16. července 2020

Minimalistická a udržitelná výbavička pro miminko II – Co jsme pořídili


Jak jsem slíbila v první části, v tomhle článku se dozvíte, co jsme pořídili pro Viléma ještě před jeho narozením a na kolik nás to zhruba vyšlo. Hned na úvod chci vysvětlit, že nejde o návod, co kde a za kolik pořídit, protože každý z nás k přípravě na miminko přistupuje jinak. Nejde ani o snahu ukázat jak nízkonákladová výbavička může být, protože se dá rozhodně utratit mnohem míň peněz (a pořídit toho mnohem míň). Na druhou stranu, připadá mi, že pořizovat pro miminko věci z druhé ruky anebo si je půjčovat a neutratit za výbavičku majlant, je stále spíš cesta menšiny, a proto je podle mě dobře ukazovat, že to jde i jednoduše a relativně levně.

Oblečení

Možná byste čekali, že vám tady napíšu přesné počty jednotlivých oblečků, abych ukázala, jak minimalistický šatník naše dítě má. Pravda je ale taková, že než se Vilém narodil, neměla jsem tušení kolik čeho bude potřeba a celkem dost jsem se v tom ztrácela. Měla jsem ale tušení, že toho beztak máme už dost, takže jsme po celkem krátké chvíli začali oblečení, které nám nabízelo okolí, odmítat (nebo alespoň ty nejmenší velikosti). Vše pro Viléma máme buď poděděné, půjčené, koupené z druhé ruky anebo darované. Úplně nových kousků oblečení je naprosté minimum (tak do pěti kusů a jde o dárky od blízkých, když se Vilém narodil).

Celkově jsme za oblečení utratili 530 Kč, ale když se na to dívám zpětně, nemuseli jsme utratit nic. Zhruba v půlce těhotenství jsem koupila nějaké oblečky z druhé ruky, ale fakt to nebylo nutné. Kdybych dopředu věděla, kolik se nám toho sejde od kamarádek, nekupovala bych nic.

Praktické zjištění

První měsíc Vilém strávil téměř celý pouze v overalech/pyžamech. Miminko v tomhle období skoro pořád spí nebo se krmí a není moc interaktivní, ani si nehraje, takže nic moc jiného nepotřebuje. První měsíc jsme, krom návštěv doktorů ani nechodili moc ven, byla zima. Vilém navíc téměř neblinkal ani nemíval jiné nehody, takže měl často jeden overal na víc dní, točili jsme asi tři. Jiné oblečení jsme v prvním měsíci využili asi jen k doktorce.

Některé druhy oblečení mi pro miminka přijdou naprosto nepraktické. Třeba body s krátkým rukávem (pro zimní dítě nepoužitelné), klasická trička (bez zapínání v rozkroku se to vyhrnuje a dítě má holá záda), džíny (jsou tvrdé a pro miminko nepohodlné), dupačky se zapínáním na ramenou (z ramen často sjíždí a navíc se pod ně ještě dává body, takže při přebalování člověk rozepíná dva kusy oblečení).

Základní výbava

Autosedačka – výpůjčka, 0 Kč

Kočárek – z druhé ruky po jednom dítěti, 4500 Kč (nejdražší položka výbavičky)

Šátek – výpůjčka, 0 Kč (později jsme pořídili nosítko z druhé ruky) šátek/nosítko se u nás ukázal jako jedna z nejzásadnějších součástí výbavičky, bez které si neumím péči o miminko představit, Vilém byl dost plačtivé miminko a potřeboval hodně kontaktu, takže jsme nosili v šátku/nosítku od jeho 14 dnů a nosíme dodnes

Postýlka – z druhé ruky i s matrací, 1300 Kč

Monitor dechu – výpůjčka, 0 Kč, používali jsme asi jen dva měsíce, ale byli jsme za něj rádi (ustrašená prvorodička, co chodí každou chvíli miminko kontrolovat, jestli dýchá :))

Vanička – výpůjčka, 0 Kč

Lehátko do vaničky – SWAP na Facebooku, 0 Kč (u SWAPu budu vždy uvádět nulu, protože se jednalo o výměnu za něco, co jsem měla doma, případně za něco symbolického jako je čokoláda apod. a už si přesně nepamatuju za co to bylo), použili jsme ho asi jen jednou, když jsme ještě měli strach manipulovat s miminkem, pak jsme koupali bez a já ho poslala zase dál

Teploměr do vaničky – nový, 59 Kč

Osušky – SWAP na FB, dárek od babičky, 0 Kč (u dárků budu uvádět 0 Kč, protože jednak nevím, kolik věci stály a taky peníze nešly z naší kapsy a cílem článku je vypočítat, kolik výbavička stála nás, rodiče; věřím, že většina nastávajících rodičů má kolem sebe hodně lidí, kteří chtějí miminku něco pořídit, takže doporučuji v tomhle rodině a kamarádům poradit, aby se k vám nedostalo něco, co nechcete)

Fusak do kočárku - dárek od babičky, 0 Kč

Polstrovaná podložka na přebalování – z druhé ruky, 180 Kč

Znovupouživatelné nepromokavé přebalovací podložky – ušila jsem několik svých, 250 Kč za materiál

Kojicí polštář – výpůjčka, 0 Kč (používala jsem jen pár prvních týdnů, později už jen jako zarážku, aby Vilém v noci nespadl z naší postele)

Hnízdo, zavinovačka, mantinely na postýlku – ušila jsem, 1500 Kč za materiál (hodně materiálu mi zbylo, nějak jsem to neodhadla)

Dudlíky180 Kč (poprvé jsme dudlík dali až po měsíci, jakmile jsme zvládli techniku kojení, teď už Vilém dudlík nemá)

