21. srpna 2019

Druhá šance pro moje svatební šaty

Uf, doufám, že název článku není moc zavádějící a někoho třeba nenapadne, že se znovu vdávám :D. Moje svatební šaty dostanou druhou šanci. S jinou nevěstou.

Tímhle článkem chci povzbudit všechny ženy, které z nostalgie nedokážou prodat svoje svatební šaty, přestože ví, že si je na sebe už nikdy nevezmou. Jestli jste četli článek o naší svatbě, víte, že jsem od začátku věděla, že si šaty nechám ušít na míru. Nikdy se mi nelíbila představa návštěvy svatebního salónu s desítkami různých šatů. Chtěla jsem, aby šaty vznikaly přímo pro mě podle mojí představy. Od začátku jsem taky tvrdila, že je potom prodám. Jsem přece minimalistka, co bych se svatebníma šatama dělala, že?


Realita byla taková, že šaty visely hodně dlouho doma ve skříni, dokonce ani do čistírny jsem je hned nevzala. Zprvu to byly výmluvy, vždycky bylo něco důležitějšího. Jak se ale začala blížit další svatební sezóna a já jsem věděla, že teď je zrovna pravý čas šaty prodat, uvědomovala jsem si, že možná nějaká malá část mě se jich nechce vzdát.

Řekla jsem si, že jen tak nezávazně napíšu pár inzerátů a uvidím, jestli o ně vůbec bude zájem. Ukázalo se, že zájem spíš nebyl, což bylo pro mě docela překvapení. I když, pravdou je, že ve svatebních skupinách jsem neustále viděla, že někdo sháněl šaty za maximálně 2 000 Kč nebo si tam slečny pořizovaly šaty z asijských eshopů, takže asi špatná cílovka :).

Po pár týdnech se ale ozvala jedna slečna a bleskově jsme se dohodly na zkoušku šatů u nás doma. No a šaty jí padly skoro jako ulité a moc jí slušely. V tu chvíli se to ve mně začalo bít: "Ooo, ty šaty jí moc sluší, bude krásná nevěsta. Ne, ale já jí je neprodám, jsou to přece moje šaty, já jsem si je takhle vymyslela. Ale vždyť je škoda, aby visely ve skříni ladem." Slečna na zkoušku přišla i s oběma svědkyněmi, a ty byly z šatů taky unešené. Jak jsem viděla všechny ty emoce, na chvíli mi z hlavy zmizela touha šaty si nechat. Se slečnou jsme se loučily s tím, že si šaty s největší pravděpodobností vezme, ale ještě to promyslí.


Tak jsem byla ponechána svým myšlenkám o tom, že se přece nemůžu vzdát svých nádherných svatebních šatů, ale taky o tom, že by bylo krásné, kdyby je někdo ještě využil a prožil v nich další šťastný den. Řekla jsem si, že to nechám osudu a uvidím, jak se slečna rozhodne. Kdyby je nevzala, už to nebudu dál hrotit a nebudu je aktivně nikde nabízet a kdo ví, třeba by se daly i nějak přešít. No a kdyby je vzala, prostě to tak mělo být a šaty budou její.

Slečna šaty koupila a já už nemám ani trochu pochybnosti o tom, jestli jsem je měla prodat (navíc to vyšlo skoro přesně na rok od naší svatby, znamení :D). Jo, nostalgie umí minimalismus dost hatit a hlodala ve mně fakt dost. Jenže pravda je taková, že vzpomínky a ten pocit štěstí se nedrží v těch šatech, ani v žádném jiném předmětu. Stačí mi podívat se na fotky nebo si povídat s Matějem o tom, jak se nám ten den moc líbil a hned se mi dostaví ten stejný pocit, jako když se dívám na svoje šaty na ramínku. Bez toho, aby šaty doma překážely a aby mi bylo líto, že se použily jen jednou.


Snad se mi podařilo motivovat některé z vás, abyste nelpěly na svatebních šatech, které už nevyužijete a poslaly je dál, aby mohly dělat radost.

Netýká se to samozřejmě jen svatebních šatů, ale zkrátka všech nostalgických věcí, které si doma syslíme, protože se k nim vážou vzpomínky. Ale hádejte co, vzpomínky nezmizí, když tu věc pošlete dál.

12. srpna 2019

Minimalistický přístup k suvenýrům


Určitě to znáte, cestujete, jedete na dovolenou, na kterou jste se dlouho těšili a na místě vás pak láká spousta věcí, které byste si chtěli přivézt domů na památku. Jsou to ale opravdu věci, které pak doma oceníte?

Magnetka na lednici nebo něco na sebe


Suvenýry z dovolené rozděluju do dvou skupin. První z nich jsou ty (pro mě) kýčovité věci jako "sněžítka" s Eiffelovkou uvnitř, magnetky, tašky nebo trička s názvem města. Musím se přiznat, že třeba ty sněžítka a magnetky jsem kdysi kupovala. Bylo to když jsem poprvé začala cestovat, měla jsem sběratelské ambice a chtěla jsem si z každého místa něco přivézt. Ale postupně mi došlo, že to jen zabírá místo na poličce, musím z toho utírat prach a nějaké extra vzpomínky mi to nepřináší.

Druhou skupinou jsou pak suvenýry, které nejsou tak prvoplánové, nejsou vždy nutně kýčovité, ale nějak se pojí s daným místem. Třeba v Portugalsku to byly korkové kabelky na každém rohu, protože Portugalsko je největším pěstitelem korkového dubu, anebo podtácky napodobující jejich krásné kachličky, které mají na domech. To jsou věci, o kterých si můžeme myslet, že bychom je mohli využít. Suvenýry z této kategorie už se mi zdají rozumnější, ale i tak je dobré se zamyslet, zda je doma opravdu využijeme. Pokud ano, jděte do nich. Ale všimla jsem si, že na dovolené všechno vidíme tak nějak jinak, všechno má jinou atmosféru a my si představujeme, že tuhle kabelku nebo tyhle šaty určitě budeme nosit i doma, ale potom to tak není a ta věc jen leží ve skříni.

