29. září 2019

Jak se odměnit/utěšit bez nakupování věcí


Myslím, že to každý z nás někdy zažil. Buď máme den blbec, kdy se na nás všechno sype nebo se nám zkrátka nedaří, a tak se chceme utěšit. Anebo se nám naopak něco velkého nebo důležitého podaří, takže máme chuť se odměnit. Obvykle je pak nasnadě vběhnout do obchoďáku a koupit si něco nového. Ať už je to nějaké blejskavé cinkrlátko, kosmetika, něco na sebe, doplněk do bytu anebo cokoliv, za co bychom jinak ten den neutráceli (Ano, všímám si, že většina uvedeného je spíš pro ženy, ale vůbec mě nenapadá, co si za odměnu nebo k utěšení kupujou chlapi. Možná videohry? Nebo elektroniku? Chlapi, dejte mi vědět! :D).

A teď mě nechápejte špatně, vůbec nemám nic proti tomu, abychom se rozmazlovali. Myslím, že péče o sebe je moc důležitá. Zvlášť když máte fakt na prd den, anebo se vám něco velkého podaří, to je jasný, že si zasloužíte se o sebe postarat a mít se hezky. Jenže se mi zdá, že tyhlety odměňovací/utěšovací nákupy bývají dost často zbytečně impulzivní a poháněné emocema. Ve chvíli, kdy jste rozrušení, prostě nemůžete udělat rozumný nákup. Navíc, taková náplast vás potěší jen na chvíli a dost možná pak bude roky ležet někde vzadu ve skříni nevyužitá. Píšu to i na základě vlastní zkušenosti. Ach těch rtěnek, laků na nehty, hadrů a naušnic, co se u mě doma ocitlo na základě blbé nálady! Takže jak na to jít jinak? Sepsala jsem pár tipů, které fakt fungujou :).

1. Zavolat někomu blízkému

Sdílený smutek je poloviční smutek a sdílená radost je dvojnásobná radost! Nebo tak nějak se to říká. A je to fakt pravda. Nebuďte na svoje pocity smutku nebo štěstí sami, zavolejte nebo napište někomu, koho máte rádi a sdílejte s nimi, co se děje. Ať už to bude hovor, pár vyměněných zpráv anebo se (ideálně) uvidíte osobně, zaručeně to z vás dostane přetlak emocí!

2. Horký nápoj

Jestli jste někdy sledovali The big bang theory (Teorii velkého třesku), určitě víte, že Sheldon Cooper každému, kdo byl smutný nebo nějak rozrušený, nabízel horký nápoj. Dělal to spíš automaticky, měl to tak naučené, obvykle je v kontaktu s ostatními spíš neohrabaný a emocím druhých moc nerozumí. No ale ať už to vyčetl kdekoliv, myslím, že to dává smysl. Třeba mě dokáže bylinkový čaj, nebo horké kakao fakt zklidnit.

3. Horká vana

Napuštěná vana s bublinkama nebo nějakým esenciálním olejem, pár svíček a k tomu třeba nějaká relaxační hudba. Kdo by to nepovažoval za odměnu nebo útěchu? Možná jen někdo, kdo nemá rád horkou vanu :). V tom případě ale i horká sprcha může fungovat dost podobně!

4. Dobré jídlo

Já vím, že by se člověk neměl utěšovat nebo odměňovat jídlem. Taky nemám na mysli čokoládový dort nebo pizzu (i když já si ten dort klidně dám :D). Můžete se odměnit prostě tím, že se ten den neodbydete k večeři chlebem anebo nějakým polotovarem, ale připravíte si nějaké dobré a výživné jídlo. I tu přípravu samotnou si můžete užít, třeba s partnerem/partnerkou anebo klidně sami. Anebo můžete jít do restaurace, kterou jste už dlouho chtěli vyzkoušet, ale pořád na to nebyl čas. Pak nemusíte nic chystat a jen o sebe necháte pečovat. No nezní vám peníze investované do výborné večeře líp než nový kus oblečení koupený impulzivně?