Prostěradla do postýlky – nové z IKEA, 169 Kč

Látkové pleny – pár kusů z druhé ruky dohromady za 200 Kč, ostatní darované anebo vypůjčené do začátku, abychom zjistili, co nám bude vyhovovat s tím, že pak dokoupíme

Kosmetika a lékárnička

Někdo se možná bude divit, ale miminko skoro žádnou kosmetiku nepotřebuje. Vím, že pro spoustu lidí je normální představa vymydleného miminka, mazání zadečku při každém přebalení a mazání celého těla po každém koupání. Spousta výrobků pro miminka, a u kosmetiky tomu není jinak, jsou jen reklamní tahy na rodiče, aby pro své miminko pořídili "to nejlepší". Miminko (zvlášť do tří měsíců) má velmi citlivou a tenkou pokožku a každá látka, která mu není vlastní, mu ji může dráždit. Nejsem odborník, takže nechci zacházet do nějakých detailů, ale po důkladném zvážení a načtení mnoha zdrojů, jsme se rozhodli Viléma koupat pouze vodou a ničím ho preventivně nemazat. Samozřejmě ve chvíli, kdy by měl kůži suchou anebo opruzený zadek, řešili bychom to. Miminko není ani potřeba koupat každý den. U novorozence je dokonce dostačující koupat jednou až dvakrát za týden.

Za kosmetiku pro Viléma jsme před jeho narozením dali 359 Kč (krém na opruzeniny od Weledy a olej na mazání suché kůže od Saloosu).

Do lékárničky jsme do začátku pořídili pouze teploměr (nový za 205 Kč) a roztok na péči o pupík (cca 150 Kč). Po porodu jsme pořídili ještě něco na teplotu a solný roztok do nosu. Kolem domu máme hned tři lékárny (navíc jsou v Brně i nonstop lékárny pro případ nouze), tak se nám zdá zbytečné mít plnou lékárničku věcí, které se třeba ani nepoužijí a zbytečně expirují.

Hraní a rozvoj


Veškeré hračky jsme měli půjčené anebo darované z druhé ruky. Pár hraček dostal Vilém nových, ale těch opět nebylo moc. Jak jsem už psala, první měsíc nepotřebuje miminko téměř nic, snad až na něco kontrastního v černobílé barvě (ušila jsem Vilémovi černobílé mráčky a zavěsila je nad přebalovací pult, dodneška je miluje). Později jsme využili hrazdičku, černobílé obrázky, leporela, chrastítka, různé šustivé hračky apod. Pravdou je, že miminko si často vyhraje s něčím, co vůbec není hračka – sáček, šňůrka, kabel od nabíječky, pet lahev, kelímek od jogurtu a tak dále a tak dále. Takže striktní minimalista by opravdu nemusel pořídit snad nic :). My ale kolem sebe máme tolik rodičů s malými dětmi, že se k nám tyhle věci dostaly tak nějak samy a neřešili jsme to. Vždycky jsem se snažila, aby počet Vilémových hraček nepřerostl objem látkového boxu, který jsem mu na hračky ušila. Průběžně mu hračky třídím a posílám je dál.

Shrnutí

Celkově jsme za výbavičku pro Viléma před porodem dali 9 582 Kč. Samozřejmě po porodu jsme některé věci ještě dokupovali posupně, podle toho, jak jsme se s Vilémem sžívali, zjišťovali, co potřebuje apod. Na toto téma se můžete těšit ještě na jeden článek, už poslední z této série. Dozvíte se také, co jsme nakonec moc nepoužili a co nám naopak chybělo.

Zpětně jsem moc ráda, že jsme pořídili většinu věcí z druhé ruky anebo si je půjčili. Spousta věcí je jen na pár týdnů až měsíců, což je opravdu krátká doba na to, abychom koupili vše nové, když spousta těch věcí koluje a ostatní maminky se jich zbavují.

Jak jste k výbavičce přistoupili vy? Víte zhruba, na kolik vás vyšla peněz? Jste spokojení s tím, co jste pořídili anebo bylo něco, co bylo pro vás nakonec úplně zbytečné? Dejte mi vědět. :)

29. dubna 2020

Vše co jsem si pořídila v roce 2019


Tenhle článek vydávám dost pozdě, ale věřím, že i tak může někoho zajímat, nebo dokonce inspirovat k tomu, aby v tomto roce omezil nákupy. Už loni jsem psala podobný článek a docela se vám líbil. O co teda jde? Ráda si shrnuju, co jsem v uplynulém roce pořídila, s jakým záměrem a zda daná věc nakonec splnila to, co jsem od ní očekávala.

V roce 2019 jsem byla těhotná a připravovala výbavičku pro našeho Viléma. V článku tyhle věci nejsou uvedeny, o dětské výbavičce vyjde článek zvlášť.

Dárky z Vánoc 2018

Začněme dárky, které jsem dostala k minulým Vánocům a které jsem si přála.

Kelímek na kávu

Tady je účel jasný, chtěla jsem mít do čeho kupovat kávu s sebou, abych ušetřila jednorázové kelímky. Kelímek účel plní a jsem s ním spokojená, vybrala jsem rCUP.

Kniha o vyšívání 

Kdo mě sledujete na Instagramu, víte, že ráda vyšívám. A taky mám moc ráda Zašívárnu a chtěla jsem je podpořit koupí jejich knihy, ze které bych se taky něco naučila. Knížku využívám dodnes.

Kniha Domácnost bez odpadu 

S pořízením této, asi nejznámější knihy, o zero waste jsem dlouho otálela. Myslela jsem si, že tam bude vše, co se dá najít lehce na internetu a že se nic nového nedozvím. Jednou jsem do ní ale nahlédla a zjistila jsem, že je tam spousta inspirace, takže jsem ji chtěla. No a je skvělá! V knihovničce si ji (alespoň prozatím) nechám.