Když jsem byla v Izraeli, hrozně moc jsem si chtěla koupit potah na polštář, který vyráběly místní Beduínky. Všude kolem jsem to viděla, vypadalo to hezky a chtěla jsem podpořit místní lidi. Naštěstí jsem si ale včas uvědomila, že se takový potah do našeho bytu vůbec nehodí a že Matěj by mě s ním asi hnal :D. Tak jsem jim dala jen tak aspoň trochu peněz, ale potah jsem tam nechala pro někoho, komu se bude hodit víc.

Které suvenýry ano?


Když s Matějem cestujeme, v drtivé většině případů si jako suvenýr z cest přivezeme něco k jídlu nebo k pití (Portské víno, čaj ze Srí Lanky, olivový olej z Rumunska atd.). Z Thajska jsme si přivezli i dřevěnou misku, kterou jsme oba vyhodnotili jako potřebnou a fakt ji používáme celkem často v kuchyni. Snažíme se jedlé suvenýry vozit i rodině, abychom je nezahltili věcmi, které by se jim třeba nelíbily.

Co ale považuju za nejlepší památku z cest, jsou naše fotky a zápisky, které píšu do cestovního deníku. K fotkám se snažíme přistupovat střídmě a nefotit všechno jak zběsilí, abychom si taky užili tu přítomnou chvíli a dovolená nám neprotekla mezi prsty. No a cestovní deník, ten je nejlepší a doporučuju ho všem. Z každého dne zapisuju, co jsme dělali, kde jsme byli, koho jsme potkali a snažím se zaměřovat na největší detaily a maličkosti, na věci, které jsou odlišné od toho, na co jsme zvyklí. Obvykle tam zachytím věci, které bychom si jinak nepamatovali. Jednou za čas si deník čteme a je to fakt víc než jakákoliv materiální věc.

Tip na závěr: Když už si něco chcete opravdu moc koupit, dejte si na rozmyšlenou pár dní, nekupujte si to hned a uvidíte za dva dny, až půjdete zase kolem, jestli tu věc budete pořád chtít.

A jak to máte se suvenýry z cest vy? Dejte mi vědět do komentářů! :)

25. července 2019

Veškerá dekorativní kosmetika, kterou vlastním II


Před třemi lety jsem zveřejnila článek s videem, ve kterém jste mohli vidět veškerou moji dekorativní kosmetiku. Množství, které ve videu vidíte pro mě byl v té době obrovský úspěch. Samozřejmě, minimalismus v kosmetice (jako všude jinde) je dost relativní, je mi jasné, že pro jiného by to stále bylo moc (hlavně těch štětců :D). Já jsem se ale zbavila desítek produktů, které mi zůstaly z dob kosmetické "závislosti" a impulzivního nakupování.

S radostí můžu říct, že od té doby jsem se zase posunula, a počet produktů, které k líčení používám, se ještě snížil. Dávala jsem si za cíl mít veškerou kosmetiku přírodní a netestovanou na zvířatech. Časem se to ale ukázalo jako těžší úkol než jsem si představovala (o tom třeba jindy). Ráda bych se o mých současných stálicích rozepsala více.



Minerální make up Anabelle minerals

Fanynkou minerálního make upu jsem se stala potom, co jsem si svůj první zkusila vyrobit doma. Ukázalo se, že na mou mastnou pleť, mi dost vyhovuje a že díky němu nepotřebuju ani pudr a korektor, takže jsou to dva produkty v jednom. Přiznám se ale, že na pravidelnou výrobu jsem byla líná, tak jsem přešla k Anabelle minerals a vyhovuje mi.


Tvářenka Alverde

Několik let jsem měla trio tvářenek, které jsem koupila tuším snad v háemku. Po vypotřebování jsem koupila tuhle od Alverde a jsem spokojená.


Rtěnka Alverde

K té jsem přešla poté, co jsem ze sbírky vyřadila červené rtěnky, ty jsem nosila fakt jen sporadicky a vždycky mi prošly dřív, než jsem je spotřebovala. Tohle je víc přirozený odstín, takže jsem si od koupě slibovala, že budu rtěnku budu víc nosit. Pravdou je, že ji sice využiju víc než červené odstíny, ale nenosím ji na denní, ani týdenní bázi, tak nevím. Možná už si další rtěnku nekoupím.


Rozjasňovač Nars

Ten mám už hrozitánsky dlouho, snad takových pět let a pořád dobře slouží a je snad bezedný. Nosím ho spíš v zimě. Asi bych se bez něj obešla, ale dostala jsem ho jako jeden z prvních dráků od mého Matěje, tak se ho nechci vzdát. Kdo ví, třeba za dva roky :).



Řasenka Lily Lolo

Tahle řasenka je přírodní a má certifikát "králíčka", tzn. že Lily Lolo netestuje na zvířatech. Je dražší, ale vydrží mi fakt dlouho. Je to zároveň jediná přírodní řasenka, která má podobný kartáček, se kterým docílím stejného výsledku jako předtím s řasenkou z drogerie.


Gel na obočí Alverde

Gel používám na zvýraznění obočí. S tužkou nebo stínama se mi nechce piplat, s gelem je to šup šup. Tomuhle konkrétnímu jsem věrná ještě snad z dob, kdy jsem chodila na gympl.


