25. září 2018

Život s neminimalistou

Zahlédla jsem pár diskuzí o tom, jak je pro člověka, který chce být minimalistou, těžké žít se spolubydlícím, partnerem nebo rodinou, kteří se sami o minimalismus vůbec nezajímají. Přišlo mi i pár dotazů na to, jak je k minimalismu přimět. Tenhle článek mám dlouho rozepsaný, přemýšlela jsem nad tím, jak bych článek na tohle téma mohla pojmout, a došlo mi, že k tomu nejde přistoupit jinak, než na základě vlastní zkušenosti.

Mám doma sabotéra minimalismu?

V článku o mé pečující kosmetice jsem psala, že nevlastním žádný produkt k úpravě vlasů. Přesto jich u nás doma pár najdete. Jak to? No protože nebydlím sama. Můj drahý si vlasy upravuje různýma patlátkama, které neznám, nic mi neříkají, ale on je má rád. Navíc si pomocí nich na hlavě dělá rozkošný rozcuch á la "právě jsem vstal", takže to bych mu přece nemohla zakázat. Nemohla a ani nechtěla. Patlátkama to nekončí. Taky máme doma jednu tašku plnou záhadných kabelů a šňůr. Pro mě záhadných, můj milý tvrdí, že všechny mají své využití a všechny potřebuje! Další neminimalistický koutek je jeho část knihovny - to je vlastně skoro celá knihovna :). Matěj má takový (zlo)zvyk ohledně čtení. Rád si pořídí knihu a nikdy ji nepřečte. Teda on ji možná někdy přečte, ale zatím neví kdy, asi se mu líbí ten pocit mít ji v knihovně. Nemám mu moc co vyčítat, tohle byl kdysi i můj koníček. A pak má taky schovaná některá stará čísla časopisů, protože jsou tam přece články, které ještě nestihl přečíst! Na můj vkus je moc přecpaný i jeho šuplík s ponožkama. Podezřívám ho, že některé vůbec nenosí, protože se k nim ani nedostane. Na druhou stranu se musím přiznat, že mu občas ponožky beru, protože já jich mám málo :).

Mohlo by se zdát, že já se tady snažím doma nemít nic navíc, nekupovat zbytečnosti, a přitom Matěj to úplně sabotuje. Není to tak. Asi záleží na úhlu pohledu. Jsou totiž zase oblasti, kde je Matěj minimalista naprosto přirozeně - oblečení, kosmetika a drogerie (používal tuhé mýdlo dřív než já), vybavení bytu (to on mi vymluvil zařízení bytu do trendy bílého stylu a dnes mu za to děkuju). Ano, mohla bych být na něj naštvaná a hádat se s ním, aby vyhodil všechny svoje časopisy, ale bylo by to k něčemu?

Je to dobré pro mě, tak pro tebe určitě taky!

Myslím, že dost často, když objevíme něco nového, co nám dává velký smysl a naplňuje nás to radostí, máme tendenci to začít hlava nehlava šířit svému okolí a někdy je i přesvědčovat o tom, že je to jediná správná cesta. Většinou je to jen dočasná euforie, a je to fáze, ve které můžou vzniknout i nějaké ty škody. Může se stát, že se bezhlavě pustíte do vyklízení nepořádku a vyhodíte třeba i něco, co patří někomu jinému. Nejenže dotyčnému daná věc bude pravděpodobně chybět, ale naruší vám to i vztahy. Navíc, opravdu si někdo myslí, že tímhle radikálním přístupem druhého přesvědčí o tom, že je minimalismus něco, co by měl zkusit? Myslím, že se často naopak stane, že se ten člověk ještě víc zapře a nebude chtít nic nového zkoušet. Věřím tomu, že každý sám pro sebe nejlépe ví, co je pro něj dobré. A pokud někomu z nějakého důvodu vyhovuje mít doma hodně věcí, i když je nepoužívá, nemám právo říkat mu, že je to špatně a měl by to změnit. Navíc, já jsem sama před čtyřmi lety o výhodách minimalismu neměla ani tušení - třeba k tomu ten člověk teprve dojde (anebo nedojde, a to je taky v pořádku).

Začít u sebe...

Proto jsem vždycky na dotazy, jak druhého přimět k minimalismu, odpověděla, že není dobré se snažit druhého předělat, ale spíš mu jít příkladem a třeba ho inspirovat. Prostě začít sám u sebe. Je dost možné, že si okolí všimne, že vám zbavování se věcí prospělo a cítíte se spokojeněji a začnou se sami zajímat, čeho by se mohli zbavit oni :).  Když jsem na začátku svojí cesty za málem začala doma třídit věci a bylo vidět, že mi to dělá radost, časem se do toho pustil Matěj sám, nutit jsem ho nemusela. Ano, pořád máme doma tašku s kabely a stará čísla časopisů, ale když jsem přijala fakt, že jsou to jeho věci a já mu do nich mluvit nemůžu, docela se mi ulevilo. Jsem prostě minimalista tam, kde to můžu ovlivnit. A taky věřím, že jednou přijde čas, kdy ty časopisy z domu půjdou :).

P.S. Článek se samozřejmě týká lidí, kteří mají "normální" množství věcí, ne hromadičů, kteří domů přinesou každý rozbitý krám. Tam to určitě tak jednoduché nebude.




14. září 2018

Dalších 10 věcí, které jsem přestala kupovat

Tímto článkem navazuju na seznam dvaceti věcí, které jsem přestala kupovat. Myslím, že je čas se s vámi podělit o další věci, které už nekupuju a třeba vás trochu inspirovat.

