15. února 2019

Zero waste vychytávky, které si nekoupím a vy byste taky neměli

Ačkoliv se jinak naprosto vyhýbám tomu, abych ve svých článcích psala, co byste měli nebo neměli, v dnešním článku jsem udělala výjimku, a dokonce jsem tenhle apel šoupla rovnou do nadpisu, aby to bylo dramatičtější!  Berte to ale samozřejmě z rezervou, každý ať dělá, co uzná za vhodné :)

V poslední době u sebe pozoruju takový nešvar. Chci všechny krásné zero waste vychytávky, co vidím na Instagramu a chci je hned! Teda ještě nedávno jsem to jako nešvar nevnímala. Naopak jsem si pochvalovala, jak jsem se posunula v životě, když už si nedělám radost nákupem oblečení nebo laciné bižuterie, ale moje oči rozzáří něco tak bohulibého jako jsou věci spojené s ekologií. Ejhle, je to trochu jinak.


Eko shopaholic je pořád shopaholic


Naštěstí jsem se zarazila - vždyť ono je úplně jedno, jestli chci nakupovat hadry a cinkrlata nebo ekobio vychytávky, pointa je stejná - opravdu ty věci potřebuju? Uvědomila jsem si, že stejný pocit (chvilkové) radosti a těšení jako jsem měla při nákupu na asijském eshopu, mám teď když si chci koupit něco pro bezodpadový život z eko eshopu.

Nechápejte mě špatně, bezodpadové a ekologické věci jsou super, ale nedává smysl kupovat si je, pokud je nutně nepotřebujeme a můžeme je nahradit něčím jiným. Hodně teď na sociálních sítích vidím, jak někdo propaguje lahev na vodu, brčka, pytlíky na pečivo apod. Je dobře, že se z bezodpadového života stává trend, ale na druhou stranu není dobře, abychom měli pocit, že k bezodpadovému životu potřebujeme nutně nakoupit horu nových (a drahých) věcí.


Je plast vždycky špatný?




Vše na fotce je z plastu. Vše se dá nahradit hezčí, fotogeničtější a hlavně urdžitelnější variantou ze skla, nerezu nebo ze dřeva. Nahradit by se daly právě těmi krásnými zero waste pomocníky, které bych si chtěla koupit, ale neudělám to (zatím). Věci na fotce mám doma už několik let, jsou plně funkční a odvedou stejnou práci jako by odvedly jejich estetičtější a víc trendy náhrady. Jednou z hlavních zásad zero waste je použít to, co už doma máme a nekupovat věci nové, pokud to není nutné. Je dobré si uvědomit, že to platí i v případě, že máme pocit, že ta nová věc by byla víc eko. Pokud vyhodíte něco, co je plně funkční, jen proto, že je to z plastu, vytvoříte tím odpad, který by jinak nevznikl. Nákupem věcí na fotce jsem, ať se mi to líbí nebo ne, už jednou podpořila jejich výrobu, a tím, že je teď vyhodím a nahradím něčím víc eko, se na tomhle faktu už nic nezmění.

Jasně, že bych taky chtěla krásnou skleněnou lahvičku se střičkou, jako mají všichni cool zero wasteři na Instagramu. Toužím i po bambusovém obalu na kartáček, dřevěném kartáči na vlasy nebo nerezovém holítku. To všechno ale počká, dokud svoji službu nevypoví to, co už doma mám. A schválně si to tu pro sebe píšu na blog jako závazek, abych se jednou nenechala unést a něco z toho si přece jen nekoupila. Když jo, můžete mi to pak dát sežrat :).

Věřím, že pro spoustu lidí je tohle samozřejmost. Ale taky myslím, že je snadné se nechat lapit do pasti sociálních sítí a krásných fotek, a udělat díky nim nějaký neuvážený nákup. Napište mi do komentářů, jak to máte vy.


10. ledna 2019

Vše co jsem si pořídila v roce 2018

V článku o mých pravidlech (ne)nakupování jsem si stanovila výzvu, že si budu celý rok zapisovat, co kupuju (kromě jídla, kosmetiky a drogerie pro běžnou potřebu), k tomu si napíšu s jakým úmyslem věc kupuju a po delším čase napíšu zhodnocení, jestli věc naplnila má očekávání. Už dopředu vás musím upozornit, že ne všechny moje nákupy jsem vyhodnotila jako etické a potřebné.

Nevypisovala jsem sem věci, které jsem si přála/dostala k Vánocům, tím začnu případně v roce 2019, pokud budu podobný článek psát i za tento rok.

Únor

1. Náramky od Anita minimalist


Důvod nákupu

Kdysi jsem byla fakt maniak do doplňků a bižuterie.  Za poslední tři roky nosím denně pořád stejné naušnice a nenosím téměř žádné jiné doplňky, kromě zásnubního a snubního prstenu. Náramky od Anity mi ale učarovaly, jsou krásně miniamlistické a slibovala jsem si od nich, že je budu nosit denně a nebudu je skoro ani sundávat. Říkala jsem si, že se budou hodit ke všemu, navíc hrozně ráda podporuju tvůrčí lidi z ČR.

Zhodnocení

Ač mě to moc mrzí, náramky téměř nenosím. Měla jsem je na sobě jen první měsíc, od té doby téměř ne. Už uvažuju, že je někomu daruju, možná je dám do nějaké soutěže pro vás. Beru to ale pozitivně - aspoň jsem si definitivně uvědomila, že na doplňky, a náramky zvlášť, mě fakt neužije. A taky je vidět, že i přes má ne/nakupovací pravidla občas šlápnu vedle, nikdo není dokonalý :).


2. Závěsná kosmetická taštička


Důvod nákupu

Celkem často někam cestujeme. Nemusí ani jít o nějaké velké cestování přes půl světa, ale i jen víkendové pobyty nebo návštěvy u rodičů na víkend. Dlouho jsem chtěla nějakou kosmetickou taštičku, která by měla víc různých kapsiček, a hlavně, dala by se zavěsit na háček, pro případ, že někde není v koupelně polička. Takovou jsem našla na eshopu Poštovné zdarma. Líbilo se mi, že vypadá mininmalisticky, je omyvatelná, měla kapsičky, háček, no jevila se dokonale. Plánovala jsem si, že všechny ostatní taštičky pošlu někam dál a budu mít jen tuhle jednu dokonalou, která mi vydrží několik let.

Zhodnocení

Jenže se ukázalo, že jsem udělala dost unáhlený kup, přestože čas na rozmyšlenou jsem si dala, neprozkoumala jsem, co je to vlastně za eshop. Až po tom, co mi taštička asi měsíc nepřicházela, mi došlo, že je to prostě jen přeprodej věcí z asijských eshopů typu Ebay, Aliexpress nebo Wish. Možná si říkáte, že mi to mělo dojít hned už podle toho poštovného zdarma. Jenže tím, že už tři roky moc nenakupuju, přestávám se v tom orientovat. Jasně, nedělala jsem si iluze, že jde o nějakou lokální férovou výrobu, to zas ne, ale nečekala jsem šunt z Číny. Takže se stalo to, co asi čekáte. Taštička se mi po půl roce používání začala párat. Navíc je celá taková pochybná, zipy se zasekávají a tak, no nebyl to dobrý kup. Samozřejmě ji budu využívat co nejvíc to půjde. Na výběru případné další si dám víc záležet.

Březen

3. Khaki svetřík second hand


Důvod nákupu

Už víc než dva roky sháním obyčejný lehký svetřík v khaki barvě. Přesně na takový jsem narazila v jednom second handu v Brně. Je to takový lehčí svetřík, který je fajn přehodit přes šaty, když už jsou v létě chladnější večery nebo se dá nosit i na podzim pod kabát. Můj plán byl, že ho vynosím k hodně věcem, které už v šatníku mám. V second handu občas nakupuju, protože je to jeden ze způsobu, jak nakupovat pomalou módu

Zhodnocení

U tohoto nákupu se všechna má očekávání naplnila, nosím ho často, hodí se ke spoustě věcem, zatím drží, přestože je původně z Háemka. Téhle koupě nelituju.