Oční stíny Alverde

Je to vlastně konturovací paletka, ale já ji používám jako stíny. Jedná se o nejčerstvější přírůstek do mojí výbavy. Před tím jsem měla několik let stíny od Essence, ty jsem využila na maximum a spotřebovala je skoro všechny, což se před tím snad nikdy nestalo. Dlouhou dobu jsem zvažovala koupi nějakých přírodních, ideálně, abych si mohla sama nakombinovat jednotlivé stíny, ale protože takové značky obvykle nemají kamenný obchod a člověk si stín nemůže zkusit, rozhodla jsem se sáhnout po paletce z drogerie.


Oční linky Essence

Ty jsou dalším kosmetickým produktem, který kupuju už roky. Nepodařilo se mi najít náhradu, která by byla aspoň trochu přírodní a měla tak vyhovující štěteček a barvu, která by vydžela celý den.



Štětce

Jsou to stále ty stejné, které jste mohli vidět ve videu před dvěma lety, ale je jich podstatně méně! Tady jsem na sebe hrdá asi nejvíc, fakt jsem je dost zredukovala. A jo, jeden z nich je křivý, to se vám nezdá, je totiž už několikrát slepovaný, ale já ho prostě nevyhodím, dokud bude sloužit :).


Moje dekorativní kosmetika z roku 2016

Porovnání

Jak můžete vidět podle fotky, dost produktů jsem vyřadila a svoji výbavu ještě víc zminimmalizovala. Make-up, pudr a korektor jsem nahradila jedním produktem. Zbavila jsem se báze pod make-up, očních stínů v kelímku, místo dvou rtěnek mám jednu a místo osmi štětců mám teď čtyři.

Kromě těchto produktů, nemám doma žádná další líčidla a nemám ani nic, co bych aspoň jednou za měsíc nepoužila, naopak většinu používám téměř denně. Jasně, nejvíc minimalistické by bylo, nepoužívat žádná líčidla. Nezapomínejme, že minimalismus není soutěž a není ani žádný správný způsob jak být minimalista. Každý to máme tak, jak nám to vyhovuje. A jak jste na tom vy? Syslíte si doma kosmetiku, kterou jste roky nepoužili nebo u vás vše najde využití?

30. června 2019

Opožděné třetí narozeniny blogu a překvapení k tomu


Na konci března 2016 vyšel na mém blogu první článek. Je konec června 2019, takže jsou to tři roky a čtvrt, co je tenhle blog na světě. Možná už z předchozích "narozeninových" článků víte, že si moc nepotrpím na milníky, bilancování ani na pravidelné vydávání článků :). Přesto jsem si řekla, že tuhle tradici zamyšlení nad tím, kam blog směřuje, nechci porušit a i přes tříměsíční zpoždění článek vydám.

Minimalistka v počtu článků?


S tou frekvencí vydávání článků je to u mě jako na houpačce, to jste si asi všimli. Někdy mě psaní tak chytne, že článků vydám hned několik za sebou (ok, to už se delší dobu nestalo :D), někdy naopak tři měsíce nic. A víte co? Je to tak pro mě v pohodě a nevyčítám si to. Od začátku mám blog nastavený tak, že se nikdy nechci do článků nutit. Není to o tom, že bych neměla nápady na články, dost jich mám rozepsaných, ale na to, abych článek začala psát nebo dokončila, musím mít tu správnou náladu a rozpoložení. Jinak by mě to psaní nebavilo a článek by stál za prd. I o tom je minimalismus, no ne? Nechci chrlit jeden článek za druhým na úkor kvality.

Chápu, že ti, kdo mají rádi moje články, by je asi uvítali častěji. Já se ale nechci nikdy dostat do kolotoče neustálého omlouvání a slibování. Věřte mi, že si ale moc vážím té malinké komunity, kterou jsme kolem blogu vytvořili, ty nejaktivnější z vás si pamatuju a moc mě baví s vámi diskutovat.

Přemýšlím, co tímhletím blábolením chci vlastně říct (chápejte, je velké horko a píšu článek po fakt dlouhé době). Zkrátka že nemám žádný konkrétní důvod, proč občas o sobě nedávám moc vědět. Není to vždy o nedostatku času, ani o důležitých životních etapách, ani o "pifce na sociální sítě" (jak to nazvala jedna milá slečna, která mi psala na Instagramu, jestli žiju :)) nebo o tom, že by mě blog přestal bavit. Jsem prostě jenom impulzivní člověk a teď nějakou dobu ty impulzy nebyly :).

Co plánuju dál


Před pár týdny jeden impulz přišel, ale musel uzrát. Respektive, on už se mi v hlavě střídavě zjevoval a mizel poslední rok. A teď po delší pauze, jsem si řekla, že je čas, zeptat se vás, co s o něm myslíte! Hrozně ráda bych o minimalismu a o tom, jak mi ovlivnil život napsala knížku! Pochopitelně elektronickou, však víte, že sama knihy nechci hromadit. No a protože chci, aby knížku opravdu někdo četl a někomu třeba i pomohla, chci ji napsat tak, aby odpovídala tomu, co lidi o minimalistickém způsobu života nejvíc zajímá a v čem třeba sami tápou.

Vytvořila jsem proto tenhle dotazník, pomocí kterého chci zjistit, jestli by o knížku byl vůbec zájem a na co bych se v ní měla zaměřit, aby pro vás byla užitečná. Budu moc ráda, když mi ho vyplníte co nejvíc upřímně.

