21. prosince 2016

Co si přeju k Vánocům?

V minulém článku jsem psala o tom, jaká jsme si nastavili doma předvánoční pravidla. Slibovala jsem taky, že napíšu článek o tom, co si přeju k Vánocům. Protože se Vánoce dost přiblížily, je možné, že je už docela pozdě k tomu, abych někoho inspirovala, ale třeba aspoň na příští rok :).

Takže, co si přeju k Vánocům? V posledních letech se mi velmi osvědčilo psát dopis Jěžíškovi, abych se vyhnula dárkům, které jsem nechtěla. Letos jsem si přála batoh od přítele. Ten fakt moc potřebuju, protože do práce jezdívám na koloběžce a to se s kabelkou dělá špatně :). Rodinu jsme požádali, aby nám nedávali nic, a přispěli nám na mixér, který dlouho chceme a není zrovna za hubičku.

Uvidíme, jestli se to povede a jestli skutečně nedostaneme nic, pro co nenajdeme využití. Ale velmi v to doufám. Letos poprvé se mi dokonce podařilo přesvědčit mamku, aby mi nedávala nic od Avonu, což považuju za velký úspěch.

Ale co si přeju ze všeho nejvíc, je odpočinout si, nestresovat se, užít si tu atmosféru s vánočními ponožkami :). A taky mám hroznou radost z toho, že jsme si letos pořídili stromeček v květináči z nadace Veronica. A pokud budeme šikovní a budeme se dobře starat, na jaře ho půjdeme vysadit do lesa. A málem bych zapomněla, chtěla bych být letos o Vánocích co nejmíň online  a co nejvíc si užívat přítomnost.

A na závěr ještě trocha nostalgie. Dva dárky jsem už dostala (od kamarádek), a musím říct, že je vidět, že mě znají moc dobře. Od jedné jsem dostala doma vyrobenou kosmetiku, což mě hrozně potěšilo a oceňuju ten čas, který tvoření věnovala. Od druhé jsem dostala vánoční ponožky (hurááá, konečně je mám) a poukázku do cupcakekárny. K tomu není co dodat, holky jsou prostě skvělé a nejlepší. Jsem šťastná, že je mám.



P.S. Fotka je stará asi čtyři roky a došlo mi, že s holkama nemám žádnou pořádnou fotku z poslední doby. To by se mělo napravit :). Na druhou stranu jsem se zamyslela nad tím, jak dlouho se už známe a jaké mám štěstí, že jsem je potkala.



2. prosince 2016

Minimalistické Vánoce?


Začal advent, tak jsem si řekla, že je čas na nějaký ten vánoční článek. Přemýšlela jsem nad tím, jestli minimalismus, do kterého jsem se pustila zkraje letošního roku nějak ovlivní i to, jak budou vypadat naše letošní Vánoce. Nejdřív jsem si říkala, že asi ne, protože jsem nikdy moc nebyla na nakupování blbostí pro ostatní, i před minimalismem jsem se vždy snažila obdarovat lidi něčím, po čem touží nebo co by mohli využít. Ale pak mi došlo, že ač Vánoce miluju, skoro každý rok na mě dopadne trocha toho stresu. Většinou hlavně proto, že honím dárky na poslední chvíli (přestože mám dárky vymyšlené od léta - nechápu, jak vždycky ten říjen a listopad uteče), ale i proto, jaká nervozita panuje všude kolem. A protože mi nedělají dobře prostory přecpané lidmi, předvánoční obchoďáky mě dost děsí. Vlastně i ty nepředvánoční obchoďáky jsou moje noční můra a snažím se jim vyhýbat.

A není to nakonec strašně ironické? Spousta lidí Vánoce miluje, ale  přitom do poslední chvíle před Štědrým večerem jsou často ve stresu, aby bylo dost jídla, dárků a cukroví. No a další část lidí Vánoce nesnáší, právě pro ten stres. U nás doma klid nastane až při večeři. Do té doby je ve vzduchu cítit nervozita (aby se nepřipálil kapr, aby salát nebyl moc nebo málo bramborový, aby se vše stihlo) a moje frustrace z toho, že si nemůžu v klidu užít vánoční pohádky s nohama v teplých vánočních klišoidních ponožkách.

Přitom když se zeptáte lidí, co mají na Vánocích nejraději, kolik z nich Vám řekne, že nejraději mají dárky a tuny jídla? No dobře, jídlo možná někteří mají nejraději. Já miluju bramborový salát a už od října se těším na ty nejlepší úly, které umí jen můj Matěj, ale není potřeba, aby cukroví bylo dvacet druhů a aby se lednička nedala ani zavřít. Stejně tak nepotřebuju mít pod stromkem spousty darů (kde je pak všem těm dárkům konec?). Já vlastně dary spíš hrozně ráda vymýšlím a dávám. Tak na co se teda lidi těší? Většina řekne, že na ten klid a pohodu a čas strávený s rodinou. No a paradoxně toho klidu je nejmíň.

Ale asi jako všechno, i Vánoce jsou prostě takové, jaké si je člověk udělá. Takže letos jsme se s Matějem rozhodli, že se prostě stresovat nebudeme a nenecháme ani nikoho okolo nás, aby nás vystresoval. Letos si uděláme první Vánoce spolu sami dva. I když trošku falešné, budou totiž 23. 12. a pak pojedeme společně klasicky za rodinou, kde nastane kolečko návštěv. Ale letos to bude jinak a nenecháme si narušit klid. Uvidíme, jak nám to vyjde. Ale zavedli jsme si několik adventních pravidel.

  • všechny zbývající dárky nakoupíme nejpozději do 18. 12. (ani jeden malinký poslední dárek nebudeme honit v posledním týdnu)
  • nebudeme se hádat kvůli ničemu, co je spojeno s Vánoci (ty návštěvy jsou někdy fakt náročné, ale my se zhluboka nadechneme:))
  •  když na jednoho z nás půjde "panika" spojená s Vánoci (všude je moc vystresovaných lidí, všude je moc reklamní masáže, ty dárky nemůžeme stihnout), navzájem se uklidníme a hodíme se zas do pohody
  • ale hlavně, naše Vánoce budou minimalistické - přiměřeně jídla, přiměřeně dárků, přiměřeně návštěv
Přeji vám, abyste před Vánoci zažívali co nejméně stresu. Zkuste letos za vánoční dárky utratit o trochu míň a strávit trochu víc času v pohodě s těmi vánočními ponožkami a pohádkami. Anebo jakkoliv, jak si sami představujete klid a pohodu.

A co jsem si přála dostat od Ježíška? Přeje si minimalista něco? A jak se dá lidem vysvětlit, že nechceme zbytečnosti? To se dozvíte v dalším vánočním článku :).



18. listopadu 2016

Past minimalismu



Dnešní článek bude něco trochu jiného, než co bývá u mě na blogu obvykle. Možná to bude jen takové vypsání myšlenek, možná z toho vzejde i něco užitečného pro vás.

Poslední dobou, zhruba měsíc nebo dva, mám už zase nutkání zbavovat se věcí. Najednou mám zase pocit, že je toho kolem mě nějak moc. Ale přitom se nedá říct, že by se od února, kdy jsem s minimalismem začala, u mě doma nahromadily nějaké nové věci. Myslím, že se mi daří celkem obstojně udržovat věci tak, jak jsem je po velké čistce zanechala. Tak proč to nutkání? Měla jsem dojem, že jsem si našla správnou míru toho, kolik věcí chci kolem sebe mít, a teď najednou už to tak necítím.

Zatím jsem se do druhého kola debordelizace nepustila. Doposud jsem spíš přemýšlela nad tím, čím to je, že mám zase potřebu vyhazovat. Co se změnilo? Uvažovala jsem nad tím, jestli jsem to na začátku neudělala nějak špatně. Nebo jestli jsem nějak "neselhala" v minimalistickém způsobu života. Jsem ještě minimalista, když už zas cítím nespokojenost s věcmi kolem sebe?

A ve chvíli, kdy mě napadlo slovo selhání, řekla jsem si, že je něco špatně. Přece jsem se nepouštěla do minimalismu, abych pak podle něj posuzovala celý svůj život. S minimalismem jsem začala, abych byla spokojenější, ne abych se kvůli němu bičovala. Minimalismus měl být nástroj ke spokojenosti. Došlo mi, že jsem se ocitla na hraně stavu, kdy bych si mohla začít vyčítat každou blbost, kterou si přinesu domů.

Stejně tak se mi začala nějak motat hlava z toho všeho, co jsem si na sebe naložila za požadavky. Aby byla kosmetika, kterou používám a kupuju netestovaná na zvířatech, nejlépe ještě i eko a bla bla. Taky aby oblečení nebylo z fast fashion řetězců. No zkrátka aby při výrobě čehokoliv, co si přinesu domů, nikdo netrpěl. Zpočátku to totiž bylo tak, že čím víc jsem zminimalizovala všechnu svou kosmetiku, oblečení apod., zdálo se jednoduché zaměřovat se na cruelty free a slow fashion srandy. Myslela jsem si, že za pár měsíců obměním veškerou svou kosmetiku za netestovanou, ale zjistila jsem, že to není tak jednoduché. Jenže s minimalismem jsem určitě nezačala proto, abych si nakonec vyčítala nějakou necertifikovanou rtěnku.

No a  co tím chci říct? Asi že nic se nesmí přehánět, ani minimalismus. Nikdy bych neřekla, že zrovna do minimalismu se může člověk nějak zamotat. Zhruba před třemi lety bych se sama sobě vysmála, kdybych věděla, že tohle budu řešit. Vlastně i dnes mi to připadá dost absurdní. Dost často si díky tomuhle uvědomím, že jsem vlastně asi dost šťastný člověk, když se místo opravdu vážných problémů můžu zabývat tím, co má jaký certifikát, kolik mám doma věcí a jestli jsem "správný minimalista". Tak co kdybych se na to na chvíli vykašlala a prostě jen byla spokojená?


4. listopadu 2016

Kam to všechno (v Brně) dát?

Občas se mě lidi ptají, kam se poděly všechny ty věci, kterých jsem se zbavila. Kdo čte můj blog pravidelně, asi ví, že je mi blízká myšlenka zero waste a s tím se úplně neslučuje házet do popelnice něco, co bude na skládce desítky let. Takže kam s tím vším?

Kromě univerzálních nápadů v článku najdete i tipy na místa v Brně. Je mi jasné, že jsem určitě nepřišla na všechna místa, která odlehčují minimalistům od haraburdí, takže mě, prosím, doplňte :). Budu ráda, když se pod článkem rozvine diskuze i o jiných městech, aby to nebylo jen o Brně.

Dobročinné obchody

Svoje oblečení, knihy, nádobí, elektrospotřebiče, doplňky do vlasů, bižuterii, boty, ložní prádlo a vlastně asi vše, co si dovedete představit, můžete přinést do dobročinného obchodu. Ty fungují tak, že za malé obnosy vámi darované věci dál prodávají a výtěžek má někomu pomoct. Navíc je podobný obchod skvělou variantou pro lidi, kteří si nemohou dovolit koupit věc v klasickém obchodě. 

