Co je Za málem? II
Možná někdo z vás, stejně jako já na začátku, propadl té euforii, která se objeví skoro pokaždé, když objevíme něco nového, co nás nedchne. V určité fázi je to až trošku srandovní posedlost hledáním, co bychom ještě mohli vyhodit, čeho se ještě zbavit a co by se dalo poslat dál. Ten pocit svobody je přece tak příjemný! To jsou přesně ty chvíle, kdy má člověk chuť to předávat dál. Kdo si tímhle prošel (nejenom s minimalismem), možná taky ví, že tahle fáze taky jednou přejde.
Až euforie pomalu opadne, může se v extrémním případě stát, že se ocitnete v poloprázdném bytě s promazaným Facebookem a poloprázdnou skříní. To samozřejmě přeháním, ale co teď? Zbavil/a jsem se nepořádku, tak co dál?
Priority
U mě to bylo tak, že jsem díky prostoru a času, který jsem získala, začala dost přemýšlet nad tím, jak žiju svůj život (jo, až takhle hluboké to bylo:)). Začala jsem přemýšlet o tom, proč si pořád stěžuju na věci, které mě štvou místo toho, abych je změnila, proč se scházím s lidmi, kteří mě vlastně nijak neobohacují a jejichž přítomnost mi někdy až vadí, proč dělám věci, které dělat nechci, proč si kupuju nesmysly, které pak nepoužiju atd. Dá se říct, že tím začala celkem dlouhá cesta (a rozhodně pořád nejsem na konci), na které jsem si začala přehodnocovat svoje priority. A postupně se začalo spoustu věcí měnit k lepšímu, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se do minimalismu vůbec pustila. Je podle mě důležité vnímat minimalismus jako proces a ne jako něco, co je hotovo potom, co si z bytu vyhážu nepořádek.Neusnout na vavřínech
Buďte připraveni taky na to, že nepořádek se dřív nebo později začne nepozorovaně vkrádat zpět do vašeho domova (zvlášť pokud nebydlíte sami). Ať si Marie Kondo říká co chce, není to tak jednoduché, že jednou uklidíte a bude to napořád. Je prostě potřeba být ve střehu a nenechat si to znovu přerůst přes hlavu. Ideální je vědomě přemýšlet nad každou věcí, kterou si hodláte přinést domů. To je někdy unavující a myslím, že málokdo to 100% zvládne. Ale myslím, že kdo je pravý minimalista, většinu času ho to spíš baví. Minimalismus není něco, čeho dosáhnete ze dne na den. Naopak je to něco, co se může v průběhu času dost měnit.
Nebýt na sebe přísný
A právě proto, že nikdo nezvládne být ve všem 100% dokonalý, je potřeba nebýt na sebe přísný. Když se mi stane, že začnu kolem sebe zase pozorovat přibývající nepořádek, nejsem na sebe naštvaná (teď už ne, ale byla jsem), beru to jako signál, že je potřeba se zase trochu zastavit a popřemýšlet nad tím, co se děje jinak, jak to, že si do života zase pouštím něco, co tam nechci. A neznamená to, že jsem selhala. Navíc myslím, že málokdo je minimalista ve všem. Řekla bych, že každý má nějakou "slabou stránku". U mě to jsou třeba pokojové kytky. Minimalismus není žádná soutěž. A pokud vám někdo řekne, že nejste minimalista, protože máte osm triček a ne jenom tři, je to hloupost. Je to hlavně o vnitřním pocitu. Pro každého je to "málo" něco jiného. V tuhle chvíli, kdy už mě přešla původní euforická fáze, je pro mě minimalismus o hledání rovnováhy.