4. Sportovní podprsenka Lidl


Důvod nákupu

Nevím, jestli jste si toho taky všimli, ale mám pocit, že v posledních pár letech se v jistých kruzích rozjel bojkot klasických podprsenek s kosticemi. Nechci tady zabíhat do velkého vysvětlování důvodů, zkrátka některé výzkumy prý ukazují, že klasické podprsenky nejsou moc vhodné, protože zabraňují správnému proudění lymfy, nevím, nejsem odborník. Ale protože já jsem pro vyzkoušení každé alternativní srandy a v nošení podprsenky, která člověka tlačí se též nějak nevyžívám, řekla jsem si, že to zkusím. Ano, vím o tom, že většina žen nosí špatnou velikost a typ podprsenky, byla jsem ve specializovaném obchodě, nechala jsem si poradit, ale pořád je kosticová podprsenka něco, co člověk cítí a omezuje ho to, na tom se asi shodneme. Mým očekáváním bylo, že to zkusím a uvidím, jestli je to pro mě. Protože se jednalo o věc spíš na otestování, nechtělo se mi moc investovat, a z druhé ruky bych si spodní prádlo taky nekoupila, zvolila jsem proto Lidl.

Zhodnocení

Sportovní podprsenka je rozhodně pohodlnější a potvrdilo se mi, že kostice nepotřebuju. Zjistila jsem ale, že ani sportovní podprsenka pro mě není na běžné nošení ideální, víc by mi seděla jen nějaká braletka. Rozhodla jsem se proto podpořit českou návrhářku spodního prádla LNKrules, a pořídit podprsenku bez kostic u ní. O té si už ale přečtete až v rekapitulaci za rok 2019, zatím jsem ji nepořídila. Tuhle sportovní z Lidlu samozřejmě nevyhodím, využiju ji na sport.

Duben

5. Batoh


Důvod nákupu

Potřebovala jsem batoh, který by odpovídal velikosti příručního zavazadla.V danou chvíli jsem ale nechtěla ani nemohla investovat několik tisíc do batohu, takže jsem se rozhodla pro koupi obyčejného batohu z eshopu Bezpotisku. Moje představa byla taková, že ho budu využívat na každé kratší cestování a vše se mi do něj pohodlně vejde.

Zhodnocení

Batoh využívám velmi často, dokonce jsem s ním jela i na dvoutýdenní svatební cestu do Portugalska, vše se mi tam pohodlně vešlo. Myslím, že několik dalších let mi vydrží.

Květen

6. Sukně a 7. šaty Mohito


Důvod nákupu

Letos jsme byli na pěti svatbách. Přestože jsem jinak spokojená s tím, že můj šatník čítá velmi málo kousků oblečení, pro tolik svateb jsem neměla co na sebe, protože jsem nechtěla jít na každou ve stejných šatech. Půjčení od kamarádek u mě moc nepřipadá v úvahu, protože skoro každá má menší velikost než já a navíc ty kamarádky byly snad na všech těch svatbách taky :D. Po dlouhém zvažování jsem si řekla, že jedny nové šaty a sukni na léto prostě vynosím. Nakonec jsem ale nákup nechala dost na poslední chvíli, tak to skončilo u vběhnutí do Mohita, kde už mám z minulosti potvrzeno, že tam mají hezké věci, které mi sedí, a část z nich je dokonce ušita v Evropě, tak to snad není ze sweatshopu.

Zhodnocení

Šaty i sukni jsem nosila celé léto, nejen na svatby, určitě je využiju ještě několik let, nevypadají, že by se v nejbližší době měly rozpadnout.

8. Boty na svatbu


Důvod nákupu

Ten je jasný - svatba. S nákupem bot na svatbu jsem docela otálela, protože jsem si s ním vůbec nevěděla rady. Neměla jsem čistě bílé šaty a nechtěla jsem ani bílé boty. Šaty byly do růžova, tak jsem i boty chtěla buď tělové nebo pudrově růžové. Chtěla jsem je ale taky vynosit i po svatbě, aby nebyly koupené jen k jednomu účelu. Jenže si neumím představit moc příležitostí, kam bych si vzala pudrově růžové boty, k mému běžnému oblečení to moc nejde. Všechny kamarádky, které se ten rok vdávaly taky, mají větší nohu než já, takže půjčení taky nebylo řešení. Nakonec jsem našla boty na Zootu a řekla jsem si, že je potom prostě pošlu dál, aby měly využití. Zatím je mám stále doma a uvidím, jestli je na jaře a v létě k něčemu nevytáhnu, kdyby ne, poslouží třeba nějaké další nevěstě.

Zhodnocení

Boty jsou moc krásné, každý mi je na svatbě chválil. Jsou to takové balerínky s mašličkou, neuměla jsem si představit, že bych se vdávala v podpatkách. Svůj účel splnily víc než dobře, uvidím, jaký bude jejich další osud. Jestli někdo sháníte boty na svatbu, napište mi :).

9. Podprsenka pod svatební šaty


Důvod nákupu

Vůbec jsem necítila nutkání mít na svatbu nějaké speciální a nově koupené spodní prádlo. Dokonce jsem doma měla obyčejnou tělovou podprsenku, která odpovídala tomu, jakou mi doporučovala Marie, která šila moje šaty. Jenže nakonec se tahle podprsenka asi tři měsíce před svatbou zničila (už jsem ji měla celkem dlouho). Chtěla jsem si už tehdy nechat ušít podprsenku u zmiňované LNKrules, ale bohužel nešije nic v tělové barvě, bílou jsem nechtěla. Nakonec jsem podprsenku koupila u mé osvědčené české značky Triola, kde prodavačky vždy ochotně poradí.

Zhodnocení

Podprsenka padla jak ulitá, pod šaty nebyla vůbec vidět, je ohromně pohodlná a nosím ji i nadále a ještě dlouho budu.

10. Látka na sukni


Důvod nákupu

Dlouho jsem měla vysněnou sukni, kterou jsem nikde nenašla, tak jsem se rozhodla ji ušít. Původ látek zatím moc neřeším, i když vím, že i to může být problematické (časem k tomu třeba dojdu). Látku jsem koupila v brněnském obchodě Dům látek. Sukně je vhodná na podzim i na jaro a léto a barevně se hodí k mým dalším věcem v šatníku.

Zhodnocení

Sukně se mi povedla, dostala jsem na ni hodně pochval a každého zajímalo, odkud ji mám. Rozhodně ji využiju na maximum.

Červenec

11. Svatební šaty


Důvod nákupu

Jak jsem psala už v článku o svatbě, nedokázala jsem si představit, že bych se vdávala v půjčených šatech, ani že bych vůbec vešla do půjčovny svatebních šatů. Chtěla jsem si zažít ten proces, kdy jsou šaty šité přesně mně na míru podle mých představ, chodím na zkoušky a sleduju jak šaty postupně vznikají. Byl to fakt krásný zážitek. Šaty jsem po svatbě hodlala buď prodat nebo si je nechat přešít na něco, co by se dalo nosit i na jinou příležitost.

Zhodnocení

S šaty jsem byla naprosto spokojená, cítila jsem se v nich pohodlně, vůbec jsem neměla potřebu se později na svatbě převlékat. Zatím jsem je neprodala ani nenechala přešít, nemůžu se totiž nějak rozhodnout, tak to nechávám uzrát. Jestli se některá z vás vdává a šaty se vám líbí, nebojte se napsat :).

Srpen

12. Plavky

Důvod nákupu

Pořádné plavky, se kterými bych byla spokojená, jsem neměla ani nepamatuju. Možná jste četli můj předloňský článek o tom, jak mě semlel obchoďák, když jsem sháněla plavky. Předloni jsem neuspěla, ale v roce 2018 jsem si řekla, že si plavky nechám ušít. Narazila jsem na šikovnou  a moc sympatickou Vendulu z Troye. Plavky jsem si navrhla úplně podle mých představ - úplně jednoduché s trojúhelníkovým vrškem. Navíc mi je Vendula ušila oboustranné - z jedné strany tmavě modré, z druhé khaki. Cenově vyšly dokonce skoro stejně jako když si kupujete plavky v klasickém řetězci.

Zhodnocení

S plavkami jsem maximálně spokojená, rozhodně byl tohle jeden z nejlepších nákupů v minulém roce.

Září

13. Černé šaty second hand

Důvod nákupu

Měla jsem jedny obyčejné černé bavlněné šaty, které byly mé oblíbené, daly se nosit pro spoustu příležitostí. Bohužel jsem je ztratila na fesťáku. Hledala jsem proto za ně náhradu, kterou jsem našla v second handu.

