20. května 2016

Trable minimalistů

 

Jsou minimalisti tak dokonalí, jak se zdá?

Původně se měl článek jmenovat Překážky na cestě k minimalismu, ale přehodnotila jsem to, protože to zní jakože minimalismus je nějaký konečný stav nebo cíl, ke kterému se dá dojít a když tam jste, tak jste minimalista navždy a tím to končí. Já to tak ale úplně nevnímám. Pro mě je minimalismus spíš cesta, proces, který se může různě měnit.

Minimalisti, jejichž blogy sleduju se často jeví jako dokonalí lidi, kteří nepodléhají žádným pokušením, nikdy nemají doma nepořádek, nikdy si nekoupí nic jen tak pro radost, jsou megaproduktivní každý den v práci, vstávají v šest a už před desátou mají hotovo tolik, co normální smrtelník nezvládne za celý den. V době kdy já bojuju se sebou, abych se vykopala z postele, oni už cvičí jógu, meditují, vaří se jim čaj a ještě před odchodem do práce si stihnout 30 minut psát deník (fakt si nedělám srandu, takoví lidé jsou mezi námi).

Je tu jedno tajemství. Dokonce i tihle lidi se potýkají, nebo se potýkali v minulosti s překážkami, které jim znesnadňovaly cestu k jejich dokonalému vyrovnanému já. A já bych dala ruku do ohně za to, že i oni občas uklouznou a nemají každý den tak úžasně produktivní, jak by si přáli. A každý jeden z nich se potkal aspoň s jedním z následujících problémů (nebo výzev, chcete-li).

1) Znovu se hromadí nepořádek

Jednou jsem přišla domů z práce a se zděšením jsem viděla, že se začal zas hromadit binec. Bylo to v době, kdy jsem už ukončila KonMari úklid, měla jsem za sebou výzvu a pochvalovala jsem si, jak se mi to všechno hezky daří. Hm, asi jsem to zakřikla, binec byl zase zpátky. Samozřejmě, neměla jsem byt zavalený věcmi jako na začátku, ale papírek tady, účtenka támhle, otevřená obálka tam, a je to tady zas. Byla jsem na sebe hrozně naštvaná, říkala jsem si, jak je směšné, že píšu blog o minimalismu, a  doma mám zas bordel.

Jenže ono je to normální. Binec se hromadí hrozně snadno a občas se prostě stane, že nemáte vše na svém místě. Není důvod panikařit. Spíš je potřeba umět si to hlídat. Pomáhá mi v tom i přítel, který mi nenápadně připomíná, že jsem přece minimalista :)). Ale přítele může nahradit šikovně nastavená upomínka v mobilu, nebo pravidelná čistka, která zabere deset minut. Ale pozor, tím nemyslím, že je v pohodě jednou za14 dnů udělat generální úklid a mezitím hromadit a mít kolem sebe binec, to ne! Jen se občas stane, že se objeví nějaké maličkosti, které je třeba průběžně odstraňovat. Nejlepší řešení je samozřejmě takové věci vůbec domů nenosit, všechno po sobě hned uklízet a bla bla. Ale ruku na srdce, málo kdo je tak důsledný pořád. Takové malé uklouznutí ještě neznamená, že je celá snaha v čoudu.

2)  Tohohle se přece nemůžu zbavit

Důvodů je spousta. Já sama jsem měla největší problém s tím, že jsem měla pocit, že by se něco z toho ještě mohlo někdy hodit. A druhou problémovou kategorií byly sentimentální předměty, které byly spojené s nějakou vzpomínkou nebo mi byly z nějakého důvodu drahé. Na druhou stranu jsem si ale uvědomovala, že je těch věcí moc, že zabírají místo, že je celé roky nevytáhnu ze skříně, a že je vlastně dost zbytečné je mít. A s tímhle jsem bojovala pořád dokola.

A i když se zdá, že všichni ti známí minimalisti se takových věcí zbavili bez mrknutí oka, není to pravda. Zbavování se věcí je proces a nějakou dobu trvá. Do něčeho člověk prostě musí dozrát. Co se týče věcí, které se možná někdy budou hodit, tady mi pomohlo se zamyslet, kolikrát se mi v minulosti stalo, že bych něco z toho použila. Došlo mi, že snad nikdy, takže jsem se věcí zbavila a kdykoliv jsem měla tendenci nechat si něco s větou "To se bude hodit", hned jsem to poslala pryč.

