19. listopadu 2020

Jak mít slow fashion šatník a neutratit za něj majlant

Když jsem se před nějakými sedmi lety dozvěděla, co je pomalá a rychlá móda (používám občas český a občas anglický výraz, abych nemusela pořád dokola psát to samé :D), celkem mě to šokovalo a rozhodně jsem se nechtěla na hrůze rychlé módy dál podílet. Jenže představa mít vše v šatníku slow fashion, pro mě byla naprosto nereálná, vůbec jsem nevěděla, jak toho docílit, zdálo se mi, že fast fashion je všude. V té době jsem nakupovala v klasických řetězcích typu HM, Reserved apod. a taky jsem byla celkem shopaholička, měla jsem oblečení hrozně moc.

Tehdy jsem to ještě nějakou dobu nechala být, ale čím víc se o tomhle problému mluvilo, tím víc to ve mně hlodalo. Navíc jsem se pomalu začala zajímat i o minimalismus. Takže jsem si řekla, že s fast fashion prostě skoncuju. Jenže to vůbec nebylo jednoduché. Jako to u mě často bývá, chtěla jsem všechno hned a skoro ze dne na den, a taky jsem chtěla buď všechno nebo nic. Nemá přece smysl snažit se, když to není na 100%, že?

Samozřejmě tenhle postoj a nasazení neměl dlouhého trvání, prostě jsem to po čase vzdala a přestala jsem to řešit. Teď po pár letech se ale ukazuje, že jsem ke slow fashion šatníku přeci jen došla a to bez velké snahy a zaměření přímo na tenhle cíl. Jak to?

Pomalé nakupování vede k pomalému šatníku

Uvědomila jsem si, že zásady, které v nakupování oblečení dodržuju, postupně způsobily, že se v mém šatníku začaly objevovat převážně věci, které odpovídají spíš pomalé než rychlé módě. Hodně za to vděčím minimalismu.

1. Nesnažte se, aby to bylo hned

Jak je patrné už z úvodu článku, nemá smysl chtít, aby se váš šatník změnil ze dne na den, a už vůbec nemá smysl zbavovat se oblečení, které jste už koupili, pokud ho stále chcete nosit. Naopak, když už něco z fast fashion máte, snažte se, aby daná věc byla co nejvíc nošena, ať z ní dostanete co nejvíc a nemusela být vyrobena na druhém konci světa v hrozných podmínkách zbytečně.
Přistupujte k celé proměně pomalu a bez tlaku na sebe. Neřešte, co jste už koupili a zaměřte se na to, co případně kupovat budete. Ale ani tady nemusíte být vždycky stoprocentní. Sama moc dobře znám chvíle, kdy sháníte něco konkrétního, ale už třeba nemáte čas hledat slow fashion variantu anebo na ni v danou chvíli nemáte finance. Pravda je taková, že nakupování etické a pomalé módy je rozhodně časově náročnější než zajít do obchoďáku. Většinou to obnáší průzkum trhu a dané značky, kterou třeba zvažujete, anebo přehrabování v sekáči.

Neklaďte si na sebe hned od začátku požadavek, že od teď už nikdy za žádnou cenu nekoupíte nic z fast fashion, protože není snadné to hned dodržet a mohli byste být ze sebe zklamaní a ztratit motivaci. Jednou za čas si to odpusťte.

2. Kupujte jen to, co opravdu potřebujete a budete nosit

Minimalismus je pro slow fashion ten nejlepší předpoklad. Když chcete nakupovat u lokálních tvůrců a malých značek, zjistíte, že takové oblečení je často celkem drahé (až když jsem začala sama šít, zjistila jsem, že ty ceny jsou oprávněné). Pokud tedy chcete mít šatník se spoustou kusů oblečení, je jasné, že to vyjde dost draho.

Moje rada je, zminimalizujte svůj šatník jen na to opravdu nejnutnější a na to, co budete nosit. Ideálně tak, aby se daly kousky dobře kombinovat. Nekupujte věci jen proto, že jsou krásné a líbí se vám, ale zamyslete se nad tím, jestli je opravdu budete nosit.

3. Nakupujte z druhé ruky / Zkuste SWAP

Tímto způsobem můžete nosit i oblečení fast fashion značek a nemusíte mít výčitky svědomí. Ty věci už jednou někdo koupil a už jsou v oběhu. Vy přispějete k tomu, že se prodlouží jejich životnost u dalšího majitele a zároveň přímo nepodpoříte fast fashion. Navíc je to mnohem levnější varianta než nakupovat etické oblečení od lokálních tvůrců.

Pro SWAP doporučuju Facebookové skupiny, ta brněnská funguje moc dobře. Napište mi do komentáře, jak je na tom vaše město :). Někdy se také pořádají i SWAPové akce, kam můžete přijít, ale to je v současné době covidové neaktuální.

4. Využívejte wish list/měsíční seznam

Pokud někdy budete mít nutkání koupit si něco z fast fashion řetězce, nejprve si danou věc napište na seznam a počkejte, zda daný kus oblečení budete chtít i po nějaké době. Čím déle to vydržíte, tím je větší šance, že na tu věc zapomenete anebo si uvědomíte, že ji vlastně nepotřebujete anebo že dokonce něco podobného už máte.

5. Nesledujte na sociálních sítích žádné fast fashion značky

Co oči nevidí... Vyhněte se pokušení co nejvíc to jde. Zrušte odebírání newsletterů značek, kde jste kdysi nakupovali a nesledujte je ani na sítích. Nějaké novinky nebo slevy pak půjdou mimo vás.

6. Nechoďte do obchodů "na čumendu"

Stejný princip jako v bodu výše, s tou výhodou, že je mnohem jednodušeji proveditelný. Na internetu na nás číhají reklamy všude a jsou hodně chytré. V reálném světě se dá takovým pokušením celkem snadno vyhnout.

7. Zaměřte se na kvalitu

Pokud budete chtít mít v šatníku jen kvalitní kousky, je dost nepravděpodobné, že byste nakupovali většinu věcí ve fast fashion řetězcích. Tam aby člověk pohledal kvalitní materiál a dobře střižené a ušité oblečení. Nespokojte se s kusem hadru, který má po pár vypráních žmolky, je z umělého materiálu anebo má šev místo naboku v polovině zad. Ani pokud ten hadr stojí 149 Kč. Jeden moudrý člověk řekl, že není tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat levné věci.

8. Oblečení na každodenní vs. příležitostné nošení

S touhle myšlenkou jsem se setkala před několika lety při poslechu podcastu, jehož název si už nepamatuju. Autorka tam zmiňovala, že se jí zdá nelogické, aby lidé utráceli stovky až tisíce za oblečení, pro zvláštní příležitosti, které si na sebe vezmou jednou až dvakrát za rok (do divadla nebo na svatbu) a naopak oblečení na každodenní nošení a základní kousky šatníku pořizovali ve slevách a z nekvalitních materiálů.