Zhodnocení

U tohoto nákupu jsem si byla úplně jistá, že je správný, protože jsem věděla, že šaty budu nosit skoro pořád.


14. Kalhotky Reparáda

Důvod nákupu

Brněnskou Reparádu mám moc ráda. Šijou krásné věci v duchu pomalé módy. Už delší dobu jsem si brousila zuby na jejich bambusové kalhotky, protože jejich materiál má jen samé super vlastnosti. V září mi byly nabídnuty k vyzkoušení, což jsem s radostí přijala.

Zhodnocení

Kalhotky jsou moc pohodlné a materiál je ohromně příjemný. Jakmile budu potřebovat doplnit zásoby spodního prádla, určitě půjdu do Reparády.

Říjen

15. Peněženka Playbag

Důvod nákupu

Moje peněženka se už delší dobu rozpadala, nákup nové jsem odkládala. Chtěla jsem nějakou minimalistickou, do které se vejde jen to nejnutnější, aby mě to nelákalo nosit v peněžence binec a zbytečnosti. Původně jsem z etických důvodu nechtěla koženou, ale po dlouhém zvažování jsem se rozhodla právě pro kůži. Jsem totiž přesvědčena, že je to materiál natolik kvalitní, že mi peněženka vydrží i deset let, nebo mě dokonce přežije. Myslím, že zkazit by se na ní mohl jedině zip a ten bych když tak mohla dát vyměnit. Vyrábějí se už sice různé náhražky kůže, ale popravdě nevím, jestli některý z takových materiálů je stejně odolný a trvanlivý. Moc se mi to nechtělo testovat, abych za tři roky nekupovala zase novou.

Zhodnocení

V peněžence nosím jen platební kartu, občanku, průkaz zdravotního pojištění a peníze. Všechny věrnostní karty jsem si nahrála do mobilu a nemůžu si to vynachválit. Nic z toho všeho, co jsem v peněžence před tím tahala, mi nechybí. Dispozicemi mi peněženka maximálně vyhovuje, vejde se mi i do té nejmenší kabelky.


Shrnutí


  • za rok 2018 jsem si pořídila 15 věcí
  • 11 věcí je oblečení, boty nebo spodní prádlo
  • 9 věcí považuju za etický nákup nebo podpoření pomalé módy
  • 6 věcí etickým nákupem nebylo, z toho 3 nákupy přímo podpořily pochybné výrobce (u zbývajících 3 si nejsem jistá)
  • 3 věci nesplnily moje očekávání a znovu bych si je nekoupila (náramky, kosmetická taštička, podprsenka z Lidlu)
  • 1 věc zpětně hodnotím jako zbytečný nákup (náramky)
  • ve 4 měsících jsem si nekoupila ani jednu věc

Celkově v oblasti nákupů hodnotím rok 2018 pozitivně. Jasně, mohla bych být na sebe naštvaná, že jsem uskutečnila několik neetických nákupů, které nebyly v duchu pomalé módy, ale k čemu by to bylo? Už jsem na mém blogu psala víckrát, že nic nechci dotahovat do extrému a vyčítat si, když se něco nepovede na 100%. Naopak se chválím, že jsem věcí koupila tak málo. Rozhodně jsem měla spoustu momentů, kdy jsem něco chtěla pořídit, ale neudělala jsem to (mohlo by být zajímavé i tohle v příštím roce sledovat).

Myslím, že je důležité zdůraznit, že jsem nenakoupila žádné zbytečnosti na svatbu, což považuju za největší úspěch. Žádné dekorace apod. Spoustu věcí jsem si půjčila, nebo je nakonec nerealizovala.

Musím ale přece jen přiznat, že ty podpořené pochybné eshopy mě fakt mrzí. Beru to ale jako skvělou lekci do budoucna.

A co vaše nákupy v roce 2018? Bylo jich málo, moc nebo tak akorát? Řešíte, jestli oblečení, které kupujete vzniklo v duchu pomalé módy? Nakupujete impulzivně nebo své nákupy promýšlíte? Všechno mě to zajímá, napište mi do komentářů :). Já chci rozhodně v podobném duchu pokračovat a nákupy ještě víc omezovat. A nezapomeňte, že ať už jste nakupovali víc nebo míň, nevypovídá to nic o tom, kdo je "lepší minimalista", protože to není o počtu věcí, ale o tom, jestli je využijeme.







21. prosince 2018

Moje inspirace v roce 2018

První a zatím poslední článek o tom, kdo je pro mě inspirací jsem psala v květnu 2016. Od té doby jsem objevila další inspirativní lidi, a chci vám o nich dát vědět :). Jsou to lidi z oblasti minimalismu i zero waste.

Sustainably Vegan

Sustainably Vegan je britská youtuberka žijící v Londýně. Zaměřuje se hlavně na zero waste, i když teď už to nazývá spíš low waste, což je mi sympatické. Točí videa i o minimalismu, udržitelné módě, najdete u ní tipy na domácí výrobu čisticích prostředků nebo kosmetiky a taky jak ušetřit. Podle mě má jedinečný styl točení videí, dává si na nich fakt záležet. Ačkoli má v názvu kanálu slovo vegan, samotnému veganství se tolik nevěnuje.


Gittemarry Johansen

Tahle bohémka mě fakt baví! Sleduju ji hlavně na Youtube a Instagramu, ale píše i blog. Gittemary je z Dánska, videa natáčí anglicky a samu sebe definuje jako Urban Hippie a Zero Waster. Natáčí videa o Zero Waste nákupech, nákupech oblečení ale i vybavení do bytu z druhé ruky nebo taky o výrobě kosmetiky. Narazila jsem na ni skrz video, kde vyrábí řasenku z mandlí. Najdete u ní recepty na výrobu další dekorativní kosmetiky. Moc se mi líbí, že ukazuje, že je možné celý byt vybavit nábytkem z bazaru a vypadá to parádně. Zrovna její byt teda moc minimalistický není, já sama bych preferovala míň věcí, ale jde mi o tu myšlenku, že není potřeba vše kupovat nové.

Matt D'Avella

Matt je režisérem slavného dokumentu Minimalism: A Documentary About The Important Things, který můžete zhlédnout na Netflixu. Dokument byl nápadem Joshuy a Ryana z The Minimalistis, o kterých jsem psala v prvním článku o lidech, kteří mě inspirují. Ale zpět k Mattovi. I on natáčí videa na Youtube. Jsou pojaty stručně, jasně a často jsou i vtipné. Podívejte se třeba na jeho video o tom, jak se na 30 dní vzdal sociálních sítí. Kromě videí natáčí i podcast The Ground Up Show, který má inspirovat hlavně kreativní lidi, aby se někam se svou tvorbou posunuli. Ale myslím, že i pro nekreativce je to dost inspirativní.

Naruby life

A teď už zůstaneme v Čechách. Teda tihle blogeři jsou Češi, ale momentálně se tam nenachází. Naruby life jsem objevila před pár měsíci. Je to rodina se čtyřmi dětmi, která se v létě rozhodla, že vyrazí obytňákem po Evropě. Už takhle cestují několik měsíců, jen s málem a podle toho, co vidím na jejich Instagramu, dost jim to prospívá :). Říkají o sobě, že jsou rodina, která v sobě našla odvahu vystoupit ze zaběhnutých kolejí a vydala se na cestu naruby. Společně poznávají svět, udržitelný způsob života i domácí vzdělávání. Na cestách se zabývají WWOOFingem (world wide opportunities on organic farms) - pracují jako dobrovolníci na různých farmách, kde mají za svou práci k dispozici ubytování a stravu.

Weef

Veroniku asi hodně z vás zná. Je to Youtuberka a blogerka, která se světem sdílí svoje cestování, minimalismu i zero waste život. Momentálně má oficiální základnu v ČR, ale často lítá někde po světě. Její videa mě baví, jsou kvalitní, a navíc má Verča super srozumitelný a příjemný projev. Podobně jako já, i ona bývala blázen do oblečení a doplňků, ale postupně došla k tomu, že věcí k životu potřebuje opravdu málo. Myslím, že zvlášť v cestování to člověk fakt ocení. Já už v poslední době cestuju jenom s příručním zavazadlem a nemůžu si to vynachválit. Verča natočila třeba i video právě na tohle téma. Dost souzním i s jejím krátkým videem o tom, proč minimalismus dává smysl a proč s ním začít.