Já mám zkušenost s nadačním obchodem Veronica, který podporuje různorodé projekty (sociální služby, fair trade společnosti, hnutí Brontosaurus, vydavatelství Host, obnovu studánek, výsadbu zeleně, enviromentální poradenství apod.) a také s dobročinným obchůdkem Šuplig, který zřizuje Liga lidských práv. Dalším podobným obchodem je Baltazar, který zřizuje Diecézní Charita Brno.

Doporučuji předem si zjistit, co který obchod přijímá.

Sociální služby

Je možné také darovat oblečení a jiné věci přímo do sociálních služeb jako jsou domovy pro matky s dětmi nebo centra pro lidi bez domova. Z Brna mám zkušenost například s Nízkoprahovým denním centrem pro lidi bez domova, kde uvítají hlavně teplé a zimní oblečení. Dětské hračky se hodí třeba v Domově svaté Markéty pro matky s dětmi v tísni.

Zatímco do dobročinných obchodů můžete věci darovat více méně kdykoliv dle otevírací doby, v sociálních službách je lépe domluvit se dopředu, aby na Vás byli připravení, zvlášť pokud toho máte více.

Sběrný dvůr

Sběrný dvůr není specialita Brna, ale mám potřebu ho zmínit. I když se to někdy nezdá, podle toho, co u popelnic vidím, není možné jen tak vyhodit cokoliv, co se nám zlíbí. Pokud je některá věc už moc použitá nebo dokonce rozbitá, a nehodí se tudíž k darování, ve většině případů patří do sběrného dvora. Matrace, kusy nábytku, žehlicí prkna, rozbitá elektronika apod. k popelnici nepatří.

Knihovny, antikvariáty

Knihy, které se nehodí k prodeji (nebo se vám prodávat nechtějí) s nadšením přijmou v knihovnách a antikvariátech. Já jsem darovala několik tašek knih do Moravské zemské knihovny. Některé jsem darovala do Centra pro lidi sociálně znevýhodněné. Posledních pár let se hodně rozmáhají knihobudky nebo regály s knížkami na veřejných místech, kde si můžete knihu vzít a třeba tam přinést jinou, až půjdete příště kolem. Skvělý nápad je taky Knihobežník, což je v podstatě takový trochu geocaching s knihami.

Trh knih

Některé dražší knihy jsem prodala. Zpočátku jsem se o to snažila na Facebookových skupinách, ale upřímně, po čase mi to přišlo hrozně časově náročné (knih bylo hodně) a ani to nebylo moc efektivní. Zaregistrovala jsem se proto na Trh knih, což je stránka, která si sice z prodeje bere provizi, ale hodně vám ušetří práci. Zadávání knih je rychlé a jednoduché, nemusíte nic fotit. Jakmile knihu někdo koupí, přijde vám sms zpráva, takže nemusíte stránku ani kontrolovat. Vy pak knihu jen pošlete a necháte si částku vyplatit. Vidíte navíc, kdo další stejnou knihu nabízí a za kolik, takže můžete nahodit nejlepší nabídku :).

Facebookové skupiny

K prodeji bytových dekorací a doplňků jsem využila skupinu Vybavení bytu - bydlení v Brně, díky které jsem věci rozprodala fakt rychle. Většinou jsem se s kupujícími domluvila na předání někde v okolí mého bydliště. Věřím, že podobných skupin je spoustu i pro jiná města.

Daruji za odvoz, Nevyhazuj to

S touto kategorií nemám osobní zkušenost, ale vím, že podobných iniciativ je několik: Daruji za odvoz i Nevyhazuj to mají i facebookový profil. Přijde mi fajn, že když jeden něco nevyužije, nehodí to jen tak do popelnice, ale nabídne to někomu dál. Tyhle stránky jsou fajn alternativa pro někoho, komu se s věcmi nechce nikam jezdit. Stačí to nafotit, popsat a zájemce si zazvoní u dveří.

"Čajový" dýchánek - kamarádky, kolegyně

Některé věci (zejména kosmetiku, oblečení a doplňky) jsem nabídla také kamarádkám a kolegyním. S několika kamarádkami jsme si udělaly dámskou jízdu, každá přinesla kopu věcí a co se neujalo, zaneslo se do nadačního obchodu. Navíc to byla skvělá příležitost se sejít, dát si víno a probrat důležité události našich životů :).

A proč kontejner na textil není to pravé?

Možná si říkáte, proč jsem ještě neuvedla kontejner na textil. Snažím se jim spíše vyhýbat, i když nepopírám, občas jsem tam taky něco hodila. Ale ona to není ta nejlepší volba. Skvělý článek si o tom můžete přečíst zde. Článek vyvrací některé mylné představy o tom, jak se s darovaným oblečením nakládá v rozvojových zemích a taky objasňuje, co se s oblečením hozeným do kontejneru dál děje (málokdy se dostane potřebným).

A jaké jsou vaše tipy? Už jste se odhodlali k očistě domácnosti a přecpaných úložných prostor?

19. října 2016

A kde na to bereš čas?


Už několikrát se mi stalo, že jsem s někým mluvila o tom, čemu se ve volném čase věnuju, načež mi ten člověk řekl, že on sám na takové věci nemá čas, i když by je rád dělal. Něco jako: "Ty jo, na to nemám čas, já jsem rád, že přijdu z práce domů a můžu si odpočinout." A ten odpočinek dost často vypadá tak, že se zapne televize, seriál, video hra nebo člověk jen tak bezcílně surfuje internetem.

Vůbec si nemyslím, že je něco špatného na relaxu v podobě sledování filmu, seriálu nebo surfování internetem, sama to dělám. Ale pokud takhle vypadá každý večer po práci a stane se z toho pravidlo, můžeme tak vybudovat docela nebezpečný stereotyp, který zabije všechny naše sny. Článek o tom, jak jsem byla sama dost závislá na sociálních sítích, jsem už napsala. V článku také zmiňuju, jak negativně to na mě působilo, jak jsem byla nespokojená.

Ještě chci dodat, že pokud někdo tráví všechen volný čas u televize nebo počítače, ale vyhovuje mu to a je spokojený, není na tom nic špatného, a tento článek asi nebude pro něj :).

Takže co s tím? Jak začít dělat, co chceme dělat, ale myslíme si, že na to nemáme čas? Může pomoct jedna jednoduchá technika. Vezměte si dva papíry. Na ten první si napište, co byste chtěli dělat, jak by měl ideálně vypadat váš volný den nebo volný čas po práci. Na druhý list papíru si napište jak skutečně váš volný čas vypadá.

No a pak už sami uvidíte, jak moc jsou si ty dva listy podobné, nebo naopak jak moc se liší. Tahle technika vám nejen ukáže, jestli své dny naplňujete tím, čím skutečně chcete. Zároveň díky ní poznáte, co děláte už jen tak ze setrvačnosti nebo z nudy, a co byste tedy mohli vyměnit za ty činnosti, které dělat opravdu chcete. Mně tahle technika pomohla srovnat si priority. Například mi došlo, že některé činnosti, které mi dřív přinášely radost, už dál dělat nechci, ale prostě jsem si toho nějak nevšimla.

Ano, až tak jednoduché to pro mě bylo. Možná to bylo i tím, že se u mě ty dva listy dost lišily a to mi otevřelo oči. Budu ráda, když se podělíte o vaši zkušenost, jestli techniku vyzkoušíte.

28. září 2016

Mýdla Satin Silk


Dnes se chci s vámi podělit o mou výbornou zkušenost s doma vyrobenými mýdly, která skvěle zastoupí sprchový gel, ba co víc, myslím, že ho hravě strčí do kapsy

Rádi byste používali mýdla, která neobsahují žádnou zbytečnou chemii, nejsou testována na zvířatech, nejsou zabalena ve zbytečném plastu a nedáte za ně majlant? Tak zkuste mýdla Satin Silk. Navíc jejich koupí podpoříte Zuzku, která je doma s láskou vyrábí a splnila si tak sen - svou tvořivou činností dělá radost spoustě lidí.

Na tato mýdla jsem narazila díky Youtuberce Anett, která je velmi vychválila a já neodolala už kvůli možnosti mít mýdlo ve tvaru rakety nebo robota R2D2 :). Pro začátek jsem si pořídila jedno heřmánkové a jedno zázvorové. Po prvním použití jsem se do nich zamilovala. Je pravda, že nejsou tak voňavá jako třeba sprchové gely, které koupíte v drogerii, ale to mi vůbec nevadí, protože cítím, že moje pokožka mnohem víc ocení to, že jsou co nejmíň chemické. Mýdla nevysušují, mám po nich hebkou pokožku, obsahují spousty olejíčků. Mýdla přišla zabalená v pytlíčku, který se dá znovu zužitkovat třeba na dárek pro kamarádku (na bižuterii). Myslím, že by se dalo se Zuzkou i domluvit, aby vám mýdlo poslala zabalené v papíru.

Komunikace se Zuzkou byla moc příjemná. Trochu jsem si vymýšlela ohledně kombinace tvaru a vůně, a Zuzka mi bez problému vyhověla, navíc odpověděla obratem. Jak sama napsala, je malovýrobcem také právě proto, aby mohla vyhovět specifickým požadavkům zákazníka. A to je přístup, který já vždy ráda podpořím.



7. září 2016

Doller - revoluční diář?



Možná jste o něm ještě neslyšeli. Možná jo, ale stále jste se nerozhodli, jestli do něj jít. Doller, diář, který slibuje, že vám pomůže k tomu, abyste žili své sny. A protože od chvíle, kdy jsem se pustila do minimalismu, jsem si důležitost plnění snů uvědomovala stále víc, samozřejmě mě tenhle projekt zaujal. Jenže, nebudu lhát, cena mě odrazovala. Byla jsem zvyklá kupovat si levnější diáře, navíc jsem diář na rok 2016 už měla. Dlouho jsem zvažovala, jestli si ho pořídit a nakonec jsem ho dostala k svátku (myslím, že přítel už nevydržel moje věčné kvílení o tom, jestli ty peníze za to stojí a řekl si, že to mám prostě zkusit). Používám ho od května a rozhodla jsem se, že 4 měsíce jsou už dostatečná doba k tomu, abych shrnula své dojmy a třeba pomohla i někomu dalšímu v rozhodování.

Nejprve se ale mrkněte, o co vlastně jde.


Co mě na něm zaujalo ještě než jsem ho koupila

  • slibuje, že nahradí všechny ostatní bločky a papírky
  • prostor pro zhodnocení každého měsíce
  • pracuje s motivací
  • pracuje s uvědoměním toho, co je (pro vás) v životě důležité
  • minimalistický design

Výhody

Určitě spousta z vás zná tu otravnou otázku z pohovorů "Kde se vidíte za pět let?" Vždycky jsem si říkala, že jsem ráda, že vím, kde budu za rok a že pět let je hrozně dlouhá doba. Taky mi nějakou dobu trvalo, než jsem vůbec tu první stranu diáře vyplnila, ale nakonec jsem k mému údivu zjistila, že mám docela jasnou představu. Teď mi vyhovuje mít svoji vizi takhle každodenně na očích.

