27. dubna 2017

Nemusím zvládat všechno

V posledním roce jsem učinila velký objev. Objev, který přinesl velkou úlevu. Znáte takový ten pocit, že je na světě spousta super věcí, které byste chtěli vidět, přečíst, naučit se, zkusit, a nejlépe to všechno stihnout hned? Někdy je to tak zahlcující, že to člověka až paralyzuje a neví, co si má z toho všeho vybrat.

Pamatuju si dobu (není to tak dávno), kdy jsem měla uložených "k pozdějšímu přečtení" x článků, schovaných kupu Respektů, které jsem nestíhala číst, hromadily se mi knížky z antikvariátů, plnily se mi to do listy a já jsem měla pocit, že nic nestíhám, nezvládám a jsem asi absolutně neschopná, když nestihnu do svého diáře narvat ještě jednu věc a neodškrtám si za den aspoň deset činností. Stejně tak si vzpomínám, jak jsem záviděla jedné své kamarádce, která měla spoustu koníčků a činností na každý den a připadala jsem si vedle ní absolutně neproduktivní a líná.

Celkově mám dojem, že je všude kolem mě považováno za standard (někdy dokonce za ctnost), když je každý neustále strašně busy. Je vlastně úplně běžné, že když si s kamarády nedomluvím něco minimálně týden dopředu, tak už se počítá s tím, že se nesejdeme. Mám jednoho kamaráda, který pracuje dohromady skoro na dva celé úvazky a připadá mu strašně divné, když se tomu divím. Sama jsem na téhle vlně jela dost dlouho. Začala jsem se nad tím pozastavovat až ve chvíli, kdy jsem byla každou chvíli nemocná, neměla jsem čas si pomalu ani umýt vlasy nebo si doma uvařit, a hlavně jsem se téměř neviděla s Matějem. Řekla jsem si, že už to tak dál nechci. 

Došlo mi, že nemůžu a hlavně nemusím zvládat všechno. Je v pohodě když nemluvím třemi světovými jazyky (i když bych to chtěla), je v pohodě, když se mi někdy nechce prostě vůbec nic, jen ležet na gauči. Není nic špatného na tom nedočíst knížku, když mě nebaví nebo nemít přehled o všem, co se ve světě děje. Je úplně v pořádku mít v diáři prázdná místa a nevědět několik dní dopředu, čím je zaplnit. Potom zbývá prostor pro spontánní akce, ale hlavně čas, který můžu věnovat sama sobě. Můžu strávit celé odpoledne ve vaně s maskou na obličeji a nemít výčitky, že jsem neudělala nic produktivního. Ano můžu, ale musím se to naučit. Upřímně, kolik lidí to dokáže? V době tak zaměřené na výkon? Všechno se to ale zase točí kolem jedné věci - být na sebe hodnější. Nebuďme na sebe naštvaní, když za den nesplníme hordu úkolů. Buďme na sebe pyšní, že jsme splnili jeden nebo dva pořádně a kvalitně. 

A jeden úkol pro mě na závěr - zkusím si pro sebe vyhradit každý týden bezpodmínečně aspoň jedno odpoledne po práci nebo aspoň hodinu a půl a budu dělat to, co mě zrovna napadne a potěší to moji duši. Jdete do toho se mnou?

5. dubna 2017

Minimalistické máslo od Manny


Po dlouhé době jsem tu s recenzí. Díky mojí kamarádce a jejímu nápadu sejít se s holkama a vyměnit si nějaké ty kusy oblečení, kosmetiky a doplňků, které nepoužíváme, jsem se dostala ke kosmetice Manna. Už jsem o ní slyšela, ale přišla mi vždy docela drahá. Kamarádka mi věnovala Ghanské bambucké máslo s pomerančem a Ylang - Ylang. Věděla jsem, že Manna netestuje na zvířatech, takže mě to nadchlo a byla jsem ráda, že můžu máslo vyzkoušet.

Na webu se chlubí tím, že hravě nahradí krém proti vráskám, pleťový krém, tělové mléko, balzám na rty a krém na ruce. To je pro minimalistu dobrá zpráva, to je jasné. Nicméně jsem zjistila, že tohle máslo je poměrně dost tuhé, takže namazat si s ním celé tělo by zabralo asi celý den. I když jsem použila doporučenou techniku zahřátí másla mezi prsty, aby bylo tekutější, nepozorovala jsem větší rozdíl. Nicméně na rty, ruce, pod oči i na tvář je skvělý. Takže jupí, rozhodně ho můžu doporučit. Ocenila jsem ho hlavně v Thajsku, kde mi místo čtyřech krémů posloužil jeden malý kelímek. Mají ho s různými vůněmi a ve dvou velikostech.

Mám ale trochu podezření, že takhle funguje každé bambucké máslo a není potřeba, aby bylo od Manny. Manna má totiž pro mě jednu velkou nevýhodu, a sice, že se dá koupit jedině přes internet a navíc není možné si ji objednat do žádné Zásilkovny, takže produkt i s poštovným vyjde opravdu draho.

Docela dlouho jsem se rozhodovala, jestli od nich zkusit nějaká mýdla. Nakonec jsem objednala dvě (COCO mýdlo s čajovníkovým olejem a Mýdlo s Aloe Vera a s indickou citronovou trávou), a bohužel jsem byla zklamaná. I mýdla slibují multifunkční využití (na vlasy, tělo a obličej), ale obě mýdla mi byla na kůži docela nepříjemná a vlasy jsem po nich měla snad ještě mastnější, než před umytím. Tak nevím, co vy a Manna?
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.