12. února 2018

Veškerá pečující kosmetika, kterou vlastním

Není to tak dávno, co jsem napsala článek o mé zero waste pečující komestice. Z článku mohlo vyznít, že používám pouze zero waste pečující kosmetiku, ale jak vidíte dle fotky, není to tak. Stále se u mě najde dost plastových lahviček. Nicméně co se množství týče, jsem celkem spokojená, myslím, že tuhle sbírku lze považovat za minimalistickou (rozhodně ve srovnání s tím, co byste u mě našli před dvěma lety). V tomto článku bych ráda shrnula, co vše v péči o tělo používám.

Péče o vlasy



Vlasy si myju tuhým šampónem. Tenhle konkrétní je z Lush, popravdě už nevím, který konkrétně typ - zkusila jsem dva nebo tři, a krom vůně jsem nezaregistrovala velký rozdíl. Ráda bych zkusila i slovenskou značku Ponio. Kondicionér mám od značky Urtekram, a je to moje láska. Nemám potřebu zkoušet žádný jiný. Na značce Urtekram se mi líbí, že mají HCS certifikát (netestují na zvířatech), složení je přírodní jak jenom to jde, suroviny jsou BIO a cenově je tato značka, proti jiným přírodním šamponům, dostupná. Urtekram je navíc jediný přírodní šampon/kondicionér, po kterém nemám na vlasech mastný film. V minulosti jsem zkusila pár tuhých kondicionérů, ale žádný mi nevyhovoval. Zkoušela jsem taky kondicionér vůbec nepoužívat, ale to pro moje vlasy nebylo dobré, měla jsem je vysušené. 

Co se týče laků na vlasy, tužidla, olejíčku, ochranných prostředků proti teplu a všeho dalšího, co si můžete na vlasy představit, nic z toho nepoužívám. Zjistila jsem, že to zkrátka nepotřebuju. Kdysi jsem si pravidelně kupovala různé olejíčky, ale nevšimla jsem si, že by to s mými vlasy něco dělalo. Navíc se dají nahradit olivovým olejem z kuchyně.

Péče o obličej



Péče o můj obličej obsahuje nejvíc produktů a taky je nejvíc komplikovaná. Co se týče čištění pleti a krému na obličej, ve snaze o přechod na zero waste jsem toho vyzkoušela opravdu spoustu. Mám smíšenou pleť - na tvářích mám pleť normální, v T-zóně se mi pleť mastí a mívám akné. Nejlépe mi vždy fungoval čisticí gel od Biodermy, ale chtěla jsem něco přírodního a ideálně bez obalu. Ať jsem hledala, jak jsem hledala, vždy jsem se nakonec k Biodermě musela vrátit. Zkoušela jsem několik tuhých produktů určených pro smíšenou pleť, ale vždy to dopadlo zhoršením akné. Místo krému jsem chtěla přejít na arganový olej, kolem kterého byl v posledním roce dost velký "hajp", ale výsledek opět katastrofa. U většiny mých experimentů se mi akné ještě víc zhoršilo a objevila se suchá místa na pleti, která jsem nikdy dřív neměla. Navíc takové nakupování jednoho produktu za druhým ve snaze najít ten ideální (přírodní, bez obalu, ideálně netestovaný na zvířatech) ve výsledku není vůbec minimalistické. Takže momentálně zůstávám u Biodermy a Alverde krému, a po nějakou dobu nehodlám dál experimentovat. Je ale pravda, že čím dál tím víc vidím, že stav mojí pleti je spojen se stravou a životosprávou, takže to je něco, na čem teď taky pracuju. Ale nebudu vám lhát, je to boj, jsem milovník jídla!

Oční krém mám od 100% pure a jsem moc spokojená - psala jsem o něm samostatný článek. K odličování používám bambucké máslo nebo olivový olej s vodou - alespoň tyto varianty lze považovat za zero waste. Masku na obličej obvykle nekupuju. Tuhle Mask of magnaminty jsem dostala od Matěje k Vánocům, je moc fajn. Přiznám se, že co se pravidelného používání masek týče, jsem docela lajdák. Až mi tato dojde, mám v plánu si jednou za čas doma nějakou vyrobit z domácích surovin. Pokud máte tip na výrobu masky pro smíšenou pleť, sem s ním :).

V minulém článku jsem psala i o doma vyrobeném toniku, ale to používám spíš v létě, momentálně ho nemám vyrobené.


