21. října 2018

Dalších 20 věcí, kterých se můžete zbavit


Dnešním článkem navazuju na seznam 15 věcí, kterých se můžete zbavit. Podle sledovanosti článků jsem si všimla, že vás podobné seznamy zajímají, proto jsem sestavila další. Opět jde o věci, které můžete poslat dál bez velkého rozmýšlení, protože je opravdu potřebovat nebudete. Samozřejmě každý jsme jiný, takže to neznamená, že tenhle seznam musíte slepě následovat, prostě si z něj vezměte, co vám dává smysl :).

1. Návody

Kolikrát jste vytáhli návod k pračce nebo k vysavači? Možná jste do nich nakoukli hned po zakoupení nového spotřebiče. Často zrovna když návod potřebujeme, nemůžeme ho najít. Všechny návody se ale dají najít online, takže není důvod ty tištěné skladovat.

2. Prošlé jídlo

Asi si řeknete, že přece nemáte doma prošlé jídlo. No v lednici možná ne, tam bývají netrvanlivé potraviny, ale co špajz? Opravdu můžete s čistým svědomím říct, že někde vzadu nenajdete prošlé koření nebo mouku?

3. Kuchyňské vychytávky

Mám na mysli všechny možné kráječe (ideálně na každý druh ovoce jiný), vykrajovátka, která nikdy nepoužijete nebo duplikáty něčeho, co stačí mít v kuchyni jednou.

4. Zbytečnosti z peněženky

Nedávno jsem si pořídila minimalistickou peněženku, která má jen jednu kapsu rozdělenou přihrádkou na mince. Musela jsem se proto zbavit všeho možného, co jsem měla ve staré peněžence. A to bylo, panečku, věcí! Našla jsem tam průkazku z práce, kde už víc než dva roky nepracuju, samozřejmě několik vizitek lidí, kterým jsem nikdy nevolala, účtenky, vstupenky do kina a hlavně karty, karty a zase karty (ty věrnostní). Všecko šlo pryč a jak se mi ulevilo :).


5. Knihy, které (znovu) nebudete číst

O knihách jsem nedávno napsala článek. Máte doma knihy, které jste už četli a znovu to neplánujete? Nebo knihy, které jste si koupili před půl rokem, a dodnes jste se k nim nedostali? K čemu mít doma knihy, které nikdo nečte?


6. Hrnky

Vypozorovala jsem, že s Matějem střídáme každý dva oblíbené hrnky, zatímco ty ostatní smutně stojí na poličce. Nechali jsme si ještě další tři pro návštěvy, a všechny ostatní poslali dál. 


7. Staré časopisy

Časopis, který jste jednou přečetli, velmi pravděpodobně nebudete číst znovu. Tedy pokud nejste můj Matěj, který mi už pět let tvrdí, že ty nahromaděné Levely ještě bude číst! Jak pěkné by to bylo, kdyby se jich zbavil, ale o tom jsem už psala tady.


8. Učebnice ze školy

Jakmile dostudujete, už ty knížky neotevřete, no fakt! Jó, taky jsem za knížky na vysoké utratila pěkný majlant (teda vlastně moji rodiče), takže jsem si je pár let nechávala z lítosti a nostalgie. Ale nemá to smysl. Některé jsem prodala a jiné darovala do knihoven.


9. Narozeninová přání

Často jsou obsahem krabic s nostalgickými předměty. I já takovou krabici mám (přece jen nejsem ještě úplně "bezcitný" minimalista, a a asi ani nebudu), ale narozeninová přání v ní nemám. Upřímně, co je na nich vlastně osobního? Drtivá většina přání, která lze sehnat běžně v obchodech, mají nevkusný design a text v nich bývá předtištěný. Každý rok je dostáváme od těch stejných lidí, ale je to jen taková formalita v obálce.


10. Přebytek věšáků

Zvlášť pokud jste už prošli minimalizováním šatníku, asi vám teď přebývají věšáky. Pryč s nimi, aspoň vás to nebude lákat je zaplnit.


11. Kosmetické taštičky

Skoro každá žena má víc než jednu kosmetickou taštičku. Přestože na cesty s sebou taháme pokaždé tu jednu oblíbenou a nejpraktičtější, doma se jich povaluje ještě několik. Nejčastěji se k nám dostanou tak, že byly k nějakému produktu, nebo byly tak roztomilé, že jsme je musely mít. Ať je to jak chce, používat je nebudeme.

12. Newslettery, které nečtete

Připravte si čaj, pusťte uklidňující hudbu a vrhněte se do klikání na "unsubscribe". Je to celkem otravný proces, ale ten "provzdušněný" e-mail za to stojí!


13. Spodní prádlo a ponožky v nereprezentativním stavu

Jedna kamarádka mi vyprávěla, že jí babička učila, že by měla vždy dbát na to, aby nosila jen pěkné spodní prádlo, kdyby se cokoliv stalo a ona by musela do nemocnice do spodního prádla. Nebo tak nějak to bylo :D. Pobavilo mě to, ale vlastně je to fakt. Proč nosit spodní prádlo, za které bychom se styděli, kdyby ho někdo viděl? A co děravé ponožky, nebo takové, které nemají druhou do páru? Pokud ovšem nenosíte rádi každou jinou, v tom případě je to v pořádku.


14. Prošlé léky

Už se vám stalo, že vás po dlouhé době překvapila nemoc, doplazili jste se k lékarníčce a našli tam jen prošlé léky?