Kateřina Bartoňová

Katku jsem objevila na Instagramu náhodou, a moc se mi líbí, co dělá. Přešívá staré oblečení na tašky na nákup nebo kosmetické taštičky, které jsou fakt krásné! A navíc to všechno umí tak hezky nastajlovat na fotkách, radost pohledět. Kromě upcyclingu se zabývá i pomalou módou. Katka momentálně nepíše blog ani netočí videa, ale na Instagramu je hodně aktivní a její fotky jsou fakt inspirativní i co se týče výroby různých jednoduchých přírodních dekorací, a má to zkrátka doma všechno moc hezké.

Czech Zero Waste

Holky z Czech Zero Waste asi taky všichni znáte. Myslím, že holky píšou asi nejsledovanější český blog, který se zaměřuje přímo na zero waste. Sleduju je už od jejich začátků a jsem moc ráda, že je sleduje stále víc lidí a rozšiřuje se tím povědomí o snižování odpadu. Czech Zero Waste (nebo aspoň jednu z nich) můžete často vidět na různých akcích, které se zabývají právě bezodpadovostí, a dokonce jste jejich přednášku o propojenosti zero waste a minimalismu mohli vidět i na našem minimalistickém festivalu Stačí málo :). Mám moc ráda článek o zero waste svatbě nebo o tom, co vše ne/potřebuje miminko.


A co vy a vaše inspirace? Podělte se v komentářích, které blogy nebo Youtube kanály rádi sledujete. Ráda objevím zase někoho nového.




27. listopadu 2018

Dopis Ježíškovi

Může minimalista psát dopis Ježíškovi? Nejen že může, ale měl by! Možná si říkáte, že minimalista přece nic nového nechce, naopak se věcí spíš zbavuje. Představa, že minimalista by si neměl nic nového kupovat, je celkem rozšířená a patří mezi hlavní mýty o minimalismu. Pravdou je, že od té doby, co se snažím žít minimalisticky, nakupuju mnohem míň než dřív (některé věci už nekupuju vůbec, psala jsem o tom tady a tady). Neznamená to ale, že si už nesmím nic koupit. Spíš přemýšlím o tom, jestli to, co chci, skutečně potřebuju a bude mi to k užitku (psala jsem článek o mých pravidlech nakupování).

Určitě se každému z nás aspoň jednou stalo, že jsme k Vánocům dostali něco, co se nám nelíbilo nebo jsme pro to neměli využití. A myslím, že nikdo z nás nemá rád ten moment, kdy předstíráme radost nad něčím, co se nám nelíbí, nechceme toho druhého ranit. Díky dopisu Ježíškovi se tomuhle můžeme vyhnout a zároveň ušetříme svému okolí polámanou hlavu nad tím, co by nám měli dát.

Nejsou lepší Vánoce bez dárků?

Jistě, nejvíc minimalistické by bylo nedostat a nedávat žádné dárky. Mám kolem sebe pár lidí, kteří si dárky nedávají a raději přispějí finančně lidem v nouzi nebo organizacím, které pomáhají. Vlastně se dá říct (alespoň podle mojí sociální bubliny), že je to letos celkem trend - mrkněte na Vánoce bez uhlíku.  To se mi moc líbí, leč já a moji blízcí v této fázi ještě nejsme :). Já i Matěj si moc rádi dáváme dárky a děláme tomu druhému radost. Oba ale přemýšlíme nad tím, jestli dárky budou využité. Moc ráda vymýšlím, co by mým blízkým mohlo udělat radost a rozhodně se snažím nedávat lidem blbosti, které pak zahodí. Loni jsem psala o tom, jak vybírat smysluplné dárky. Takže pokud se ani vy nechcete (zatím) pouštět do Vánoc zcela bez dárků, nemusíte se cítit provinile, že huntujete planetu. Nemusíme přece volit mezi dvěma extrémy (nadkonzum nebo Vánoce bez dárků). Můžete zvolit cestu uvědomělého vybírání dárků pro druhé, a pro sebe si zajistit Vánoce bez blbostí právě dopisem Ježíškovi.

Můj dopis Ježíškovi

Na mém seznamu jsou věci, které bych si tak jako tak koupila sama. Popravdě nepíšu opravdový dopis, spíš všechno, co bych potřebovala během roku říkám Matějovi a on to pak všem vyřídí :). Forma je ale na vás, klidně můžete napsat dopis nebo poslat blízkým e-mail. A že pak nebudete mít překvapení? Já se tím o překvapení nepřipravuju, protože jakým způsobem Matěj moje přání rozdistibuuje mezi rodinné příslušníky, nechávám na něm, takže potom nikdy nevím, co pod kterým stromečkem najdu. Můžu si být ale jistá, že to vždycky bude něco, co využiju a neskončí to na dně skříně nebo v nadačním obchodě.

Tady jsou moje přání...

  • Poukázka do Reparády - dlouho tam pokukuju po bambusovém tričku a šatech
  • Budík - abych už neměla výmluvu, proč musím do ložnice s mobilem
  • Hrnek na kávu s sebou - protože můj současný mi nevyhovuje (ale samozřejmě ho někomu daruju)
  • Poukázka na přírodní kosmetiku 
  • Kniha o vyšívání 
  • Kniha Domácnost bez odpadu - dlouho jsem dumala, jestli ji chci, nedávno jsem měla možnost nahlédnout do ní a pročíst pár stránek a přišla mi moc poutavě napsaná, proto jsem se rozhodla, že v mé minimalistické knihovně nesmí chybět

A jak se vypořádáváte s minimalismem o Vánocích vy? Stává se vám, že dostáváte dárky, které nevyužijete a je vám pak líto se jich zbavovat, takže vám leží ve skříni?

17. listopadu 2018

Byla naše svatba minimalistická?

Na tuhle otázku nedokážu jednoznačně odpovědět. Je to tím, že pod minimalistickou svatbou si každý představíme něco jiného (stejně jako pod samotným minimalismem). Co je podle vás minimalistická svatba?

  • Jen vy dva a svědci? 
  • Nebo svatba bez "zbytečných" výdajů? Jenže co jsou to ty zbytečné výdaje?
  • Svatba bez dekorací?
  • Svatba dělaná svépomocí?

Takhle by se dalo pokračovat dál a dál podle toho, co vše si kdo může spojovat s minimalistickou svatbou. Proto nejde jednoznačně odpovědět. Popravdě, ne vždy bylo jednoduché se minimalismu držet, ale pojďme na to pěkně od začátku.


Po zásnubách

Spousta z vás si asi umí představit, co nastalo. S nadšením jsem začala prohledávat Pinterest a hledat inspirace na dekoraci, DIY nápady, šaty, květiny, účesy, dorty apod.  Po čase už mi Pinterest sám nabízel, co by se mi mohlo líbit a já si ukládala další a další fotky a nápady, které bych chtěla realizovat. Před zásnubami jsem na tyhle věci vůbec nekoukala, byl to pro mě nový svět. Začala jsem taky sledovat různé Instagramové profily svatebních dekoratérek a koordinátorek. No řeknu to na rovinu, trochu mě to semlelo, celý koncept minimalismu jakoby se mi vykouřil z hlavy. Dokonce jsem se v jednu chvíli nadchla i pro představu družiček, přestože mi to obecně připadá spíš jako americká tradice. Vymyslela jsem si, že svým družičkám ušiju sukně, vždyť svatba je až za rok, to se všechno stihne. Asi čtyři měsíce jsem jela na téhle vlně. Vymýšlela jsem furt něco nového, malovala si, kolik toho na svatbu vyrobím. Měla jsem na tyhle blbiny čas, protože místo i fotografku jsme už měli zařízené, a na většinu dalších věcí bylo brzy, všichni nás odkazovali, ať se ozveme až po novém roce.




Kam se poděl minimalismus?