S předměty, ke kterým jsme nějak emočně připoutaní je to složitější. Ale dobrá zpráva je, že existují jiné cesty, jak si ty věci uchovat. Třeba si je můžete vyfotit, nebo o nich napsat na blog nebo do svého osobního deníku. Protože ta vzpomínka, která je s tou věcí spojená, ta zůstane, není potřeba si fyzicky zachovávat ten předmět. Emoce jsou spjaté se vzpomínkou, ne s předmětem. Hodně lidí si taky myslí, že když jim nějaký předmět přinesl radost před pěti lety, bude jim ji přinášet i teď, a proto si předmět nechávají, i když už je třeba nefunkční. Ale to je ten stejný případ - jsou fixovaní na vzpomínku, ne na předmět.

3) Dárky

O dárcích by se dal napsat samostatný článek. Ať už se bavíme o situaci, kdy se zbavujeme předmětů, a bohužel, jsou mezi nimi i dárky, nebo o tom, když máme nové dárky dostávat. Obojí je problematické. Když jsem se zbavovala dárků, zpočátku jsem měla velké výčitky svědomí a pocity viny. Měla jsem ale kolem sebe několik předmětů, které mi nebyly k užitku, ani mi nepřinášely radost a jen se na ně prášilo. Postupně jsem je všechny darovala s tím, že někdo jiný z nich bude mít větší potěšení než já, a mně se uleví. Byla to pravda. Ale přiznám se, pořád mám jeden dárek, který nevyužiju, ale pořád se mi nepodařilo ho poslat dál. Musí asi nastat ten správný čas :).

Když už se mi podařilo se nechtěných dárků zbavit, pořád tady zůstává ten strašák dostávání dárků nových. Myslím, že to všichni známe, dost těžko se lidem vysvětluje, aby na oslavu nenosili žádné dárky, že nic nechcete, stejně má každý pocit, že se sluší něco přinést. A pak je tu znova ten kolotoč a hrozba zavalení věcmi, které nechcete a nepotřebujete. Co s tím? Od doby, co jsem se na minimalismus dala, jsem ještě neměla narozeniny ani nebyly Vánoce, takže zatím sama nevím, jak to bude vypadat. Ale mám plán! Rodině a blízkým vysvětlím, o co se momentálně snažím, co pro mě minimalismus znamená a co mi dává a poprosím je, aby mi žádné dárky (aspoň ne bez konzultace) nekupovali. Pokud budou lidé na darech trvat (což očekávám hlavně kolem Vánoc), napíšu seznam věcí, které bych potřebovala nebo by mi udělaly radost a poprosím je, aby nakupovali dle seznamu. Já vím, někomu to zní jako nevděk za iniciativu těch lidí. Ale vždyť je to jako starý dobrý dopis Ježíškovi. Uvidíme, jak to bude fungovat :).

Nedávno mě inspirovala jedna kamarádka, která mi vyprávěla o její známé. Ta má svou webovou stránku, kterou rozeslala rodině i s odkazy na obchody a eshopy, kde se její vysněné věci dají koupit (ano i minimalista může mít wishlist). To mi připadá geniální a uvažuju nad něčím podobným.

4) Nikdy nebudu tak dobrý jako ...

Teď už jsem ve fázi, kdy jsem snad překonala tyhle myšlenky, ale na začátku jsem se hodně srovnávala s ostatními minimalisty. Naštěstí mi po chvíli došlo, že to je cesta do pekel. Ti lidi taky někde začínali a hlavně nejsou celou dobu tak perfektní, jak se prezentují, a to je potřeba mít stále na mysli. Srovnávání s druhými určitě není problém jen v minimalismu. Asi se s tím setká každý, kdo s něčím novým začíná. Ať už se učí nový jazyk, začíná s jógou nebo s vařením. Je dobré mít někoho jako vzor, ale nesmí to dojít do stádia, kdy se člověk nechá zahltit tím, co dělají ostatní, až ho to nakonec odradí. Na negativní myšlenky ohledně toho, že se nikdy nedostanu tam, kde jsou druzí, mi zabralo i to, že jsem si porovnávala, kde jsem byla před týdnem, před měsícem a uvědomovala jsem si ten pokrok.

5) Život s neminimalistou

A konečně se dostávám k asi nejdotazovanějšímu problému na cestě minimalisty, a sice jak žít s neminimalistou. Ono se asi lehce hovoří někomu, kdo žije sám, nebo žije s někým, kdo sdílí stejná přesvědčení o tom, kolik vlastnit věcí. Spousta lidí ale žije s rodiči, s přítelem, s manželem, s dětmi, se spolubydlícím, a ti ne vždy musí sdílet stejné názory.

Můj přítel byl hromadič. Když jsme se spolu poprvé stěhovali, nechápala jsem, kolik má triček na doma, mikin, o kterých tvrdil, že jsou třeba na zahradu a nikdy je nenosil, a schovával si taky rozbité věci! Tohle mě rozčiovalo i před tím, než jsem se pokoušela stát minimalistou. Jenže co s tím? Přece mu nemůžu přikazovat, co má vyhazovat a už vůbec mu to nemůžu vyhodit já sama bez jeho vědomí. Myslím to vážně, nevyhazujte ostatním členům rodiny jejich věci!

