27. listopadu 2018

Dopis Ježíškovi

Může minimalista psát dopis Ježíškovi? Nejen že může, ale měl by! Možná si říkáte, že minimalista přece nic nového nechce, naopak se věcí spíš zbavuje. Představa, že minimalista by si neměl nic nového kupovat, je celkem rozšířená a patří mezi hlavní mýty o minimalismu. Pravdou je, že od té doby, co se snažím žít minimalisticky, nakupuju mnohem míň než dřív (některé věci už nekupuju vůbec, psala jsem o tom tady a tady). Neznamená to ale, že si už nesmím nic koupit. Spíš přemýšlím o tom, jestli to, co chci, skutečně potřebuju a bude mi to k užitku (psala jsem článek o mých pravidlech nakupování).

Určitě se každému z nás aspoň jednou stalo, že jsme k Vánocům dostali něco, co se nám nelíbilo nebo jsme pro to neměli využití. A myslím, že nikdo z nás nemá rád ten moment, kdy předstíráme radost nad něčím, co se nám nelíbí, nechceme toho druhého ranit. Díky dopisu Ježíškovi se tomuhle můžeme vyhnout a zároveň ušetříme svému okolí polámanou hlavu nad tím, co by nám měli dát.

Nejsou lepší Vánoce bez dárků?

Jistě, nejvíc minimalistické by bylo nedostat a nedávat žádné dárky. Mám kolem sebe pár lidí, kteří si dárky nedávají a raději přispějí finančně lidem v nouzi nebo organizacím, které pomáhají. Vlastně se dá říct (alespoň podle mojí sociální bubliny), že je to letos celkem trend - mrkněte na Vánoce bez uhlíku.  To se mi moc líbí, leč já a moji blízcí v této fázi ještě nejsme :). Já i Matěj si moc rádi dáváme dárky a děláme tomu druhému radost. Oba ale přemýšlíme nad tím, jestli dárky budou využité. Moc ráda vymýšlím, co by mým blízkým mohlo udělat radost a rozhodně se snažím nedávat lidem blbosti, které pak zahodí. Loni jsem psala o tom, jak vybírat smysluplné dárky. Takže pokud se ani vy nechcete (zatím) pouštět do Vánoc zcela bez dárků, nemusíte se cítit provinile, že huntujete planetu. Nemusíme přece volit mezi dvěma extrémy (nadkonzum nebo Vánoce bez dárků). Můžete zvolit cestu uvědomělého vybírání dárků pro druhé, a pro sebe si zajistit Vánoce bez blbostí právě dopisem Ježíškovi.

Můj dopis Ježíškovi

Na mém seznamu jsou věci, které bych si tak jako tak koupila sama. Popravdě nepíšu opravdový dopis, spíš všechno, co bych potřebovala během roku říkám Matějovi a on to pak všem vyřídí :). Forma je ale na vás, klidně můžete napsat dopis nebo poslat blízkým e-mail. A že pak nebudete mít překvapení? Já se tím o překvapení nepřipravuju, protože jakým způsobem Matěj moje přání rozdistibuuje mezi rodinné příslušníky, nechávám na něm, takže potom nikdy nevím, co pod kterým stromečkem najdu. Můžu si být ale jistá, že to vždycky bude něco, co využiju a neskončí to na dně skříně nebo v nadačním obchodě.

Tady jsou moje přání...

  • Poukázka do Reparády - dlouho tam pokukuju po bambusovém tričku a šatech
  • Budík - abych už neměla výmluvu, proč musím do ložnice s mobilem
  • Hrnek na kávu s sebou - protože můj současný mi nevyhovuje (ale samozřejmě ho někomu daruju)
  • Poukázka na přírodní kosmetiku 
  • Kniha o vyšívání 
  • Kniha Domácnost bez odpadu - dlouho jsem dumala, jestli ji chci, nedávno jsem měla možnost nahlédnout do ní a pročíst pár stránek a přišla mi moc poutavě napsaná, proto jsem se rozhodla, že v mé minimalistické knihovně nesmí chybět

A jak se vypořádáváte s minimalismem o Vánocích vy? Stává se vám, že dostáváte dárky, které nevyužijete a je vám pak líto se jich zbavovat, takže vám leží ve skříni?

17. listopadu 2018

Byla naše svatba minimalistická?

Na tuhle otázku nedokážu jednoznačně odpovědět. Je to tím, že pod minimalistickou svatbou si každý představíme něco jiného (stejně jako pod samotným minimalismem). Co je podle vás minimalistická svatba?

  • Jen vy dva a svědci? 
  • Nebo svatba bez "zbytečných" výdajů? Jenže co jsou to ty zbytečné výdaje?
  • Svatba bez dekorací?
  • Svatba dělaná svépomocí?

Takhle by se dalo pokračovat dál a dál podle toho, co vše si kdo může spojovat s minimalistickou svatbou. Proto nejde jednoznačně odpovědět. Popravdě, ne vždy bylo jednoduché se minimalismu držet, ale pojďme na to pěkně od začátku.


Po zásnubách

Spousta z vás si asi umí představit, co nastalo. S nadšením jsem začala prohledávat Pinterest a hledat inspirace na dekoraci, DIY nápady, šaty, květiny, účesy, dorty apod.  Po čase už mi Pinterest sám nabízel, co by se mi mohlo líbit a já si ukládala další a další fotky a nápady, které bych chtěla realizovat. Před zásnubami jsem na tyhle věci vůbec nekoukala, byl to pro mě nový svět. Začala jsem taky sledovat různé Instagramové profily svatebních dekoratérek a koordinátorek. No řeknu to na rovinu, trochu mě to semlelo, celý koncept minimalismu jakoby se mi vykouřil z hlavy. Dokonce jsem se v jednu chvíli nadchla i pro představu družiček, přestože mi to obecně připadá spíš jako americká tradice. Vymyslela jsem si, že svým družičkám ušiju sukně, vždyť svatba je až za rok, to se všechno stihne. Asi čtyři měsíce jsem jela na téhle vlně. Vymýšlela jsem furt něco nového, malovala si, kolik toho na svatbu vyrobím. Měla jsem na tyhle blbiny čas, protože místo i fotografku jsme už měli zařízené, a na většinu dalších věcí bylo brzy, všichni nás odkazovali, ať se ozveme až po novém roce.




Kam se poděl minimalismus?

Po novém roce jsem se začala shánět po látkách na sukně mých družiček. Jenže jsem nikde nemohla sehnat barvu, po které jsem toužila. Oblítala jsem všechny kamenné prodejny, prohlídla e-shopy a nic! Čas ubíhal a postupně se mi celý nápad s družičkama přestával líbit. Uvědomila jsem si, že jsem si to stejně vymyslela jen proto, že družičky budou se mnou vypadat krásně na fotkách. Prostě jsem byla zblblá z těch Pinterestů a Instagramů. Jenže jak to teď vysvětlím holkám, které jsem na sukně nalákala? Vlastně nebylo proč se strachovat, pochopily to, zachovaly se jako ty nejlepší kámošky a jedna z nich mi trefně připomněla, že o tyhlety blbosti přece stejně vůbec nejde a že si mám vzpomenout na minimalismus.



