). Jednou se mě ale Matěj zeptal, proč si tam píšu jen, když mám "depky". No a pak i Anet mě ve svém článku popostrčila k tomu, abych si psala, co mě těší. Teď je z vypisování seznamu radostí moje oblíbená činnost. Vždy jednou za pár týdnů nebo měsíců si na stránku nebo dvě vypíšu rekapitulaci toho, co mě v tom daném období dělá šťastnou. Potom když přijdou nějaké ty chmury, nalistuju zásobu inspirace, co by mi mohlo udělat radost.

Skoro všechno z toho je zadarmo

Bambusový kartáček Curanatura

Koupila jsem si ho už asi pětkrát, je to zhruba rok, co už nepoužívám žádný jiný, takže je to láska! Zcela rozložitelný bambusový kartáček na zuby od slovenské značky Curanatura. Co je na něm minimalistického? Nulová stopa v odpadu. Klasický plastový kartáček se nedá recyklovat, končí proto na skládce nebo ve spalovně. Plast se v přírodě rozkládá desítky až stovky let. Zkuste si spočítat, kolik člověk za život spotřebuje zubních kartáčků, pokud je mění třeba co tři měsíce. Tento bambusový kartáček se rozloží zcela (včetně štětin) a nepředstavuje pro životní prostředí takovou zátěž. Klasické plastové zubní kartáčky navíc mohou obsahovat toxické ftaláty.

Čistit si zuby bambusem? Jsem panda nebo co?

Možná se ptáte, jestli bambusový kartáček skutečně vyčistí zuby tak dobře, jako ten plastový. Já jsem byla dlouhou dobu zastánce kartáčků Curaprox, nedala jsem na ně dopustit. Bála jsem se, že by ty bambusové nebyly vhodné pro moje citlivé dásně. U Curanatura jsem objevila variantu extra soft, která slibuje nejměkčí štětinky ze všech bambusových kartáčků, a taky má největší počet štětinek. Řekla jsem si, že to prostě zkusím. Byla jsem příjemně překvapená. Po prvním čištění jsem měla pocit jako po zubní hygieně. Dokonce když jsem se v Thajsku musela na tři týdny vrátit k čištění plastovým kartáčkem (protože mě internetové diskuze strašily, že v tom vlhku bambusový shnije), nemohla jsem si vůbec zvyknout a měla jsem pořád pocit, že zuby nemám vyčištěné tak dobře, jak jsem si zvykla s tím bambusovým.

A jestli se bojíte, že tyhle bambusové srandy, co se v poslední době vymýšlí, berou pandám žrádlo od huby, mrkněte sem - kartáčky se vyrábí z druhu bambusu, který pandám nechutná. Uf! Mimo jiné se tam taky dočtete, kam kartáček vyhodit.

Domácí výroba deodorantu

Snažím se hledat přírodní alternativy kosmetiky, kterou používám. Někdy se mi to daří lépe, někdy hůře. Právě deodorant byl něco, co jsem už skoro vzdala. Kdysi jsem si vyráběla doma jeden ve spreji, ten ale fungoval jen pár dní, a pak najednou ne. Kupované deodoranty bez hliníkových solí mi nikdy nefungovaly, ať jsem zkoušela, co jsem zkoušela. A protože jsem přece minimalista, začalo mě dost iritovat, že vždy nějaký koupím, dvakrát ho zkusím a pak mi zůstane celé balení, které nevyužiju. Vždy jsem se vrátila ke klasickému, který jsem používala už snad od šestnácti.

Pak jsem ale náhodně několikrát narazila na recept na deodorant, u kterého každý psal, že funguje i přesto, že žádná jiná přírodní alternativa nefungovala. To mě zaujalo, a protože jsem měla všechny ingredience doma, a výroba zabere asi tak 10 minut, pustila jsem se do toho.. No a ono to vyšlo! Po měsíci testování (v posledních dnech i v dost velkém horku) musím s radostí konstatovat, že je to ten pravý a jediný.

K výrobě potřebujete

Postup

Použití

Nemusím zvládat všechno

V posledním roce jsem učinila velký objev. Objev, který přinesl velkou úlevu. Znáte takový ten pocit, že je na světě spousta super věcí, které byste chtěli vidět, přečíst, naučit se, zkusit, a nejlépe to všechno stihnout hned? Někdy je to tak zahlcující, že to člověka až paralyzuje a neví, co si má z toho všeho vybrat.