Já jsem se rozhodla, že přítele do ničeho nutit nebudu. Místo toho jsem mu pořádně vysvětlila, proč to dělám, o co se snažím a co mi minimalismus dává. Vysvětlila jsem mu, že když se na stole válí spousta věcí, přes gauč je přehozené oblečení a na kuchyňské lince je jak po výbuchu, nedělá mi to dobře a hatí to vše, na čem se snažím pracovat. Po tomhle rozhovoru jsem okamžitě viděla, že se začal snažit. Nebylo to samozřejmě hned ideální a do dneška někdy mívá nepořádek na stole, ale fakt vidím, že se snaží.

Důležité je taky jít příkladem. Jakmile ten druhý uvidí, že vám minimalismus dělá radost, může se stát, že to taky bude chtít zkusit. Můj přítel si po nějaké době sám vyklidil skříň, dokonce se zbavil svého rozbitého xboxu, který se s ním stěhoval snad z pěti bytů, a v kuchyni poslední dobou uklízí víc než já :). Věřím, že pokud bydlíte s někým, kdo vás má rád, bude se snažit vám v té cestě pomoct, jakmile uvidí, že je to pro vás důležité a třeba v tom nakonec objeví benefity i pro sebe.

Děti nemám, takže v tomto moc neporadím. Ale podle toho, co jsem četla u jiných blogerů, mi připadá, že u dětí perfektně funguje právě to, když jim jde rodič příkladem. Narazila jsem na článek, kde autorka popisuje, jak ji její děti v průběhu úklidu začaly napodobovat a samy se chtěly zbavovat hraček, které nepotřebují.

Pokud se jedná o spor ve vkusu, kdy vy byste rádi měli minimalisticky zařízený byt a tomu druhému se líbí pravý opak, nejde to jinak, než kompromisem. Zkuste se třeba domluvit, že každý zařídí jeden pokoj podle svého. Ale přiznávám, tohle může být fakt oříšek.

A co když někdo bydlí ve studentském bytě, kde je spolubydlícím úplně šumák, o co se minimalista snaží? To je pak velká výzva. Já bych to asi udělala tak, že bych se snažila si aspoň ten svůj koutek v bytě udržovat miniamlistický. Ale asi největší chybou by bylo minimalismus někomu vnucovat a přesvědčovat ho, že právě to je ten jediný správný způsob života. Já věřím tomu, že lidi mají různé dúvody k tomu, proč žijou tak, jak žijou. Já ty důvody neznám, neprošla jsem si jejich životní cestou a tak není na mě je soudit nebo jim něco vnucovat. 





15. května 2016

Třicetidenní minimalistická výzva



Už v článku Moje cesta k minimalismu jsem zmiňovala minimalistickou výzvu jako něco, co mi pomohlo v začátcích, když jsem vůbec nevěděla, jak začít a na co se zaměřit. Ve výzvě je na každý den jeden úkol. Úkoly jsou docela různorodé a ukážou vám, kde všude v životě se dá minimalismus aplikovat a mně konkrétně taky výzva pomohla v tom, že jsem si uvědomila, na co bych se měla zaměřit, co mi dělá problém a co naopak měnit nemusím. V dnešním příspěvku bych ráda detailněji popsala den po dni, úkol po úkolu, jak se mi to dařilo. Článek bude trochu delší, je to přece jen měsíc mého života :).


1. den - Zůstaň celý den offline

První úkol mi vyšel zrovna na víkend, takže nebylo tak těžké nezapínat počítač, v práci by to bylo asi jiné. Nebylo pro mě vůbec těžké celý den nezapínat sociální sítě, ani nezkontrolovat e-mail, aspoň ne tolik, jak jsem čekala. Naopak to byl hrozně osvobozující pocit. Dokonce jsem si řekla, že bych odpojení od online světa mohla praktikovat pravidelně v některé víkendy. Je to fakt super.

2. den - 15 minut medituj

Meditace není vůbec jednoduchá věc. Myšlenky mám dost neukázněné, pořád mi někam odbíhají, pořád myslím na to, co musím udělat, co budu dělat za půl hodiny, druhý den, co jsem dělala ten den a tak pořád dokola. Meditace je něco, co se musí trénovat a je k tomu potřeba hodně trpělivosti. Na začátek určitě doporučuji nějakou meditaci s průvodcem, opět jsem našla spíše zahraniční. Ale každý to máme jinak, někomu to nemusí vůbec vyhovovat. Určitě by bylo fajn, kdybych dokázala meditaci zařadit jako pravidelný zvyk do svého života. Je to skvělý způsob, jak se v rušném dni aspoň na chvíli zastavit, uvědomit si svoje tělo, dech a načerpat energii do dalších aktivit. Zatím se mi nepodařilo umění meditace ovládnout, je to dlouhá cesta. Pozitivní je, že se stále snažím.