Budík 

Přála jsem si spešl budík, který člověka postupně probouzí světlem, které imituje svítání. Protože jsem velký spáč a fakt těžko se mi vstává, zvlášť pokud sladce spím a najednou začne bez varování řvát budík. Navíc jsem chtěla zavést ložnici jako bezmobilovou zónu a musela jsem se něčím budit. Pobouzení imitací svítání je super, tam byl účel splněn (teď už mě teda nebudí žádná imitace svítání, ale náš malý Vilém :)). Bezmobilová zóna se však bohužel po čase rozplynula (nějaký tip, jak to udržet?).


Diář 2019

Tady asi netřeba velkého vysvětlování. Diář používám, potřebuju, to je každoroční dárek k Vánocům.

Leden

1. Legíny Reserved

V loňském roce se mi definitivně roztrhaly moje jediné legíny, které jsem se opakovaně snažila opravit, než jsem je vyhodila. Chystali jsme se na Sri Lanku, a legíny jsou pro mě must have na cestování, takže jsem hledala, kde bych koupila nějaké kvalitní. Volba padla na Reparádu, kde mají bambusové a hlavně v duchu slow fashion. Bohužel jsem je ale nakonec musela vrátit, protože mi nesedělo řešení jejich pasu, tlačily mě. Na rychlo jsem pak koupila legíny v Reserved, řekla jsem si, že je to jednou za čas. Stály asi dvě stovky a byly dost nekvalitní, po návratu ze Sri Lanky jsem je rovnou vyhodila. Tohle teda nebyl moc dobrý nákup.


Březen

2. Božan, balič potravinářský

O voskovaných ubrouscích jsem věděla už hodně dlouho, ale myslela jsem si, že pro ně nebudu mít využití. Dočetla jsem se ale, že jsou dobré na skladování pečiva, které je pak déle čerstvé, takže jsem to musela zkusit. Je to pravda, funguje to a Božana stále používáme.

3. Sukně Reparada

Málokdy nosím kalhoty, většinou spíš sukně nebo šaty. Reparáda je moje oblíbená značka, protože šije kvalitní oblečení z kvalitních látek. Vybrala jsem si tam sukni, kterou jsem pak nosila celé jaro i léto. Sukně je zavinovací, takže nemusím řešit, když budu mít v pase víc nebo míň centimentrů :).

4. LNK rules podprsenka na míru

Už loni jsem psala o tom, že jsem přestala nosit podprsenky s kosticema. Nechala jsem si ušít podprsenku na míru od skvělé české značky LNK rules. Nosila jsem ji pak skoro pořád a stala se zní moje nejpohodlnější a nejoblíbenější podprsenka. Když teď jako máma nosím kojící, dost se mi po téhle stýská :).


Červen

5. těhotenské šaty, 6. tílko - Lidl

Tohle byly první a skoro jediné nákupy těhotenských věcí a zpětně už nechápu, proč jsem je uskutečnila, protože jsem nakonec stejně nosila spíš volné oblečení, které není těhotenské a taky jsem měla spoustu věcí půjčených od kamarádek. Asi to bylo z nějakého mého prvotního nadšení z těhotenství. Šaty jsem vynosila dost, to jo, ale tílko bylo naprostý fail, protože mi nedošlo, že v době, kdy budu mít velké břicho, už dávno nebude léto, takže jsem ho nevynosila a poslala dál.

 6. kalhotky - Lidl

Tak tady není asi co vysvětlovat, potřebovala jsem kalhotky a ty z Lidlu mám už osvědčené. Uvítám ale od vás tip na nějakou českou značku, která dělá kalhotky z přírodních materiálů. Vyzkoušela jsem bambusové z Reparády, jsou fajn, a ráda zkusím ještě něco dalšího.

7. Sandály Steve Madden

V létě nosím pouze jedny jediné sandály každý den (pokud je teplo, což poslední roky bývá furt). Ty staré se mi po třech letech intenzivního nošení rozpadly, takže byl čas na nové. Dlouho jsem vybírala nějaké kožené, které by mi vydržely roky a hodily se ke všemu. Hodně lidí mi doporučovalo Faraon sandals, nad kterými jsem hodně vážně uvažovala, ale nakonec mě odradila jejich barva, která je na mě až moc tmavá. Vybrala jsem proto sandály značky Steve Madden a doufám, že mi vydrží zase aspoň tři sezóny.

8. Bavlnky vyšívání

Nějaký ten materiál je občas potřeba nakoupit, i když většinu bavlnek jsem různě podědila.


Červenec

9. Těhotenské oblečení darované z druhé ruky

Moje švagrová pracuje v second handu a nějaké těhotenské kousky mi darovala. Vybrala jsem si ale opravdu jen to, co jsem věděla, že budu nosit a některé kousky se dají nosit i bez břicha :).

10. Pohorky

Tohle byl nákup, na který nejsem ani trochu pyšná a byl navíc z blbosti. Jeli jsme totiž na chatu, kde jsme plánovali jít na výlet a já jsem si doma zapomněla pohorky. Na vracení se domů už bylo pozdě, byli jsme daleko, a tak jsme se zastavili v Decathlonu, kde jsem si pořídila ty nejlevnější pohorky, které tam měli. Boty mi pak po návratu byly samozřejmě k ničemu, protože doma pohorky mám. Poslala jsem je proto dál ve SWAPu.


Srpen

11. Dioptrické brýle

Nové brýle byly dlouho promýšlenou a největší investicí za uplynulý rok. Staré brýle jsme měla už šestým rokem a bylo to na nich znát. Nejen, že se mi za tu dobu už zhoršil zrak, ale brýle se mi už ani moc nelíbily a byly trochu podřené. Zvažovala jsem i nejvíc minimalistickou a eko variantu, prostě si jen nechat vyměnit skla, ale nakonec jsem usoudila, že investuju do nových, které mi vydrží zase aspoň dalších 6 let, snad i víc. Chcete-li tip na skvělou optiku v Brně, mrkněte na můj Instagram.