20. března 2019

Bič jménem udržitelnost

Pomalá móda, pomalé cestování, etické nákupy, zodpovědný konsumerismus, kosmetika netestovaná na zvířatech, přírodní kosmetika, nákup lokálních a sezónních potravin, snižování produkce odpadu... Je toho hodně, co "musíme" sledovat, chceme-li se chovat udržitelně. Počkat musíme? Opravdu? A kdo říká, že musíme? Buď jsme to my sami, anebo jsou to lidi z internetu, dost často hejtři z internetu. Uvedu příklad z oblati zero waste.


Okurka v plastu může za všechno

"Proč si s sebou nosíš sáček na ovoce, když okurku stejně koupíš zabalenou v plastu?"
"Nehraj si na ochránce planety, když na dovolenou lítáš letadlem!"
"Produkuješ víc než jednu zavařovačku odpadu za rok? No tak to nejsi zero waste."


Setkali jste se někdy s touhle argumentací? Je to taková optika všechno nebo nic. Buď jsi ve všem dokonalý a nikdy nekoupíš nic v obalu, nebo nemáš právo se za člověka bezodpadového považovat. Buď musíš vše nakupovat bez jediného plastu, nebo nemá smysl se ani snažit. S tímhle názorem se setkávám u dvou typů lidí.

  • lidi, kteří na ekologii rezignovali a myslí si, že jednotlivec nic nezmění
  • lidi, kteří jsou v zero waste *extrémisti

U první skupiny bych to asi ještě docela pochopila a dokonce si myslím, že je možné, aby tihle lidi změnili názor a začali se taky snažit. Druhá skupina ale z mého pohledu střílí do vlastních řad. Troufám si tvrdit, že každý z vás, kdo se někdy aspoň chvíli pohyboval v nějaké zero waste skupině na Facebooku, se s tím setkal.

Sama jsem v takové skupině byla a definitivně odtud odešla, když jsem byla svědkem ponižování paní, která byla ve skupině nová, svěřila se, kolik produkují odpadu a prosila o rady, jak ho zredukovat. Sesypala se na ni vlna kritiky za to, jak si vůbec dovoluje v takové skupině být, když mají tolik odpadu. Jenže, haló, podobné skupiny jsou přece pro inspiraci a proto, abychom si navzájem pomohli. Kdybychom byli všichni dokonalí a 100% bezodpadoví, nemusely by tyhle skupiny vůbec existovat.

Já vím, že internet je místo, kde se lidi schovávají za zdánlivou anonymitu a jsou schopni psát věci, které by osobně nikomu neřekli. Taky vím, že většina lidí takových není a spíš by paní podpořili. Zároveň si ale myslím, že podobné extrémní komentáře můžou nejednoho snaživce odradit, což je velká škoda.

Z poslední doby mě hodně zarazila i situace, kdy se internetem začala šířit fotka Grety Thunberg (švédské studentky, která odstartovala středoškolskou stávku za klima) kterak jede ve vlaku a před sebou má několik plastových věcí. Fotka se šířila povětšinou s dost nelichotivými komentáři o tom, že je Greta hloupoučká a neuvědomuje si, že když mluví o klimatické změně, nemůže si přece kupovat toustový chléb v plastu. A nejednalo se jen o hejtování na sociálních sítích, třeba Reflex o tom vydal celý článek. Připadá mi naprosto zcestné odsoudit člověka na základě jedné fotky bez znalosti kontextu. Jednak ne vše, co na fotce bylo, muselo nutně patřit Gretě, ale hlavně nevíme, jak Greta žije svůj život. Tohle je jedna fotka z jejího života, podle které ji najednou všichni soudí.

A přesně takový přístup způsobuje, že si spousta lidí řekne, že se nemusí snažit vůbec. Jak by to ale vypadalo, kdyby si každý řekl, že když lítá jednou ročně letadlem, tak se teda vykašle na třídění odpadu, protože to stejně nemá smysl? Anebo kdybych si na nákupu nabrala pět druhů zeleniny každý zvlášť do plastového pytlíku, protože okurka má stejně na sobě plastový obal? To bychom taky mohli začít házet odpadky rovnou na zem, ne? No já myslím, že je to pěkný nesmysl.

Hejtr co nám sedí v hlavě

Zero waste je jen příklad, ale týká se to v podstatě jakékoliv oblasti, kde se můžeme snažit o udržitelnější způsob života. Nechme teď ale stranou internetové hejtry. Největší bič si totiž na sebe pleteme my sami. Klademe si na sebe obrovské nároky, jak bychom měli být dokonalí a za každých okolností ohleduplní. Nadáváme si, když si jednou za čas koupíme tričko z háemka nebo tvářenku, co nemá certifikát, že nebyla testovaná na zvířatech. V extrémním případě někdo nespí z toho, že si koupil banán, protože ten přece v ČR neroste (za to byla kritizovaná i chudák Greta).

Podle mě bychom se všichni měli uklidnit a hned potom si uvědomit, že každá snaha se počítá. Není potřeba být eko, bio, zero waste, vegan na 100%. Každý jeden den, kdy si nedáte maso, se počítá. Nemusíte jít hned do extrému a vyčítat si každé škobrtnutí. Není možné být ve všech těch oblastech dokonalý. Existuje nespočet témat a oblastí, kde se můžete chovat neudržitelně nebo neohleduplně a třeba o tom ani nevíte. Můžete si třeba říkat, jak je super, že jste místo parafínových svíček začali kupovat ty sójové, ale po čase zjistíte, že ani ty nejsou ideální, protože na druhé straně zeměkoule to ničí zemědělství. Tyhlety zjištění můžou být demotivující a zahlcující.

Kdysi jsem na sebe byla taky tak přísná a říkala si, že to nedělám "pořádně". Naštěstí už se naopak umím pochválit za to, co se mi podařilo a kam jsem se posunula. Nelze být zero waste přes noc, každá změna vyžaduje čas. A i kdyby nikdy nebyla úplná, každý krok vpřed je skvělý. Já mám do kompletního zero waste života hodně daleko, přesto si myslím, že ušetřím spoustu plastového odpadu, a za to jsem na sebe pyšná.

