9. února 2018

Tady a teď – 2. část

Dnes si dáme pokračování mého prvního článku o prožívání přítomnosti. Možná jste si při čtení první části říkali, že je sice fajn si takhle přečíst, proč bychom měli být víc tady a teď, ale jak to prakticky každý den dělat? Nebudu lhát, často to pro mě není jednoduché. Buď se mi do mysli vkrádají myšlenky na to, co ještě musím/chci udělat, na co jsem zapomněla, nebo si přehrávám nějakou událost z minulých dní a přemýšlím nad ní. Vůbec nejhorší to bývá při práci. Málokdy se mi daří se 100% věnovat jen jedné činnosti, často přeskakuju z jednoho úkolu na druhý, nechám se lehce rozptýlit, no však to asi znáte. Za ten rok a půl ale musím říct, že se zlepšuju. Jsou techniky, které mi v tom pomáhají.

Dech

Určitě už vám někdy nekdo poradil (třeba když jste se nad něčím vztekali) "Zhluboka se nadechni a vydechni". Zdá se to jako nějaká fráze, kterou lidi bezmyšlenkovitě používají, ale funguje to. Kdykoliv se mi zdá, že se nesoustředím nebo jsem zahlcená myšlenkama, pomůže mi, když se zaměřím na svůj dech. Super je, že se to dá udělat prakticky kdekoliv - v čekárně u doktora, v tramvaji, doma, v práci. Nejčastěji se na dech zaměřuju buď doma, když cíleně relaxuju, nebo právě v práci. Někdo si možná řekne, že nemá v práci takový luxus, aby se mohl zabývat svým dechem, ale já jsem vysledovala, že když věnuju 5 minut zklidnění a zaměření na dech, moje práce je mnohem produktivnější. Takže i když se může zdát, že takový rituál je zdržování, ve výsledku přináší víc pracovních výsledků.

Kolem dýchání je celá věda. Kdo někdy cvičil jógu, ví, že i tam se učí, jak správně dýchat. Protože dýcháme naprosto automaticky, většina z nás se moc nezabývá tím, jestli dýchá do hrudníku nebo do břicha. Popravdě, myslím, že k okamžitému zklidnění není potřeba, abyste hned dýchali jako jogín. Mně prostě stačí se zastavit, ideálně jít někam do klidné místnosti, zavřít oči a soustředit se na každý nádech a výdech. V práci je pro mě hlavně důležité odejít od počítače. Většinou když se po tomhle rituálu vrátím, můžu se mnohem lépe soustředit. Netýká se to ale jen práce, zklidnění pomocí dechu využívám v obdobích, kdy se cítím zahlceně nebo jsem prostě roztěkaná.

Zapsat si myšlenky

V některých obdobích, kdy toho mám v práci nebo i v osobním životě fakt hodně, se myšlenky jen tak zastavit nedají a rituál s dechem mi moc nejde. Snažím se soustředit na dech, ale pořád jsem nervózní a napadá mě, co ještě musím udělat. V tu chvíli mi pomáhá napsat si to, co mě zneklidňuje, na papír a jakoby si to tam "odložit".

Přijmout myšlenku

Když jsme se v Thajsku učili meditovat s mnichem (ne že bych to teď uměla, byla to spíš ochutnávka), pořád nám opakoval, že je přirozené, že nás budou napadat různé myšlenky. Asi neexistuje člověk, který by s meditací začínal a neměl by s vkrádajícími se myšlenkami problém. Není důvod si za to nadávat nebo si myslet, že to děláme špatně a nikdy se to správně nenaučíme. Mnich nás učil, že je potřeba myšlenku přijmout a nechat ji jít. To znamená nijak ji nehodnotit, nepolemizovat o ní, nerozvíjet ji. Někdy se mi stává, že nemůžu usnout, protože si v hlavě přehrávám něco z minulosti nebo se strachuju ohledně budoucnosti. V tu chvíli se snažím myšlenku přijmout, ale nijak dál ji nerozvíjet. Jasně, lehce se to řekne, ale hůř udělá. Chce to trénink, ale jde to. Důležité je si uvědomit, že se to děje, všimnout si těch myšlenek a vědomě je "nechat jít". Mně pomáhá si ten proces pro sebe komentovat: "Teď přišla myšlenka ohledně xy, všimla jsem si jí a nechávám ji jít". Jej, to zní ezotericky :). Věřím, že to dává aspoň trochu smysl.


