30. března 2017

Co je Za málem?


Před pár dny to byl přesně rok, co jsem vydala na tomhle blogu svůj první článek. S velkými obavami a zároveň velkým těšením na něco nového. Před pár dny také moje stránka na Facebooku překročila 500 lajků, jupí!   Přemýšlela jsem, co bych tak mohla napsat slavnostního a uvědomila jsem si, že jsem za celý rok vlastně nenapsala nic o tom, jak jsem se odhodlala k psaní blogu. Nenechte se ale zmást, tento článek nebude jen o tom, i nějaký ten smysl života je obsahem (ano, chci vás nalákat číst do konce).

Možná by bylo zajímavé podívat se na celý ten proces, které proběhl, než jsem blog založila. To jsem tak od začátku roku 2016 byla trošku (a pak trošku více) posedlá minimalismem. Každý den jsem nacházela nové a nové lidi, co minimalisti jsou, píšou blog, točí videa, nahrávají podcasty a hlavně vyhazujou věci, nebo už je všechny vyhodili a nic nemají.

Postupně jsem se i já zbavovala všeho možného a pořád jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si sama začala svoji cestu nějak dokumentovat formou deníčku. A proč to nepsat veřejně a neoslovit tak někoho dalšího, že? Jenže jsem člověk docela stydlivý a pořád jsem si říkala, co by na to řekli moji známí a kamarádi a tak. Řešením bylo, že to nikomu neřeknu a budu tajemná :). Takže jsme o možnosti založení blogu začali doma s Matějem mluvit čím dál víc a čím dál reálněji. Pak jsem byla nemocná a bylo spoustu času na vymýšlení názvu. S Matějem jsme měli velký brainstorming a padalo všechno možné i nemožné. Teď když to píšu, tak si uvědomuju, že už si vlastně nepamatuju, jestli jsem ten název vymyslela já nebo on, ani jak jsme na něj přišli. Ale důležité je, že je. No a pak jsem jednou šla domů z práce a zjistila jsem, že Matěj mi blog založil. A bylo to. Teď to vypadá, že jsem se  sama nijak nepřičinila :D. Ale věřte mi, pak už jsem se o blog starala hlavně já :).

No a co jsem měla na mysli tím "Za málem"? Má to symbolizovat moje pokusy o žití s málem a zjišťování, co za tím málem je. Ještě jsem to pořád nezjistila, postupně to objevuju. Hranice toho, co potřebuju a chci mít doma se posouvají, zároveň víc a víc lidí o minimalismu mluví, to mě baví.

A co je teda za tím málem? U mě to byla zpočátku skoro až euforie. Byla jsem hrozně nadšená z toho, kolik času najednou mám, jak málo času mi zabere uklízení, rozhodování se, co si vezmu na sebe, jak málo kosmetiky mi stačí, že se najednou líp soustředím, mám víc peněz, produkuju míň odpadu a bla bla. To bylo období, kdy jsem byla fakt hodně nadšená, že jsem objevila něco nového, co mě naplňuje a dává mi to smysl. Taky jsem se najednou musela zamyslet nad tím, jak trávím svůj volný čas a jestli ho tak trávit chci. Jakou mám práci a jestli takovou práci chci. Některé volnočasové aktivity (i stýkání s některými lidmi) jsem přehodnotila, dělala jsem je jen tak ze setrvačnosti. Změnila jsem práci, místo abych si stěžovala, co všechno bylo v mé staré práci špatně. Ale nebudu si nic nalhávat, i v mé nové práci je spousta věcí špatně :)). Asi i to bylo potřeba zjistit.

Co jsem ale hlavně od minimalismu očekávala, bylo to, že mě najednou osvítí a najdu smysl života, který mi byl do té doby skrytý. No a nenašla jsem ho. Zatím. A vadí mi to? Ani ne. Protože jsem se díky přehodnocení priorit dala na jiné cesty, objevila spoustu zajímavých knih, lidí, článků, videí, a ty mi rozšiřují obzory. A to mi vlastně momentálně smysl dává.

Já myslím, že za málem se skrývá spousta nových možností, které zavaleni věcmi nevidíme a ani nemáme šanci je vidět. Ať už je to čas na věci, které jsme doposud nestíhali, nebo úplně nový směr uvažování, který nás do té doby nenapadl. Ale není to nějaký konečný stav. Pořád se to mění. Co mi přišlo jako málo před rokem, už tak dneska být nemusí. Hlavně si to málo každý definujeme jinak. Ale jinými slovy, jestli vám na nic nezbývá čas, energie, chuť ani místo, máte pořád pocit, že děláte něco, co dělat nechcete, zkuste z bytu vyházet pár krámů, třeba to pomůže.

