12. března 2017

Nejlepší momenty Thajska

Naše dovolená v Thajsku se vydařila snad ještě lépe než jsem si představovala, a proto bych ráda popsala ty nejkrásnější momenty, dokud je mám v živé paměti. Už teď se hrozně těším, až si za pár měsíců nebo let článek zpětně přečtu a přenesu se do těch chvil zpět. V průběhu dovolené jsem si uvědomovala, jak moc krásných momentů zažívám, že jsem se rozhodla si je zapisovat. Zpětně když jsem je procházela, udivilo mě, že to nebyly jen nové a nevšední zážitky, ale i úplně obyčejné momenty, které bych vlastně lehce mohla zažít i doma, jenom si jich asi běžně nevšímám. Vlastně se mi tam obecně mnohem víc dařilo být tady a teď a prostě si jen užívat to, co se zrovna děje. Možná si řeknete, že to je jasné, člověk je na dovolené, nemá se nad čím stresovat, ale já s tím mívám problém i na dovolené. Ale to jsem odbočila, už jdu na ty zážitky.

Hladím, krmím a myju slona

Setkání se slonem jinak než v zoo byl můj velký sen už od dětství. Dokonce jsem jako dítě prohlašovala, že až budu velká, budu mít sloní farmu a budu se tam starat o nemocné slony. To se sice úplně nestalo, ale na jedné takové farmě jsme strávili celý den a starali jsme se o staré a nemocné slony. Ještě když jsme seděli v dodávce, která nás tam vezla, jsem nemohla uvěřit tomu, že se mi to splní. Vlastně mi to došlo asi až ve chvíli, kdy jsem krmila jednu slonici, která mi chobotem sevřela ruku. Byli jsme v Kanchanaburi v Elephantsworldu, kde se řídí tím, že tam lidé pracují pro slony, a ne sloni pro lidi. Většina slonů, které tam mají, jsou zachránění z různých prací nebo turistických atrakcí, kde se sloni neměli moc dobře.

Tahle slonice už nemá zuby. Připravili jsme proto pro ni a pro další bezzubé slony kuličky z lepivé rýže dýně. V přirozeném prostředí sloni bez zubů umírají, těmhle lidi prodlužují život :).


Cesta třetí třídou vlakem z Bangkoku do Kanchanaburi

Jeli jsme sice dýl, než jsme měli, bylo úmorné vedro a jedinou klimatizací byla otevřená okna a ventilátory, které už asi zažily lepší časy, ale i přesto to byl super autentický zážitek. Téměř všichni cestující kromě nás byli Thajci a po celou dobu vlakem procházeli prodejci, kteří prodávali malinké porce rýže s masem zabalené v banánovém listu za asi 7 Kč (ty ceny mě nepřestávaly udivovat). Kolem nás ubíhala krásná krajina a taky jsem se tam setkala s první obří kobylkou, které jsem se pochopitelně bála víc než malá holčička vedle mě.



Bořím nohy do písku

Z třítýdenní dovolené jsme něco málo přes týden strávili na ostrově Koh Lanta, kam jsme přijeli v noci, ale to nám nezabránilo jít se hned projít po pláži. V té tmě jsem si zatím mohla jen představovat, jak to tam bude krásné, ale ten pocit boření nohou do písku byl stejně skvělý ve dne i v noci. Navíc pláž lemovaly bary s krásnými lampionky houpajícími se ve větru. Zpočátku jsem se bála, že tolik barů věstí zástupy turistů, ale nakonec jsme na plážích byli skoro sami.


Houpu se v houpací síti na pláži

Hned první den na ostrově jsme se vydali hledat nějakou pěknou pláž, a co jsme po cestě nenašli! Naprosto prázdný bar přímo na pláži s houpacími sítěmi, usměvavou obsluhou, výbornými drinky a tou nejlepší plážovou hudbou. Takže hon na pláž musel počkat, uvelebili jsme se do sítí a popíjeli. Asi vás nemusím dlouho přesvědčovat o tom, že ve chvíli, kdy se houpete v síti na téměř prázdné pláži, držíte v ruce vychlazenou piňakoládu, slyšíte vlny moře a máte vedle sebe svého milého, nic vám nechybí.

Houpací sítě jsme si užili opravdu velmi, protože po přestěhování do lepšího ubytování jsme měli každý svou síťku na terase našeho dřevěného bungalovu a s houpáním jsme nešetřili! Dokonce jsem začala přemýšlet o tom, že bychom si síť pořídili domů. Určitě nepotřebuju být v Thajsku, abych si mohla jen tak užívat na terase a pozorovat a poslouchat ptáky.


Užívám si thajskou masáž 

No dobře, trošku kecám, na pravou thajskou masáž jsem si totiž netroufla. Všichni říkali, že to občas docela bolí a taky jsem slyšela všechno to křupání! Šla jsem jednou na masáž nohou a jednou na masáž zad a ramen. Ale co si budeme říkat, chvílemi bolelo i to :D. Nemůžu se rozhodnout, která masáž byla lepší. Masáž nohou totiž probíhala přímo na pláži, takže to šumění moře a cinkání zvonkohry ve větru mělo něco do sebe. Masáž zad v Chiang Mai byla sice o něco příjemnější a víc uvolňující, ale zase tam nebyla ta pláž. Ještě že se nemusím rozhodnout :).

Jezdíme na skútru

Hned potom, co jsem přestala vyšilovat, že se určitě někde vymlátíme, jsem si začala jízdu na skútru užívat. Projeli jsme téměř celý ostrov a všude kolem nás bylo buď moře nebo prales. Čím víc jsme jeli na jih, tím víc se ostrov měnil v prales a viděli jsme víc a víc opic. Z jednoho takového výletu jsem vám na Facebook přidala fotku s pozdravem. Dali jsme si kokos na osvěžení a jeli dál.

