23. února 2022

Rok výzev: Leden 2022, měsíc bez Instagramu

Právě čtete první ze série článků o výzvách, které jsem si pro sebe vymyslela v roce 2022. Poprvé něco takového zkouším. Tenhle nápad přišel, jako skoro všechny, úplně spontánně. Znám se, takže mám trochu obavu, že to nedokončím. Rychle se pro věci nadchnout a ne všechny dokončit je moje součást, a já ji přijala.


Proč Instadetox?

Jako všechny sociální sítě je Instagram dobrý sluha, ale špatný pán. Já mám tendence nechat se jím pohltit a trávit na něm víc času, než by mi bylo milé. Ač může být plný inspirace a naučit nás mnoho nového, má i svoji temnou stránku, která může vyvolávat negativní pocity. Třeba závist, pocity nedostatečnosti, zmatení, co vlastně chceme nebo nás může ponoukat k nákupu něčeho, co nepotřebujeme.

Vše zmíněné se mi občas v menší nebo větší míře děje, a vadí mi to. Obvykle se mi stává, že zpozoruju různé signály, které mi říkají, že je třeba nějak zakročit. Buď na Instagramu trávím najednou mnoho času, sahám po něm úplně automaticky bez nějakého cíle, scrolluju a scrolluju, anebo si začínám všímat, že mám z některých sledovaných účtů negativní pocity či toužím mít doma něco, co vidím u jiných.

Mým dlouhodobým cílem je stav, kdy dokážu s Instagramem zacházet tak, aby se tyhle věci neděly, anebo se alespoň děly v menší míře a méně často. Chci s ním zacházet vědomě a ve svůj prospěch. Už před rokem jsem podobný detox absolvovala, ale trval jen týden. Uvědomila jsem si, že mi to velmi prospělo, ale byla to krátká doba na to, abych dokázala najít nějaké pravidla psychohygieny na sítích. Proto jsem si tentokrát dala celý měsíc.


Bylo to až překvapivě snadné

Hodně pomohlo, že jsem si úplně odinstalovala aplikaci. Neřekla bych, jak čistě jen absence té ikony v mobilu pomůže. Po asi dvou týdnech jsem si aplikaci zase nainstalovala, protože jsem potřebovala komunikovat s někým, kdo jinou platformu nepoužívá. Nepodváděla jsem, nescrollovala jsem obsah. Úplně mě ale dostalo, že jakmile tam ikona zase byla, párkrát se mi stalo, že jsem úplně bez přemýšlení Instagram automaticky zapnula. Hned po načtení feedu mi to ale došlo a zase jsem ho zavřela. Ale chápete to? Takový reflex?! Docela děsivé...

K mému překvapení jsem zjistila, že bych neměla problém se Instagramu úplně vzdát. Po pár dnech mi skoro vůbec nechyběl. Teda až na pár výjimek, bylo asi pět lidí, na které jsem si čas od času vzpomněla a říkala si, že mě zajímá, čemu se teď věnují. A naopak mi automaticky vyvstali na mysl lidi, které chci po návratu přestat sledovat.


Změny, které jsem díky instadetoxu pozorovala

  • Více času pro ostatní aktivity a taky že čas plyne pomaleji
  • Kvalitnější napojení na lidi kolem mě
  • Zmenšila se touha po dokonalém instagramovém životě
  • Méně porovnávání s ostatními
  • Větší citlivost k tomu, co doopravdy chci já, ne moje okolí

Poslední bod je můj osobní favorit. Troufám si tvrdit, že s tím má problém mnoho z nás.


Vědět, čím scrollování nahradit

Už z minulého instadetoxu jsem věděla, že mojí automatickou reakcí je zakázanou činnost něčím nahradit. Scrolluju často, když se mi naskytne chvilička, kterou nevím, jak vyplnit. Někde čekám, nemám zrovna co na práci a nemá smysl nic moc začínat, anebo před spaním či po probuzení. V takových momentech jsem si všimla, že jsem prostě začala scrollovat jinde, většinou na Facebooku, který už jinak spíš nepoužívám. Tomu jsem tentokrát chtěla zamezit. 