To dává ohromný smysl! Přece to, co nosím každý den, chci mít kvalitní, aby mi to co nejvíc vydrželo a bylo mi to na těle příjemné, nebo ne? I díky téhle myšlence jsem se konečně odhodlala investovat do kvalitního spodního prádla, které sice není levné (za jedny kalhotky dáte třeba tolik co v háemku za balení, kde jsou troje), ale je to něco, co nosím denně a navíc na těch nejintimnějších místech, takže kde jinde si dopřát kvalitu?

9. Podpořte malé lokální značky

Vedle nakupování z druhé ruky, je podpora lokálních tvůrců a malých značek další cestou, jak mít slow fashion šatník. Lokální tvůrci většinou používají kvalitní materiály a jejich oblečení je ušité v podmínkách, které je nesrovnatelné s podmínkami žen (a dětí!), které pracují pro fast fashion značky.

Samozřejmě i tady je však potřeba ověřovat! Jednoduché pravidlo je to, že značka, která vyrábí své oblečení eticky, se nemá za co stydět, proto jsou jejich stránky zcela srozumitelné, nic nezamlžují a velmi snadno dohledáte původ jejich zboží. Jakmile si nejste jisti, zeptejte se, protože i podle stylu komunikace poznáte, zda je to značka, které se dá věřit. Pokud se vám něco nezdá, věřte svému instinktu. Doporučuju zjistit si něco o greenwashingu, který se bohužel rozmáhá.

10. Ušijte (přešijte) si sami

Co může být víc slow, než si sám něco ušít? Anebo, a to už je pro fajnšmekry, přešít nějaké staré oblečení na nové?

––––––

A jaké jsou vaše tipy, jak docílit pomalého šatníku? A ušili jste si někdy něco na sebe? Dejte mi vědět, moc mě to zajímá :).

29. října 2020

Minimalistická a udržitelná výbavička pro miminko III – co jsme (ne)využili a co dokoupili

V minulém článku této série jsem slíbila, že přijde ještě shrnutí toho, co nám ve výbavičce chybělo a co jsme naopak vůbec nevyužili. Pokud jste nečetli minulý článek, doporučuju si ho alespoň proletět očima, abyste viděli, co jsme pořídili a co ne.

Co jsme nevyužili

Co jsme nevyužili vůbec anebo méně než jsme si představovali.

Oblečení

Kdybych pořizovala výbavičku teď, rozhodně bych pořídila méně oblečení, a to jsme ho ani tak neměli mnoho. Pro představu, veškeré oblečení, včetně fusaku, zimních věcí a nějakých deček, se nám vešlo do dvou šuplíků komody z Ikey. Jak jsem psala v minulém článku, naprosto nepraktické pro nás byly body s krátkým rukávem, trička (bez zapínání v rozkroku), dupačky se zapínáním na ramenou a první měsíc jsme si vystačili jen se čtyřmi overaly, které jsme točili pořád dokola, protože jsme byli skoro pořád doma.

Na druhou stranu nemá smysl se snažit mít toho za každou cenu co nejméně a potom v šestinedělí stresovat, že nemáte miminko do čeho obléct. Taky je něco jiného, když máte miminko, které hodně blinká, to je potřeba oblečení víc.

Teď je Vilíkovi 11 měsíců a nám se pomalu tenčí zásoby půjčeného oblečení, takže už čím dál více začínám něco i nakupovat. I tak je to ale pořád vše z druhé ruky anebo sem tam i SWAP. Nových věcí má Vilík opravdu pomálu, a to jsou věci, které dostane od babiček (po předchozí konzultaci) a často to bývá třeba merino anebo něco, do čeho chceme více investovat.

Lehátko do vaničky

Použili jsme jednou, když jsme ještě měli strach s miminkem manipulovat, ale hned pak už jsme to zvládali bez, naopak se nám zdálo, že lehátko je spíš na obtíž.

Osušky

Nevyužili jsme klasické froté osušky pro miminko s kapucí, které jsem sehnala ze SWAPu. Na začátku se mi zdály pro Viléma moc hrubé, utírali jsme jen bambusovou plenou. No a tak jsme si na tu plenu zvykli, že ji využíváme dodnes, je celkem velká.

Kojicí polštář

Ten jsem nevyužívala ke kojení, teda aspoň většinu času ne. Na začátku, než jsme se kojení naučili (ano, fakt to není vždycky přirozené a intuitivní :-O) jsem si jím občas Vilíka podepřela, ale většinu času byl kojicí polštář zábranou, aby nám Vilík nespadl z postele, protože spí s náma. Za mě se dá ale miminko při kojení podepřít vlastně jakýmkoliv jiným polštářem. Jde hlavně o správnou techniku a je potřeba si najít takovou polohu, aby kojení nebylo nepříjemné a aby se maminka k mimču nemusela nijak naklánět apod.
 

Monitor dechu

Ten jsme využili asi první 4 měsíce, ale naplno jen do doby, než s námi začal spát Vilém v posteli, což bylo okolo druhého měsíce. U společného spaní se monitor používat nedá a taky to nemá smysl, monitor je máma :D. Pak jsme ho ještě nějakou dobu používali na denní spaní, ale když se v něm vybily baterky, už jsme je nikdy nevyměnili. Rozhodně ale rozumím lidem, kteří monitor používají, první týdny jsem se v noci zděšeně budila, jestli Vilém dýchá a pohled na blikající zelené světýlko mě vždycky hned uklidnil. Potom už ale prostě nebyl potřeba.

Olejíček

Vilém má zatím úplně normální pokožku, ani ne mastící, ani ne suchou. Nikdy jsme si nenavykli ho nějak preventivně anebo po každém koupání mazat. Párkrát na začátku jsme ho namazali, protože se "svlíkal z kůže" a byl trochu sušší, ale to je někdy u novorozenců normální, a od té doby vůbec není suchý.

Co jsme pořídili dodatečně po porodu

Odsávačka mléka

Na první dny jsme půjčili profi automatickou odsávačku z lékárny, protože se mi mléko spustilo pořádně asi až pátý den a už v porodnici mě vystresovali tím, že Vilík nepřibírá a já mám málo mléka. Naštěstí jsem hned volala laktační poradkyni a vše jsme vyřešily. Mechanickou odsávačku mám půjčenou od švagrové, tu jsem taky celkem využila.

Odsávačka hlenů

Dopředu jsme ji neměli, pořídili jsme až při prvních problémech s rýmou. Koupili jsme klasiku, co se nasazuje na vysavač. Existují i nějaké na baterku, co nedělají hluk, ale podle recenzí jsem usoudila, že jsou k ničemu.