15. Úklidové produkty

Není potřeba mít na každý účel jiný úklidový prostředek. Často stačí jeden univerzální, který se dá dokonce i vyrobit. Máte-li doma už několik měsíců nebo dokonce let prostředek na úklid, který nepoužíváte, je pravděpodobné, že s tím ani nezačnete, a můžete ho s klidem poslat dál.


16. Aplikace v mobilu

Smažte z mobilu všechny aplikace, které nepoužíváte. Uleví to nejen telefonu, ale i vaší hlavě. Navíc to šetří čas, když pak v mobilu něco hledáte.


17. Pomůcky ke koníčkům, kterým se nevěnujete

V dospělosti se už nemusíte nutit do koníčku, který vás nebaví. Ani se nemusíte cítit provinile, jestli vás dřív bavil a teď už ne. Malířský stojan, který jste několik let nepoužili, bude mít lepší využití jinde, a vám nebude denně připomínat, že jste se na malování vykašlali.


18. Dárkové taštičky

Kadý z nás je dostává, většina z nás je schovává, abychom v nich předali dál zase jiný dárek. To zní fajn, je to ekologické, jsem pro. Ale není potřeba mít jich doma plný šuplík. Já si nechávám jen ty, které se mi líbí, protože v těch, které se mi nelíbí, nechci dávat ostatním dárky. Jednou za čas nahromaděné tašky zanesu do nadačního obchodu.


19. Dózičky, vázičky, roztomilé krabičky

To asi známe hlavně my ženy. Vidíme někde roztomilou dózičku a hned ji chceme, i když nemáme tušení, co si do ní dáme. To je přece jedno, hlavně že je roztomilá. Chvíli dělá radost, po čase je z ní lapač prachu, který je nám líto poslat dál, protože jsme za něj daly peníze. Tak se jich zbavme a další už domů nenosme.

20. Vyschlé laky na nehty

V minulosti jsem měla krabičku s laky, ve které jich snad polovina byla vyschlá. Když jsem se chystala lakovat si nehty, kolikrát mě odradilo už jen to, jak jsem se musela krabičkou přehrabovat a hledat. Podobně jako s lékarničkou - je fajn, udržovat si ve sbírce jen ty laky, které jsou ještě použitelné. Takový přehled se samozřejmě lépe udržuje, pokud laků máme minimum. Já momentálně vlastním jen jeden.


Na závěr chci zdůraznit, že pokud se zbavujete věcí, většinu z nich nelze jen tak vyhodit. Mrkněte na článek, kde jsem psala o tom, kam můžete věci odnést.

11. října 2018

Minimalismus a knihy

Někde jsem četla, že když přijdete na návštěvu k někomu, kdo nemá doma žádné knihy, měli byste utíkat pryč, protože člověka, který nečte přece nechcete mít v životě. Ale co když je to jen minimalista? Neumíte si představit být vášnivým čtenářem a zároveň nemít doma knihy?  Přestože momentálně sama vlastním jen 4 knihy, dokážu pochopit každého, kdo se knih jen těžko zbavuje, nebo je dokonce hromadí. Před třemi lety jsem na tom byla stejně.

Hromadič knih

Nikdy jsem nebyla vášnivý čtenář, který měsíčně přečte pět knih, přesto jsem milovala mít jich doma hodně. Moje čtecí vášně se objevují ve vlnách - někdy čtu každý den po dobu třeba dovou měsíců, a potom zas půl roku nečtu, kromě článků, nic. Ráda jsem chodila do knihkupectví a ještě raději do antikvariátů. Právě z druhé ruky jsem domů nejřastěji nosila skvělé úlovky za 10 kč apod. Někdy jsem si koupila knihu, která mě zaujala jen svým názvem a nevěděla jsem o ní nic, jindy jsem si s nadšeným vykřikováním "to je zadarmo" kupovala nějakou klasiku, kterou přece musí mít každý doma. Tak se mi knihy hromadily, já je nestíhala číst a měla jsem z toho akorát výčitky svědomí. Navíc se mi běžně stávalo, že jsem měla rozečtených třeba i pět knih a měla jsem z toho v hlavě pěkný bordel.

Sejde z očí, sejde z mysli...

Když jsem se pustila do vyklízení a třídění věcí podle Marie Kondo, vyzkoušela jsem si nejprve na oblečení, jak osvobozující je to pocit. Hned druhou kategorií byly knihy, tam se mi ulevilo snad ještě víc. Všechny ty knihy, které na mě koukaly z poliček a soudily mě za to, že je nečtu, najednou zmizely, a mně jakoby z mysli zmizelo něco, co tam už delší dobu překáželo. Dnes si už samozřejmě nepamatuju snad ani jednu z těch knih, takže myslím, že tak zásadní pro mě nebyly.

Minimalismus ve čtení

Zbavení se většiny knih rozhodně neznamená, že bych teď nečetla. Dokonce mi připadá, že čtu paradoxně víc, než když jsem doma měla ty hordy knih. Asi je to právě tím, že zmizel ten pocit, že bych měla číst. Taky jsem si konečně přiznala, že nikdy nepřečtu vše a nebudu ve všem v obraze. To je taky celkem velká úleva. Někdy jsem měla pocit, že je toho k přečtení tolik, až přišla rozhodovací paralýza, kde vlastně začít. Často jsem si ukládala do záložek články, které mě zaujaly online, a to pak byl stejný případ jako s těmi knihami na poličce.


Jak je to u mě se čtením teď?