Vědomý trénink

Kdykoliv během dne, kdy se přistihnu, že jsem myšlenkama jinde, nevěnuju se plně tomu, co v danou chvíli dělám, nebo si dokonce neužívám krásnou chvíli volna třeba někde na výletě (to se mi kdysi stávalo hodně), zastavím se a v duchu se na to upozorním. Pak můžu využít některou z ostatních zmiňovaných technik a do přítomné chvíle se vrátit. Možná si říkáte, že to je docela přísný režim a koho by bavilo se takhle pořád "hlídat". Myslím, že hodně záleží na tom, proč to vlastně děláme a proč se o bytí tady a teď snažíme. Kdo se o prožívání přítomnosti zajímá, pravděpodobně to dělá proto, že v tom pro sebe vnímá nějaké benefity. Takže tenhle trénink můžeme vnímat jako něco, co děláme pro sebe, aby nám bylo líp. Stejně jako fyzicky cvičíme, abychom posílili tělo, tohle děláme pro svoji mysl.

Jedna činnost v danou chvíli

Už v úvodu jsem na sebe prozradila, že s touhle dovedností dost bojuju. Někdy jsem roztěkaná a hlavou mi furt něco běží.  Před nějakou dobou se mi stávalo docela často, že jsem pracovala na nějakém úkolu, najednou jsem si vzpomněla na něco jiného, co jsem měla udělat, s rozdělaným úkolem jsem švihla a začala pracovat na tom zapomenutém. No uznejte, že to je dost chaos. Učím se dělat vždy jen jednu věc. Ověřila jsem si, že tímhle postupem toho udělám víc za kratší dobu a jsem navíc v celém procesu víc přítomná.

Pro prožívání přítomného okamžiku je, podle mě, klíčové zbavit se multitaskingu. Nedá se být tady a teď, pokud neustále přeskakuju z jednoho úkolu na druhý.

Pomalé tempo

Moji zkušenost vám můžu nejlíp zprostředkovat na příkladu s jídlem. Miluju jídlo, Matěj výborně vaří, a já hrozně rychle jím. Tahle kombinace někdy způsobuje, že jídlo tak rychle sním, že si ho ani pořádně nevychutnám. Zažili jste někdy ten pocit, když dojíte svoji výbornou zmrzlinu a závidíte druhému, že ji ještě má :)? Ať se věnujeme jakékoliv činnosti, nemůžeme si ji vychutnat a plně prožít, děláme-li ji příliš rychle. Moc se mi líbí technika "pomalé ráno", kdy se člověk vědomě věnuje tomu, co každé ráno dělá naprosto automaticky - opláchnutí obličeje, čištění zubů, a vychutnává si svou snídani a kávu nebo čaj. Už v mých letních radostech jsem psala, že zbožňuju naše rána s Matějem, kdy si spolu dáme kávu a společně se chystáme na nový den. Ale ráda takhle trávím ráno jen sama se sebou, když třeba Matěj odchází dřív. 

V duchu si říkat, co zrovna dělám

Bude to možná znít komicky. Kdyby někdo slyšel moje myšlenky ve chvíli, kdy tuhle techniku používám, asi by si myslel, že jsem blázen. Někde jsem četla, že si má člověk v duchu říkat a popisovat, co zrovna dělá. Takže když třeba myju nádobí nebo uklízím, komentuju si pro sebe, co se zrovna děje. Jo, vážně mi hlavou běží třeba "teď odnáším špinavý hrnek do kuchyně, pokládám ho do dřezu, pouštím vodu, beru do ruky houbičku" apod. A ono to vážně funguje. Možná jste čekali, že mezi moje tipy uvedu i meditaci. Jenže já pravidelně nemedituju, nějak si z toho neumím udělat návyk. Takže jako meditaci beru tento bod. Jo, takhle vznešeně já říkám žehlení, umývání nádobí nebo vyšívání - můj způsob meditace :).

A jaké jsou vaše tipy na zklidnění myšlenek a prožívání přítomného okamžiku? Dejte vědět v komentářích, budu se těšit :).

Související články

0 komentářů:

Okomentovat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.