20. března 2019

Bič jménem udržitelnost

Pomalá móda, pomalé cestování, etické nákupy, zodpovědný konsumerismus, kosmetika netestovaná na zvířatech, přírodní kosmetika, nákup lokálních a sezónních potravin, snižování produkce odpadu... Je toho hodně, co "musíme" sledovat, chceme-li se chovat udržitelně. Počkat musíme? Opravdu? A kdo říká, že musíme? Buď jsme to my sami, anebo jsou to lidi z internetu, dost často hejtři z internetu. Uvedu příklad z oblati zero waste.


Okurka v plastu může za všechno

"Proč si s sebou nosíš sáček na ovoce, když okurku stejně koupíš zabalenou v plastu?"
"Nehraj si na ochránce planety, když na dovolenou lítáš letadlem!"
"Produkuješ víc než jednu zavařovačku odpadu za rok? No tak to nejsi zero waste."


Setkali jste se někdy s touhle argumentací? Je to taková optika všechno nebo nic. Buď jsi ve všem dokonalý a nikdy nekoupíš nic v obalu, nebo nemáš právo se za člověka bezodpadového považovat. Buď musíš vše nakupovat bez jediného plastu, nebo nemá smysl se ani snažit. S tímhle názorem se setkávám u dvou typů lidí.

  • lidi, kteří na ekologii rezignovali a myslí si, že jednotlivec nic nezmění
  • lidi, kteří jsou v zero waste *extrémisti

U první skupiny bych to asi ještě docela pochopila a dokonce si myslím, že je možné, aby tihle lidi změnili názor a začali se taky snažit. Druhá skupina ale z mého pohledu střílí do vlastních řad. Troufám si tvrdit, že každý z vás, kdo se někdy aspoň chvíli pohyboval v nějaké zero waste skupině na Facebooku, se s tím setkal.

Sama jsem v takové skupině byla a definitivně odtud odešla, když jsem byla svědkem ponižování paní, která byla ve skupině nová, svěřila se, kolik produkují odpadu a prosila o rady, jak ho zredukovat. Sesypala se na ni vlna kritiky za to, jak si vůbec dovoluje v takové skupině být, když mají tolik odpadu. Jenže, haló, podobné skupiny jsou přece pro inspiraci a proto, abychom si navzájem pomohli. Kdybychom byli všichni dokonalí a 100% bezodpadoví, nemusely by tyhle skupiny vůbec existovat.

Já vím, že internet je místo, kde se lidi schovávají za zdánlivou anonymitu a jsou schopni psát věci, které by osobně nikomu neřekli. Taky vím, že většina lidí takových není a spíš by paní podpořili. Zároveň si ale myslím, že podobné extrémní komentáře můžou nejednoho snaživce odradit, což je velká škoda.

Z poslední doby mě hodně zarazila i situace, kdy se internetem začala šířit fotka Grety Thunberg (švédské studentky, která odstartovala středoškolskou stávku za klima) kterak jede ve vlaku a před sebou má několik plastových věcí. Fotka se šířila povětšinou s dost nelichotivými komentáři o tom, že je Greta hloupoučká a neuvědomuje si, že když mluví o klimatické změně, nemůže si přece kupovat toustový chléb v plastu. A nejednalo se jen o hejtování na sociálních sítích, třeba Reflex o tom vydal celý článek. Připadá mi naprosto zcestné odsoudit člověka na základě jedné fotky bez znalosti kontextu. Jednak ne vše, co na fotce bylo, muselo nutně patřit Gretě, ale hlavně nevíme, jak Greta žije svůj život. Tohle je jedna fotka z jejího života, podle které ji najednou všichni soudí.

A přesně takový přístup způsobuje, že si spousta lidí řekne, že se nemusí snažit vůbec. Jak by to ale vypadalo, kdyby si každý řekl, že když lítá jednou ročně letadlem, tak se teda vykašle na třídění odpadu, protože to stejně nemá smysl? Anebo kdybych si na nákupu nabrala pět druhů zeleniny každý zvlášť do plastového pytlíku, protože okurka má stejně na sobě plastový obal? To bychom taky mohli začít házet odpadky rovnou na zem, ne? No já myslím, že je to pěkný nesmysl.

