13. prosince 2021

Minimalistická vánoční výzdoba s minimem odpadu

Tohle nebude ani tolik článek, jako spíš fotogalerie. Chtěla jsem někam dát na jedno místo fotky vánoční výzdoby, kterou jsem u nás doma loni nebo letos v adventu vyrobila. Mým přáním je, aby fotky sloužily jako inspirace, nikoliv jako zdroj stresu nebo porovnávání se. Takže pokud vás vyrábění nebaví anebo celkově výzdobu moc neřešíte, nenechte se rozhodit. :)


Pomeranče na větvi na okně

Náklady skoro nulové a jaká paráda! V lese jsme našli větev, kterou máme silonem přidělanou ke garnýži už celoročně, jen obměňujeme výzdobu. Světýlka jsou z Ikea na baterky a jsou dost chytrá! Každý den se samy zapnou ve stejný čas a po šesti hodinách se vypnou. Nechávám je na větvi taky celoročně a svítíme s nimi celý podzim i zimu, nejen na Vánoce.

Náklady skoro nulové a jaká paráda! V lese jsme našli větev, kterou máme silonem přidělanou ke garnýži už celoročně, jen obměňujeme výzdobu. Světýlka jsou z Ikea na baterky a jsou dost chytrá! Každý den se samy zapnou ve stejný čas a po šesti hodinách se vypnou. Nechávám je na větvi taky celoročně a svítíme s nimi celý podzim i zimu, nejen na Vánoce.



Vánoční "stromeček"




Závěs s pomerančem, badyánem a skořicí





Pomeranč s korálkem a větvičkou



Hvězda z papírových tašek

Tahle hvězda je vyrobená z rozstříhaných papírových tašek z nákupů. Návod najdete na Instagramu úžasně tvořivé a nadané Zuzany Vršanské ve výběrech jako "hvězdička".


Věnec z vyšívacího kruhu



Adventní kalendář


Ušít 24 stejných pytlíčků je po chvíli trošku nuda, ale s podcastem v uších to jde lépe. Hlavní ale je, že pak máte vystaráno na x let dopředu a pytlíčky už pak stačí jen naplnit.

Stáhla jsem si také adventní kalendář od zmiňované Zuzany Vršanské (24 krásných ilustrací) a za každý rozbalený pytlíček a snědenou dobrotu připnu kolíčkem jednu z nich. Stáhnout můžete tady.





8. listopadu 2021

Hrací koutek –⁠ 1. část

Rozhodli jsme se Vilimu udělat hrací koutek. Prozatím jsou v jeho koutku jen tyhle tři obrázky, které jsme pořídili z e-shopu Poster store, odkud mě oslovili s nabídkou spolupráce. Nabídka obrázků pro děti je tam obrovská, měla jsem problém si vybrat. Mají ale samozřejmě sortiment i pro dospělé, tam je toho ještě víc. :) Moc děkuju Poster store za krásné plakáty i rámy.

Pro vás, mé sledující, nabídli slevu na plakáty 45%,  která platí ode dneška, 8.11. do 14.11. pokud zadáte kód AN45H (neplatí na Kolekce umělců).


Dětský pokoj Vili zatím mít nebude, přestože místnost na to máme. Zatím spí stále s námi (ve své postýlce přiražené k mojí) a myslím, že ještě nějakou dobu tomu tak bude. Odjakživa je kontaktní dítě, má rád naši blízkost i ve spánku, a i my si to užíváme. Dokud nám to tak bude vyhovovat, měnit to nebudeme.

Můžeme si díky tomu užívat výhod multifunkčního pokoje, který je prozatím částečně pracovnou a částečně pokojem pro hosty. A protože je dost velký, stane se z něj částečně i hernička. Vili nemá mnoho hraček, doposud je všechny má v Kallax skříňce, kterou máme v obýváku pod televizí. Uvolnili jsme ji pro něj, a naše knihy dali dočasně do komory (od mala je totiž vytahoval a ničil, vysvětlit se to zatím moc nedalo). Dlouho nám to tak vyhovovalo, Vili chce pořád trávit čas společně s námi, když jsme v obýváku, rozhodně se neděje, že by si hrál sám a už vůbec ne v jiné místnosti. Myslím, že pro dvouleté dítě je to normální, takže se mi dětský pokoj zatím zdá zbytečný. Nakonec by si podle mě stejně během dne všechny hračky donesl zase do obýváku.

Přesto jsme se rozhodli, že bychom pomalu chtěli začít vytvářet oddělený prostor pro jeho hraní. Místnost, kde bude mít herničku, je hned vedle obýváku a vedou do ní velké dvoukřídlé dveře. Když se otevřou dokořán, vznikne v podstatě jako jedna velká místnost, takže se toho tolik nemění, spíš to bude opticky víc oddělené a my snad už nebudeme v obýváku tolik zakopávat o hračky.

Dále do koutku plánuju ještě vlaječky ze zbytků látek, které už mám skoro ušité. Vili bude mít brzy narozeniny. Od babičky dostane knihovničku a od nás hrací koberec se silnicí. No a to hlavní, komoda na ukládání hraček? To bude Trofast z Ikea, kterou se už týdny snažím sehnat z druhé ruky, ale zatím se mi to nedaří. Ještě chvíli budu zkoušet, ale asi to nakonec dopadne tak, že koupíme novou. Nenašla jsem totiž nic jiného, co by se mi pro ukládání hraček tolik líbilo.

Tak se těšte na druhý díl, kde už vám snad ukážu koutek celý, se vším všudy. :) 

Jak to mají vaše děti? Od kdy měly samostatný pokoj a od kdy ho opravdu využívají?

P.S. Ještě si Matěj vybrat tuhle abstrakci k sobě do pracovny.



23. října 2021

Průvodce minimalistickými Vánoci

Před rokem, v roce 2020, to bylo poprvé, kdy jsem na Instagramu realizovala projekt Minimalistické Vánoce. Sdílela jsem několik příspěvků na různá témata týkající se Vánoc. U každého tématu jsem popisovala, jak to doma děláme my, aby naše Vánoce byly minimalističtější, a v komentářích jsme se všichni vzájemně inspirovali. Projekt měl mezi sledujícími na Instagramu úspěch, dostávala jsem zprávy o tom, že jim mé sdílení pomohlo k minimalističtějším Vánocům. To je něco, co mi dává velký smysl a ráda bych tuhle myšlenku šířila mezi co nejvíc lidí.

Proto jsem se letos rozhodla všechny informace shrnout do jednoho průvodce, kterého si teď můžete zdarma stáhnout! Do průvodce jsem zahrnula i všechny cenné tipy, které jsem získala od mých sledujících a přidala jsem i některá témata navíc.


Stáhnout průvodce

Tady je malá ukázka toho, co v průvodci najdete...


16. října 2021

Čtyři zásady, které bych chtěla znát, když jsem s minimalismem začínala

Po dlouhé době je tu zase článek, jupí! Tentokrát o zjištěních, ke kterým jsem došla až později a která by mi na začátku pomohla brát to celé víc v pohodě.


Minimalismus nemá pravidla

Nikde není přesná definice toho, jak vypadá, jak se chová anebo kolik věcí má mít minimalista. Když se řekne minimalismus, většině z nás se v hlavě vybaví nějaký obrázek, ať už více či méně extrémní.

Tenhle obrázek se může odvíjet od toho, co vidíme na internetu a na sociálních sítích. Někteří minimalisti žijí opravdu s extrémně malým počtem věcí, téměř nic nevlastní, jsou schopni sbalit všechen svůj majetek do jednoho kufru.

Všimla jsem si, že tyhle extrémy bývají často vyobrazovány v médiích, když se o minimalismu píše. Asi to dává smysl, tohle člověka zaujme a tím spíš si článek nebo rozhovor přečte. I na Youtube mají více shlédnutí videa těch minimalistů, kteří žijí hodně "jinak".

Může se pak dít (a mně se to dělo), že máme tendenci vidět něco takového jako cílovou metu minimalismu anebo to mít alespoň  podvědomě v hlavě. Kvůli tomu pak můžeme mít tendenci svoji snahu podrývat a říkat si, že přece nejsem minimalista, když mám xy kusů toho nebo tamtoho.

Dnes už minimalismus vidím spíš jako škálu. Pro každého může vypadat jinak, odvíjí se individuálně od potřeb a způsobu života každého z nás. Proto nemá vůbec žádný smysl se s kýmkoliv porovnávat a snažit se dostat na jeho úroveň. Ano, můžeme se inspirovat, ale inspirace by v nás měla vzbuzovat pozitivní myšlenky a motivovat nás k práci na sobě, ne vyvolávat pocity nedostatečnosti.

Takže zpětně bych si do začátku poradila, abych se držela jen vlastní intuice, v čem je mi dobře a vykašlala se na počet věcí a porovnávání se.


Moje názory a preference se můžou měnit

To je samozřejmě naprosto normální v jakékoliv oblasti života. Dokonce bych řekla, že kdyby to tak nebylo, bylo by to divné. Je úplně normální, že v roce 2016, kdy jsem s minimalismem začínala, jsem měla úplně jinou představu o tom, co je moc a co málo. Vyvíjím se, moje potřeby se mění, narodil se nám syn, přestěhovali jsme se do většího bytu, pořídili jsme si auto, žijeme teď prostě jinak.