Stránka ročních cílů mi dala prostor k tomu, abych si poměrně podrobně vypsala, čeho bych chtěla za ten rok dosáhnout, vypsala jsem si tam větší cíle, ale i ty úplně malinké, a dělá mi hroznou radost si je odškrtávat. Celkově mi vyhovuje, jak je v diáři vše pohromadě - vize na pět let, roční cíle, shrnutí každého měsíce, shrnutí roku, poznámky, dokonce i miniúčetnictví a v každém týdnu je prostor pro novinky, nápady a poznámky. Opravdu další deníček není potřeba.

Ani jsem nečekala, jak moc mi bude vyhovovat dvojstránka, kde mám před očima plán na celý následující měsíc. Když chci vidět plán na tři následující víkendy, nemusím listovat diářem na každý týden zvlášť.

Můžete s ním začít kdykoliv. V diáři nejsou předepsané dny, takže s ním můžete začít klidně v půlce roku jako já. Skvěle to podporuje tu myšlenku, že začít si plnit své sny bychom měli hned teď a ne až od ledna, kdy máme tendenci dávat si předsevzetí.

Pro někoho jsou citáty otravné, zvlášť ty motivační. Jo, někdy mi taky lezou krkem, ale v tomhle diáři jsou použité tak nějak přiměřeně.

Jestli se ti něco nelíbí, změň to. Nejsi strom.

Nevýhody

Diář je poměrně tlustý ve srovnání s tím, na co jsem byla zvyklá. Překvapilo mě to, když přišel. Na druhou stranu opravdu nemusím nosit žádný jiný deníček, takže to asi vyjde nastejno.

Pro moje potřeby je v něm docela málo prostoru na poznámky v podobě úplně prázdných stránek. Jsou vždy dvě stránky na poznámky za každým měsícem a pár jich je na konci diře, ale právě tam bych jich uvítala více. Je pravda, že pak by byl diář ještě tlustší, no jo, my holky si navymýšlíme :D.

A funguje to?

Všechna má očekávání vypsaná výše diář splnil. Motivační pro mě je, protože když se mi někdy nedaří týdenní cíl splnit a přesouvám si ho z týdne na týden, uvědomím si, že tak to dál nejde a pustím se do něj. U těch cílů, které splním hned, vidím, že jsem produktivní a žene mě to dál. Někdy je fajn si jen tak prolistovat pár měsíců zpátky a zhodnotit si, kam jsem se posunula. Oproti minulým diářům vidím detailně svůj pokrok na jednom místě. Proto po čtyřech měsících používání musím zhodnotit, že ta částka za diář opravdu stojí.

Pokud Doller zaujal i vás a moje zkušenost vás přesvědčila k jeho koupi, nebo si o něm chcete ještě přečíst něco víc, můžete to udělat zde.

26. srpna 2016

S kým (ne)kamarádit?


Jendou z oblastí života, kde se minimalismus může projevit docela radikálně, jsou mezilidské vztahy. Už jsem v předešlých příspěvcích zmiňovala, že jakmile jsem začala s minimalismem, postupně jsem si uvědomila co (a koho) v životě chci nebo nechci. Došlo mi, čemu (a komu) chci věnovat svůj čas. Uvědomila jsem si, že musím být trochu sobec a musím umět říct ne lidem, se kterými čas trávit nechci.

Už jste možná někde slyšeli, že se říká, že člověk je průměrem pěti lidí, se kterými se nejčastěji stýká. Podle této logiky, pokud chceme být dobrým člověkem a chceme se někam posunout, měli bychom se stýkat hlavně s lidmi, které máme rádi, jsou pro nás inspirující a jejich přítomnost nás obohacuje a nabíjí energií. A naopak pokud se budeme stýkat s negativními lidmi, je dost pravděpodobné, že se sami nikam neposuneme a budeme si jen stěžovat.

Asi každý z nás se někdy setkal s někým, koho můžeme nazvat toxickým člověkem nebo vysávačem. Pokud nevíte, koho mám na mysli, tady je pár základních znaků, podle kterých ho poznáte:
  •  je věčně negativistický, pořád si na vše stěžuje, nevidí na ničem pozitiva
  •  nikomu nepřeje úspěch (spíš závidí)
  • rád mluví jen sám o sobě
  • má sny, ale nikdy se je nepokusí uskutečnit, protože to nejde  (i vaše sny smete ze stolu s tím, že se nemůžou splnit)
  •  dost často má zcela opačné názory a snaží se vám je vnutit (běda vám když nesouhlasíte)
  • nepodpoří vás, když se pouštíte do něčeho nového (naopak zdůrazňuje rizika a odrazuje)
  • když se vám něco nepodaří, nezapomene připomenout, že vám to říkal
  • debata s ním je vyčerpávající, cítíte se vysátí
  • málokdy se v rozhovoru doberete k nějakému konci, většinou v duchu rezignujete s tím, že to nemá cenu
  • když se mu pokusíte dát radu k vyřešení jeho trápení, vždy má nějaké "ale"
No a co se děje, když se s takovým člověkem setkáváme? Chvíli se ho snažíme povzbudit, může nám ho být dokonce i líto, když se mu pořád děje něco tak zlého, ale časem nám dojde trpělivost. Vysaje nás to, unaví, unudí, znechutí. Někdy se může stát i to, že s ním naskočíme na vlnu stěžování i přesto, že jsme vlastně relativně spokojení. To proto, že negativismus je nakažlivý. Proto pro sebe nemůžeme udělat nic lepšího, než s těmito lidmi přestat stýkat.

Někomu se může zdát radikální takové lidi ze života odříznout, přece se neotočím ke kamarádovi zády, když je na tom špatně. Samozřejmě, každý má někdy špatné období, ale zamyslete se nad tím, jestli je to vyvážené. Přátelství je o tom, že jednou podržíte vy jeho a potom on vás. Ale pokud je stále vše jen o něm a vy z toho přátelství nic nemáte, proč v něm setrvávat? Je to vlastně vůbec přátelství? Ale pozor, nenabádám k tomu, abychom se k těm lidem zachovali tak, že je začneme ignorovat a prostě je najednou nebudeme znát (i když u těch facebookových, se kterými jste se neviděli několik let a jen vás rozčilují svými příspěvky, to klidně udělejte). I odmítat se dá důstojně. Navíc, třeba ten člověk není úplně "ztracený". Pro začátek by stačilo promluvit si s ním a sdělit mu své pocity.

"Mám dojem, že pokaždé, když se vidíme, cítím se úplně vyčerpaný, protože vše vidíš negativně. Rád bych ti pomohl, ale žádné rady nepřijímáš. Takové přátelství mi nic nedává."

Pokud tomu člověku na vás záleží, třeba se nad tím zamyslí a pokusí se něco změnit. Pokud se ale opravdu jedná o toxického člověka, sázím spíš na to, že se urazí a nebude vás chtít už vidět.

Let them go, so you can grow.

No ale co s lidmi, se kterými se stýkat prostě musíme? Třeba kolegové, nadřízení nebo příbuzní? Prvním krokem by opět bylo, promluvit si s daným člověkem o svých pocitech (zejména u příbuzných), třeba to aspoň trochu zabere a ten člověk si uvědomí, co s vámi jeho chování dělá. U někoho naopak vyhodnotíme už od začátku, že se s ním o ničem bavit nechceme, proto doporučuji omezit interakci na minimum. Když do vás kolega už od rána začne hustit zase něco negativního, prostě ho utněte s tím, že máte práci a věnujte se tomu svému, on si časem najde jinou oběť.

Pokud jste si s ním promluvili a nezabralo to, ignorujete ho a nezabírá to, může pomoct dát mu jasně najevo, že takové chování pro vás není přijatelné a nenecháte si ho líbit. To je přesně ta chvíle, kdy v sobě musíme objevit toho sobce, který upřednostní sebe před druhým. Ale pozor, neznamená to, že se máme snížit k jejich způsobu chování - nebudeme je urážet, křičet na ně ani je soudit. Oni možná přesně tuhle reakci čekají a jsou na ni zvyklí. Naopak je odzbrojí naše klidná reakce.

"Vidím, že jsi naštvaný, to mě mrzí. Nelíbí se mi ale, že na mě křičíš."

Je mi jasné, že to vypadá dost nepřirozeně a že si v danou chvíli neumíme představit, že bychom takto zareagovali. To je často tím, že jsme zaplaveni emocemi. Proto dalším krokem je ovládat své emoce, k čemuž může pomoct, když se naučíme nebrat si jejich chování osobně. To co nám říkají totiž odráží jejich pocity ohledně nich samotných. Když kritizují, často to pramení z toho, že jsou nespokojení sami se sebou a jsou nejistí. Proto když budeme mít na mysli, že jejich jedovaté řeči vlastně nejsou tak úplně o nás, ale o nich, pomůže nám to zůstat v klidu. Ale nebudu lhát, u blízkých osob to může být dost náročné a nějakou dobu potrvá, než se naučíme nenechat se vtáhnout do konfliktu.

Dneska to bylo trošku z jiného soudku, ale věřím, že s toxickým člověkem se setkal aspoň jednou každý z nás. Budu ráda, když se se mnou podělíte i o vaše strategie zvládání podobných situací.

15. srpna 2016

Moje sbírka dekorativní kosmetiky

Tak je tu moje první Youtube video. Neznamená to ale, že se teď chystám začít s kariérou Youtubera. Je to jen takový pokus. Podle mě právě tady můžeme vidět, jak je minimalismus relativní a jak pro každého znamená něco jiného. Je mi jasné, že pro spoustu lidí toho mám pořád hrozně moc (hlavně těch štětců :D). A pro jiné je to zase jen zlomek toho, co vlastní oni. Já jsem bývala na kosmetice dost závislá, což šlo ruku v ruce s mou závislostí na beauty Youtube kanálech, díky kterým jsem měla pocit, že to všechno musím mít. Samozřejmě to ale bylo tak, že jsem většinu z toho nepoužívala. Takže teď jsem pyšná na to, jak jsem svou sbírku zúžila. Ale ano, vím o tom, že tam nejsou značky, které by měly certifikát zaručující netestování na zvířatech. To je zatím v procesu, nějakou dobu potrvá, než značky obměním :). Tak dost kecání a hurá na to.



10. srpna 2016

20 věcí, které jsem přestala kupovat


Poté, co jsem prošla fází zbavování se zbytečností, hlavním úkolem, kterým jsem se začala zabývat bylo, abych si znovu nezabordelila byt a abych se maximálně vyhnula nakupování zbytečností. Zjistila jsem taky, že některé věci, se na první pohled nejeví jako zbytečnost, někdy naopak vypadají jako potřebná věc. A proto je výzva se právě těch zdánlivě potřebných předmětů vzdát a poradit si jinak.