Pak mám taky tohle máslo od Manny (v úvodní fotce článu je už bez etikety), které používám převážně jako balzám na rty, ale měla jsem ho i na cestách po Thajsku, kde mi hravě zastoupilo i krém na ruce a obličej. Popravdě, asi si ho znovu nekoupím, protože v něm nevidím moc rozdíl oproti čistému bambuckému máslu (až na vůni, ale to se dá vyladit esenciálním olejem). Takže do budoucna si plánuju ponechat kalíšek a naplnit ho čistým bambuckým máslem.

Péče o ruce



Krém na ruce mám opět od značky Urtekram, je hodně hydratační a jsem s ním naprosto spokojená. Nepoužívám ho zas tak často (většinou hlavně v zimě), takže hádám, že mi vydrží opravdu dlouho. Na fotce můžete vidět taky vitamínový olej na nehty, který jsem dostala od kamarádky. Vyrobila ho sama podle návodu z webu Kosmetika hrou. Olejíček je skvělý, mrzí mě, že už mám jen půlku. Pozoruju, že mám nehty pevnější a rychleji rostou. Ale možná je to i tím, že už více než rok téměř vůbec nepoužívám laky na nehty.

Péče o tělo



Je to už dávno, co jsem se vrátila ke starému dobrému tuhému mýdlu. Kdysi jsem byla milovníkem sprchových gelů od Balea, které měly x krásných vůní a hlavně obalů a ta cena, kdo by odolal, že? Měla jsem jich několik i do zásoby. Ale odnaučila jsem se to a těší mě, kolik plastu ušetřím za každou lahvičku sprchového gelu. Nemám jedno oblíbené tuhé mýdlo, které bych kupovala pořád dokola. Obvykle jdu do nějaké zdravé výživy nebo teď do nově otevřené prodejny Biooo a popadnu tam, co se mi zrovna líbí nebo je za rozumnou cenu. Vždy ale dbám na to, aby bylo mýdlo baleno pouze v papíru. 

Na fotce vidíte taky mycí olej pro intimní hygienu. Tento konkrétní od Saloos mám poprvé. V minulosti jsem používala takové ty konvenční třeba od Nivey, nebo Chilly. Potom jsem si, na základě různých diskuzí, řekla, že nebudu používat nic speciálního. Chvíli to bylo ok, ale po čase jsem začala mít problémy, takže jsem hledala jinou alternativu a zalíbily se mi oleje. Původně mě zaujal olej od Nobilis Tilia nebo od Hádka, ale ta cena byla o dost jinde. Takže jsem vzala na zkoušku tento, abych zjistila, jak mi olej vůbec vyhovuje. Je o dost příjemnější než klasické intimní mýdlo. Teď jsem ale začala hledat vnitřní příčinu těch potíží a chtěla bych to celé řešit trochu víc komplexně. Opět pozoruju souvislost se stravou.


Deodorant si vyrábím doma a nemůžu si ho vynachválit. Ve snaze najít vyhovující přírodní deodorant jsem si kupovala pořád nějaké nové, protože mi nic nefungovalo. Už jsem začala být zoufalá a smiřovala se, že se budu muset vrátit ke "konvenčnímu", ale nakonec jsem našla tenhle recept. Deodorant se osvědčil i ve velkých vedrech. Pár z vás mi psalo, že pro někoho je nutná i detoxikace podpaždí, aby přírodní deodorant dobře fungoval. Sama s tím nemám zkušenost, ale dají se najít různá videa na Youtube.

Nepoužívám žádná tělová másla ani mléka, nikdy jsem se pravidelně nemazala. Když mám jednou za čas suchou kůži, použiju bambucké máslo.

A co zero waste?


Možná si říkáte, že často píšu o zero waste, a přitom 7 z mých 13 pečujících produktů je v plastovém obalu. Je to tak, rozhodně naše domácnost ani můj životní styl není zcela zero waste. Ráda bych na tohle téma napsala samostatný článek, proto nebudu zabíhat moc do detailu.

Mám ale pocit, že samotným minimalismem přispívám k šetření životního prostředí. Mých současných 7 plastových lahviček se ani v nejmenším nedá srovnávat s těmi horami plastu, které moje pečující kosmetika čítala kdysi. Minimalista jsem i v tom, jaké množství produktu používám. Snažím se vším co nejvíc šetřit, takže třeba kondicionér mi vydrží i déle než půl roku. Krém na ruce spotřebuju odhadem tak za dva roky. Snažím se vybírat značky kosmetiky i podle toho, jak se firma jako celek staví k životnímu prostředí. Značka 100% pure se snaží o udržitelný provoz. V Lush vás odmění, pokud jim přinesete kontejnery od produktů zpět, navíc velkou část sortimentu mají zcela bez obalu. To se taky počítá, co myslíte?