Po novém roce jsem se začala shánět po látkách na sukně mých družiček. Jenže jsem nikde nemohla sehnat barvu, po které jsem toužila. Oblítala jsem všechny kamenné prodejny, prohlídla e-shopy a nic! Čas ubíhal a postupně se mi celý nápad s družičkama přestával líbit. Uvědomila jsem si, že jsem si to stejně vymyslela jen proto, že družičky budou se mnou vypadat krásně na fotkách. Prostě jsem byla zblblá z těch Pinterestů a Instagramů. Jenže jak to teď vysvětlím holkám, které jsem na sukně nalákala? Vlastně nebylo proč se strachovat, pochopily to, zachovaly se jako ty nejlepší kámošky a jedna z nich mi trefně připomněla, že o tyhlety blbosti přece stejně vůbec nejde a že si mám vzpomenout na minimalismus.



Jo vlastně! Já jsem minimalistka! Ani si neumíte představit, jak se mi v tu chvíli ulevilo. Došlo mi, že minimalismus umím krásně aplikovat do svých každodenních aktivit, ale svatba? To bylo něco úplně nového. Každý má nějakou představu, jak by měla svatba vypadat, co by tam nemělo chybět, co se naopak nehodí, koho byste měli a neměli pozvat. Stejně tak má jasnou představu Pinterest a Instagram - vaše svatba by měla být vystajlovaná, mělo by tam být tisíc světýlek, všude květiny, měli byste mít dárek pro každého hosta a takhle bych mohla zase pokračovat. Ale svatba je a měla by být hlavně o těch dvou, kteří ten den chtějí oslavit svoji lásku a začít novou etapu života, jakkoliv to může znít pateticky. Během plánování svatby jsem měla asi dva momenty, kdy jsem si řekla, že jsme do toho měli jít prostě jen se svědky a na všechen ten blázinec se vykašlat. Ale věděla jsem, že by nám to bylo líto. Chtěli jsme to oslavit s našimi blízkými. Takže vždy, když na mě přišly nějaké obavy a nejistoty, vzpomněla jsem si na minimalismus, stala se z něj taková kotva. Pravda je taková, že hosti na svatbu nejdou kvůli dekoraci, je jim celkem jedno dokonce i to, jaké máte šaty. Jdou tam kvůli vám a kvůli jídlu a pití :D. Odpovězte si sami, jestli si pamatujete, jakou svatební kytici měla poslední nevěsta, které jste byli na svatbě.


Co pro nás bylo důležité

Je to o nás dvou, ale zase vocaď pocaď. Když bychom se striktně drželi jen toho, že vlastně o nic nejde a je to jen o tom, že vstupujeme do manželství, vzali bychom se na radnici, podepsali papír a nikoho nezvali. Jak už jsem psala, tohle jsme nechtěli. Stejně tak jsme nechtěli jít do nějak výrazně alternativní svatby. Četla jsem o svatbách na vrcholku hor, o veganské svatbě, o svatbě bez alkoholu, o svatbě, kde všechno jídlo připravili svatebčané svépomocí. Zní to fajn, líbí se mi to, ale popravdě, neumím si představit, že naše prarodiče tahám někam na výšlap, nebo že mému taťkovi nedám flákotu masa. Líbí se mi udělat si svatbu po svém, ale chci při tom myslet i na hosty. Takže plánování bylo hodně o hledání rovnováhy a kompromisů. Byly ale oblasti, ve kterých jsme nechtěli ustoupit z požadavků, protože nám na nich záleželo.

Fotky

Jestli jste už svatbu plánovali, asi víte, jak se cenově pohybuje svatební focení. Já jsem z toho byla zprvu dost v šoku, ale když jsem se nad tím víc zamyslela, došlo mi, že je to adekvátní. Fotograf/ka je s vámi celý den, musí se na místo dopravit, je dost těžký úkol, aby nepřekážel/a v důležitých momentech, ale zároveň je zachytil/a přirozeně. A především po svatbě tráví ještě hromadu času nad úpravou fotek. My jsme si naši fotografku Annu Červinkovou vybrali na základě zkušenosti našich kamarádu, kteří se brali rok před námi. Moc se nám líbilo, jak fotografka přirozeně splynula s hosty, nikomu necpala foťák do obličeje  a hlavně se nám líbí její "snový" styl.


Společné focení s Matějem nám vyšlo na to nejlepší světlo. Bylo to v době, kdy už se všichni seznámili a mohli se vesele bavit i bez nás. Zajeli jsme kousek od místa svatby k lesu, celé focení zabralo asi jen 20 nebo 30 minut. Fotografka nás nijak neinstruovala, prostě jsme se jen procházeli lesem a měli chvilku jen pro sebe. Bylo to přirozené bez pózování.


Oblečení

Nedovedu si představit, že bych se vdávala v půjčených šatech, které už měl na sobě někdo přede mnou. Nedovedu si představit ani, že bych vkročila do půjčovny svatebních šatů a tam si zkoušela ty desítky až stovky modelů. Stresujou mě nákupy klasického oblečení, natož svatebních šatů. Bylo proto jasnou volbou, že si šaty nechám ušít. Kolegyně v práci mi doporučila brněnskou známou návrhářku Marii Mukařovskou. Musím se přiznat, že jsem ji neznala. Celý tenhle svatební svět byl pro mě až do zásnub naprosto neznámý. Nechat si ušít šaty od Marie byla ta nejlepší volba. Na téma vzniku mých svatebních šatů by se dal napsat celý článek, nebo dokonce celá série. Shrnout to jde jedině tak, že rozhodně doporučuju a přeju všem budoucím nevěstám, aby si zažily ten pocit, když vznikají jejich jedinečné svatební šaty přímo jim na míru, dle jejich představy. Šaty, které nikdo jiný mít nebude. Cenově šaty u Marie vyšly skoro stejně jako bych dala za podobné šaty v půjčovně. I když je to hloupost vůbec porovnávat, protože takové šaty bych v půjčovně rozhodně nenašla.

Matěj si nechal udělat oblek na míru v brněnském Cavalier. Myslím, že i on si celý proces užil. Moc se mi líbilo, že jsme na první schůzce byli spolu a mohli si vybrat detaily jako barvy nití, knoflíků, kde bude jaká kapsička, jaká bude barva podšívky apod.




Jídlo a pití

Nabídku rautu jsme upravovali fakt dlouho. Byli jsme limitovaní tím, co nabízeli v místě, kde se svatba konala, ale zároveň jsme nechtěli jen samé maso a klasiku, chtěli jsme vyhovět i vegetariánům nebo lidem, kteří maso tolik nemusí. V původní nabídce moc takových jídel nebylo (snad kromě hermelínu a zeleniny), takže jsme vyjednávali a podařilo se nám vyjednat i něco, co původně v nabídce nebylo. Hodně nám záleželo taky na dortu, protože Matěj sám peče a oba jsme hodně na sladké. Vybrali jsme dort od Bcake, který byl naprosto krásný a vynikající.

Co se týče alkoholu, asi víte, že když máte hostinu v restauraci/hotelu, alkohol se dost prodraží. Vyloučili jsme proto variantu open baru, ale zároveň jsme nechtěli, aby si hosté museli tvrdý alkohol platit sami. Tohle je obecně při plánování svatby velké téma. Už jsme byli na celkem dost svatbách a viděli jsme, že to každý řeší jinak. Někdo tvrdé nemá vůbec, nebo má jen slivovici, někdo má všechno. Báli jsme se i toho, že by se někdo hodně opil (v srpnu byla obrovská vedra) a dost lidí z našeho okolí nám tvrdý alkohol vymlouvalo. Nakonec jsme zvolili kompromis, k dispozici jsme měli tři druhy v omezeném množství. Až by se to dopilo, už by prostě nebylo. Ale bylo takové horko, že všichni pili pivo a tvrdého se vypilo celkem málo.

Hosté a zábava

Dávám to sice na poslední místo, ale hosté pro nás byli samozřejmě nejdůležitější. Když jsme si představovali, jak bude svatební den probíhat, napadaly nás (teda hlavně mě) všechny možné scénáře o tom, co by se mohlo pokazit. Vždycky jsme ale došli k uvědomění, že nejvíc by nás mrzelo, kdyby někdo z našich blízkých nemohl dorazit. Takže rozbitý dort, nepovedená dekorace nebo déšť byly stejně nic proti tomu, kdyby někdo nepřijel.