12. března 2017

Nejlepší momenty Thajska

Naše dovolená v Thajsku se vydařila snad ještě lépe než jsem si představovala, a proto bych ráda popsala ty nejkrásnější momenty, dokud je mám v živé paměti. Už teď se hrozně těším, až si za pár měsíců nebo let článek zpětně přečtu a přenesu se do těch chvil zpět. V průběhu dovolené jsem si uvědomovala, jak moc krásných momentů zažívám, že jsem se rozhodla si je zapisovat. Zpětně když jsem je procházela, udivilo mě, že to nebyly jen nové a nevšední zážitky, ale i úplně obyčejné momenty, které bych vlastně lehce mohla zažít i doma, jenom si jich asi běžně nevšímám. Vlastně se mi tam obecně mnohem víc dařilo být tady a teď a prostě si jen užívat to, co se zrovna děje. Možná si řeknete, že to je jasné, člověk je na dovolené, nemá se nad čím stresovat, ale já s tím mívám problém i na dovolené. Ale to jsem odbočila, už jdu na ty zážitky.

Hladím, krmím a myju slona

Setkání se slonem jinak než v zoo byl můj velký sen už od dětství. Dokonce jsem jako dítě prohlašovala, že až budu velká, budu mít sloní farmu a budu se tam starat o nemocné slony. To se sice úplně nestalo, ale na jedné takové farmě jsme strávili celý den a starali jsme se o staré a nemocné slony. Ještě když jsme seděli v dodávce, která nás tam vezla, jsem nemohla uvěřit tomu, že se mi to splní. Vlastně mi to došlo asi až ve chvíli, kdy jsem krmila jednu slonici, která mi chobotem sevřela ruku. Byli jsme v Kanchanaburi v Elephantsworldu, kde se řídí tím, že tam lidé pracují pro slony, a ne sloni pro lidi. Většina slonů, které tam mají, jsou zachránění z různých prací nebo turistických atrakcí, kde se sloni neměli moc dobře.

Tahle slonice už nemá zuby. Připravili jsme proto pro ni a pro další bezzubé slony kuličky z lepivé rýže dýně. V přirozeném prostředí sloni bez zubů umírají, těmhle lidi prodlužují život :).


Cesta třetí třídou vlakem z Bangkoku do Kanchanaburi

Jeli jsme sice dýl, než jsme měli, bylo úmorné vedro a jedinou klimatizací byla otevřená okna a ventilátory, které už asi zažily lepší časy, ale i přesto to byl super autentický zážitek. Téměř všichni cestující kromě nás byli Thajci a po celou dobu vlakem procházeli prodejci, kteří prodávali malinké porce rýže s masem zabalené v banánovém listu za asi 7 Kč (ty ceny mě nepřestávaly udivovat). Kolem nás ubíhala krásná krajina a taky jsem se tam setkala s první obří kobylkou, které jsem se pochopitelně bála víc než malá holčička vedle mě.



Bořím nohy do písku

Z třítýdenní dovolené jsme něco málo přes týden strávili na ostrově Koh Lanta, kam jsme přijeli v noci, ale to nám nezabránilo jít se hned projít po pláži. V té tmě jsem si zatím mohla jen představovat, jak to tam bude krásné, ale ten pocit boření nohou do písku byl stejně skvělý ve dne i v noci. Navíc pláž lemovaly bary s krásnými lampionky houpajícími se ve větru. Zpočátku jsem se bála, že tolik barů věstí zástupy turistů, ale nakonec jsme na plážích byli skoro sami.


Houpu se v houpací síti na pláži

Hned první den na ostrově jsme se vydali hledat nějakou pěknou pláž, a co jsme po cestě nenašli! Naprosto prázdný bar přímo na pláži s houpacími sítěmi, usměvavou obsluhou, výbornými drinky a tou nejlepší plážovou hudbou. Takže hon na pláž musel počkat, uvelebili jsme se do sítí a popíjeli. Asi vás nemusím dlouho přesvědčovat o tom, že ve chvíli, kdy se houpete v síti na téměř prázdné pláži, držíte v ruce vychlazenou piňakoládu, slyšíte vlny moře a máte vedle sebe svého milého, nic vám nechybí.