Hejtr co nám sedí v hlavě

Zero waste je jen příklad, ale týká se to v podstatě jakékoliv oblasti, kde se můžeme snažit o udržitelnější způsob života. Nechme teď ale stranou internetové hejtry. Největší bič si totiž na sebe pleteme my sami. Klademe si na sebe obrovské nároky, jak bychom měli být dokonalí a za každých okolností ohleduplní. Nadáváme si, když si jednou za čas koupíme tričko z háemka nebo tvářenku, co nemá certifikát, že nebyla testovaná na zvířatech. V extrémním případě někdo nespí z toho, že si koupil banán, protože ten přece v ČR neroste (za to byla kritizovaná i chudák Greta).

Podle mě bychom se všichni měli uklidnit a hned potom si uvědomit, že každá snaha se počítá. Není potřeba být eko, bio, zero waste, vegan na 100%. Každý jeden den, kdy si nedáte maso, se počítá. Nemusíte jít hned do extrému a vyčítat si každé škobrtnutí. Není možné být ve všech těch oblastech dokonalý. Existuje nespočet témat a oblastí, kde se můžete chovat neudržitelně nebo neohleduplně a třeba o tom ani nevíte. Můžete si třeba říkat, jak je super, že jste místo parafínových svíček začali kupovat ty sójové, ale po čase zjistíte, že ani ty nejsou ideální, protože na druhé straně zeměkoule to ničí zemědělství. Tyhlety zjištění můžou být demotivující a zahlcující.

Kdysi jsem na sebe byla taky tak přísná a říkala si, že to nedělám "pořádně". Naštěstí už se naopak umím pochválit za to, co se mi podařilo a kam jsem se posunula. Nelze být zero waste přes noc, každá změna vyžaduje čas. A i kdyby nikdy nebyla úplná, každý krok vpřed je skvělý. Já mám do kompletního zero waste života hodně daleko, přesto si myslím, že ušetřím spoustu plastového odpadu, a za to jsem na sebe pyšná.

Nepotřebujeme pár lidí, kteří dokonale ovládli zero waste. Potřebujeme miliony takových, kteří jej ovládají nedokonale.

Tahle věta podle mě nejvíc vystihuje, co se snažím říct. Narazila jsem na ni na Instagramu u Zero Waste Chef. Ať už jde o zero waste nebo o jinou oblast, je fajn, když se každý z nás snaží aspoň trochu. Popravdě, já neznám nikoho, kdo by se dokázal orientovat úplně ve všem a vše dělal 100% správně. To by asi člověk v životě nesměl dělat nic jiného. Neříkám, že je to nemožné a všechna čest tomu, kdo to zvládne. Ale i takový člověk se k tomu musel nejdříve nějak dopracovat. A kdyby mu od začátku někdo házel klacky pod nohy (ať okolí nebo on sám), nikdy by se do cíle nedostal.


*Pro upřesnění: Za extrémisty v tomhle kontextu považuju ty, pro které je za každých okolností zero waste (nebo jiný styl života) na prvním místě, i kdyby jim to mělo zničit rodinné a jiné vztahy. To je pro mě osobně za hranicí normy. Pokud někdo dokáže být zero waste v každé situaci, ale nevnucuje to nikomu a neodsuzuje ty, kdo to tak nemají, nijak mi to samozřejmě nevadí. 

15. února 2019

Zero waste vychytávky, které si nekoupím a vy byste taky neměli

Ačkoliv se jinak naprosto vyhýbám tomu, abych ve svých článcích psala, co byste měli nebo neměli, v dnešním článku jsem udělala výjimku, a dokonce jsem tenhle apel šoupla rovnou do nadpisu, aby to bylo dramatičtější!  Berte to ale samozřejmě z rezervou, každý ať dělá, co uzná za vhodné :)

V poslední době u sebe pozoruju takový nešvar. Chci všechny krásné zero waste vychytávky, co vidím na Instagramu a chci je hned! Teda ještě nedávno jsem to jako nešvar nevnímala. Naopak jsem si pochvalovala, jak jsem se posunula v životě, když už si nedělám radost nákupem oblečení nebo laciné bižuterie, ale moje oči rozzáří něco tak bohulibého jako jsou věci spojené s ekologií. Ejhle, je to trochu jinak.