Chtělo to plán. Protože když nemáte plán, je snadné nahradit jeden zlozvyk jiným, což nedává smysl.

Čtení

Řekla jsem si, že budu mít pro tyhle okamžiky vždy něco ke čtení. I kdybych přečetla jen dvě stránky. Byla jsem dost překvapená, kolik se toho dá přečíst i za malou chvilku. Navíc to nemusela být nutně vždy knížka, třeba i jen článek, který bych jinak odložila na neurčito (takže spíš na nikdy). 

Rychloúklid

Když nebyla chuť na čtení, zkoušela jsem rychlouklízení. Očima jsem proskenovala pokoj a objevila, co se kde válí a nemá tam co dělat. A zase pro mě velké překvapení, co vše se dá poklidit třeba za minutu.

Být přítomná

Budu upřímná, bohužel jsem často scrollovala taky ve chvíli, kdy jsem si třeba hrála s Vilim. Však to znáte, někdy nastanou taková hluchá místa, kdy vás dítě ke hře sice potřebuje, ale nic zásadního tam neděláte, tak vám občas sjede ruka na telefon a už jste chycení. Protože co si budeme nalhávat, někdy je to hraní nuda. Mě tohle dlouhodobě štve, nechci, aby Vili vnímal mobil jako součást mojí ruky.

Díky tomu, že nebylo co scrollovat, mohla jsem být mnohem víc přítomná a myslím, že to Vili jednoznačně vnímal. Neříkám, že před ním telefon nikdy do ruky nevezmu, často si píšu s kamarádkami na Messengeru, ale je to výrazně lepší. A netýká se to vlastně jen jeho, ale všech dalších lidí, se kterými trávím čas.


Pomůžou pravidla k rovnováze?

Už jsem psala, že bych se dokázala Instagramu úplně vzdát. Jenže to není to, co bych chtěla, protože je tam obsah, který je pro mě užitečný. Takže jak to udělat, abych po návratu na Instagram nespadla zase tam, kde jsem byla?

Celoživotně u sebe pozoruju přístup "všechno nebo nic". Poslední roky je to výrazně lepší, ale ty tendence pořád mám. Určitě to někdo z vás zná taky. Dáte si kostičku čokolády a řeknete si, že už je to stejně jedno, sníte půl tabulky. Sedíte večer na gauči, scrollujete, všimnete si, že jste tam už půl hodiny, řeknete si, že už je to jedno a jste tam minimálně další hodinu.

Jenže ono to není jedno! Půl hodina nebo dvě hodiny na sítích, to je velký rozdíl. V každém momentě si můžu říct, že už stačilo a dál scrollovat nebudu. Říká se tomu poslouchat svoje potřeby.

Protože mi poslouchání potřeb ne vždy jde samo od sebe, přemýšlela jsem nad nějakými pravidly, která by mi v tom pomohla. Třeba to pomůže i vám:

  • Do ložnice bez mobilu (nescrolluju před spaním a po probuzení - víc bude v únorové výzvě)
  • Nechodit na sítě bez jasného cíle 
  • Jakmile cítím, že bezmyšlenkovitě scrolluju, zastavit to
  • Pokud vnímám, že ve mně něčí profil vyvolává negativní pocity, zvážím unfollow
  • Aplikace Digitální rovnováha (funkce večerka přepne mobil do černobílého módu, nastavení časového limitu na sociální sítě, vypnutí notifikací apod.)
  • Pravidelný den offline

P.S. Před několika lety jsem psala článek na podobné téma. Musím teď zpětně říct, že jsem byla naivní, když jsem si myslela, že jsem svou tendenci k závislosti na sítích vyřešila. Uvidíme, jak tomu bude tentokrát.

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.