12. Látkové intimní vložky

V těhotenství jsou intimní vložky dost potřeba. Odmítala jsem kupovat neekologickou jednorázovou variantu, takže jsem investovala do pěti látkových a posloužily mi skvěle po celé těhotenství. Vybírala jsem na Fleru, kde je jich spousta za skvělou cenu a navíc podpoříte lokální výrobu :).

Září

13. Čistička vzduchu

Čističku vzduchu jsme zvažovali dlouho kvůli mé alergii a pak už i kvůli miminku. Dostala jsem ji darem od Matěje, využíváme ji denně a na alergii mi fakt pomáhá!

14. Těhotenské punčocháče

S přicházejícím podzimem jsem potřebovala něco teplého k šatům a k sukním, do čeho narvu břicho. Punčocháče jsem vyswapovala na Facebooku, ale nakonec jsem je moc nevynosila, nejpohodlnější mi byly legíny.

15. Těhotenské legíny

Koupila jsem v háemku dva kusy těhotenských legín. Jednak jsem nenašla žádnou slow fashion variantu (možná snad jen Reparáda), ale taky jsem nechtěla tolik investovat do něčeho, co vynosím jen pár měsíců. Původně jsem se je snažila sehnat zase k vypůjčení nebo je swapnout, ale to se nepodařilo. Tak mám holt párkrát za rok taky zářez za nákup v tom zpropadeném háemku :).

16. Těhotenská bunda z Lidlu

Dlouhou dobu jsem odkládala řešení toho, do jaké bundy na podzim narvu svoje břicho. Říkala jsem si, že seženu něco v sekáči. Ale tak dlouho jsem se k tomu neměla, až jsem byla dva měsíce před porodem a nechtělo se mi lítat po všech čertech a hledat bundu. Využila jsem proto eshop Lidlu, kde jsem sehnala těhotenskou bundu, která se dá zároveň využít i na nošení dětí. Zvažovala jsem i variantu koupit nějakou nosící budnu, která se dá nechat ušít na míru (v Česku je dost super značek, které dělají krásné bundy), ale nakonec opět zvítězila ekonomická stránka. Mohlo by se totiž lehce stát, že moje dítě nebude nosící a já budu mít tak drahou bundu k ničemu. Tu z Lidlu jsem vynosila jak v těhotenství a nosím ji skoro denně i teď, kdy v ní nosím malého Viléma :). A vypadá dobře i bez břicha a bez dítěte, takže ji určitě využiju i když Vilém odroste. A dokonce jsme zjistili, že je dost unisex a může v ní nosit i Matěj!


Říjen 

17. Pletené košíky

Z facebookové swapové skupiny jsem sehnala dva pletené košíky, jeden na kolíčky a druhý na kosmetiku pro mimčo na přebalovák. Používám je v podstatě denně a jsou super, jako nové :). Z tohodle swapu jsem měla obzvlášť velkou radost.

18. Povlaky na polštáře

Naše gaučové polštáře už delší dobu potřebovaly nové povlaky, ty stávající už byly dost jeté. Pořád jsem dumala, kde a jaké sehnat, až jsem to nakonec nechala na poslední chvíli před porodem, a tak to dopadlo tak, že jsme jeli do IKEA a tam jsem vzala úplně obyčejné povlaky, které má beztak každá druhá domácnost, no co už!


Shrnutí

S nákupy v uplynulém roce jsem spokojená. Myslím, že jich bylo tak akorát, rozhodně jsem si mohla některé ušetřit, ale nikdo není dokonalý. Přestože se snažím nakupovat hlavně v duchu slow fashion, můžete viět, že taky občas zabrousím do nějakého fast fashion řetězce. Myslím, že je to hlavně o míře, kolik toho nakupujeme. Takže pokud tam člověk nenakupuje několikrát za měsíc, je to za mě ok.

Určitě by věcí bylo míň, kdybych nebyla těhotná a kdybych nezapomněla na chatu sbalit boty :). V únoru, dubnu, listopadu a prosinci jsem si nepořídila dokonce vůbec nic, to je super!





4. února 2020

Minimalistická a udržitelná výbavička pro miminko I – Přípravy

Příchod nového člena rodiny je velká výzva po všech stránkách. Pro nás navíc po stránce zachování minimalismu. Jak jsem psala už u článku o svatbě, v každodenních oblastech mám minimalismus celkem zmáknutý, ale jakmile přijde něco velkého, s čím nemám zkušenost, je lehké nechat se unést. U svatby jsem se zprvu nechala chytit do pasti všech možných pinterestových serepetiček, o kterých jsem si myslela, že je musím mít. U dítěte už jsem na to byla připravená a řekla jsem si, že k přípravě na jeho příchod přistoupím už o dost obezřetněji.

Proč to přirovnání k chystání svatby? Protože těhotenství a rodičovství vnímám, podobně jako svatbu, ze strany firem jako obrovskou příležitost pro byznys. Ze všech stran se na nás valí věci, které budeme zaručeně potřebovat, mají nám usnadnit život, a zkrátka bez nich není možné dítě (nebo svatbu) vůbec mít. Je dobré se na tenhle tlak připravit. Pokud si chce člověk zachovat minimalistický způsob života i s novorozencem, myslím, že je potřeba zamyslet nad každou "must have" vychytávkou a jejím skutečným praktickým využitím.