Nepotřebujeme pár lidí, kteří dokonale ovládli zero waste. Potřebujeme miliony takových, kteří jej ovládají nedokonale.

Tahle věta podle mě nejvíc vystihuje, co se snažím říct. Narazila jsem na ni na Instagramu u Zero Waste Chef. Ať už jde o zero waste nebo o jinou oblast, je fajn, když se každý z nás snaží aspoň trochu. Popravdě, já neznám nikoho, kdo by se dokázal orientovat úplně ve všem a vše dělal 100% správně. To by asi člověk v životě nesměl dělat nic jiného. Neříkám, že je to nemožné a všechna čest tomu, kdo to zvládne. Ale i takový člověk se k tomu musel nejdříve nějak dopracovat. A kdyby mu od začátku někdo házel klacky pod nohy (ať okolí nebo on sám), nikdy by se do cíle nedostal.


*Pro upřesnění: Za extrémisty v tomhle kontextu považuju ty, pro které je za každých okolností zero waste (nebo jiný styl života) na prvním místě, i kdyby jim to mělo zničit rodinné a jiné vztahy. To je pro mě osobně za hranicí normy. Pokud někdo dokáže být zero waste v každé situaci, ale nevnucuje to nikomu a neodsuzuje ty, kdo to tak nemají, nijak mi to samozřejmě nevadí. 

15. února 2019

Zero waste vychytávky, které si nekoupím a vy byste taky neměli

Ačkoliv se jinak naprosto vyhýbám tomu, abych ve svých článcích psala, co byste měli nebo neměli, v dnešním článku jsem udělala výjimku, a dokonce jsem tenhle apel šoupla rovnou do nadpisu, aby to bylo dramatičtější!  Berte to ale samozřejmě s rezervou, každý ať dělá, co uzná za vhodné :)

V poslední době u sebe pozoruju takový nešvar. Chci všechny krásné zero waste vychytávky, co vidím na Instagramu a chci je hned! Teda ještě nedávno jsem to jako nešvar nevnímala. Naopak jsem si pochvalovala, jak jsem se posunula v životě, když už si nedělám radost nákupem oblečení nebo laciné bižuterie, ale moje oči rozzáří něco tak bohulibého jako jsou věci spojené s ekologií. Ejhle, je to trochu jinak.


Eko shopaholic je pořád shopaholic


Naštěstí jsem se zarazila - vždyť ono je úplně jedno, jestli chci nakupovat hadry a cinkrlata nebo ekobio vychytávky, pointa je stejná - opravdu ty věci potřebuju? Uvědomila jsem si, že stejný pocit (chvilkové) radosti a těšení jako jsem měla při nákupu na asijském eshopu, mám teď když si chci koupit něco pro bezodpadový život z eko eshopu.

Nechápejte mě špatně, bezodpadové a ekologické věci jsou super, ale nedává smysl kupovat si je, pokud je nutně nepotřebujeme a můžeme je nahradit něčím jiným. Hodně teď na sociálních sítích vidím, jak někdo propaguje lahev na vodu, brčka, pytlíky na pečivo apod. Je dobře, že se z bezodpadového života stává trend, ale na druhou stranu není dobře, abychom měli pocit, že k bezodpadovému životu potřebujeme nutně nakoupit horu nových (a drahých) věcí.


Je plast vždycky špatný?




Vše na fotce je z plastu. Vše se dá nahradit hezčí, fotogeničtější a hlavně urdžitelnější variantou ze skla, nerezu nebo ze dřeva. Nahradit by se daly právě těmi krásnými zero waste pomocníky, které bych si chtěla koupit, ale neudělám to (zatím). Věci na fotce mám doma už několik let, jsou plně funkční a odvedou stejnou práci jako by odvedly jejich estetičtější a víc trendy náhrady. Jednou z hlavních zásad zero waste je použít to, co už doma máme a nekupovat věci nové, pokud to není nutné. Je dobré si uvědomit, že to platí i v případě, že máme pocit, že ta nová věc by byla víc eko. Pokud vyhodíte něco, co je plně funkční, jen proto, že je to z plastu, vytvoříte tím odpad, který by jinak nevznikl. Nákupem věcí na fotce jsem, ať se mi to líbí nebo ne, už jednou podpořila jejich výrobu, a tím, že je teď vyhodím a nahradím něčím víc eko, se na tomhle faktu už nic nezmění.

Jasně, že bych taky chtěla krásnou skleněnou lahvičku se střičkou, jako mají všichni cool zero wasteři na Instagramu. Toužím i po bambusovém obalu na kartáček, dřevěném kartáči na vlasy nebo nerezovém holítku. To všechno ale počká, dokud svoji službu nevypoví to, co už doma mám. A schválně si to tu pro sebe píšu na blog jako závazek, abych se jednou nenechala unést a něco z toho si přece jen nekoupila. Když jo, můžete mi to pak dát sežrat :).

Věřím, že pro spoustu lidí je tohle samozřejmost. Ale taky myslím, že je snadné se nechat lapit do pasti sociálních sítí a krásných fotek, a udělat díky nim nějaký neuvážený nákup. Napište mi do komentářů, jak to máte vy.


10. ledna 2019

Vše co jsem si pořídila v roce 2018

V článku o mých pravidlech (ne)nakupování jsem si stanovila výzvu, že si budu celý rok zapisovat, co kupuju (kromě jídla, kosmetiky a drogerie pro běžnou potřebu), k tomu si napíšu s jakým úmyslem věc kupuju a po delším čase napíšu zhodnocení, jestli věc naplnila má očekávání. Už dopředu vás musím upozornit, že ne všechny moje nákupy jsem vyhodnotila jako etické a potřebné.