Houpátko/lehátko/sedátko

Tohle je hned vedle šátku a nosítka naprosto nedocenitelný pomocník, kterého jsme využívali denně až skoro do 11. měsíce. Fyzioterapeuti to moc nedoporučují a prý tam dítě nemá trávit moc času, ale jsou chvíle, kdy se prostě hodí. Zejména pro miminko, které má reflux a dělá mu dobře vertikální poloha (i proto se Vilém tak uklidňoval v šátku) a vy ho potřebujete na chvíli odložit, jenže vleže na zádech pláče a pláče. V houpátku může koukat, co se děje kolem a navíc se tam dá připoutat, takže jsem to využila i když třeba někdo zvonil a já musela rychle běžet ke dveřím a nemusela jsem mít strach, že si Vilík něco udělá. Nepředstavujte si, že tam trávil hodiny. U nás to byla opravdu záchrana na minuty, když jsem si chtěla vyčistit zuby, pověsit prádlo, sníst snídani apod., jinak se nosil a nosil, protože reflux. Později jsme v něm Vilíka i celkem dlouho krmili příkrmama, protože hodně dlouho neseděl, aby mohl do jídelní židličky (on vlastně pořádně nesedí ani teď v 11 měsících, ale fyzioterapeutka už nám na pár minut jídelní židličku dovolila :D).

Houpátko jsme měli darované už po několika dětech, v šíleně barevném neinstafriendly designu, ale na tom vůbec nesejde, svoji práci odvedlo. Každou chvíli vidím, že někdo nějaké posílá dál na SWAPu na Facebooku.

Jídelní židlička

Jedna z mála věcí, kterou máme novou. Koupili jsme dřevěnou rostoucí, značku Safety first, zatím jsme s ní spokojeni.

Probiotika a různé kapky

Pořídili jsme až když jsme viděli, že má Vilík problém s bolením břicha a refluxem. Vyzkoušeli jsme nespočet značek a typů, investovali fakt hodně peněz No upřímně, nějak výrazně nepomohlo nic, jenom nošení a čas. Výrazně spokojenější začal Vilík být až když se začal plazit a mohl se sám přemístit, kam chtěl.

Adaptéry na autosedačku

Zjednodušeně řečeno je to takové malé plastové zažízení, které se nacvakne na autosedačku a ta se pak dá nacvaknout na podvozek kočárku. Zprvu jsem si myslela, že to nevyužijeme, ale nakonec se to hodilo hlavně na krátké přejezdy autem, když jsme od auta šli větší vzdálenost. Někdo nosí vajíčko s miminkem v ruce, ale takhle se miminko po chvíli fakt pronese. Zároveň mi nedávalo smysl poutat dítě do sedačky, deset minut jet, dítě vyndávat ze sedačky a pak znovu přendávat do kočárku. Tyhlety přesuny Viléma dost rozrušovaly. Takhle se jen vezme sedačka a nacvakne se na kočárek. Adaptéry jsem sehnala na SWAPu za hořkou čokoládu.

Ohřívač k přebalovacímu pultu

Vilík se narodil na konci listopadu. My doma v ložnici vůbec netopíme a ani s miminkem se to nedoporučuje. Když ale bylo třeba v noci přebalit, nechtěla jsem Vilíka svlíkat do toho chladu, takže jsem na chvilku vždy zapla ohřívač. Koupili jsme nějaký obyčejný za asi 300 Kč v OBI.

Novorozenecké nosítko


Vilíka jsem od jeho dvou týdnů nosila výhradně v půjčeném šátku, nosítko jsme něměli. Jenže Matěj si s šátkem tolik nerozuměl, bylo pro něj obtížné dotahování, přece jen si Vilíka nenavazoval několikrát denně jako já, tak v tom neměl tolik praxe. Rozhodli jsme se proto pořídit nosítko vhodné pro miminka od narození, protože tam je jednodušší nastavení. Zpočátku jsem si na nosítko nemohla zvyknout, ale později jsem ho začala preferovat, protože čím víc Vilíka začal zajímat okolní svět, tím víc se mi při navazování vykláněl a mrskal a někdy to byl fakt boj, ze kterého jsme byli oba zpocení a ještě byl navázaný špatně. Měli jsme konkrétně nosítko Storchenweige (z druhé ruky), které je na novorozence doporučováno asi nejvíce. Je polovázací, tzn. v pase se připne na přezku, ale přes ramena se už pak váže podobně jako šátek.

Pokračovací rostoucí nosítko

Ačkoliv novorozenecké nosítko uvádělo, že je do 11 kg, nám bylo pohodlné jen asi do 8 kg a už byl čas najít si takové, které nám vydrží už na celé nosící období, tzn třeba i do více než dvou let. To už je pak opravdu jen na na krátké poponesení, když dítě bolí nohy :D. Nejprve jsme šli do Nosítka Lenka forever, které je v poslední době hodně populární, ale to nám po čase nevyhovovalo, protože se nám povoloval bederní pás, takže jsme ho vrátili a pořídili jsme Monilu Uni.

S nosítky jsme si celkově užili své, dost jsme jich zkusili, než jsme našli to pravé. Moc doporučuju v Brně rodinné centrum Matáta, kde si můžete nosítka vyzkoušet, zkušené nosící mámy vám pomůžou správně nastavit. Nosítko si můžete i půjčit domů, a to na 14 dní zdarma a potom za poplatek asi 10 Kč na den. To mi přijde jako fakt skvělá služba, protože díky tomu zjistíte, jaké nosítko vám vyhovuje nejvíce. Ještě nám přišlo hodně fajn nosítko Sestrice, ale tam nás odradil hodně tuhý bederák anebo Zumbucca, která ale nevyrábí pro nás přijatelný design. Je toho na trhu fakt hodně, z čeho se dá vybrat, rozhodně je nejlepší nosítko nejdříve zkusit aspoň na hodinovou procházku, ale ideálně na pár dní.

Pokračovací nosítko jsme koupili nové a určitě ho plánuju potom prodat.

Babyvak

Tady se ukazuje, že když má člověk dítě, které je hodně uplakané, moc dobře nespí a celkově je dráždivé, minimalismus a často i peníze jdou stranou a hlavním cílem je prostě mít aspoň trochu spokojenější miminko. Potom kdykoliv objevíte nějaký vynález, který by v tom mohl pomoct, nebo pomohl někomu v okolí, říkáte si, že to zkusíte. Takovým vynálezem byl i babyvak, textilní kolébka, která se zavěsí do stropu, houpe se s dítětem nahoru a dolů, což mu připomíná pohyb v břiše anebo i v nosítku. Slibovali jsme si, že si tak ulevíme od uspávání na rukách, které bylo s Vilíkovou přibývající váhou stále těžší a taky že by se mu tam mohlo spát podobně dobře jako v nosítku s tím, že si naše záda na chvíli spočnou.

Vílém v Babyvaku spal přesně třikrát, dohromady ani ne hodinu. Jinak v něm řval a řval a řval. Takže tohle byl fakt krok vedle a dva tisíce vyhozené z okna. Naštěstí vše okolo dětí se dá prodat.