9. února 2018

Tady a teď – 2. část

Dnes si dáme pokračování mého prvního článku o prožívání přítomnosti. Možná jste si při čtení první části říkali, že je sice fajn si takhle přečíst, proč bychom měli být víc tady a teď, ale jak to prakticky každý den dělat? Nebudu lhát, často to pro mě není jednoduché. Buď se mi do mysli vkrádají myšlenky na to, co ještě musím/chci udělat, na co jsem zapomněla, nebo si přehrávám nějakou událost z minulých dní a přemýšlím nad ní. Vůbec nejhorší to bývá při práci. Málokdy se mi daří se 100% věnovat jen jedné činnosti, často přeskakuju z jednoho úkolu na druhý, nechám se lehce rozptýlit, no však to asi znáte. Za ten rok a půl ale musím říct, že se zlepšuju. Jsou techniky, které mi v tom pomáhají.

Dech

Určitě už vám někdy nekdo poradil (třeba když jste se nad něčím vztekali) "Zhluboka se nadechni a vydechni". Zdá se to jako nějaká fráze, kterou lidi bezmyšlenkovitě používají, ale funguje to. Kdykoliv se mi zdá, že se nesoustředím nebo jsem zahlcená myšlenkama, pomůže mi, když se zaměřím na svůj dech. Super je, že se to dá udělat prakticky kdekoliv - v čekárně u doktora, v tramvaji, doma, v práci. Nejčastěji se na dech zaměřuju buď doma, když cíleně relaxuju, nebo právě v práci. Někdo si možná řekne, že nemá v práci takový luxus, aby se mohl zabývat svým dechem, ale já jsem vysledovala, že když věnuju 5 minut zklidnění a zaměření na dech, moje práce je mnohem produktivnější. Takže i když se může zdát, že takový rituál je zdržování, ve výsledku přináší víc pracovních výsledků.

Kolem dýchání je celá věda. Kdo někdy cvičil jógu, ví, že i tam se učí, jak správně dýchat. Protože dýcháme naprosto automaticky, většina z nás se moc nezabývá tím, jestli dýchá do hrudníku nebo do břicha. Popravdě, myslím, že k okamžitému zklidnění není potřeba, abyste hned dýchali jako jogín. Mně prostě stačí se zastavit, ideálně jít někam do klidné místnosti, zavřít oči a soustředit se na každý nádech a výdech. V práci je pro mě hlavně důležité odejít od počítače. Většinou když se po tomhle rituálu vrátím, můžu se mnohem lépe soustředit. Netýká se to ale jen práce, zklidnění pomocí dechu využívám v obdobích, kdy se cítím zahlceně nebo jsem prostě roztěkaná.

Zapsat si myšlenky

V některých obdobích, kdy toho mám v práci nebo i v osobním životě fakt hodně, se myšlenky jen tak zastavit nedají a rituál s dechem mi moc nejde. Snažím se soustředit na dech, ale pořád jsem nervózní a napadá mě, co ještě musím udělat. V tu chvíli mi pomáhá napsat si to, co mě zneklidňuje, na papír a jakoby si to tam "odložit".

Přijmout myšlenku

Když jsme se v Thajsku učili meditovat s mnichem (ne že bych to teď uměla, byla to spíš ochutnávka), pořád nám opakoval, že je přirozené, že nás budou napadat různé myšlenky. Asi neexistuje člověk, který by s meditací začínal a neměl by s vkrádajícími se myšlenkami problém. Není důvod si za to nadávat nebo si myslet, že to děláme špatně a nikdy se to správně nenaučíme. Mnich nás učil, že je potřeba myšlenku přijmout a nechat ji jít. To znamená nijak ji nehodnotit, nepolemizovat o ní, nerozvíjet ji. Někdy se mi stává, že nemůžu usnout, protože si v hlavě přehrávám něco z minulosti nebo se strachuju ohledně budoucnosti. V tu chvíli se snažím myšlenku přijmout, ale nijak dál ji nerozvíjet. Jasně, lehce se to řekne, ale hůř udělá. Chce to trénink, ale jde to. Důležité je si uvědomit, že se to děje, všimnout si těch myšlenek a vědomě je "nechat jít". Mně pomáhá si ten proces pro sebe komentovat: "Teď přišla myšlenka ohledně xy, všimla jsem si jí a nechávám ji jít". Jej, to zní ezotericky :). Věřím, že to dává aspoň trochu smysl.