Protože u mě jde minimalismus ruku v ruce se snahou co nejmíň zatěžovat životní prostředí, je pro mě důležité, abych nakupovala co nejmíň a eliminovala tím i svůj odpad. Stále více i u nás začíná mít vliv proud Zero waste. Mám pořád dost daleko do toho, abych nacpala všechen svůj směsný odpad do jedné zavařovačky, ale každá snaha je dobrá. Následující produkty jsem přestala kupovat buď proto, že je prostě už nechci a nepoužívám, nebo proto, že si je vyrábím doma sama.

Těchto věcí jsem se vzdala úplně

1. Dekorace do bytu
Pamatujete si, jak bylo v módě cokoliv s levandulí? Dnes je moderní cokoliv s ptáčky, frčí bílá barva, taková ta pletená srdíčka apod. Kdysi se mi to strašně líbilo, ale naštěstí mi přítel vymluvil, abychom si do toho stylu zařídili byt. Uvědomila jsem si, že za pět let nám budou výlohy vnucovat zase něco jiného. Nemá pro mě smysl utrácet za něco, co za pár let budu mít potřebu vyměnit. Neříkám, že nemám žádné dekorace, ale žádné další už nekoupím. Spoustu věcí jsem i prodala.

2. Blbosti z Ebaye, Aliexpressu, Tigeru, Kiku, Pepca atd.
Slovo blbosti to vystihuje. Prostě je to k ničemu. Už v jiném příspěvku jsem psala, že když jsem si projela historii objednávek na Ebay za poslední rok, zjistila jsem, že většinu těch věcí nepoužívám, nebo se už rozbily nebo jsem je někomu dala. A to jsem měla pocit, že je určitě musím mít.

3. Řezané květiny
Uvědomila jsem si, že mi vadí koupit si květiny, které mi dělají 5 dní radost a pak skončí v koši. Ráda jsem kupovala kytky ze supermarketů. Jenže pak jsem zjistila, že tyhle kytky jsou pěstovány za hrozných podmínek (nízká mzda, dlouhé směny, zdravotí rizika) a došlo mi, že za tohle mi nějaká kytka nestojí. Doporučuju dokument Kvetoucí obchod.

4. Aviváž
Věřte tomu, nebo ne, ale aviváž nepotřebujete. Navíc na spoustu oblečení by se ani neměla používat (spodní prádlo, sportovní oblečení, dětské prádlo), protože ničí vlákna a snižuje tak délku životnosti daného oblečení (u dětí pak kvůli alergiím). A čím se dá nahradit? Ocet! Je to levnější, bez chemie, neničí to oblečení a nesmrdí to.

5. Vložky, tampony
Menstruační kalíšek...

6. Odličovací tamponky
Mám tamponky, které se dají vyprat, více zde.

7. Jednorázové čisticí ubrousky na brýle
Jednu dobu jsem si zvykla kupovat si v Lidlu u pokladen takové ty jednorázové hadříky na vyčištění brýlí. Ale přiznejme si to, byla to z mé strany jen lenost zajít si se špinavými brýlemi do koupelny, pláchnout je a utřít hadříkem. Přišlo mi to pohodlnější. Ale jsou to jen zbytečně vyhozené peníze a taky je to neekologické.

8. Suchý šampon 
Nechala jsem se ovlivnit vlnou blogerek, které opěvují suché šampony Batiste jako zázrak. Ano, je to fajn, neříkám, že to není praktické. Ale proč si ty vlasy prostě neumýt, když jsou mastné? Není to zase jen lenost? Já si navíc umývám vlasy jen dvakrát týdně, takže to není až takový problém, na fesťáku v klidu přežiju. A stejně se podezřívám, že jsem si Batiste kupovala jen pro tu roztomilou lahvičku.

9. Knihy
Pro někoho možná nepředstavitelné, pro mě kdysi taky. Milovala jsem knihy a byla jsem pravidelný návštěvník antikvariátů a blešáku, ze kterých jsem si vždy přinesla domů nějaký skvost za 10 korun. Jenže knihy se hromadily, já je nestíhala číst a měla jsem z toho nakonec jen špatné pocity. Navíc většinu knih si přečtu jen jednou, tak k čemu je skladovat? Aby pak doma ležely a prášilo se na ně? Pár knih jsem si nechala, zbytek jsem prodala nebo rozdala a nové už nekupuju. Buď si je půjčím nebo je přečtu elektronicky.

10. Nadbytečné oblečení
Už v několika minulých článcích jsem se věnovala tomu, proč nechci a nepotřebuju plnou skříň oblečení. O tom, čeho se můžete bez výčitek zbavit, se dočtete tady.

11. Nadbytečná kosmetika
Protože je docela problém sehnat kosmetiku, která by byla zároveň netestovaná na zvířatech a zároveň přírodní (pokud nemáte tisíce na rozhazování za kosmetiku), snažím se eliminovat kosmetiku, kterou používám na minimum. Samozřejmě tohle je relativní, co je pro mě málo, je pro jiného pořád moc :).

12. Olejíček na suché konce vlasů
Tohle jsou pro mě vyhozené peníze. Naprosto stejnou službu mi udělá olivový nebo kokosový olej, které mám běžně doma. Krásná lahvička a reklamy o tom, že olejíček z drogerie vlasy uzdraví a zmizí roztřepené, suché a lámavé konce už na mě nefungujou.

Tyto si vyrábím doma

Můžete se těšit na článek s návody, jak si vyrobit níže jmenovanou kosmetiku a drogerii doma. V chystaném článku najdete také důvody, proč domácí výrobě vůbec věnovat čas a energii, věřte mi, má to hodně benefitů.

13. Čisticí pleťové tonikum
14. Čisticí prostředek do domácnosti
15. Osvěžovač vzduchu
16. Prášek do myčky
17. Prací prášek
18. Pudr
19. Prostředek na ucpaný odpad
20. Odličovač

Výrazně jsem omezila

  • Produkty s palmovým olejem
  • Produkty testované na zvířatech
  • Laky na nehty

3. srpna 2016

Zero waste pomocníci

V mém pojetí minimalismus do značné míry souvisí s minimalizováním odpadu - méně nakupuju, mám méně odpadu. Zároveň mě minimalismus nutí i přemýšlet nad tím, co si vlastně nosím domů. Posledních několik měsíců se aktivně snažím o to, abych svým každodenním chováním co nejméně přispívala ke znečišťování naší planety. Pojďme se podívat na moje jednoduché pomocníky. Jsou zároveň minimalističtí i "zero waste" (dávám do uvozovek, protože úplně nesouzním s názvem nulový odpad, on totiž ten odpad nikdy nulový nebude, takže za mě by se víc hodilo less waste).

Plátěná taška/síťovka

To je něco, co u nás doma nesmí chybět, máme jich několik a některou z nich máme vždy u sebe. Někdy plátěnku používám i místo kabelky. Na plátěnkách je super to, že si můžete vybrat snad jakýkoliv motiv. Ať už chcete podpořit svoji oblíbenou kapelu, kino, kavárnu, rádio, neziskovku, nebo si nějakou sami vyrobíte doma, je to na vás. Síťovku doporučuju od firmy Česká síťovka - mají na výběr spoustu barev a druhů, jsou z biobavlny. Já jsem si pořídila typ Ekocentrik klasik, která unese fakt hodně a vejde se toho do ní víc než do plátěnky. Navíc někdy mám pocit, že když si s ní vyrazím po městě, starší generace na mě koukají s nostalgickým výrazem ve tváři.


Lahev na vodu

Přiznám se, že v tomto směru nejsem ještě úplný profík, a občas se mi stane, že lahev na vodu doma prostě zapomenu, takže pokud pak umírám žízní někde ve městě, musím si koupit vodu. To mě ale hrozně štve! Takže se to snažím co nejvíc omezovat. Je pravda, že od té doby, co mám doma tuhle lahev, stává se mi to míň, protože je hrozně krásná, takže ji prostě chci mít u sebe :).


Pytlíky na ovoce/pečivo

Tenhle pomocník se začíná poslední dobou čím dál tím víc rozmáhat, ale stále ještě se na vás budou lidé koukat jako na exota, teda hlavně v supermarketech. Ale tak to bylo kdysi i s plátěnkami, a dnes už je nosí každý druhý. Tak pojďme do toho a rozšiřme i tuhle ekologickou pomůcku mezi další a další nadšence :). Já jsem si ty své vyrobila doma - ušila je ze starých záclon, ale pokud se na to necítíte, nebo stroj doma nemáte, dají se koupit různé druhy například na Fleru.


Krabičky na oběd

Nosit si svůj oběd z domu v plastové krabičce asi není nic převratného. Ale co když si jdete pro oběd do restaurace a chcete ho zabalit s sebou? Většinou vám ho dají do krabičky, která se pak nedá vytřídit, protože se ušpiní od oleje, k tomu vám fláknou plastový příbor a ještě to šoupnou do sáčku. Takhle si zajdete pro oběd za týden dvakrát nebo třikrát a z toho odpadu se vám protočí panenky. Nejvíc mě to štvalo, když jsem pro oběd šla jen dvě minuty od práce, takže ta daná krabička byla vyrobena proto, aby byla použita na dvě minuty a pak skončila v koši. Takže buď oběd nebrat s sebou a jíst ho rovnou tam, nebo pokud spěcháte, přineste si vlastní krabičku. Je fakt, že ve většině restaurací a bister budou divně koukat, ale pokud chodíte z práce stále na podobná místa,  časem si zvyknou.

A nemusí se jednat jen o krabičky na oběd, ale i kelímek na kafe, pokud máte rádi kafe s sebou :). I když, v článku o šetření peněz jste si už možná přečetli, že já si raději kávu dělám doma.

Bambusové odličovací tamponky

Klasické jednorázové odličovací tamponky mě trápily dlouho. Vždy když jsem je házela do koše, měla jsem výčitky, kolik je to zbytečného odpadu jen pro moje povrchní líčení. Zkoušela jsem různé alternativy - odličovat se ve sprše různými gely a oleji, ale vždy jsem vylezla jako Joker, i když jsem si ty oči fakt dřela. Různé odličovací houby a žíňky mi taky nikdy nevyhovovaly, tak jsem se opakovaně vracela k tamponkům. Dlouho jsem nevěděla, že existují nějaké, které se dají prát a používat znovu a znovu dokola. To bylo radosti, když jsem na ně přišla :). A kolik odpadu je za mě ušetřeno? Počítejme - používala jsem jeden ráno na vyčištění, večer dva na odlíčení a jeden na dočištění, tedy čtyři za den. To je za rok 1460 kusů v koši! Někdo argumentuje tím, že praním se spotřebuje voda a to přece není ekologické. Jenže není nic jednoduššího, než těch pár tamponků hodit do pračky s ručníky nebo utěrkami, které byste tak jako tak prali, takže žádné plýtvání se nekoná. Já ty moje koupila na Fleru, kde je fakt velký výběr a cenově mi to připadalo výhodnější než jinde na e-shopech.


