17. března 2022

Když to potřebuješ, kup si to

Ha, vsadím se, že takový titulek byste na mém blogu nečekali, co? Nebojte, hned vám to vysvětlím! Tenhle článek má ukázat, jak se může lehce stát, že si na sebe z minimalismu upletete bič. Nešli jste náhodou do minimalismu původně proto, aby vám zjednodušil život? To s bičem nejde moc dohromady.


Nemůžu si to koupit, jsem minimalistka

Nevím, jestli se mi to začalo dít, až když jsem byla na cestě minimalismu delší dobu, anebo jsem si toho dřív nevšímala. Před pár měsíci jsem si uvědomila, že když si nedám pozor, minimalismus mě omezuje.

Totiž opakovaně se mi děje, že mi vyvstane potřeba něco koupit a já ten nákup potom všemožně zpochybňuju. A ono je to vlastně dobře, vždyť to jde ruku v ruce s metodami, o kterých tady píšu. Před každým nákupem si říct, jestli to skutečně potřebuju, jestli to nejde nahradit jinak atd. atd. Jenže někdy se přistihnu, že jsem až moc extrémní a říkám si, že bych se přece měla obejít bez toho. Pojďme na konkrétní příklad.

Tuhle jsme koupili šuplíky k pracovnímu stolu, kterým jsem se opravdu dlouho bránila. Pořád jsem si říkala, že je to další kus nábytku. Že když budeme mít další šuplíky, bude nás to lákat zaplnit je. Musíme si poradit bez nich. Jenže bez nich byla realita taková, že se na stole pořád něco válelo a nebylo kam to uklidit. Nejen že to bylo rušivé vizuálně, ale taky válející se kabely a papíry ztěžovaly utírání prachu. Po měsících zvažování jsme šuplíky pořídili a hned se nám ulevilo.

A já si říkám, proč jsem měsíce řešila takovou prkotinu? Tady mě minimalismus jednoznačně svazoval.

Moje kamarádka to vyjádřila dost přesně:

 "Víš co mi občas přijde? Že často děsně dlouho zvažuju nějakou věc, protože minimalismus. Pak se jednou naštvu, pořídím ji a kvalita života rázem výrazně stoupne."


To zatracené porovnávání a očekávání


Už jsem tady o tom jednou nebo dvakrát psala. Porovnávání je zlo (nejen v minimalismu). Je fajn sledovat na sítích někoho, kdo nás inspiruje, ale musíme si dávat pozor na to, že to co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. S tímhle se opakuju pořád, minimalismus nemá žádná pravidla. Když budete sledovat minimalisty, kteří žijí s velmi malým počtem věcí a téměř žádným nábytkem, nutně vám to v hlavě vytvoří podvědomou představu o tom, že si musíte obhajovat naprosto každou věc, kterou chcete koupit.

Minimalismus má mnoho podob. Jde o to, aby vyhovoval vám, ne někomu, koho sledujete na Instagramu. Možná jste si v hlavě nastavili, že nechcete mít mnoho nábytku. Jenže vám potom chybí úložný prostor, takže se věci povalují na náhodných místech. To přece s minimalismem taky nejde moc dohromady. Přizpůsobte minimalismus vám a vašemu životnímu stylu.




12. března 2022

Rok výzev: Únor 2022, měsíc bez mobilu v ložnici

Moje druhá letošní výzva velmi úzce souvisí s tou první. Protože jsem hledala rovnováhu v používání Instagramu, rovnou jsem se zaměřila i na další můj zlozvyk, který souvisí s nadužíváním téhle sociální sítě –⁠ scrollování před spaním a po probuzení.


Modré světlo kazí spánek

Mobil si do ložnice bere asi skoro každý, už kvůli budíku. Já jsem ale často před usnutím scrollovala Instagram anebo i Tik Tok, civěla do displeje a nechávala se tím pohybem prstu uklimbat do spánku. Stal se z toho takový můj škodlivý rituál, kvůli kterému jsem chodila i dost pozdě spát. Utěšovala jsem se tím, že jas mám snížený, mám snížené modré tóny obrazovky a navíc přece nescrolluju blbosti, ale dozvídám se samé užitečné věci, že? Lhala jsem si do kapsy, byl to pěkně zvrácený zlozvyk. Neříkám, že jednou za čas není ok to udělat, ale na denní bázi, to je za mě velký špatný.

Modré světlo z obrazovek blokuje produkci melatoninu. Melatonin se začíná v těle tvořit zhruba hodinu po setmění a dává postupně tělu signál, že je čas jít spát (ano, správně bychom v zimě měli chodit spát dřív a obecně spát déle). Když ale těsně před usnutím koukáte do obrazovek s modrým světlem, melatonin se tvoří méně, tělo je z toho zmatené, hůře usínáte a i spánek je méně kvalitní.