  • nikdy nečtu víc knih najednou
  • knihy si buď půjčuju nebo je mám v elektronické podobě
  • knihu si koupím jedině, pokud si myslím, že bych ji chtěla číst víckrát a vracet se k ní
  • pokud kniha nesplní předpoklad z předchozího bodu, posílám ji dál
  • nezlobím se na sebe, když třeba půl roku vůbec nečtu
  • nemám ambice přečíst všechno, co by mohlo být zajímavé

Čtečka je pro barbary! Nebo ne?

Rozhodně budu vždy upřednostňovat reálnou knížku před čtečkou. Před pár lety jsem nechápala, jak někdo může mít čtečku - to jsou přece barbaři, vůbec neumí ocenit vůni knížky a ten pocit při listování knihou! Myslela jsem si, že bych si čtečku nikdy nekoupila. Pak jsme ale byli v Thajsku, dva kamarádi tam čtečky měli a já jsem se přistihla, že jsem zatoužila po té svobodě vybrat si z několika knih podle momentální nálady, chtěla jsem mít možnost vzít si na cesty hned několik kih, nemuset řešit, jestli kniha není moc těžká nebo nezabírá moc místa v batohu. Za pár měsíců jsem čtečku dostala od Matěje, a je to prostě paráda! Kromě výhod při cestování se mi taky líbí, že se můžu kdykoliv rozhodnout, že si chci přečíst nějakou knihu, okamžitě ji koupit online a začít číst.

Druhá šance pro knihy

Když už se rozhodnete knih zbavit, můžete možná tápat, kam s nimi. Já se je zpočátku snažila prodávat v různých facebookových skupinách, ale to bylo strašně pracné (to se netýká jen knih) - musíte vše nafotit, lidi mají milion dotazů, domlouváte se na předání, oni pak nepřijdou, zkrátka zdálo se mi, že v tom topím děsně moc času. Nakonec jsem většinu knih darovala do knihovny. Knihy které byly v hodně dobrém stavu a byly drahé, jsem prodala přes Trh knih, tam totiž nemusíte nic fotit ani řešit - za malou provizi za vás vše řeší oni, dokonce vám i přijde smska, když si někdo vaši knihu koupí. Další variantou jsou i nadační obchody nebo bazárky s kamarády, o kterých jsem pala tady

Tak co? Pustíte se taky do třídění knihovny? A jak to máte s čtečkami? Dejte mi vědět v komentářích pod článkem, těším se :).

25. září 2018

Život s neminimalistou

Zahlédla jsem pár diskuzí o tom, jak je pro člověka, který chce být minimalistou, těžké žít se spolubydlícím, partnerem nebo rodinou, kteří se sami o minimalismus vůbec nezajímají. Přišlo mi i pár dotazů na to, jak je k minimalismu přimět. Tenhle článek mám dlouho rozepsaný, přemýšlela jsem nad tím, jak bych článek na tohle téma mohla pojmout, a došlo mi, že k tomu nejde přistoupit jinak, než na základě vlastní zkušenosti.

Mám doma sabotéra minimalismu?

V článku o mé pečující kosmetice jsem psala, že nevlastním žádný produkt k úpravě vlasů. Přesto jich u nás doma pár najdete. Jak to? No protože nebydlím sama. Můj drahý si vlasy upravuje různýma patlátkama, které neznám, nic mi neříkají, ale on je má rád. Navíc si pomocí nich na hlavě dělá rozkošný rozcuch á la "právě jsem vstal", takže to bych mu přece nemohla zakázat. Nemohla a ani nechtěla. Patlátkama to nekončí. Taky máme doma jednu tašku plnou záhadných kabelů a šňůr. Pro mě záhadných, můj milý tvrdí, že všechny mají své využití a všechny potřebuje! Další neminimalistický koutek je jeho část knihovny - to je vlastně skoro celá knihovna :). Matěj má takový (zlo)zvyk ohledně čtení. Rád si pořídí knihu a nikdy ji nepřečte. Teda on ji možná někdy přečte, ale zatím neví kdy, asi se mu líbí ten pocit mít ji v knihovně. Nemám mu moc co vyčítat, tohle byl kdysi i můj koníček. A pak má taky schovaná některá stará čísla časopisů, protože jsou tam přece články, které ještě nestihl přečíst! Na můj vkus je moc přecpaný i jeho šuplík s ponožkama. Podezřívám ho, že některé vůbec nenosí, protože se k nim ani nedostane. Na druhou stranu se musím přiznat, že mu občas ponožky beru, protože já jich mám málo :).

Mohlo by se zdát, že já se tady snažím doma nemít nic navíc, nekupovat zbytečnosti, a přitom Matěj to úplně sabotuje. Není to tak. Asi záleží na úhlu pohledu. Jsou totiž zase oblasti, kde je Matěj minimalista naprosto přirozeně - oblečení, kosmetika a drogerie (používal tuhé mýdlo dřív než já), vybavení bytu (to on mi vymluvil zařízení bytu do trendy bílého stylu a dnes mu za to děkuju). Ano, mohla bych být na něj naštvaná a hádat se s ním, aby vyhodil všechny svoje časopisy, ale bylo by to k něčemu?

Je to dobré pro mě, tak pro tebe určitě taky!

