Život s neminimalistou
Mám doma sabotéra minimalismu?
V článku o mé pečující kosmetice jsem psala, že nevlastním žádný produkt k úpravě vlasů. Přesto jich u nás doma pár najdete. Jak to? No protože nebydlím sama. Můj drahý si vlasy upravuje různýma patlátkama, které neznám, nic mi neříkají, ale on je má rád. Navíc si pomocí nich na hlavě dělá rozkošný rozcuch á la "právě jsem vstal", takže to bych mu přece nemohla zakázat. Nemohla a ani nechtěla. Patlátkama to nekončí. Taky máme doma jednu tašku plnou záhadných kabelů a šňůr. Pro mě záhadných, můj milý tvrdí, že všechny mají své využití a všechny potřebuje! Další neminimalistický koutek je jeho část knihovny - to je vlastně skoro celá knihovna :). Matěj má takový (zlo)zvyk ohledně čtení. Rád si pořídí knihu a nikdy ji nepřečte. Teda on ji možná někdy přečte, ale zatím neví kdy, asi se mu líbí ten pocit mít ji v knihovně. Nemám mu moc co vyčítat, tohle byl kdysi i můj koníček. A pak má taky schovaná některá stará čísla časopisů, protože jsou tam přece články, které ještě nestihl přečíst! Na můj vkus je moc přecpaný i jeho šuplík s ponožkama. Podezřívám ho, že některé vůbec nenosí, protože se k nim ani nedostane. Na druhou stranu se musím přiznat, že mu občas ponožky beru, protože já jich mám málo :).Mohlo by se zdát, že já se tady snažím doma nemít nic navíc, nekupovat zbytečnosti, a přitom Matěj to úplně sabotuje. Není to tak. Asi záleží na úhlu pohledu. Jsou totiž zase oblasti, kde je Matěj minimalista naprosto přirozeně - oblečení, kosmetika a drogerie (používal tuhé mýdlo dřív než já), vybavení bytu (to on mi vymluvil zařízení bytu do trendy bílého stylu a dnes mu za to děkuju). Ano, mohla bych být na něj naštvaná a hádat se s ním, aby vyhodil všechny svoje časopisy, ale bylo by to k něčemu?
Je to dobré pro mě, tak pro tebe určitě taky!
Myslím, že dost často, když objevíme něco nového, co nám dává velký smysl a naplňuje nás to radostí, máme tendenci to začít hlava nehlava šířit svému okolí a někdy je i přesvědčovat o tom, že je to jediná správná cesta. Většinou je to jen dočasná euforie, a je to fáze, ve které můžou vzniknout i nějaké ty škody. Může se stát, že se bezhlavě pustíte do vyklízení nepořádku a vyhodíte třeba i něco, co patří někomu jinému. Nejenže dotyčnému daná věc bude pravděpodobně chybět, ale naruší vám to i vztahy. Navíc, opravdu si někdo myslí, že tímhle radikálním přístupem druhého přesvědčí o tom, že je minimalismus něco, co by měl zkusit? Myslím, že se často naopak stane, že se ten člověk ještě víc zapře a nebude chtít nic nového zkoušet. Věřím tomu, že každý sám pro sebe nejlépe ví, co je pro něj dobré. A pokud někomu z nějakého důvodu vyhovuje mít doma hodně věcí, i když je nepoužívá, nemám právo říkat mu, že je to špatně a měl by to změnit. Navíc, já jsem sama před čtyřmi lety o výhodách minimalismu neměla ani tušení - třeba k tomu ten člověk teprve dojde (anebo nedojde, a to je taky v pořádku).Začít u sebe...
Proto jsem vždycky na dotazy, jak druhého přimět k minimalismu, odpověděla, že není dobré se snažit druhého předělat, ale spíš mu jít příkladem a třeba ho inspirovat. Prostě začít sám u sebe. Je dost možné, že si okolí všimne, že vám zbavování se věcí prospělo a cítíte se spokojeněji a začnou se sami zajímat, čeho by se mohli zbavit oni :). Když jsem na začátku svojí cesty za málem začala doma třídit věci a bylo vidět, že mi to dělá radost, časem se do toho pustil Matěj sám, nutit jsem ho nemusela. Ano, pořád máme doma tašku s kabely a stará čísla časopisů, ale když jsem přijala fakt, že jsou to jeho věci a já mu do nich mluvit nemůžu, docela se mi ulevilo. Jsem prostě minimalista tam, kde to můžu ovlivnit. A taky věřím, že jednou přijde čas, kdy ty časopisy z domu půjdou :).P.S. Článek se samozřejmě týká lidí, kteří mají "normální" množství věcí, ne hromadičů, kteří domů přinesou každý rozbitý krám. Tam to určitě tak jednoduché nebude.