Minimalistické máslo od Manny

Po dlouhé době jsem tu s recenzí. Díky mojí kamarádce a jejímu nápadu sejít se s holkama a vyměnit si nějaké ty kusy oblečení, kosmetiky a doplňků, které nepoužíváme, jsem se dostala ke kosmetice Manna. Už jsem o ní slyšela, ale přišla mi vždy docela drahá. Kamarádka mi věnovala Ghanské bambucké máslo s pomerančem a Ylang - Ylang. Věděla jsem, že Manna netestuje na zvířatech, takže mě to nadchlo a byla jsem ráda, že můžu máslo vyzkoušet.

Na webu se chlubí tím, že hravě nahradí krém proti vráskám, pleťový krém, tělové mléko, balzám na rty a krém na ruce. To je pro minimalistu dobrá zpráva, to je jasné. Nicméně jsem zjistila, že tohle máslo je poměrně dost tuhé, takže namazat si s ním celé tělo by zabralo asi celý den. I když jsem použila doporučenou techniku zahřátí másla mezi prsty, aby bylo tekutější, nepozorovala jsem větší rozdíl. Nicméně na rty, ruce, pod oči i na tvář je skvělý. Takže jupí, rozhodně ho můžu doporučit. Ocenila jsem ho hlavně v Thajsku, kde mi místo čtyřech krémů posloužil jeden malý kelímek. Mají ho s různými vůněmi a ve dvou velikostech.

Mám ale trochu podezření, že takhle funguje každé bambucké máslo a není potřeba, aby bylo od Manny. Manna má totiž pro mě jednu velkou nevýhodu, a sice, že se dá koupit jedině přes internet a navíc není možné si ji objednat do žádné Zásilkovny, takže produkt i s poštovným vyjde opravdu draho.

Docela dlouho jsem se rozhodovala, jestli od nich zkusit nějaká mýdla. Nakonec jsem objednala dvě (COCO mýdlo s čajovníkovým olejem a Mýdlo s Aloe Vera a s indickou citronovou trávou), a bohužel jsem byla zklamaná. I mýdla slibují multifunkční využití (na vlasy, tělo a obličej), ale obě mýdla mi byla na kůži docela nepříjemná a vlasy jsem po nich měla snad ještě mastnější, než před umytím. Tak nevím, co vy a Manna?

Co je Za málem?

Před pár dny to byl přesně rok, co jsem vydala na tomhle blogu svůj první článek. S velkými obavami a zároveň velkým těšením na něco nového. Před pár dny také moje stránka na Facebooku překročila 500 lajků, jupí!   Přemýšlela jsem, co bych tak mohla napsat slavnostního a uvědomila jsem si, že jsem za celý rok vlastně nenapsala nic o tom, jak jsem se odhodlala k psaní blogu. Nenechte se ale zmást, tento článek nebude jen o tom, i nějaký ten smysl života je obsahem (ano, chci vás nalákat číst do konce).

Možná by bylo zajímavé podívat se na celý ten proces, které proběhl, než jsem blog založila. To jsem tak od začátku roku 2016 byla trošku (a pak trošku více) posedlá minimalismem. Každý den jsem nacházela nové a nové lidi, co minimalisti jsou, píšou blog, točí videa, nahrávají podcasty a hlavně vyhazujou věci, nebo už je všechny vyhodili a nic nemají.

Postupně jsem se i já zbavovala všeho možného a pořád jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si sama začala svoji cestu nějak dokumentovat formou deníčku. A proč to nepsat veřejně a neoslovit tak někoho dalšího, že? Jenže jsem člověk docela stydlivý a pořád jsem si říkala, co by na to řekli moji známí a kamarádi a tak. Řešením bylo, že to nikomu neřeknu a budu tajemná :). Takže jsme o možnosti založení blogu začali doma s Matějem mluvit čím dál víc a čím dál reálněji. Pak jsem byla nemocná a bylo spoustu času na vymýšlení názvu. S Matějem jsme měli velký brainstorming a padalo všechno možné i nemožné. Teď když to píšu, tak si uvědomuju, že už si vlastně nepamatuju, jestli jsem ten název vymyslela já nebo on, ani jak jsme na něj přišli. Ale důležité je, že je. No a pak jsem jednou šla domů z práce a zjistila jsem, že Matěj mi blog založil. A bylo to. Teď to vypadá, že jsem se  sama nijak nepřičinila :D. Ale věřte mi, pak už jsem se o blog starala hlavně já :).