Pozorujeme západy slunce

Co by to bylo za dovolenou u moře, kdybychom nepozorovali západy slunce. Tady není co dodávat. Snad jen, že západy máme i u nás, tak bychom se na ně občas mohli mrknout.


Tenhle západ slunce je pořízený na pláži, kde jsme absolvovali kurz vaření. Pořádá ho organizace Time for Lime, která pomáhá opuštěným psům a kočkám. Lektor vaření bořil všechny stereotypy o Thajcích, ale možná to bylo tím, že žil několik let v Berlíně a byl dost ovlivněn západem. Například celý večer popíjel a dělal politické vtipy :).

Navštěvujeme buddhistické chrámy v Chiang Mai

Skoro celý jeden den jsme věnovali návštěvám různých buddhistických chrámů v Chiang Mai. Myšlenky buddhismu jsou mi docela blízké a atmosféra v chrámech se mi moc líbila.



Učíme se meditovat pod vedením mnicha

V Chiang Mai jsme se zapsali do jednodenního kurzu meditace, kterou vedl místní mnich. V rámci kurzu jsme se dozvěděli také něco o buddhismu v Thajsku, o chrámech, o mniších, učili jsme se meditovat v sedě a při chůzi a na závěr proběhla diskuze, kdy jsme se mohli zeptat na cokoliv. Mnich (thajsky Phra) se jmenoval KK, měl dobrou (místy vtipnou) angličtinu, smysl pro humor a občas docela děsivý smích. Stále nám kladl na srdce, že všichni zemřeme a že "what goes around comes around". Nejvíc nás ale pobavilo, když nám ukazoval způsoby zavazování jejich oděvu v různých zemích.

Zpočátku jsem z meditace měla strach, protože kdykoliv jsem se o ni pokoušela, utíkaly mi myšlenky všude možně a já jsem měla pocit, že to nezvládám a moje mysl je neukázněná. Phra KK nás ale ujistil, že je to normální a máme myšlenky nejprve pozorovat a pak je nechat jít. Hrozně se mi líbilo, jak nás po každém našem pokusu chválil. Meditaci při chůzi jsme nacvičovali dvakrát a při druhém pokusu zdůrazňoval, jak jsme se od prvního pokusu zlepšili. Mělo to velký vliv na moji motivaci, a přesto, že jsem u meditace vsedě dvakrát usnula, byla jsem na sebe pyšná. Překvapivě mi den s KK dal hlavně to, že jsem si vzpomněla, že mám být na sebe hodná a umět se ocenit za každou snahu.

A taky byl KK velký minimalista. Asi jako každý mnich, neměl nic kromě svého oděvu a řekl: "Mám sice kapsu, ale nemám žádné peníze. Žádné peníze, žádné starosti."

Jíme to nejsladší ovoce

Tak dobrý ananas jsem nikdy neměla a nějakou dobu asi potrvá, než si nějaký ananas v Česku dám, protože to se prostě nedá srovnat. A taky jsme objevili mango sticky rice, což je lepkavá rýže uvařená v kokosovém mléku s kousky manga a praženými semínky čehosi. Normálně mango moc neprožívám, ale v této kombinaci se sladkou rýži bylo vynikající! Navíc jsme v Chiang Mai měli trh s jídlem přímo před hotelem, takže tohle byla jasná snídaně. Škoda, že jsme ji objevili tak pozdě. Matěj rýži s mangem hned po příjezdu domů uvařil, ale to naše místní mango nebylo úplně mango :(.


Pozorujeme veverky v parku v Bangkoku

Protože letadlo zpět domů nám letělo až po půlnoci, měli jsme ještě jeden celý den v Bangkoku. Rozhodli jsme se ho prorelaxovat v parku poblíž trhu, abychom měli blízko jídlo a všelijaké dobroty :). Ne že bychom byli takoví lenoši, ale Bangkok jsme už předtím viděli, nic dalšího nás moc nelákalo a navíc v ten den bylo nesnesitelné horko a vlhko, takže bylo ideální lehnout si do stínu pod strom. A právě tam se to vše odehrávalo! Bylo tam hrozně moc veverek, které se honily v korunách stromů, přeskakovaly ze stromu na palmu a z palmy na strom a tak pořád dokola. Byly navíc i docela otrkané a od lidí se nechaly snad i hladit. V parku bylo i jezírko, po kterém jsme se projeli na loďce.



Kromě krásných chvil se ale stalo i pár nepříjemných věcí – kamarádi si užili nějaké to bodnutí rejnokem a pokousání od kočky, a mně někdo zneužil kartu k online platbám. Ale vše se vyřešilo a nenechali jsme si tím zkazit dovolenou (zdravotní péče v Thajsku se zdála na vysoké úrovni a peníze mám taky zpět).

Už se těším na pozorování veverek a západů slunce v Brně :). I trocha té meditace se snad někdy zadaří. A už teď si myslím, že se do Thajska jednou vrátíme.



Související články

2 komentáře:

  1. Jé, to je krása! V Thajsku jsme byli před dvěma roky a byla to opravdu nádhera. Letos v dubnu nás pro změnu čeká Malajsie s kouskem Thajska, tak už si plánuji, co všechno musím ochutnat (že jsme si mango sticky rice minule nedali ani jednou je mi doteď líto!) a vyzkoušet (masáž nesmím určitě vynechat!). Krásné vzpomínky :))

    OdpovědětVymazat
  2. Uvažuji, jestli taky nejet do Thajska. Tvoje nadšení z krásných chvil je zdá se nakažlivé! Moc pěkný článek, užila jsem si každou chvilku tak trochu s tebou:).
    Aneta L. z denikterapeutky.cz

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.