18. listopadu 2016

Past minimalismu



Dnešní článek bude něco trochu jiného, než co bývá u mě na blogu obvykle. Možná to bude jen takové vypsání myšlenek, možná z toho vzejde i něco užitečného pro vás.

Poslední dobou, zhruba měsíc nebo dva, mám už zase nutkání zbavovat se věcí. Najednou mám zase pocit, že je toho kolem mě nějak moc. Ale přitom se nedá říct, že by se od února, kdy jsem s minimalismem začala, u mě doma nahromadily nějaké nové věci. Myslím, že se mi daří celkem obstojně udržovat věci tak, jak jsem je po velké čistce zanechala. Tak proč to nutkání? Měla jsem dojem, že jsem si našla správnou míru toho, kolik věcí chci kolem sebe mít, a teď najednou už to tak necítím.

Zatím jsem se do druhého kola debordelizace nepustila. Doposud jsem spíš přemýšlela nad tím, čím to je, že mám zase potřebu vyhazovat. Co se změnilo? Uvažovala jsem nad tím, jestli jsem to na začátku neudělala nějak špatně. Nebo jestli jsem nějak "neselhala" v minimalistickém způsobu života. Jsem ještě minimalista, když už zas cítím nespokojenost s věcmi kolem sebe?

A ve chvíli, kdy mě napadlo slovo selhání, řekla jsem si, že je něco špatně. Přece jsem se nepouštěla do minimalismu, abych pak podle něj posuzovala celý svůj život. S minimalismem jsem začala, abych byla spokojenější, ne abych se kvůli němu bičovala. Minimalismus měl být nástroj ke spokojenosti. Došlo mi, že jsem se ocitla na hraně stavu, kdy bych si mohla začít vyčítat každou blbost, kterou si přinesu domů.

Stejně tak se mi začala nějak motat hlava z toho všeho, co jsem si na sebe naložila za požadavky. Aby byla kosmetika, kterou používám a kupuju netestovaná na zvířatech, nejlépe ještě i eko a bla bla. Taky aby oblečení nebylo z fast fashion řetězců. No zkrátka aby při výrobě čehokoliv, co si přinesu domů, nikdo netrpěl. Zpočátku to totiž bylo tak, že čím víc jsem zminimalizovala všechnu svou kosmetiku, oblečení apod., zdálo se jednoduché zaměřovat se na cruelty free a slow fashion srandy. Myslela jsem si, že za pár měsíců obměním veškerou svou kosmetiku za netestovanou, ale zjistila jsem, že to není tak jednoduché. Jenže s minimalismem jsem určitě nezačala proto, abych si nakonec vyčítala nějakou necertifikovanou rtěnku.

No a  co tím chci říct? Asi že nic se nesmí přehánět, ani minimalismus. Nikdy bych neřekla, že zrovna do minimalismu se může člověk nějak zamotat. Zhruba před třemi lety bych se sama sobě vysmála, kdybych věděla, že tohle budu řešit. Vlastně i dnes mi to připadá dost absurdní. Dost často si díky tomuhle uvědomím, že jsem vlastně asi dost šťastný člověk, když se místo opravdu vážných problémů můžu zabývat tím, co má jaký certifikát, kolik mám doma věcí a jestli jsem "správný minimalista". Tak co kdybych se na to na chvíli vykašlala a prostě jen byla spokojená?


4. listopadu 2016

Kam to všechno (v Brně) dát?

Občas se mě lidi ptají, kam se poděly všechny ty věci, kterých jsem se zbavila. Kdo čte můj blog pravidelně, asi ví, že je mi blízká myšlenka zero waste a s tím se úplně neslučuje házet do popelnice něco, co bude na skládce desítky let. Takže kam s tím vším?

Kromě univerzálních nápadů v článku najdete i tipy na místa v Brně. Je mi jasné, že jsem určitě nepřišla na všechna místa, která odlehčují minimalistům od haraburdí, takže mě, prosím, doplňte :). Budu ráda, když se pod článkem rozvine diskuze i o jiných městech, aby to nebylo jen o Brně.

Dobročinné obchody

Svoje oblečení, knihy, nádobí, elektrospotřebiče, doplňky do vlasů, bižuterii, boty, ložní prádlo a vlastně asi vše, co si dovedete představit, můžete přinést do dobročinného obchodu. Ty fungují tak, že za malé obnosy vámi darované věci dál prodávají a výtěžek má někomu pomoct. Navíc je podobný obchod skvělou variantou pro lidi, kteří si nemohou dovolit koupit věc v klasickém obchodě. 

Já mám zkušenost s nadačním obchodem Veronica, který podporuje různorodé projekty (sociální služby, fair trade společnosti, hnutí Brontosaurus, vydavatelství Host, obnovu studánek, výsadbu zeleně, enviromentální poradenství apod.) a také s dobročinným obchůdkem Šuplig, který zřizuje Liga lidských práv. Dalším podobným obchodem je Baltazar, který zřizuje Diecézní Charita Brno.