Houpací sítě jsme si užili opravdu velmi, protože po přestěhování do lepšího ubytování jsme měli každý svou síťku na terase našeho dřevěného bungalovu a s houpáním jsme nešetřili! Dokonce jsem začala přemýšlet o tom, že bychom si síť pořídili domů. Určitě nepotřebuju být v Thajsku, abych si mohla jen tak užívat na terase a pozorovat a poslouchat ptáky.


Užívám si thajskou masáž 

No dobře, trošku kecám, na pravou thajskou masáž jsem si totiž netroufla. Všichni říkali, že to občas docela bolí a taky jsem slyšela všechno to křupání! Šla jsem jednou na masáž nohou a jednou na masáž zad a ramen. Ale co si budeme říkat, chvílemi bolelo i to :D. Nemůžu se rozhodnout, která masáž byla lepší. Masáž nohou totiž probíhala přímo na pláži, takže to šumění moře a cinkání zvonkohry ve větru mělo něco do sebe. Masáž zad v Chiang Mai byla sice o něco příjemnější a víc uvolňující, ale zase tam nebyla ta pláž. Ještě že se nemusím rozhodnout :).

Jezdíme na skútru

Hned potom, co jsem přestala vyšilovat, že se určitě někde vymlátíme, jsem si začala jízdu na skútru užívat. Projeli jsme téměř celý ostrov a všude kolem nás bylo buď moře nebo prales. Čím víc jsme jeli na jih, tím víc se ostrov měnil v prales a viděli jsme víc a víc opic. Z jednoho takového výletu jsem vám na Facebook přidala fotku s pozdravem. Dali jsme si kokos na osvěžení a jeli dál.

Pozorujeme západy slunce

Co by to bylo za dovolenou u moře, kdybychom nepozorovali západy slunce. Tady není co dodávat. Snad jen, že západy máme i u nás, tak bychom se na ně občas mohli mrknout.


Tenhle západ slunce je pořízený na pláži, kde jsme absolvovali kurz vaření. Pořádá ho organizace Time for Lime, která pomáhá opuštěným psům a kočkám. Lektor vaření bořil všechny stereotypy o Thajcích, ale možná to bylo tím, že žil několik let v Berlíně a byl dost ovlivněn západem. Například celý večer popíjel a dělal politické vtipy :).

Navštěvujeme buddhistické chrámy v Chiang Mai

Skoro celý jeden den jsme věnovali návštěvám různých buddhistických chrámů v Chiang Mai. Myšlenky buddhismu jsou mi docela blízké a atmosféra v chrámech se mi moc líbila.



Učíme se meditovat pod vedením mnicha

V Chiang Mai jsme se zapsali do jednodenního kurzu meditace, kterou vedl místní mnich. V rámci kurzu jsme se dozvěděli také něco o buddhismu v Thajsku, o chrámech, o mniších, učili jsme se meditovat v sedě a při chůzi a na závěr proběhla diskuze, kdy jsme se mohli zeptat na cokoliv. Mnich (thajsky Phra) se jmenoval KK, měl dobrou (místy vtipnou) angličtinu, smysl pro humor a občas docela děsivý smích. Stále nám kladl na srdce, že všichni zemřeme a že "what goes around comes around". Nejvíc nás ale pobavilo, když nám ukazoval způsoby zavazování jejich oděvu v různých zemích.

Zpočátku jsem z meditace měla strach, protože kdykoliv jsem se o ni pokoušela, utíkaly mi myšlenky všude možně a já jsem měla pocit, že to nezvládám a moje mysl je neukázněná. Phra KK nás ale ujistil, že je to normální a máme myšlenky nejprve pozorovat a pak je nechat jít. Hrozně se mi líbilo, jak nás po každém našem pokusu chválil. Meditaci při chůzi jsme nacvičovali dvakrát a při druhém pokusu zdůrazňoval, jak jsme se od prvního pokusu zlepšili. Mělo to velký vliv na moji motivaci, a přesto, že jsem u meditace vsedě dvakrát usnula, byla jsem na sebe pyšná. Překvapivě mi den s KK dal hlavně to, že jsem si vzpomněla, že mám být na sebe hodná a umět se ocenit za každou snahu.

A taky byl KK velký minimalista. Asi jako každý mnich, neměl nic kromě svého oděvu a řekl: "Mám sice kapsu, ale nemám žádné peníze. Žádné peníze, žádné starosti."

