Čtyři zásady, které bych chtěla znát, když jsem s minimalismem začínala
Po dlouhé době je tu zase článek, jupí! Tentokrát o zjištěních, ke kterým jsem došla až později a která by mi na začátku pomohla brát to celé víc v pohodě.
Minimalismus nemá pravidla
Nikde není přesná definice toho, jak vypadá, jak se chová anebo kolik věcí má mít minimalista. Když se řekne minimalismus, většině z nás se v hlavě vybaví nějaký obrázek, ať už více či méně extrémní.
Tenhle obrázek se může odvíjet od toho, co vidíme na internetu a na sociálních sítích. Někteří minimalisti žijí opravdu s extrémně malým počtem věcí, téměř nic nevlastní, jsou schopni sbalit všechen svůj majetek do jednoho kufru.
Všimla jsem si, že tyhle extrémy bývají často vyobrazovány v médiích, když se o minimalismu píše. Asi to dává smysl, tohle člověka zaujme a tím spíš si článek nebo rozhovor přečte. I na Youtube mají více shlédnutí videa těch minimalistů, kteří žijí hodně "jinak".
Může se pak dít (a mně se to dělo), že máme tendenci vidět něco takového jako cílovou metu minimalismu anebo to mít alespoň podvědomě v hlavě. Kvůli tomu pak můžeme mít tendenci svoji snahu podrývat a říkat si, že přece nejsem minimalista, když mám xy kusů toho nebo tamtoho.
Dnes už minimalismus vidím spíš jako škálu. Pro každého může vypadat jinak, odvíjí se individuálně od potřeb a způsobu života každého z nás. Proto nemá vůbec žádný smysl se s kýmkoliv porovnávat a snažit se dostat na jeho úroveň. Ano, můžeme se inspirovat, ale inspirace by v nás měla vzbuzovat pozitivní myšlenky a motivovat nás k práci na sobě, ne vyvolávat pocity nedostatečnosti.
Takže zpětně bych si do začátku poradila, abych se držela jen vlastní intuice, v čem je mi dobře a vykašlala se na počet věcí a porovnávání se.
Moje názory a preference se můžou měnit
To je samozřejmě naprosto normální v jakékoliv oblasti života. Dokonce bych řekla, že kdyby to tak nebylo, bylo by to divné. Je úplně normální, že v roce 2016, kdy jsem s minimalismem začínala, jsem měla úplně jinou představu o tom, co je moc a co málo. Vyvíjím se, moje potřeby se mění, narodil se nám syn, přestěhovali jsme se do většího bytu, pořídili jsme si auto, žijeme teď prostě jinak.
Stejně tak je v pořádku, že jsem měla období, kdy jsem vůbec nenakupovala knihy a vyhovovalo mi to tak, ale teď naopak jsem měla několikrát chuť podpořit některé autory a jejich knihu si pořídit. Nemusím si to vyčítat. Podobně jako jsem si několik let nelakovala nehty a neměla doma jediný lak na nehty (dokonce ani na vlastní svatbě jsem neměla nehty nijak upravené), ale v posledních týdnech jsem měla velkou touhu si nějaký lak pořídit. Mám teď doma tři laky na nehty a je to v pořádku. Že jsem před dvěma lety na Instagramu napsala příspěvek o tom, že si nelakuju nehty, neznamená, že jsem k tomu teď doživotně zavázána.
Myslím, že je dost osvobozující neupínat se na to, že se v určitém období rozhodnete, že něco ve svém životě nepotřebujete. Za pár let se to může změnit a pokud vám to dělá radost, je to v pořádku.
Minimalista může toužit po věcech
Není pravda, že minimalista si nemůže nic koupit anebo po něčem toužit.
Jako minimalista budete svoje nákupy víc zvažovat, přemýšlet o tom, jestli danou věc opravdu potřebujete, možná budete déle čekat, než si ji koupíte, budete hledat čím jiným byste ji mohli nahradit a když už se konečně rozhodnete, že si ji teda koupíte, budete pravděpodobně hledat co nejkvalitnější provedení a dost možná i lokální výrobek anebo seženete něco z druhé ruky. To znamená, že budete nakupovat vědoměji a zodpovědněji, ne že nebudete nakupovat vůbec a že byste si měli každý nákup vyčítat.
Je úplně v pořádku, že i jako minimalista se chcete obklopovat pěknými věcmi, nebo možná tím spíš. Možná si říkáte, že minimalista se přece primárně věcmi obklopovat vůbec nechce. Jenže pořád musíte někde bydlet, do něčeho se oblékat, používat věci, které jsou funkční a usnadňují vám život. Jako minimalista si uvědomíte, že kolem sebe nechcete mít něco, co vám není k užitku anebo vám nedělá radost. Je v pořádku, že chcete mít hezké bydlení, trávíte tam přece hodně času. Je pochopitelné, že chcete mít hezké oblečení, zvlášť když ho máte mnohem míň než dřív.
Takže klidně mějte wishlist a nevyčítejte si koupi toho, co vyhodnotíte jako potřebné.
Minimalismus není jen o věcech
Minimalismus je často prezentován zjednodušeně tak, že je to o vytřídění věcí a skoro nic nemít. Je pravda, že většina lidí začíná s minimalismem v materiálním světě, řeší jaké věci mají kolem sebe, třídí a zbavují se jich. I já jsem to tak měla a asi je to přirozené. Ale minimalismus není zdaleka jen o věcech.
Většina lidí se postupně dostane k tomu, že řeší i další oblasti, jako jakými se obklopují lidmi, jak tráví svůj volný čas, jak moc času tráví na sociálních sítích, jakým způsobem sociální sítě využívají, jestli je jejich práce/vztah/způsob života naplňuje apod.
Teď po těch letech bych dokonce řekla, že tohle je daleko důležitější, než kolik máme doma věcí. Možná je to přirozená cesta, kterou si musí projít každý. Takže na začátku všichni možná třídíme a vyhazujeme a postupně se dostaneme k hlubším otázkám. Hlavně je pro mě teď důležité mít srovnané v hlavě to, co je pro mě důležité, co mi dělá radost a čemu chci tudíž věnovat čas a energii, a co naopak už řešit nechci, přestože si okolí může myslet, že bych měla.