A když už všichni vážili takovou cestu, bylo pro nás podstatné, aby se dobře bavili. Vytvořili jsme proto s Matějem kvíz, ve kterém byly otázky týkající se nás dvou. Hosty jsme rozdělili do skupin, kde byli namíchaní kamarádi i rodina a soutěžili v tom, kdo nás nejvíc zná. Mezi výhrami pak byly maličkosti, které máme rádi - vyšívací sada, avokádo s návodem k vypěstování, koření na indické jídlo s receptem, vietnamský filtr na kávu, kaktus, Matějovy oblíbené bonbóny, lahvička absinthu od Žufánka a plátěná taška z našeho oblíbeného festivalu v Boskovicích.


V čem jsme se drželi minimalismu


Místo

Naší hlavní podmínkou bylo, aby se vše odehrálo na jednom místě - obřad, hostina i spaní. Když hosté přijedou, nebudou už muset řešit další přejezdy. Taky se nám líbilo to pohodlí, že si každý mohl kdykoliv odejít odpočinout na pokoj a nemuseli jsme řešit odvozy, když se pil alkohol. Bylo velké horko, takže hostům přišlo vhod i to, že se měli kde převléknout. Navíc jsme si pak ráno dali ještě společnou snídani :).

Dekorace

Celé to pinterestové a instagramové svatební šílenství se promítá hlavně do dekorace. Ačkoliv zpočátku to na mém Pinterestu vypadalo úplně jinak, nakonec jsme se dost drželi minimalismu.

Od začátku jsme věděli, že naše svatba rozhodně nebude mít žádnou barvu. Nejde ani spočítat, kolikrát se nás někdo ptal, jakou barvu bude mít naše svatba. Tenhle koncept jsme nikdy moc nechápali. Ani po našich hostech jsme nevyžadovali, aby své oblečení ladili do nějaké barvy. Neměli jsme na stolech žádné běhouny ani barevné ubrousky. A hlavně žádnou organzu! Doprostřed stolu jsme dali pár větviček se zeleným listím, ubrousky byly prostě bílé. Zpočátku se nám oběma líbily takové ty dřevěné kola na stůl, na které se dají květiny nebo svíčky (kdo z vás byl letos aspoň na jedné svatbě, asi víte, co myslím:)), ale nakonec jsme se i tady drželi minimalismu.




Vázy jsem měla ze sklenic z Nemléka a svícny ze sklenic od jogurtů. Sklenice a vázy jsem nasbírala sama a od lidí na Facebooku v zero waste skupině, po svatbě jsem je zase poslala dál. Skoro celou dobu jsem si plánovala vázy i svícny nazdobit jutou, provázkem nebo stužkama, ale i od toho jsem upustila. Vázy jsem nakonec nechala jen tak a skleničky od jogurtů jsem pomalovala bílou fixou na sklo.




Co se týče květin, svoji kytici, kytice pro maminky a pro svědkyni jsem nechala udělat v květinářství, ve kterém pracuje moje kamarádka, protože se mi líbila představa, že mi kytky naváže podle toho, jak mě zná a co by se ke mně hodilo. Na stoly jsem měla v plánu kytky vypěstovat a doplnit je lučním kvítím. Pěstování se mi zadařilo, měla jsem nádherné jiřiny v bordó barvě, ale luční kytky v tom suchu a horku vůbec nebyly. Takže jsme den před svatbou nakoupili pár kytek jen tak volně a společně s Matějem jsme je pak aranžovali do váziček i s mýma jiřinama.




Místo obřadu bylo vyzdobeno velmi minimalisticky. Kytek bylo tak akorát, žádné lucerničky, bílé povlaky na židlích (ty bych teda odmítala i kdybych nebyla minimalista), "záclony" na slavobráně apod. Původně jsem plánovala i nějaké šišky, mech, ale ani to se nekonalo, vše jsme "osekali" na co největší jednoduchost. Slavobránu jsme nechali nazdobit zase jen zelenými větvemi a do listí jsme nechali "posadit" origami jeřáby, které jsme s Matějem a našimi kamarády vyráběli. Jeřáby jsme měli i vevnitř na trámech. Matěj mi od začátku našeho vztahu skládal origami jeřáby z obalů od žvýkaček nebo z kdejakého papíru, co někde našel, takže pro nás měli osobní význam.


Místo, kde jsme měli svatbu nás okouzlilo hlavně svou krásnou zahradou s rybníkem. Nakonec rybník vypustili kvůli suchu a tráva byla suchá a žlutá. Jsou věci, které člověk prostě neovlivní. A ač mě to při příjezdu den předem dost vyděsilo, postupně jsem si řekla, že se nebudu stresovat tím, co nejde změnit. 








Počet hostů

Už když jsme se bavili o svatbě dávno před zásnubami, shodli jsme se, že chceme menší svatbu. Ani jeden z nás není rád středem pozornosti a obřad jsme považovali za něco celkem intimního a nepotřebovali jsme tam mít kdekoho. Představovali jsme si tak 25 lidí, což se záhy ukázalo jako nereálné, protože to by se nám tam nevešli žádní kamarádi. Nakonec jsme počet hostů stanovili na 40 lidí a bylo to pro nás tak akorát. Měli jsme tam nejbližší rodinu a všechny naše blízké kamarády. 

Možná sami víte (nebo to poznáte, až to budete muset řešit), že seznam hostů je velké téma. Často mají lidi v okolí tendenci vám do toho mluvit, nebo se zvou lidi ze slušnosti. My jsme si celou dobu stáli za tím, že chceme spíš malou svatbu a že tam budeme mít jen ty opravdu nejbližší.

Tradice

Je mnoho tradic, které nám nedávají smysl - spaní odděleně den před svatbou, podvazek, rozbíjení talíře, jedení z jednoho talíře děravou lžící a s bryndákem, obřad dopoledne nebo v poledne, oddělená rozlučka se svobodou, únos nevěsty (ten jsme předem zakázali). Rozumím tomu, že tradice z něčeho vycházejí a nějaký smysl mají, ale my dva jsme k nim neměli žádný vztah a nehodlali jsme je dodržet jen proto, že by se to mělo.

Kromě zákazu únosu nevěsty jsme lidem dali předem vědět i o tom, že bychom nechtěli ohňostroj ani lampiony štěstí. Ohňostroje nás moc neberou, tak jsme chtěli ať si lidi případně ušetří peníze. Lampiony štětí v tom obrovském suchu nebyly dobrý nápad, navíc zbytky z nich se pak válejí kdovíkde. 

Co jsme dodrželi a líbilo se nám, jsou prstýnky, krájení dortu, první tanec a házení kytice.

Dárky a výslužky hostům

Na každé svatbě, na které jsem kdy byla, vždycky zbylo jídlo o sladkosti. Nedává mi proto smysl nechávat si péct koláčky ještě zvlášť do výslužek nebo ke svatebním pozvánkám. Od jedné kamarádky jsem dokonce slyšela, že se u nich výslužka dává každému svatebnímu dodavateli - kadeřnici, vizážistce apod. Říkala jsem si, že jestli tihle lidi dostávají každý víkend na každé svatbě koláčky, asi to už nemají kam dávat, a taky proč bych dávala koláčky cizím lidem, když jim za jejich práci platím? Výslužky jsme měli, ale jen z toho, co zůstalo, a vyšlo na všechny.




Dárky pro hosty jsme žádné neměli. Osobně se mi to zdá jako zbytečný výdaj navíc, a taky jsem zažila jako dárek pro hosty věci, které se pak nedají na nic moc využít - různé upomínkové předměty se jménem novomanželů (magnetky, placky apod.) Myslím, že hlavní jsou na svatbě ty společné chvíle, ne dárky.

Oběd

Od začátku jsme chtěli odpolední obřad. Odmítala jsem vstávat někdy v sedm ráno, abych se mohla učesat, nalíčit a už v jedenáct nebo ve dvanáct mít obřad v tom nejsilnějším slunci. Vstali jsme s Matějem pomalu, dali si společně snídaní, pak dorazili kamarádi, kteří nám pomohli doladit poslední detaily. Na všechno jsme měli čas, bez stresu.