Prokrastinace spánku?

Měla jsem tohle natolik vžité, že jít do postele pro mě neznamenalo jít spát, ale být ještě aspoň půl hodiny vzhůru a nasávat obsah sítí. Přemýšlela jsem, kde se tenhle zlozvyk vzal. Dělala jsem to vždycky, ale nikdy v takové míře. A došla jsem k závěru, že je to výsledek mého ambivalentního vztahu ke spaní, který se objevil po narození syna, respektive, když začal špatně spát.

Opakované buzení spojené s nočním kojením, které bylo v některých fázích na hranici mučení (rodiče malých dětí dobře znají) ve mně vyvolalo skoro až odpor ke spaní. Bála jsem se usnout, protože noci byly vyčerpávající. Kolik hodin, nebo jen minut spánku mě čeká, než zase vstanu? Usnu a za dvacet minut budu zase vzhůru? Dokonce jsem na pár měsíců přestala mít ráda svoji postel, dokonce celou naši ložnici. Brrr, no nebudu dál vzpomínat. :))

Naštěstí dnes už se tohle děje jen výjimečně, jinak mám více méně spánek dobrý. Ložnici a svoji postel už mám zase ráda, můžu tedy tuhle prokrastinaci spánku nechat za sebou.


Radši knihu

Podobně jako u minulé výzvy, i tady jsem potřebovala svůj zlozvyk nahradit něčím jiným, ideálně dobrým návykem. Protože jsem si nedokázala představit, že bych ze dne na den přišla do ložnice, lehnula si a hned usnula, začala jsem před spaním číst. Obvykle přečtu pár stránek, oči se mi zavírají a jdu spát.


Pozoruju nějaké výsledky?

Rozhodně díky tomu, že neberu mobil do ložnice, vidím několik pozitivních věcí:

  • chodím spát dřív
  • lépe se mi vstává
  • spánek je kvalitnější
  • snadněji usínám
  • ráno jsem soustředěnější

Moc bych si to chtěla udržet na pořád. Ale někdy jsou dny, kdy mobil do ložnice brát musím. Třeba když jdu spát a Matěj není doma, abych byla na příjmu, kdyby něco. V takové dny se pak aspoň snažím mobil jen odložit na noční stolek a ignorovat ho. A co vy? Chodíte do ložnice s mobilem? Chcete to zkusit bez?


3. března 2022

Chcete ubytovat ukrajinskou rodinu u vás doma? Tohle by vás mohlo zajímat


Dnes je to pátý den, co u nás bydlí maminka se dvěma dětmi (holčička 6 let a chlapeček 4 roky) z Ukrajiny. Za těch pár dní jsme nasbírali zkušenosti, které by se mohly hodit těm z vás, kteří o téhle pomoci taky uvažujete. V článku shrnuju nejdůležitější oblasti, na které se zaměřit.

Zázemí

Nabídněte ideálně neprůchozí pokoj. Budete tak mít víc soukromí vy i příchozí rodina. Ujistěte se, že v pokoji nic nepotřebujete, abyste do něj chodili co nejméně. Pokud tam máte nějaké běžně používané věci, přesuňte si je do vaší ložnice.

Vaši hosti budou chtít být v kontaktu s rodinou, takže budou hodně telefonovat anebo budou prostě na internetu sledovat, jak se situace vyvíjí. Takže je důležitý dostatek zásuvek a heslo na WiFi.

Ujistěte se, že ví, jak se ovládá topení a vysvětlete, že si ho mohou regulovat podle sebe. Po první noci je dobré se zeptat, jestli jim nebyla zima a případně poskytnout další přikrývku.

Do pokoje přichystejte jejich vlastní odpadkový koš, aby nemuseli s každým papírkem chodit do kuchyně anebo ať si neskladují odpadky někde v tašce.


Jídlo

Do pokoje připravte košík se svačinkami, ovocem nebo kapsičkami pro menší děti, aby se nemuseli stydět říct si o něco menšího mezi hlavními jídly.

Přichystejte skleničky a karafu s vodou, kterou si mohou snadno doplnit.

Připravte se na to, že jsou možná zvyklí na jiné jídlo. Pokud jim to vaše nebude chutnat, neberte si to osobně. Pro děti jsou jistota tousty, těstoviny nebo pizza.

Rodina, která je u nás, sladí výrazně více než my. Ke kávě, čaji nebo kakau je dobré dát volně k dispozici cukr, ať si mohou dát, kolik chtějí. 