Rozložitelné pytle na odpadky

Možná si někdo řekne, že je to nesmysl a že v tom množství odpadu je nějaký pytel na odpadky fakt maličkost. Jenže zrovna tyhle malé krůčky dělají ten rozdíl. A kdyby se každý pytel na odpadky na skládce rozložil, byla by to krása! Koupíte v DM, nebo na stránce Econea.

Bambusový zubní kartáček

To vám je tak skvělá věc, že už se k plastovému nechci nikdy vrátit. A že jsem byla nadšenec do Curaproxu a všude jsem je propagovala. Jenže nedávno mi konečně přišel bambusový a už ho nedám. Byla jsem skeptická, bála jsem se, jestli nebude hrubý na moje citlivé dásně a že ten bambus bude nepříjemný v puse, ale naopak! Když jsem si s ním poprvé vyčistila zuby, měla jsem pocit jako po zubní hygieně. Zatím jsem zkusila jen značku Curanatura, takže nemůžu porovnat s jinými, ale jsem spokojená.


Ocet, soda, olivové mýdlo atd.

Pomocníci, díky kterým si vyrobíte čisticí prostředky a kosmetiku - ocet, jedlá soda, prací soda, olivové mýdlo, citrón, esenciální oleje, olivový, kokosový olej, sušené bylinky. Můžete se těšit na článek na toto téma. A proč si věci vyrábět doma? Je to levnější, ekologičtější, víte přesně co tam máte, víte, že to nikdo netestoval na zvířeti a ušetříte spousty obalů.


Kosmetika "bez obalu"

U nás zatím docela obtížně sehnatelné, ale třeba Lush se hodně snaží :). Vždycky je rozhodně lepší, když koupíte kosmetiku zabalenou v papíru než v plastu.

Odmítání

Odmítání je pomocník, kterého musíte nosit v hlavě. Ale když začnete odmítat igelitové tašky a sáčky v obchodech, brčka v barech,  vizitky, vzorky kosmetiky, letáky, reklamní předměty apod., udělá to obrovský rozdíl. Navíc kdyby třeba v obchodech s oblečením začali lidi více odmítat igelitové tašky, časem by to přimělo i vedení řetězců k zamyšlení nad tím, co by mohli udělat jinak. Některé obchody už nabízí tašky rozložitelné, nebo papírové.

Na co se dál chystám 

  • menstruační kalíšek - stále vybírám, uvítám tipy :)
  • oldschool holicí strojek
  • rozložitelný mezizubní kartáček a zubní nit - zatím jsem nikde neobjevila
  • látkový kapesník
  • nerezová brčka - ano, mohla bych je přestat používat úplně, ale když já je v drinku miluju

A co vy? Kterého pomocníka nosíte denně s sebou? Co dalšího, co jsem neuvedla je pro vás důležité? Budu ráda, když si vzájemně doporučíme, co komu vyhovuje.





18. července 2016

Plná skříň a stále nic na sebe?


Stojím ráno před nacpanou skříní, a stejně nemám co na sebe. Vztekám se, jak je možné, že si nic nechci obléct, když tam toho je tolik. Myslím, že takové ráno zažila aspoň jednou každá z nás (a dost pravděpodobně to zažívají i muži). Já jsem se rozhodla obsah své skříně změnit.

Kluci se nám holkám někdy smějí a říkají, že si prostě máme obléct první věc, která nám přijde pod ruku. No jo, ale když vezmeme první věc, dost často si zrovna tohle obléct nechceme. Ale proč? Neměly bychom ve skříni mít jen to, co nosit chceme? Pokud se v tom necítíme dobře, kouše to, vyhrnuje se to, je to moc upnuté apod., proč to v té skříni vůbec je?

Tady na blogu jsem už párkrát zmiňovala pojem minimal nebo capsule wardrobe. Co to teda je? Jde o minimalistický šatník, který obsahuje jen přiměřené množství kousků, které se k sobě vzájemně hodí, odpovídají vašemu stylu a dají se mezi sebou dobře kombinovat. Ale pozor. Někteří lidé si capsule wardrobe pletou s šatníkem, který je složený ze základních kusů šatníků (bílá košile, černá sukně, džíny, sako, malé černé, pruhované triko, křivák apod.) Já neříkám, že tam ty kousky nemůžou být, některé jsou opravdu základem skoro pro každého a i já jich spoustu mám. Přemýšlela jsem ale nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby každý nosil jen kombinace základního šatníku. Vždyť by všichni vypadali stejně. A navíc, jsou ženy, které prostě džíny nenosí a nechtějí nosit, někomu nesluší křivák a jiný nemá rád košile. Účelem capsule wardrobe rozhodně není svazovat člověka v tom, co má nosit. Naopak základem je najít si svůj osobní styl. To je pro někoho ten nejtěžší úkol na začátek, ale věřte, že je to základ úspěchu.

Právě to, že spousta z nás nezná svůj osobní styl, nepřemýšlíme nad tím, jaké barvy nám sluší, s čím budeme daný kus kombinovat, jestli to máme kam nosit, způsobuje, že máme skříně přecpané věcmi, které nakonec nenosíme. Základním pravidlem proto je vyhnout se impulzivním nákupům - návod zde. Já jsem to se změnou myslela opravdu vážně, proto jsem nic nového nekupovala, dokud jsem neprošla následujícími kroky:

1. Sepsat si, co se mi na stávajícím šatníku líbí a co ne

Tak jdu na to. Otevřu skříň, projdu kousek po kousku a kritickým okem zkoumám, co tam mám. Na papír si napíšu, co se mi líbí a co ne. A co mi vyšlo?

Líbí se mi:
  • Mám minimum kalhot
  • Nosím hlavně sukně a šaty
Nelíbí se mi:
  • Kupuju si dokola podobné věci
  • Převládají tmavé barvy, hlavně černá
  • Spousta věcí není univerzální a kousky se mezi sebou nedají dobře kombinovat

2. Hledat na internetu outfity, které se mi líbí

Dávám si na čas, projíždím internet a různé fotky outfitů (nejčastěji na pinterestu). Stahuju si do složky ty, které se mi líbí nejvíc. Protože jsem zrzka (želbohu obarvená) se světlou pletí, vyhledávám hodně fotek právě se zrzkami, abych viděla, které barevné kombinace se mi v kombinaci s liščí hlavou líbí. Do procesu zapojuju i přítele, abych měla i jeho názor.

3. Vytvořit z outfitů koláž, vytisknout a vystavit

Tady je ukázka toho, co jsem poskládala. Stejně jako tomu bylo u mě doposud, hodně převládají sukně a šaty. Přidaly se ale barvy, které jsem doposud moc nenosila - khaki zelená, burgundi a hnědá. Některé kousky (jako třeba kardigan) jsem v šatníku nikdy předtím neměla.







Můžete vidět, že to, co mi nakonec vyšlo, rozhodně nemá nic společného s konceptem capsule wardrobe tak, jak ho prezentuje třeba mnou doporučovaná Light by Coco. Je mi jasné, že spoustě jiných miniamlistů by se nad tímto zježily vlasy, ale to proto, že minimalismus pro každého znamená trochu něco jiného, každý má jinou míru toho, co je pro něj ještě málo a co už moc, ať se jedná o počet kusů oblečení nebo barvy.

Tyhle koláže jsou jen inspirace, důležité jsou další kroky. Je nutné si z inspirace vzít to, co pak v reálu půjde dobře kombinovat.

4. Analýza outfitů

Další fází je analýza jednotlivých outfitů, kdy ještě před tím, než začneme bezhlavě nakupovat přesně ty kousky, které v outfitech vidíme, je potřeba položit si několik otázek.

  • Jaké jsou to textury a materiály?
  • Jaké je celkové barevné schéma?
  • Jaké jsou klíčové prvky outfitů?
  • Jaké je hlavní téma nebo styl?
  • Jaké jednotlivé kusy vystupují?

Já jsem touhle analýzou zjistila, že se ve svém stávajícím šatníku aspoň drobnostmi blížím k tomu, co je v koláži. Preferuju sukně a šaty, mám ráda květinový vzor, celkově je to tak nějak romantický styl, i když občas jdu ráda jen tak v kalhotách, triku a k tomu si vezmu kecky. Neumím ale věci tak dobře zkombinovat, takže ve výsledku to vypadá jinak, než bych si představovala.

Díky téhle koláži mi ale nakonec nedělalo problém zbavit se spousty oblečení, protože jsem konečně měla potvrzené, že některé věci prostě nezapadají do toho, co bych chtěla nosit.


5. Priority

Protože většina z nás si nemůže koupit všechno hned, je dobré stanovit si priority. V tom pomůžou následující kroky.

  • Porovnání fotek se stávajícím šatníkem.
  • Co z fotek se dá kombinovat s tím, co už mám?
  • Dají se jednotlivé kousky z různých outfitů kombinovat i mezi sebou?
  • Které kousky z fotek jsou základní a je třeba je koupit jako první?

U mě osobně hraje roli i to, že si nerada kupuju oblečení v klasických řetězcích, protože mi není sympatická fast fashion, kdy oblečení je často nekvalitní za přemrštěnou cenu ušité v Asii někým, kdo za to nedostal důstojnou mzdu. Nerada tyhle obchody podporuju, což nechává omezené možnosti - second hand, podporu nějakého lokálního malého výrobce oblečení nebo je taky možnost ušít si to sám. Já tak nějak kombinuju všechno z toho. Miluju, když se mi v sekáči podaří sehnat přesně to, co jsem chtěla za zlomek ceny, jenže nejsem moc trpělivá a neumím tam hledat. Ostatní dvě možnosti nejsou nejlevnější záležitostí, a proto vybudování takového šatníku nějakou dobu trvá. Ale samozřejmě nic se nevyrovná tomu, když si sukni nebo šaty ušiju sama :).

Takže malými krůčky postupuju k mojí vizi. Chce to hodně trpělivosti a disciplíny. Když už kolem nějakého obchodu s oblečením jdu a vidím tam slevy, pořád mě to trochu bere, ale snažím se myslet na to, že nechci, aby moje skříň byla zas narvaná oblečením, které nakonec nebudu nosit. Pořád mi toho ze seznamu chybí hodně, ale teď třeba šiju tu roztomilou zelenou sukénku s mašličkou a hrozně se na ni těším :).

Na závěr chci ještě dodat, že v celém tomhle procesu změny šatníku jsem se inspirovala blogem Into Mind, který se hodně zabývá právě tím, jak najít svůj osobní styl. Doporučuju proto tenhle blog taky navštívit (je psán anglicky), pokud chcete ještě víc teorie před tím, než se pustíte do praxe. 