5. Zážitek

Když už si přece jen chcete něco koupit, co třeba zážitek? Jděte s někým blízkým (nebo i sami) do kina, divadla, hvězdárny, jeďte na výlet, objednejte se na masáž anebo si naplánujte prodloužený víkend někde, kam jste se chtěli dlouho podívat.

6. Štěňátka a koťátka

Ať v reálu nebo na videu, štěňátka, koťátka a vůbec všechna roztomilá zvířátka vždycky fungujou na všechny chmury!

7. Deka, popcorn, film

Pustit si nějaký úplně připitomělý film, zalézt pod deku a k tomu si dát popcorn, to zní jako mnohem lepší plán, než chození po obchoďáku.

8. Procházka

Večerní procházka po náročném i úspěšném dni je někdy ideálním zakončením dne. Během ní můžete pustit z hlavy všechny myšlenky, které by vám jinak nedaly spát, a domů tak přijít s relativně čistou hlavou.

9. Příroda

Může snad někdo na procházce v přírodě zažívat nějaký neklid? Zvlášť pokud žijete ve městě a zeleně kolem sebe nemáte tolik, myslím, že mi dáte za pravdu, že zelená prostě uklidňuje. A není nutné hned vyjet někam za město nebo plánovat víkend na horách, v rušném týdnu klidně postačí jít jen do parku.

10. Péče o sebe

Maska na obličej, na vlasy, pedikúra, manikúra, trhání obočí, lakování nehtů, aromaterapie, relaxace, meditace, poslech hudby, ASMR, masáž, sauna, spánek, zkrátka cokoliv co vás napadne, co byste pro sebe mohli udělat, ale jindy si na to neuděláte čas. Právě teď je ta pravá chvíle.

11. Pohyb

Je známo, že pohybem se vyplavuje endorfin, hormon štěstí. Zároveň se pohybem můžete vybít a bude se vám dobře spát. A žádné výmluvy, že nejste sportovní typ a nebaví vás to. Nemusíte totiž jít nikam do fitka, běhat, ani vytahovat jógamatku (kterou asi nemáte, když necvičíte:)). Stačí si pustit oblíbenou hudbu, která vás nenechá v klidu a pak už se pohyb dostaví sám. Ideálně se ještě zavřete do pokoje, kde vás nikdo neuvidí a skákejte, dělejte šílené pohyby a prostě to ze sebe vybijte!

12. Zírání do blba

No a někdy prostě pomůže jenom sedět a čučet. Teda aspoň mně, doufám, že nejsem sama :D.


Všechny činnosti se dají libovolně kombinovat a je samozřejmě na vás, jestli je budete realizovat sami, nebo s někým. Všechny mají společné to, že vám po nich doma nezůstane nic, co byste po pár týdnech nebo měsících nechtěli a museli se toho zbavovat.


22. září 2019

14 signálů, podle kterých poznáte, že máte moc věcí

Dneska čistě o materiálním minimalismu. Ať jste minimalisti začátečníci, nebo už v tom nějakou dobu jedete, může se stát, že si začnete všímat některého z následujících signálů, který značí, že se vám vkrádá do života moc věcí. Jak už jsem psala mnohokrát dříve, minimalismus není žádná konečná meta, které dosáhnete a pak si můžete odškrtnout, že jste minimalista jednou pro vždy. Je to neustálý vědomý proces, kdy je dobré být ve střehu, sledovat a přehodnocovat, jestli vám množství věcí kolem vás vyhovuje.

  1. Často doma nemůžete něco najít
  2. Při úklidu nacházíte překvapivé předměty
  3. Dlouho vám trvá, než si vyberete, co na sebe
  4. Máte doma předměty, které nemají své místo
  5. Úklid trvá věčně
  6. Při úklidu nevíte, kde začít
  7. Věci přetékají ze šuplíků a poliček
  8. Koupili jste omylem něco, co jste už doma měli
  9. Cítíte se doma zavalení a zahlcení
  10. Vymýšlíte, jak přeorganizovat nábytek, abyste získali víc prostoru
  11. Máte doma předměty, které vyvolávají pocity viny
  12. Lékárnička nebo špajz jsou plné prošlých věcí
  13. Máte doma rozbité věci
  14. Často přemisťujete věci

Napadají vás ještě nějaké další signály? Máte s něčím z jmenovaného zkušenost? Budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích.