Jo vlastně! Já jsem minimalistka! Ani si neumíte představit, jak se mi v tu chvíli ulevilo. Došlo mi, že minimalismus umím krásně aplikovat do svých každodenních aktivit, ale svatba? To bylo něco úplně nového. Každý má nějakou představu, jak by měla svatba vypadat, co by tam nemělo chybět, co se naopak nehodí, koho byste měli a neměli pozvat. Stejně tak má jasnou představu Pinterest a Instagram - vaše svatba by měla být vystajlovaná, mělo by tam být tisíc světýlek, všude květiny, měli byste mít dárek pro každého hosta a takhle bych mohla zase pokračovat. Ale svatba je a měla by být hlavně o těch dvou, kteří ten den chtějí oslavit svoji lásku a začít novou etapu života, jakkoliv to může znít pateticky. Během plánování svatby jsem měla asi dva momenty, kdy jsem si řekla, že jsme do toho měli jít prostě jen se svědky a na všechen ten blázinec se vykašlat. Ale věděla jsem, že by nám to bylo líto. Chtěli jsme to oslavit s našimi blízkými. Takže vždy, když na mě přišly nějaké obavy a nejistoty, vzpomněla jsem si na minimalismus, stala se z něj taková kotva. Pravda je taková, že hosti na svatbu nejdou kvůli dekoraci, je jim celkem jedno dokonce i to, jaké máte šaty. Jdou tam kvůli vám a kvůli jídlu a pití :D. Odpovězte si sami, jestli si pamatujete, jakou svatební kytici měla poslední nevěsta, které jste byli na svatbě.


Co pro nás bylo důležité

Je to o nás dvou, ale zase vocaď pocaď. Když bychom se striktně drželi jen toho, že vlastně o nic nejde a je to jen o tom, že vstupujeme do manželství, vzali bychom se na radnici, podepsali papír a nikoho nezvali. Jak už jsem psala, tohle jsme nechtěli. Stejně tak jsme nechtěli jít do nějak výrazně alternativní svatby. Četla jsem o svatbách na vrcholku hor, o veganské svatbě, o svatbě bez alkoholu, o svatbě, kde všechno jídlo připravili svatebčané svépomocí. Zní to fajn, líbí se mi to, ale popravdě, neumím si představit, že naše prarodiče tahám někam na výšlap, nebo že mému taťkovi nedám flákotu masa. Líbí se mi udělat si svatbu po svém, ale chci při tom myslet i na hosty. Takže plánování bylo hodně o hledání rovnováhy a kompromisů. Byly ale oblasti, ve kterých jsme nechtěli ustoupit z požadavků, protože nám na nich záleželo.

Fotky

Jestli jste už svatbu plánovali, asi víte, jak se cenově pohybuje svatební focení. Já jsem z toho byla zprvu dost v šoku, ale když jsem se nad tím víc zamyslela, došlo mi, že je to adekvátní. Fotograf/ka je s vámi celý den, musí se na místo dopravit, je dost těžký úkol, aby nepřekážel/a v důležitých momentech, ale zároveň je zachytil/a přirozeně. A především po svatbě tráví ještě hromadu času nad úpravou fotek. My jsme si naši fotografku Annu Červinkovou vybrali na základě zkušenosti našich kamarádu, kteří se brali rok před námi. Moc se nám líbilo, jak fotografka přirozeně splynula s hosty, nikomu necpala foťák do obličeje  a hlavně se nám líbí její "snový" styl.


Společné focení s Matějem nám vyšlo na to nejlepší světlo. Bylo to v době, kdy už se všichni seznámili a mohli se vesele bavit i bez nás. Zajeli jsme kousek od místa svatby k lesu, celé focení zabralo asi jen 20 nebo 30 minut. Fotografka nás nijak neinstruovala, prostě jsme se jen procházeli lesem a měli chvilku jen pro sebe. Bylo to přirozené bez pózování.


Oblečení

Nedovedu si představit, že bych se vdávala v půjčených šatech, které už měl na sobě někdo přede mnou. Nedovedu si představit ani, že bych vkročila do půjčovny svatebních šatů a tam si zkoušela ty desítky až stovky modelů. Stresujou mě nákupy klasického oblečení, natož svatebních šatů. Bylo proto jasnou volbou, že si šaty nechám ušít. Kolegyně v práci mi doporučila brněnskou známou návrhářku Marii Mukařovskou. Musím se přiznat, že jsem ji neznala. Celý tenhle svatební svět byl pro mě až do zásnub naprosto neznámý. Nechat si ušít šaty od Marie byla ta nejlepší volba. Na téma vzniku mých svatebních šatů by se dal napsat celý článek, nebo dokonce celá série. Shrnout to jde jedině tak, že rozhodně doporučuju a přeju všem budoucím nevěstám, aby si zažily ten pocit, když vznikají jejich jedinečné svatební šaty přímo jim na míru, dle jejich představy. Šaty, které nikdo jiný mít nebude. Cenově šaty u Marie vyšly skoro stejně jako bych dala za podobné šaty v půjčovně. I když je to hloupost vůbec porovnávat, protože takové šaty bych v půjčovně rozhodně nenašla.

Matěj si nechal udělat oblek na míru v brněnském Cavalier. Myslím, že i on si celý proces užil. Moc se mi líbilo, že jsme na první schůzce byli spolu a mohli si vybrat detaily jako barvy nití, knoflíků, kde bude jaká kapsička, jaká bude barva podšívky apod.




Jídlo a pití

Nabídku rautu jsme upravovali fakt dlouho. Byli jsme limitovaní tím, co nabízeli v místě, kde se svatba konala, ale zároveň jsme nechtěli jen samé maso a klasiku, chtěli jsme vyhovět i vegetariánům nebo lidem, kteří maso tolik nemusí. V původní nabídce moc takových jídel nebylo (snad kromě hermelínu a zeleniny), takže jsme vyjednávali a podařilo se nám vyjednat i něco, co původně v nabídce nebylo. Hodně nám záleželo taky na dortu, protože Matěj sám peče a oba jsme hodně na sladké. Vybrali jsme dort od Bcake, který byl naprosto krásný a vynikající.