No a co jsem měla na mysli tím "Za málem"? Má to symbolizovat moje pokusy o žití s málem a zjišťování, co za tím málem je. Ještě jsem to pořád nezjistila, postupně to objevuju. Hranice toho, co potřebuju a chci mít doma se posouvají, zároveň víc a víc lidí o minimalismu mluví, to mě baví.

A co je teda za tím málem? U mě to byla zpočátku skoro až euforie. Byla jsem hrozně nadšená z toho, kolik času najednou mám, jak málo času mi zabere uklízení, rozhodování se, co si vezmu na sebe, jak málo kosmetiky mi stačí, že se najednou líp soustředím, mám víc peněz, produkuju míň odpadu a bla bla. To bylo období, kdy jsem byla fakt hodně nadšená, že jsem objevila něco nového, co mě naplňuje a dává mi to smysl. Taky jsem se najednou musela zamyslet nad tím, jak trávím svůj volný čas a jestli ho tak trávit chci. Jakou mám práci a jestli takovou práci chci. Některé volnočasové aktivity (i stýkání s některými lidmi) jsem přehodnotila, dělala jsem je jen tak ze setrvačnosti. Změnila jsem práci, místo abych si stěžovala, co všechno bylo v mé staré práci špatně. Ale nebudu si nic nalhávat, i v mé nové práci je spousta věcí špatně :)). Asi i to bylo potřeba zjistit.

Co jsem ale hlavně od minimalismu očekávala, bylo to, že mě najednou osvítí a najdu smysl života, který mi byl do té doby skrytý. No a nenašla jsem ho. Zatím. A vadí mi to? Ani ne. Protože jsem se díky přehodnocení priorit dala na jiné cesty, objevila spoustu zajímavých knih, lidí, článků, videí, a ty mi rozšiřují obzory. A to mi vlastně momentálně smysl dává.

Já myslím, že za málem se skrývá spousta nových možností, které zavaleni věcmi nevidíme a ani nemáme šanci je vidět. Ať už je to čas na věci, které jsme doposud nestíhali, nebo úplně nový směr uvažování, který nás do té doby nenapadl. Ale není to nějaký konečný stav. Pořád se to mění. Co mi přišlo jako málo před rokem, už tak dneska být nemusí. Hlavně si to málo každý definujeme jinak. Ale jinými slovy, jestli vám na nic nezbývá čas, energie, chuť ani místo, máte pořád pocit, že děláte něco, co dělat nechcete, zkuste z bytu vyházet pár krámů, třeba to pomůže.

Nejlepší momenty Thajska

Naše dovolená v Thajsku se vydařila snad ještě lépe než jsem si představovala, a proto bych ráda popsala ty nejkrásnější momenty, dokud je mám v živé paměti. Už teď se hrozně těším, až si za pár měsíců nebo let článek zpětně přečtu a přenesu se do těch chvil zpět. V průběhu dovolené jsem si uvědomovala, jak moc krásných momentů zažívám, že jsem se rozhodla si je zapisovat. Zpětně když jsem je procházela, udivilo mě, že to nebyly jen nové a nevšední zážitky, ale i úplně obyčejné momenty, které bych vlastně lehce mohla zažít i doma, jenom si jich asi běžně nevšímám. Vlastně se mi tam obecně mnohem víc dařilo být tady a teď a prostě si jen užívat to, co se zrovna děje. Možná si řeknete, že to je jasné, člověk je na dovolené, nemá se nad čím stresovat, ale já s tím mívám problém i na dovolené. Ale to jsem odbočila, už jdu na ty zážitky.

Hladím, krmím a myju slona

Setkání se slonem jinak než v zoo byl můj velký sen už od dětství. Dokonce jsem jako dítě prohlašovala, že až budu velká, budu mít sloní farmu a budu se tam starat o nemocné slony. To se sice úplně nestalo, ale na jedné takové farmě jsme strávili celý den a starali jsme se o staré a nemocné slony. Ještě když jsme seděli v dodávce, která nás tam vezla, jsem nemohla uvěřit tomu, že se mi to splní. Vlastně mi to došlo asi až ve chvíli, kdy jsem krmila jednu slonici, která mi chobotem sevřela ruku. Byli jsme v Kanchanaburi v Elephantsworldu, kde se řídí tím, že tam lidé pracují pro slony, a ne sloni pro lidi. Většina slonů, které tam mají, jsou zachránění z různých prací nebo turistických atrakcí, kde se sloni neměli moc dobře.