Stejně tak je v pořádku, že jsem měla období, kdy jsem vůbec nenakupovala knihy a vyhovovalo mi to tak, ale teď naopak jsem měla několikrát chuť podpořit některé autory a jejich knihu si pořídit. Nemusím si to vyčítat. Podobně jako jsem si několik let nelakovala nehty a neměla doma jediný lak na nehty (dokonce ani na vlastní svatbě jsem neměla nehty nijak upravené), ale v posledních týdnech jsem měla velkou touhu si nějaký lak pořídit. Mám teď doma tři laky na nehty a je to v pořádku. Že jsem před dvěma lety na Instagramu napsala příspěvek o tom, že si nelakuju nehty, neznamená, že jsem k tomu teď doživotně zavázána.

Myslím, že je dost osvobozující neupínat se na to, že se v určitém období rozhodnete, že něco ve svém životě nepotřebujete. Za pár let se to může změnit a pokud vám to dělá radost, je to v pořádku.


Minimalista může toužit po věcech

Není pravda, že minimalista si nemůže nic koupit anebo po něčem toužit. 

Jako minimalista budete svoje nákupy víc zvažovat, přemýšlet o tom, jestli danou věc opravdu potřebujete, možná budete déle čekat, než si ji koupíte, budete hledat čím jiným byste ji mohli nahradit a když už se konečně rozhodnete, že si ji teda koupíte, budete pravděpodobně hledat co nejkvalitnější provedení a dost možná i lokální výrobek anebo seženete něco z druhé ruky. To znamená, že budete nakupovat vědoměji a zodpovědněji, ne že nebudete nakupovat vůbec a že byste si měli každý nákup vyčítat.

Je úplně v pořádku, že i jako minimalista se chcete obklopovat pěknými věcmi, nebo možná tím spíš. Možná si říkáte, že minimalista se přece primárně věcmi obklopovat vůbec nechce. Jenže pořád musíte někde bydlet, do něčeho se oblékat, používat věci, které jsou funkční a usnadňují vám život. Jako minimalista si uvědomíte, že kolem sebe nechcete mít něco, co vám není k užitku anebo vám nedělá radost. Je v pořádku, že chcete mít hezké bydlení, trávíte tam přece hodně času. Je pochopitelné, že chcete mít hezké oblečení, zvlášť když ho máte mnohem míň než dřív.

Takže klidně mějte wishlist a nevyčítejte si koupi toho, co vyhodnotíte jako potřebné.

Minimalismus není jen o věcech

Minimalismus je často prezentován zjednodušeně tak, že je to o vytřídění věcí a skoro nic nemít. Je pravda, že většina lidí začíná s minimalismem v materiálním světě, řeší jaké věci mají kolem sebe, třídí a zbavují se jich. I já jsem to tak měla a asi je to přirozené. Ale minimalismus není zdaleka jen o věcech.

Většina lidí se postupně dostane k tomu, že řeší i další oblasti, jako jakými se obklopují lidmi, jak tráví svůj volný čas, jak moc času tráví na sociálních sítích, jakým způsobem sociální sítě využívají, jestli je jejich práce/vztah/způsob života naplňuje apod.

Teď po těch letech bych dokonce řekla, že tohle je daleko důležitější, než kolik máme doma věcí. Možná je to přirozená cesta, kterou si musí projít každý. Takže na začátku všichni možná třídíme a vyhazujeme a postupně se dostaneme k hlubším otázkám. Hlavně je pro mě teď důležité mít srovnané v hlavě to, co je pro mě důležité, co mi dělá radost a čemu chci tudíž věnovat čas a energii, a co naopak už řešit nechci, přestože si okolí může myslet, že bych měla.

7. dubna 2021

Proč mi nevadí plastové hračky?

Ještě než jsem sama měla dítě, vnímala jsem, že se v posledních letech v určitých kruzích maminek šíří hejt vůči plastovým hračkám. 

U některých rodičů (zejména maminek), pro které je (podobně jako pro mě) hodně důležitá udržitelnost, etické nákupy, minimalismus a další podobná témata, jsem viděla, že nechtějí mít doma byť jen jedinou plastovou hračku a jsou velice striktní ohledně dostávání hraček od blízkých. Ano mami, opravdu je někdo striktnější než já, a o hodně! :D

Na jednu stranu tomu rozumím. Často jsou to věci z Číny, nebývají moc kvalitní a ani jejich estetická stránka není nic moc (spousta výrazných barev, hračky mnohdy vyluzují spoustu zvuků a melodií, blikají apod.) Osobně jsem si před lety myslela, že tyhle hračky doma mít nebudeme. Vždyť se to nedá srovnat s krásnými dřevěnými hračkami, nebo s hračkami ve vkusných přírodních barvách. Jenže když pak to dítě opravdu máte, zjistíte několik věcí.

Moje dítě nesdílí můj názor a vkus na hračky

Možná si řeknete, že chcete ve svém dítěti podpořit dobrý vkus a chcete ho obklopovat jen tím, co vám připadá krásné. Moje zkušenost je zatím taková, že našemu dítěti je úplně jedno, co se líbí mně a jestli je daná hračka vkusná anebo ne. Především si hraje většinu času s věcmi, které ani primárně nejsou hračky. Ale jakmile jsme někde na návštěvě anebo máme půjčenou hračku, kterou bych třeba já osobně nevybrala a nelíbí se mi, většinou si s ní syn hraje.

Spokojenost mého dítěte je důležitější než estetika

Často mi kamarádky nebo i některé z mých čtenářek říkaly, že sice měly představu, že jejich dítě bude mít všechny hračky dřevěné a vkusně barevné, jenže realita je taková, že oblíbenými hračkami se stávají ty plastové, barevné, hrací a blikající, které dostanou třeba od babiček anebo na ně dítě narazí v herničce. Tohoto fenoménu jsem si taky všimla. :D

Řeknu to zcela otevřeně, když je moje dítě spokojené, je to pro mě hlavní. To poslední, co mě zajímá, je materiál a vzhled dané hračky.

Raději dostanu po hlavě plastem než dřevem

Ano, je to tak, stále ještě je náš syn ve věku, kdy moc neodhadne svoje pohyby a sílu, kterou do nich dává, takže se nejednou týdně stane, že dostanu něčím po hlavě anebo přímo do obličeje. No a věřte mi, plastová hračka způsobuje obvykle méně bolesti než ta dřevěná.

Plast není jen špatný

Obecně, nejen co se týče hraček, nepovažuju plast za největší zlo ani za špatný materiál. Kdyby vás to zajímalo, víc jsme se o tom bavily v podcastu s Helenou Škrdlíkovou z Czech zero waste. Plast má v hodně ohledech své výhody proti jiným materiálům (je lehký, ale zároveň může být bytelný a pevný, pokud je kvalitní, může vydržet opravdu dlouho, dá se dobře omývat , pro dítě je bezpečnější než jiné materiály, které mohou být těžké a mohlo by si jimi ublížit).

Hračky nemusíte jen kupovat 

Přestože plast nepovažuju primárně za špatný, zrovna plastové hračky nejsou něco, co bych chtěla kupovat a když už, rozhodně ne nové. Takže pokud v sobě máte obavu ze zahlcení světa plastem, můžete využívat spoustu jiných možností, jak hračky obstarávat:

  • SWAP
  • půjčení hraček
  • hledat na webech nebo Facebookových skupinách, kde lidé darují za odvoz
  • nákup z druhé ruky (skvěle se mi u hraček osvědčil Marketplace na Facebooku)
Jako příklad můžu uvést kbelík, lopatku, hrabičky a bábovičky, které teď náš syn využívá každý den. Tyhle věci v drtivé většině bývají plastové. Rozhodně jsem něco takového nechtěla kupovat, protože je toho všude plno, i venku na pískovištích se kolikrát válejí opuštěné bábovky. Na Facebooku jsem proto našla paní, která darovala celou tašku bábovek za odnos. Pár jich nosíme s sebou v kočárku, pár jich je na balkóně a některé jsem darovala ještě kamarádce. Nemusím tak mít výčitky, že jsem koupila další plast, ale naopak jsem využila něco, co by jinak bylo možná vyhozeno a dala jsem tomu ještě další život. Až je nebudeme potřebovat, pošlu je znovu do oběhu.

Na druhou stranu, když už nějakou hračku já anebo babičky kupujeme, zaměřujeme se na ty kvalitní, vyrobené v Evropě nebo ideálně v ČR. Jsou ale hračky, u kterých je plast neodmyslitelným materiálem a jinak si je ani neumíme představit, co třeba takové Lego? Matěj se už těší na to, až ho budou se synem skládat. :)

———
A jak to máte vy? Vyhlásili jste válku plastovým hračkám a máte doma jen ty dřevěné a krásně vypadající? Anebo nad tím vůbec nepřemýšlíte?



27. března 2021

Veškerá pečující kosmetika, kterou vlastním II

Článek o mé pečující kosmetice jsem psala v zimě 2018. Od té doby se toho dost změnilo, zejména v péči o pleť. Celkově jsem používala 13 pečujících produktů, z nichž 7 bylo v plastovém obalu. 

Ubylo produktů a také plastu, takže mám radost. I když nemůžu říct, že by to bylo výsledkem nějaké záměrné snahy, prostě to tak nějak vyplynulo. V té době mi popisovaná kosmetika vyhovovala, zejména co se týkalo péče o pleť, kde jsem používala lety prověřenou Biodermu. Mám problematickou pleť a různé experimenty se mi dříve neosvědčily, z neúspěchů jsem byla unavená a frustrovaná. Postupně ale nazrál čas zase něco nového zkusit, a ono to funguje! Zároveň jsem některé produkty ze své rutiny úplně vyřadila.