1. Laky na nehty

Za poslední rok a půl jsem si nehty nalakovala asi jednou nebo dvakrát, a to mým jediným lakem, který mám doma už víc než dva roky. Po zbytek roku mám nehty nenalakované a vyhovuje mi to tak. Lak se mi vždy loupe a do dvou dnů od nalakování ho mám ošoupaný a nevypadá to hezky. Když mám jednou za rok chuť, nalakuju si nehty tím, co už doma mám. Až mi dojde, asi si už nový nekoupím a třeba si lak od někoho půjčím.

2. Gel nebo pěna na holení

Místo gelu nebo pěny na holení používám prostě jen mýdlo, nebo šampon, funguje to úplně stejně, nijak mě to nedráždí (a to mám citlivou pokožku).

3. Jednorázová holítka

Používám old school holítko s vyměnitelnými žiletkami.

4. Tekuté mýdlo

Máme doma pouze tuhá mýdla, ať už na umyvadle na ruce, nebo ve sprše na mytí celého těla. Mám pocit, že vydrží mnohem déle a navíc je to další ušetřený plastový obal. Další výhodou je, že vychází nesrovnatelně levněji. Výběr různých bio tuhých mýdel je opravdu široký, já vybírám třeba v Econea nebo v Biooo, ale dá se sehnat i v DM od značky Alverde. Vůbec nemám pocit, že by tato mýdla vysušovala, jak se spousta lidí bojí.

5. Tělové mléko/máslo/krém

Ačkoliv jsem kdysi byla hromadič másel a krémů různých vůní (většinou mě ke koupi zlákal roztomilý obal), dneska žádné mazadlo na tělo doma nemám. Po letech jsem si totiž přiznala, že se stejně nikdy mazat nebudu. Obličej i ruce si mažu, ale zbytek těla prostě ne, nemám k tomu důvod, nemám suchou pleť. Nevím, zda je to dobře nebo špatně, ale nemám pocit, že by to moje tělo potřebovalo, takže jsem se do toho přestala nutit. A kdybych přece jen někdy měla pocit suché pokožky a chtěla se namazat, můžu k tomu použít bambucké máslo, které mám doma kvůli výrobě deodorantu.

6. Bižuterie/Doplňky

Tohle je v mém případě neuvěřitelné, ale opravdu jsem si žádnou novou bižuterii nebo doplněk nepořídila už snad dva roky. Abyste si uměli představit, o jak velkou změnu jde, bude stačit, když vám řeknu, že jsem kdysi měla asi 50 párů náušnic různých tvarů a barev a byla jsem přesvědčena, že musím mít každý den jiné. Před dvěma lety jsem k narozeninám dostala od manžela náušnice, které od té doby nosím den co den a žádné jiné nepotřebuju. Popravdě, nikdy jsem ty hordy bižuterie nevynosila a měla jsem spíš výčitky, že z toho nenosím ani polovinu.

7. Suvenýry

Když jsem před lety začala cestovat (jinak než na dovolené s rodiči), z každé cesty jsem si něco přivezla. Většinou to bylo taková ta kýčovitá skleněná koule, ve které je jedna z památek daného místa, a když s ní zatřesete, tak tam sněží nějaké třpytky či co (no hnus, jak se mi to mohlo líbit:)). Pár jich mám ještě u rodičů, protože mi zakazují se jich zbavit, takže už to beru spíš jako jejich suvenýr a netrápím se tím. Teď si žádné suvenýry nekupuju, stačí mi pár hezkých fotek, které mě okamžitě přenesou do atmosféry toho místa.

8. Časopisy

Nikdy jsem nebyla fanynka časopisů pro dámy, které radí, jak zhubnout a na další stránce vás nabádají, že máte být sama sebou. No dobře, v pubertálních letech jsem si možná kupovala nějaké časopisy s fotoromány (pamatujete na Bravíčko?) V minulých letech už se mě týkaly spíš časopisy typu Respekt, Nový prostor apod., ale i ty už jsem přestala kupovat. Jednak jsem dost omezila svoji touhu stihnout vše přečíst a být ve všem v obraze. Ale také jsem obklopena velmi intelektuální sociální bublinou a často se najde někdo, kdo ten časopis má a zeptá se mě, jestli si ho nechci přečíst než ho vyhodí :). No a spoustu se toho dá přečíst online!

9. Deodorant

Deodorant si sice nekupuju, ale neznamená to, že se musíte bát ke mně přiblížit. Vyrábím si doma svůj vlastní přírodní. Výroba zabere asi deset minut, recept najdete tady.

10. Trendy oblečení

Oblečení nakupuju obecně velmi málo. Když už, tak se snažím, aby bylo slow fashion, takže nakupuju z druhé ruky, případně si oblečení vyměníme s kamarádkami anebo se zaměřuju na kvalitnější kousky, ideálně ušité v ČR. takže přirozeně oblečení, které si pořídím neodpovídá nejnovějším trendům, které generují fast fashion řetězce. Snažím se mít v šatníku spíš nadčasové kousky v barvách, které se dají dobře kombinovat. Trendy oblečení je většinou na jednu nebo dvě sezóny, a to mi s minimalismem nejde moc dohromady, proto se mu vyhýbám.

A co vy? Podělte se se mnou v komentářích o to, co už nemusíte kupovat a bez čeho se obejdete.

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.