Tahle slonice už nemá zuby. Připravili jsme proto pro ni a pro další bezzubé slony kuličky z lepivé rýže dýně. V přirozeném prostředí sloni bez zubů umírají, těmhle lidi prodlužují život :).

Cesta třetí třídou vlakem z Bangkoku do Kanchanaburi

Jeli jsme sice dýl, než jsme měli, bylo úmorné vedro a jedinou klimatizací byla otevřená okna a ventilátory, které už asi zažily lepší časy, ale i přesto to byl super autentický zážitek. Téměř všichni cestující kromě nás byli Thajci a po celou dobu vlakem procházeli prodejci, kteří prodávali malinké porce rýže s masem zabalené v banánovém listu za asi 7 Kč (ty ceny mě nepřestávaly udivovat). Kolem nás ubíhala krásná krajina a taky jsem se tam setkala s první obří kobylkou, které jsem se pochopitelně bála víc než malá holčička vedle mě.

Bořím nohy do písku

Z třítýdenní dovolené jsme něco málo přes týden strávili na ostrově Koh Lanta, kam jsme přijeli v noci, ale to nám nezabránilo jít se hned projít po pláži. V té tmě jsem si zatím mohla jen představovat, jak to tam bude krásné, ale ten pocit boření nohou do písku byl stejně skvělý ve dne i v noci. Navíc pláž lemovaly bary s krásnými lampionky houpajícími se ve větru. Zpočátku jsem se bála, že tolik barů věstí zástupy turistů, ale nakonec jsme na plážích byli skoro sami.

Houpu se v houpací síti na pláži

Hned první den na ostrově jsme se vydali hledat nějakou pěknou pláž, a co jsme po cestě nenašli! Naprosto prázdný bar přímo na pláži s houpacími sítěmi, usměvavou obsluhou, výbornými drinky a tou nejlepší plážovou hudbou. Takže hon na pláž musel počkat, uvelebili jsme se do sítí a popíjeli. Asi vás nemusím dlouho přesvědčovat o tom, že ve chvíli, kdy se houpete v síti na téměř prázdné pláži, držíte v ruce vychlazenou piňakoládu, slyšíte vlny moře a máte vedle sebe svého milého, nic vám nechybí.

Houpací sítě jsme si užili opravdu velmi, protože po přestěhování do lepšího ubytování jsme měli každý svou síťku na terase našeho dřevěného bungalovu a s houpáním jsme nešetřili! Dokonce jsem začala přemýšlet o tom, že bychom si síť pořídili domů. Určitě nepotřebuju být v Thajsku, abych si mohla jen tak užívat na terase a pozorovat a poslouchat ptáky.

Užívám si thajskou masáž 

No dobře, trošku kecám, na pravou thajskou masáž jsem si totiž netroufla. Všichni říkali, že to občas docela bolí a taky jsem slyšela všechno to křupání! Šla jsem jednou na masáž nohou a jednou na masáž zad a ramen. Ale co si budeme říkat, chvílemi bolelo i to :D. Nemůžu se rozhodnout, která masáž byla lepší. Masáž nohou totiž probíhala přímo na pláži, takže to šumění moře a cinkání zvonkohry ve větru mělo něco do sebe. Masáž zad v Chiang Mai byla sice o něco příjemnější a víc uvolňující, ale zase tam nebyla ta pláž. Ještě že se nemusím rozhodnout :).

Jezdíme na skútru

Hned potom, co jsem přestala vyšilovat, že se určitě někde vymlátíme, jsem si začala jízdu na skútru užívat. Projeli jsme téměř celý ostrov a všude kolem nás bylo buď moře nebo prales. Čím víc jsme jeli na jih, tím víc se ostrov měnil v prales a viděli jsme víc a víc opic. Z jednoho takového výletu jsem vám na Facebook přidala fotku s pozdravem. Dali jsme si kokos na osvěžení a jeli dál.

Pozorujeme západy slunce

Co by to bylo za dovolenou u moře, kdybychom nepozorovali západy slunce. Tady není co dodávat. Snad jen, že západy máme i u nás, tak bychom se na ně občas mohli mrknout.

Tenhle západ slunce je pořízený na pláži, kde jsme absolvovali kurz vaření. Pořádá ho organizace Time for Lime, která pomáhá opuštěným psům a kočkám. Lektor vaření bořil všechny stereotypy o Thajcích, ale možná to bylo tím, že žil několik let v Berlíně a byl dost ovlivněn západem. Například celý večer popíjel a dělal politické vtipy :).