26. června 2016

Jak omezit impulzivní nákupy


I přes to, že se snažím o minimalistický život a vnímám, že mě to dělá šťastnou, občas mám problém s tím, že mě lákají různé akce, slevy a výhodné nabídky. Pořád se minimalismu učím a někdy si musím připomínat různé zásady, abych se zase nezamotala do koloběhu nakupování věcí, které nepotřebuju. Nechci, aby se mi za rok stalo, že budu muset znova vyklízet celý byt. A právě impulzivní nakupování je podle mě to, co nejvíc kazí veškerou snahu. Proto se řídím následujícím.

1. Vyhýbat se trendům

Někdy je to fakt dost těžké, protože i mě lákají všechny ty serepetičky do bytu, které jsou hrozně roztomilé, nebo nějaké ty nové trendy v oblékání. Jenže si moc dobře uvědomuju, že ta věc za rok nebo dva nebude "moderní" a že ji nebudu chtít. Uvedu to na příkladu dekorací do bytu. Poslední dobou je hodně v kurzu styl, který vidíte na fotce. Takový něžný, romantický, bílá pletená srdíčka, hvězdičky, ptáčci, klícky, domečky. Určitě to znáte, jsou toho plná květinářství a vůbec všecky obchody. A mně se to tak líbilo! Vlastně se mi to pořád líbí. Původně mi přítel řekl, ať si byt takto nezařizujeme, že se mu to moc nelíbí (co si budem povídat, není to moc mužné) a že to stejně za chvíli bude mít každý, a za 10 let to nebude in. A teď s odstupem dvou let musím říct, že jsem ráda, že jsem ho poslechla. Opravdu mi připadá, že takto má byt nebo pokoj zařízený každá druhá blogerka. A to není žádný hejt, protože pokud takové bydlení někoho dělá šťastným, je to jen dobře :). Určitě i u nás doma se najde nějaká podobná dekorace, ale jsem ráda, že tak nemáme zařízený celý byt. Vlastně jsem měla pár takových ozdobných polštářků, ale časem mě štvalo, jak se na to chytá prach a zbavila jsem se jich. A proto je podle mě lepší se trendům vyhýbat, zařizovat a nakupovat spíše nadčasově. Teda pokud někoho nebaví co pár let měnit nábytek, to je pak jiná.

Zdroj: facebooková stránka Honey Home

2. Když nakupovat, tak se seznamem

Já do nákupních center poslední pár let moc nechodím. Nakupuju buď online, nebo zavítám do nějakého sekáče. Upřímně je pro mě spíš utrpení, když musím svůj volný čas obětovat chození po přecpaném nákupáku. Taková ta rodinná sobota, kdy se jede na nákupy a děckám se pak koupí pohár, mě docela děsí. Ale nepopírám, že když už tam jsem a vidím nějaké akce nebo červené cedulky s 50% slevou, tak nějak mě to láká. Jenže právě tyhle nákupy většinou skončily tím, že jsem ty věci nenosila, protože jsem něco koupila jen proto, že to bylo za dobrou cenu. Takže se mi osvědčilo chodit nakupovat se seznamem a striktně se ho držet. Pak odcházím skutečně jen s tím, pro co jsem tam přišla. Někdy jsem mívala i tendenci koupit si aspoň něco, abych teda neodcházela s prázdnou a nebyla zklamaná. Což zpětně hodnotím jako hroznou blbost.

3. Čas na rozmyšlenou

Za poslední měsíce mi tohle jednoduché pravidlo udělalo fakt velkou službu a ušetřilo dost peněz. Zejména u nějakých dražších věcí si dávám čas na rozmyšlenou, jestli to koupím nebo ne. A nejlépe fakt delší dobu, třeba i měsíc. Samozřejmě pokud se jedná o něco, co potřebuju fakt akutně, třeba nové boty, pokud jiné nemám, tak není nad čím přemýšlet - ale i tady si dělám důkladný průzkum toho, co se nabízí. Když jsem si ale v minulosti občas koupila nějakou tu "radost" (čti blbost v Tigeru na Ebay nebo "povinnou" svíčku v Ikea), za pár týdnů se válela neznámo kde. No schválně, vy kdo někdy nakupujete blbosti na Ebay, zkuste se podívat na všechny nákupy za poslední rok, spočítejte kolik jste za ně dohromady utratili a kolik z toho dnes používáte. Já jsem byla dost překvapená.



4. Můžu si to dovolit?

Pro mě osobně tohle nebylo nové pravidlo. Nikdy jsem nekupovala nic, na co nemám, nebrala jsem si půjčky ani jsem nešla do mínusu na kartě.  Jasně, něco jiného je hypotéka na dům nebo byt, ale nemohla bych si vzít třeba mobil na splátky. Je mi jasné, že každý to máme jinak, ale když si přestaneme kupovat na splátky věci, které vlastně vůbec nepotřebujeme (mnohdy jimi jen chceme oslnit okolí nebo chceme zapadnout), můžeme si ušetřit i spousty dluhů.

Krom finanční stránky je ale nutné se zamyslet, jestli si to můžu dovolit třeba časově. Spousta věcí vyžaduje naši péči a čas. Budu mít čas se o to starat? Například každý kus nábytku je hned úklid navíc (a taky tendence zaplnit ho věcmi). Nebo když zvažujeme koupi něčeho, co má podpořit náš koníček (snowboard, kytara, šicí stroj), je dobré se zamyslet, jak často máme prostor se koníčku věnovat. Asi by byly vyhozené peníze, kdybych si koupila snowboard a použila ho jen jednou za dva roky. Nebylo by pak lepší si ten snowboard prostě od někoho půjčit? Ušetřilo by to jak peníze, tak i místo doma. Taky se může stát, že zjistím, že mě ten koníček vlastně vůbec nebaví.

5. K čemu to budu nosit?

Když už přece jen objevím v obchodě něco, pro co jsem tam původně nešla, ale mám pocit, že tohle opravdu musím mít a nechci čekat měsíc, je na řadě tohle pravidlo. Musím se zamyslet nad tím, jestli jsem schopná z daného kousku vymyslet aspoň tři outfity a jestli ho mám vůbec k čemu nosit. Pokud si říkám, že si k tomu musím koupit ještě něco dalšího, tak je to vždy špatná volba.

Úplně nejlepší varianta je chodit nakupovat jen to oblečení, které si dopředu promyslím. Tomu předchází nalezení vlastního stylu a vytvoření aspoň hrubé představy o tom, jak by měl můj šatník vypadat. Ale o tom zase někdy příště...

6. Vyhýbat se pokušením

Poslední pravidlo má hrozně velkou moc v zastavení impulzivního nakupování, ale není vůbec jednoduché ho převést do praxe. Doporučuju velice radikální řez - přestaňte na sociálních sítích sledovat všechny své oblíbené portály, obchody, drogerie apod. Nebudete tak vystaveni pokušení a lákadlům ve formě akcí a slev. Totéž platí pro kamenné obchody - pokud to jenom trochu jde, vyhněte se jim. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že je to pro mě čím dál samozřejmější. Čím víc jsem se podobným věcem vyhýbala, tím víc jsem se stávala vůči akcím imunní. Moje velká slabost byly především drogerie, kde stačil hezký obal, pěkná vůně, nějaká ta akce a už to bylo v košíku. Dneska prostě jdu, poberu, co mám na seznamu a nekoukám doleva ani doprava :).

7. Myslet na svůj cíl

Mým cílem je mít co nejmíň zbytečných věcí, které nepoužívám. Chci mít tak nějak vzdušnou domácnost a nezavalovat se věcmi. Pokud to chci takhle udržet, musím zvažovat každý nákup. Hlavně mi pomáhá myslet na to, kolika věcí jsem se už zbavila. Určitě by to bylo minimálně takových 30 pytlů všeho možného (škoda, že jsem to tehdy nespočítala nebo nevyfotila). A přitom si dneska už skoro nepamatuju, co všechno to bylo, a vůbec mi to nechybí. Hrozně by mě mrzelo, kdybych si to zhatila a zase se zahrabala v haldě věcí.


Tímhle článkem nechci říct, že si minimalista nemůže vůbec nikdy udělat radost. Ale pokud cítíte, že máte trochu problém s tím, že jdete do obchodu pro jednu věc a vracíte se se šesti jen proto, že byly za výhodnou cenu a zároveň se cítíte zavaleni věcmi, tyhle tipy by mohly pomoct. 



19. června 2016

10 mýtů o minimalismu


Někdy narážím na různé mýty, které kolují o minimalismu. Jsou to takové trochu předsudky, se kterými se minimalista může setkat. Sepsala jsem deset z nich a přidala k nim můj názor. Musím zdůraznit, že jde skutečně o můj názor, takže to neznamená, že by se mnou souhlasil každý minimalista na planetě.

1. Minimalista má sterilní a neútulný domov

Všimla jsem si, že si dost lidí myslí, že když je někdo minimalista, tak to znamená, že nemá skoro žádný nábytek, dekorace, stěny jsou bílé bez obrazů, barvy jsou u něj doma zakázané a všechno je tak nějak neosobní jako v hotelu nebo v nemocnici. Určitě to tak nějaký minimalista má, takže se nedá říct, že by to nikdy nebyla pravda. Ale rozhodně to není pravidlem. Minimalismus neurčuje žádná pravidla ohledně toho, kolik by měl člověk doma mít nábytku, jaké barvy by měl v interiéru použít apod. Minimalista se pouze snaží o to, aby neměl doma nic, co je k ničemu nebo navíc. A je to čistě o pocitu. Mně osobně třeba vyhovují spíše bílé stěny, ale tak to bylo i v době, kdy jsem se za minimalistu nepovažovala. Neznamená to ale, že by si minimalista nemohl natřít stěnu na oranžovo a pověsit si tam obrázky.

2. Minimalista se obléká jen do neutrálních barev

Podobně jako u předchozího bodu, může to být pravda. Dokonce znám jednu minimalistku, která nosí jen černou, každý den. A je pravda, že hodně minimalistů nosí většinou černou, bílou, šedou, nude nebo hnědou barvu. Ale opět to není pravidlem. Hodně se mluví o konceptu capsule wardrobe, který jsem tady už jednou zmiňovala . Mít méně kousků ve skříni, které jsou kvalitní a dají se mezi sebou dobře kombinovat. Tady je asi výhodné mít pár barev, které člověku sluší a hodí se k sobě. Neznamená to ale, že si kvůli tomu minimalista nedovolí žádné barvy. Opět je to o tom, co je komu příjemné. Nedává smysl, aby si člověk řekl, že od teď když je minimalista, tak už nemůže nosit pastelové barvy, zvlášť pokud je má rád. Jde spíš o to nemít ve skříni věci, které vůbec nenosím a nekupovat věci impulzivně.