Co se týče alkoholu, asi víte, že když máte hostinu v restauraci/hotelu, alkohol se dost prodraží. Vyloučili jsme proto variantu open baru, ale zároveň jsme nechtěli, aby si hosté museli tvrdý alkohol platit sami. Tohle je obecně při plánování svatby velké téma. Už jsme byli na celkem dost svatbách a viděli jsme, že to každý řeší jinak. Někdo tvrdé nemá vůbec, nebo má jen slivovici, někdo má všechno. Báli jsme se i toho, že by se někdo hodně opil (v srpnu byla obrovská vedra) a dost lidí z našeho okolí nám tvrdý alkohol vymlouvalo. Nakonec jsme zvolili kompromis, k dispozici jsme měli tři druhy v omezeném množství. Až by se to dopilo, už by prostě nebylo. Ale bylo takové horko, že všichni pili pivo a tvrdého se vypilo celkem málo.

Hosté a zábava

Dávám to sice na poslední místo, ale hosté pro nás byli samozřejmě nejdůležitější. Když jsme si představovali, jak bude svatební den probíhat, napadaly nás (teda hlavně mě) všechny možné scénáře o tom, co by se mohlo pokazit. Vždycky jsme ale došli k uvědomění, že nejvíc by nás mrzelo, kdyby někdo z našich blízkých nemohl dorazit. Takže rozbitý dort, nepovedená dekorace nebo déšť byly stejně nic proti tomu, kdyby někdo nepřijel.

A když už všichni vážili takovou cestu, bylo pro nás podstatné, aby se dobře bavili. Vytvořili jsme proto s Matějem kvíz, ve kterém byly otázky týkající se nás dvou. Hosty jsme rozdělili do skupin, kde byli namíchaní kamarádi i rodina a soutěžili v tom, kdo nás nejvíc zná. Mezi výhrami pak byly maličkosti, které máme rádi - vyšívací sada, avokádo s návodem k vypěstování, koření na indické jídlo s receptem, vietnamský filtr na kávu, kaktus, Matějovy oblíbené bonbóny, lahvička absinthu od Žufánka a plátěná taška z našeho oblíbeného festivalu v Boskovicích.


V čem jsme se drželi minimalismu


Místo

Naší hlavní podmínkou bylo, aby se vše odehrálo na jednom místě - obřad, hostina i spaní. Když hosté přijedou, nebudou už muset řešit další přejezdy. Taky se nám líbilo to pohodlí, že si každý mohl kdykoliv odejít odpočinout na pokoj a nemuseli jsme řešit odvozy, když se pil alkohol. Bylo velké horko, takže hostům přišlo vhod i to, že se měli kde převléknout. Navíc jsme si pak ráno dali ještě společnou snídani :).

Dekorace

Celé to pinterestové a instagramové svatební šílenství se promítá hlavně do dekorace. Ačkoliv zpočátku to na mém Pinterestu vypadalo úplně jinak, nakonec jsme se dost drželi minimalismu.

Od začátku jsme věděli, že naše svatba rozhodně nebude mít žádnou barvu. Nejde ani spočítat, kolikrát se nás někdo ptal, jakou barvu bude mít naše svatba. Tenhle koncept jsme nikdy moc nechápali. Ani po našich hostech jsme nevyžadovali, aby své oblečení ladili do nějaké barvy. Neměli jsme na stolech žádné běhouny ani barevné ubrousky. A hlavně žádnou organzu! Doprostřed stolu jsme dali pár větviček se zeleným listím, ubrousky byly prostě bílé. Zpočátku se nám oběma líbily takové ty dřevěné kola na stůl, na které se dají květiny nebo svíčky (kdo z vás byl letos aspoň na jedné svatbě, asi víte, co myslím:)), ale nakonec jsme se i tady drželi minimalismu.




Vázy jsem měla ze sklenic z Nemléka a svícny ze sklenic od jogurtů. Sklenice a vázy jsem nasbírala sama a od lidí na Facebooku v zero waste skupině, po svatbě jsem je zase poslala dál. Skoro celou dobu jsem si plánovala vázy i svícny nazdobit jutou, provázkem nebo stužkama, ale i od toho jsem upustila. Vázy jsem nakonec nechala jen tak a skleničky od jogurtů jsem pomalovala bílou fixou na sklo.




Co se týče květin, svoji kytici, kytice pro maminky a pro svědkyni jsem nechala udělat v květinářství, ve kterém pracuje moje kamarádka, protože se mi líbila představa, že mi kytky naváže podle toho, jak mě zná a co by se ke mně hodilo. Na stoly jsem měla v plánu kytky vypěstovat a doplnit je lučním kvítím. Pěstování se mi zadařilo, měla jsem nádherné jiřiny v bordó barvě, ale luční kytky v tom suchu a horku vůbec nebyly. Takže jsme den před svatbou nakoupili pár kytek jen tak volně a společně s Matějem jsme je pak aranžovali do váziček i s mýma jiřinama.




Místo obřadu bylo vyzdobeno velmi minimalisticky. Kytek bylo tak akorát, žádné lucerničky, bílé povlaky na židlích (ty bych teda odmítala i kdybych nebyla minimalista), "záclony" na slavobráně apod. Původně jsem plánovala i nějaké šišky, mech, ale ani to se nekonalo, vše jsme "osekali" na co největší jednoduchost. Slavobránu jsme nechali nazdobit zase jen zelenými větvemi a do listí jsme nechali "posadit" origami jeřáby, které jsme s Matějem a našimi kamarády vyráběli. Jeřáby jsme měli i vevnitř na trámech. Matěj mi od začátku našeho vztahu skládal origami jeřáby z obalů od žvýkaček nebo z kdejakého papíru, co někde našel, takže pro nás měli osobní význam.


Místo, kde jsme měli svatbu nás okouzlilo hlavně svou krásnou zahradou s rybníkem. Nakonec rybník vypustili kvůli suchu a tráva byla suchá a žlutá. Jsou věci, které člověk prostě neovlivní. A ač mě to při příjezdu den předem dost vyděsilo, postupně jsem si řekla, že se nebudu stresovat tím, co nejde změnit. 








Počet hostů

Už když jsme se bavili o svatbě dávno před zásnubami, shodli jsme se, že chceme menší svatbu. Ani jeden z nás není rád středem pozornosti a obřad jsme považovali za něco celkem intimního a nepotřebovali jsme tam mít kdekoho. Představovali jsme si tak 25 lidí, což se záhy ukázalo jako nereálné, protože to by se nám tam nevešli žádní kamarádi. Nakonec jsme počet hostů stanovili na 40 lidí a bylo to pro nás tak akorát. Měli jsme tam nejbližší rodinu a všechny naše blízké kamarády. 

Možná sami víte (nebo to poznáte, až to budete muset řešit), že seznam hostů je velké téma. Často mají lidi v okolí tendenci vám do toho mluvit, nebo se zvou lidi ze slušnosti. My jsme si celou dobu stáli za tím, že chceme spíš malou svatbu a že tam budeme mít jen ty opravdu nejbližší.