Myslím, že dost často, když objevíme něco nového, co nám dává velký smysl a naplňuje nás to radostí, máme tendenci to začít hlava nehlava šířit svému okolí a někdy je i přesvědčovat o tom, že je to jediná správná cesta. Většinou je to jen dočasná euforie, a je to fáze, ve které můžou vzniknout i nějaké ty škody. Může se stát, že se bezhlavě pustíte do vyklízení nepořádku a vyhodíte třeba i něco, co patří někomu jinému. Nejenže dotyčnému daná věc bude pravděpodobně chybět, ale naruší vám to i vztahy. Navíc, opravdu si někdo myslí, že tímhle radikálním přístupem druhého přesvědčí o tom, že je minimalismus něco, co by měl zkusit? Myslím, že se často naopak stane, že se ten člověk ještě víc zapře a nebude chtít nic nového zkoušet. Věřím tomu, že každý sám pro sebe nejlépe ví, co je pro něj dobré. A pokud někomu z nějakého důvodu vyhovuje mít doma hodně věcí, i když je nepoužívá, nemám právo říkat mu, že je to špatně a měl by to změnit. Navíc, já jsem sama před čtyřmi lety o výhodách minimalismu neměla ani tušení - třeba k tomu ten člověk teprve dojde (anebo nedojde, a to je taky v pořádku).

Začít u sebe...

Proto jsem vždycky na dotazy, jak druhého přimět k minimalismu, odpověděla, že není dobré se snažit druhého předělat, ale spíš mu jít příkladem a třeba ho inspirovat. Prostě začít sám u sebe. Je dost možné, že si okolí všimne, že vám zbavování se věcí prospělo a cítíte se spokojeněji a začnou se sami zajímat, čeho by se mohli zbavit oni :).  Když jsem na začátku svojí cesty za málem začala doma třídit věci a bylo vidět, že mi to dělá radost, časem se do toho pustil Matěj sám, nutit jsem ho nemusela. Ano, pořád máme doma tašku s kabely a stará čísla časopisů, ale když jsem přijala fakt, že jsou to jeho věci a já mu do nich mluvit nemůžu, docela se mi ulevilo. Jsem prostě minimalista tam, kde to můžu ovlivnit. A taky věřím, že jednou přijde čas, kdy ty časopisy z domu půjdou :).

P.S. Článek se samozřejmě týká lidí, kteří mají "normální" množství věcí, ne hromadičů, kteří domů přinesou každý rozbitý krám. Tam to určitě tak jednoduché nebude.




14. září 2018

Dalších 10 věcí, které jsem přestala kupovat

Tímto článkem navazuju na seznam dvaceti věcí, které jsem přestala kupovat. Myslím, že je čas se s vámi podělit o další věci, které už nekupuju a třeba vás trochu inspirovat.

1. Laky na nehty

Za poslední rok a půl jsem si nehty nalakovala asi jednou nebo dvakrát, a to mým jediným lakem, který mám doma už víc než dva roky. Po zbytek roku mám nehty nenalakované a vyhovuje mi to tak. Lak se mi vždy loupe a do dvou dnů od nalakování ho mám ošoupaný a nevypadá to hezky. Když mám jednou za rok chuť, nalakuju si nehty tím, co už doma mám. Až mi dojde, asi si už nový nekoupím a třeba si lak od někoho půjčím.

2. Gel nebo pěna na holení

Místo gelu nebo pěny na holení používám prostě jen mýdlo, nebo šampon, funguje to úplně stejně, nijak mě to nedráždí (a to mám citlivou pokožku).

3. Jednorázová holítka

Používám old school holítko s vyměnitelnými žiletkami.

4. Tekuté mýdlo

Máme doma pouze tuhá mýdla, ať už na umyvadle na ruce, nebo ve sprše na mytí celého těla. Mám pocit, že vydrží mnohem déle a navíc je to další ušetřený plastový obal. Další výhodou je, že vychází nesrovnatelně levněji. Výběr různých bio tuhých mýdel je opravdu široký, já vybírám třeba v Econea nebo v Biooo, ale dá se sehnat i v DM od značky Alverde. Vůbec nemám pocit, že by tato mýdla vysušovala, jak se spousta lidí bojí.

5. Tělové mléko/máslo/krém

Ačkoliv jsem kdysi byla hromadič másel a krémů různých vůní (většinou mě ke koupi zlákal roztomilý obal), dneska žádné mazadlo na tělo doma nemám. Po letech jsem si totiž přiznala, že se stejně nikdy mazat nebudu. Obličej i ruce si mažu, ale zbytek těla prostě ne, nemám k tomu důvod, nemám suchou pleť. Nevím, zda je to dobře nebo špatně, ale nemám pocit, že by to moje tělo potřebovalo, takže jsem se do toho přestala nutit. A kdybych přece jen někdy měla pocit suché pokožky a chtěla se namazat, můžu k tomu použít bambucké máslo, které mám doma kvůli výrobě deodorantu.

6. Bižuterie/Doplňky

Tohle je v mém případě neuvěřitelné, ale opravdu jsem si žádnou novou bižuterii nebo doplněk nepořídila už snad dva roky. Abyste si uměli představit, o jak velkou změnu jde, bude stačit, když vám řeknu, že jsem kdysi měla asi 50 párů náušnic různých tvarů a barev a byla jsem přesvědčena, že musím mít každý den jiné. Před dvěma lety jsem k narozeninám dostala od manžela náušnice, které od té doby nosím den co den a žádné jiné nepotřebuju. Popravdě, nikdy jsem ty hordy bižuterie nevynosila a měla jsem spíš výčitky, že z toho nenosím ani polovinu.