3. Minimalismus je jenom módní trend

Já bych spíš řekla, že se teď o něm jen hodně mluví a píše. Na vlně minimalismu si třeba v Americe frčí lidi o dost víc než u nás, což může být způsobeno tím, že je tam mnohem větší míra konzumu než u nás, a lidi tak nějak začínají znovu hledat jednoduchost. Myslím si ale, že minimalismus je něco, co tady bylo vždycky. V každé době se najde někdo, kdo tíhl ke zjednodušení ve svém životě. Už jen to, že někteří slavní filozofové pronášeli výroky, které jsou v podstatě o minimalismu. Jen to asi nemělo tak príma název. A taky jsem se setkala s tím, že lidi říkají, že něco takového už ve svém životě dávno dělají, jen nevěděli, že se tomu tak říká. Jsou lidi, kteří jsou minimalisti tak nějak od přírody, nemají tendenci věci hromadit, a ani nad tím nepřemýšlí.
 
Chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo touží mít víc.  –Seneca

4. Minimalista nemůže přesáhnout určitý počet předmětů

Trošku mě rozčilují takové ty výzvy, které mají za cíl, aby měl člověk určitý počet oblečení, nebo aby se týdně zbavil určitého počtu předmětů. Chápu, že to může někomu pomoct, ale mít předepsané nějaké číslo, mi přijde ve výsledku naopak svazující. Já sama jsem to měla tak, že jakmile přišla ta správná míra, poznala jsem to. A nemám absolutně tušení, kolik přesně předmětů vlastním. A fakt se nedá říct, že ten kdo má 37 kusů oblečení, je lepší minimalista než ten, který má 42. Každý vedeme úplně jiný život. Někdo třeba žije v podmínkách, kde je jen jedno roční období, tak to má s oblečením o dost jednodušší, někdo je zase fotograf a potřebuje hodně vybavení, někdo umělec, někdo máma tří dětí atd.

5. Minimalismus je hrozně extrémní

No možná, když někomu řeknu, jaké všemožné předměty jsem vyhodila nebo "poslala dál", tak by si řekl, že je to extrémní a že mi ty věci budou chybět a budu toho litovat. Někoho od minimalismu odrazuje právě ta představa, co by musel vyhodit a že by to nedokázal. Jenže minimalismus je jen tak "extrémní", jak vy sami chcete. Vždyť pokud už se do toho pustíte, tak to děláte pro sebe a proto, abyste se vy sami cítili dobře. Žádná vstupenka do klubu minimalistů ve formě vyhození vázy po babičce neexistuje :).

6. Zbavení se tolika věcí je plýtvání

Tak třeba tohle vůbec nechápu. Vnímám to úplně opačně. Vždyť se zbavuju věcí, které nepotřebuju, nebo mi nedělají radost. Takže plýtvání je spíš to, že mi doma leží naprosto fungující věc, kterou nevyužiju. Zbavit se něčeho totiž neznamená vyhodit to do popelnice. Buď to prodáte a ještě na tom vyděláte, nebo to podarujete někomu, kdo se z dané věci bude radovat a nakonec se bude radovat i ta věc, protože se dostane z tmavé poličky ve skříni :). Třeba ty hory knih, na které se mi doma prášilo, teď našly nadšené čtenáře v knihovně.

7. Minimalista si nekoupí nic nového

Je pravda, že raději nejprve použiju to, co mám doma a nekupuju si žádné věci do zásoby, ale neznamená to, že si nikdy nic nekoupím. Spíš se opravdu zamýšlím nad tím, jestli to, co si toužím koupit, skutečně potřebuju. Snažím se vyhýbat impulzivním nákupům, trendům, zjišťuju, jestli to, co se mi líbí právě teď, se mi bude stejně líbit i za měsíc a jestli pro to skutečně mám využití. Takže ano, je nepravděpodobné, že by si minimalista koupil něco impulzivně jen proto, že je to hezké a levné, ale bude se zaměřovat na věci, které skutečně potřebuje a taky si dost možná dá nějaký čas na rozmyšlenou, než tu věc opravdu koupí.

8. Pravidelně třídím šatník - jsem minimalista

Tenhle článek nemá za cíl porovnávat kdo je lepší minimalista, samozřejmě tu hranici máme každý jinde. Ale tak nějak vnitřně nesouhlasím s tím, když někdo tvrdí, že pokud si dvakrát za rok vytřídí šatník, znamená to, že je minimalista. Podstatou minimalismu totiž podle mě je, dávat si pozor na to, abych ten šatník tak často třídit nemusela. Tedy nemít v něm kousky, které po půl roce nenosím. Takže to, že někdo hromadí oblečení, které bylo za skvělou cenu, takže ho v tom obchodě nemohl nechat, a potom mu každý půl rok praská skříň ve švech, podle mě úplně nesouzní s minimalismem.

9. Minimalismus je nudný

Někteří lidi si myslí, že minimalista nemá v životě žádnou zábavu a vzrušení, protože se zbavil všech zajímavých věcí a vyhýbá se všem pokušením. Řekla bych ale, že je to přesně naopak. Někomu se sice může zdát, že se minimalista vyhýbá zajímavým věcem, ale to je čistě subjektivní. Minimalista se vyhýbá tomu, co on sám v životě nepotřebuje a nechce mít, právě proto, aby si udělal prostor pro to, co dělat chce. Takže pokud omezí třeba chození do hospody, ušetří čas i peníze na to, aby se mohl věnovat třeba rodině, partnerovi, cestování - prostě zrealizování svých snů. Já osobně to mám tak, že upřednostňuju zážitky před materiálními věcmi. Takže oželím ten balzám na rty v roztomilém obalu, co tak hezky voní a ušetřím radši na výlet.

10. Minimalista po ničem netouží

Poslední mýtus do určité míry souvisí s tím předchozím. Řekla bych, že minimalista má v hlavě srovnané, co ve svém životě chce a co ne. A tudíž často obětuje některé menší věci, aby mohl dosáhnout toho většího cíle, o který se snaží. Já třeba toužím cestovat, ale s mým platem je obtížné si na nějaké větší cestování našetřit, proto si dávám hodně pozor na to, za co utrácím a snažím se šetřit. Taky bych chtěla, aby některé základní kousky mého šatníku, byly mnou ušité. Což je ještě dlouhá cesta, ale věřím, že se to podaří. To samozřejmě obnáší šetření peněz na látky (které nejsou vůbec levné), a taky jsem po letech rozhodování začala chodit do kurzu šití.


Určitě se dá najít ještě spousta dalších mýtů. Někde jsem četla názory, že minimalista musí být vegetarián, vegan nebo ekologický aktivista, nebo taky že minimalisti nejsou nikdy sentimentální, neváží si knih a nemají auto. Shrnula bych to tak, že minimalisti jako skupina rozhodně nejsou homogenní :).



12. června 2016

Kterého oblečení se určitě zbavit?


Pokud se někdo právě teď chystáte udělat očistu šatníku, sepsala jsem seznam oblečení, kterého se můžete zbavit bez dlouhého přemýšlení a spekulování. Věřte, že nic z následujícího potřebovat nebudete.

1. Oblečení, které nesedí

Joo, taky jsem si kdysi říkala, že do toho zhubnu. Ale nikdy se to nestalo, tak není co řešit. A taky se mi občas stalo, že jsem si impulzivně a bez rozmyslu koupila něco jen proto, že to bylo za dobrou cenu, i když mi to nesedělo úplně dobře. A co se pak s tímhle oblečením děje? Leží ve skříni.

2. Neměla jsem to na sobě více než rok

Pamatuju si dobu, kdy jsem měla plnou skříň hader, ale víc než polovinu z toho jsem téměř nenosila a takovou třetinu jsem na sobě neměla klidně i rok. Je docela velká šance, že takové oblečení si na sebe nevezmu ani v tom příštím roce.

3. Už to není v módě

Každý rok se objevují nové a nové trendy. Pamatujete si třeba ty parky s černými koženkovými rukávy? To byl hit, a já jsem to hrozně chtěla. Jenže ty ceny. Nakonec jsem si tu parku nepořídila a dnes jsem za to hrozně ráda. Přijde mi, že to bylo in tak půl roku, maximálně rok. A dneska už to na nikom nevídám. Někdy jsem si ale samozřejmě trendy věci kupovala. A to jsou přesně kandidáti na vyřazení ze skříně. Jasně, móda se někdy vrací. Ale za jak dlouho by se mohla vrátit parka s koženkovými rukávy? Má cenu schovávat ve skříni každý trend dvacet let?

4. Zničené oblečení

Proč mít ve skříni oblečení, které má žmolky (pokud nejdou odstranit), dírky, trčící nitky nebo neodstranitelný flek? Nemá smysl si tohle nechávat ani na doma. To že jsme doma, neznamená, že musíme chodit v roztrhaných nebo špinavých věcech. Pohodlí ano, ale ne ať vypadáme jak otrhánci.

5. Oblečení, které stahuje, řeže, škrtí, kouše..

To je další případ unáhlené koupě. Kousavý svetr asi nebude jeden z oblíbených, a sahat po něm budeme velmi málo. Sukně, která se co dvě minuty vyhrnuje nahoru a necítíme se v ní dobře, je taky k ničemu. Boty, které tlačí, a tak dál. Pryč s tím.

6. Tohle si na sebe určitě jednou vezmu

Tahle věta je dost nebezpečná. Ani nevím, kolikrát jsem si ji pro sebe u některých kousků řekla. Vždycky to byl důvod k tomu si to tričko ještě nechat aspoň do další očisty šatníku. A když se tričko dostalo do očisty už potřetí bez toho, abych ho nosila, došlo mi, že je něco špatně. Pokud si říkáte už poněkolikáté, že to ještě budete nosit, určitě už si to na sebe nevezmete.

7. To jsou ty šaty, které jsem na sobě měla na ...

plese, bráchově svatbě, prvním rande, atd. možností je spoustu. Nemá smysl schovávat si oblečení jen kvůli sentimentálnímu vztahu a vzpomínkám, pokud už ho nadále nenosíme. Je to stejný případ jako s jakýmkoliv jiným sentimentálním předmětem, kterého se neumíme zbavit. Naše vzpomínky nejsou v tom předmětu, ale v nás. Šaty jsou jen spouštěč vzpomínky. Z plesu, svatby a podobných událostí máme většinou hromadu fotek, to jako hezká vzpomínka stačí. Pokud něco vyvolává naopak špatné vzpomínky, měli jsme se toho zbavit už dávno.


Očistu šatníku dělá jednou za čas asi každý. Abychom ji ale nemuseli dělat co půl roku s tím, že se tam pokaždé nahromadí kupa něčeho, co vůbec nenosíme, je dobré začít už u toho, jak a co nakupujeme. Ale to už je téma na jiný článek.

PS: Nezapomeňte, že je mnoho jiných možností než oblečení prostě jen vyhodit - udělejte si párty s kámoškama, které se tím prohrabou (a doufejte, že se jim to pak nebude válet ve skříni jako vám), prodávejte na vinted nebo darujte oblečení potřebným.