Líbila se nám představa svatby bez klasického formálního oběda, prostě jen s rautem po obřadu. Rodina ale jela z daleka (svatba byla v Jihomoravském kraji, naše rodiny jsou z Moravskoslezského) a mně se nelíbilo, že by si  museli dát oběd na rychlo někde po cestě. Proto jsme to udělali trochu obráceně - ještě před obřadem jsme si dali oběd jen s rodinou. Tam jsem ještě neseděla ve svatebních šatech, rodina měla prostor se v komornější atmosféře seznámit a já jsem měla jistotu, že k obřadu nebudou hladoví. Oběd byl bez předkrmu a bez škrobenosti, prostě jsme si jen užili chvilku času společně ještě než to vše vypuklo.

Prsteny

Měli jsme jasno v tom, že chceme jen jednoduché tenčí kroužky z bílého zlata, bez ornamentů, bez různých barev zlata, bez kamínků, bez kombinace lesklého a matného, prostě čistá jednoduchost. Matěj přesně takový má, já jsem nakonec zvolila tři malé kamínky, protože se mi na mě čistý kroužek nelíbil, zdálo se mi to jak kroužek od klíčů :). Přesto si myslím, že i můj prsten je pořád dost jednoduchý.




Největší radost ale mám z toho, co máme vyryto uvnitř. Nechtěli jsme jména ani datum svatby. Přece si pamatuju koho a kdy jsem si vzala za manžela, že :). Byli jsme rozhodnutí, že tam nebudeme mít nic. Ale pak mě napadlo se zlatníka zeptat, jestli by se dovnitř nedal vyrýt nějaký znak podle našeho vlastního návrhu. K našemu údivu řekl, že to není problém, ať mu nakreslíme cokoliv. Takže uvnitř prstenu máme symboly, které pro nás znázorňují toho druhého. Pobavilo mě, jak se zlatníkovi rozzářily oči, když jsme mu to zadávali. Byl rád, že nebude rýt další jméno a datum. Ale možná kdyby tuhle možnost víc nabízel, tak by toho lidi využívali.


Držet se intuice

Uf, jestli jste dočetli až sem, jste borci! Chci ještě na závěr napsat, že je podle mě fajn držet se intuice a nenechat se zviklat tím, co druzí (ať už ti kolem vás nebo ti na sociálních sítích) říkají, že by se mělo. Samozřejmě sama vím, jak může být těžké se v tom zorientovat. Když na vás všude vyskakujou fotky dokonalých svateb a dalších a dalších nápadů, o kterých si myslíte, že je musíte zrealizovat i na svojí svatbě, je těžké v tom všem udržet nějaký balanc. Asi nikdo nechce mít škaredou svatbu, že jo :). Ale to věčné porovnávání se s ostatníma, které se ještě násobí díky sociálním sítím, to je peklo, teda aspoň pro mě někdy bylo. Nejvíc mi v tom pomohlo mít minimalismus jako svoji kotvu, díky které jsem si uvědomila, co je zbytečnost a čím se mi nechce zabývat.


Na závěr ještě perlička. Konfety se sice dají koupit za pár korun, ale Matěj je takový detailista, že jsme je nakonec vyráběli sami. Nelíbily se mu barvy konfet, které se prodávají. Takže jsme po večerech děrovačkou vyráběli konfety ve tvaru jednorožců. Kornouty jsem vyrobila z papírových tašek z Rohlíku a Tesca.


V něčem naše svatba byla minimalistická, v něčem ne, ale byla hlavně taková, jakou jsme ji chtěli my :). A co vy a vaše svatba? Byla minimalistická? Jestli jste svatbu ještě neměli nebo ji neplánujete, napište mi, jak si představujete minimalistickou svatbu.

21. října 2018

Dalších 20 věcí, kterých se můžete zbavit


Dnešním článkem navazuju na seznam 15 věcí, kterých se můžete zbavit. Podle sledovanosti článků jsem si všimla, že vás podobné seznamy zajímají, proto jsem sestavila další. Opět jde o věci, které můžete poslat dál bez velkého rozmýšlení, protože je opravdu potřebovat nebudete. Samozřejmě každý jsme jiný, takže to neznamená, že tenhle seznam musíte slepě následovat, prostě si z něj vezměte, co vám dává smysl :).

1. Návody

Kolikrát jste vytáhli návod k pračce nebo k vysavači? Možná jste do nich nakoukli hned po zakoupení nového spotřebiče. Často zrovna když návod potřebujeme, nemůžeme ho najít. Všechny návody se ale dají najít online, takže není důvod ty tištěné skladovat.

2. Prošlé jídlo

Asi si řeknete, že přece nemáte doma prošlé jídlo. No v lednici možná ne, tam bývají netrvanlivé potraviny, ale co špajz? Opravdu můžete s čistým svědomím říct, že někde vzadu nenajdete prošlé koření nebo mouku?

3. Kuchyňské vychytávky

Mám na mysli všechny možné kráječe (ideálně na každý druh ovoce jiný), vykrajovátka, která nikdy nepoužijete nebo duplikáty něčeho, co stačí mít v kuchyni jednou.

4. Zbytečnosti z peněženky

Nedávno jsem si pořídila minimalistickou peněženku, která má jen jednu kapsu rozdělenou přihrádkou na mince. Musela jsem se proto zbavit všeho možného, co jsem měla ve staré peněžence. A to bylo, panečku, věcí! Našla jsem tam průkazku z práce, kde už víc než dva roky nepracuju, samozřejmě několik vizitek lidí, kterým jsem nikdy nevolala, účtenky, vstupenky do kina a hlavně karty, karty a zase karty (ty věrnostní). Všecko šlo pryč a jak se mi ulevilo :).


5. Knihy, které (znovu) nebudete číst

O knihách jsem nedávno napsala článek. Máte doma knihy, které jste už četli a znovu to neplánujete? Nebo knihy, které jste si koupili před půl rokem, a dodnes jste se k nim nedostali? K čemu mít doma knihy, které nikdo nečte?


6. Hrnky

Vypozorovala jsem, že s Matějem střídáme každý dva oblíbené hrnky, zatímco ty ostatní smutně stojí na poličce. Nechali jsme si ještě další tři pro návštěvy, a všechny ostatní poslali dál. 


7. Staré časopisy

Časopis, který jste jednou přečetli, velmi pravděpodobně nebudete číst znovu. Tedy pokud nejste můj Matěj, který mi už pět let tvrdí, že ty nahromaděné Levely ještě bude číst! Jak pěkné by to bylo, kdyby se jich zbavil, ale o tom jsem už psala tady.


8. Učebnice ze školy

Jakmile dostudujete, už ty knížky neotevřete, no fakt! Jó, taky jsem za knížky na vysoké utratila pěkný majlant (teda vlastně moji rodiče), takže jsem si je pár let nechávala z lítosti a nostalgie. Ale nemá to smysl. Některé jsem prodala a jiné darovala do knihoven.


9. Narozeninová přání

Často jsou obsahem krabic s nostalgickými předměty. I já takovou krabici mám (přece jen nejsem ještě úplně "bezcitný" minimalista, a a asi ani nebudu), ale narozeninová přání v ní nemám. Upřímně, co je na nich vlastně osobního? Drtivá většina přání, která lze sehnat běžně v obchodech, mají nevkusný design a text v nich bývá předtištěný. Každý rok je dostáváme od těch stejných lidí, ale je to jen taková formalita v obálce.


10. Přebytek věšáků

Zvlášť pokud jste už prošli minimalizováním šatníku, asi vám teď přebývají věšáky. Pryč s nimi, aspoň vás to nebude lákat je zaplnit.


11. Kosmetické taštičky

Skoro každá žena má víc než jednu kosmetickou taštičku. Přestože na cesty s sebou taháme pokaždé tu jednu oblíbenou a nejpraktičtější, doma se jich povaluje ještě několik. Nejčastěji se k nám dostanou tak, že byly k nějakému produktu, nebo byly tak roztomilé, že jsme je musely mít. Ať je to jak chce, používat je nebudeme.

12. Newslettery, které nečtete

Připravte si čaj, pusťte uklidňující hudbu a vrhněte se do klikání na "unsubscribe". Je to celkem otravný proces, ale ten "provzdušněný" e-mail za to stojí!


13. Spodní prádlo a ponožky v nereprezentativním stavu

Jedna kamarádka mi vyprávěla, že jí babička učila, že by měla vždy dbát na to, aby nosila jen pěkné spodní prádlo, kdyby se cokoliv stalo a ona by musela do nemocnice do spodního prádla. Nebo tak nějak to bylo :D. Pobavilo mě to, ale vlastně je to fakt. Proč nosit spodní prádlo, za které bychom se styděli, kdyby ho někdo viděl? A co děravé ponožky, nebo takové, které nemají druhou do páru? Pokud ovšem nenosíte rádi každou jinou, v tom případě je to v pořádku.


