Co je Za málem?

Před pár dny to byl přesně rok, co jsem vydala na tomhle blogu svůj první článek. S velkými obavami a zároveň velkým těšením na něco nového. Před pár dny také moje stránka na Facebooku překročila 500 lajků, jupí!   Přemýšlela jsem, co bych tak mohla napsat slavnostního a uvědomila jsem si, že jsem za celý rok vlastně nenapsala nic o tom, jak jsem se odhodlala k psaní blogu. Nenechte se ale zmást, tento článek nebude jen o tom, i nějaký ten smysl života je obsahem (ano, chci vás nalákat číst do konce).

Možná by bylo zajímavé podívat se na celý ten proces, které proběhl, než jsem blog založila. To jsem tak od začátku roku 2016 byla trošku (a pak trošku více) posedlá minimalismem. Každý den jsem nacházela nové a nové lidi, co minimalisti jsou, píšou blog, točí videa, nahrávají podcasty a hlavně vyhazujou věci, nebo už je všechny vyhodili a nic nemají.

Postupně jsem se i já zbavovala všeho možného a pořád jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si sama začala svoji cestu nějak dokumentovat formou deníčku. A proč to nepsat veřejně a neoslovit tak někoho dalšího, že? Jenže jsem člověk docela stydlivý a pořád jsem si říkala, co by na to řekli moji známí a kamarádi a tak. Řešením bylo, že to nikomu neřeknu a budu tajemná :). Takže jsme o možnosti založení blogu začali doma s Matějem mluvit čím dál víc a čím dál reálněji. Pak jsem byla nemocná a bylo spoustu času na vymýšlení názvu. S Matějem jsme měli velký brainstorming a padalo všechno možné i nemožné. Teď když to píšu, tak si uvědomuju, že už si vlastně nepamatuju, jestli jsem ten název vymyslela já nebo on, ani jak jsme na něj přišli. Ale důležité je, že je. No a pak jsem jednou šla domů z práce a zjistila jsem, že Matěj mi blog založil. A bylo to. Teď to vypadá, že jsem se  sama nijak nepřičinila :D. Ale věřte mi, pak už jsem se o blog starala hlavně já :).

No a co jsem měla na mysli tím "Za málem"? Má to symbolizovat moje pokusy o žití s málem a zjišťování, co za tím málem je. Ještě jsem to pořád nezjistila, postupně to objevuju. Hranice toho, co potřebuju a chci mít doma se posouvají, zároveň víc a víc lidí o minimalismu mluví, to mě baví.

A co je teda za tím málem? U mě to byla zpočátku skoro až euforie. Byla jsem hrozně nadšená z toho, kolik času najednou mám, jak málo času mi zabere uklízení, rozhodování se, co si vezmu na sebe, jak málo kosmetiky mi stačí, že se najednou líp soustředím, mám víc peněz, produkuju míň odpadu a bla bla. To bylo období, kdy jsem byla fakt hodně nadšená, že jsem objevila něco nového, co mě naplňuje a dává mi to smysl. Taky jsem se najednou musela zamyslet nad tím, jak trávím svůj volný čas a jestli ho tak trávit chci. Jakou mám práci a jestli takovou práci chci. Některé volnočasové aktivity (i stýkání s některými lidmi) jsem přehodnotila, dělala jsem je jen tak ze setrvačnosti. Změnila jsem práci, místo abych si stěžovala, co všechno bylo v mé staré práci špatně. Ale nebudu si nic nalhávat, i v mé nové práci je spousta věcí špatně :)). Asi i to bylo potřeba zjistit.

Co jsem ale hlavně od minimalismu očekávala, bylo to, že mě najednou osvítí a najdu smysl života, který mi byl do té doby skrytý. No a nenašla jsem ho. Zatím. A vadí mi to? Ani ne. Protože jsem se díky přehodnocení priorit dala na jiné cesty, objevila spoustu zajímavých knih, lidí, článků, videí, a ty mi rozšiřují obzory. A to mi vlastně momentálně smysl dává.

Já myslím, že za málem se skrývá spousta nových možností, které zavaleni věcmi nevidíme a ani nemáme šanci je vidět. Ať už je to čas na věci, které jsme doposud nestíhali, nebo úplně nový směr uvažování, který nás do té doby nenapadl. Ale není to nějaký konečný stav. Pořád se to mění. Co mi přišlo jako málo před rokem, už tak dneska být nemusí. Hlavně si to málo každý definujeme jinak. Ale jinými slovy, jestli vám na nic nezbývá čas, energie, chuť ani místo, máte pořád pocit, že děláte něco, co dělat nechcete, zkuste z bytu vyházet pár krámů, třeba to pomůže.