Malý tip - pokud jste tak vytížení, že si nemůžete na meditaci vyčlenit čas, zkuste třeba i jen v práci v kanceláři aspoň na pět minut vypnout, zavřít oči a jen pozorovat svůj dech. I to udělá obrovský rozdíl.



3. den - Udělej si pořádek ve svém digitálním životě

V mém případě to znamenalo udělat si pořádek hlavně v počítači osobním, i pracovním. Už delší dobu mě rozčiloval nepořádek v pracovním počítači, ale pořád jsem odkládala ten moment, kdy ho uklidím. Konečně jsem k tomu měla důvod. Byla jsem dost překvapená, jak velký vliv to mělo na moji pracovní výkonnost. Konečně jsem nebyla rozptýlená bincem na ploše a věděla jsem přesně, co mám kde uložené. Je to prakticky srovnatelné s efektem, jaký mělo to, že jsem uklidila v bytě. Najednou moje mysl byla o dost soustředěnější. V osobním počítači jsem pak udělala pořádek hlavně s fotkami, kterých jsem měla z každé akce minimálně sto a stejně jsem na ně nikdy nekoukala. Nechala jsem si jen ty povedené a smazala jsem ostatních pět zbytečných záběrů stejné věci.

4. den - Jeden den si vůbec nestěžuj

Tak to byla pro mě opravdu výzva, protože já jsem velký stěžovač. Pořád mi něco vadí a mám tendence o tom hodně mluvit. Teda měla jsem. Myslím, že v posledních týdnech se to zlepšilo, i když samozřejmě to pořád není ideální. Ale právě díky výzvě mi došlo, jak často mám tendenci si na něco stěžovat. Nakonec jsem výzvu dne ani nedodržela, protože v jednu chvíli jsem si to neuvědomila a stěžovala jsem si kolegovi na naši recepční, která mě už delší dobu dost štvala. Hned mi to ale došlo, a byla jsem na sebe naštvaná. Snažím se dávat si na to pozor. Došlo mi, že tím, že pak ještě dlouze mluvím o tom, co mě naštvalo, jen zbytečně rozdmýchávám tu emoci, což je nejen ztráta energie a času, ale hlavně negativní emoce nepřinesou nic dobrého. Četla jsem jednu chytrou knížku o buddhismu, kde psali, že je dobré si uvědomit, jak jsou emoce nestálé a proměnlivé. Chvíli je tady jedna, pak zas jiná. A záleží hlavně na tom, jestli my sami jim dodáme tu energii, aby se na plno projevily. Když to neuděláme, emoce zase odezní. Tohle mně osobně hodně pomáhá. Jsem totiž cholerik a hrozně bych to chtěla změnit. Takže mi došlo, jak moc efektivní je staré známé pravidlo "napočítej si do deseti".

5. den - Urči si 3 až 6 hlavních priorit v tvém životě

Po krátkém přemýšlení jsem si určila 5 priorit. A s údivem jsem zjistila, že téměř všechny jsou v mém životě naplněné. To mi udělalo hroznou radost a zároveň jsem nechápala, že mi to dřív vlastně nedošlo. Vždyť co může být v životě radostnějšího, než když člověku dojde, že jeho životní priority jsou naplněné. Je to tak základní věc, a mě ani nenapadlo se nad tím zamýšlet.

6. den - Vytvoř si ranní rituál

Tady jsem si dala velmi smělý cíl - odnaučit se ráno projíždět Facebook a Instagram. Jak už někteří možná víte z článku o sociálních sítích, pomohla jsem si tím, že jsem si Instagram odinstalovala a mobil s budíkem jsem si dávala dál od postele, aby mě to donutilo ráno vstát. Krom toho jsem se svým ranním rituálem byla docela spokojená. Jen občas se mi stane, že doma nemám nic na snídani, tak si ji kupuju a pak snídám v práci, což se snažím odbourat, ale neděje se to zas tak často. Někdy je to taky způsobené tím, že nejsem schopna vykopat se z postele v normálním čase a pak nestíhám, tak musím snídat v práci. Takže po odbourání sociálních sítí se stalo mým hlavním cílem vstát na první budík a mít ráno dostatek času. To se mi více méně už daří, dokonce se někdy donutím vstát o dost dřív a být v práci na 7 ještě před tím, než přijdou všichni kolegové a mám tak hodinku naprostého klidu, což je dost super!