21. srpna 2019

Druhá šance pro moje svatební šaty

Uf, doufám, že název článku není moc zavádějící a někoho třeba nenapadne, že se znovu vdávám :D. Moje svatební šaty dostanou druhou šanci. S jinou nevěstou.

Tímhle článkem chci povzbudit všechny ženy, které z nostalgie nedokážou prodat svoje svatební šaty, přestože ví, že si je na sebe už nikdy nevezmou. Jestli jste četli článek o naší svatbě, víte, že jsem od začátku věděla, že si šaty nechám ušít na míru. Nikdy se mi nelíbila představa návštěvy svatebního salónu s desítkami různých šatů. Chtěla jsem, aby šaty vznikaly přímo pro mě podle mojí představy. Od začátku jsem taky tvrdila, že je potom prodám. Jsem přece minimalistka, co bych se svatebníma šatama dělala, že?


Realita byla taková, že šaty visely hodně dlouho doma ve skříni, dokonce ani do čistírny jsem je hned nevzala. Zprvu to byly výmluvy, vždycky bylo něco důležitějšího. Jak se ale začala blížit další svatební sezóna a já jsem věděla, že teď je zrovna pravý čas šaty prodat, uvědomovala jsem si, že možná nějaká malá část mě se jich nechce vzdát.

Řekla jsem si, že jen tak nezávazně napíšu pár inzerátů a uvidím, jestli o ně vůbec bude zájem. Ukázalo se, že zájem spíš nebyl, což bylo pro mě docela překvapení. I když, pravdou je, že ve svatebních skupinách jsem neustále viděla, že někdo sháněl šaty za maximálně 2 000 Kč nebo si tam slečny pořizovaly šaty z asijských eshopů, takže asi špatná cílovka :).

Po pár týdnech se ale ozvala jedna slečna a bleskově jsme se dohodly na zkoušku šatů u nás doma. No a šaty jí padly skoro jako ulité a moc jí slušely. V tu chvíli se to ve mně začalo bít: "Ooo, ty šaty jí moc sluší, bude krásná nevěsta. Ne, ale já jí je neprodám, jsou to přece moje šaty, já jsem si je takhle vymyslela. Ale vždyť je škoda, aby visely ve skříni ladem." Slečna na zkoušku přišla i s oběma svědkyněmi, a ty byly z šatů taky unešené. Jak jsem viděla všechny ty emoce, na chvíli mi z hlavy zmizela touha šaty si nechat. Se slečnou jsme se loučily s tím, že si šaty s největší pravděpodobností vezme, ale ještě to promyslí.


Tak jsem byla ponechána svým myšlenkám o tom, že se přece nemůžu vzdát svých nádherných svatebních šatů, ale taky o tom, že by bylo krásné, kdyby je někdo ještě využil a prožil v nich další šťastný den. Řekla jsem si, že to nechám osudu a uvidím, jak se slečna rozhodne. Kdyby je nevzala, už to nebudu dál hrotit a nebudu je aktivně nikde nabízet a kdo ví, třeba by se daly i nějak přešít. No a kdyby je vzala, prostě to tak mělo být a šaty budou její.

Slečna šaty koupila a já už nemám ani trochu pochybnosti o tom, jestli jsem je měla prodat (navíc to vyšlo skoro přesně na rok od naší svatby, znamení :D). Jo, nostalgie umí minimalismus dost hatit a hlodala ve mně fakt dost. Jenže pravda je taková, že vzpomínky a ten pocit štěstí se nedrží v těch šatech, ani v žádném jiném předmětu. Stačí mi podívat se na fotky nebo si povídat s Matějem o tom, jak se nám ten den moc líbil a hned se mi dostaví ten stejný pocit, jako když se dívám na svoje šaty na ramínku. Bez toho, aby šaty doma překážely a aby mi bylo líto, že se použily jen jednou.


Snad se mi podařilo motivovat některé z vás, abyste nelpěly na svatebních šatech, které už nevyužijete a poslaly je dál, aby mohly dělat radost.