Eko shopaholic je pořád shopaholic


Naštěstí jsem se zarazila - vždyť ono je úplně jedno, jestli chci nakupovat hadry a cinkrlata nebo ekobio vychytávky, pointa je stejná - opravdu ty věci potřebuju? Uvědomila jsem si, že stejný pocit (chvilkové) radosti a těšení jako jsem měla při nákupu na asijském eshopu, mám teď když si chci koupit něco pro bezodpadový život z eko eshopu.

Nechápejte mě špatně, bezodpadové a ekologické věci jsou super, ale nedává smysl kupovat si je, pokud je nutně nepotřebujeme a můžeme je nahradit něčím jiným. Hodně teď na sociálních sítích vidím, jak někdo propaguje lahev na vodu, brčka, pytlíky na pečivo apod. Je dobře, že se z bezodpadového života stává trend, ale na druhou stranu není dobře, abychom měli pocit, že k bezodpadovému životu potřebujeme nutně nakoupit horu nových (a drahých) věcí.


Je plast vždycky špatný?




Vše na fotce je z plastu. Vše se dá nahradit hezčí, fotogeničtější a hlavně urdžitelnější variantou ze skla, nerezu nebo ze dřeva. Nahradit by se daly právě těmi krásnými zero waste pomocníky, které bych si chtěla koupit, ale neudělám to (zatím). Věci na fotce mám doma už několik let, jsou plně funkční a odvedou stejnou práci jako by odvedly jejich estetičtější a víc trendy náhrady. Jednou z hlavních zásad zero waste je použít to, co už doma máme a nekupovat věci nové, pokud to není nutné. Je dobré si uvědomit, že to platí i v případě, že máme pocit, že ta nová věc by byla víc eko. Pokud vyhodíte něco, co je plně funkční, jen proto, že je to z plastu, vytvoříte tím odpad, který by jinak nevznikl. Nákupem věcí na fotce jsem, ať se mi to líbí nebo ne, už jednou podpořila jejich výrobu, a tím, že je teď vyhodím a nahradím něčím víc eko, se na tomhle faktu už nic nezmění.

Jasně, že bych taky chtěla krásnou skleněnou lahvičku se střičkou, jako mají všichni cool zero wasteři na Instagramu. Toužím i po bambusovém obalu na kartáček, dřevěném kartáči na vlasy nebo nerezovém holítku. To všechno ale počká, dokud svoji službu nevypoví to, co už doma mám. A schválně si to tu pro sebe píšu na blog jako závazek, abych se jednou nenechala unést a něco z toho si přece jen nekoupila. Když jo, můžete mi to pak dát sežrat :).

Věřím, že pro spoustu lidí je tohle samozřejmost. Ale taky myslím, že je snadné se nechat lapit do pasti sociálních sítí a krásných fotek, a udělat díky nim nějaký neuvážený nákup. Napište mi do komentářů, jak to máte vy.


10. ledna 2019

Vše co jsem si pořídila v roce 2018

V článku o mých pravidlech (ne)nakupování jsem si stanovila výzvu, že si budu celý rok zapisovat, co kupuju (kromě jídla, kosmetiky a drogerie pro běžnou potřebu), k tomu si napíšu s jakým úmyslem věc kupuju a po delším čase napíšu zhodnocení, jestli věc naplnila má očekávání. Už dopředu vás musím upozornit, že ne všechny moje nákupy jsem vyhodnotila jako etické a potřebné.

Nevypisovala jsem sem věci, které jsem si přála/dostala k Vánocům, tím začnu případně v roce 2019, pokud budu podobný článek psát i za tento rok.