Látkové pleny

S látkovými plenkami jsme začali až od čtvrtého měsíce, protože do té doby to byl takový mazec, že praní plen navíc k tomu všemu, se mi zdálo nemožné. Jednou jsme je zkusili ještě po šestinedělí, ale zjistili jsme, že v látkové pleně se dalo špatně docílit polohy klubíčka, která Vilíkovi nejvíc ulevovala při bolení břicha a pomáhala mu s vyprazdňováním (zkoušeli jsme i bezplenkovku, ale u té tak strašně plakal, že jsme to vzdali). Od toho čtvrtého měsíce už byl větší, látkovka na něm nedělala tak obrovský balík a neměl už problémy s vyprazdňováním, tak jsme začali.

Celou naši cestu k látkovkám najdete popsanou na Instagramu. Momentálně používáme nejvíc systém SIO od Petit Lulu se svrchními kalhotkami Flip, mám i dvě kapsové plenky T- Tomi, jednu all in one Grovia a jednu Bambino Mio.Vše kromě plenky Grovia je pořízeno z druhé ruky.

Peřinka

Pěřová peřinka je další věc, kterou jsme pořídili na základě doporučení pro dráždivá miminka, která hůř spí. Vypozorovali jsme, že se Vilíkovi lépe spí na něčem měkkém a ne jen tak na matraci. Vybrali jsme přímo od Evy Kiedroňové, kterou snad každý rodič zná, hodně mluví o manipulaci s miminkem, ale její metody jsou celkem kontroverzní. My jsme do peřinky Vilíka nezavinovali, jen na ní spí a myslím, že je mu to pohodlné a můžu říct, že mu fakt pomohla.

Mama batoh

Ač jsme se tomu dlouho vyhýbali, pořídili jsme mama batoh z Aliexpresu. Je to batoh, který můžete vidět na skoro každé druhé mámě nebo tátovi s dítětem na procházce :D. Vyrábí se ve spoustě designů a najdete ho pod heslem "maternity backpack". Jak víte, asijské eshopy už dlouho nepodporuju. Hledala jsem batoh, který by se dal zavěsit ke kočárku a byl podobně praktický a nebyl šitý v Číně, ale nenašla jsem. České eshopy většinou jen přeprodávají ty z Činy. Prvních asi 7 měsíců jsme fungovali s klasickou taškou ke kočárku. Jenže protože jsem někdy i během jednoho dne vystřídala nosítko i kočárek, vadilo mi neustále přehazovat věci z batohu do tašky ke kočárku. Takže čistě z praktických a časových důvodů jsme se nakonec rozhodli takhle. Batoh je celkem kvalitní a slouží nám dobře. Určitě ho pošlu dál, až ho nebudeme potřebovat, aby se co nejvíc využil.

Kolotoč nad postýlku

Dlouho jsem ho považovala za zbytečnost, ale nakonec jsme si od kamarádky jeden půjčili a zjistili jsme, že uměl syna celkem zabavit. Rozhodně Vilík u kolotoče neusínal, jako to některá miminka umí, ale spíš se smál na zvířátka a líbila se mu ta melodie. Pro mě to byla občas záchrana. Když se Vilík ještě nepřemisťoval, dala jsem ho pod kolotoč, on se na chvíli zabavil a já jsem si třeba poskládala prádlo do komody.

Měla jsem i jeden ušitý, který jsme dostali po jiném dítěti, ten ale nehrál a netočil se. Teď zpětně musím uznat, že ten hrací Vilíka zajímal rozhodně víc.

––––––

A co vy a vaše výbavička? Je něco, co jste zpětně vyhodnotili jako zbytečnost anebo něco důležitého, co vám chybělo? Dejte mi vědět do komentářů. :)

16. července 2020

Minimalistická a udržitelná výbavička pro miminko II – Co jsme pořídili


Jak jsem slíbila v první části, v tomhle článku se dozvíte, co jsme pořídili pro Viléma ještě před jeho narozením a na kolik nás to zhruba vyšlo. Hned na úvod chci vysvětlit, že nejde o návod, co kde a za kolik pořídit, protože každý z nás k přípravě na miminko přistupuje jinak. Nejde ani o snahu ukázat jak nízkonákladová výbavička může být, protože se dá rozhodně utratit mnohem míň peněz (a pořídit toho mnohem míň). Na druhou stranu, připadá mi, že pořizovat pro miminko věci z druhé ruky anebo si je půjčovat a neutratit za výbavičku majlant, je stále spíš cesta menšiny, a proto je podle mě dobře ukazovat, že to jde i jednoduše a relativně levně.

Oblečení

Možná byste čekali, že vám tady napíšu přesné počty jednotlivých oblečků, abych ukázala, jak minimalistický šatník naše dítě má. Pravda je ale taková, že než se Vilém narodil, neměla jsem tušení kolik čeho bude potřeba a celkem dost jsem se v tom ztrácela. Měla jsem ale tušení, že toho beztak máme už dost, takže jsme po celkem krátké chvíli začali oblečení, které nám nabízelo okolí, odmítat (nebo alespoň ty nejmenší velikosti). Vše pro Viléma máme buď poděděné, půjčené, koupené z druhé ruky anebo darované. Úplně nových kousků oblečení je naprosté minimum (tak do pěti kusů a jde o dárky od blízkých, když se Vilém narodil).

Celkově jsme za oblečení utratili 530 Kč, ale když se na to dívám zpětně, nemuseli jsme utratit nic. Zhruba v půlce těhotenství jsem koupila nějaké oblečky z druhé ruky, ale fakt to nebylo nutné. Kdybych dopředu věděla, kolik se nám toho sejde od kamarádek, nekupovala bych nic.

Praktické zjištění

První měsíc Vilém strávil téměř celý pouze v overalech/pyžamech. Miminko v tomhle období skoro pořád spí nebo se krmí a není moc interaktivní, ani si nehraje, takže nic moc jiného nepotřebuje. První měsíc jsme, krom návštěv doktorů ani nechodili moc ven, byla zima. Vilém navíc téměř neblinkal ani nemíval jiné nehody, takže měl často jeden overal na víc dní, točili jsme asi tři. Jiné oblečení jsme v prvním měsíci využili asi jen k doktorce.

Některé druhy oblečení mi pro miminka přijdou naprosto nepraktické. Třeba body s krátkým rukávem (pro zimní dítě nepoužitelné), klasická trička (bez zapínání v rozkroku se to vyhrnuje a dítě má holá záda), džíny (jsou tvrdé a pro miminko nepohodlné), dupačky se zapínáním na ramenou (z ramen často sjíždí a navíc se pod ně ještě dává body, takže při přebalování člověk rozepíná dva kusy oblečení).