7. Suvenýry

Když jsem před lety začala cestovat (jinak než na dovolené s rodiči), z každé cesty jsem si něco přivezla. Většinou to bylo taková ta kýčovitá skleněná koule, ve které je jedna z památek daného místa, a když s ní zatřesete, tak tam sněží nějaké třpytky či co (no hnus, jak se mi to mohlo líbit:)). Pár jich mám ještě u rodičů, protože mi zakazují se jich zbavit, takže už to beru spíš jako jejich suvenýr a netrápím se tím. Teď si žádné suvenýry nekupuju, stačí mi pár hezkých fotek, které mě okamžitě přenesou do atmosféry toho místa.

8. Časopisy

Nikdy jsem nebyla fanynka časopisů pro dámy, které radí, jak zhubnout a na další stránce vás nabádají, že máte být sama sebou. No dobře, v pubertálních letech jsem si možná kupovala nějaké časopisy s fotoromány (pamatujete na Bravíčko?) V minulých letech už se mě týkaly spíš časopisy typu Respekt, Nový prostor apod., ale i ty už jsem přestala kupovat. Jednak jsem dost omezila svoji touhu stihnout vše přečíst a být ve všem v obraze. Ale také jsem obklopena velmi intelektuální sociální bublinou a často se najde někdo, kdo ten časopis má a zeptá se mě, jestli si ho nechci přečíst než ho vyhodí :). No a spoustu se toho dá přečíst online!

9. Deodorant

Deodorant si sice nekupuju, ale neznamená to, že se musíte bát ke mně přiblížit. Vyrábím si doma svůj vlastní přírodní. Výroba zabere asi deset minut, recept najdete tady.

10. Trendy oblečení

Oblečení nakupuju obecně velmi málo. Když už, tak se snažím, aby bylo slow fashion, takže nakupuju z druhé ruky, případně si oblečení vyměníme s kamarádkami anebo se zaměřuju na kvalitnější kousky, ideálně ušité v ČR. takže přirozeně oblečení, které si pořídím neodpovídá nejnovějším trendům, které generují fast fashion řetězce. Snažím se mít v šatníku spíš nadčasové kousky v barvách, které se dají dobře kombinovat. Trendy oblečení je většinou na jednu nebo dvě sezóny, a to mi s minimalismem nejde moc dohromady, proto se mu vyhýbám.

A co vy? Podělte se se mnou v komentářích o to, co už nemusíte kupovat a bez čeho se obejdete.

23. května 2018

Moje zkušenost s Ecoegg

Ekologičtější způsoby praní, to je něco, co řeším už několik let. Zkoušela jsem různé recepty na domácí výrobu prášků, ale nikdy mi nevyhovovaly. Nevypraly zápach z potu a taky jsem měla pocit, že po nich víc a rychleji prádlo zašedlo nebo ztrácelo barvu. Prací slizy a gely používat nechci, protože mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že opraváři praček považujou tekuté prací prostředky za největšího zabijáka praček. Takže jsem byla dost nadšená, když jsem narazila na Ecoegg. Pereme s ním už více než půl roku, tak si myslím, že je čas na zhodnocení.


Ale ještě před tím krátké vysvětlení o co vlastně jde. Ecoegg je plastové vajíčko, které se dává do bubnu pračky spolu s prádlem, a je to to jediné, co k vyprání běžně znečištěného prádla potřebujete, nepřidává se ani aviváž (ani ocet, který jsem dřív místo aviváže používala). Těmi kuličkami jsou minerální a turmalínové pelety, které aktivují molekuly vody, ionizují vodu a mění její PH, díky čemuž odstraní běžnou špínu z prádla. Vajíčko by nemělo obsahovat žádné škodlivé chemikálie. Kuličky, které s vajíčkem dostanete, by měly vydržet zhruba na 210 vyprání, což je asi rok praní (samozřejmě záleží, jak moc perete a kolik je vás v domácnosti). Vajíčko koupíte pouze jednou, poté doplňujete už jen kuličky. Náplň do vajíčka se vyrábí v několika vůních, nebo i zcela bez vůně. My jsme zvolili vůni jarních květů, není to nic silného, prádlo na dálku nijak nevoní, jen když si přivoníte přímo k němu.



No a teď už k tomu, co vás zajímá asi nejvíc - jak vajíčko pere? Byla jsem překvapená, že pere lépe než mýdlové ořechy, které jsem v minulosti zkoušela, a dost mě zklamaly. Vypere ale opravdu jen bežně znečištěné prádlo. Pokud jsou na prádle nějaké skvrny (od krve, oleje, jídla apod.), je potřeba použít ještě něco lokálně přímo na skvrnu. Prádlo je měkké, jako kdyby byla použita aviváž nebo ocet (dokonce možná i měkčí), voní spíš méně, ale nám to vyhovuje. Ještě mám pro vás shrnutí výhod a nevýhod.