Únor

1. Náramky od Anita minimalist


Důvod nákupu

Kdysi jsem byla fakt maniak do doplňků a bižuterie.  Za poslední tři roky nosím denně pořád stejné naušnice a nenosím téměř žádné jiné doplňky, kromě zásnubního a snubního prstenu. Náramky od Anity mi ale učarovaly, jsou krásně miniamlistické a slibovala jsem si od nich, že je budu nosit denně a nebudu je skoro ani sundávat. Říkala jsem si, že se budou hodit ke všemu, navíc hrozně ráda podporuju tvůrčí lidi z ČR.

Zhodnocení

Ač mě to moc mrzí, náramky téměř nenosím. Měla jsem je na sobě jen první měsíc, od té doby téměř ne. Už uvažuju, že je někomu daruju, možná je dám do nějaké soutěže pro vás. Beru to ale pozitivně - aspoň jsem si definitivně uvědomila, že na doplňky, a náramky zvlášť, mě fakt neužije. A taky je vidět, že i přes má ne/nakupovací pravidla občas šlápnu vedle, nikdo není dokonalý :).


2. Závěsná kosmetická taštička


Důvod nákupu

Celkem často někam cestujeme. Nemusí ani jít o nějaké velké cestování přes půl světa, ale i jen víkendové pobyty nebo návštěvy u rodičů na víkend. Dlouho jsem chtěla nějakou kosmetickou taštičku, která by měla víc různých kapsiček, a hlavně, dala by se zavěsit na háček, pro případ, že někde není v koupelně polička. Takovou jsem našla na eshopu Poštovné zdarma. Líbilo se mi, že vypadá mininmalisticky, je omyvatelná, měla kapsičky, háček, no jevila se dokonale. Plánovala jsem si, že všechny ostatní taštičky pošlu někam dál a budu mít jen tuhle jednu dokonalou, která mi vydrží několik let.

Zhodnocení

Jenže se ukázalo, že jsem udělala dost unáhlený kup, přestože čas na rozmyšlenou jsem si dala, neprozkoumala jsem, co je to vlastně za eshop. Až po tom, co mi taštička asi měsíc nepřicházela, mi došlo, že je to prostě jen přeprodej věcí z asijských eshopů typu Ebay, Aliexpress nebo Wish. Možná si říkáte, že mi to mělo dojít hned už podle toho poštovného zdarma. Jenže tím, že už tři roky moc nenakupuju, přestávám se v tom orientovat. Jasně, nedělala jsem si iluze, že jde o nějakou lokální férovou výrobu, to zas ne, ale nečekala jsem šunt z Číny. Takže se stalo to, co asi čekáte. Taštička se mi po půl roce používání začala párat. Navíc je celá taková pochybná, zipy se zasekávají a tak, no nebyl to dobrý kup. Samozřejmě ji budu využívat co nejvíc to půjde. Na výběru případné další si dám víc záležet.

Březen

3. Khaki svetřík second hand


Důvod nákupu

Už víc než dva roky sháním obyčejný lehký svetřík v khaki barvě. Přesně na takový jsem narazila v jednom second handu v Brně. Je to takový lehčí svetřík, který je fajn přehodit přes šaty, když už jsou v létě chladnější večery nebo se dá nosit i na podzim pod kabát. Můj plán byl, že ho vynosím k hodně věcem, které už v šatníku mám. V second handu občas nakupuju, protože je to jeden ze způsobu, jak nakupovat pomalou módu

Zhodnocení

U tohoto nákupu se všechna má očekávání naplnila, nosím ho často, hodí se ke spoustě věcem, zatím drží, přestože je původně z Háemka. Téhle koupě nelituju.

4. Sportovní podprsenka Lidl


Důvod nákupu

Nevím, jestli jste si toho taky všimli, ale mám pocit, že v posledních pár letech se v jistých kruzích rozjel bojkot klasických podprsenek s kosticemi. Nechci tady zabíhat do velkého vysvětlování důvodů, zkrátka některé výzkumy prý ukazují, že klasické podprsenky nejsou moc vhodné, protože zabraňují správnému proudění lymfy, nevím, nejsem odborník. Ale protože já jsem pro vyzkoušení každé alternativní srandy a v nošení podprsenky, která člověka tlačí se též nějak nevyžívám, řekla jsem si, že to zkusím. Ano, vím o tom, že většina žen nosí špatnou velikost a typ podprsenky, byla jsem ve specializovaném obchodě, nechala jsem si poradit, ale pořád je kosticová podprsenka něco, co člověk cítí a omezuje ho to, na tom se asi shodneme. Mým očekáváním bylo, že to zkusím a uvidím, jestli je to pro mě. Protože se jednalo o věc spíš na otestování, nechtělo se mi moc investovat, a z druhé ruky bych si spodní prádlo taky nekoupila, zvolila jsem proto Lidl.