5. června 2016

10 pravidel, díky kterým je můj život jednodušší


V dnešním příspěvku se zaměřím na pravidla nebo zvyky, které jsem zavedla do svého každodenního života. V minulosti se mi často stávalo, že jsem měla naplánovaných spoustu aktivit, o kterých jsem už dopředu věděla, že je nemám šanci všechny stihnout. Díky tomu jsem pak zapomínala na spoustu domluvených věcí. Tak nějak jsem měla pocit, že musím být u všeho, kde se něco děje a že mi nemůže nic utéct. To mi ale dělalo v hlavě akorát binec a byla jsem nervózní. Často jsem měla takový ten pocit, že jsem měla něco udělat, ale nedokázala jsem si vzpomenout, co to bylo a v hlavě mi to pořád viselo a nedalo mi to spát. Celkově jsem byla dost roztěkaná, nervózní, pořád tak nějak ve spěchu a i když jsem dělala strašně moc, měla jsem pocit, že nestíhám nic. Ono totiž být zaneprázdněný ještě neznamená být produktivní. Následujících deset pravidel mi pomáhá se podobným stavům vyhýbat.

1. Stlaní postele

To zní asi dost srandovně. Jak někomu pomůže to, že si ráno ustele postel? Taky jsem se tomu smála, když jsem to někde četla, ale ono to fakt funguje. Vypozorovala jsem, že když si ráno ustelu postel (což jsem dříve nedělala), mám pocit, jakoby můj den hned začal organizovaně a s nějakou disciplínou. Navíc mi to pomáhá udržovat pořádek v ložnici. Když vidím hezky ustlanou postel, nesvádí mě to tolik házet oblečení na hromadu, jak tomu bylo kdysi. Takže jo, stelu si postel, hurá, maminka by byla pyšná.



2. Ráno 15 minut pro sebe

Ještě před tím, než se pustím do práce, si každé ráno na 15 minut sednu s kávou a přemýšlím o tom, co mě ten den čeká, co bych chtěla stihnout a udělat v práci. Ale myslím i na to, co budu dělat po práci, jak bych chtěla, aby vypadal můj den. V podstatě si každý den stanovím nějaký malý cíl a moje dny jsou pak mnohem produktivnější, ale přitom ne uspěchané. Beru to jako určitý druh meditace, i když to má do meditace v pravém slova smyslu dost daleko. Řekla bych, že ráno dost ovlivní to, jak pak bude vypadat celý den. A mně pomáhá uvědomit si, na co se ten den těším a většinou mám pak hned od rána dobrou náladu. O víkendech, když mám více času, si někdy i píšu nějaké myšlenky na papír nebo se věnuju cvičení, prostě tak nějak trávím čas sama se sebou.



3. Vytřídění šatníku/zbytečností

Když jsem vyházela většinu věcí, protože jsem je nenosila, neseděly mi nebo se mi nelíbily, zůstalo mi toho ve skříni fakt málo. Ale je neuvěřitelně osvobozující pocit vědět přesně, co a kde v té skříni mám. A mít tam přesně jen to, co chci a nic navíc. Zjednodušuje to ranní oblíkání, nemusím se přehrabovat kupou hader, a co je asi hlavní benefit, uklidnilo mi to moji roztěkanost z tolika možností. Mám totiž hrozný problém si vybrat, když je něčeho moc. I v restauraci mi dělá problém, když je v nabídce moc jídel. A co teprve oblečení, kterého jsou desítky kusů, barev, druhů, k tomu ještě doplňky do vlasů, náušnice, prstýnky, náramky. Ne, prostě ne. Ještě před čtyřmi lety jsem byla tak trochu šílená a musela jsem mít každý den jiné náušnice a jinou kabelku a nejlépe i jiný lak na nehty. Teď nosím už poslední 3 měsíce jen jedny náušnice, mám jeden náramek a tím to končí. Laky na nehty mám asi dva. 

Poslední dobou v minimalistických vodách docela frčí capsule wardrobe, což je minimalistický šatník, kde je malé množství oblečení, které jde mezi sebou dobře kombinovat. O vytvoření podobného šatníku se poslední dobou snažím, ale ještě určitě nejsem v cíli. Článek taky bude :).

A stejně tak osvobozující jako očista šatníku je i očista celého bytu a všeho haraburdí v něm. Jednoduše co nepřináší radost nebo užitek, není nutné mít doma.

4. To do list (přiměřeně dlouhý)

To do list je další věc, kterou dělám při svém ranním rituálu s kávou. Sepíšu si na papír, co vše chci ten den udělat. Na začátek si píšu vždycky ty úkoly, na které se nejmíň těším, a tak je mám pak většinou z krku ještě před obědem. Vždycky si ale dávám pozor na to, aby ten seznam nebyl moc dlouhý. To se pak stávalo, že jsem už předem věděla, že to všechno nestihnu, což bylo demotivující. Možná by součástí tohoto pravidla mohlo být i zkrácení To do listu. Měla jsem tendenci naložit si toho strašně moc a pak jsem byla na konci dne zklamaná, že jsem to nezvládla. Nebo jsem to i zvládla, ale byla jsem večer tak vyčerpaná, podrážděná a vyfluslá, že to za to fakt nestálo.

To do listy mi taky hodně pomáhají s takovým tím mentálním nepořádkem, kdy se mi stává, že pořád myslím na to, co musím udělat a kdy. Pro tyhle případy mám v mobilu výbornou aplikaci Wunderlist, kde je možné tvořit několik seznamů a To do listů s různými názvy. Když si jakoukoliv otravnou myšlenku na něco, co chci nebo musím udělat, hned napíšu do Wunderlistu, uleví se mi a mám pocit čistší hlavy. Ale opět platí, nic se nesmí přehánět. Kdyby mi tam vzniklo padesát seznamů, tak by to mělo asi opačný efekt.

5. Pořádek v telefonu

Smazala jsem z telefonu vše, co nepoužívám a všechny aplikace, které byly jen ztrátou času. To byla jedna z nejlepších věcí, které jsem mohla udělat. Získala jsem čas, klid a taky to přispělo k pořádku v hlavě. Napsala jsem i podrobnější článek o tom, jak jsem se vypořádala se sociálními sítěmi, které byly největším žroutem mého času.

6. Umět říkat NE

Zjistila jsem, že je občas hrozně těžké odmítnout nějakou aktivitu, kterou dělat nechci, nebo schůzku s někým, s kým se vidět nechci. Někdy se mi stávalo, že jsem naslibovala všem hory doly, diář jsem měla přeplněný všemi různými aktivitami, a stejně jsem nakonec nestihla ani půlku. Byla jsem na sebe naštvaná, proč něco lidem slibuju nebo proč někdy někam chodím "z povinnosti". Poslední dobou se snažím tohle hodně omezit. Někdy je to nepříjemné a možná si o mně někdy někdo pomyslel, že jsem sobec, jenže život mám jen jeden, že jo.

A nemusí se jednat vždycky jen o něco, co vyloženě nechci dělat. Ale může to být věc, která je překážkou pro můj dlouhodobý cíl. Třeba když se snažím šetřit na něco většího, ale kamarádi by pořád chtěli chodit někam, kde pak nechám spoustu peněz, z mého pohledu tak trochu zbytečně.

Takže se řídím tímhle:

  • když nemám čas, nedělám to
  • když  nemám chuť, nedělám to
  • když nemám energii, nedělám to
  • když na to nemám peníze, nedělám to
Zjistila jsem, že odmítání některých věcí, které jsem kdysi přijímala, mi dalo trochu jinou perspektivu a pomohlo mi to uvědomit si, co v životě chci a co ne.



7. Plánování rozpočtu

Pravidelné vytváření rozpočtu pro každý měsíc mi pomohlo v tom, že už nejsem nervózní ohledně toho, zda vyjdu s penězi, zda si můžu nebo nemůžu něco dovolit a taky jsem se díky tomu naučila hodně ušetřit. Článek o tom, jak šetřím a jak si plánuju rozpočet, je k přečtení zde.

8. Udělej to hned

Tím myslím, že pokud je potřeba něco po sobě uklidit, někam zavolat, něco vyřídit, snažím se dělat to hned, jak je to možné. Od doby, co se řídím tímhle pravidlem, je spousta věcí o dost jednodušší. Kdysi jsem třeba dostala od doktorky recept a místo abych ho šla hned vyzvednout, hodila jsem ho do kabelky, až se stalo, že propadl. Nebo mě třeba napadne, že bych se měla objednat k zubaři, no a místo, abych to udělala hned, odložila jsem to a nakonec jsem u zubaře nebyla rok a půl. Když mi přišel mail, který nebyl urgentní, označila jsem ho červenou vlaječkou "na později" a tak tam svítil třeba týden. Takhle bych mohla pokračovat dlouho, o nepořádku doma ani nemluvím. Tohle jediné pravidlo udělalo v mém životě velkou změnu. A taky jsem se inspirovala jednou youtuberkou, která říkala, že co se dá udělat do minuty, to udělá okamžitě. A ono se to nezdá, ale za minutu toho stihnu hodně - ustlat postel, opláchnout sklenici nebo uklidit oblečení do skříně.

9. Každá věc, kterou vlastním, má své místo

Přišla jsem na to, že největší důvod toho, proč se mi doma hromadil binec, byl fakt, že spousta mých věcí neměla jasně stanovené místo, kam patří. Někdy jsem třeba i začala uklízet, ale pak jsem si uvědomila, že některé věci nevím, kam dát, tak jsem se na to vykašlala a nechala to prostě na stole. Většiny takových předmětů jsem se buď zbavila, nebo jim místo našla. Úklid je pak čistě mechanická činnost, u které není potřeba pokaždé vymýšlet nové úložné prostory a jde to o dost líp.

10. Protřídění lidí, kterými se obklopuju


To zní hrozně radikálně. Jenže součástí minimalismu není jen zbavit se věcí, ze kterých nemáme radost, ale očista by se měla týkat i okolí. Mluvím o takových těch toxických lidech. Myslím, že každý z nás nějaké takové kolem sebe má. Jsou to ti, kteří nikdy za nic nepochválí, vyzdvihujou jen to špatné, mají potřebu stále oponovat, jejich názory nám nejsou nijak blízké, jejich přítomnost v nás vzbuzuje nepříjemné pocity, šíří kolem sebe nenávist a tak dál. Nač se takovými lidmi obklopovat? Co mi to dá? Většinou jen pořádnou dávku naštvání. A stojí mi to za to? K čemu je mít kolem sebe lidi, které upřímně nemám ráda, ani oni nemají rádi mě? No jasně, někdy je to nutné zlo, třeba když takového člověka máte v rodině nebo mezi kolegy. Ale jinak je fakt dost ulevující, když tyhle lidi ze svého života vypustíte. Ráda bych o toxických lidech napsala samostatný článek, ale obrázek zhruba máte.


Chtěla bych ještě dodat, že někdy není dobré dělat v životě mnoho změn najednou. Aspoň teda mně to moc nevyhovuje, protože potom když škobrtnu v jedné, tak se zpravidla vykašlu i na ty ostatní. Proto doporučuju zkoušet zavádět pravidla postupně. Určitě se dá najít spousta dalších, však jsem teprve na začátku cesty :).







© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.