Vědomý trénink

Kdykoliv během dne, kdy se přistihnu, že jsem myšlenkama jinde, nevěnuju se plně tomu, co v danou chvíli dělám, nebo si dokonce neužívám krásnou chvíli volna třeba někde na výletě (to se mi kdysi stávalo hodně), zastavím se a v duchu se na to upozorním. Pak můžu využít některou z ostatních zmiňovaných technik a do přítomné chvíle se vrátit. Možná si říkáte, že to je docela přísný režim a koho by bavilo se takhle pořád "hlídat". Myslím, že hodně záleží na tom, proč to vlastně děláme a proč se o bytí tady a teď snažíme. Kdo se o prožívání přítomnosti zajímá, pravděpodobně to dělá proto, že v tom pro sebe vnímá nějaké benefity. Takže tenhle trénink můžeme vnímat jako něco, co děláme pro sebe, aby nám bylo líp. Stejně jako fyzicky cvičíme, abychom posílili tělo, tohle děláme pro svoji mysl.

Jedna činnost v danou chvíli

Už v úvodu jsem na sebe prozradila, že s touhle dovedností dost bojuju. Někdy jsem roztěkaná a hlavou mi furt něco běží.  Před nějakou dobou se mi stávalo docela často, že jsem pracovala na nějakém úkolu, najednou jsem si vzpomněla na něco jiného, co jsem měla udělat, s rozdělaným úkolem jsem švihla a začala pracovat na tom zapomenutém. No uznejte, že to je dost chaos. Učím se dělat vždy jen jednu věc. Ověřila jsem si, že tímhle postupem toho udělám víc za kratší dobu a jsem navíc v celém procesu víc přítomná.

Pro prožívání přítomného okamžiku je, podle mě, klíčové zbavit se multitaskingu. Nedá se být tady a teď, pokud neustále přeskakuju z jednoho úkolu na druhý.

Pomalé tempo

Moji zkušenost vám můžu nejlíp zprostředkovat na příkladu s jídlem. Miluju jídlo, Matěj výborně vaří, a já hrozně rychle jím. Tahle kombinace někdy způsobuje, že jídlo tak rychle sním, že si ho ani pořádně nevychutnám. Zažili jste někdy ten pocit, když dojíte svoji výbornou zmrzlinu a závidíte druhému, že ji ještě má :)? Ať se věnujeme jakékoliv činnosti, nemůžeme si ji vychutnat a plně prožít, děláme-li ji příliš rychle. Moc se mi líbí technika "pomalé ráno", kdy se člověk vědomě věnuje tomu, co každé ráno dělá naprosto automaticky - opláchnutí obličeje, čištění zubů, a vychutnává si svou snídani a kávu nebo čaj. Už v mých letních radostech jsem psala, že zbožňuju naše rána s Matějem, kdy si spolu dáme kávu a společně se chystáme na nový den. Ale ráda takhle trávím ráno jen sama se sebou, když třeba Matěj odchází dřív. 

V duchu si říkat, co zrovna dělám

Bude to možná znít komicky. Kdyby někdo slyšel moje myšlenky ve chvíli, kdy tuhle techniku používám, asi by si myslel, že jsem blázen. Někde jsem četla, že si má člověk v duchu říkat a popisovat, co zrovna dělá. Takže když třeba myju nádobí nebo uklízím, komentuju si pro sebe, co se zrovna děje. Jo, vážně mi hlavou běží třeba "teď odnáším špinavý hrnek do kuchyně, pokládám ho do dřezu, pouštím vodu, beru do ruky houbičku" apod. A ono to vážně funguje. Možná jste čekali, že mezi moje tipy uvedu i meditaci. Jenže já pravidelně nemedituju, nějak si z toho neumím udělat návyk. Takže jako meditaci beru tento bod. Jo, takhle vznešeně já říkám žehlení, umývání nádobí nebo vyšívání - můj způsob meditace :).

A jaké jsou vaše tipy na zklidnění myšlenek a prožívání přítomného okamžiku? Dejte vědět v komentářích, budu se těšit :).
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.