Nevypisovala jsem sem věci, které jsem si přála/dostala k Vánocům, tím začnu případně v roce 2019, pokud budu podobný článek psát i za tento rok.

Únor

1. Náramky od Anita minimalist


Důvod nákupu

Kdysi jsem byla fakt maniak do doplňků a bižuterie.  Za poslední tři roky nosím denně pořád stejné naušnice a nenosím téměř žádné jiné doplňky, kromě zásnubního a snubního prstenu. Náramky od Anity mi ale učarovaly, jsou krásně miniamlistické a slibovala jsem si od nich, že je budu nosit denně a nebudu je skoro ani sundávat. Říkala jsem si, že se budou hodit ke všemu, navíc hrozně ráda podporuju tvůrčí lidi z ČR.

Zhodnocení

Ač mě to moc mrzí, náramky téměř nenosím. Měla jsem je na sobě jen první měsíc, od té doby téměř ne. Už uvažuju, že je někomu daruju, možná je dám do nějaké soutěže pro vás. Beru to ale pozitivně - aspoň jsem si definitivně uvědomila, že na doplňky, a náramky zvlášť, mě fakt neužije. A taky je vidět, že i přes má ne/nakupovací pravidla občas šlápnu vedle, nikdo není dokonalý :).


2. Závěsná kosmetická taštička


Důvod nákupu

Celkem často někam cestujeme. Nemusí ani jít o nějaké velké cestování přes půl světa, ale i jen víkendové pobyty nebo návštěvy u rodičů na víkend. Dlouho jsem chtěla nějakou kosmetickou taštičku, která by měla víc různých kapsiček, a hlavně, dala by se zavěsit na háček, pro případ, že někde není v koupelně polička. Takovou jsem našla na eshopu Poštovné zdarma. Líbilo se mi, že vypadá mininmalisticky, je omyvatelná, měla kapsičky, háček, no jevila se dokonale. Plánovala jsem si, že všechny ostatní taštičky pošlu někam dál a budu mít jen tuhle jednu dokonalou, která mi vydrží několik let.

Zhodnocení

Jenže se ukázalo, že jsem udělala dost unáhlený kup, přestože čas na rozmyšlenou jsem si dala, neprozkoumala jsem, co je to vlastně za eshop. Až po tom, co mi taštička asi měsíc nepřicházela, mi došlo, že je to prostě jen přeprodej věcí z asijských eshopů typu Ebay, Aliexpress nebo Wish. Možná si říkáte, že mi to mělo dojít hned už podle toho poštovného zdarma. Jenže tím, že už tři roky moc nenakupuju, přestávám se v tom orientovat. Jasně, nedělala jsem si iluze, že jde o nějakou lokální férovou výrobu, to zas ne, ale nečekala jsem šunt z Číny. Takže se stalo to, co asi čekáte. Taštička se mi po půl roce používání začala párat. Navíc je celá taková pochybná, zipy se zasekávají a tak, no nebyl to dobrý kup. Samozřejmě ji budu využívat co nejvíc to půjde. Na výběru případné další si dám víc záležet.

Březen

3. Khaki svetřík second hand


Důvod nákupu

Už víc než dva roky sháním obyčejný lehký svetřík v khaki barvě. Přesně na takový jsem narazila v jednom second handu v Brně. Je to takový lehčí svetřík, který je fajn přehodit přes šaty, když už jsou v létě chladnější večery nebo se dá nosit i na podzim pod kabát. Můj plán byl, že ho vynosím k hodně věcem, které už v šatníku mám. V second handu občas nakupuju, protože je to jeden ze způsobu, jak nakupovat pomalou módu

Zhodnocení

U tohoto nákupu se všechna má očekávání naplnila, nosím ho často, hodí se ke spoustě věcem, zatím drží, přestože je původně z Háemka. Téhle koupě nelituju.

4. Sportovní podprsenka Lidl


Důvod nákupu

Nevím, jestli jste si toho taky všimli, ale mám pocit, že v posledních pár letech se v jistých kruzích rozjel bojkot klasických podprsenek s kosticemi. Nechci tady zabíhat do velkého vysvětlování důvodů, zkrátka některé výzkumy prý ukazují, že klasické podprsenky nejsou moc vhodné, protože zabraňují správnému proudění lymfy, nevím, nejsem odborník. Ale protože já jsem pro vyzkoušení každé alternativní srandy a v nošení podprsenky, která člověka tlačí se též nějak nevyžívám, řekla jsem si, že to zkusím. Ano, vím o tom, že většina žen nosí špatnou velikost a typ podprsenky, byla jsem ve specializovaném obchodě, nechala jsem si poradit, ale pořád je kosticová podprsenka něco, co člověk cítí a omezuje ho to, na tom se asi shodneme. Mým očekáváním bylo, že to zkusím a uvidím, jestli je to pro mě. Protože se jednalo o věc spíš na otestování, nechtělo se mi moc investovat, a z druhé ruky bych si spodní prádlo taky nekoupila, zvolila jsem proto Lidl.

Zhodnocení

Sportovní podprsenka je rozhodně pohodlnější a potvrdilo se mi, že kostice nepotřebuju. Zjistila jsem ale, že ani sportovní podprsenka pro mě není na běžné nošení ideální, víc by mi seděla jen nějaká braletka. Rozhodla jsem se proto podpořit českou návrhářku spodního prádla LNKrules, a pořídit podprsenku bez kostic u ní. O té si už ale přečtete až v rekapitulaci za rok 2019, zatím jsem ji nepořídila. Tuhle sportovní z Lidlu samozřejmě nevyhodím, využiju ji na sport.