Ještě bych chtěla říct, že nejde o žádnou spolupráci ani reklamu na Purity vision. :D Prostě mi jen jejich kosmetika vyhovuje v tom, že má velmi jednoduché složení, je ve skle, je finančně dostupná a dá se sehnat lehce v drogerii.


Péče o pleť

Čisticí tuhé mýdlo Mýdlovar

Používám ráno i večer k vyčištění pleti. Má v sobě aktivní uhlí a tea tree. Nevysušuje mě jako tomu bylo u mýdla na bázi aktivního uhlí, které jsem dříve zkoušela od značky Lush.


Heřmánková voda Purity vision

Heřmánek je doporučovaný pro citlivou a problematickou pleť jako přirozené tonikum, protože je antibakteriální. Květinová voda (z jakékoliv květiny) je zároveň doporučována jako základ pro nanášení oleje.

Jojobový olej Purity vision

Používám každé ráno i večer po vyčištění pleti a nanesení heřmánkové vody. Z olejů jsem měla na základě minulé špatné zkušenosti strach. Dřív jsem zkoušela arganový olej, který byl doporučován i pro problematickou pleť, ale nadělal mi na pleti obrovskou paseku. Jednak se mi zanítily póry a udělaly se mi velké podkožní boláky, ale zároveň v jiných částech se mi pleť vysušila až se loupala, což se mi nikdy nedělo.

Dlouhodobě mi spousta z vás doporučovala jojobový olej, jako vhodný právě pro problematickou a mastící se pleť. Jojobový olej je výjimečný tím, že optimalizuje množství mazu na jakémkoliv typu pleti. Tzn. suchou hydratuje, u mastné přebytečný maz vyrovná, jakkoliv paradoxně zní vyrovnávat mastnotu mastnotou. Po nanesení se neuvěřitelně rychle vstřebá a pleť je citelně vyživená a hydratovaná. Zatím jsem z něj nadšená a považuju ho za můj objev několika posledních let.

Přestala jsem používat jakýkoliv oční krém, protože mi vyhovuje i na oční okolí.

Marocký jíl

Ten je v mé péči o pleť novinkou, zatím testuju, ale první používání mi bylo moc příjemné. Marocký jíl se míchá buď s obyčejnou vodou a používá se jako maska. Používám obvykle jednou týdně, pokud si vzpomenu. :D

Dá se po smíchání s vodou využít i ke každodennímu čištění, ale to já nedělám. Mám pleť poměrně citlivou a myslím, že by to pro mě nebylo takhle často dobré. Jíl je sice úplně jemný, ale přece jen jsou to zrníčka, jakkoliv malá, která možná působí i trochu abrazivně. Aspoň tak mi to říká můj pocit. :)


Péče o vlasy

Tuhý šampon Ponio

Ten používám už snad dobrých pět let a nedám na něj dopustit. Skvěle myje, Matěje zbavil dokonce i lupů, moc příjemně voní. Já už nejsem zvyklá skoro na žádné parfemace, ale tenhle šampon mi vůní nijak nevadí.

Vyhovuje mi, že je tuhý, je to skvělé na cestování, zabere málo místa, nemůže se rozlít a samozřejmě není balen v plastu.


Kondicionér Urtekram

Ten tady nemám nikde na fotce, protože ho momentálně nemám a nepoužívám. Mám teď kratší vlasy a po porodu jich mám znatelně méně, takže se mi necuchají a kondicionér teď nepotřebuju. Uvádím ho sem, protože předpokládám, že se k němu vrátím. Je to taky moje několikaletá stálice, konkrétně mi vyhovuje severská bříza. Bohužel se prodává v plastu, nicméně já s ním opravdu šetřím a posledně mi vydržel rok.


Péče o tělo

Tuhé mýdlo Mýdlovar

Taky není na fotce, protože v době psaní článku jsem měla mýdlo rozpoužívané a to nebylo k fotce úplně estetické, chápete? :D Střídám a zkouším různé druhy z nabídky, a zatím všechny mi vyhovovaly.

Mýdlovar mám moc ráda, to už asi víte, doporučuju ho pořád a není to žádná spolupráce. :D Produkty jsou dokonce schváleny i přísnými pravidly facebookové nontoxic skupiny, navíc je to rodinná firma mé známé z vysoké školy a já je vždy moc ráda podpořím. Ráda se umývám mýdlem, které vyrobil někdo, koho znám a komu zcela věřím, že do něj dává jen to nejlepší, takže nemám strach s ním umývat i syna.. Příběh za vznikem firmy je moc dojemný, přečtěte si tady.


Bambucké máslo Purity Vision

Používám k výrobě deodorantu a příležitostně se s ním mažu, když mám nějaká suchá místa, což bývá v zimě na rukou anebo ho používám jako balzám na rty. Někdy mívám suché holeně, tak občas namažu i ty. Celé tělo nemažu ničím, nikdy jsem si na to nezvykla a myslím, že to moje pokožka ani nevyžaduje.

Deodorant můj domácí anebo kamenec

Deodorant střídám buď svůj (recept tady) anebo kamenec, který jsem si v poslední době taky oblíbila. Mám teď od značky Balea, ale dá se sehnat více značek a pohybují se různě i cenově. Popravdě nevím, jak moc velký rozdíl v nich může být, když je to prostě kámen?


Nic dalšího z péče o tělo nevyužívám a nic nepostrádám. Momentálně jsem se všemi produkty maximálně spokojená.


Vyřadila jsem

  • Krém na ruce (místo něj bambucké máslo)
  • Krém na oční okolí (místo něj jojobový olej)
  • Manna univerzální krém z bambuckého másla (na rty bambucké máslo)
  • Gel na intimní hygienu (přestala jsem používat zcela)
  • Krém na obličej (místo něj jojobový olej)
  • Micelární voda/olej na odličování (odličuju se pomocí hadříku z mikrovlákna, bez použití produktu)
  • Olejíček na péči o nehty (přestala jsem používat zcela)


22. března 2021

Čeho vlastním jen jeden kus?

K tomuhle článku mě inspirovalo několik videí, které jsem na toto téma viděla. Přijde mi to jako fajn inspirace a zamyšlení. Třeba zjistíte, že u některých položek taky nepotřebujete duplikáty. :) Můj seznam asi nebude úplný, napsala jsem, na co jsem si zrovna vzpomněla. Jen tak, na vykopnutí diskuze.

Dioptrické brýle

Jedna optika, kolem které jsem jezdila do práce měla na výloze slogan "Představte si, že byste měli brýle pro každou příležitost.", a ve mně tahle představa většinou vyvolala spíš paniku, což určitě nebyl záměr sloganu. Stačí mi, že řeším, co si vzít na sebe za oblečení. Muset k tomu řešit ještě i brýle, no uf!

O mých brýlích jsem psala příspěvek. Pokud sháníte nové, doporučuji k přečtení. :)

Hřeben

Mívala jsem několik kartáčů, vlastně ani nevím proč. Vždy jsem ve výsledku používala jen jeden. Už roky mám Tangle teaser, který před pár lety doporučovala každá influencerka. :D Zatím drží, funguje, nemám důvod ho měnit, přestože je z plastu.

Nosítko

Přestože náš syn byl první rok skoro výhradně nosící, nikdy jsem nepropadla touze koupit si víc nosících pomůcek. Na začátku jsme měli půjčené dva šátky, ale stejně jsem používala jen jeden. Později jsme zkoušeli různá nosítka (z půjčovny Matáta) a jakmile jsme našli to pravé, už jsme u něj zůstali a naprosto nám stačí jen to jedno.

Na Facebooku ve skupině nosící komunity rodičů jsem viděla, že pro někoho je to taková vášeň, že má třeba i deset šátků a několik nosítek. Ve výsledku si myslím, že člověk stejně nosí jen pár oblíbenců, a zbytek jsou pak spíš sběratelské kousky.

Legíny

Kalhoty vůbec nenosím. Většinou k sukním a šatům nosím buď punčocháče nebo legíny. Ač jsou legíny mým nejčastěji nošeným kusem oblečení, mám pouze jedny. 

Je fakt, že zvažuju, že by se mi hodily ještě jedny, ať mám na výměnu, ale v současné covidové situaci si vystačím i s tím jedním párem. když je třeba je vyprat, do druhého dne je mám suché a můžu je zase nosit. Kdybychom měli sušičku, asi bych ani ty druhé nezvažovala.

Zimní šála

Mám jednu zimní šálu, a popravdě už druhou zimu ani tu jednu nenosím. S dítětem se mi zdá šála nepraktická, jak se k němu musím pořád sklánět, každou chvíli ho zvedat atd., šála mi jen překáží. Mám jeden nákrčník, který je praktický na nošení a ten je teď můj nejlepší kamarád. 

Obal na telefon

Nikdy jsem neměla touhu měnit obaly na telefon a mít jich víc. Ze stejného důvodu jako s těmi brýlemi.

Náušnice

Byla jsem náušnicový maniak! Měla jsem desítky párů a musela jsem mít každý den jiné, přesně sladěné k oblečení. Jak jsem ale přičuchla k minimalismu, postupně jsem je redukovala jen na ty nejoblíbenější a nejuniverzálnější, a zjistila jsem, že je to tak osvobozující! Nakonec jsem skončila jen s jedním párem, který nosím už několik let a nikdy nesundávám.