Jíme to nejsladší ovoce

Tak dobrý ananas jsem nikdy neměla a nějakou dobu asi potrvá, než si nějaký ananas v Česku dám, protože to se prostě nedá srovnat. A taky jsme objevili mango sticky rice, což je lepkavá rýže uvařená v kokosovém mléku s kousky manga a praženými semínky čehosi. Normálně mango moc neprožívám, ale v této kombinaci se sladkou rýži bylo vynikající! Navíc jsme v Chiang Mai měli trh s jídlem přímo před hotelem, takže tohle byla jasná snídaně. Škoda, že jsme ji objevili tak pozdě. Matěj rýži s mangem hned po příjezdu domů uvařil, ale to naše místní mango nebylo úplně mango :(.


Pozorujeme veverky v parku v Bangkoku

Protože letadlo zpět domů nám letělo až po půlnoci, měli jsme ještě jeden celý den v Bangkoku. Rozhodli jsme se ho prorelaxovat v parku poblíž trhu, abychom měli blízko jídlo a všelijaké dobroty :). Ne že bychom byli takoví lenoši, ale Bangkok jsme už předtím viděli, nic dalšího nás moc nelákalo a navíc v ten den bylo nesnesitelné horko a vlhko, takže bylo ideální lehnout si do stínu pod strom. A právě tam se to vše odehrávalo! Bylo tam hrozně moc veverek, které se honily v korunách stromů, přeskakovaly ze stromu na palmu a z palmy na strom a tak pořád dokola. Byly navíc i docela otrkané a od lidí se nechaly snad i hladit. V parku bylo i jezírko, po kterém jsme se projeli na loďce.



Kromě krásných chvil se ale stalo i pár nepříjemných věcí – kamarádi si užili nějaké to bodnutí rejnokem a pokousání od kočky, a mně někdo zneužil kartu k online platbám. Ale vše se vyřešilo a nenechali jsme si tím zkazit dovolenou (zdravotní péče v Thajsku se zdála na vysoké úrovni a peníze mám taky zpět).

Už se těším na pozorování veverek a západů slunce v Brně :). I trocha té meditace se snad někdy zadaří. A už teď si myslím, že se do Thajska jednou vrátíme.



1. března 2017

Minimalisticky do Thajska s batohem?


Po několika letech snění a několika měsících těšení se to konečně stalo a já byla poprvé v Asii. Protože se považuju za minimalistu, měla bych se taky minimalisticky sbalit, že? Nevím, jestli se mi to podařilo, určitě by se dalo ještě hodně věcí ubrat. Před cestou jsem koukala na několik blogerů a youtuberů, kteří hodně cestují a jsou schopni se sbalit do poměrně malého batohu na dlouhou dobu. S potěšením jsem zjistila, že se jejich seznam věcí docela shoduje s tím mým, ale samozřejmě jsem tam nabrala i nějakou inspiraci. Původně jsem článek chtěla vydat před cestou, ale nakonec jsem to nestihla. Teď si ale říkám, že aspoň můžu zpětně zhodnotit a uvědomit si, co jsem třeba s sebou měla zbytečně, nebo co mi naopak chybělo.

Protože jsem věděla, že se budeme hodně přesouvat, batoh byl jasná volba. Vlastně ani nemám žádný pořádný kufr. Mám už přes dva roky krosnu Doldi Pumori, kterou jsem si koupila za účelem naší první dovolené s batohem na zádech na doporučení kamarádky. Jsem s ní spokojená, můžu jedině doporučit :).

Nejlepší fígl, který jsem objevila díky zkušeným cestovatelům, jsou packing cubes. Jsou to takové cestovní vaky, díky kterým máte skvělý přehled o všech věcech, neválí se jen tak v krosně a navíc i šetří místo a udrží vám oblečení čisté. Brala jsem si jeden vak na boty a jeden na oblečení. Dají se sehnat různé druhy, některé i hodně drahé, ale já jsem byla naprosto spokojená s těmi z Ikea za pár korun.