Tradice

Je mnoho tradic, které nám nedávají smysl - spaní odděleně den před svatbou, podvazek, rozbíjení talíře, jedení z jednoho talíře děravou lžící a s bryndákem, obřad dopoledne nebo v poledne, oddělená rozlučka se svobodou, únos nevěsty (ten jsme předem zakázali). Rozumím tomu, že tradice z něčeho vycházejí a nějaký smysl mají, ale my dva jsme k nim neměli žádný vztah a nehodlali jsme je dodržet jen proto, že by se to mělo.

Kromě zákazu únosu nevěsty jsme lidem dali předem vědět i o tom, že bychom nechtěli ohňostroj ani lampiony štěstí. Ohňostroje nás moc neberou, tak jsme chtěli ať si lidi případně ušetří peníze. Lampiony štětí v tom obrovském suchu nebyly dobrý nápad, navíc zbytky z nich se pak válejí kdovíkde. 

Co jsme dodrželi a líbilo se nám, jsou prstýnky, krájení dortu, první tanec a házení kytice.

Dárky a výslužky hostům

Na každé svatbě, na které jsem kdy byla, vždycky zbylo jídlo o sladkosti. Nedává mi proto smysl nechávat si péct koláčky ještě zvlášť do výslužek nebo ke svatebním pozvánkám. Od jedné kamarádky jsem dokonce slyšela, že se u nich výslužka dává každému svatebnímu dodavateli - kadeřnici, vizážistce apod. Říkala jsem si, že jestli tihle lidi dostávají každý víkend na každé svatbě koláčky, asi to už nemají kam dávat, a taky proč bych dávala koláčky cizím lidem, když jim za jejich práci platím? Výslužky jsme měli, ale jen z toho, co zůstalo, a vyšlo na všechny.




Dárky pro hosty jsme žádné neměli. Osobně se mi to zdá jako zbytečný výdaj navíc, a taky jsem zažila jako dárek pro hosty věci, které se pak nedají na nic moc využít - různé upomínkové předměty se jménem novomanželů (magnetky, placky apod.) Myslím, že hlavní jsou na svatbě ty společné chvíle, ne dárky.

Oběd

Od začátku jsme chtěli odpolední obřad. Odmítala jsem vstávat někdy v sedm ráno, abych se mohla učesat, nalíčit a už v jedenáct nebo ve dvanáct mít obřad v tom nejsilnějším slunci. Vstali jsme s Matějem pomalu, dali si společně snídaní, pak dorazili kamarádi, kteří nám pomohli doladit poslední detaily. Na všechno jsme měli čas, bez stresu.

Líbila se nám představa svatby bez klasického formálního oběda, prostě jen s rautem po obřadu. Rodina ale jela z daleka (svatba byla v Jihomoravském kraji, naše rodiny jsou z Moravskoslezského) a mně se nelíbilo, že by si  museli dát oběd na rychlo někde po cestě. Proto jsme to udělali trochu obráceně - ještě před obřadem jsme si dali oběd jen s rodinou. Tam jsem ještě neseděla ve svatebních šatech, rodina měla prostor se v komornější atmosféře seznámit a já jsem měla jistotu, že k obřadu nebudou hladoví. Oběd byl bez předkrmu a bez škrobenosti, prostě jsme si jen užili chvilku času společně ještě než to vše vypuklo.

Prsteny

Měli jsme jasno v tom, že chceme jen jednoduché tenčí kroužky z bílého zlata, bez ornamentů, bez různých barev zlata, bez kamínků, bez kombinace lesklého a matného, prostě čistá jednoduchost. Matěj přesně takový má, já jsem nakonec zvolila tři malé kamínky, protože se mi na mě čistý kroužek nelíbil, zdálo se mi to jak kroužek od klíčů :). Přesto si myslím, že i můj prsten je pořád dost jednoduchý.




Největší radost ale mám z toho, co máme vyryto uvnitř. Nechtěli jsme jména ani datum svatby. Přece si pamatuju koho a kdy jsem si vzala za manžela, že :). Byli jsme rozhodnutí, že tam nebudeme mít nic. Ale pak mě napadlo se zlatníka zeptat, jestli by se dovnitř nedal vyrýt nějaký znak podle našeho vlastního návrhu. K našemu údivu řekl, že to není problém, ať mu nakreslíme cokoliv. Takže uvnitř prstenu máme symboly, které pro nás znázorňují toho druhého. Pobavilo mě, jak se zlatníkovi rozzářily oči, když jsme mu to zadávali. Byl rád, že nebude rýt další jméno a datum. Ale možná kdyby tuhle možnost víc nabízel, tak by toho lidi využívali.


Držet se intuice

Uf, jestli jste dočetli až sem, jste borci! Chci ještě na závěr napsat, že je podle mě fajn držet se intuice a nenechat se zviklat tím, co druzí (ať už ti kolem vás nebo ti na sociálních sítích) říkají, že by se mělo. Samozřejmě sama vím, jak může být těžké se v tom zorientovat. Když na vás všude vyskakujou fotky dokonalých svateb a dalších a dalších nápadů, o kterých si myslíte, že je musíte zrealizovat i na svojí svatbě, je těžké v tom všem udržet nějaký balanc. Asi nikdo nechce mít škaredou svatbu, že jo :). Ale to věčné porovnávání se s ostatníma, které se ještě násobí díky sociálním sítím, to je peklo, teda aspoň pro mě někdy bylo. Nejvíc mi v tom pomohlo mít minimalismus jako svoji kotvu, díky které jsem si uvědomila, co je zbytečnost a čím se mi nechce zabývat.


Na závěr ještě perlička. Konfety se sice dají koupit za pár korun, ale Matěj je takový detailista, že jsme je nakonec vyráběli sami. Nelíbily se mu barvy konfet, které se prodávají. Takže jsme po večerech děrovačkou vyráběli konfety ve tvaru jednorožců. Kornouty jsem vyrobila z papírových tašek z Rohlíku a Tesca.


V něčem naše svatba byla minimalistická, v něčem ne, ale byla hlavně taková, jakou jsme ji chtěli my :). A co vy a vaše svatba? Byla minimalistická? Jestli jste svatbu ještě neměli nebo ji neplánujete, napište mi, jak si představujete minimalistickou svatbu.

21. října 2018

Dalších 20 věcí, kterých se můžete zbavit


Dnešním článkem navazuju na seznam 15 věcí, kterých se můžete zbavit. Podle sledovanosti článků jsem si všimla, že vás podobné seznamy zajímají, proto jsem sestavila další. Opět jde o věci, které můžete poslat dál bez velkého rozmýšlení, protože je opravdu potřebovat nebudete. Samozřejmě každý jsme jiný, takže to neznamená, že tenhle seznam musíte slepě následovat, prostě si z něj vezměte, co vám dává smysl :).

1. Návody

Kolikrát jste vytáhli návod k pračce nebo k vysavači? Možná jste do nich nakoukli hned po zakoupení nového spotřebiče. Často zrovna když návod potřebujeme, nemůžeme ho najít. Všechny návody se ale dají najít online, takže není důvod ty tištěné skladovat.