Netýká se to samozřejmě jen svatebních šatů, ale zkrátka všech nostalgických věcí, které si doma syslíme, protože se k nim vážou vzpomínky. Ale hádejte co, vzpomínky nezmizí, když tu věc pošlete dál.

12. srpna 2019

Minimalistický přístup k suvenýrům


Určitě to znáte, cestujete, jedete na dovolenou, na kterou jste se dlouho těšili a na místě vás pak láká spousta věcí, které byste si chtěli přivézt domů na památku. Jsou to ale opravdu věci, které pak doma oceníte?

Magnetka na lednici nebo něco na sebe


Suvenýry z dovolené rozděluju do dvou skupin. První z nich jsou ty (pro mě) kýčovité věci jako "sněžítka" s Eiffelovkou uvnitř, magnetky, tašky nebo trička s názvem města. Musím se přiznat, že třeba ty sněžítka a magnetky jsem kdysi kupovala. Bylo to když jsem poprvé začala cestovat, měla jsem sběratelské ambice a chtěla jsem si z každého místa něco přivézt. Ale postupně mi došlo, že to jen zabírá místo na poličce, musím z toho utírat prach a nějaké extra vzpomínky mi to nepřináší.

Druhou skupinou jsou pak suvenýry, které nejsou tak prvoplánové, nejsou vždy nutně kýčovité, ale nějak se pojí s daným místem. Třeba v Portugalsku to byly korkové kabelky na každém rohu, protože Portugalsko je největším pěstitelem korkového dubu, anebo podtácky napodobující jejich krásné kachličky, které mají na domech. To jsou věci, o kterých si můžeme myslet, že bychom je mohli využít. Suvenýry z této kategorie už se mi zdají rozumnější, ale i tak je dobré se zamyslet, zda je doma opravdu využijeme. Pokud ano, jděte do nich. Ale všimla jsem si, že na dovolené všechno vidíme tak nějak jinak, všechno má jinou atmosféru a my si představujeme, že tuhle kabelku nebo tyhle šaty určitě budeme nosit i doma, ale potom to tak není a ta věc jen leží ve skříni.

Když jsem byla v Izraeli, hrozně moc jsem si chtěla koupit potah na polštář, který vyráběly místní Beduínky. Všude kolem jsem to viděla, vypadalo to hezky a chtěla jsem podpořit místní lidi. Naštěstí jsem si ale včas uvědomila, že se takový potah do našeho bytu vůbec nehodí a že Matěj by mě s ním asi hnal :D. Tak jsem jim dala jen tak aspoň trochu peněz, ale potah jsem tam nechala pro někoho, komu se bude hodit víc.

Které suvenýry ano?


Když s Matějem cestujeme, v drtivé většině případů si jako suvenýr z cest přivezeme něco k jídlu nebo k pití (Portské víno, čaj ze Srí Lanky, olivový olej z Rumunska atd.). Z Thajska jsme si přivezli i dřevěnou misku, kterou jsme oba vyhodnotili jako potřebnou a fakt ji používáme celkem často v kuchyni. Snažíme se jedlé suvenýry vozit i rodině, abychom je nezahltili věcmi, které by se jim třeba nelíbily.

Co ale považuju za nejlepší památku z cest, jsou naše fotky a zápisky, které píšu do cestovního deníku. K fotkám se snažíme přistupovat střídmě a nefotit všechno jak zběsilí, abychom si taky užili tu přítomnou chvíli a dovolená nám neprotekla mezi prsty. No a cestovní deník, ten je nejlepší a doporučuju ho všem. Z každého dne zapisuju, co jsme dělali, kde jsme byli, koho jsme potkali a snažím se zaměřovat na největší detaily a maličkosti, na věci, které jsou odlišné od toho, na co jsme zvyklí. Obvykle tam zachytím věci, které bychom si jinak nepamatovali. Jednou za čas si deník čteme a je to fakt víc než jakákoliv materiální věc.