Oblečení

  •  tři trička s krátkým rukávem
  •  dvoje šaty
  •  dvoje kraťasy
  •  dvě trička s dlouhým rukávem (jedno na cestu a jedno na spaní)
  •  dvě tílka
  •  jedny džíny
  •  legíny (na spaní)
  •  sandále (ty se mi na cestách rozpadly a koupila jsem žabky za pár korun)
  •  tenisky
  •  svetr
  •  sportovní bunda 
  •  šátek 
  •  troje ponožky a pár kusů spodního prádla (v Thajsku jsou všude levné prádelny)
  •  plavky

Drogerie

  • Manna mýdlo (univerzální na tělo, obličej i vlasy)
  • šampon přelitý do dvou menších lahviček (normálně nepoužívám kondicionér, ale moře mi dost vysušilo vlasy, takže jsem si ho dokoupila na místě)
  • bambusové odličovací tamponky (nakonec jsem je ani jednou nepoužila, protože jsem se skoro nemalovala)
  • vatové tyčinky 
  • pinzeta
  • pilník a manikurní nůžky
  • žiletka
  • hřeben  
  • tampony (nechtělo se mi riskovat menstruační kalíšek, docela jsem se bála podmínek na tamních záchodech)
  • dva ručníky z mikrovlákna (brala jsem jeden na pláž a jeden na sprchování, ale nakonec jsem využila jen ten na pláž, protože v každém ubytování byly ručníky)

Lékárnička

  • náplasti
  • obinadlo
  • dva repelenty (měli jsme jeden na kůži a jeden na impregnaci oblečení, ale ten impregnační jsme nakonec vůbec nepoužili – trošku na nás zafungovala reklamní kampaň v očkovacím centru; řekla jsem si, že příště je asi lepší si repelent koupit na místě a vůbec to s sebou z Česka nevozit)
  • Paralen
  • Ibalgin
  • Ibalgin krém
  • pěnový Panthenol
  • Kinedryl 
  • Urinal akut
  • Canesten
  • Preventan akut
  • Jox
  • dezinfekce
  • Imodium
  • půl litru hruškovice jako prevenci na každé ráno :)

Myslím, že v lékárničce jsme nic nepostrádali. Docela jsme využili Preventan akut, protože jsme moc dobře nesnášeli přechody mezi vedrem a klimatizací, takže jsme několikrát měli pocit, že na nás něco leze, ale Preventan to vždy zahnal. Na bolest v krku skvěle zabral Jox a na občasné střevní neduhy se osvědčilo Imodium (lépe než Endiaron).

Na palubu letadla

Jako příruční zavazadlo jsem měla menší batůžek, který jsem měla sbalený v krosně a vytáhla jsem ho až na letišti. Měla jsem tam předem připravené to, co chci mít s sebou v letadle.

  • teplé ponožky (při prvním letu nebyly potřeba, při letu zpět už ano, ale to jsem je už nezabalila do příručáku s tím, že je určitě nebudu potřebovat :/ )
  • pašmína
  • legíny (nakonec jsem se do nich ale nepřevlíkla)
  • maska na oči na spaní
  • nafukovací cestovní polštářek
  • špunty do uší
  • vlhčené ubrousky
  • řasenka, korektor, pudr (spíš jsem počítala s tím, že to v průběhu letu nevyužiju, a taky se tak stalo)
  • papírové kapesníčky
  • opalovací krém
  • deodorant
  • Manna krém (univerzální – balzám na rty, krém na ruce, oči, obličej i tělo)
  • malá zubní pasta, kartáček
  • léky na alergii
  • blok a propiska
  • průvodce Lonely Planet
  • flaška na vodu
  • gumičky do vlasů

Další

  • plastový příbor Quechua
  • pláštěnka (vůbec jsme nevyužili, ale před naším odjezdem byly v Thajsku záplavy, takže bych pláštěnku pro jistotu brala vždy)
  • zámek (nevyužili jsme)
  • nabíječka na mobil
  • čelovka (nevyužili jsme)

Doklady

  • pas
  • kopie pasu
  • evropská kartička pojištění
  • kartička cestovního pojištění
  • očkovací průkaz
  • platební karta
  • hotovost
  • letenky

Nic zásadního nám nechybělo. Příště bych si s sebou jen vzala navíc rozdvojku, protože občas v pokojích byly jen dvě zásuvky a v jedné z nich byl zapojený ventilátor nebo lednice, takže pokud jsme chtěli nabíjet více mobilů nebo kameru, museli jsme postupně. Ale nebyl to až takový problém. Myslím, že jsme s sebou neměli ani žádnou zbytečnost a všeho jsme měli tak akorát. Matěj se dokonce sbalil jen do příručního zavazadla, ale to bylo i díky tomu, že věci, které na palubu nesmí (lahvičky nad 100 ml), jsem měla u sebe já. Jeden větší a jeden menší batoh byla podle mě ideální kombinace.

Je mezi vámi nějaký zkušený cestovatel? Chybí vám něco v seznamu nebo naopak přebývá? Budu ráda za váš názor :).
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.