Výhody

  • ušetříte peníze
  • snížíte produkci obalů (od pracích prášků, aviváží, gelů apod.)
  • ušetříte čas (vajíčko jen hodíte do pračky, nic se nemusí dávkovat, nepřidává se aviváž apod.)
  • jednodušší údržba pračky (není potřeba čistit šuplík na prací prostředek)
  • vajíčko je šetrnější k přírodě
  • vajíčko je šetrnější k pokožce (vhodné pro alergiky, atopiky, děti)
  • vajíčko je šetrnější k oblečení (např. sportovní oblečení nebo spodní prádlo)
  • funguje při nízkých i vysokých teplotách (lze prát od 15 do 60 stupňů)
  • neničí oblečení ani jeho barvy

Nevýhody

  • nevypere 100% nečistot
  • nemá silnou vůni (pro někoho naopak výhoda)
  • vajíčko je z plastu, kuličky jsou taky balené v plastu (tedy není 100% zero waste)
  • nevím přesně, z čeho kuličky jsou
Vysvětlím poslední bod. V různých eko diskuzích a ve facebookových skupinách jsem viděla názory, že vajíčko není ve skutečnoti eko, že jsou v něm stejně škodlivé látky, jako v pracích prášcích a že je to vše jen marketingový tah. Protože nejsem žádný chemik a nevím, co přesně složky v popisu produkt znamenají, nedokážu to sama posoudit. Přijde mi, že Ecoegg je pořád ještě docela novinka, mnoho lidí s ním (aspoň v ČR) nepere a není to tolik prozkoumané. Pokud tomu někdo z vás rozumí víc a ví, z čeho kuličky jsou a jestli jsou pravdu eko, budu ráda za názor v komentářích.


18. dubna 2018

Co je Za málem? II

Možná si vzpomínáte, že jsem článek se stejným názvem psala k ročnímu výročí mého blogu. Dnes jsem zvolila stejný název, článek bude trochu pokračováním. Dnešní povídání je určeno pro ty z vás, kteří se pouštíte nebo jste se nedávno pustili do minimalismu. Díky článku si můžete představit, co vás po zminimalizování vašeho harampádí může čekat.

Možná někdo z vás, stejně jako já na začátku, propadl té euforii, která se objeví skoro pokaždé, když objevíme něco nového, co nás nedchne. V určité fázi je to až trošku srandovní posedlost hledáním, co bychom ještě mohli vyhodit, čeho se ještě zbavit a co by se dalo poslat dál. Ten pocit svobody je přece tak příjemný! To jsou přesně ty chvíle, kdy má člověk chuť to předávat dál. Kdo si tímhle prošel (nejenom s minimalismem), možná taky ví, že tahle fáze taky jednou přejde.

Až euforie pomalu opadne, může se v extrémním případě stát, že se ocitnete v poloprázdném bytě s promazaným Facebookem a poloprázdnou skříní. To samozřejmě přeháním, ale co teď? Zbavil/a jsem se nepořádku, tak co dál?

Priority

U mě to bylo tak, že jsem díky prostoru a času, který jsem získala, začala dost přemýšlet nad tím, jak žiju svůj život (jo, až takhle hluboké to bylo:)). Začala jsem přemýšlet o tom, proč si pořád stěžuju na věci, které mě štvou místo toho, abych je změnila, proč se scházím s lidmi, kteří mě vlastně nijak neobohacují a jejichž přítomnost mi někdy až vadí, proč dělám věci, které dělat nechci, proč si kupuju nesmysly, které pak nepoužiju atd. Dá se říct, že tím začala celkem dlouhá cesta (a rozhodně pořád nejsem na konci), na které jsem si začala přehodnocovat svoje priority. A postupně se začalo spoustu věcí měnit k lepšímu, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se do minimalismu vůbec pustila. Je podle mě důležité vnímat minimalismus jako proces  a ne jako něco, co je hotovo potom, co si z bytu vyhážu nepořádek.

Neusnout na vavřínech

Buďte připraveni taky na to, že nepořádek se dřív nebo později začne nepozorovaně vkrádat zpět do vašeho domova (zvlášť pokud nebydlíte sami). Ať si Marie Kondo říká co chce, není to tak jednoduché, že jednou uklidíte a bude to napořád. Je prostě potřeba být ve střehu a nenechat si to znovu přerůst přes hlavu. Ideální je vědomě přemýšlet nad každou věcí, kterou si hodláte přinést domů. To je někdy unavující a myslím, že málokdo to 100% zvládne. Ale myslím, že kdo je pravý minimalista, většinu času ho to spíš baví. Minimalismus není něco, čeho dosáhnete ze dne na den. Naopak je to něco, co se může v průběhu času dost měnit.

Nebýt na sebe přísný

A právě proto, že nikdo nezvládne být ve všem 100% dokonalý, je potřeba nebýt na sebe přísný. Když se mi stane, že začnu kolem sebe zase pozorovat přibývající nepořádek, nejsem na sebe naštvaná (teď už ne, ale byla jsem), beru to jako signál, že je potřeba se zase trochu zastavit a popřemýšlet nad tím, co se děje jinak, jak to, že si do života zase pouštím něco, co tam nechci. A neznamená to, že jsem selhala. Navíc myslím, že málokdo je minimalista ve všem. Řekla bych, že každý má nějakou "slabou stránku". U mě to jsou třeba pokojové kytky. Minimalismus není žádná soutěž. A pokud vám někdo řekne, že nejste minimalista, protože máte osm triček a ne jenom tři, je to hloupost. Je to hlavně o vnitřním pocitu. Pro každého je to "málo" něco jiného. V tuhle chvíli, kdy už mě přešla původní euforická fáze, je pro mě minimalismus o hledání rovnováhy.