Základní výbava

Autosedačka – výpůjčka, 0 Kč

Kočárek – z druhé ruky po jednom dítěti, 4500 Kč (nejdražší položka výbavičky)

Šátek – výpůjčka, 0 Kč (později jsme pořídili nosítko z druhé ruky) šátek/nosítko se u nás ukázal jako jedna z nejzásadnějších součástí výbavičky, bez které si neumím péči o miminko představit, Vilém byl dost plačtivé miminko a potřeboval hodně kontaktu, takže jsme nosili v šátku/nosítku od jeho 14 dnů a nosíme dodnes

Postýlka – z druhé ruky i s matrací, 1300 Kč

Monitor dechu – výpůjčka, 0 Kč, používali jsme asi jen dva měsíce, ale byli jsme za něj rádi (ustrašená prvorodička, co chodí každou chvíli miminko kontrolovat, jestli dýchá :))

Vanička – výpůjčka, 0 Kč

Lehátko do vaničky – SWAP na Facebooku, 0 Kč (u SWAPu budu vždy uvádět nulu, protože se jednalo o výměnu za něco, co jsem měla doma, případně za něco symbolického jako je čokoláda apod. a už si přesně nepamatuju za co to bylo), použili jsme ho asi jen jednou, když jsme ještě měli strach manipulovat s miminkem, pak jsme koupali bez a já ho poslala zase dál

Teploměr do vaničky – nový, 59 Kč

Osušky – SWAP na FB, dárek od babičky, 0 Kč (u dárků budu uvádět 0 Kč, protože jednak nevím, kolik věci stály a taky peníze nešly z naší kapsy a cílem článku je vypočítat, kolik výbavička stála nás, rodiče; věřím, že většina nastávajících rodičů má kolem sebe hodně lidí, kteří chtějí miminku něco pořídit, takže doporučuji v tomhle rodině a kamarádům poradit, aby se k vám nedostalo něco, co nechcete)

Fusak do kočárku - dárek od babičky, 0 Kč

Polstrovaná podložka na přebalování – z druhé ruky, 180 Kč

Znovupouživatelné nepromokavé přebalovací podložky – ušila jsem několik svých, 250 Kč za materiál

Kojicí polštář – výpůjčka, 0 Kč (používala jsem jen pár prvních týdnů, později už jen jako zarážku, aby Vilém v noci nespadl z naší postele)

Hnízdo, zavinovačka, mantinely na postýlku – ušila jsem, 1500 Kč za materiál (hodně materiálu mi zbylo, nějak jsem to neodhadla)

Dudlíky180 Kč (poprvé jsme dudlík dali až po měsíci, jakmile jsme zvládli techniku kojení, teď už Vilém dudlík nemá)

Prostěradla do postýlky – nové z IKEA, 169 Kč

Látkové pleny – pár kusů z druhé ruky dohromady za 200 Kč, ostatní darované anebo vypůjčené do začátku, abychom zjistili, co nám bude vyhovovat s tím, že pak dokoupíme

Kosmetika a lékárnička

Někdo se možná bude divit, ale miminko skoro žádnou kosmetiku nepotřebuje. Vím, že pro spoustu lidí je normální představa vymydleného miminka, mazání zadečku při každém přebalení a mazání celého těla po každém koupání. Spousta výrobků pro miminka, a u kosmetiky tomu není jinak, jsou jen reklamní tahy na rodiče, aby pro své miminko pořídili "to nejlepší". Miminko (zvlášť do tří měsíců) má velmi citlivou a tenkou pokožku a každá látka, která mu není vlastní, mu ji může dráždit. Nejsem odborník, takže nechci zacházet do nějakých detailů, ale po důkladném zvážení a načtení mnoha zdrojů, jsme se rozhodli Viléma koupat pouze vodou a ničím ho preventivně nemazat. Samozřejmě ve chvíli, kdy by měl kůži suchou anebo opruzený zadek, řešili bychom to. Miminko není ani potřeba koupat každý den. U novorozence je dokonce dostačující koupat jednou až dvakrát za týden.

Za kosmetiku pro Viléma jsme před jeho narozením dali 359 Kč (krém na opruzeniny od Weledy a olej na mazání suché kůže od Saloosu).

Do lékárničky jsme do začátku pořídili pouze teploměr (nový za 205 Kč) a roztok na péči o pupík (cca 150 Kč). Po porodu jsme pořídili ještě něco na teplotu a solný roztok do nosu. Kolem domu máme hned tři lékárny (navíc jsou v Brně i nonstop lékárny pro případ nouze), tak se nám zdá zbytečné mít plnou lékárničku věcí, které se třeba ani nepoužijí a zbytečně expirují.

Hraní a rozvoj


Veškeré hračky jsme měli půjčené anebo darované z druhé ruky. Pár hraček dostal Vilém nových, ale těch opět nebylo moc. Jak jsem už psala, první měsíc nepotřebuje miminko téměř nic, snad až na něco kontrastního v černobílé barvě (ušila jsem Vilémovi černobílé mráčky a zavěsila je nad přebalovací pult, dodneška je miluje). Později jsme využili hrazdičku, černobílé obrázky, leporela, chrastítka, různé šustivé hračky apod. Pravdou je, že miminko si často vyhraje s něčím, co vůbec není hračka – sáček, šňůrka, kabel od nabíječky, pet lahev, kelímek od jogurtu a tak dále a tak dále. Takže striktní minimalista by opravdu nemusel pořídit snad nic :). My ale kolem sebe máme tolik rodičů s malými dětmi, že se k nám tyhle věci dostaly tak nějak samy a neřešili jsme to. Vždycky jsem se snažila, aby počet Vilémových hraček nepřerostl objem látkového boxu, který jsem mu na hračky ušila. Průběžně mu hračky třídím a posílám je dál.

Shrnutí

Celkově jsme za výbavičku pro Viléma před porodem dali 9 582 Kč. Samozřejmě po porodu jsme některé věci ještě dokupovali posupně, podle toho, jak jsme se s Vilémem sžívali, zjišťovali, co potřebuje apod. Na toto téma se můžete těšit ještě na jeden článek, už poslední z této série. Dozvíte se také, co jsme nakonec moc nepoužili a co nám naopak chybělo.

Zpětně jsem moc ráda, že jsme pořídili většinu věcí z druhé ruky anebo si je půjčili. Spousta věcí je jen na pár týdnů až měsíců, což je opravdu krátká doba na to, abychom koupili vše nové, když spousta těch věcí koluje a ostatní maminky se jich zbavují.

Jak jste k výbavičce přistoupili vy? Víte zhruba, na kolik vás vyšla peněz? Jste spokojení s tím, co jste pořídili anebo bylo něco, co bylo pro vás nakonec úplně zbytečné? Dejte mi vědět. :)

29. dubna 2020

Vše co jsem si pořídila v roce 2019


Tenhle článek vydávám dost pozdě, ale věřím, že i tak může někoho zajímat, nebo dokonce inspirovat k tomu, aby v tomto roce omezil nákupy. Už loni jsem psala podobný článek a docela se vám líbil. O co teda jde? Ráda si shrnuju, co jsem v uplynulém roce pořídila, s jakým záměrem a zda daná věc nakonec splnila to, co jsem od ní očekávala.