Opasek

Mám jeden kožený hnědý pásek, který nosím k některým šatům, a naprosto mi stačí. Dokonce jsem ho získala na jednom z našich výměnných bazárků s kamarádkami.

Legíny na cvičení

Obecně oblečení na cvičení mám velmi málo. Já nejsem milovník cvičení. Cvičím spíš ve vlnách, když mě to popadne, obvykle mě to drží pár týdnů a pak zase dlouhé měsíce nic. Ne že by to bylo něco, na co jsem pyšná, ale naučila jsem se to takhle přijmout a netrápit se tím.

Takže proč mít víc než jeden kus oblečení na cvičení?

Plavky

Mám jedny plavky, které jsem si nechala ušít na míru, protože jsem nedokázala najít plavky, které by vyhovovaly mojí představě a požadavkům. Psala jsem o nich tady. Věřím, že mi vydrží ještě hodně let. Jsou oboustranné, tak se z nich dají nakombinovat až čtvery různé plavky! :D

Rtěnka

Hodně dlouho jsem měla jednu červenou rtěnku, to je taková klasika pro každou ženu, že? Ale skoro jsem ji nenosila, jen na opravdu zvláštní příležitosti. Takže jsem se jí zbavila. Místo ní jsem si pořídila takovou, kterou jsem schopná a ochotná nosit na každodenní nošení (pokud mám na to chuť). Je to tahle.

Kelímek na kávu

Bývaly doby, kdy jsme jich doma měli víc. Teď máme jen jeden, většinu času ho využívám já, je taky oficiálně můj, pod stromečkem bylo na jmenovce moje jméno. :D Ale občas si ho půjčí i Matěj anebo moje mamka když přijede a jde na procházku s Vilémem. Za dva roky častého používání se mi osvědčil moc dobře.

Boty na každou sezónu/příležitost

  • Zimní boty Vasky
  • Podzimní boty Mustang 
  • Černé obyčejné tenisky
  • Sandále
  • Pohorky
  • Boty na sport
  • Pantofle na doma

Víc bot momentálně nemám a nevnímám, že by mi chyběly. 

Snad až na baleríny anebo nějakou společenskou obuv (smířila jsem se s tím, že podpatky pro mě nejsou), ale ty jsem obecně v minulosti využívala tak málo, že mi je líto si je kvůli tomuhle pořizovat. Za poslední rok jsem jen jednou potřebovala boty, které jsem neměla, a to bylo na pohřeb. Půjčila jsem si je.

Tohle léto budu možná muset vyměnit sandále, které po dvou sezónách už bohužel nejsou v moc reprezentativním stavu. Máte někdo tip na nějaké, které vydrží déle?

Ještě je dobré říct, že pokud má člověk tak málo bot, je o to nutnější se o ně dobře starat a taky dodržovat hygienu. V práci jsem se z uzavřených bot vždy přezouvala, abych v nich neseděla celý den apod.

Dekorativní kosmetika

Od každého produktu dekorativní kosmetiky, kterou používám, mám jen jeden kus. Tzn. jeden korektor, jednu řasenku atd. Často vidím, že mají ženy více značek jednotlivých produktů, ale většinu z nich nevyužívají.

Pokud nejste make-up artistka anebo není líčení váš velký koníček, třeba toho tolik nepotřebujete.

Pečující kosmetika

Tady je to stejné jako u té dekorativní. Nač mít víc šamponů, krémů apod.? Ani do zásoby kosmetiku nikdy nekupuju.

Pyžamo

Mám jen jedno opravdické pyžamo, jakože kalhoty a tričko k tomu. Když ho zrovna peru, vezmu si nějaké větší tričko, obvykle z Matějova šatníku. :D

———

A jak to máte vy? Čeho máte doma jen jeden kus a úplně vám to stačí?



14. března 2021

Minimalismus a hračky

V říjnu 2020 měla na našem festivalu Stačí málo jednu z přednášek Marcela z blogu Žijeme minimalismem o tom, že víc hraček znamená méně hry. Dala si práci s tím, že si našla spoustu výzkumů na tohle téma, a více méně všechny se shodovaly na tom, že přemíra hraček není pro děti vůbec dobrá.

Zaujala mě statistika, podle které průměrné americké dítě dostane za rok 40 hraček!

Co způsobuje přemíra hraček?

  • Dítě si hraček méně váží.
  • S větším počtem hraček si dítě dohromady hraje kratší dobu než s menším.
  • Dítě tráví více času těkáním mezi hračkami, zkoumáním co daná hračka dělá, a méně času skutečným hraním.
  • Nižší kreativita a fantazie.
  • Pro dítě je těžší udržet pozornost.
  • Nerozhodnost s čím si bude dítě hrát.
  • Dítě hračky nezvládá samo uklízet.

Možná to všichni tak nějak tušíme, jak ale doopravdy zajistit, aby dítě mělo hraček tak akorát? 

Od chrastítka k chaosu

Než se pustím do konkrétních tipů, chci zdůraznit, že velkou roli hraje, jak staré máte dítě. Miminko první asi měsíc nepotřebuje žádnou hračku. Potom si celkem dlouhou dobu vystačí s pár základními věcmi, jako je třeba chrastítko nebo něco co šustí. Dítě se navíc ještě moc nehýbe, tak ty hračky ani neroztahá po bytě. No zkrátka na začátku je to celkem pohoda (i když určitě jsou i rodiny, kde má miminko chrastítek deset, protože babičky a návštěvy :)).

Postupem času si ale myslím, že to začíná být výzva i pro nás minimalisty. Najednou je dítě čím dál tím víc přes den bdělé, je třeba ho zabavit a rozvíjet, a tak můžeme mít tendenci zahltit ho hračkami.

No a když už pak máte dítě, které si i samo řekne, že chce nějakou novou hračku, kterou třeba vidělo u kamaráda, nebo je dokonce už i ovlivnitelné reklamou, je to zase další velká výzva. Tam my ještě nejsme ani zdaleka (syn má rok a čtvrt), ale i tak se mi už občas zdá, že je toho nějak moc. 

Jak omezit množství hraček

V následujících bodech shrnu, co se osvědčilo nám, ale věřím, že se to bude dál vyvíjet a měnit, tak později vyjde třeba nějaký update. zejména čekám velkou změnu v době, kdy synovi už nebude jedno, že jsem mu nějakou hračku vzala, ale začne si to určovat sám.

Pravidla pro pořizování nových hraček

Nastavení pravidel je základ. A to nejen pro nás jako rodiče, ale (hlavně) pro prarodiče a další blízké, kteří by potenciálně mohli naše dítě obdarovávat hračkami. 

Tady bych ráda odkázala na článek, kde jsem psala o tom, jak komunikovat s blízkými ohledně dárků. Není to sice přímo zaměřeno na děti, ale dá se to skvěle aplikovat i na ně. 

Smiřte se s tím, že to nebude hned. Bude nějakou dobu trvat, než vaše rodina pochopí, že nemá vašemu dítěti pořizovat nevyžádané dárky a už vůbec ne dárky jen tak anebo dokonce pokaždé, když se vidíte. Obrňte se trpělivostí, jednou se to povede, anebo se dočkáte alespoň výrazného zlepšení.

U každého z nás se liší představa o tom, jaké je přijatelné množství hraček v domácnosti. Já tady rozhodně nebudu diktovat přesné počty, ani jak by to mělo u vás doma vypadat. Každý z nás ví nejlépe, co nám vyhovuje. Většinou, když už množství hraček přesahuje hranici komfortu, poznáme to.

Příklady pravidel, které můžete zavést:

  • žádné dárky "jen tak"
  • žádné dárky mimo stanovený seznam/dárky předem konzultujte
  • od každého jeden dárek (Vánoce, narozeniny)
  • dárek max do x cm (určete si dle vašeho prostoru:))
  • každý dárek mimo stanovený seznam zůstává u darujícího
  • žádné hračky, které hrajou, jsou z plastu, mají mnoho částí a jsou náročné na úklid, jsou z Číny (doplňte dle vaší filozofie)

Pravidelné třídění hraček

Přestože budete dodržovat pravidla pro pořizování hraček, budete potřebovat hračky pravidelně třídit. Některé mohou být rozbité, nemusí už vaše dítě bavit, můžete si uvědomit, že daná hračka bude lepší až na pozdější věk, jiná hračka bude vaše dítě rozčilovat, nebo se ukáže jako nebezpečná, u další zjistíte, že je příliš náročné ji každý večer uklízet (stavebnice, Lego), no prostě důvodů je spousta.

Z mojí zkušenosti se až v praxi ukáže, jestli si dítě s danou hračkou hraje nebo ji jen roztahá po bytě anebo ji úplně ignoruje a zbytečně zabírá místo. Takže je úplně v pořádku změnit názor, přehodnotit situaci a hračku vyřadit.

Krabice "na později"

Pokud vyhodnotím, že na nějakou hračku je syn ještě malý, dávám ji do krabice v komoře. Ale limituju se velikostí té krabice, tzn. nebudu tam ládovat hračky donekonečna, abychom se nezavalili věcmi, které teď nepoužíváme.


Krabice pro rotaci hraček

Hračky, které syna aktuálně baví, redukuju tak, že vždy má k dispozici jen jejich část  a zbytek dávám do krabice, opět do komory. Jednou za čas hračky obměňuju a takhle pořád dokola rotují. Hračky se mu tak neokoukají a nenudí ho.

Je hračka vhodná pro dítě věkově? 