Mám velké štěstí, že Matěj má dost podobný postoj jako já a chtěl se k výbavičce postavit hodně střízlivě a opatrně, abychom si hned v začátku nezahltili byt věcmi, které nevyužijeme. Jestli nám něco připadá jako nesmyslné plýtvání, pak je to nakupování nových věcí (a hlavně oblečení) pro miminka. Za první rok svého života totiž dítě vystřídá tolik velikostí, že za tu krátkou dobu nemůže nové oblečení vynosit, natož zničit.

Od začátku jsme se s Matějem shodli na tom, že chceme drtivou většinu věcí pro dítě z druhé ruky. Na světe je už zkrátka dost věcí, které se pořádně nevyužijí, než abychom k nim přidávali nějaké další.

Naše strategie

  • půjčené věci
  • věci z druhé ruky
  • DIY a využít to, co máme doma
  • držet se základů
  • inspirovat se u zkušených minimalistů

Dlouhodobá výpůjčka

Ve chvíli, kdy jsme začali okolí tu radostnou novinu sdělovat, objevila se vlna nabídek, co nám kdo může půjčit. Vanička, autosedačka, pleny (od začátku jsem věděla, že chci zkusit látkové), oblečky atd. atd., bylo toho fakt hodně. Toho si nesmírně cením a uvědomuju si, že je to naše obrovská výhoda, protože máme kolem sebe fakt hodně lidí, kteří mají děti do jednoho roku a všechno tohle mají k dispozici a jsou ochotni to dočasně postrádat. Většina z nich si chce věci ponechat pro druhé dítě, takže proto výpůjčka. Pro nás minimalisty nejlepší varianta. Nemusíme kupovat nic nového, ale zároveň až z těch věcí dítě vyroste, nebudeme muset řešit, kam s nimi, protože většinu z nich prostě vrátíme.

Samozřejmě jsme si ty věci od lidí nebrali hned když jsem byla na začátku těhotenství, to bychom se doma pěkně zavalili věcmi. Psala jsem si proto seznamy do tabulky, abych si za půl roku vůbec pamatovala, s kým jsem se na čem domluvila :).

Výpůjčka se týkala taky 99% mého těhotenského oblečení. Sama jsem si koupila dvě těhotenská tílka v Lidlu, ale později jsem to vyhodnotila jako zbytečnost a už bych to neopakovala (v létě, kdy se tlka nosí, jsem ještě neměla natolik velké břicho, abych potřebovala těhotenskou verzi - začátečnická chyba :D). Vypůjčených věcí se mi sešlo fakt hodně.

Věci z druhé ruky/SWAPy


Internet je plný nabídek oblečení pro děti za zlomek ceny, výměnou za něco malého nebo i zadarmo. Přišla jsem tak k oblečení třeba za vaničku jahod nebo za řízek pokojové kytky apod. Lehátko do vaničky jsem dokonce sehnala zcela nové a zdarma, jinak by ho paní vyhodila, sešly se jí dvě.

Stala se z toho taková moje mise - mít co nejvíc věcí do výbavičky z druhé ruky a nic nového nekupovat. Chápu, že spoustě lidem by se tomu nechtělo věnovat čas, raději by zajeli do obchoďáku a nakoupili vše při jednom, ale asi je vám jasné, že moje snaha o udržitelnost je v tomhle případě mojí největší motivací :).

Šití

Víte, že ráda šiju, takže jsem se těšila, až budu na mateřské a než porodím, ušiju malému hnízdo, zavinovačku i mantinely do postýlky. Jasně, bez hnízda se miminko obejde, ale na tohle jsem se prostě těšila a chtěla to pro něj vyrobit, to je ta fáze hnízdění (už si osvojuju těhotenský a maminkovský slang :D).


Využít, co máme doma


S pořizovaním věcí pro dítě se často pojí i kupování nábytku, jako je komoda, přebalovací pult nebo zkrátka nějaký úložný prostor. My jsme si řekli, že to co nejdýl zkusíme tak, abychom nemuseli úložný prostor na oblečení pro dítě kupovat. Máme dvoupokojový byt a nechceme si ho zapráskat nábytkem. Stanovili jsme si proto takovou výzvu, že komodu, kterou jsme využívali s Matějem na spodní prádlo, sportovní oblečení, nějaké věci na doma apod. uvolníme na věci pro dítě. Naše věci jsme důkladně znovu protřídili, něco jsme zase vyřadili a zbytek jsme přeskládali do naší šatní skříně. překvapivě se tak ukázalo, že jsme komodu před dítětem vlastně vůbec nepotřebovali :).


Minimalismus - kolik věcí je potřeba?

Celou dobu jsem si kladla otázku, kolik takové miminko potřebuje třeba bodýček a vůbec kolik kterého oblečení. S bodýčkama mi to každý říkal jinak. Někdo že jich nikdy není dost, že prej dítě jich deset za den pobleje, jinej, že jim stačí pět bodýček, no tak kdo se v tom má vyznat? Nakonec jsem si řekla, že oblečení zas takový problém nebude. Kdybych toho měla moc, není nic snadnějšího, než ty přebytky poslat dál nebo vrátit, však nic nebudu mít nově koupené, že? Navíc bych to nerada přehnala do druhého extrému a pak zjistila, že nemám dítě do čeho obléct.

Čeho jsem se ale bála hodně, abych neměla nějaké super "must have" vychytávky, které vůbec nevyužijeme a budou nám doma jen ležet. Snažila jsem se proto do výbavičky pořizovat jen to, co jsem považovala za úplný základ a u zbytku jsem si řekla, že to případně pořídím, až kdyby mi to fakt chybělo (bydlíme přece ve městě, ne mimo civilizaci, vše se dá objednat domů a obchody jsou případně otevřené skoro furt). Hodně jsem se děsila taky hraček, ale to bude na pořadu dne až prcek trochu poroste.