7. den - Zkrať seznam knih, které chceš číst

Tohle bylo tak moc osvobozující! Souvisí to i s tříděním knih v rámci KonMari úklidu. Já totiž miluju knihy a byla jsem blázen do antikvariátů, kde jsem neustále nakupovala skvosty za 5 nebo 10 korun. Jenže pak se mi to doma kupilo, zabíralo místo, neměla jsem čas všechno číst a jen rostly výčitky svědomí. V rámci KonMari úklidu jsem se spousty knih zbavila a nechala si jen ty, které jsou mému srdci opravdu blízké a něco o mně vypovídají. Hlavně jsem ale dost zkrátila seznam knih, které si chci přečíst, protože i ten seznam samotný mi někde v podvědomí vyvolával výčitky svědomí. Některé knihy tam byly napsané už tři roky a já jsem tak nějak věděla, že si je beztak nikdy nepřečtu. Omezila jsem taky online články, které jsem si dávala do záložek s tím, že si je někdy později přečtu, protože jsem si přiznala, že to později skoro nikdy nepřijde. Asi bylo na čase se smířit s tím, že svět je plný zajímavých věcí, ale není v mých silách všechno vidět, přečíst, poslechnout si a prozkoumat. Fajn článek o tom napsala Blonde on a Budget.

8. den - Nauč se užívat si samotu

Být sama není vyloženě něco, co by mi dělalo problém, ale někdy mám tak nějak potřebu být pořád s někým v kontaktu. Všimla jsem si třeba, že když někam jdu (chodím skoro všude jen pěšky, moc nepoužívám MHD, pokud se jedná o pár zastávek), mám tendenci zavolat příteli nebo mamce a zkrátit si ten čas tím, že si s nimi pokecám. Přemýšlela jsem nad tím, čím to je. To neumím být jen tak sama se sebou a se svými myšlenkami? Protože třeba doma mi nevadí být sama. No jo, jenže se většinou zaměstnávám nějakou činností. Takže jsem si řekla, že tohle telefonování omezím a budu se víc věnovat svým myšlenkám nebo budu pozorovat okolí. Došlo mi totiž taky, že jsem byla dost nepozorná vůči okolí. Žiju v Brně pět let, a až teď si všímám některých krásných budov, kolem kterých každý den chodím. Tahle výzva mi ukázala, že bych měla víc prožívat okamžiky, kdy jsem sama.

9. den - Zmenši svou kosmetickou sbírku

Další úkol související s KonMari. Protože jsem KonMari i tuhle výzvu dělala najednou, tak nějak se mi to celé prolínalo. Není potřeba psát víc, než že jsem prostě darovala to, co jsem nepoužívala, a zase se mi o trochu líp dýchalo :).

10. den - Žádný e-mail a sociální sítě před obědem

Výzva splněna jen napůl, jelikož se jednalo o pracovní den, nemohla jsem si dovolit až do oběda neotevřít maily. Sociální sítě ale splněny relativně bez problému. Konec konců, zjistila jsem, že nejproduktivnější jsem právě dopoledne a že nejvíc mou pracovní morálku ničí právě ranní procházení sociálních sítí. Proto i v práci používám StayFocusd a jsem o mnoho produktivnější.

11. den - Zhodnoť své závazky

Tady jsem trochu tápala, co je tím vlastně myšleno. Pro sebe jsem si to vyložila tak, že bych měla zhodnotit, co ve svém životě cítím jako závazek, a případně to nějak pozměnit. Nic převratného jsem neobjevila, všechny závazky jsou pro mě důležité a hodlám se jich nadále držet. Ale dokážu si představit, že někdo třeba lpí na něčem, co už pro něj ani není aktuální. Pokud jsem ale tenhle bod pochopila špatně, budu určitě ráda za tipy, jak jinak by se k němu dalo přistoupit.

12. den - Stanov si cíle pro tento rok

Uvědomila jsem si, že na sebe kladu velké nároky. Ráda bych totiž, aby tento rok byl zlomový v tom, že bych přišla na to, co od života vlastně chci, našla bych sebe a víc se v sobě vyznala. To je ale něco, co netuším, za jak dlouho zvládnu a pokud si dám limit do konce roku, a pak se to nesplní, budu zklamaná. Proto jsem se rozhodla, že cílem bude udělat v tomto směru aspoň nějaký pokrok. Někomu to možná zní docela pateticky, ale pro mě je to momentálně životní téma. Možná se o tom rozepíšu někdy podrobněji.

13. den - Vytřiď šatník

Není potřeba moc rozebírat. Šatník jsem vytřídila opravdu radikálně a pozvolna pracuju na vybudování minimalistického šatníku.

14. den - Udělej krok k naučení nové dovednosti

Mým dlouhodobým cílem je naučit se rusky. Pracuju na tom tak nějak střídavě a motivace mi dost kolísá. Tak jsem aspoň měla důvod si nad ruštinu zase sednout.