Jasně že nebudete dávat dvouleťákovi chrastítko anebo tříměsíčnímu miminu stavebnici. Ale ne vždy je to takhle jednoduché. :D

Konkrétní příklad od nás je Lego Duplo, magnetická stavebnice a chytání rybiček na magnetky. Vše jsou to hračky, které mají více částí a přivádí mě k šílenství. 

Zpočátku to vypadalo, že všechny tyhle hračky syna baví a rád si s nimi hraje, takže je měl k dispozici a já jsem se smířila s tím, že každé poledne a každý večer, když syn usne, na čtyřech sbírám ze všech koutů bytu milion částí, někdy lovím rybičky v záchodě, ve vaně nebo v pračce, jindy kostky Lega hledám pod gaučem a tak. Poslední dobou jsem si ale uvědomila, že s tímhle typem hraček si ten náš chlapeček vlastně vůbec nehraje. Nebo jak to říct? Je s nimi v interakci, ale nenazvala bych to hraním. Lego ho baví prostě jen rozsypat, protože to dělá obrovský hluk, a to je přece sranda. Kostičky k sobě ještě nikdy nespojil. Rybičky na magnet chytá sotva půl minuty, ale pak je největší sranda chodit po bytě s prutem v puse, z čehož mě jímá hrůza, že si ji zarazí do krku. Magnetická stavebnice se dočkala poskládání maximálně ode mě nebo od Matěje, když jsme se s ní snažili zaujmout synovu pozornost. V jeho očích slouží jen k rozházení po bytě.

Takže jsem si řekla, že tohle už ne. Prostě je na tyhle hračky ještě malý, ač se může zdát, že ho baví. Nejdřív jsem schovala většinu částí a nechala mu jen asi třetinu. Ale popravdě, ono už je jedno, jestli těch kusů sbíráte milion, nebo čtvrt milionu, furt je to strašně otravné :D. Takže pro teď jsem se rozhodla tyhle hračky schovat a zkusit je vytáhnout až za nějaký čas. Z Lega jsem mu nechala jen 4 autíčka, protože s těmi si hraje. Možná čas od času mu ty hračky vytáhnu, pokud si s ním budu chtít sednout a ukázat mu, jak fungují, ale na každodenní běžnou hru, kdy ho nechávám, aťsi dělá co chce, to už ne.

A kdyby někdo chtěl namítat, že ho máme naučit to po sobě uklidit, jako kdybych slyšela sebe, když jsem neměla děti :D. On to zatím vůbec nechápe, a i když se snažím před ním uklízet a vysvětlovat, co a proč dělám, on hned vytáhne to, co jsem před vteřinou schovala. :D


Sledujte, s čím si dítě (ne)hraje

Každé dítě některé hračky zajímají více a některé méně. Ty, které úplně ignoruje anebo ho nezajímají tolik, můžete s klidem buď poslat dál anebo je nechat na později. Zbytečně ho rozptylují od hraní s jinými hračkami, zabírají místo a přidávají práci s úklidem.

U batolat se to může měnit klidně z týdne na týden. Já třeba někdy dávám synovi do krabice na hraní i věci z kuchyně, které ho zrovna zaujaly, např. obracečku. Za týden ale vidím, že už ho nezajímá, takže si ji vezmu zpátky.

Omezte se prostorem

Mějte jasně stanovené, který úložný prostor je vyhrazen pro hračky, ať už je to jeden box, jedna polička anebo celá skříňka, mějte jen tolik hraček, kolik se do nich vejde. Pokud máte hraček víc a víc, není to signál k tomu, že byste měli rozšířit úložné prostory, ale naopak, měli byste redukovat množství hraček.

Půjčování hraček/SWAP

Pokud si hračky chcete nechávat pro další dítě anebo je odkládáte až na později, nemusí vám všechny zabírat místo v úložných prostorech. Můžete je dočasně půjčit kamarádkám, které mají dítě zrovna ve věku, kdy by si s danou hračkou vyhrálo.

Pokud si hračku půjčíte anebo vySWAPujete vy sami, má to pro vás tu výhodu, že pokud si s ní dítě nebude hrát, nemusí vás to mrzet, prostě hračku vrátíte anebo pošlete zase dál, nepřijdete o žádné peníze.

My jsme měli od kamarádky půjčenou Albi tužku, abych zjistila, jestli bude syna bavit. Zjistili jsme, že si s ní hraje jen chvilku a pak ji dává do pusy, takže opět, ještě je na ni malý, tužku jsme vrátili a sami ji zatím pořizovat nebudeme.

Když ho hračka baví, nemusí ji hned mít taky

Určitě jste někdy zažili, že vaše dítě nadchla nějaká hračka na návštěvě a vy jste hned měli tendenci pořídit mu ji taky. Anebo ho něco zaujme u babičky a ta vám chce hračku dát s sebou domů.

Zkuste se smířit s myšlenkou, že existuje opravdu velká spousta zajímavých hraček, a vaše dítě je nikdy nebude mít všechny. Dokonce bych řekla, nemusí je mít všechny. 

Nemůžete se spolehnout na to, že by vaše dítě ta hračka bavila i doma, třeba jen zrovna ten den mělo náladu si s ní tolik hrát. Ale hlavně je fajn představa, že některé oblíbené hračky má dítě u babiček nebo u kamarádů. Alespoň máte o důvod víc je navštěvovat a vaše dítě se tam má na co těšit.

Není Montessori jako Montessori aneb kašlete na trendy

A na závěr jeden bonus, který by vydal spíš na samostatný článek, ale s tímhle tématem taky souvisí, tak snad ho ještě dočtete. :)

Montessori je teď totální buzzword. Když je hračka označena jako Montessori, hned je větší šance, že ji rodiče koupí, protože je to teď in. Ale ví vlastně vůbec všichni, co to znamená? Někdo si myslí, že je to prostě jakákoliv dřevěná hračka. V poslední době by se mohlo zdát, že je to dřevěná duhová hračka.

Já nejsem žádný odborník na Montessori, tak mě v tomhle neberte úplně za slovo, ale u některých hraček vnímám označení Montessori jen jako marketingový tah. Připadá mi to jako celkem podobný fenomén jako je třeba greenwashing.

Teď to napíšu hodně zjednodušeně a hodně letem světem. Montessori přístup k dětem vychází z Montessori pedagogiky, která je založená na pozorování dětí a toho, co v daném věku zrovna potřebují, o co se zajímají a co je dobré u nich v té dané chvíli rozvíjet. Snaží se vést děti k samostatnosti. Montessori hračka má dítě bavit, ale zároveň jej rozvíjet a podpořit v něm zvídavost, pomoci uspokojit jeho potřebu být v nějaké činnosti úspěšné.

Co je ale hodně důležité, Montessori pracuje s takzvaným senzitivním obdobím, což je časový úsek, kdy dítě vykazuje zvýšený zájem o nějakou konkrétní činnost, kterou chce trénovat a opakovat. V tomto období jde dítěti učení dané činnosti lépe než učení něčeho jiného. Proto je důležité nabízet dítěti vhodné aktivity, případně pomůcky/hračky. 

Naopak pokud bude rodič dítěti nabízet aktivitu nebo hračku v nevhodnou dobu, kdy na to třeba ještě není zralé a danou činnost nedokáže, může ho tím spíš frustrovat, dítě zažívá neúspěch.

Já vnímám podstatu Montessori spíš jako celkový přístup k výchově a péči o dítě. Umožnit mu podílet se na chodu domácnosti, mít pro dítě připravené prostředí, které pro něj není frustrující, umožnit mu zkoušet dělat věci samo apod.

Spoustu Montessori aktivit můžete pro dítě vytvořit z toho, co už máte doma a není potřeba k tomu kupovat speciální hračky. Dokonce bych řekla, že některé hračky, které jsou označovány jako Montessori jsou až příliš překombinované a vyvolávají spíš zmatek. Doporučuju ke sledování profil Kate Trávničkové na Instagramu, kde dává denně inspirace z jejich Montessori života s dětmi. Uvidíte, že to opravdu není o hračkách.

Tato hračka je podle mě dost překombinovaná. Nedovedu si ani představit, jak staré dítě by všechny ty aktivity mělo zvládnout. Navíc, představte si zase ten úklid. :D Foto je z Googlu, jedno z prvních, když zadáte "Montessori toy".

K přemýšlení nad tímhle tématem mě přivedla na Instagramu i Respektující máma. Ptala se proč například dávat dítěti na hraní dětskou kuchyňku, kde má dřez s kohoutkem, ze kterého neteče voda? Dítě vidí, že v naší dospělácké kuchyni voda teče. Nezmate ho to? Tady mi dává větší smysl mít učící věž a prostě vzít dítě s sebou do kuchyně.

Abych to shrnula, ne každá hračka s označením Montessori musí být dobrá pro vaše dítě. Nekupujte hračky podle toho, co je trendy, ale podle toho, co zajímá vaše dítě, ať už se to dá označit za Montessori nebo ne.

———

A co vy? Jak to máte s hračkami? Přerůstají vám přes hlavu anebo pravidelně třídíte a máte je pod kontrolou?


22. února 2021

Minimalismus a dárky – jak komunikovat s blízkými

Tento článek vzniká na základě diskuze, která proběhla s mými sledujícími na Instagramu ve stories. Stories jsou dostupná pouze dočasně, proto jsem si řekla, že shrnutí diskuze zvěčním sem. Navzájem jsme sdíleli naše strategie, jak komunikujeme s rodinou a blízkými o tom, že nechceme mnoho dárků. Původně se diskuze týkala zejména dárků pro děti, u kterých je dostávání nechtěných dárků nejvíc patrné, nicméně vzniklý seznam doporučení se dá aplikovat i na dárky pro nás dospělé.

