21. prosince 2016

Co si přeju k Vánocům?

V minulém článku jsem psala o tom, jaká jsme si nastavili doma předvánoční pravidla. Slibovala jsem taky, že napíšu článek o tom, co si přeju k Vánocům. Protože se Vánoce dost přiblížily, je možné, že je už docela pozdě k tomu, abych někoho inspirovala, ale třeba aspoň na příští rok :).

Takže, co si přeju k Vánocům? V posledních letech se mi velmi osvědčilo psát dopis Jěžíškovi, abych se vyhnula dárkům, které jsem nechtěla. Letos jsem si přála batoh od přítele. Ten fakt moc potřebuju, protože do práce jezdívám na koloběžce a to se s kabelkou dělá špatně :). Rodinu jsme požádali, aby nám nedávali nic, a přispěli nám na mixér, který dlouho chceme a není zrovna za hubičku.

Uvidíme, jestli se to povede a jestli skutečně nedostaneme nic, pro co nenajdeme využití. Ale velmi v to doufám. Letos poprvé se mi dokonce podařilo přesvědčit mamku, aby mi nedávala nic od Avonu, což považuju za velký úspěch.

Ale co si přeju ze všeho nejvíc, je odpočinout si, nestresovat se, užít si tu atmosféru s vánočními ponožkami :). A taky mám hroznou radost z toho, že jsme si letos pořídili stromeček v květináči z nadace Veronica. A pokud budeme šikovní a budeme se dobře starat, na jaře ho půjdeme vysadit do lesa. A málem bych zapomněla, chtěla bych být letos o Vánocích co nejmíň online  a co nejvíc si užívat přítomnost.

A na závěr ještě trocha nostalgie. Dva dárky jsem už dostala (od kamarádek), a musím říct, že je vidět, že mě znají moc dobře. Od jedné jsem dostala doma vyrobenou kosmetiku, což mě hrozně potěšilo a oceňuju ten čas, který tvoření věnovala. Od druhé jsem dostala vánoční ponožky (hurááá, konečně je mám) a poukázku do cupcakekárny. K tomu není co dodat, holky jsou prostě skvělé a nejlepší. Jsem šťastná, že je mám.



P.S. Fotka je stará asi čtyři roky a došlo mi, že s holkama nemám žádnou pořádnou fotku z poslední doby. To by se mělo napravit :). Na druhou stranu jsem se zamyslela nad tím, jak dlouho se už známe a jaké mám štěstí, že jsem je potkala.



2. prosince 2016

Minimalistické Vánoce?


Začal advent, tak jsem si řekla, že je čas na nějaký ten vánoční článek. Přemýšlela jsem nad tím, jestli minimalismus, do kterého jsem se pustila zkraje letošního roku nějak ovlivní i to, jak budou vypadat naše letošní Vánoce. Nejdřív jsem si říkala, že asi ne, protože jsem nikdy moc nebyla na nakupování blbostí pro ostatní, i před minimalismem jsem se vždy snažila obdarovat lidi něčím, po čem touží nebo co by mohli využít. Ale pak mi došlo, že ač Vánoce miluju, skoro každý rok na mě dopadne trocha toho stresu. Většinou hlavně proto, že honím dárky na poslední chvíli (přestože mám dárky vymyšlené od léta - nechápu, jak vždycky ten říjen a listopad uteče), ale i proto, jaká nervozita panuje všude kolem. A protože mi nedělají dobře prostory přecpané lidmi, předvánoční obchoďáky mě dost děsí. Vlastně i ty nepředvánoční obchoďáky jsou moje noční můra a snažím se jim vyhýbat.

A není to nakonec strašně ironické? Spousta lidí Vánoce miluje, ale  přitom do poslední chvíle před Štědrým večerem jsou často ve stresu, aby bylo dost jídla, dárků a cukroví. No a další část lidí Vánoce nesnáší, právě pro ten stres. U nás doma klid nastane až při večeři. Do té doby je ve vzduchu cítit nervozita (aby se nepřipálil kapr, aby salát nebyl moc nebo málo bramborový, aby se vše stihlo) a moje frustrace z toho, že si nemůžu v klidu užít vánoční pohádky s nohama v teplých vánočních klišoidních ponožkách.

Přitom když se zeptáte lidí, co mají na Vánocích nejraději, kolik z nich Vám řekne, že nejraději mají dárky a tuny jídla? No dobře, jídlo možná někteří mají nejraději. Já miluju bramborový salát a už od října se těším na ty nejlepší úly, které umí jen můj Matěj, ale není potřeba, aby cukroví bylo dvacet druhů a aby se lednička nedala ani zavřít. Stejně tak nepotřebuju mít pod stromkem spousty darů (kde je pak všem těm dárkům konec?). Já vlastně dary spíš hrozně ráda vymýšlím a dávám. Tak na co se teda lidi těší? Většina řekne, že na ten klid a pohodu a čas strávený s rodinou. No a paradoxně toho klidu je nejmíň.

Ale asi jako všechno, i Vánoce jsou prostě takové, jaké si je člověk udělá. Takže letos jsme se s Matějem rozhodli, že se prostě stresovat nebudeme a nenecháme ani nikoho okolo nás, aby nás vystresoval. Letos si uděláme první Vánoce spolu sami dva. I když trošku falešné, budou totiž 23. 12. a pak pojedeme společně klasicky za rodinou, kde nastane kolečko návštěv. Ale letos to bude jinak a nenecháme si narušit klid. Uvidíme, jak nám to vyjde. Ale zavedli jsme si několik adventních pravidel.

  • všechny zbývající dárky nakoupíme nejpozději do 18. 12. (ani jeden malinký poslední dárek nebudeme honit v posledním týdnu)
  • nebudeme se hádat kvůli ničemu, co je spojeno s Vánoci (ty návštěvy jsou někdy fakt náročné, ale my se zhluboka nadechneme:))
  •  když na jednoho z nás půjde "panika" spojená s Vánoci (všude je moc vystresovaných lidí, všude je moc reklamní masáže, ty dárky nemůžeme stihnout), navzájem se uklidníme a hodíme se zas do pohody
  • ale hlavně, naše Vánoce budou minimalistické - přiměřeně jídla, přiměřeně dárků, přiměřeně návštěv
Přeji vám, abyste před Vánoci zažívali co nejméně stresu. Zkuste letos za vánoční dárky utratit o trochu míň a strávit trochu víc času v pohodě s těmi vánočními ponožkami a pohádkami. Anebo jakkoliv, jak si sami představujete klid a pohodu.

A co jsem si přála dostat od Ježíška? Přeje si minimalista něco? A jak se dá lidem vysvětlit, že nechceme zbytečnosti? To se dozvíte v dalším vánočním článku :).



© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.