Tip na závěr: Když už si něco chcete opravdu moc koupit, dejte si na rozmyšlenou pár dní, nekupujte si to hned a uvidíte za dva dny, až půjdete zase kolem, jestli tu věc budete pořád chtít.

A jak to máte se suvenýry z cest vy? Dejte mi vědět do komentářů! :)

25. července 2019

Veškerá dekorativní kosmetika, kterou vlastním II


Před třemi lety jsem zveřejnila článek s videem, ve kterém jste mohli vidět veškerou moji dekorativní kosmetiku. Množství, které ve videu vidíte pro mě byl v té době obrovský úspěch. Samozřejmě, minimalismus v kosmetice (jako všude jinde) je dost relativní, je mi jasné, že pro jiného by to stále bylo moc (hlavně těch štětců :D). Já jsem se ale zbavila desítek produktů, které mi zůstaly z dob kosmetické "závislosti" a impulzivního nakupování.

S radostí můžu říct, že od té doby jsem se zase posunula, a počet produktů, které k líčení používám, se ještě snížil. Dávala jsem si za cíl mít veškerou kosmetiku přírodní a netestovanou na zvířatech. Časem se to ale ukázalo jako těžší úkol než jsem si představovala (o tom třeba jindy). Ráda bych se o mých současných stálicích rozepsala více.



Minerální make up Anabelle minerals

Fanynkou minerálního make upu jsem se stala potom, co jsem si svůj první zkusila vyrobit doma. Ukázalo se, že na mou mastnou pleť, mi dost vyhovuje a že díky němu nepotřebuju ani pudr a korektor, takže jsou to dva produkty v jednom. Přiznám se ale, že na pravidelnou výrobu jsem byla líná, tak jsem přešla k Anabelle minerals a vyhovuje mi.


Tvářenka Alverde

Několik let jsem měla trio tvářenek, které jsem koupila tuším snad v háemku. Po vypotřebování jsem koupila tuhle od Alverde a jsem spokojená.


Rtěnka Alverde

K té jsem přešla poté, co jsem ze sbírky vyřadila červené rtěnky, ty jsem nosila fakt jen sporadicky a vždycky mi prošly dřív, než jsem je spotřebovala. Tohle je víc přirozený odstín, takže jsem si od koupě slibovala, že budu rtěnku budu víc nosit. Pravdou je, že ji sice využiju víc než červené odstíny, ale nenosím ji na denní, ani týdenní bázi, tak nevím. Možná už si další rtěnku nekoupím.


Rozjasňovač Nars

Ten mám už hrozitánsky dlouho, snad takových pět let a pořád dobře slouží a je snad bezedný. Nosím ho spíš v zimě. Asi bych se bez něj obešla, ale dostala jsem ho jako jeden z prvních dráků od mého Matěje, tak se ho nechci vzdát. Kdo ví, třeba za dva roky :).



Řasenka Lily Lolo

Tahle řasenka je přírodní a má certifikát "králíčka", tzn. že Lily Lolo netestuje na zvířatech. Je dražší, ale vydrží mi fakt dlouho. Je to zároveň jediná přírodní řasenka, která má podobný kartáček, se kterým docílím stejného výsledku jako předtím s řasenkou z drogerie.


Gel na obočí Alverde

Gel používám na zvýraznění obočí. S tužkou nebo stínama se mi nechce piplat, s gelem je to šup šup. Tomuhle konkrétnímu jsem věrná ještě snad z dob, kdy jsem chodila na gympl.


Oční stíny Alverde

Je to vlastně konturovací paletka, ale já ji používám jako stíny. Jedná se o nejčerstvější přírůstek do mojí výbavy. Před tím jsem měla několik let stíny od Essence, ty jsem využila na maximum a spotřebovala je skoro všechny, což se před tím snad nikdy nestalo. Dlouhou dobu jsem zvažovala koupi nějakých přírodních, ideálně, abych si mohla sama nakombinovat jednotlivé stíny, ale protože takové značky obvykle nemají kamenný obchod a člověk si stín nemůže zkusit, rozhodla jsem se sáhnout po paletce z drogerie.