15. den - Zkoumej své denní zvyky

Tady jsem si uvědomila dost zlozvyků, které bych ráda změnila - ranní procházení sociálních sítí, ztrácení času na Facebooku v práci, občasné snídání v práci, stěžování si na maličkosti, závislost na sladkém po obědě, neschopnost donutit se ke cvičení, nepravidelné používání mezizubních kartáčků, atd. atd. Našla bych toho asi ještě spoustu. Pokouším se od té doby ke svým denním zvykům přistupovat vědoměji a přemýšlet nad tím, co dělám, proč to dělám a snažím se zlozvyky potlačit. Samozřejmě nejsem dokonalá a nebudu tady tvrdit, že se mi všechno daří. Beru ale jako pozitivum, že nad tím vůbec přemýšlím a snažím se s tím něco dělat.

16. den - 1 den nic nekupuj

To pro mě není až takový problém, pokud mám nakoupené jídlo na druhý den. Už delší dobu se mi daří nepodléhat tolik konzumu a reklamám, takže tenhle úkol pro mě nebyl nijak obtížný.

17. den - Procvičuj single tasking

V dnešní době, kdy se cení spíše multitasking je to určitě výzva. A pro mě zvlášť. Já jsem rozhodně typ člověka, který dělá dost nesystematicky několik věcí najednou a pak se divím, že jsem v tenzi a mám pocit, že se toho na mě valí strašně moc. Single tasking je v konečném důsledku pro mou práci mnohem víc efektivní, ač se mi to původně nezdálo. Naučila jsem se dodržovat takový rituál. Poté co přijdu do práce, napíšu si na kus papíru To do list se všemi jednotlivými úkony, co ten den musím v práci udělat. Píšu si tam fakt každou blbost. A pak je postupně odškrtávám a věnuju se vždy jen jednomu úkolu. Najednou se mi stává, že mám všechnu práci hotovou tři hodiny před koncem pracovní doby a mám konečně čas na věci, které pořád odkládám, protože tolik nehoří.

18. den - Pročisti Facebook (Unfiend/Unfollow)

Blíže jsem tento proces popsala v článku o sociálních sítích, takže to nebudu více rozebírat. Můžu jen říct, že je to překvapivě opět osvobozující.

19. den - Projdi se a zkoušej všímavost (minfulness)

Přiznám se, že začínám být na slovo mindfulness už trochu alergická, protože je to takový fenomén a strašný boom, že je to až otravné. Lidí už by snad k všímavosti vedli i svého psa. Protože jsem studovala psychoterapii, znám ten pojem už docela dlouhou dobu a učili jsme se o něm škole ještě dřív, než se rozpoutalo tohle šílenství. Jde prostě o to, že člověk je plně v přítomnosti a věnuje pozornost všemu, co jej obklopuje a působí na něj. Zaměřuje se na to, co se mu objevuje v mysli, ale neměl by ty myšlenky nijak hodnotit a ulpívat na nich. Znám člověka, který se všímavosti věnuje už několik let a opravdu to jde na něm vidět. Má neuvěřitelnou paměť, nemusí si nic zapisovat, je schopný se seznámit s 30 lidmi a zapamatovat si všechna jejich jména. Mindfulness je podobně jako meditace něco, co se musí hodně trénovat. Někdo i tvrdí, že je to určitý druh meditace. Co se týče téhle výzvy, je určitě zajímavé takhle se projít a pozorovat věci kolem. Přiznám se ale, že se tomu momentálně nijak víc nevěnuju. 

20. den - Žádná televize nebo videa, místo nich si čti

To bych si měla, stejně jako den bez internetu, do svého života zavést jako pravidelný zvyk. My teda televizi nemáme, ale na seriály na notebooku koukáme a videa taky sleduju. Najednou mi došlo, jak je den dlouhý, když jsem to vše vynechala! Už delší dobu uvažuju nad tím, že si zavedu den bez internetu a videí pravidelně každou sobotu nebo neděli. Uvidím, jak to půjde dlouhodobě a kdybych k tomu měla nějaké zásadní poznatky, určitě o tom napíšu.



21. den - 20 minut si piš deník

Asi nemusím říkat, že pro spoustu lidí má psaní deníku terapeutické účinky. Ostatně i blog je dost terapeutický, a myslím, že dost blogerů si právě z těchto důvodů blog založilo. Deník jsem nakonec psala déle než 20 minut, protože mě to pohltilo. A protože jsem v tu chvíli řešila jedno důležité téma, psala jsem o něm. A hle, když jsem si pak ten úryvek přečetla po dvou měsících, dalo mi to trochu jinou perspektivu.