2. Prošlé jídlo

Asi si řeknete, že přece nemáte doma prošlé jídlo. No v lednici možná ne, tam bývají netrvanlivé potraviny, ale co špajz? Opravdu můžete s čistým svědomím říct, že někde vzadu nenajdete prošlé koření nebo mouku?

3. Kuchyňské vychytávky

Mám na mysli všechny možné kráječe (ideálně na každý druh ovoce jiný), vykrajovátka, která nikdy nepoužijete nebo duplikáty něčeho, co stačí mít v kuchyni jednou.

4. Zbytečnosti z peněženky

Nedávno jsem si pořídila minimalistickou peněženku, která má jen jednu kapsu rozdělenou přihrádkou na mince. Musela jsem se proto zbavit všeho možného, co jsem měla ve staré peněžence. A to bylo, panečku, věcí! Našla jsem tam průkazku z práce, kde už víc než dva roky nepracuju, samozřejmě několik vizitek lidí, kterým jsem nikdy nevolala, účtenky, vstupenky do kina a hlavně karty, karty a zase karty (ty věrnostní). Všecko šlo pryč a jak se mi ulevilo :).


5. Knihy, které (znovu) nebudete číst

O knihách jsem nedávno napsala článek. Máte doma knihy, které jste už četli a znovu to neplánujete? Nebo knihy, které jste si koupili před půl rokem, a dodnes jste se k nim nedostali? K čemu mít doma knihy, které nikdo nečte?


6. Hrnky

Vypozorovala jsem, že s Matějem střídáme každý dva oblíbené hrnky, zatímco ty ostatní smutně stojí na poličce. Nechali jsme si ještě další tři pro návštěvy, a všechny ostatní poslali dál. 


7. Staré časopisy

Časopis, který jste jednou přečetli, velmi pravděpodobně nebudete číst znovu. Tedy pokud nejste můj Matěj, který mi už pět let tvrdí, že ty nahromaděné Levely ještě bude číst! Jak pěkné by to bylo, kdyby se jich zbavil, ale o tom jsem už psala tady.


8. Učebnice ze školy

Jakmile dostudujete, už ty knížky neotevřete, no fakt! Jó, taky jsem za knížky na vysoké utratila pěkný majlant (teda vlastně moji rodiče), takže jsem si je pár let nechávala z lítosti a nostalgie. Ale nemá to smysl. Některé jsem prodala a jiné darovala do knihoven.


9. Narozeninová přání

Často jsou obsahem krabic s nostalgickými předměty. I já takovou krabici mám (přece jen nejsem ještě úplně "bezcitný" minimalista, a a asi ani nebudu), ale narozeninová přání v ní nemám. Upřímně, co je na nich vlastně osobního? Drtivá většina přání, která lze sehnat běžně v obchodech, mají nevkusný design a text v nich bývá předtištěný. Každý rok je dostáváme od těch stejných lidí, ale je to jen taková formalita v obálce.


10. Přebytek věšáků

Zvlášť pokud jste už prošli minimalizováním šatníku, asi vám teď přebývají věšáky. Pryč s nimi, aspoň vás to nebude lákat je zaplnit.


11. Kosmetické taštičky

Skoro každá žena má víc než jednu kosmetickou taštičku. Přestože na cesty s sebou taháme pokaždé tu jednu oblíbenou a nejpraktičtější, doma se jich povaluje ještě několik. Nejčastěji se k nám dostanou tak, že byly k nějakému produktu, nebo byly tak roztomilé, že jsme je musely mít. Ať je to jak chce, používat je nebudeme.

12. Newslettery, které nečtete

Připravte si čaj, pusťte uklidňující hudbu a vrhněte se do klikání na "unsubscribe". Je to celkem otravný proces, ale ten "provzdušněný" e-mail za to stojí!


13. Spodní prádlo a ponožky v nereprezentativním stavu

Jedna kamarádka mi vyprávěla, že jí babička učila, že by měla vždy dbát na to, aby nosila jen pěkné spodní prádlo, kdyby se cokoliv stalo a ona by musela do nemocnice do spodního prádla. Nebo tak nějak to bylo :D. Pobavilo mě to, ale vlastně je to fakt. Proč nosit spodní prádlo, za které bychom se styděli, kdyby ho někdo viděl? A co děravé ponožky, nebo takové, které nemají druhou do páru? Pokud ovšem nenosíte rádi každou jinou, v tom případě je to v pořádku.


14. Prošlé léky

Už se vám stalo, že vás po dlouhé době překvapila nemoc, doplazili jste se k lékarníčce a našli tam jen prošlé léky?


15. Úklidové produkty

Není potřeba mít na každý účel jiný úklidový prostředek. Často stačí jeden univerzální, který se dá dokonce i vyrobit. Máte-li doma už několik měsíců nebo dokonce let prostředek na úklid, který nepoužíváte, je pravděpodobné, že s tím ani nezačnete, a můžete ho s klidem poslat dál.


16. Aplikace v mobilu

Smažte z mobilu všechny aplikace, které nepoužíváte. Uleví to nejen telefonu, ale i vaší hlavě. Navíc to šetří čas, když pak v mobilu něco hledáte.


17. Pomůcky ke koníčkům, kterým se nevěnujete

V dospělosti se už nemusíte nutit do koníčku, který vás nebaví. Ani se nemusíte cítit provinile, jestli vás dřív bavil a teď už ne. Malířský stojan, který jste několik let nepoužili, bude mít lepší využití jinde, a vám nebude denně připomínat, že jste se na malování vykašlali.


18. Dárkové taštičky

Kadý z nás je dostává, většina z nás je schovává, abychom v nich předali dál zase jiný dárek. To zní fajn, je to ekologické, jsem pro. Ale není potřeba mít jich doma plný šuplík. Já si nechávám jen ty, které se mi líbí, protože v těch, které se mi nelíbí, nechci dávat ostatním dárky. Jednou za čas nahromaděné tašky zanesu do nadačního obchodu.


19. Dózičky, vázičky, roztomilé krabičky

To asi známe hlavně my ženy. Vidíme někde roztomilou dózičku a hned ji chceme, i když nemáme tušení, co si do ní dáme. To je přece jedno, hlavně že je roztomilá. Chvíli dělá radost, po čase je z ní lapač prachu, který je nám líto poslat dál, protože jsme za něj daly peníze. Tak se jich zbavme a další už domů nenosme.

20. Vyschlé laky na nehty

V minulosti jsem měla krabičku s laky, ve které jich snad polovina byla vyschlá. Když jsem se chystala lakovat si nehty, kolikrát mě odradilo už jen to, jak jsem se musela krabičkou přehrabovat a hledat. Podobně jako s lékarničkou - je fajn, udržovat si ve sbírce jen ty laky, které jsou ještě použitelné. Takový přehled se samozřejmě lépe udržuje, pokud laků máme minimum. Já momentálně vlastním jen jeden.