Oční linky Essence

Ty jsou dalším kosmetickým produktem, který kupuju už roky. Nepodařilo se mi najít náhradu, která by byla aspoň trochu přírodní a měla tak vyhovující štěteček a barvu, která by vydžela celý den.



Štětce

Jsou to stále ty stejné, které jste mohli vidět ve videu před dvěma lety, ale je jich podstatně méně! Tady jsem na sebe hrdá asi nejvíc, fakt jsem je dost zredukovala. A jo, jeden z nich je křivý, to se vám nezdá, je totiž už několikrát slepovaný, ale já ho prostě nevyhodím, dokud bude sloužit :).


Moje dekorativní kosmetika z roku 2016

Porovnání

Jak můžete vidět podle fotky, dost produktů jsem vyřadila a svoji výbavu ještě víc zminimmalizovala. Make-up, pudr a korektor jsem nahradila jedním produktem. Zbavila jsem se báze pod make-up, očních stínů v kelímku, místo dvou rtěnek mám jednu a místo osmi štětců mám teď čtyři.

Kromě těchto produktů, nemám doma žádná další líčidla a nemám ani nic, co bych aspoň jednou za měsíc nepoužila, naopak většinu používám téměř denně. Jasně, nejvíc minimalistické by bylo, nepoužívat žádná líčidla. Nezapomínejme, že minimalismus není soutěž a není ani žádný správný způsob jak být minimalista. Každý to máme tak, jak nám to vyhovuje. A jak jste na tom vy? Syslíte si doma kosmetiku, kterou jste roky nepoužili nebo u vás vše najde využití?

30. června 2019

Opožděné třetí narozeniny blogu a překvapení k tomu


Na konci března 2016 vyšel na mém blogu první článek. Je konec června 2019, takže jsou to tři roky a čtvrt, co je tenhle blog na světě. Možná už z předchozích "narozeninových" článků víte, že si moc nepotrpím na milníky, bilancování ani na pravidelné vydávání článků :). Přesto jsem si řekla, že tuhle tradici zamyšlení nad tím, kam blog směřuje, nechci porušit a i přes tříměsíční zpoždění článek vydám.

Minimalistka v počtu článků?


S tou frekvencí vydávání článků je to u mě jako na houpačce, to jste si asi všimli. Někdy mě psaní tak chytne, že článků vydám hned několik za sebou (ok, to už se delší dobu nestalo :D), někdy naopak tři měsíce nic. A víte co? Je to tak pro mě v pohodě a nevyčítám si to. Od začátku mám blog nastavený tak, že se nikdy nechci do článků nutit. Není to o tom, že bych neměla nápady na články, dost jich mám rozepsaných, ale na to, abych článek začala psát nebo dokončila, musím mít tu správnou náladu a rozpoložení. Jinak by mě to psaní nebavilo a článek by stál za prd. I o tom je minimalismus, no ne? Nechci chrlit jeden článek za druhým na úkor kvality.

Chápu, že ti, kdo mají rádi moje články, by je asi uvítali častěji. Já se ale nechci nikdy dostat do kolotoče neustálého omlouvání a slibování. Věřte mi, že si ale moc vážím té malinké komunity, kterou jsme kolem blogu vytvořili, ty nejaktivnější z vás si pamatuju a moc mě baví s vámi diskutovat.

Přemýšlím, co tímhletím blábolením chci vlastně říct (chápejte, je velké horko a píšu článek po fakt dlouhé době). Zkrátka že nemám žádný konkrétní důvod, proč občas o sobě nedávám moc vědět. Není to vždy o nedostatku času, ani o důležitých životních etapách, ani o "pifce na sociální sítě" (jak to nazvala jedna milá slečna, která mi psala na Instagramu, jestli žiju :)) nebo o tom, že by mě blog přestal bavit. Jsem prostě jenom impulzivní člověk a teď nějakou dobu ty impulzy nebyly :).