22. den - Vymysli si relaxační rutinu před spaním

Už nějakou dobu před tím, než jsem se pustila do výzvy, jsem si občas před spaním pouštěla relaxační hudbu, otevřela okno v ložnici dokořán, lehla si a zavřela oči. Někdy jsem si taky přímo do sluchátek pouštěla meditační hudbu nebo hypnózu. Má to na mě uklidňující účinky. Jednou za čas se k tomu vracím. Někdy to dělám i tak, že si lehnu na zem. Připomnělo mi to, jak mi nedávno přítel říkal věc, která mě nejdřív rozesmála, ale pak mi došlo, jak je pravdivá. Říkal mi, že podle něj dospělí lidi tráví hrozně málo času na zemi (aspoň teda v Evropě, v některých zemích je normální na zemi i jíst). Porovnával to s dětmi, které se pořád někde válí, hrajou si na zemi a tak. Zkuste to někdy, lehněte si na zem, koukejte do stropu a třeba pusťte hudbu :).



23. den - Buď nenalíčená

Ehm, protože byl pracovní den a já bych zkrátka nikdy nikdy nešla do práce aspoň bez korektoru pod očima, prostě jsem tento úkol nesplnila. Ano, možná to má co dělat se sebevědomím, měla bych být schopná se přijmout taková jaká jsem a vyjít ven bez make upu, ale zatím mi to moc nejde.

24. den - Procvičuj si vděčnost

To je pro mě rozhodně dlouhodobá výzva. Pořád zapomínám na to být vděčná za věci, které se mi jeví jako samozřejmé a přitom vůbec tak samozřejmé nejsou (zdraví, rodina, milující přítel, střecha nad hlavou, život v zemi bez války). Je potřeba víc než jeden den, aby se člověk naučil za tohle všechno každý den poděkovat.

25. den - Celý den neplánuj, co budeš dělat

V práci samozřejmě plánovat musím, takže jsem tento úkol pojala v rámci osobního života. A opět velký objev - mám s tím dost problém! Jsem málo spontánní člověk, neumím jen tak dělat něco, co mě zrovna napadne. To dítě ve mně už asi spí, ale je tam, tak musím myslet na to, abych mu dávala prostor :).

26. den - Zjisti, co ti spouští stres

To pozoruju už delší dobu. Zjistila jsem, že stres se mi spouští hlavně ve chvílích, kdy nejde všechno podle plánu. Nejvíc se to projevilo asi v době, kdy kolegyně na měsíc onemocněla a já jsem musela všechno dělat jinak, než jak jsem byla zvyklá. Ale zjistit, co člověku spouští stres je půlka úspěchu, protože se dá naučit strategie, jak to zvládnout.

27. den - Vykliď šuplík s bordelem

Takový šuplík má snad každý z nás. U mě to byl šuplík s věcmi, které jsem prostě nevěděla, kam zařadit. V rámci KonMari jsem celý obsah toho šuplíku vyhodila nebo darovala.

28. den - Vzdej se nějakého cíle

Tohle jsem, přiznám se, moc nepochopila. Nemám totiž žádný cíl, kterého bych se chtěla vzdát. Možná kdyby mým cíle bylo, že si chci koupit nové boty, tak bych to v rámci minimalismu přehodnotila. Ale na nic jsem nepřišla.

29. den - Vypni notifikace

Třemi slovy NEJLEPŠÍ ÚKOL VÝZVY! Přestala jsem si připadat jako cvičený pejsek, který běží k mobilu každou chvíli kdy cinkne.

30. den - Zhodnoť svých pět posledních nákupů

Pojala jsem to tak, že jsem hodnotila poslední nákupy na Ebay. A zjistila jsem, že všech pět posledních věcí bylo absolutně k ničemu. Důležité zjištění :).


Pokud jste někdo dočetli až sem, jste borci, nebo jste fakt hodně motivovaní stát se minimalisty :). Ať tak nebo tak, je to hodno obdivu. Tak co, pustíte se do výzvy nebo už ji máte za sebou? Budu moc ráda, když mi dáte v komentářích vědět, jak se vám to daří.



11. května 2016

Inspirace


Dlouho jste ode mě nic nečetli, já vím. Ale konečně se s vámi dnes podělím o blogy a Youtube kanály, které jsou mi inspirací na mé cestě k minimalismu, tak snad mi mou odmlku odpustíte. Možná jste si sami všimli, že u nás nenajdeme zdaleka tolik inspirace jako v zahraničí. Takže je mi líto, pokud tím zklamu ty, kteří neovládají anglický jazyk, protože většina inspirace je ze zahraničí. Nějaká česká výjimka se ale najde. Jinak asi musíme počkat, až česká blogosféra minimalismu víc podlehne :).