Duben

5. Batoh


Důvod nákupu

Potřebovala jsem batoh, který by odpovídal velikosti příručního zavazadla.V danou chvíli jsem ale nechtěla ani nemohla investovat několik tisíc do batohu, takže jsem se rozhodla pro koupi obyčejného batohu z eshopu Bezpotisku. Moje představa byla taková, že ho budu využívat na každé kratší cestování a vše se mi do něj pohodlně vejde.

Zhodnocení

Batoh využívám velmi často, dokonce jsem s ním jela i na dvoutýdenní svatební cestu do Portugalska, vše se mi tam pohodlně vešlo. Myslím, že několik dalších let mi vydrží.

Květen

6. Sukně a 7. šaty Mohito


Důvod nákupu

Letos jsme byli na pěti svatbách. Přestože jsem jinak spokojená s tím, že můj šatník čítá velmi málo kousků oblečení, pro tolik svateb jsem neměla co na sebe, protože jsem nechtěla jít na každou ve stejných šatech. Půjčení od kamarádek u mě moc nepřipadá v úvahu, protože skoro každá má menší velikost než já a navíc ty kamarádky byly snad na všech těch svatbách taky :D. Po dlouhém zvažování jsem si řekla, že jedny nové šaty a sukni na léto prostě vynosím. Nakonec jsem ale nákup nechala dost na poslední chvíli, tak to skončilo u vběhnutí do Mohita, kde už mám z minulosti potvrzeno, že tam mají hezké věci, které mi sedí, a část z nich je dokonce ušita v Evropě, tak to snad není ze sweatshopu.

Zhodnocení

Šaty i sukni jsem nosila celé léto, nejen na svatby, určitě je využiju ještě několik let, nevypadají, že by se v nejbližší době měly rozpadnout.

8. Boty na svatbu


Důvod nákupu

Ten je jasný - svatba. S nákupem bot na svatbu jsem docela otálela, protože jsem si s ním vůbec nevěděla rady. Neměla jsem čistě bílé šaty a nechtěla jsem ani bílé boty. Šaty byly do růžova, tak jsem i boty chtěla buď tělové nebo pudrově růžové. Chtěla jsem je ale taky vynosit i po svatbě, aby nebyly koupené jen k jednomu účelu. Jenže si neumím představit moc příležitostí, kam bych si vzala pudrově růžové boty, k mému běžnému oblečení to moc nejde. Všechny kamarádky, které se ten rok vdávaly taky, mají větší nohu než já, takže půjčení taky nebylo řešení. Nakonec jsem našla boty na Zootu a řekla jsem si, že je potom prostě pošlu dál, aby měly využití. Zatím je mám stále doma a uvidím, jestli je na jaře a v létě k něčemu nevytáhnu, kdyby ne, poslouží třeba nějaké další nevěstě.

Zhodnocení

Boty jsou moc krásné, každý mi je na svatbě chválil. Jsou to takové balerínky s mašličkou, neuměla jsem si představit, že bych se vdávala v podpatkách. Svůj účel splnily víc než dobře, uvidím, jaký bude jejich další osud. Jestli někdo sháníte boty na svatbu, napište mi :).

9. Podprsenka pod svatební šaty


Důvod nákupu

Vůbec jsem necítila nutkání mít na svatbu nějaké speciální a nově koupené spodní prádlo. Dokonce jsem doma měla obyčejnou tělovou podprsenku, která odpovídala tomu, jakou mi doporučovala Marie, která šila moje šaty. Jenže nakonec se tahle podprsenka asi tři měsíce před svatbou zničila (už jsem ji měla celkem dlouho). Chtěla jsem si už tehdy nechat ušít podprsenku u zmiňované LNKrules, ale bohužel nešije nic v tělové barvě, bílou jsem nechtěla. Nakonec jsem podprsenku koupila u mé osvědčené české značky Triola, kde prodavačky vždy ochotně poradí.

Zhodnocení

Podprsenka padla jak ulitá, pod šaty nebyla vůbec vidět, je ohromně pohodlná a nosím ji i nadále a ještě dlouho budu.

10. Látka na sukni


Důvod nákupu

Dlouho jsem měla vysněnou sukni, kterou jsem nikde nenašla, tak jsem se rozhodla ji ušít. Původ látek zatím moc neřeším, i když vím, že i to může být problematické (časem k tomu třeba dojdu). Látku jsem koupila v brněnském obchodě Dům látek. Sukně je vhodná na podzim i na jaro a léto a barevně se hodí k mým dalším věcem v šatníku.

Zhodnocení

Sukně se mi povedla, dostala jsem na ni hodně pochval a každého zajímalo, odkud ji mám. Rozhodně ji využiju na maximum.

Červenec

11. Svatební šaty


Důvod nákupu

Jak jsem psala už v článku o svatbě, nedokázala jsem si představit, že bych se vdávala v půjčených šatech, ani že bych vůbec vešla do půjčovny svatebních šatů. Chtěla jsem si zažít ten proces, kdy jsou šaty šité přesně mně na míru podle mých představ, chodím na zkoušky a sleduju jak šaty postupně vznikají. Byl to fakt krásný zážitek. Šaty jsem po svatbě hodlala buď prodat nebo si je nechat přešít na něco, co by se dalo nosit i na jinou příležitost.

Zhodnocení

S šaty jsem byla naprosto spokojená, cítila jsem se v nich pohodlně, vůbec jsem neměla potřebu se později na svatbě převlékat. Zatím jsem je neprodala ani nenechala přešít, nemůžu se totiž nějak rozhodnout, tak to nechávám uzrát. Jestli se některá z vás vdává a šaty se vám líbí, nebojte se napsat :).