Zhodnocení

Sportovní podprsenka je rozhodně pohodlnější a potvrdilo se mi, že kostice nepotřebuju. Zjistila jsem ale, že ani sportovní podprsenka pro mě není na běžné nošení ideální, víc by mi seděla jen nějaká braletka. Rozhodla jsem se proto podpořit českou návrhářku spodního prádla LNKrules, a pořídit podprsenku bez kostic u ní. O té si už ale přečtete až v rekapitulaci za rok 2019, zatím jsem ji nepořídila. Tuhle sportovní z Lidlu samozřejmě nevyhodím, využiju ji na sport.

Duben

5. Batoh


Důvod nákupu

Potřebovala jsem batoh, který by odpovídal velikosti příručního zavazadla.V danou chvíli jsem ale nechtěla ani nemohla investovat několik tisíc do batohu, takže jsem se rozhodla pro koupi obyčejného batohu z eshopu Bezpotisku. Moje představa byla taková, že ho budu využívat na každé kratší cestování a vše se mi do něj pohodlně vejde.

Zhodnocení

Batoh využívám velmi často, dokonce jsem s ním jela i na dvoutýdenní svatební cestu do Portugalska, vše se mi tam pohodlně vešlo. Myslím, že několik dalších let mi vydrží.

Květen

6. Sukně a 7. šaty Mohito


Důvod nákupu

Letos jsme byli na pěti svatbách. Přestože jsem jinak spokojená s tím, že můj šatník čítá velmi málo kousků oblečení, pro tolik svateb jsem neměla co na sebe, protože jsem nechtěla jít na každou ve stejných šatech. Půjčení od kamarádek u mě moc nepřipadá v úvahu, protože skoro každá má menší velikost než já a navíc ty kamarádky byly snad na všech těch svatbách taky :D. Po dlouhém zvažování jsem si řekla, že jedny nové šaty a sukni na léto prostě vynosím. Nakonec jsem ale nákup nechala dost na poslední chvíli, tak to skončilo u vběhnutí do Mohita, kde už mám z minulosti potvrzeno, že tam mají hezké věci, které mi sedí, a část z nich je dokonce ušita v Evropě, tak to snad není ze sweatshopu.

Zhodnocení

Šaty i sukni jsem nosila celé léto, nejen na svatby, určitě je využiju ještě několik let, nevypadají, že by se v nejbližší době měly rozpadnout.

8. Boty na svatbu


Důvod nákupu

Ten je jasný - svatba. S nákupem bot na svatbu jsem docela otálela, protože jsem si s ním vůbec nevěděla rady. Neměla jsem čistě bílé šaty a nechtěla jsem ani bílé boty. Šaty byly do růžova, tak jsem i boty chtěla buď tělové nebo pudrově růžové. Chtěla jsem je ale taky vynosit i po svatbě, aby nebyly koupené jen k jednomu účelu. Jenže si neumím představit moc příležitostí, kam bych si vzala pudrově růžové boty, k mému běžnému oblečení to moc nejde. Všechny kamarádky, které se ten rok vdávaly taky, mají větší nohu než já, takže půjčení taky nebylo řešení. Nakonec jsem našla boty na Zootu a řekla jsem si, že je potom prostě pošlu dál, aby měly využití. Zatím je mám stále doma a uvidím, jestli je na jaře a v létě k něčemu nevytáhnu, kdyby ne, poslouží třeba nějaké další nevěstě.

Zhodnocení

Boty jsou moc krásné, každý mi je na svatbě chválil. Jsou to takové balerínky s mašličkou, neuměla jsem si představit, že bych se vdávala v podpatkách. Svůj účel splnily víc než dobře, uvidím, jaký bude jejich další osud. Jestli někdo sháníte boty na svatbu, napište mi :).