Využít minimalismus na maximum

To nejzásadnější (apoň pro mě), co po zminimalizování harampádí a závazků přijde, jsou výhody. Myslím, že každý, kdo se pustil do zbavování se nepotřebných věcí a přehodnocení toho, čemu věnuje sůj volný čas, na sobě pocítil aspoň jednu z mnoha výhod, které jsem popsala v jednom ze svých prvních článků. V článku se dočtete o tom, jak díky minimalismu můžete mít více času, uklidíte rychleji, ušetříte, budete soustředější apod. A koho by tohle nebavilo? :)

7. března 2018

Moje pravidla (ne)nakupování

Před nějakou dobou jsem se na Facebooku zamýšlela nad tím, jestli by pro mě mělo smysl zkusit si nějaký dlouhodobější zákaz nakupování. Takový zákaz by se samozřejmě netýkal potravin, nutné drogerie a dalších věcí běžné denní potřeby, bez kterých se neobejdu (nebo si aspoň ráda myslím, že se bez nich neobejdu:)). Jeho cílem by bylo zkusit si striktně zakázat nakupování veškerých blbin, které nepotřebuju, včetně oblečení, knih apod. Impluzem k tomu mi byla Cait Flander (Blonde on a Budget), o které jsem tady už jednou psala. Momentálně totiž čtu její knihu Year of less, ve které popisuje svůj rok bez nákupů. Brala to opravdu zodpovědně, důkazem je třeba to, že když se jí roztrhaly jediné kalhoty, nejdřív je zkoušela zašít (přestože nikdy nešila), a až pak si koupila nové.

Pod mým zamyšlením na Facebooku vznikla diskuze, díky které jsem si uvědomila, že vlastně takový zákaz nepotřebuju. Vždyť já už jsem přece svoje nakupovací vášně dávno zkrotila a snažím se vyhýbat impulzivním nákupům. Navíc jsou věci, které jsem přestala kupovat úplně. Rozhodla jsem se proto, že větší smysl mi dává sepsat si pravidla, která při (ne)nakupování dodržuju. Takže zákaz sice nebude, ale nebuďte zklamaní, na konci článku vás čeká jiné překvapení, takže čtěte do konce :). A teď už hurá na pravidla.

Nenakupuju nic, co nepotřebuju 

Přiznejme si to, často si umíme pro sebe obhájit, že nějakou věc opravdu nutně potřebujeme.Takže kdybych chtěla, tohle pravidlo se dá snadno obejít. Ženská umí být dost kreativní, když si chce obhájit, proč nutně potřebuje třetí skoro stejné boty. Je fakt, že boty teda rozhodně nejsou můj problém, ale nějaké slabé místo by se u mě určitě našlo. Takže mám-li pocit, že něco potřebuju nebo chci, přejdu k druhému pravilu.

Počkám minimálně měsíc, jestli i pak to budu chtít/potřebovat

Nenechte se zmást, já jsem vždycky byla (a ve spoustě oblastí stále jsem) děsně netrpělivý člověk. Jakmile jsem něco chtěla, muselo jsem to mít hned. Takže tohle pravidlo pro mě není žádná brnkačka. Na druhou stranu si ho ale někdy užívám. Díky němu jsem si totiž uvědomila, jak pomíjivé moje touhy po hmotných věcech jsou, a jak málo je těch věcí, které doopravdy chci i po třiceti dnech. Někdy stačí jen dva dny, aby mi došlo, že ta věc je blbost a žádný benefit mi do života nepřinese.

Vyhýbám se trendům

Ať je to kosmetika, oblečení nebo bytové doplňky, snažím se vyhýbat nakupování trendových věcí. Ale vzhledem k té masáži ze sociálních sítí, to není vůbec jednoduché. Už dávno se vyhýbám kamenným obchodům klasických řetězců a je to už aspoň rok a půl, co jsem přestala na Facebooku sledovat svoje oblíbené obchody. Ale reklamám se na sociálních sítích nevyhnu ani tak. Takže občas mám nutkání něco koupit, to víte že jo :). Největší výzva je v tomhle pro mě Instagram a Pinterest. Je tam plno fotek vystajlovaných bytů a různých serepetiček, o nichž mám někdy tendenci mylně se domnívat, že mě udělají šťastnější. Ale když ono to na těch fotkách vypadá tak hezky! Jenže za prvé já to stejně neumím nakombinovat tak hezky, jako je to na Pinterestu a za druhé, pozor přijde překvapivá pointa, ty věci mě šťastnější neudělají. Nehledě na to, že trend pomine, za rok nebo za dva přijde zase něco jiného, a zase mě to bude nutit chtít něco dalšího. Ani nápad!

Nekupuju nic do zásoby

Tady je to jednoduché. Ať je to kosmetika nebo cokoliv do domácnosti, vždy kupuju až ve chvíli, kdy daný produkt dopotřebujeme, nemám doma žádné zásoby.

Nekupuju nic, co bych nekoupila, kdyby to nebylo ve slevě

Určitě jste si aspoň jednou v životě řekli něco jako "Za ty prachy, no nekup to". Je to takové obhajování nákupu tím, že to byl přece strašně výhodný kup, protože jindy ta věc stojí třikrát víc. Ale koupila bych si tu věc, kdyby nebyla ve slevě? Většinou by odpověď byla ne. Když si takhle odpovím, nákup si zakážu. Dokonce je fajn si položit otázku, jestli bych si danou věc koupila, i kdyby byla třikrát dražší. Díky tomu zjistím, jak moc danou věc chci/potřebuju.

Bude se mi to líbit i za rok?