Doporučuji předem si zjistit, co který obchod přijímá.

Sociální služby

Je možné také darovat oblečení a jiné věci přímo do sociálních služeb jako jsou domovy pro matky s dětmi nebo centra pro lidi bez domova. Z Brna mám zkušenost například s Nízkoprahovým denním centrem pro lidi bez domova, kde uvítají hlavně teplé a zimní oblečení. Dětské hračky se hodí třeba v Domově svaté Markéty pro matky s dětmi v tísni.

Zatímco do dobročinných obchodů můžete věci darovat více méně kdykoliv dle otevírací doby, v sociálních službách je lépe domluvit se dopředu, aby na Vás byli připravení, zvlášť pokud toho máte více.

Sběrný dvůr

Sběrný dvůr není specialita Brna, ale mám potřebu ho zmínit. I když se to někdy nezdá, podle toho, co u popelnic vidím, není možné jen tak vyhodit cokoliv, co se nám zlíbí. Pokud je některá věc už moc použitá nebo dokonce rozbitá, a nehodí se tudíž k darování, ve většině případů patří do sběrného dvora. Matrace, kusy nábytku, žehlicí prkna, rozbitá elektronika apod. k popelnici nepatří.

Knihovny, antikvariáty

Knihy, které se nehodí k prodeji (nebo se vám prodávat nechtějí) s nadšením přijmou v knihovnách a antikvariátech. Já jsem darovala několik tašek knih do Moravské zemské knihovny. Některé jsem darovala do Centra pro lidi sociálně znevýhodněné. Posledních pár let se hodně rozmáhají knihobudky nebo regály s knížkami na veřejných místech, kde si můžete knihu vzít a třeba tam přinést jinou, až půjdete příště kolem. Skvělý nápad je taky Knihobežník, což je v podstatě takový trochu geocaching s knihami.

Trh knih

Některé dražší knihy jsem prodala. Zpočátku jsem se o to snažila na Facebookových skupinách, ale upřímně, po čase mi to přišlo hrozně časově náročné (knih bylo hodně) a ani to nebylo moc efektivní. Zaregistrovala jsem se proto na Trh knih, což je stránka, která si sice z prodeje bere provizi, ale hodně vám ušetří práci. Zadávání knih je rychlé a jednoduché, nemusíte nic fotit. Jakmile knihu někdo koupí, přijde vám sms zpráva, takže nemusíte stránku ani kontrolovat. Vy pak knihu jen pošlete a necháte si částku vyplatit. Vidíte navíc, kdo další stejnou knihu nabízí a za kolik, takže můžete nahodit nejlepší nabídku :).

Facebookové skupiny

K prodeji bytových dekorací a doplňků jsem využila skupinu Vybavení bytu - bydlení v Brně, díky které jsem věci rozprodala fakt rychle. Většinou jsem se s kupujícími domluvila na předání někde v okolí mého bydliště. Věřím, že podobných skupin je spoustu i pro jiná města.

Daruji za odvoz, Nevyhazuj to

S touto kategorií nemám osobní zkušenost, ale vím, že podobných iniciativ je několik: Daruji za odvoz i Nevyhazuj to mají i facebookový profil. Přijde mi fajn, že když jeden něco nevyužije, nehodí to jen tak do popelnice, ale nabídne to někomu dál. Tyhle stránky jsou fajn alternativa pro někoho, komu se s věcmi nechce nikam jezdit. Stačí to nafotit, popsat a zájemce si zazvoní u dveří.

"Čajový" dýchánek - kamarádky, kolegyně

Některé věci (zejména kosmetiku, oblečení a doplňky) jsem nabídla také kamarádkám a kolegyním. S několika kamarádkami jsme si udělaly dámskou jízdu, každá přinesla kopu věcí a co se neujalo, zaneslo se do nadačního obchodu. Navíc to byla skvělá příležitost se sejít, dát si víno a probrat důležité události našich životů :).

A proč kontejner na textil není to pravé?

Možná si říkáte, proč jsem ještě neuvedla kontejner na textil. Snažím se jim spíše vyhýbat, i když nepopírám, občas jsem tam taky něco hodila. Ale ona to není ta nejlepší volba. Skvělý článek si o tom můžete přečíst zde. Článek vyvrací některé mylné představy o tom, jak se s darovaným oblečením nakládá v rozvojových zemích a taky objasňuje, co se s oblečením hozeným do kontejneru dál děje (málokdy se dostane potřebným).

A jaké jsou vaše tipy? Už jste se odhodlali k očistě domácnosti a přecpaných úložných prostor?
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.