Navštěvujeme buddhistické chrámy v Chiang Mai

Skoro celý jeden den jsme věnovali návštěvám různých buddhistických chrámů v Chiang Mai. Myšlenky buddhismu jsou mi docela blízké a atmosféra v chrámech se mi moc líbila.

Učíme se meditovat pod vedením mnicha

V Chiang Mai jsme se zapsali do jednodenního kurzu meditace, kterou vedl místní mnich. V rámci kurzu jsme se dozvěděli také něco o buddhismu v Thajsku, o chrámech, o mniších, učili jsme se meditovat v sedě a při chůzi a na závěr proběhla diskuze, kdy jsme se mohli zeptat na cokoliv. Mnich (thajsky Phra) se jmenoval KK, měl dobrou (místy vtipnou) angličtinu, smysl pro humor a občas docela děsivý smích. Stále nám kladl na srdce, že všichni zemřeme a že "what goes around comes around". Nejvíc nás ale pobavilo, když nám ukazoval způsoby zavazování jejich oděvu v různých zemích.

Zpočátku jsem z meditace měla strach, protože kdykoliv jsem se o ni pokoušela, utíkaly mi myšlenky všude možně a já jsem měla pocit, že to nezvládám a moje mysl je neukázněná. Phra KK nás ale ujistil, že je to normální a máme myšlenky nejprve pozorovat a pak je nechat jít. Hrozně se mi líbilo, jak nás po každém našem pokusu chválil. Meditaci při chůzi jsme nacvičovali dvakrát a při druhém pokusu zdůrazňoval, jak jsme se od prvního pokusu zlepšili. Mělo to velký vliv na moji motivaci, a přesto, že jsem u meditace vsedě dvakrát usnula, byla jsem na sebe pyšná. Překvapivě mi den s KK dal hlavně to, že jsem si vzpomněla, že mám být na sebe hodná a umět se ocenit za každou snahu.

A taky byl KK velký minimalista. Asi jako každý mnich, neměl nic kromě svého oděvu a řekl: "Mám sice kapsu, ale nemám žádné peníze. Žádné peníze, žádné starosti."

Jíme to nejsladší ovoce

Tak dobrý ananas jsem nikdy neměla a nějakou dobu asi potrvá, než si nějaký ananas v Česku dám, protože to se prostě nedá srovnat. A taky jsme objevili mango sticky rice, což je lepkavá rýže uvařená v kokosovém mléku s kousky manga a praženými semínky čehosi. Normálně mango moc neprožívám, ale v této kombinaci se sladkou rýži bylo vynikající! Navíc jsme v Chiang Mai měli trh s jídlem přímo před hotelem, takže tohle byla jasná snídaně. Škoda, že jsme ji objevili tak pozdě. Matěj rýži s mangem hned po příjezdu domů uvařil, ale to naše místní mango nebylo úplně mango :(.

Pozorujeme veverky v parku v Bangkoku

Kromě krásných chvil se ale stalo i pár nepříjemných věcí – kamarádi si užili nějaké to bodnutí rejnokem a pokousání od kočky, a mně někdo zneužil kartu k online platbám. Ale vše se vyřešilo a nenechali jsme si tím zkazit dovolenou (zdravotní péče v Thajsku se zdála na vysoké úrovni a peníze mám taky zpět).

Už se těším na pozorování veverek a západů slunce v Brně :). I trocha té meditace se snad někdy zadaří. A už teď si myslím, že se do Thajska jednou vrátíme.

Minimalisticky do Thajska s batohem?

Po několika letech snění a několika měsících těšení se to konečně stalo a já byla poprvé v Asii. Protože se považuju za minimalistu, měla bych se taky minimalisticky sbalit, že? Nevím, jestli se mi to podařilo, určitě by se dalo ještě hodně věcí ubrat. Před cestou jsem koukala na několik blogerů a youtuberů, kteří hodně cestují a jsou schopni se sbalit do poměrně malého batohu na dlouhou dobu. S potěšením jsem zjistila, že se jejich seznam věcí docela shoduje s tím mým, ale samozřejmě jsem tam nabrala i nějakou inspiraci. Původně jsem článek chtěla vydat před cestou, ale nakonec jsem to nestihla. Teď si ale říkám, že aspoň můžu zpětně zhodnotit a uvědomit si, co jsem třeba s sebou měla zbytečně, nebo co mi naopak chybělo.