Počítala jsem taky s tím, že až se dítě narodí, rodina a blízcí ho budou chtít hned něčím obdarovat - nakonec těch věcí bude víc, než kolik jsem schopná uhlídat. Snažila jsem se to vyřešit tím, že jsem do poslední chvíle rodině říkala, ať s nějakými dárky vyčkají, že jim dám vědět, až výbavičku zkompletujeme a když budou chtít, můžou pořídit, co pochybí. I tak jsem ale počítala s tím, že se sejde něco navíc. Podle mě je dobré se s tím předem smířit, než se trápit.

Články, které mi pomohly


Až v průběhu shánění oblečků jsem narazila na článek od Marti z Love your home, který mi dost pomohl. Zejména mě povzbudilo, jak malinko bodýček Marťa měla a vystačili si s nimi. Díky tomu jsem se v oblečení začala krotit ještě víc. Na druhou stranu jsem ale měla tendenci se porovnávat a říkala jsem si, že jsem teda prd minimalistka, když mám těch věcí víc.

S tím mi  pomohly články (tady a tady)od Marcely z Žijeme minimalismem. Uklidnila jsem se v tom směru, že když budu mít věcí víc, nic se neděje, pošlu je zase dál, a je to lepší, než se stresovat, že mám vše špinavé a nemám miminko do čeho obléct (teď po dvou měsících s miminkem musím říct, že je to absolutní pravda, nějaký minimalismus v oblečení byl to poslední, co mě trápilo).


Tímhle článkem s výbavičkou nekončím. Ještě pro vás chystám jeden o tom, co jsme pro dítě pořídili (kromě detailního výčtu oblečení) a odkud. U většiny napíšu i cenu, takže si budete moct udělat představu, za kolik se dá minimalistická a udržitelná výbavička pořídit.

Zvažuju i článek po pár měsících, kde bych zpětně zhodnotila, co jsme využili nejvíc a co naopak vůbec. Dejte mi do komentářů vědět, zda by vás to zajímalo.


27. října 2019

Minimalistická peněženka


V dnešním článku se s vámi chci podělit o moji radost z minimalistické peněženky. Je to peněženka značky Playbag a mám ji od podzimu 2018. Zároveň chci inspirovat ty z vás, kteří ještě stále máte velkou peněženku, ve které nosíte spousty karet a dost možná i nepořádku a účtenek. Sama jsem to tak měla, a už bych se k tomu nevrátila.

Ještě stručně k tomu, proč zrovna Playbag (nejedná se o spolupráci). Ano, je to kožená peněženka, takže o etice se dá polemizovat, já vím. Dlouho jsem hledala nějakou, která by splnila všechny mé požadavky a nebyla kožená, ale nenašla jsem. Nakonec jsem usoudila, že peněženka z kůže mi velmi pravděpodobně vydrží několik let, ne-li celý život (možná s potřebou výměny zipu). Kdybych si koupila jednu takovou peněženku jednou za deset let, myslím, že to není taková hrůza.

No ale zpět k tomu, co od peněženky vyžaduju a co v ní nosím. Chtěla jsem peněženku, která bude v podstatě jen taková kapsička s jedním zipem a ideálně bude mít vevnitř nějaké rozdělení a řešení pro drobné. Chtěla jsem, aby se do ní nevešlo nic jiného než bankovky, mince a karty. A jak jsem k tomuhle došla? Všimla jsem si, že když někam cestujeme, vždycky nechávám svoji velkou peněženku doma a používám malou taštičku, do které dám jen místní měnu, platební kartu, občanku a průkazku pojišťovny. Na cestách mi to takhle maximálně vyhovuje a nic nepostrádám, tak proč bych toho běžně měla nosit víc? No a vskutku se ukázalo, že vše ostatní byly zbytečnosti.


Dokonce když jsem dělala pořádek v té staré velké peněžence, našla jsem tam fakt jen skoro samý nepořádek (účtenky, věrnostní kartičky na razítka z restaurací, kam nechodím, slevové kupóny ani nevím odkud apod.). Nejvíc mě zarazila kartička, kterou jsem používala v práci, ve které jsem už tři roky nepracovala! Vůbec jsem netušila, že ji s sebou denně nosím.

Dnes mám v peněžence pouze platební karty, občanský průkaz, kartičku pojišťovny a hotovost (i když tu většinou nemám :D). Nic dalšího s sebou nosit nepotřebuju. Možná se ptáte, jestli používám nějaké věrnostní karty. Pár ano - drogerie DM, Česká pošta (abych nemusela vyplňovat podací lístky) a Ikea. Na to je skvělá aplikace do mobilu Stocard, kam si všechny kartičky nahrajete a nemusíte je nosit s sebou.

Tak co? Inspirovala jsem vás probrat svoji peněženku a vyměnit ji za nějakou menší?

29. září 2019

Jak se odměnit/utěšit bez nakupování věcí


Myslím, že to každý z nás někdy zažil. Buď máme den blbec, kdy se na nás všechno sype nebo se nám zkrátka nedaří, a tak se chceme utěšit. Anebo se nám naopak něco velkého nebo důležitého podaří, takže máme chuť se odměnit. Obvykle je pak nasnadě vběhnout do obchoďáku a koupit si něco nového. Ať už je to nějaké blejskavé cinkrlátko, kosmetika, něco na sebe, doplněk do bytu anebo cokoliv, za co bychom jinak ten den neutráceli (Ano, všímám si, že většina uvedeného je spíš pro ženy, ale vůbec mě nenapadá, co si za odměnu nebo k utěšení kupujou chlapi. Možná videohry? Nebo elektroniku? Chlapi, dejte mi vědět! :D).