V roce 2019 jsem byla těhotná a připravovala výbavičku pro našeho Viléma. V článku tyhle věci nejsou uvedeny, o dětské výbavičce vyjde článek zvlášť.

Dárky z Vánoc 2018

Začněme dárky, které jsem dostala k minulým Vánocům a které jsem si přála.

Kelímek na kávu

Tady je účel jasný, chtěla jsem mít do čeho kupovat kávu s sebou, abych ušetřila jednorázové kelímky. Kelímek účel plní a jsem s ním spokojená, vybrala jsem rCUP.

Kniha o vyšívání 

Kdo mě sledujete na Instagramu, víte, že ráda vyšívám. A taky mám moc ráda Zašívárnu a chtěla jsem je podpořit koupí jejich knihy, ze které bych se taky něco naučila. Knížku využívám dodnes.

Kniha Domácnost bez odpadu 

S pořízením této, asi nejznámější knihy, o zero waste jsem dlouho otálela. Myslela jsem si, že tam bude vše, co se dá najít lehce na internetu a že se nic nového nedozvím. Jednou jsem do ní ale nahlédla a zjistila jsem, že je tam spousta inspirace, takže jsem ji chtěla. No a je skvělá! V knihovničce si ji (alespoň prozatím) nechám.


Budík 

Přála jsem si spešl budík, který člověka postupně probouzí světlem, které imituje svítání. Protože jsem velký spáč a fakt těžko se mi vstává, zvlášť pokud sladce spím a najednou začne bez varování řvát budík. Navíc jsem chtěla zavést ložnici jako bezmobilovou zónu a musela jsem se něčím budit. Pobouzení imitací svítání je super, tam byl účel splněn (teď už mě teda nebudí žádná imitace svítání, ale náš malý Vilém :)). Bezmobilová zóna se však bohužel po čase rozplynula (nějaký tip, jak to udržet?).


Diář 2019

Tady asi netřeba velkého vysvětlování. Diář používám, potřebuju, to je každoroční dárek k Vánocům.

Leden

1. Legíny Reserved

V loňském roce se mi definitivně roztrhaly moje jediné legíny, které jsem se opakovaně snažila opravit, než jsem je vyhodila. Chystali jsme se na Sri Lanku, a legíny jsou pro mě must have na cestování, takže jsem hledala, kde bych koupila nějaké kvalitní. Volba padla na Reparádu, kde mají bambusové a hlavně v duchu slow fashion. Bohužel jsem je ale nakonec musela vrátit, protože mi nesedělo řešení jejich pasu, tlačily mě. Na rychlo jsem pak koupila legíny v Reserved, řekla jsem si, že je to jednou za čas. Stály asi dvě stovky a byly dost nekvalitní, po návratu ze Sri Lanky jsem je rovnou vyhodila. Tohle teda nebyl moc dobrý nákup.


Březen

2. Božan, balič potravinářský

O voskovaných ubrouscích jsem věděla už hodně dlouho, ale myslela jsem si, že pro ně nebudu mít využití. Dočetla jsem se ale, že jsou dobré na skladování pečiva, které je pak déle čerstvé, takže jsem to musela zkusit. Je to pravda, funguje to a Božana stále používáme.

3. Sukně Reparada

Málokdy nosím kalhoty, většinou spíš sukně nebo šaty. Reparáda je moje oblíbená značka, protože šije kvalitní oblečení z kvalitních látek. Vybrala jsem si tam sukni, kterou jsem pak nosila celé jaro i léto. Sukně je zavinovací, takže nemusím řešit, když budu mít v pase víc nebo míň centimentrů :).

4. LNK rules podprsenka na míru

Už loni jsem psala o tom, že jsem přestala nosit podprsenky s kosticema. Nechala jsem si ušít podprsenku na míru od skvělé české značky LNK rules. Nosila jsem ji pak skoro pořád a stala se zní moje nejpohodlnější a nejoblíbenější podprsenka. Když teď jako máma nosím kojící, dost se mi po téhle stýská :).


Červen

5. těhotenské šaty, 6. tílko - Lidl

Tohle byly první a skoro jediné nákupy těhotenských věcí a zpětně už nechápu, proč jsem je uskutečnila, protože jsem nakonec stejně nosila spíš volné oblečení, které není těhotenské a taky jsem měla spoustu věcí půjčených od kamarádek. Asi to bylo z nějakého mého prvotního nadšení z těhotenství. Šaty jsem vynosila dost, to jo, ale tílko bylo naprostý fail, protože mi nedošlo, že v době, kdy budu mít velké břicho, už dávno nebude léto, takže jsem ho nevynosila a poslala dál.

 6. kalhotky - Lidl

Tak tady není asi co vysvětlovat, potřebovala jsem kalhotky a ty z Lidlu mám už osvědčené. Uvítám ale od vás tip na nějakou českou značku, která dělá kalhotky z přírodních materiálů. Vyzkoušela jsem bambusové z Reparády, jsou fajn, a ráda zkusím ještě něco dalšího.

7. Sandály Steve Madden

V létě nosím pouze jedny jediné sandály každý den (pokud je teplo, což poslední roky bývá furt). Ty staré se mi po třech letech intenzivního nošení rozpadly, takže byl čas na nové. Dlouho jsem vybírala nějaké kožené, které by mi vydržely roky a hodily se ke všemu. Hodně lidí mi doporučovalo Faraon sandals, nad kterými jsem hodně vážně uvažovala, ale nakonec mě odradila jejich barva, která je na mě až moc tmavá. Vybrala jsem proto sandály značky Steve Madden a doufám, že mi vydrží zase aspoň tři sezóny.

8. Bavlnky vyšívání

Nějaký ten materiál je občas potřeba nakoupit, i když většinu bavlnek jsem různě podědila.


Červenec

9. Těhotenské oblečení darované z druhé ruky

Moje švagrová pracuje v second handu a nějaké těhotenské kousky mi darovala. Vybrala jsem si ale opravdu jen to, co jsem věděla, že budu nosit a některé kousky se dají nosit i bez břicha :).

10. Pohorky

Tohle byl nákup, na který nejsem ani trochu pyšná a byl navíc z blbosti. Jeli jsme totiž na chatu, kde jsme plánovali jít na výlet a já jsem si doma zapomněla pohorky. Na vracení se domů už bylo pozdě, byli jsme daleko, a tak jsme se zastavili v Decathlonu, kde jsem si pořídila ty nejlevnější pohorky, které tam měli. Boty mi pak po návratu byly samozřejmě k ničemu, protože doma pohorky mám. Poslala jsem je proto dál ve SWAPu.