Protože jsem věděla, že se budeme hodně přesouvat, batoh byl jasná volba. Vlastně ani nemám žádný pořádný kufr. Mám už přes dva roky krosnu Doldi Pumori, kterou jsem si koupila za účelem naší první dovolené s batohem na zádech na doporučení kamarádky. Jsem s ní spokojená, můžu jedině doporučit :).

Nejlepší fígl, který jsem objevila díky zkušeným cestovatelům, jsou packing cubes. Jsou to takové cestovní vaky, díky kterým máte skvělý přehled o všech věcech, neválí se jen tak v krosně a navíc i šetří místo a udrží vám oblečení čisté. Brala jsem si jeden vak na boty a jeden na oblečení. Dají se sehnat různé druhy, některé i hodně drahé, ale já jsem byla naprosto spokojená s těmi z Ikea za pár korun.

Oblečení

•  tři trička s krátkým rukávem
•  dvoje šaty
•  dvoje kraťasy
•  dvě trička s dlouhým rukávem (jedno na cestu a jedno na spaní)
•  dvě tílka
•  jedny džíny
•  legíny (na spaní)
•  sandále (ty se mi na cestách rozpadly a koupila jsem žabky za pár korun)
•  tenisky
•  svetr
•  sportovní bunda 
•  šátek 
•  troje ponožky a pár kusů spodního prádla (v Thajsku jsou všude levné prádelny)
•  plavky

Drogerie

• Manna mýdlo (univerzální na tělo, obličej i vlasy)
• šampon přelitý do dvou menších lahviček (normálně nepoužívám kondicionér, ale moře mi dost vysušilo vlasy, takže jsem si ho dokoupila na místě)
• bambusové odličovací tamponky (nakonec jsem je ani jednou nepoužila, protože jsem se skoro nemalovala)
• vatové tyčinky 
• pinzeta
• pilník a manikurní nůžky
• žiletka
• hřeben  
• tampony (nechtělo se mi riskovat menstruační kalíšek, docela jsem se bála podmínek na tamních záchodech)
• dva ručníky z mikrovlákna (brala jsem jeden na pláž a jeden na sprchování, ale nakonec jsem využila jen ten na pláž, protože v každém ubytování byly ručníky)

Lékárnička

• náplasti
• obinadlo
• dva repelenty (měli jsme jeden na kůži a jeden na impregnaci oblečení, ale ten impregnační jsme nakonec vůbec nepoužili – trošku na nás zafungovala reklamní kampaň v očkovacím centru; řekla jsem si, že příště je asi lepší si repelent koupit na místě a vůbec to s sebou z Česka nevozit)
• Paralen
• Ibalgin
• Ibalgin krém
• pěnový Panthenol
• Kinedryl 
• Urinal akut
• Canesten
• Preventan akut
• Jox
• dezinfekce
• Imodium
• půl litru hruškovice jako prevenci na každé ráno :)

Myslím, že v lékárničce jsme nic nepostrádali. Docela jsme využili Preventan akut, protože jsme moc dobře nesnášeli přechody mezi vedrem a klimatizací, takže jsme několikrát měli pocit, že na nás něco leze, ale Preventan to vždy zahnal. Na bolest v krku skvěle zabral Jox a na občasné střevní neduhy se osvědčilo Imodium (lépe než Endiaron).

Na palubu letadla

Jako příruční zavazadlo jsem měla menší batůžek, který jsem měla sbalený v krosně a vytáhla jsem ho až na letišti. Měla jsem tam předem připravené to, co chci mít s sebou v letadle.

• teplé ponožky (při prvním letu nebyly potřeba, při letu zpět už ano, ale to jsem je už nezabalila do příručáku s tím, že je určitě nebudu potřebovat :/ )
• pašmína
• legíny (nakonec jsem se do nich ale nepřevlíkla)
• maska na oči na spaní
• nafukovací cestovní polštářek
• špunty do uší
• vlhčené ubrousky
• řasenka, korektor, pudr (spíš jsem počítala s tím, že to v průběhu letu nevyužiju, a taky se tak stalo)
• papírové kapesníčky
• opalovací krém
• deodorant
• Manna krém (univerzální – balzám na rty, krém na ruce, oči, obličej i tělo)
• malá zubní pasta, kartáček
• léky na alergii
• blok a propiska
• průvodce Lonely Planet
• flaška na vodu
• gumičky do vlasů

Další

• plastový příbor Quechua
• pláštěnka (vůbec jsme nevyužili, ale před naším odjezdem byly v Thajsku záplavy, takže bych pláštěnku pro jistotu brala vždy)
• zámek (nevyužili jsme)
• nabíječka na mobil
• čelovka (nevyužili jsme)