9. Podprsenka pod svatební šaty


Důvod nákupu

Vůbec jsem necítila nutkání mít na svatbu nějaké speciální a nově koupené spodní prádlo. Dokonce jsem doma měla obyčejnou tělovou podprsenku, která odpovídala tomu, jakou mi doporučovala Marie, která šila moje šaty. Jenže nakonec se tahle podprsenka asi tři měsíce před svatbou zničila (už jsem ji měla celkem dlouho). Chtěla jsem si už tehdy nechat ušít podprsenku u zmiňované LNKrules, ale bohužel nešije nic v tělové barvě, bílou jsem nechtěla. Nakonec jsem podprsenku koupila u mé osvědčené české značky Triola, kde prodavačky vždy ochotně poradí.

Zhodnocení

Podprsenka padla jak ulitá, pod šaty nebyla vůbec vidět, je ohromně pohodlná a nosím ji i nadále a ještě dlouho budu.

10. Látka na sukni


Důvod nákupu

Dlouho jsem měla vysněnou sukni, kterou jsem nikde nenašla, tak jsem se rozhodla ji ušít. Původ látek zatím moc neřeším, i když vím, že i to může být problematické (časem k tomu třeba dojdu). Látku jsem koupila v brněnském obchodě Dům látek. Sukně je vhodná na podzim i na jaro a léto a barevně se hodí k mým dalším věcem v šatníku.

Zhodnocení

Sukně se mi povedla, dostala jsem na ni hodně pochval a každého zajímalo, odkud ji mám. Rozhodně ji využiju na maximum.

Červenec

11. Svatební šaty


Důvod nákupu

Jak jsem psala už v článku o svatbě, nedokázala jsem si představit, že bych se vdávala v půjčených šatech, ani že bych vůbec vešla do půjčovny svatebních šatů. Chtěla jsem si zažít ten proces, kdy jsou šaty šité přesně mně na míru podle mých představ, chodím na zkoušky a sleduju jak šaty postupně vznikají. Byl to fakt krásný zážitek. Šaty jsem po svatbě hodlala buď prodat nebo si je nechat přešít na něco, co by se dalo nosit i na jinou příležitost.

Zhodnocení

S šaty jsem byla naprosto spokojená, cítila jsem se v nich pohodlně, vůbec jsem neměla potřebu se později na svatbě převlékat. Zatím jsem je neprodala ani nenechala přešít, nemůžu se totiž nějak rozhodnout, tak to nechávám uzrát. Jestli se některá z vás vdává a šaty se vám líbí, nebojte se napsat :).

Srpen

12. Plavky

Důvod nákupu

Pořádné plavky, se kterými bych byla spokojená, jsem neměla ani nepamatuju. Možná jste četli můj předloňský článek o tom, jak mě semlel obchoďák, když jsem sháněla plavky. Předloni jsem neuspěla, ale v roce 2018 jsem si řekla, že si plavky nechám ušít. Narazila jsem na šikovnou  a moc sympatickou Vendulu z Troye. Plavky jsem si navrhla úplně podle mých představ - úplně jednoduché s trojúhelníkovým vrškem. Navíc mi je Vendula ušila oboustranné - z jedné strany tmavě modré, z druhé khaki. Cenově vyšly dokonce skoro stejně jako když si kupujete plavky v klasickém řetězci.

Zhodnocení

S plavkami jsem maximálně spokojená, rozhodně byl tohle jeden z nejlepších nákupů v minulém roce.

Září

13. Černé šaty second hand

Důvod nákupu

Měla jsem jedny obyčejné černé bavlněné šaty, které byly mé oblíbené, daly se nosit pro spoustu příležitostí. Bohužel jsem je ztratila na fesťáku. Hledala jsem proto za ně náhradu, kterou jsem našla v second handu.

Zhodnocení

U tohoto nákupu jsem si byla úplně jistá, že je správný, protože jsem věděla, že šaty budu nosit skoro pořád.