Touhle otázkou obvykle vyřadím z nákupního seznamu něco, co by pro mě bylo jen chvilkovou radostí nebo něco, co je jen krátkodobý trend. Jak už jsem psala kdysi, zkuste si projít pár svých nákupů za minulý rok (třeba v mailu, pokud jste nakupovali online) a zamyslete se, kde je daná věc dneska. Používáte ji? Dělá vám stále radost? Když jsem si před dvěma lety prošla historii svých nákupů na Ebay, zjistila jsem, že 90% těch věcí jsem buď nekomu dala, rozbily se, nebo se někde válely nepoužívané (ještě před tím, než jsem provedla čistku domácnosti). Stejně tak si ještě před uskutečněním nového nákupu představuju, jak se ohledně té věci budu cítit řeba za rok.

Hodí se to ke mně a k tomu v co věřím?

Upřednostňuju jednoduchost, přírodní barvy a materiály, věci, které jsou kvalitní a dlouho vydrží. Záleží mi na tom, aby firma, která věc vyrobila aspoň trochu myslela na životní prostředí a pracovní podmínky lidí, kteří produkty vyrábí. Mám ráda věci vyrobené v Česku nebo aspoň v Evropě. Podmínek se najde možná ještě pár, a samozřejmě málokdy nějaký výrobek splňuje všechny. Jde mi o to, aby daná věc byla aspoň přiměřeně v souladu s tím, čemu věřím, že má smysl. Takže pochopitelně laciné plastové blbosti z asijských eshopů tímhle pravidlem obvykle neprojdou.

Dělám si průzkum

Když už se rozhodnu něco nového koupit, pokaždé (pokud s daným produktem nemám předchozí zkušenost) si dělám průzkum trhu, zjišťuju, jaké jsou možnosti, čtu si recenze a dávám si na čas. Protože minimalismus znamená upřednostnit kvalitu nad kvantitou, chci, aby mi věci vydžely dlouho. Jedná-li se o oblečení, snažím se hledat varianty pomalé módy. Jedná-li se o kosmetiku, hledám varianty, které jsou eko, přírodní a ideálně i netestované na zvířatech. To se často pojí s vyšší cenou, ale jakmile kupuju jen to skutečně nutné, najednou není takový problém dát za oční krém víc, než bych dala v době mých shopaholických návyků. Důkladný průzkum a promyšlný nákup mi pomůže v tom, aby mi koupené věci vydržely dýl a já nemusela za chvíli zase nakupovat.

Hledám alternativy

Díky minimalismu jsem si uvědomila, že věc, kterou já potřebuju a sháním, může nědo jiný mít a nemusí ji používat. Využívat téhle skutečnosti je minimalistické i ekologické. Už na blogu psala aspoň dvakrát o pravidelných bazárcích, které pořádáme s kamarádkami. Jde o holčičí večer, kdy si vyměníme oblečení, které nechceme. Co se neudá, putuje do nadačního obchodu. Stejně to ale může být i s elektronikou nebo věcmi do domácnosti. Potřebuju-li něco, snažím se to sehnat přeś kamarády. Případně existuje komunita lidí (najdete ji jako LETS), kde je možné věci nabízet i získávat. Nedávno jsem se do komunity LETS přidala v Brně, jakmile se tam trochu rozkoukám, napíšu o ní článek. Ale využít se dá i Facebook, kde je spousta bazárkových skupin. Nedávno jsem objevila třeba Zero waste kolotoč. No a pak jsou tady samozřejmě klasické sekáče. Navíc věci si můžete i půjčovat. Proč kupovat něco, co využijete dvakrát do roka?

Další alternativou (a zároveň výzvou) je pokusit se být kreativní a využít to, co už mám doma. Už jsem s vámi kdysi sdílela moje nadšení z vyrábění květináčů ze všeho možného, abych je nemusela kupovat. V tomhle tématu nechci zabíhat do detailu, protože chystám samostatný článek.

Výzva na rok 2018

A je tady slibované překvapení. Trošku mě mrzelo, že se nakonec do zákazu nakupování pouštět nebudu. Ani ne tak kvůli mně, ale kvůli vám. Vím, že podobné výzvy máte rádi a že byste si možná rádi přečetli, co mi takový zákaz dal. Rozhodla jsem se proto, vymyslet si pro sebe jinou výzvu, která by pro vás mohla být zajímavá. Vlastně to nemusí být výzva jen pro mě, ale bude fajn, když se přidáte i vy. O co teda půjde?

  • Po celý rok 2018 si budu zapisovat, co jsem si pořídila (kromě potravin a běžné drogerie, kterou pravidelně kupuju). Je už sice březen, ale od ledna jsem toho mnoho nekoupila, takže jsem si těch pár věcí dopsala zpětně. 
  • Ke každé věci si napíšu svoje dojmy bezprostředně po zakoupení (včetně toho, proč danou věc vůbec kupuju a jak čekám, že mi bude užitečná). 
  • Na konci roku 2018 napíšu, jak se ohledně daného nákupu cítím po roce. Zda mi koupený produkt slouží skutečně tak, jak jsem si původně plánovala a jestli z něj mám pořád stejnou radost. 
  • Samozřejmě vám to vše sepíšu do článku!
Sama jsem na to ohromně zvědavá, myslím, že to může taky mnohé ukázat, co říkáte? Jdete do toho někdo se mnou?

P.S. K článku bych ještě ráda dodala, že samozřejmě nejsem Bůh a netvrdím, že se mi všechna pravidla vždy daří 100% dodržovat. Nemyslete si, že jsem si za poslední dva roky nekoupila nic, co bych později vyhodnotila jako zbytečný nákup. Nerada bych, aby to tahle působilo. Tahle pravidla jsou pomocníci, nemá to být něco, co má působit jako důvod k pozdějšímu nadávání sama sobě :).

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.