Doklady

• pas
• kopie pasu
• evropská kartička pojištění
• kartička cestovního pojištění
• očkovací průkaz
• platební karta
• hotovost
• letenky

Nic zásadního nám nechybělo. Příště bych si s sebou jen vzala navíc rozdvojku, protože občas v pokojích byly jen dvě zásuvky a v jedné z nich byl zapojený ventilátor nebo lednice, takže pokud jsme chtěli nabíjet více mobilů nebo kameru, museli jsme postupně. Ale nebyl to až takový problém. Myslím, že jsme s sebou neměli ani žádnou zbytečnost a všeho jsme měli tak akorát. Matěj se dokonce sbalil jen do příručního zavazadla, ale to bylo i díky tomu, že věci, které na palubu nesmí (lahvičky nad 100 ml), jsem měla u sebe já. Jeden větší a jeden menší batoh byla podle mě ideální kombinace.

Je mezi vámi nějaký zkušený cestovatel? Chybí vám něco v seznamu nebo naopak přebývá? Budu ráda za váš názor :).

Novoroční předsevzetí

Začátek roku je doba novoročních předsevzetí. Blíží se konec ledna, takže už možná pár lidí od předsevzetí upustilo, někdo to zkouší zase znova, jiný se bije do hlavy za to, že si předsevzetí vůbec dával a nějaká hrstka se drží a jede dál (těm gratuluju a závidím). To jsem nezačala zrovna optimisticky. Hned vysvětlím proč.

Nikdy jsem si nedávala novoroční předsevzetí a nikdy jsem neměla ráda takové to bilancování na konci roku a zamýšlení se nad tím, co by se mělo od ledna změnit. Říkala jsem si, že pokud chce člověk něco změnit, nemá to dělat od ledna, ale rovnou, prostě teď hned. Zárověň jsem asi vždy věděla, že žádná předsevzetí nedodržím, a tak jsem se bála zklamání.

Ale na začátku roku 2016 jsem z nějakého nepochopitelného důvodu udělala výjimku a dala jsem si těch předsevzetí hned několik. Raději ani nechci počítat, kolik jich bylo, protože jsem to fakt přehnala. a dneska se směju tomu, jak jsem mohla být tak bláhová. Samozřejmě jsem skoro žádná z těch předsevzetí nesplnila. Byla jsem dokonce tak odhodlaná, že jsem si je napsala na kus papíru, dala do rámečku a pověsila na zeď. Chvíli to fungovalo, ale jakmile začala moje vůle polevovat a já jsem předsevzetí neplnila, začal mě ten rámeček štvát a stal se každodenní připomínkou mojí neschopnosti něco změnit (je s podivem, že tam vůbec vydržel až do konce roku - asi jsem si pořád namlouvala, že to dokážu).

Když se na ta předsevzetí podívám a porovnám si, co se mi dařilo a co ne, zjišťuju zajímavou věc. Ta předsevzetí, která vzala za své už po pár týdnech jsou takovými řekněme "nápravami" toho, co se na sobě snažím dlouhodobě změnit a nedaří se mi to - chci víc číst, jíst zdravěji, více si vařit doma, pravidelně cvičit, používat mezizubní kartáčky každý den, chci méně prokrastinovat a bla bla. Pár předsevzetí se mi ale přece jen dařilo dodržovat. Byla to ta, která se týkala mého seberozvoje nebo  cesty k lepšímu já - více prožívat tady a teď, míň pomlouvat, více se na lidi usmívat a méně se rozčilovat. To považuju za velké vítězství. Přesto těch nesplněných bylo víc.

Minimalistická předsevzetí?

Snažím se přijít na to, čím to je, že některá předsevzetí se aspoň trochu vydařila a jiná ne. Napadá mě několik věcí. První je ta, že jsem si jich jednoduše dala hrozně moc. Už víckrát jsem někde četla, že aby člověk z něčeho udělal zvyk, musí to nejprve dodržovat po dobu 21 dní. A těch mých předsevzetí bylo tolik, že jsem je prostě nedokázala všechna najednou dodržovat tak dlouho bez uklouznutí, takže jsem postupně jedno po druhém opouštěla. V počtu předevzetí jsem tedy nebyla minimalistou ani náhodou.

Musí být předsevzetí něco nepříjemného?