Srpen

12. Plavky

Důvod nákupu

Pořádné plavky, se kterými bych byla spokojená, jsem neměla ani nepamatuju. Možná jste četli můj předloňský článek o tom, jak mě semlel obchoďák, když jsem sháněla plavky. Předloni jsem neuspěla, ale v roce 2018 jsem si řekla, že si plavky nechám ušít. Narazila jsem na šikovnou  a moc sympatickou Vendulu z Troye. Plavky jsem si navrhla úplně podle mých představ - úplně jednoduché s trojúhelníkovým vrškem. Navíc mi je Vendula ušila oboustranné - z jedné strany tmavě modré, z druhé khaki. Cenově vyšly dokonce skoro stejně jako když si kupujete plavky v klasickém řetězci.

Zhodnocení

S plavkami jsem maximálně spokojená, rozhodně byl tohle jeden z nejlepších nákupů v minulém roce.

Září

13. Černé šaty second hand

Důvod nákupu

Měla jsem jedny obyčejné černé bavlněné šaty, které byly mé oblíbené, daly se nosit pro spoustu příležitostí. Bohužel jsem je ztratila na fesťáku. Hledala jsem proto za ně náhradu, kterou jsem našla v second handu.

Zhodnocení

U tohoto nákupu jsem si byla úplně jistá, že je správný, protože jsem věděla, že šaty budu nosit skoro pořád.


14. Kalhotky Reparáda

Důvod nákupu

Brněnskou Reparádu mám moc ráda. Šijou krásné věci v duchu pomalé módy. Už delší dobu jsem si brousila zuby na jejich bambusové kalhotky, protože jejich materiál má jen samé super vlastnosti. V září mi byly nabídnuty k vyzkoušení, což jsem s radostí přijala.

Zhodnocení

Kalhotky jsou moc pohodlné a materiál je ohromně příjemný. Jakmile budu potřebovat doplnit zásoby spodního prádla, určitě půjdu do Reparády.

Říjen

15. Peněženka Playbag

Důvod nákupu

Moje peněženka se už delší dobu rozpadala, nákup nové jsem odkládala. Chtěla jsem nějakou minimalistickou, do které se vejde jen to nejnutnější, aby mě to nelákalo nosit v peněžence binec a zbytečnosti. Původně jsem z etických důvodu nechtěla koženou, ale po dlouhém zvažování jsem se rozhodla právě pro kůži. Jsem totiž přesvědčena, že je to materiál natolik kvalitní, že mi peněženka vydrží i deset let, nebo mě dokonce přežije. Myslím, že zkazit by se na ní mohl jedině zip a ten bych když tak mohla dát vyměnit. Vyrábějí se už sice různé náhražky kůže, ale popravdě nevím, jestli některý z takových materiálů je stejně odolný a trvanlivý. Moc se mi to nechtělo testovat, abych za tři roky nekupovala zase novou.

Zhodnocení

V peněžence nosím jen platební kartu, občanku, průkaz zdravotního pojištění a peníze. Všechny věrnostní karty jsem si nahrála do mobilu a nemůžu si to vynachválit. Nic z toho všeho, co jsem v peněžence před tím tahala, mi nechybí. Dispozicemi mi peněženka maximálně vyhovuje, vejde se mi i do té nejmenší kabelky.


Shrnutí


  • za rok 2018 jsem si pořídila 15 věcí
  • 11 věcí je oblečení, boty nebo spodní prádlo
  • 9 věcí považuju za etický nákup nebo podpoření pomalé módy
  • 6 věcí etickým nákupem nebylo, z toho 3 nákupy přímo podpořily pochybné výrobce (u zbývajících 3 si nejsem jistá)
  • 3 věci nesplnily moje očekávání a znovu bych si je nekoupila (náramky, kosmetická taštička, podprsenka z Lidlu)
  • 1 věc zpětně hodnotím jako zbytečný nákup (náramky)
  • ve 4 měsících jsem si nekoupila ani jednu věc

Celkově v oblasti nákupů hodnotím rok 2018 pozitivně. Jasně, mohla bych být na sebe naštvaná, že jsem uskutečnila několik neetických nákupů, které nebyly v duchu pomalé módy, ale k čemu by to bylo? Už jsem na mém blogu psala víckrát, že nic nechci dotahovat do extrému a vyčítat si, když se něco nepovede na 100%. Naopak se chválím, že jsem věcí koupila tak málo. Rozhodně jsem měla spoustu momentů, kdy jsem něco chtěla pořídit, ale neudělala jsem to (mohlo by být zajímavé i tohle v příštím roce sledovat).

Myslím, že je důležité zdůraznit, že jsem nenakoupila žádné zbytečnosti na svatbu, což považuju za největší úspěch. Žádné dekorace apod. Spoustu věcí jsem si půjčila, nebo je nakonec nerealizovala.

Musím ale přece jen přiznat, že ty podpořené pochybné eshopy mě fakt mrzí. Beru to ale jako skvělou lekci do budoucna.

A co vaše nákupy v roce 2018? Bylo jich málo, moc nebo tak akorát? Řešíte, jestli oblečení, které kupujete vzniklo v duchu pomalé módy? Nakupujete impulzivně nebo své nákupy promýšlíte? Všechno mě to zajímá, napište mi do komentářů :). Já chci rozhodně v podobném duchu pokračovat a nákupy ještě víc omezovat. A nezapomeňte, že ať už jste nakupovali víc nebo míň, nevypovídá to nic o tom, kdo je "lepší minimalista", protože to není o počtu věcí, ale o tom, jestli je využijeme.







© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.