Na závěr chci zdůraznit, že pokud se zbavujete věcí, většinu z nich nelze jen tak vyhodit. Mrkněte na článek, kde jsem psala o tom, kam můžete věci odnést.

11. října 2018

Minimalismus a knihy

Někde jsem četla, že když přijdete na návštěvu k někomu, kdo nemá doma žádné knihy, měli byste utíkat pryč, protože člověka, který nečte přece nechcete mít v životě. Ale co když je to jen minimalista? Neumíte si představit být vášnivým čtenářem a zároveň nemít doma knihy?  Přestože momentálně sama vlastním jen 4 knihy, dokážu pochopit každého, kdo se knih jen těžko zbavuje, nebo je dokonce hromadí. Před třemi lety jsem na tom byla stejně.

Hromadič knih

Nikdy jsem nebyla vášnivý čtenář, který měsíčně přečte pět knih, přesto jsem milovala mít jich doma hodně. Moje čtecí vášně se objevují ve vlnách - někdy čtu každý den po dobu třeba dovou měsíců, a potom zas půl roku nečtu, kromě článků, nic. Ráda jsem chodila do knihkupectví a ještě raději do antikvariátů. Právě z druhé ruky jsem domů nejřastěji nosila skvělé úlovky za 10 kč apod. Někdy jsem si koupila knihu, která mě zaujala jen svým názvem a nevěděla jsem o ní nic, jindy jsem si s nadšeným vykřikováním "to je zadarmo" kupovala nějakou klasiku, kterou přece musí mít každý doma. Tak se mi knihy hromadily, já je nestíhala číst a měla jsem z toho akorát výčitky svědomí. Navíc se mi běžně stávalo, že jsem měla rozečtených třeba i pět knih a měla jsem z toho v hlavě pěkný bordel.

Sejde z očí, sejde z mysli...

Když jsem se pustila do vyklízení a třídění věcí podle Marie Kondo, vyzkoušela jsem si nejprve na oblečení, jak osvobozující je to pocit. Hned druhou kategorií byly knihy, tam se mi ulevilo snad ještě víc. Všechny ty knihy, které na mě koukaly z poliček a soudily mě za to, že je nečtu, najednou zmizely, a mně jakoby z mysli zmizelo něco, co tam už delší dobu překáželo. Dnes si už samozřejmě nepamatuju snad ani jednu z těch knih, takže myslím, že tak zásadní pro mě nebyly.

Minimalismus ve čtení

Zbavení se většiny knih rozhodně neznamená, že bych teď nečetla. Dokonce mi připadá, že čtu paradoxně víc, než když jsem doma měla ty hordy knih. Asi je to právě tím, že zmizel ten pocit, že bych měla číst. Taky jsem si konečně přiznala, že nikdy nepřečtu vše a nebudu ve všem v obraze. To je taky celkem velká úleva. Někdy jsem měla pocit, že je toho k přečtení tolik, až přišla rozhodovací paralýza, kde vlastně začít. Často jsem si ukládala do záložek články, které mě zaujaly online, a to pak byl stejný případ jako s těmi knihami na poličce.


Jak je to u mě se čtením teď?

  • nikdy nečtu víc knih najednou
  • knihy si buď půjčuju nebo je mám v elektronické podobě
  • knihu si koupím jedině, pokud si myslím, že bych ji chtěla číst víckrát a vracet se k ní
  • pokud kniha nesplní předpoklad z předchozího bodu, posílám ji dál
  • nezlobím se na sebe, když třeba půl roku vůbec nečtu
  • nemám ambice přečíst všechno, co by mohlo být zajímavé

Čtečka je pro barbary! Nebo ne?

Rozhodně budu vždy upřednostňovat reálnou knížku před čtečkou. Před pár lety jsem nechápala, jak někdo může mít čtečku - to jsou přece barbaři, vůbec neumí ocenit vůni knížky a ten pocit při listování knihou! Myslela jsem si, že bych si čtečku nikdy nekoupila. Pak jsme ale byli v Thajsku, dva kamarádi tam čtečky měli a já jsem se přistihla, že jsem zatoužila po té svobodě vybrat si z několika knih podle momentální nálady, chtěla jsem mít možnost vzít si na cesty hned několik kih, nemuset řešit, jestli kniha není moc těžká nebo nezabírá moc místa v batohu. Za pár měsíců jsem čtečku dostala od Matěje, a je to prostě paráda! Kromě výhod při cestování se mi taky líbí, že se můžu kdykoliv rozhodnout, že si chci přečíst nějakou knihu, okamžitě ji koupit online a začít číst.

Druhá šance pro knihy

Když už se rozhodnete knih zbavit, můžete možná tápat, kam s nimi. Já se je zpočátku snažila prodávat v různých facebookových skupinách, ale to bylo strašně pracné (to se netýká jen knih) - musíte vše nafotit, lidi mají milion dotazů, domlouváte se na předání, oni pak nepřijdou, zkrátka zdálo se mi, že v tom topím děsně moc času. Nakonec jsem většinu knih darovala do knihovny. Knihy které byly v hodně dobrém stavu a byly drahé, jsem prodala přes Trh knih, tam totiž nemusíte nic fotit ani řešit - za malou provizi za vás vše řeší oni, dokonce vám i přijde smska, když si někdo vaši knihu koupí. Další variantou jsou i nadační obchody nebo bazárky s kamarády, o kterých jsem pala tady

Tak co? Pustíte se taky do třídění knihovny? A jak to máte s čtečkami? Dejte mi vědět v komentářích pod článkem, těším se :).

25. září 2018

Život s neminimalistou

Zahlédla jsem pár diskuzí o tom, jak je pro člověka, který chce být minimalistou, těžké žít se spolubydlícím, partnerem nebo rodinou, kteří se sami o minimalismus vůbec nezajímají. Přišlo mi i pár dotazů na to, jak je k minimalismu přimět. Tenhle článek mám dlouho rozepsaný, přemýšlela jsem nad tím, jak bych článek na tohle téma mohla pojmout, a došlo mi, že k tomu nejde přistoupit jinak, než na základě vlastní zkušenosti.

Mám doma sabotéra minimalismu?