14. Kalhotky Reparáda

Důvod nákupu

Brněnskou Reparádu mám moc ráda. Šijou krásné věci v duchu pomalé módy. Už delší dobu jsem si brousila zuby na jejich bambusové kalhotky, protože jejich materiál má jen samé super vlastnosti. V září mi byly nabídnuty k vyzkoušení, což jsem s radostí přijala.

Zhodnocení

Kalhotky jsou moc pohodlné a materiál je ohromně příjemný. Jakmile budu potřebovat doplnit zásoby spodního prádla, určitě půjdu do Reparády.

Říjen

15. Peněženka Playbag

Důvod nákupu

Moje peněženka se už delší dobu rozpadala, nákup nové jsem odkládala. Chtěla jsem nějakou minimalistickou, do které se vejde jen to nejnutnější, aby mě to nelákalo nosit v peněžence binec a zbytečnosti. Původně jsem z etických důvodu nechtěla koženou, ale po dlouhém zvažování jsem se rozhodla právě pro kůži. Jsem totiž přesvědčena, že je to materiál natolik kvalitní, že mi peněženka vydrží i deset let, nebo mě dokonce přežije. Myslím, že zkazit by se na ní mohl jedině zip a ten bych když tak mohla dát vyměnit. Vyrábějí se už sice různé náhražky kůže, ale popravdě nevím, jestli některý z takových materiálů je stejně odolný a trvanlivý. Moc se mi to nechtělo testovat, abych za tři roky nekupovala zase novou.

Zhodnocení

V peněžence nosím jen platební kartu, občanku, průkaz zdravotního pojištění a peníze. Všechny věrnostní karty jsem si nahrála do mobilu a nemůžu si to vynachválit. Nic z toho všeho, co jsem v peněžence před tím tahala, mi nechybí. Dispozicemi mi peněženka maximálně vyhovuje, vejde se mi i do té nejmenší kabelky.


Shrnutí


  • za rok 2018 jsem si pořídila 15 věcí
  • 11 věcí je oblečení, boty nebo spodní prádlo
  • 9 věcí považuju za etický nákup nebo podpoření pomalé módy
  • 6 věcí etickým nákupem nebylo, z toho 3 nákupy přímo podpořily pochybné výrobce (u zbývajících 3 si nejsem jistá)
  • 3 věci nesplnily moje očekávání a znovu bych si je nekoupila (náramky, kosmetická taštička, podprsenka z Lidlu)
  • 1 věc zpětně hodnotím jako zbytečný nákup (náramky)
  • ve 4 měsících jsem si nekoupila ani jednu věc

Celkově v oblasti nákupů hodnotím rok 2018 pozitivně. Jasně, mohla bych být na sebe naštvaná, že jsem uskutečnila několik neetických nákupů, které nebyly v duchu pomalé módy, ale k čemu by to bylo? Už jsem na mém blogu psala víckrát, že nic nechci dotahovat do extrému a vyčítat si, když se něco nepovede na 100%. Naopak se chválím, že jsem věcí koupila tak málo. Rozhodně jsem měla spoustu momentů, kdy jsem něco chtěla pořídit, ale neudělala jsem to (mohlo by být zajímavé i tohle v příštím roce sledovat).

Myslím, že je důležité zdůraznit, že jsem nenakoupila žádné zbytečnosti na svatbu, což považuju za největší úspěch. Žádné dekorace apod. Spoustu věcí jsem si půjčila, nebo je nakonec nerealizovala.

Musím ale přece jen přiznat, že ty podpořené pochybné eshopy mě fakt mrzí. Beru to ale jako skvělou lekci do budoucna.

A co vaše nákupy v roce 2018? Bylo jich málo, moc nebo tak akorát? Řešíte, jestli oblečení, které kupujete vzniklo v duchu pomalé módy? Nakupujete impulzivně nebo své nákupy promýšlíte? Všechno mě to zajímá, napište mi do komentářů :). Já chci rozhodně v podobném duchu pokračovat a nákupy ještě víc omezovat. A nezapomeňte, že ať už jste nakupovali víc nebo míň, nevypovídá to nic o tom, kdo je "lepší minimalista", protože to není o počtu věcí, ale o tom, jestli je využijeme.







© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.