Srpen

11. Dioptrické brýle

Nové brýle byly dlouho promýšlenou a největší investicí za uplynulý rok. Staré brýle jsme měla už šestým rokem a bylo to na nich znát. Nejen, že se mi za tu dobu už zhoršil zrak, ale brýle se mi už ani moc nelíbily a byly trochu podřené. Zvažovala jsem i nejvíc minimalistickou a eko variantu, prostě si jen nechat vyměnit skla, ale nakonec jsem usoudila, že investuju do nových, které mi vydrží zase aspoň dalších 6 let, snad i víc. Chcete-li tip na skvělou optiku v Brně, mrkněte na můj Instagram.

12. Látkové intimní vložky

V těhotenství jsou intimní vložky dost potřeba. Odmítala jsem kupovat neekologickou jednorázovou variantu, takže jsem investovala do pěti látkových a posloužily mi skvěle po celé těhotenství. Vybírala jsem na Fleru, kde je jich spousta za skvělou cenu a navíc podpoříte lokální výrobu :).

Září

13. Čistička vzduchu

Čističku vzduchu jsme zvažovali dlouho kvůli mé alergii a pak už i kvůli miminku. Dostala jsem ji darem od Matěje, využíváme ji denně a na alergii mi fakt pomáhá!

14. Těhotenské punčocháče

S přicházejícím podzimem jsem potřebovala něco teplého k šatům a k sukním, do čeho narvu břicho. Punčocháče jsem vyswapovala na Facebooku, ale nakonec jsem je moc nevynosila, nejpohodlnější mi byly legíny.

15. Těhotenské legíny

Koupila jsem v háemku dva kusy těhotenských legín. Jednak jsem nenašla žádnou slow fashion variantu (možná snad jen Reparáda), ale taky jsem nechtěla tolik investovat do něčeho, co vynosím jen pár měsíců. Původně jsem se je snažila sehnat zase k vypůjčení nebo je swapnout, ale to se nepodařilo. Tak mám holt párkrát za rok taky zářez za nákup v tom zpropadeném háemku :).

16. Těhotenská bunda z Lidlu

Dlouhou dobu jsem odkládala řešení toho, do jaké bundy na podzim narvu svoje břicho. Říkala jsem si, že seženu něco v sekáči. Ale tak dlouho jsem se k tomu neměla, až jsem byla dva měsíce před porodem a nechtělo se mi lítat po všech čertech a hledat bundu. Využila jsem proto eshop Lidlu, kde jsem sehnala těhotenskou bundu, která se dá zároveň využít i na nošení dětí. Zvažovala jsem i variantu koupit nějakou nosící budnu, která se dá nechat ušít na míru (v Česku je dost super značek, které dělají krásné bundy), ale nakonec opět zvítězila ekonomická stránka. Mohlo by se totiž lehce stát, že moje dítě nebude nosící a já budu mít tak drahou bundu k ničemu. Tu z Lidlu jsem vynosila jak v těhotenství a nosím ji skoro denně i teď, kdy v ní nosím malého Viléma :). A vypadá dobře i bez břicha a bez dítěte, takže ji určitě využiju i když Vilém odroste. A dokonce jsme zjistili, že je dost unisex a může v ní nosit i Matěj!


Říjen 

17. Pletené košíky

Z facebookové swapové skupiny jsem sehnala dva pletené košíky, jeden na kolíčky a druhý na kosmetiku pro mimčo na přebalovák. Používám je v podstatě denně a jsou super, jako nové :). Z tohodle swapu jsem měla obzvlášť velkou radost.

18. Povlaky na polštáře

Naše gaučové polštáře už delší dobu potřebovaly nové povlaky, ty stávající už byly dost jeté. Pořád jsem dumala, kde a jaké sehnat, až jsem to nakonec nechala na poslední chvíli před porodem, a tak to dopadlo tak, že jsme jeli do IKEA a tam jsem vzala úplně obyčejné povlaky, které má beztak každá druhá domácnost, no co už!


Shrnutí

S nákupy v uplynulém roce jsem spokojená. Myslím, že jich bylo tak akorát, rozhodně jsem si mohla některé ušetřit, ale nikdo není dokonalý. Přestože se snažím nakupovat hlavně v duchu slow fashion, můžete viět, že taky občas zabrousím do nějakého fast fashion řetězce. Myslím, že je to hlavně o míře, kolik toho nakupujeme. Takže pokud tam člověk nenakupuje několikrát za měsíc, je to za mě ok.

Určitě by věcí bylo míň, kdybych nebyla těhotná a kdybych nezapomněla na chatu sbalit boty :). V únoru, dubnu, listopadu a prosinci jsem si nepořídila dokonce vůbec nic, to je super!





4. února 2020

Minimalistická a udržitelná výbavička pro miminko I – Přípravy

Příchod nového člena rodiny je velká výzva po všech stránkách. Pro nás navíc po stránce zachování minimalismu. Jak jsem psala už u článku o svatbě, v každodenních oblastech mám minimalismus celkem zmáknutý, ale jakmile přijde něco velkého, s čím nemám zkušenost, je lehké nechat se unést. U svatby jsem se zprvu nechala chytit do pasti všech možných pinterestových serepetiček, o kterých jsem si myslela, že je musím mít. U dítěte už jsem na to byla připravená a řekla jsem si, že k přípravě na jeho příchod přistoupím už o dost obezřetněji.

Proč to přirovnání k chystání svatby? Protože těhotenství a rodičovství vnímám, podobně jako svatbu, ze strany firem jako obrovskou příležitost pro byznys. Ze všech stran se na nás valí věci, které budeme zaručeně potřebovat, mají nám usnadnit život, a zkrátka bez nich není možné dítě (nebo svatbu) vůbec mít. Je dobré se na tenhle tlak připravit. Pokud si chce člověk zachovat minimalistický způsob života i s novorozencem, myslím, že je potřeba zamyslet nad každou "must have" vychytávkou a jejím skutečným praktickým využitím.

Mám velké štěstí, že Matěj má dost podobný postoj jako já a chtěl se k výbavičce postavit hodně střízlivě a opatrně, abychom si hned v začátku nezahltili byt věcmi, které nevyužijeme. Jestli nám něco připadá jako nesmyslné plýtvání, pak je to nakupování nových věcí (a hlavně oblečení) pro miminka. Za první rok svého života totiž dítě vystřídá tolik velikostí, že za tu krátkou dobu nemůže nové oblečení vynosit, natož zničit.

Od začátku jsme se s Matějem shodli na tom, že chceme drtivou většinu věcí pro dítě z druhé ruky. Na světe je už zkrátka dost věcí, které se pořádně nevyužijí, než abychom k nim přidávali nějaké další.