Sestavila jsem seznam toho, co funguje v komunikaci s blízkými a co se opakovalo nejčastěji.

1. Komunikujte laskavě

Alfa omega celé téhle záležitosti je komunikace, a pokud možno laskavá komunikace. Zapomeňte na to, že když budete dary jen opakovaně odmítat, vaše okolí vás pochopí. Naopak, může je takové chování ranit, nemusí tomu vůbec porozumět, mohou si myslet, že se jim nepodařilo vybrat ten správný dárek a budou pro příště hledat nějaký lepší, což přinese jen další zklamání.

Vyjádřete vděk a ocenění za jejich snažení a hned potom vysvětlujte.

2. Vysvětlujte

Trpělivě, klidně a laskavě vysvětlete, proč nevyžádané dárky nechcete. Vysvětlete, co je to ten minimalismus, proč se o něj snažíte, co vám dává. Stejně tak vysvětlete, jaké komplikace vám do života přináší nechtěné věci – zabírají místo, nevyužíváte je a jen se na ně práší, vyvolávají ve vás pocit viny, že nevyužíváte něco, co vám blízký s láskou daroval, musíte investovat čas do prodeje nebo darování.

Uveďte klidně konkrétní příklad, kdy jste v minulosti dostali něco, co půl roku leželo ladem, pak jste se to snažili prodat a nakonec to putovalo jinam. No a konečně, zmiňte taky promrhané peníze, které darující investoval a že je vám to líto.


3. Odmítnutí dárku není odmítnutí lásky

Jedna sledující mi napsala moc hezkou reakci s názorem, že někteří lidé mohou považovat odmítaní darů za odmítání lásky a že v tom může být celý problém, proč se nedá dlouhodobě domluvit na nějakých pravidlech ohledně dárků.

Je třeba si uvědomit, že generace našich rodičů a prarodičů zažila, jaké to je, žít v nedostatku. Proto pro ně "dnešní doba", kdy je možné pořídit téměř vše a často velmi levně, může být v něčem kompenzací toho, co sami neměli. A hlavně, chtějí dopřát nám! Ať se aspoň my máme dobře, když oni to neměli anebo si to museli těžce vydřít. A někdo opravdu hmotnými dary může dokazovat svou lásku a náklonnost.

Proto až budeme vysvětlovat, nezapomeňme zdůraznit jeden zásadní fakt. "Odmítáním tvého daru neodmítám tvou lásku!"

"Cením si toho, že mi chceš udělat radost a potěšit mě. Zjistil/a jsem, že materiální věci mi radost nedělají. Ale potěší mě, když spolu strávíme odpoledne, dáme si kávu, povíš mi, co je nového v tvém životě, co ti dělá radost nebo co tě naopak trápí, zajedeme si na výlet (doplňte, co je pro vás to pravé)".

4. Informujte, jaký dárek chcete

Pokud jste doma nezavedli Vánoce či narozeniny zcela bez dárků, dejte blízkým vědět, co byste si přáli. Dopis Ježíškovi je krásná varianta. Případně existují i weby, kam vyplníte, co byste si přáli, rozešlete lidem, se kterými si dárky dáváte a oni si tam vyberou (např. https://tomikup.cz/).

5. Stanovte si pravidla

tady je to už na vás a vašich preferencích. Pro inspiraci uvedu, s jakými pravidly jsem se setkala.

  • žádné dárky mimo stanovený seznam
  • od každého jeden dárek
  • pouze jedlé/spotřební dárky
  • pouze zážitky/nehmotné dárky
  • dárek max do 30 cm (u dětí)
  • každý dárek mimo stanovený seznam zůstává u darujícího (u dětí, dárky zůstávají u prarodičů)
  • dárky předem konzultujte s partnerem/partnerkou obdarovávaného
Určitě je ještě mnoho jiných pravidel, které si můžete s blízkými stanovit. Snad jsem vám dala aspoň představu o tom, jak by to mohlo vypadat a jak to opravdu v mnohých rodinách funguje.

A jak bezprostředně reagovat na nechtěný dárek?

Tohle je hodně těžké. Nejde poradit nic univerzálního. 

Záleží i na tom, jaký máte s daným člověkem vztah. Já jsem třeba jednomu kamarádovi dala mnou ručně dělané svíčky ze včelího vosku. Nevěděla jsem, že včelí vosk nemá rád. A protože máme naprosto upřímný vztah bez přetvářky, rovnou mi to řekl, já jsem si svíčky nechala a nijak se mě to nedotklo.

Naopak třeba moje babička dlouhodobé vysvětlování o tom, že nevyžádané dárky nechci, nechápe a nerespektuje. Takže jsem se s tím smířila a beru to tak, že jednou ročně na Vánoce od ní dostanu něco, co nepoužiju, obvykle nějakou kosmetiku, kterou pak posílám dál na SWAPu.

Stejně tak rodinní známí, se kterými se vidíte jednou za několik let. Například kamarádka mojí tety, u které jsem byla v těhotenství na návštěvě, mi naprosto nečekaně donesla pro Vilíka nějaké oblečení a deku. Skoro se neznáme, vidíme se jednou za tři roky, ona netuší, že se snažím o minimalismus a možná ani neví, co to je. Usoudila jsem, že se mi v tomhle případě nechce vysvětlovat a dárek odmítat. Přijala jsem ho, něco použila, něco ne.

Chci tím říct, že nemusíte mít jasně daná pravidla jak reagovat, ale můžete to přizpůsobovat situaci. Pokud jste si například zcela jistí, že by se daný člověk urazil a pokazilo by to váš vztah, je vám nepříjemné mu to vysvětlovat, nemusíte. Můžete dárek přijmout a pak s ním naložit dle svého uvážení. Je to už přece vaše věc. A třeba časem, za pár let dospějete k tomu, že to zrovna tomuhle člověku řeknete. Nemusíte se do ničeho nutit.

No a taky si neodpustím zmínit, že pokud se někdo urazí, když odmítnete dárek, laskavě a s vysvětlením, je to čistě a pouze o něm, ne o vás. 

______
A jak to máte s dárky, zejména s těmi nevyžádanými, vy? Naučili jste se o nich s rodinou a blízkými komunikovat? Jak se vám to podařilo? Dejte mi vědět do komentářů a inspirujme se navzájem. :)

2. ledna 2021

Vše co jsem pořídila v roce 2020

Už třetím rokem se držím tradice a vydávám článek se seznamem všech věcí, které jsem v uplynulém roce pořídila. Pomáhá mi to mít přehled o tom, jestli jsou mé nákupy uvážené, promyšlené a smysluplné.

Minulé dva roky (tady a tady) jsem byla se svým počínáním celkem spokojená. Letos to bohužel říct nemůžu. Už jsem o tom psala na Instagramu, bylo toho hodně, víc, než by mi bylo milé a než jsem byla doposud zvyklá. Už v létě jsem cítila, že mi v tom není dobře. Nicméně nejednalo se o neuvážené nákupy, ale o věci, které jsem promýšlela a považovala je za nutné (obnova šatníku, nákup nábytku do nového bytu a taky sem tam něco spojeného s dítětem).

Většinu věcí pro Viléma tady nezmiňuju (vyšel na tohle téma článek, co jsme dokoupili k výbavičce).

Protože možná někdo z vás ani nedojde až do konce, napíšu to rovnou sem na začátek. Pro příští rok si dávám závazek, že chci nakupovat mnohem mnohem méně a dostat se tak zase na svůj (ne)nakupovací standard.

Leden

1.  S láskou o dětském spánku

Tuhle knihu zná asi každý rodič, který někdy řešil spánek svého miminka. Lenka Medvecová Tinková má i skvělý podpůrný účet na Instagramu Prosím spinkej.

Knihu jsem přečetla někdy v průběhu šestinedělí a natolik mě uklidnila a ujistila ohledně spousty věcí, že jsem litovala, že jsem ji nečetla už v těhotenství. Ke knize se dodnes pravidelně vracím, protože zdaleka není jen o spánku. Je to prostě laskavý průvodce pro všechny rodiče, ať už jste kontaktní nebo ne, ať vaše dítě spí v postýlce nebo s vámi v posteli, Každý si v ní najde to, co potřebuje.

Tento nákup zpětně hodnotím jako potřebný a maximálně využitý (půjčila jsem i několika kamarádkám). Kniha si získala stálé místo v mé knihovně, což se povede málokteré.

2.  Kojicí šaty Brundibára

Tyto šaty mi vlastně koupila mamka "za porod". Brundibára se specializuje na kojicí šaty v krásných barvách a vzorech. Ty moje jsou z hořčicové teplákoviny s lesními zvířátky. Miluju je já i Vilém. Vždycky si je na sebe beru, když jdeme k doktorovi a jeho od malička uklidňuje se dívat na černobílá zvířátka na látce.

Slow fashion kus oblečení, který mi sloužil celý rok a ještě sloužit bude (i když nebudu kojit).


Březen

3.  Koncept kontinua

Knihu Koncept kontinua jsem pořídila v online antikvariátu. Kniha mi ale nesedla stylem psaní (přestože obsahově by byla s mým přístupem asi na stejné vlně), nudila mě a já jsem ji nakonec nepřelouskala a prodala ji na Trhu knih.