Co plánuju dál


Před pár týdny jeden impulz přišel, ale musel uzrát. Respektive, on už se mi v hlavě střídavě zjevoval a mizel poslední rok. A teď po delší pauze, jsem si řekla, že je čas, zeptat se vás, co s o něm myslíte! Hrozně ráda bych o minimalismu a o tom, jak mi ovlivnil život napsala knížku! Pochopitelně elektronickou, však víte, že sama knihy nechci hromadit. No a protože chci, aby knížku opravdu někdo četl a někomu třeba i pomohla, chci ji napsat tak, aby odpovídala tomu, co lidi o minimalistickém způsobu života nejvíc zajímá a v čem třeba sami tápou.

Vytvořila jsem proto tenhle dotazník, pomocí kterého chci zjistit, jestli by o knížku byl vůbec zájem a na co bych se v ní měla zaměřit, aby pro vás byla užitečná. Budu moc ráda, když mi ho vyplníte co nejvíc upřímně.

20. března 2019

Bič jménem udržitelnost

Pomalá móda, pomalé cestování, etické nákupy, zodpovědný konsumerismus, kosmetika netestovaná na zvířatech, přírodní kosmetika, nákup lokálních a sezónních potravin, snižování produkce odpadu... Je toho hodně, co "musíme" sledovat, chceme-li se chovat udržitelně. Počkat musíme? Opravdu? A kdo říká, že musíme? Buď jsme to my sami, anebo jsou to lidi z internetu, dost často hejtři z internetu. Uvedu příklad z oblati zero waste.


Okurka v plastu může za všechno

"Proč si s sebou nosíš sáček na ovoce, když okurku stejně koupíš zabalenou v plastu?"
"Nehraj si na ochránce planety, když na dovolenou lítáš letadlem!"
"Produkuješ víc než jednu zavařovačku odpadu za rok? No tak to nejsi zero waste."


Setkali jste se někdy s touhle argumentací? Je to taková optika všechno nebo nic. Buď jsi ve všem dokonalý a nikdy nekoupíš nic v obalu, nebo nemáš právo se za člověka bezodpadového považovat. Buď musíš vše nakupovat bez jediného plastu, nebo nemá smysl se ani snažit. S tímhle názorem se setkávám u dvou typů lidí.

  • lidi, kteří na ekologii rezignovali a myslí si, že jednotlivec nic nezmění
  • lidi, kteří jsou v zero waste *extrémisti

U první skupiny bych to asi ještě docela pochopila a dokonce si myslím, že je možné, aby tihle lidi změnili názor a začali se taky snažit. Druhá skupina ale z mého pohledu střílí do vlastních řad. Troufám si tvrdit, že každý z vás, kdo se někdy aspoň chvíli pohyboval v nějaké zero waste skupině na Facebooku, se s tím setkal.

Sama jsem v takové skupině byla a definitivně odtud odešla, když jsem byla svědkem ponižování paní, která byla ve skupině nová, svěřila se, kolik produkují odpadu a prosila o rady, jak ho zredukovat. Sesypala se na ni vlna kritiky za to, jak si vůbec dovoluje v takové skupině být, když mají tolik odpadu. Jenže, haló, podobné skupiny jsou přece pro inspiraci a proto, abychom si navzájem pomohli. Kdybychom byli všichni dokonalí a 100% bezodpadoví, nemusely by tyhle skupiny vůbec existovat.

Já vím, že internet je místo, kde se lidi schovávají za zdánlivou anonymitu a jsou schopni psát věci, které by osobně nikomu neřekli. Taky vím, že většina lidí takových není a spíš by paní podpořili. Zároveň si ale myslím, že podobné extrémní komentáře můžou nejednoho snaživce odradit, což je velká škoda.

Z poslední doby mě hodně zarazila i situace, kdy se internetem začala šířit fotka Grety Thunberg (švédské studentky, která odstartovala středoškolskou stávku za klima) kterak jede ve vlaku a před sebou má několik plastových věcí. Fotka se šířila povětšinou s dost nelichotivými komentáři o tom, že je Greta hloupoučká a neuvědomuje si, že když mluví o klimatické změně, nemůže si přece kupovat toustový chléb v plastu. A nejednalo se jen o hejtování na sociálních sítích, třeba Reflex o tom vydal celý článek. Připadá mi naprosto zcestné odsoudit člověka na základě jedné fotky bez znalosti kontextu. Jednak ne vše, co na fotce bylo, muselo nutně patřit Gretě, ale hlavně nevíme, jak Greta žije svůj život. Tohle je jedna fotka z jejího života, podle které ji najednou všichni soudí.