V článku o mé pečující kosmetice jsem psala, že nevlastním žádný produkt k úpravě vlasů. Přesto jich u nás doma pár najdete. Jak to? No protože nebydlím sama. Můj drahý si vlasy upravuje různýma patlátkama, které neznám, nic mi neříkají, ale on je má rád. Navíc si pomocí nich na hlavě dělá rozkošný rozcuch á la "právě jsem vstal", takže to bych mu přece nemohla zakázat. Nemohla a ani nechtěla. Patlátkama to nekončí. Taky máme doma jednu tašku plnou záhadných kabelů a šňůr. Pro mě záhadných, můj milý tvrdí, že všechny mají své využití a všechny potřebuje! Další neminimalistický koutek je jeho část knihovny - to je vlastně skoro celá knihovna :). Matěj má takový (zlo)zvyk ohledně čtení. Rád si pořídí knihu a nikdy ji nepřečte. Teda on ji možná někdy přečte, ale zatím neví kdy, asi se mu líbí ten pocit mít ji v knihovně. Nemám mu moc co vyčítat, tohle byl kdysi i můj koníček. A pak má taky schovaná některá stará čísla časopisů, protože jsou tam přece články, které ještě nestihl přečíst! Na můj vkus je moc přecpaný i jeho šuplík s ponožkama. Podezřívám ho, že některé vůbec nenosí, protože se k nim ani nedostane. Na druhou stranu se musím přiznat, že mu občas ponožky beru, protože já jich mám málo :).

Mohlo by se zdát, že já se tady snažím doma nemít nic navíc, nekupovat zbytečnosti, a přitom Matěj to úplně sabotuje. Není to tak. Asi záleží na úhlu pohledu. Jsou totiž zase oblasti, kde je Matěj minimalista naprosto přirozeně - oblečení, kosmetika a drogerie (používal tuhé mýdlo dřív než já), vybavení bytu (to on mi vymluvil zařízení bytu do trendy bílého stylu a dnes mu za to děkuju). Ano, mohla bych být na něj naštvaná a hádat se s ním, aby vyhodil všechny svoje časopisy, ale bylo by to k něčemu?

Je to dobré pro mě, tak pro tebe určitě taky!

Myslím, že dost často, když objevíme něco nového, co nám dává velký smysl a naplňuje nás to radostí, máme tendenci to začít hlava nehlava šířit svému okolí a někdy je i přesvědčovat o tom, že je to jediná správná cesta. Většinou je to jen dočasná euforie, a je to fáze, ve které můžou vzniknout i nějaké ty škody. Může se stát, že se bezhlavě pustíte do vyklízení nepořádku a vyhodíte třeba i něco, co patří někomu jinému. Nejenže dotyčnému daná věc bude pravděpodobně chybět, ale naruší vám to i vztahy. Navíc, opravdu si někdo myslí, že tímhle radikálním přístupem druhého přesvědčí o tom, že je minimalismus něco, co by měl zkusit? Myslím, že se často naopak stane, že se ten člověk ještě víc zapře a nebude chtít nic nového zkoušet. Věřím tomu, že každý sám pro sebe nejlépe ví, co je pro něj dobré. A pokud někomu z nějakého důvodu vyhovuje mít doma hodně věcí, i když je nepoužívá, nemám právo říkat mu, že je to špatně a měl by to změnit. Navíc, já jsem sama před čtyřmi lety o výhodách minimalismu neměla ani tušení - třeba k tomu ten člověk teprve dojde (anebo nedojde, a to je taky v pořádku).

Začít u sebe...

Proto jsem vždycky na dotazy, jak druhého přimět k minimalismu, odpověděla, že není dobré se snažit druhého předělat, ale spíš mu jít příkladem a třeba ho inspirovat. Prostě začít sám u sebe. Je dost možné, že si okolí všimne, že vám zbavování se věcí prospělo a cítíte se spokojeněji a začnou se sami zajímat, čeho by se mohli zbavit oni :).  Když jsem na začátku svojí cesty za málem začala doma třídit věci a bylo vidět, že mi to dělá radost, časem se do toho pustil Matěj sám, nutit jsem ho nemusela. Ano, pořád máme doma tašku s kabely a stará čísla časopisů, ale když jsem přijala fakt, že jsou to jeho věci a já mu do nich mluvit nemůžu, docela se mi ulevilo. Jsem prostě minimalista tam, kde to můžu ovlivnit. A taky věřím, že jednou přijde čas, kdy ty časopisy z domu půjdou :).

P.S. Článek se samozřejmě týká lidí, kteří mají "normální" množství věcí, ne hromadičů, kteří domů přinesou každý rozbitý krám. Tam to určitě tak jednoduché nebude.




14. září 2018

Dalších 10 věcí, které jsem přestala kupovat

Tímto článkem navazuju na seznam dvaceti věcí, které jsem přestala kupovat. Myslím, že je čas se s vámi podělit o další věci, které už nekupuju a třeba vás trochu inspirovat.

1. Laky na nehty

Za poslední rok a půl jsem si nehty nalakovala asi jednou nebo dvakrát, a to mým jediným lakem, který mám doma už víc než dva roky. Po zbytek roku mám nehty nenalakované a vyhovuje mi to tak. Lak se mi vždy loupe a do dvou dnů od nalakování ho mám ošoupaný a nevypadá to hezky. Když mám jednou za rok chuť, nalakuju si nehty tím, co už doma mám. Až mi dojde, asi si už nový nekoupím a třeba si lak od někoho půjčím.

2. Gel nebo pěna na holení

Místo gelu nebo pěny na holení používám prostě jen mýdlo, nebo šampon, funguje to úplně stejně, nijak mě to nedráždí (a to mám citlivou pokožku).

3. Jednorázová holítka

Používám old school holítko s vyměnitelnými žiletkami.

4. Tekuté mýdlo

Máme doma pouze tuhá mýdla, ať už na umyvadle na ruce, nebo ve sprše na mytí celého těla. Mám pocit, že vydrží mnohem déle a navíc je to další ušetřený plastový obal. Další výhodou je, že vychází nesrovnatelně levněji. Výběr různých bio tuhých mýdel je opravdu široký, já vybírám třeba v Econea nebo v Biooo, ale dá se sehnat i v DM od značky Alverde. Vůbec nemám pocit, že by tato mýdla vysušovala, jak se spousta lidí bojí.

5. Tělové mléko/máslo/krém

Ačkoliv jsem kdysi byla hromadič másel a krémů různých vůní (většinou mě ke koupi zlákal roztomilý obal), dneska žádné mazadlo na tělo doma nemám. Po letech jsem si totiž přiznala, že se stejně nikdy mazat nebudu. Obličej i ruce si mažu, ale zbytek těla prostě ne, nemám k tomu důvod, nemám suchou pleť. Nevím, zda je to dobře nebo špatně, ale nemám pocit, že by to moje tělo potřebovalo, takže jsem se do toho přestala nutit. A kdybych přece jen někdy měla pocit suché pokožky a chtěla se namazat, můžu k tomu použít bambucké máslo, které mám doma kvůli výrobě deodorantu.

6. Bižuterie/Doplňky

Tohle je v mém případě neuvěřitelné, ale opravdu jsem si žádnou novou bižuterii nebo doplněk nepořídila už snad dva roky. Abyste si uměli představit, o jak velkou změnu jde, bude stačit, když vám řeknu, že jsem kdysi měla asi 50 párů náušnic různých tvarů a barev a byla jsem přesvědčena, že musím mít každý den jiné. Před dvěma lety jsem k narozeninám dostala od manžela náušnice, které od té doby nosím den co den a žádné jiné nepotřebuju. Popravdě, nikdy jsem ty hordy bižuterie nevynosila a měla jsem spíš výčitky, že z toho nenosím ani polovinu.