Zpětně vyhodnocuju jako zbytečný nákup, ale alespoň byl z druhé ruky a kniha je už zase v oběhu. :)

4.  Mobil

Rozhodně jsem ho nepotřebovala nutně. Starý celkem fungoval, i když sem tam mě už zradil. Dlouho jsem zvažovala koupit mobil z druhé ruky, ale nakonec jsem to zavrhla s tím, že elektronika se tolik ničí, že by to nemuselo mít smysl a mohla bych brzy skončit zase tam kde jsem byla.

Minulý mobil jsem měla asi čtyři roky a věřím, že tento alespoň další čtyři roky vydrží.

O udržitelnosti tady nemůže být řeč.

Duben

5.  Rtěnka Any

Tady mě popadlo nějaké období touhy po nové dekorativní kosmetice. Asi jak na mě padala tíha toho všeho (uplakané miminko a omezení plynoucí z covidu), měla jsem potřebu udělat si radost. Rozhodla jsem se alespoň podpořit mladou Youtuberku a tvůrkyni vlastní kosmetiky Not so funny Any.

Co vám budu povídat, rtěnku jsem na sobě měla párkrát, s rouškou to nejde moc dohromady.

Rozhodně zbytečný nákup, ale zatím se jí nezbavuju, věřím, že až bude období roušek za náma, dám jí šanci.

6.  EOS balzám na rty

Toto je velmi podobný případ jako rtěnka výše. Navíc mi tento balzám ani trochu nevyhovuje, takže jsem ho hned darovala dál.

7.  Tenisky Lidl

K svátku jsem od Matěje dostala kožené tenisky z Lidl shopu. Objednala jsem jedny černé a jedny růžové a nemohla si vybrat, které si nechám, tak jsem si nechala oboje (tento rok jsem udělala pár neminimalistických rozhodnutí). Po čase jsem ale zjistila, že růžové, které byly o číslo menší, mě odírají. Takže jsem je dala mojí mamce. Černé ale nosím, mimo zimu, skoro pořád.

Slow fashion to rozhodně není, ale někdy jsem už celkem zoufalá z hledání slow fashion alternativ, které by fakt vydržely dlouho. Někdy to jde trochu proti sobě. Protože sice si koupíte něco lokálního v duchu slow fashion, ale pokud to nemá velkou výdrž a za dva roky kupujete zase, ztrácí to smysl minimalismu i zero waste. Dlouho jsem pokukovala po teniskách Bohempia, ale zkušenost několika mých známých, kdy se boty hned rozpadly, mě odradila.

Květen

8.  Tričko Reparáda

Za poukázku, kterou jsem dostala od milého k Vánocům jsem pořídila bambusové tričko z Reparády, Na mém seznamu už bylo dlouho.

Nosím ho často, vyhovuje mi.

9.  Šaty Reparáda

Bambusové osudové (tak se oficiálně jmenují)  šaty z Reparády jsem chtěla už snad od doby, co Reparádu znám, to je ještě z dob, kdy půjčovali oblečení a já jsem byla na výšce :). Mají krásný nadčasový střih, dají se díky bambusu nosit v létě i v zimě.

Myslím, že věci z Reparády u mě v šatníku vydrží opravdu dlouho, je to prostě moje srdcová značka.

10.  Punčocháče Muhehe

Slow fashion punčocháče jsem doposud neměla. Mně se popravdě punčocháče zdají jako natolik spotřební zboží, že mi bylo líto za ně dávat víc peněz.  Jenže kalhoty nenosím, a tak jsou legíny nebo punčochy moje každodenní uniforma.

Bohužel ale nemůžu říct, že by měly tyhle konkrétní punčocháče o moc větší výdrž než ty z řetězce. Takže do dalších už investovat nebudu, přestože jsou krásné a příjemné.

Červenec

11.  Kojicí šaty / 12.  Tričko Jako máma

Kojicí oblečení značky Jako máma je rafinované v tom, že se dá různě kombinovat. Základ jsou šaty nebo tílko s hlubokým výstřihem a přes to se dává krátké tričko, jakoby crop top. Takže i pokud máte doma nějaký crop top z jakéhokoliv jiného obchodu, bude to s šaty nebo tričkem od Jako máma kompatibilní a můžete pohodlně a diskrétně kojit.

Nosila jsem a stále nosím hojně. :)

13.  Sukně Jako máma

Černá sukně s krajkou, která se hodí jak na běžně nošení, tak třeba i do divadla. Taková mi v šatníku dlouho chyběla a nemohla jsem jí odolat. Ne že bych ji vyloženě potřebovala, ale chtěla jsem jeden takový kousek, se kterým budu moct kombinovat různé topy a nosit ji tak na různé příležitosti.


14.  Kožená kabelka Eggo

Přesně takovouhle kabelku jsem si přála už asi deset let! Nikdy jsem nenašla takovou, která by se mi líbila a zároveň byla ušitá v ČR a kvalitně, aby mi vydržela snad až do smrti (což fakt věřím, že tahle vydržet může). Objevila jsem tuhle skvělou, krásnou nejlepší od lokální značky Eggo a dostala jsem ji k narozeninám od mého muže. <3

Já kabelky moc nenosím, spíš batoh. Ale tahle je maličká, ale zároveň velká akorát na mobil, peněženku, klíče a plátěnou tašku. Je praktická ke kočárku i k nosítku. Doposud jsem nosila jednu o podobné velikosti, kterou mám už asi pět let ze sekáče (ta už našla novou majitelku díky SWAPu) a čekala jsem na tu pravou srdcovou, která ji nahradí. Tak tady je. 


Srpen

15.  Termo taštička

V horkých letních dnech, kdy jsme s Vilémem jeli občas na koupaliště anebo jsme byli celý den venku, jsem potřebovala udržet v chladu jogurt nebo jinou svačinu. Pořídila jsem proto malý termo box/taštičku. Vybrala jsem nějakou no name z náhodného e-shopu, který mi zrovna Google našel, abych měla tašku co nejdřív u sebe. V dané chvíli jsem neměla možnost čekat, až se něčeho podobného bude někdo zbavovat na SWAPu.

Ukázala se jako dobrý pomocník i při delším cestování, kdy chci mít jistotu, že se mi v autě nic nezkazí.

O udržitelném nákupu tady taky nemůže být řeč. Plánuju ji ale využít na maximum a případně pak ještě poslat dál, kdybychom ji už nevyužili.

16.  Mama batoh

Psala jsem o tom už na Instagramu, dlouho jsem se koupi klasického mamabatohu (batoh s milionem kapes a různých vychytávek) vyhýbala. Jenže jsem každý den střídala i několikrát kočár a nosítko. Na kočáru jsem měla přebalovací tašku, k nosítku jsem si brala batoh, takže jsem musela pořád přeskládávat věci tam a zpět. Usoudila jsem, že tenhle mama batoh bude nejpraktičtější, abych nemusela věci přesouvat a jen jednoduše přehodit batoh ze zad na kočárek (má k tomu speciální háčky, které můj běžný batoh nemá).

Bohužel je to nákup z asijského e-shopu, což se u mě stalo po opravdu hodně dlouhé době. Na českých či evropských e-shopech jsem našla pouze přeprodej z Asie.

17 / 18. Dvě trička Reparáda

Na Instagramu jsem nabízela k prodeji Babyvak (textilní kolébku), kterou jsme pořídili pro Viléma, ale bohužel v ní nechtěl být. O koupi neměl zájem nikdo, ale ozvala se mi majitelka obchodu Reparáda, že by měla zájem o SWAP. Takže jsem si vybrala dvě nová trička (protože to první se mi opravdu moc osvědčilo).

19.  Skříň Pax

Na konci června jsme se stěhovali do většího bytu. Nebylo to ani tak proto, že by nám chyběl prostor nebo že bychom chtěli dětský pokoj (ten budeme zařizovat až tak ve Vilémových dvou letech). Stalo se to vlastně docela náhodou. Náš minulý byt změnil majitelku, a ta nám plánovala celkem dost zvednout nájem. Ale protože jsme měli štěstí v neštěstí, sehnali jsme větší byt, který byl ve výsledku levnější než kolik by si nová majitelka brala za ten menší :D. No to jsem celkem odbočila…

V minulém bytě jsme měli téměř veškeré vybavení naše, kromě šatní skříně a jídelního stolu a židlí. To jsme tedy museli dokoupit.

Po dlouhém hledání jsme se nakonec rozhodli pro systém Pax z IKEA, který umožňuje sestavit si skříň přesně dle vašich představ, a to včetně poliček, šuplíků, háčků a jejich umístění.

Snažili jsme se opravdu přemýšlet nad tím, co ve skříni budeme mít a jak ji budeme využívat, aby vznikla skříň na míru a neměla nic nadbytečného a nic jí nechybělo. S výsledkem jsme spokojeni. Skříň je tak akorát, ani malá, ani velká. A dokonce jsme si ji navrhli hlubokou jen 35 cm, což je báječné v tom, že máte o všem přehled, nic se vám neztratí v útrobách skříně a navíc vás to nutí nemít věcí hodně.

20.  Jídelní stůl a židle

Opět jsme pořídili z IKEA, jako ostatně skoro celé vybavení našeho bytu. Ve výsledku vždy dojdeme k tomu, že IKEA má vše nejhezčí a i ceny jsou příznivé. Navíc často je jejich nábytek i dost chytře vymyšlen.