14. Prošlé léky

Už se vám stalo, že vás po dlouhé době překvapila nemoc, doplazili jste se k lékarníčce a našli tam jen prošlé léky?


15. Úklidové produkty

Není potřeba mít na každý účel jiný úklidový prostředek. Často stačí jeden univerzální, který se dá dokonce i vyrobit. Máte-li doma už několik měsíců nebo dokonce let prostředek na úklid, který nepoužíváte, je pravděpodobné, že s tím ani nezačnete, a můžete ho s klidem poslat dál.


16. Aplikace v mobilu

Smažte z mobilu všechny aplikace, které nepoužíváte. Uleví to nejen telefonu, ale i vaší hlavě. Navíc to šetří čas, když pak v mobilu něco hledáte.


17. Pomůcky ke koníčkům, kterým se nevěnujete

V dospělosti se už nemusíte nutit do koníčku, který vás nebaví. Ani se nemusíte cítit provinile, jestli vás dřív bavil a teď už ne. Malířský stojan, který jste několik let nepoužili, bude mít lepší využití jinde, a vám nebude denně připomínat, že jste se na malování vykašlali.


18. Dárkové taštičky

Kadý z nás je dostává, většina z nás je schovává, abychom v nich předali dál zase jiný dárek. To zní fajn, je to ekologické, jsem pro. Ale není potřeba mít jich doma plný šuplík. Já si nechávám jen ty, které se mi líbí, protože v těch, které se mi nelíbí, nechci dávat ostatním dárky. Jednou za čas nahromaděné tašky zanesu do nadačního obchodu.


19. Dózičky, vázičky, roztomilé krabičky

To asi známe hlavně my ženy. Vidíme někde roztomilou dózičku a hned ji chceme, i když nemáme tušení, co si do ní dáme. To je přece jedno, hlavně že je roztomilá. Chvíli dělá radost, po čase je z ní lapač prachu, který je nám líto poslat dál, protože jsme za něj daly peníze. Tak se jich zbavme a další už domů nenosme.

20. Vyschlé laky na nehty

V minulosti jsem měla krabičku s laky, ve které jich snad polovina byla vyschlá. Když jsem se chystala lakovat si nehty, kolikrát mě odradilo už jen to, jak jsem se musela krabičkou přehrabovat a hledat. Podobně jako s lékarničkou - je fajn, udržovat si ve sbírce jen ty laky, které jsou ještě použitelné. Takový přehled se samozřejmě lépe udržuje, pokud laků máme minimum. Já momentálně vlastním jen jeden.


Na závěr chci zdůraznit, že pokud se zbavujete věcí, většinu z nich nelze jen tak vyhodit. Mrkněte na článek, kde jsem psala o tom, kam můžete věci odnést.

11. října 2018

Minimalismus a knihy

Někde jsem četla, že když přijdete na návštěvu k někomu, kdo nemá doma žádné knihy, měli byste utíkat pryč, protože člověka, který nečte přece nechcete mít v životě. Ale co když je to jen minimalista? Neumíte si představit být vášnivým čtenářem a zároveň nemít doma knihy?  Přestože momentálně sama vlastním jen 4 knihy, dokážu pochopit každého, kdo se knih jen těžko zbavuje, nebo je dokonce hromadí. Před třemi lety jsem na tom byla stejně.

Hromadič knih

Nikdy jsem nebyla vášnivý čtenář, který měsíčně přečte pět knih, přesto jsem milovala mít jich doma hodně. Moje čtecí vášně se objevují ve vlnách - někdy čtu každý den po dobu třeba dovou měsíců, a potom zas půl roku nečtu, kromě článků, nic. Ráda jsem chodila do knihkupectví a ještě raději do antikvariátů. Právě z druhé ruky jsem domů nejřastěji nosila skvělé úlovky za 10 kč apod. Někdy jsem si koupila knihu, která mě zaujala jen svým názvem a nevěděla jsem o ní nic, jindy jsem si s nadšeným vykřikováním "to je zadarmo" kupovala nějakou klasiku, kterou přece musí mít každý doma. Tak se mi knihy hromadily, já je nestíhala číst a měla jsem z toho akorát výčitky svědomí. Navíc se mi běžně stávalo, že jsem měla rozečtených třeba i pět knih a měla jsem z toho v hlavě pěkný bordel.

Sejde z očí, sejde z mysli...

Když jsem se pustila do vyklízení a třídění věcí podle Marie Kondo, vyzkoušela jsem si nejprve na oblečení, jak osvobozující je to pocit. Hned druhou kategorií byly knihy, tam se mi ulevilo snad ještě víc. Všechny ty knihy, které na mě koukaly z poliček a soudily mě za to, že je nečtu, najednou zmizely, a mně jakoby z mysli zmizelo něco, co tam už delší dobu překáželo. Dnes si už samozřejmě nepamatuju snad ani jednu z těch knih, takže myslím, že tak zásadní pro mě nebyly.

Minimalismus ve čtení

Zbavení se většiny knih rozhodně neznamená, že bych teď nečetla. Dokonce mi připadá, že čtu paradoxně víc, než když jsem doma měla ty hordy knih. Asi je to právě tím, že zmizel ten pocit, že bych měla číst. Taky jsem si konečně přiznala, že nikdy nepřečtu vše a nebudu ve všem v obraze. To je taky celkem velká úleva. Někdy jsem měla pocit, že je toho k přečtení tolik, až přišla rozhodovací paralýza, kde vlastně začít. Často jsem si ukládala do záložek články, které mě zaujaly online, a to pak byl stejný případ jako s těmi knihami na poličce.


Jak je to u mě se čtením teď?

  • nikdy nečtu víc knih najednou
  • knihy si buď půjčuju nebo je mám v elektronické podobě
  • knihu si koupím jedině, pokud si myslím, že bych ji chtěla číst víckrát a vracet se k ní
  • pokud kniha nesplní předpoklad z předchozího bodu, posílám ji dál
  • nezlobím se na sebe, když třeba půl roku vůbec nečtu
  • nemám ambice přečíst všechno, co by mohlo být zajímavé

Čtečka je pro barbary! Nebo ne?

Rozhodně budu vždy upřednostňovat reálnou knížku před čtečkou. Před pár lety jsem nechápala, jak někdo může mít čtečku - to jsou přece barbaři, vůbec neumí ocenit vůni knížky a ten pocit při listování knihou! Myslela jsem si, že bych si čtečku nikdy nekoupila. Pak jsme ale byli v Thajsku, dva kamarádi tam čtečky měli a já jsem se přistihla, že jsem zatoužila po té svobodě vybrat si z několika knih podle momentální nálady, chtěla jsem mít možnost vzít si na cesty hned několik kih, nemuset řešit, jestli kniha není moc těžká nebo nezabírá moc místa v batohu. Za pár měsíců jsem čtečku dostala od Matěje, a je to prostě paráda! Kromě výhod při cestování se mi taky líbí, že se můžu kdykoliv rozhodnout, že si chci přečíst nějakou knihu, okamžitě ji koupit online a začít číst.

Druhá šance pro knihy

Když už se rozhodnete knih zbavit, můžete možná tápat, kam s nimi. Já se je zpočátku snažila prodávat v různých facebookových skupinách, ale to bylo strašně pracné (to se netýká jen knih) - musíte vše nafotit, lidi mají milion dotazů, domlouváte se na předání, oni pak nepřijdou, zkrátka zdálo se mi, že v tom topím děsně moc času. Nakonec jsem většinu knih darovala do knihovny. Knihy které byly v hodně dobrém stavu a byly drahé, jsem prodala přes Trh knih, tam totiž nemusíte nic fotit ani řešit - za malou provizi za vás vše řeší oni, dokonce vám i přijde smska, když si někdo vaši knihu koupí. Další variantou jsou i nadační obchody nebo bazárky s kamarády, o kterých jsem pala tady

Tak co? Pustíte se taky do třídění knihovny? A jak to máte s čtečkami? Dejte mi vědět v komentářích pod článkem, těším se :).
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.