Hygiena

Hned při příjezdu se zeptejte, jaké hygienické potřeby jim chybí. Případně dokupte, anebo se domluvte s přáteli a rodinou, aby se zapojili a věci sehnali. Nestačí jim chybějící potřeby jen půjčit u vás doma. Myslete na to, že rodina se bude dál stěhovat a bude jim to chybět.

Na WC dejte na viditelné místo vložky a tampony.


Jazyková bariéra

Pokud nenajdete společný jazyk, dobře fungují překladače v mobilu. Některé neziskové organizace poskytnou tlumočníka na telefonu.

S dětmi se celkem dobře domluvíte rukama nohama, jsou bezprostřední a ukážou, co chtějí.

Zkuste mluvit slovensky. Slovenština je pro většinu slovanských národů srozumitelnější než čeština.


Soužití s dětmi

Ideálně ještě předtím, než do takové pomoci půjdete, myslete hlavně na vaše dítě/děti. Je vaše dítě společenské? Má rádo návštěvy? Dokáže se dělit o své hračky?

Připravte se na to, že děti (stejně jako dospělí) se mohou v takové situaci chovat všelijak. Mohou být hlučné, divoké. Rodiče nemusí mít kapacitu na ně hned reagovat. Neberte si to osobně. Nehodnoťte, jestli je to vhodné nebo ne. Nemějte očekávání, jak by se měli chovat, jsou v extrémní situaci. Na tohle téma napsala moc dobrý vysvětlující příspěvek Kate Trávníčková.

Sežeňte hračky přiměřené věku příchozích dětí.


Zvažte své možnosti a síly

Počítejte s tím, že je to ztráta soukromí a výstup z komfortní zóny. Jste stále v pohotovosti, stále v roli hostitele, zvlášť s malými dětmi, které mají hodně požadavků a ne vždy dokážou počkat.

V případě sdílené domácnosti důkladně promyslete, na jak dlouho je to pro vás komfortní. Lépe na kratší dobu, než abyste u toho vyhořeli.

Nenabízejte tuto formu pomoci, pokud se na tom všichni doma neshodnete. Nevyčítejte jiným členům domácnosti, pokud se rozhodnou, že tato forma pomoci není pro ně a nechtějí ubytování poskytnout.


Orientace v okolí

Proveďte rodinu po okolí. Ukažte jim park, obchod, lékárnu, záchytné body.

Pokud nemají internet v mobilu, vytiskněte/stáhněte offline mapu a body vyznačte.


Finanční náklady

Samozřejmě vám stoupnou náklady na jídlo a energie

Možná budete pro rodinu kupovat i něco navíc (hygienické potřeby, oblečení, hračky, pokud tyto věci nezískáte třeba od známých).

Zvažte zakoupení české SIM karty a dobití kreditu, případně i zakoupení mobilních dat.


Pokud jste minimalisti

Máte-li doma hraček tak akorát pro své dítě, budete možná potřebovat nějaké navíc, půjčte si od kamarádů. Doporučuju poté hračky nedávat dětem hned všechny k dispozici, ale postupně je obměňovat podle toho, jak bude přicházet nuda nebo budou hračky okoukané.

Bude-li u vás rodina déle než týden, zvažte, jestli máte dostatek povlečení, ručníků a přikrývek. My u nás máme pro hosty jen jedno povlečení, na výměnu další ne. Na týden to stačí, ale na déle už bychom museli půjčovat.

Promyslete, jestli máte dostatek nádobí, abyste nemuseli pořád dokola umývat. Případně opět můžete půjčit.


Není to nic pro vás? To je v pořádku!

Po mém sdílení na Instagramu se mi ozvalo několik lidí, že jsem je inspirovala a také nabídnou své prostory k bydlení. To je skvělé, fandím jim.

Ozvalo se taky pár lidí, kteří si naopak díky mému sdílení uvědomili, že to nebude pro ně a tento typ pomoci nakonec nenabídnou. Pokud to tak máte, je to úplně v pořádku! Není třeba si to vyčítat. Nejste o nic horší. Je dobře, že znáte své hranice a nechcete je překročit. Pokud byste ubytování nabídli pod tlakem okolí anebo přes své velké obavy, nemuseli byste se cítit dobře a to by neprospělo nikomu. Je tolik jiných cest, jak můžete pomoci.


P.S. Jen takový vtípek na závěr. Když o nás vysílali reportáž v Událostech České televize, jeden kamarád mi říkal, že jsem měla propagovat i minimalismus a říct, že máme tak málo věcí, že jsme si k nám mohli v pohodě nastěhovat další tři lidi. :)





© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.