Naše strategie

  • půjčené věci
  • věci z druhé ruky
  • DIY a využít to, co máme doma
  • držet se základů
  • inspirovat se u zkušených minimalistů

Dlouhodobá výpůjčka

Ve chvíli, kdy jsme začali okolí tu radostnou novinu sdělovat, objevila se vlna nabídek, co nám kdo může půjčit. Vanička, autosedačka, pleny (od začátku jsem věděla, že chci zkusit látkové), oblečky atd. atd., bylo toho fakt hodně. Toho si nesmírně cením a uvědomuju si, že je to naše obrovská výhoda, protože máme kolem sebe fakt hodně lidí, kteří mají děti do jednoho roku a všechno tohle mají k dispozici a jsou ochotni to dočasně postrádat. Většina z nich si chce věci ponechat pro druhé dítě, takže proto výpůjčka. Pro nás minimalisty nejlepší varianta. Nemusíme kupovat nic nového, ale zároveň až z těch věcí dítě vyroste, nebudeme muset řešit, kam s nimi, protože většinu z nich prostě vrátíme.

Samozřejmě jsme si ty věci od lidí nebrali hned když jsem byla na začátku těhotenství, to bychom se doma pěkně zavalili věcmi. Psala jsem si proto seznamy do tabulky, abych si za půl roku vůbec pamatovala, s kým jsem se na čem domluvila :).

Výpůjčka se týkala taky 99% mého těhotenského oblečení. Sama jsem si koupila dvě těhotenská tílka v Lidlu, ale později jsem to vyhodnotila jako zbytečnost a už bych to neopakovala (v létě, kdy se tlka nosí, jsem ještě neměla natolik velké břicho, abych potřebovala těhotenskou verzi - začátečnická chyba :D). Vypůjčených věcí se mi sešlo fakt hodně.

Věci z druhé ruky/SWAPy


Internet je plný nabídek oblečení pro děti za zlomek ceny, výměnou za něco malého nebo i zadarmo. Přišla jsem tak k oblečení třeba za vaničku jahod nebo za řízek pokojové kytky apod. Lehátko do vaničky jsem dokonce sehnala zcela nové a zdarma, jinak by ho paní vyhodila, sešly se jí dvě.

Stala se z toho taková moje mise - mít co nejvíc věcí do výbavičky z druhé ruky a nic nového nekupovat. Chápu, že spoustě lidem by se tomu nechtělo věnovat čas, raději by zajeli do obchoďáku a nakoupili vše při jednom, ale asi je vám jasné, že moje snaha o udržitelnost je v tomhle případě mojí největší motivací :).

Šití

Víte, že ráda šiju, takže jsem se těšila, až budu na mateřské a než porodím, ušiju malému hnízdo, zavinovačku i mantinely do postýlky. Jasně, bez hnízda se miminko obejde, ale na tohle jsem se prostě těšila a chtěla to pro něj vyrobit, to je ta fáze hnízdění (už si osvojuju těhotenský a maminkovský slang :D).


Využít, co máme doma


S pořizovaním věcí pro dítě se často pojí i kupování nábytku, jako je komoda, přebalovací pult nebo zkrátka nějaký úložný prostor. My jsme si řekli, že to co nejdýl zkusíme tak, abychom nemuseli úložný prostor na oblečení pro dítě kupovat. Máme dvoupokojový byt a nechceme si ho zapráskat nábytkem. Stanovili jsme si proto takovou výzvu, že komodu, kterou jsme využívali s Matějem na spodní prádlo, sportovní oblečení, nějaké věci na doma apod. uvolníme na věci pro dítě. Naše věci jsme důkladně znovu protřídili, něco jsme zase vyřadili a zbytek jsme přeskládali do naší šatní skříně. překvapivě se tak ukázalo, že jsme komodu před dítětem vlastně vůbec nepotřebovali :).


Minimalismus - kolik věcí je potřeba?

Celou dobu jsem si kladla otázku, kolik takové miminko potřebuje třeba bodýček a vůbec kolik kterého oblečení. S bodýčkama mi to každý říkal jinak. Někdo že jich nikdy není dost, že prej dítě jich deset za den pobleje, jinej, že jim stačí pět bodýček, no tak kdo se v tom má vyznat? Nakonec jsem si řekla, že oblečení zas takový problém nebude. Kdybych toho měla moc, není nic snadnějšího, než ty přebytky poslat dál nebo vrátit, však nic nebudu mít nově koupené, že? Navíc bych to nerada přehnala do druhého extrému a pak zjistila, že nemám dítě do čeho obléct.

Čeho jsem se ale bála hodně, abych neměla nějaké super "must have" vychytávky, které vůbec nevyužijeme a budou nám doma jen ležet. Snažila jsem se proto do výbavičky pořizovat jen to, co jsem považovala za úplný základ a u zbytku jsem si řekla, že to případně pořídím, až kdyby mi to fakt chybělo (bydlíme přece ve městě, ne mimo civilizaci, vše se dá objednat domů a obchody jsou případně otevřené skoro furt). Hodně jsem se děsila taky hraček, ale to bude na pořadu dne až prcek trochu poroste.

Počítala jsem taky s tím, že až se dítě narodí, rodina a blízcí ho budou chtít hned něčím obdarovat - nakonec těch věcí bude víc, než kolik jsem schopná uhlídat. Snažila jsem se to vyřešit tím, že jsem do poslední chvíle rodině říkala, ať s nějakými dárky vyčkají, že jim dám vědět, až výbavičku zkompletujeme a když budou chtít, můžou pořídit, co pochybí. I tak jsem ale počítala s tím, že se sejde něco navíc. Podle mě je dobré se s tím předem smířit, než se trápit.

Články, které mi pomohly


Až v průběhu shánění oblečků jsem narazila na článek od Marti z Love your home, který mi dost pomohl. Zejména mě povzbudilo, jak malinko bodýček Marťa měla a vystačili si s nimi. Díky tomu jsem se v oblečení začala krotit ještě víc. Na druhou stranu jsem ale měla tendenci se porovnávat a říkala jsem si, že jsem teda prd minimalistka, když mám těch věcí víc.

S tím mi  pomohly články (tady a tady)od Marcely z Žijeme minimalismem. Uklidnila jsem se v tom směru, že když budu mít věcí víc, nic se neděje, pošlu je zase dál, a je to lepší, než se stresovat, že mám vše špinavé a nemám miminko do čeho obléct (teď po dvou měsících s miminkem musím říct, že je to absolutní pravda, nějaký minimalismus v oblečení byl to poslední, co mě trápilo).


Tímhle článkem s výbavičkou nekončím. Ještě pro vás chystám jeden o tom, co jsme pro dítě pořídili (kromě detailního výčtu oblečení) a odkud. U většiny napíšu i cenu, takže si budete moct udělat představu, za kolik se dá minimalistická a udržitelná výbavička pořídit.

Zvažuju i článek po pár měsících, kde bych zpětně zhodnotila, co jsme využili nejvíc a co naopak vůbec. Dejte mi do komentářů vědět, zda by vás to zajímalo.


© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.