A přesně takový přístup způsobuje, že si spousta lidí řekne, že se nemusí snažit vůbec. Jak by to ale vypadalo, kdyby si každý řekl, že když lítá jednou ročně letadlem, tak se teda vykašle na třídění odpadu, protože to stejně nemá smysl? Anebo kdybych si na nákupu nabrala pět druhů zeleniny každý zvlášť do plastového pytlíku, protože okurka má stejně na sobě plastový obal? To bychom taky mohli začít házet odpadky rovnou na zem, ne? No já myslím, že je to pěkný nesmysl.

Hejtr co nám sedí v hlavě

Zero waste je jen příklad, ale týká se to v podstatě jakékoliv oblasti, kde se můžeme snažit o udržitelnější způsob života. Nechme teď ale stranou internetové hejtry. Největší bič si totiž na sebe pleteme my sami. Klademe si na sebe obrovské nároky, jak bychom měli být dokonalí a za každých okolností ohleduplní. Nadáváme si, když si jednou za čas koupíme tričko z háemka nebo tvářenku, co nemá certifikát, že nebyla testovaná na zvířatech. V extrémním případě někdo nespí z toho, že si koupil banán, protože ten přece v ČR neroste (za to byla kritizovaná i chudák Greta).

Podle mě bychom se všichni měli uklidnit a hned potom si uvědomit, že každá snaha se počítá. Není potřeba být eko, bio, zero waste, vegan na 100%. Každý jeden den, kdy si nedáte maso, se počítá. Nemusíte jít hned do extrému a vyčítat si každé škobrtnutí. Není možné být ve všech těch oblastech dokonalý. Existuje nespočet témat a oblastí, kde se můžete chovat neudržitelně nebo neohleduplně a třeba o tom ani nevíte. Můžete si třeba říkat, jak je super, že jste místo parafínových svíček začali kupovat ty sójové, ale po čase zjistíte, že ani ty nejsou ideální, protože na druhé straně zeměkoule to ničí zemědělství. Tyhlety zjištění můžou být demotivující a zahlcující.

Kdysi jsem na sebe byla taky tak přísná a říkala si, že to nedělám "pořádně". Naštěstí už se naopak umím pochválit za to, co se mi podařilo a kam jsem se posunula. Nelze být zero waste přes noc, každá změna vyžaduje čas. A i kdyby nikdy nebyla úplná, každý krok vpřed je skvělý. Já mám do kompletního zero waste života hodně daleko, přesto si myslím, že ušetřím spoustu plastového odpadu, a za to jsem na sebe pyšná.

Nepotřebujeme pár lidí, kteří dokonale ovládli zero waste. Potřebujeme miliony takových, kteří jej ovládají nedokonale.

Tahle věta podle mě nejvíc vystihuje, co se snažím říct. Narazila jsem na ni na Instagramu u Zero Waste Chef. Ať už jde o zero waste nebo o jinou oblast, je fajn, když se každý z nás snaží aspoň trochu. Popravdě, já neznám nikoho, kdo by se dokázal orientovat úplně ve všem a vše dělal 100% správně. To by asi člověk v životě nesměl dělat nic jiného. Neříkám, že je to nemožné a všechna čest tomu, kdo to zvládne. Ale i takový člověk se k tomu musel nejdříve nějak dopracovat. A kdyby mu od začátku někdo házel klacky pod nohy (ať okolí nebo on sám), nikdy by se do cíle nedostal.


*Pro upřesnění: Za extrémisty v tomhle kontextu považuju ty, pro které je za každých okolností zero waste (nebo jiný styl života) na prvním místě, i kdyby jim to mělo zničit rodinné a jiné vztahy. To je pro mě osobně za hranicí normy. Pokud někdo dokáže být zero waste v každé situaci, ale nevnucuje to nikomu a neodsuzuje ty, kdo to tak nemají, nijak mi to samozřejmě nevadí. 
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.