A teď mě nechápejte špatně, vůbec nemám nic proti tomu, abychom se rozmazlovali. Myslím, že péče o sebe je moc důležitá. Zvlášť když máte fakt na prd den, anebo se vám něco velkého podaří, to je jasný, že si zasloužíte se o sebe postarat a mít se hezky. Jenže se mi zdá, že tyhlety odměňovací/utěšovací nákupy bývají dost často zbytečně impulzivní a poháněné emocema. Ve chvíli, kdy jste rozrušení, prostě nemůžete udělat rozumný nákup. Navíc, taková náplast vás potěší jen na chvíli a dost možná pak bude roky ležet někde vzadu ve skříni nevyužitá. Píšu to i na základě vlastní zkušenosti. Ach těch rtěnek, laků na nehty, hadrů a naušnic, co se u mě doma ocitlo na základě blbé nálady! Takže jak na to jít jinak? Sepsala jsem pár tipů, které fakt fungujou :).

1. Zavolat někomu blízkému

Sdílený smutek je poloviční smutek a sdílená radost je dvojnásobná radost! Nebo tak nějak se to říká. A je to fakt pravda. Nebuďte na svoje pocity smutku nebo štěstí sami, zavolejte nebo napište někomu, koho máte rádi a sdílejte s nimi, co se děje. Ať už to bude hovor, pár vyměněných zpráv anebo se (ideálně) uvidíte osobně, zaručeně to z vás dostane přetlak emocí!

2. Horký nápoj

Jestli jste někdy sledovali The big bang theory (Teorii velkého třesku), určitě víte, že Sheldon Cooper každému, kdo byl smutný nebo nějak rozrušený, nabízel horký nápoj. Dělal to spíš automaticky, měl to tak naučené, obvykle je v kontaktu s ostatními spíš neohrabaný a emocím druhých moc nerozumí. No ale ať už to vyčetl kdekoliv, myslím, že to dává smysl. Třeba mě dokáže bylinkový čaj, nebo horké kakao fakt zklidnit.

3. Horká vana

Napuštěná vana s bublinkama nebo nějakým esenciálním olejem, pár svíček a k tomu třeba nějaká relaxační hudba. Kdo by to nepovažoval za odměnu nebo útěchu? Možná jen někdo, kdo nemá rád horkou vanu :). V tom případě ale i horká sprcha může fungovat dost podobně!

4. Dobré jídlo

Já vím, že by se člověk neměl utěšovat nebo odměňovat jídlem. Taky nemám na mysli čokoládový dort nebo pizzu (i když já si ten dort klidně dám :D). Můžete se odměnit prostě tím, že se ten den neodbydete k večeři chlebem anebo nějakým polotovarem, ale připravíte si nějaké dobré a výživné jídlo. I tu přípravu samotnou si můžete užít, třeba s partnerem/partnerkou anebo klidně sami. Anebo můžete jít do restaurace, kterou jste už dlouho chtěli vyzkoušet, ale pořád na to nebyl čas. Pak nemusíte nic chystat a jen o sebe necháte pečovat. No nezní vám peníze investované do výborné večeře líp než nový kus oblečení koupený impulzivně?

5. Zážitek

Když už si přece jen chcete něco koupit, co třeba zážitek? Jděte s někým blízkým (nebo i sami) do kina, divadla, hvězdárny, jeďte na výlet, objednejte se na masáž anebo si naplánujte prodloužený víkend někde, kam jste se chtěli dlouho podívat.

6. Štěňátka a koťátka

Ať v reálu nebo na videu, štěňátka, koťátka a vůbec všechna roztomilá zvířátka vždycky fungujou na všechny chmury!

7. Deka, popcorn, film

Pustit si nějaký úplně připitomělý film, zalézt pod deku a k tomu si dát popcorn, to zní jako mnohem lepší plán, než chození po obchoďáku.

8. Procházka

Večerní procházka po náročném i úspěšném dni je někdy ideálním zakončením dne. Během ní můžete pustit z hlavy všechny myšlenky, které by vám jinak nedaly spát, a domů tak přijít s relativně čistou hlavou.

9. Příroda

Může snad někdo na procházce v přírodě zažívat nějaký neklid? Zvlášť pokud žijete ve městě a zeleně kolem sebe nemáte tolik, myslím, že mi dáte za pravdu, že zelená prostě uklidňuje. A není nutné hned vyjet někam za město nebo plánovat víkend na horách, v rušném týdnu klidně postačí jít jen do parku.

10. Péče o sebe

Maska na obličej, na vlasy, pedikúra, manikúra, trhání obočí, lakování nehtů, aromaterapie, relaxace, meditace, poslech hudby, ASMR, masáž, sauna, spánek, zkrátka cokoliv co vás napadne, co byste pro sebe mohli udělat, ale jindy si na to neuděláte čas. Právě teď je ta pravá chvíle.

11. Pohyb

Je známo, že pohybem se vyplavuje endorfin, hormon štěstí. Zároveň se pohybem můžete vybít a bude se vám dobře spát. A žádné výmluvy, že nejste sportovní typ a nebaví vás to. Nemusíte totiž jít nikam do fitka, běhat, ani vytahovat jógamatku (kterou asi nemáte, když necvičíte:)). Stačí si pustit oblíbenou hudbu, která vás nenechá v klidu a pak už se pohyb dostaví sám. Ideálně se ještě zavřete do pokoje, kde vás nikdo neuvidí a skákejte, dělejte šílené pohyby a prostě to ze sebe vybijte!

12. Zírání do blba

No a někdy prostě pomůže jenom sedět a čučet. Teda aspoň mně, doufám, že nejsem sama :D.


Všechny činnosti se dají libovolně kombinovat a je samozřejmě na vás, jestli je budete realizovat sami, nebo s někým. Všechny mají společné to, že vám po nich doma nezůstane nic, co byste po pár týdnech nebo měsících nechtěli a museli se toho zbavovat.