Taky si myslím, že jsem ta předsevzetí, která jsem nesplnila, vnímala už od začátku jako nějaké povinnosti, které jsem si vlastně hned znechutila. Respektive tím, že jsem se o ně snažila v minulosti už několikrát a nikdy se mi nevydařily, přistupovala jsem k nim už od začátku skepticky a tak trochu s nechutí. Stal se z nich pro mě úkol. Něco jako seminárka do školy, které jsem se vyhýbala do poslední chvíle.

Naopak to, co mi bylo příjemné - usmívat se, méně mluvit o tom negativním a víc o tom pozitivním (nepomlouvat), být méně online, poznávat víc Brno apod., to šlo postupem času čím dál lépe, protože jsem to neměla v hlavě zafixované jako nějakou nepříjemnou povinnost.

Všechno nebo nic?

To je jedna z mých vlastností, které na sobě nesnáším, protože mi dost komplikuje moje pokusy o změny. Když se mi něco daří, jsem spokojená, když ale jednou vynechám (ať se to týká cvičení, vaření doma nebo používání mezizubních kartáčků), mám hned pocit, že jsem zase na začátku a že jsem to nezvládla. Přitom by stačilo druhý den zase navázat a nedělat z toho vědu. To je něco, co se učím, zatím mi to moc nejde, ale snažím se dál. Jak jednou napsala moje kamarádka Adel, musím být na sebe hodná.

A proto letos žádná předsevzetí do rámečku nepíšu. Mám jen několik přání.

• Chci se podívat do Thajska
• Chci být na sebe hodnější
• Budu ještě více říkat ne věcem, které nechci
• Chci trávit ještě méně času online a více sama se sebou

Ohlédnutí za Vánocemi 2016

Dnes jsem si řekla, že bych napsala jeden neplánovaný článek. Možná to bude jen taková rekapitulace spíš pro mě, ale možná vás taky zajímá, jak to u nás s těmi Vánocemi dopadlo. Podařilo se nám splnit, co jsem plánovala? Užít si Vánoce bez stresu, bez desítek dárků a jak jen to půjde taky bez internetu?

Vzpomínáte na článek Minimalistické Vánoce, ve kterém jsem si stanovila, že všechny dárky seženeme nejpozději do 18.12.? S radostí musím říct, že tento bod jsme splnili. A byla to hrozná úleva! Příští rok to rozhodně musíme udělat zas, ba dokonce bychom se měli polepšit a nakoupit dárky ještě dřív. Stejně tak jsme docela uspěli v bodu nestresovat se. Je fakt, že jeden kritický moment přišel ve chvíli, kdy se mi zdálo,že už je těch rodinných návštěv nějak moc. Podařilo se nám ho ale zažehnat tím, že jsme vyrazili na procházku ke sjezdovce a po cestě jsme neplánovaně narazili na ohradu s koňmi. Zjistila jsem, že zvířata na mě mají antistresový vliv. Internety jsme taky dost omezili, hurá.

Také se nám podařilo zatím nezahubit jedličku, kterou jsme pořídili v květináči, máme ji za oknem, zatím stále ozdobenou.

A co pohoda s vánočními ponožkami? Byla hned několikrát! 23.12. jsme měli štědrý den v Brně s Matějem a bylo to super. Od rána pohoda, pohádky a všude samé úly (na ty jsem se těšila nejvíc a bylo v nich víc alkoholu než loni). No zkrátka, jen jsem se utvrdila v tom, že Vánoce jsou prostě takové, jaké si je člověk udělá, a že bez stresu se to dá.

No a konečně, jak to dopadlo s dárky? Dostala jsem batoh, o který jsem si psala Ježíškovi a doma už máme náš vysněný mixér, na který nám přispěla rodina. Nedostala jsem jedinou věc od Avonu, ani žádnou jinou kosmetiku, kterou bych nezužitkovala, dokonce ani žádné lapače prachu nebo něco, o čem bych věděla, že to budu chtít poslat dál. Myslím, že Vánoce 2016 dopadly až nad očekávání dobře.

A abych nezapomněla, letos jsme zvolili i velmi minimalistický styl balení dárků, což se potkalo s velkým úspěchem u všech obdarovaných. Ale protože jsme si natolik užívali všechny ty skvělé okamžiky, nemám žádnou reprezentativní fotku (to je mimochodem velký důvod, proč jen málokdy u mě na blogu najdete fotky focené mnou - chci si spíš užívat ty krásné chvíle, ne je fotit). Snad se spokojíte aspoň s touhle.


Tak to už je k loňským Vánocům vše, snad ty příští budou stejně minimalistické :). A jak probíhaly ty vaše?