Jako mladší jsem snila o tom, že až budeme mít jednou vlastní bydlení (což se stejně asi nikdy nestane :D), chtěla bych si ho vybavit jedinečnými kusy nábytku vyrobenými na míru anebo osobitým nábytkem třeba z druhé ruky.

Jenže obojí má svá úskalí. Nábytek na míru není vůbec levná záležitost a v danou chvíli si to nemůžeme/nechceme dovolit. A nábytek z druhé ruky není snadné sehnat tak, aby odpovídal našemu vkusu a byl zároveň v dobrém stavu. To by vyžadovalo víc hledání, čekání a trpělivosti, a to jsme v danou chvíli neměli. Jednalo se o nábytek, který jsme prostě potřebovali co nejdřív.

21.  Botník

Jednoduchý, bílý, opět z IKEA. Bot máme oba opravdu málo. Aktuálně nošené máme v botníku před dveřmi bytu a ty neaktuální jsou v botníku, takže nikde v bytě se nám neválí boty, a to mi moc vyhovuje.

22.  Rozkládací postel

Protože obě rodiny máme daleko, každá jejich návštěva u nás je spojena i s přespáním. V předešlém bytě to bylo v obýváku na gauči, teď mají luxus vlastního pokoje. :) Tam jsme pořídili postel s úložným prostorem (využíváme pro extra povlečení a peřiny), která se dá rozložit na dvojpostel. Do budoucna bude fajn i třeba pro nějaké Vilémovy kamarády na přespávačky. :)

Září

23.  Olivia

V oblasti knih jsem měla minimalismus dost zmáknutý. Buď jsem si je půjčovala, nebo je měla elektronicky. Když se ke mně dostala nějaká fyzická kniha, většinou jsem ji po přečtení poslala dál. S mateřstvím pro mě přišla éra nakupování knih o výchově. První rok Vilémova života jsem si totiž moc neuměla představit, že bych s ním šla do knihovny a dokázala si tam něco v klidu vybrat. Navíc čtu teď tak ohromně pomalu, že bych si každou knihu musela o dva měsíce prodlužovat.

Rozhodla jsem se proto knihy kupovat z druhé ruky, většinou v nějakém online antikvariátu anebo na Trhu knih. Knihu Olivia jsem ale z druhé ruky nesehnala, proto jsme pořídila novou, ale v tomto případě jsem byla ráda, že jsem mohla podpořit její autorku. Tu najdete na Instagramu jako Vědomá máma.

Kniha Olivia je plná velmi praktických příkladů situací, které s dítětem od jeho narození až zhruba do tří let zažíváte. Co vás tyhle situace mohou naučit, jak k nim můžete přistupovat jinak, než jak to obvykle rodiče dělají, jak se díky dítěti můžete mnohému naučit i o sobě. Díky téhle knize mi naplno došlo, že nejde ani tak o výchovu toho malého človíčka, ale především o práci se sebou, svými emocemi, očekáváními, přesvědčeními jak by něco mělo nebo nemělo být a proč.

Knihu si v knihovně rozhodně nějaký ten měsíc, možná i rok nechám, protože se k ní vracím. Až nebude potřebná, najde nového majitele.

24.  Montessori batole

Tuhle knihu jsem sehnala z druhé ruky a ještě jsem se k ní bohužel naplno nedostala. Přečetla jsem zatím jen pár kapitol.

25.  Polička

To vám je vtipný příběh, že o něm snad napíšu i samostatný příspěvek na Instagram :D. Když jsme se nastěhovali do nového bytu, řekla jsem si, že pořídíme pár nějakých poliček, ať mám kam dát kytky a nějaký ten obrázek.  Kdo má dítě, tak chápe, že tyhle věci musí být vysoko mimo dosah. :D

Líbila se mi polička, která vypadá jako domeček, přesně jsem věděla, kterou kytku do ní dám. Našla jsem si jednu na internetu, objednala a když přišla, zjistila jsem, že je totálně malilinkatá a skoro nic se na ni nevejde. Abyste rozuměli, já mám odjakživa problém s odhadem vzdálenosti a velikosti podle napsaných rozměrů. :D Nejdřív jsem ji chtěla vrátit, ale pak jsem si řekla, že si ji necháme jako takovou připomínku mého nepřesného odhadu a pro pobavení. :) Stala se domečkem pro figurku dřevěného koně, kterého mám ze Švédska (pro toho jsem nikdy neměla důstojné místo, takže to byl asi osud).

26.  Poličky na kytky

Z e-shopu Čisté dřevo jsme si objednali čtyři poličky, které vypadají jako z palet a nejsou nijak ošetřené ani nabarvené. Dvě máme v budoucím dětském pokoji a dvě v obýváku nad sedačkou. Dělají mi velkou radost.


Říjen

27 / 28.  Trička na kojení z Vinted

Na Vinted jsem si pořídila dva crop topy, které se dají nosit k výše zmíněným kojicím šatům a tričku z jako máma. Chtěla jsem víc věcí, ve kterých bych mohla pohodlně kojit, protože Vilém dlouho skoro nic nejedl a já jsem plně kojila až snad do devíti měsíců.

Teď zpětně to byla asi zbytečnost, protože s covidem a opatřeními jsme velkou část roku strávili doma, kde jsem střídala tři outfity a spoustu z koupeného jsem zatím skoro neměla možnost vynosit.

29.  Nosicí mikina z Vinted

Protože moje nosicí bunda je spíš podzimní a je tenká, potřebovala jsem hrubší nosicí mikinu, kterou bych pod bundu dala. Minulou zimu byl ještě Vilém tak malý, že jsme se spolu vešli do jedné mojí větší mikiny.

Pořídila jsem teplejší mikinu, původně z Bonprixu. Mikinu využívám skoro denně a slouží nám moc dobře.

Listopad

30 / 31.  Síťové tašky

Moje síťovka se mi po šesti letech roztrhala, takže byl čas pořídit si novou, vzala jsem rovnou dvě, protože na menší i větší nákupy se mi síťovka osvědčila jako nepřekonatelná. Umí se nafouknout do fakt velkých rozměrů a unese víc než unesu já (20 kg).

Koupila jsem tuhle u Česká síťovka a k tomu jednu klasickou elastickou.

32.  Verunity art plakát

Hodně let jsem nekupovala žádné dekorace a spíš jsem si je vyráběla (různě jsem dekorovala květináče, nebo něco vyšila či přesvědčila Matěje, aby něco namaloval). V novém bytě jsem měla otuhu mít nějaký obrázek a podpořit něčí tvorbu. Vybrali jsme plakát od Verunity art, konkrétně tento.

33.  Kalhotky Maia a kalhotky Majtki

Rozjela jsem misi hledání ideálních slow fashion kalhotek, které si zamiluju, vydrží a až doslouží, budu je kupovat znovu a znovu. Na základě ankety na Instagramu jsem si vybrala ke zkoušení značky Majtki a Maia. Bohužel ani jedny mi 100% nevyhovují, i když samozřejmě se jejich kvalita a pohodlí nedá srovnat s kalhotkami z klasického obchodu.

Určitě je nosit budu, ale další zkusím asi ještě od jiné značky. Protože kalhotky z klasických obchodů se mi vždy hrozně rychle rozpadnou.

Tipů mám hodně (pokud vás to zajímá, na mém Instagramu najdete výběr Lokální značky a tam jsou všechny značky kalhotek shrnuty), ale člověk to prostě musí zkusit, každému sedí něco jiného.

34.  Rámeček na plakát

V IKEA jsme objednali rámeček na výše zmíněný plakát. Nepodařilo se mi vySWAPovat takový, jaký byl potřeba a opět se mi nechtělo čekat, už jsem plakát chtěla mít vystavený. :)

35.  Postelové rošty

Rošty pod našimi matracemi už jsme měli snad osm let, a bylo to na nich znát, začaly vrzat (i když na tu cenu 8 let vlastně dobrý!)  Navíc to byly ty nejlevnější z IKEA, protože dražší jsme si tehdy nemohli dovolit. Takže jsme pořídili kvalitnější.

36.  Vánoční světýlka

Pro letošní výzdobu a stromeček jsme museli pořídit dva nové světelné řetězy. Jeden jsme pořizovali v IKEA a jeden na Alze. Jsou s časovým spínačem a na baterky (používáme dobíjecí).



37.  Podzimní boty z druhé ruky

Zase jsem se zbavila jednoho předsudku. Ještě nedávno jsem si říkala, že boty z druhé ruky bych si asi nikdy nekoupila. Nedošlo mi ale, že použité boty nemusí znamenat prošlapané, smrduté a zničené.

Tyhle úžasné podzimní/zimní kožené boty jsem adoptovala od Petry, která je inzerovala jako téměř nenošené. Koupila si je před rokem ve velkém nadšení, ale bohužel neodhadla velikost (taky se vám to někdy stalo? :) ). Mám je za míň než polovinu původní ceny, a podle provedení si myslím, že mi určitě pár let vydrží. 

Mně se moje podzimní boty loni rozbily a od té doby jsem nebyla schopna sehnat nové, nesnáším nákupy bot. :D A tyhle jsou navíc na zip, což s batoletem opravdu oceníte. :)


———

Jak jste to letos měli s nákupy vy? Dařilo se vám nakupovat jen to, co jste opravdu potřebovali? Anebo jste udělali i nějaký ten přešlap nebo koupi, která se nakonec ukázala jako zbytečná? Dejte mi vědět do komentářů.

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.