22. září 2019

14 signálů, podle kterých poznáte, že máte moc věcí

Dneska čistě o materiálním minimalismu. Ať jste minimalisti začátečníci, nebo už v tom nějakou dobu jedete, může se stát, že si začnete všímat některého z následujících signálů, který značí, že se vám vkrádá do života moc věcí. Jak už jsem psala mnohokrát dříve, minimalismus není žádná konečná meta, které dosáhnete a pak si můžete odškrtnout, že jste minimalista jednou pro vždy. Je to neustálý vědomý proces, kdy je dobré být ve střehu, sledovat a přehodnocovat, jestli vám množství věcí kolem vás vyhovuje.

  1. Často doma nemůžete něco najít
  2. Při úklidu nacházíte překvapivé předměty
  3. Dlouho vám trvá, než si vyberete, co na sebe
  4. Máte doma předměty, které nemají své místo
  5. Úklid trvá věčně
  6. Při úklidu nevíte, kde začít
  7. Věci přetékají ze šuplíků a poliček
  8. Koupili jste omylem něco, co jste už doma měli
  9. Cítíte se doma zavalení a zahlcení
  10. Vymýšlíte, jak přeorganizovat nábytek, abyste získali víc prostoru
  11. Máte doma předměty, které vyvolávají pocity viny
  12. Lékárnička nebo špajz jsou plné prošlých věcí
  13. Máte doma rozbité věci
  14. Často přemisťujete věci

Napadají vás ještě nějaké další signály? Máte s něčím z jmenovaného zkušenost? Budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích.

21. srpna 2019

Druhá šance pro moje svatební šaty

Uf, doufám, že název článku není moc zavádějící a někoho třeba nenapadne, že se znovu vdávám :D. Moje svatební šaty dostanou druhou šanci. S jinou nevěstou.

Tímhle článkem chci povzbudit všechny ženy, které z nostalgie nedokážou prodat svoje svatební šaty, přestože ví, že si je na sebe už nikdy nevezmou. Jestli jste četli článek o naší svatbě, víte, že jsem od začátku věděla, že si šaty nechám ušít na míru. Nikdy se mi nelíbila představa návštěvy svatebního salónu s desítkami různých šatů. Chtěla jsem, aby šaty vznikaly přímo pro mě podle mojí představy. Od začátku jsem taky tvrdila, že je potom prodám. Jsem přece minimalistka, co bych se svatebníma šatama dělala, že?


Realita byla taková, že šaty visely hodně dlouho doma ve skříni, dokonce ani do čistírny jsem je hned nevzala. Zprvu to byly výmluvy, vždycky bylo něco důležitějšího. Jak se ale začala blížit další svatební sezóna a já jsem věděla, že teď je zrovna pravý čas šaty prodat, uvědomovala jsem si, že možná nějaká malá část mě se jich nechce vzdát.

Řekla jsem si, že jen tak nezávazně napíšu pár inzerátů a uvidím, jestli o ně vůbec bude zájem. Ukázalo se, že zájem spíš nebyl, což bylo pro mě docela překvapení. I když, pravdou je, že ve svatebních skupinách jsem neustále viděla, že někdo sháněl šaty za maximálně 2 000 Kč nebo si tam slečny pořizovaly šaty z asijských eshopů, takže asi špatná cílovka :).

Po pár týdnech se ale ozvala jedna slečna a bleskově jsme se dohodly na zkoušku šatů u nás doma. No a šaty jí padly skoro jako ulité a moc jí slušely. V tu chvíli se to ve mně začalo bít: "Ooo, ty šaty jí moc sluší, bude krásná nevěsta. Ne, ale já jí je neprodám, jsou to přece moje šaty, já jsem si je takhle vymyslela. Ale vždyť je škoda, aby visely ve skříni ladem." Slečna na zkoušku přišla i s oběma svědkyněmi, a ty byly z šatů taky unešené. Jak jsem viděla všechny ty emoce, na chvíli mi z hlavy zmizela touha šaty si nechat. Se slečnou jsme se loučily s tím, že si šaty s největší pravděpodobností vezme, ale ještě to promyslí.


Tak jsem byla ponechána svým myšlenkám o tom, že se přece nemůžu vzdát svých nádherných svatebních šatů, ale taky o tom, že by bylo krásné, kdyby je někdo ještě využil a prožil v nich další šťastný den. Řekla jsem si, že to nechám osudu a uvidím, jak se slečna rozhodne. Kdyby je nevzala, už to nebudu dál hrotit a nebudu je aktivně nikde nabízet a kdo ví, třeba by se daly i nějak přešít. No a kdyby je vzala, prostě to tak mělo být a šaty budou její.

Slečna šaty koupila a já už nemám ani trochu pochybnosti o tom, jestli jsem je měla prodat (navíc to vyšlo skoro přesně na rok od naší svatby, znamení :D). Jo, nostalgie umí minimalismus dost hatit a hlodala ve mně fakt dost. Jenže pravda je taková, že vzpomínky a ten pocit štěstí se nedrží v těch šatech, ani v žádném jiném předmětu. Stačí mi podívat se na fotky nebo si povídat s Matějem o tom, jak se nám ten den moc líbil a hned se mi dostaví ten stejný pocit, jako když se dívám na svoje šaty na ramínku. Bez toho, aby šaty doma překážely a aby mi bylo líto, že se použily jen jednou.


Snad se mi podařilo motivovat některé z vás, abyste nelpěly na svatebních šatech, které už nevyužijete a poslaly je dál, aby mohly dělat radost.

Netýká se to samozřejmě jen svatebních šatů, ale zkrátka všech nostalgických věcí, které si doma syslíme, protože se k nim vážou vzpomínky. Ale hádejte co, vzpomínky nezmizí, když tu věc pošlete dál.
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.