7. Suvenýry

Když jsem před lety začala cestovat (jinak než na dovolené s rodiči), z každé cesty jsem si něco přivezla. Většinou to bylo taková ta kýčovitá skleněná koule, ve které je jedna z památek daného místa, a když s ní zatřesete, tak tam sněží nějaké třpytky či co (no hnus, jak se mi to mohlo líbit:)). Pár jich mám ještě u rodičů, protože mi zakazují se jich zbavit, takže už to beru spíš jako jejich suvenýr a netrápím se tím. Teď si žádné suvenýry nekupuju, stačí mi pár hezkých fotek, které mě okamžitě přenesou do atmosféry toho místa.

8. Časopisy

Nikdy jsem nebyla fanynka časopisů pro dámy, které radí, jak zhubnout a na další stránce vás nabádají, že máte být sama sebou. No dobře, v pubertálních letech jsem si možná kupovala nějaké časopisy s fotoromány (pamatujete na Bravíčko?) V minulých letech už se mě týkaly spíš časopisy typu Respekt, Nový prostor apod., ale i ty už jsem přestala kupovat. Jednak jsem dost omezila svoji touhu stihnout vše přečíst a být ve všem v obraze. Ale také jsem obklopena velmi intelektuální sociální bublinou a často se najde někdo, kdo ten časopis má a zeptá se mě, jestli si ho nechci přečíst než ho vyhodí :). No a spoustu se toho dá přečíst online!

9. Deodorant

Deodorant si sice nekupuju, ale neznamená to, že se musíte bát ke mně přiblížit. Vyrábím si doma svůj vlastní přírodní. Výroba zabere asi deset minut, recept najdete tady.

10. Trendy oblečení

Oblečení nakupuju obecně velmi málo. Když už, tak se snažím, aby bylo slow fashion, takže nakupuju z druhé ruky, případně si oblečení vyměníme s kamarádkami anebo se zaměřuju na kvalitnější kousky, ideálně ušité v ČR. takže přirozeně oblečení, které si pořídím neodpovídá nejnovějším trendům, které generují fast fashion řetězce. Snažím se mít v šatníku spíš nadčasové kousky v barvách, které se dají dobře kombinovat. Trendy oblečení je většinou na jednu nebo dvě sezóny, a to mi s minimalismem nejde moc dohromady, proto se mu vyhýbám.

A co vy? Podělte se se mnou v komentářích o to, co už nemusíte kupovat a bez čeho se obejdete.

23. května 2018

Moje zkušenost s Ecoegg

Ekologičtější způsoby praní, to je něco, co řeším už několik let. Zkoušela jsem různé recepty na domácí výrobu prášků, ale nikdy mi nevyhovovaly. Nevypraly zápach z potu a taky jsem měla pocit, že po nich víc a rychleji prádlo zašedlo nebo ztrácelo barvu. Prací slizy a gely používat nechci, protože mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že opraváři praček považujou tekuté prací prostředky za největšího zabijáka praček. Takže jsem byla dost nadšená, když jsem narazila na Ecoegg. Pereme s ním už více než půl roku, tak si myslím, že je čas na zhodnocení.


Ale ještě před tím krátké vysvětlení o co vlastně jde. Ecoegg je plastové vajíčko, které se dává do bubnu pračky spolu s prádlem, a je to to jediné, co k vyprání běžně znečištěného prádla potřebujete, nepřidává se ani aviváž (ani ocet, který jsem dřív místo aviváže používala). Těmi kuličkami jsou minerální a turmalínové pelety, které aktivují molekuly vody, ionizují vodu a mění její PH, díky čemuž odstraní běžnou špínu z prádla. Vajíčko by nemělo obsahovat žádné škodlivé chemikálie. Kuličky, které s vajíčkem dostanete, by měly vydržet zhruba na 210 vyprání, což je asi rok praní (samozřejmě záleží, jak moc perete a kolik je vás v domácnosti). Vajíčko koupíte pouze jednou, poté doplňujete už jen kuličky. Náplň do vajíčka se vyrábí v několika vůních, nebo i zcela bez vůně. My jsme zvolili vůni jarních květů, není to nic silného, prádlo na dálku nijak nevoní, jen když si přivoníte přímo k němu.



No a teď už k tomu, co vás zajímá asi nejvíc - jak vajíčko pere? Byla jsem překvapená, že pere lépe než mýdlové ořechy, které jsem v minulosti zkoušela, a dost mě zklamaly. Vypere ale opravdu jen bežně znečištěné prádlo. Pokud jsou na prádle nějaké skvrny (od krve, oleje, jídla apod.), je potřeba použít ještě něco lokálně přímo na skvrnu. Prádlo je měkké, jako kdyby byla použita aviváž nebo ocet (dokonce možná i měkčí), voní spíš méně, ale nám to vyhovuje. Ještě mám pro vás shrnutí výhod a nevýhod.

Výhody

  • ušetříte peníze
  • snížíte produkci obalů (od pracích prášků, aviváží, gelů apod.)
  • ušetříte čas (vajíčko jen hodíte do pračky, nic se nemusí dávkovat, nepřidává se aviváž apod.)
  • jednodušší údržba pračky (není potřeba čistit šuplík na prací prostředek)
  • vajíčko je šetrnější k přírodě
  • vajíčko je šetrnější k pokožce (vhodné pro alergiky, atopiky, děti)
  • vajíčko je šetrnější k oblečení (např. sportovní oblečení nebo spodní prádlo)
  • funguje při nízkých i vysokých teplotách (lze prát od 15 do 60 stupňů)
  • neničí oblečení ani jeho barvy

Nevýhody

  • nevypere 100% nečistot
  • nemá silnou vůni (pro někoho naopak výhoda)
  • vajíčko je z plastu, kuličky jsou taky balené v plastu (tedy není 100% zero waste)
  • nevím přesně, z čeho kuličky jsou
Vysvětlím poslední bod. V různých eko diskuzích a ve facebookových skupinách jsem viděla názory, že vajíčko není ve skutečnoti eko, že jsou v něm stejně škodlivé látky, jako v pracích prášcích a že je to vše jen marketingový tah. Protože nejsem žádný chemik a nevím, co přesně složky v popisu produkt znamenají, nedokážu to sama posoudit. Přijde mi, že Ecoegg je pořád ještě docela novinka, mnoho lidí s ním (aspoň v ČR) nepere a není to tolik prozkoumané. Pokud tomu někdo z vás rozumí víc a ví, z čeho kuličky jsou a jestli jsou pravdu eko, budu ráda za názor v komentářích.


© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.