Možná mě některý český blog minul, ale našla jsem jen dva. Jedním z nich je Najít cestu. Blog píše Kuba, který žije se svou manželkou a dětmi. K minimalismu je inspirovaly Vánoce, kdy si uvědomili, kolik dárků a hraček ročně dostanou a přitom je vlastně nepotřebují. Rozhodli se vymanit se z konzumního stylu života. Kuba popisuje, jak své pracovní místo proměnil v sen minimalisty, jak se naučil brzy vstávat nebo jak být více produktivní.
Druhým blogem, který jsem objevila, je Žijeme minimalismem, který píše Marcela Sobotová. V blogu má i kurz, ve kterém můžete v sedmi krocích nastartovat svou dráhu minimalisty.

Přiznám se, že ale víc inklinuju k těm zahraničním, takže o těch se rozepíšu víc.

The minimalists


Joshua a Ryan  jsou poměrně dost úspěšní, jejich blog má více než 4 miliony čtenářů, napsali knihu, zvou si je do rádií, chystají dokument, dělají motivační přednášky, jejich blog obsahuje mnoho inspirace. Jejich příběh je jak z pohádky, no posuďte sami. Joshua byl ten, který Ryana k minimalismu přivedl. Ryan svou cestu popisoval tak, že ačkoliv byl bohatý, měl vše, na co si vzpomněl, stejně se cítil nešťastný. Jeho kamarád Joshua byl ale pořád veselý. Tak se ho Ryan jednoho dne zeptal, jak to dělá, a hle, Joshua byl minimalista! Ryan se do minimalismu pustil po hlavě, pro někoho možná až moc. Zabalil všechny své věci do krabic a nechal si jen ty, které v průběhu dalších třech týdnů vytáhl, protože je potřeboval. Zbytku se zbavil. Jo, to je trochu radikální. Co když si vyhodil třeba nějaké sezónní oblečení? Nebo vybavení na sport? Asi ho to moc netrápilo, měl peníze, mohl si to koupit znovu :))). Důležité je ale to, že si uvědomil, že obklopování drahými věcmi ho šťastným neudělá a vzal to z jiného konce.


Becoming minimalist


Blog dalšího chlápka jménem Joshua. Moc se mi líbí, jak popisuje svůj "aha zážitek", kdy mu poprvé došlo, že jako rodina mají hodně věcí. A sice, když uklízel garáž, zabralo mu to pomalu celý den, a jeho děti si hrály samy na zahradě. Štvalo ho, že se musí věnovat garáži a na děti nemá čas. A pak se ho soused zeptal, jestli těch věcí nemají zbytečně moc a jestli by nebylo lepší je vyhodit. Připadá mi to jako paradox. Člověk svůj volný čas věnuje úklidu věcí, které nepotřebuje, nedělají jej šťastným a přichází tak o cenné hodiny času, který by mohl strávit se svými blízkými. V poslední době mě tenhle blog inspiruje hlavně co se týče seberozvoje v tom smyslu, že se učím víc žít přítomností, pracovat na tom, abych byla šťastná ze zdánlivých maličkostí. Na blogu najdete i článek o tom, jak přestat závidět ostatním lidem.


Blonde on a Budget


Tenhle blog mě v mých začátcích s minimalismem ovlivnil asi nejvíce. Píše ho slečna, která se dostala do velkých dluhů díky tomu, že neuváženě používala kreditky a utrácela víc než vydělala. V blogu popisuje, že ve státech je tohle chování zcela normální a kreditky tam používají skoro všichni bez pomyšlení na to, jestli tam ty peníze pak budou moct vrátit. Mluví o tom, že se vlastně nikdy moc nenaučila, jak zacházet s penězi. Udělala velmi radikální změnu ve svém životě, kdy se rozhodla zbavit nepotřebných věcí, přestěhovat se do méně nákladného bydlení a nakázala si roční stopku nakupování. Samozřejmě kromě nějakých věcí, bez kterých se neobešla, jako třeba hygienické pomůcky apod. Má můj velký obdiv, její blog je ohromně inspirující. Hrozně se mi líbí, že se svou kamarádkou založily i podcast, kde se věnují tématům minimalismu, nakupování, šetření apod. Obě tam popisují, jaké měly dluhy. Její kamarádka se pozastavuje nad tím, jak paradoxní bylo, když měla se svým bývalým manželem dům s pěti ložnicemi a dvěma koupelnami, přitom v něm bydleli jen dva. Tohle je samozřejmě pro naše podmínky extrémní. Ale mě na tom hrozně bavilo to poznání rozdílu mezi Evropou a Amerikou a jak moc je tam rozšířený konzum. Ale samozřejmě my už se tam blížíme taky. Možná proto je minimalismus v Americe poslední dobou tak rozšířený - lidi začínají být tím konzumem unavení a my si na to teprve musíme přijít. Velmi doporučuji článek, kde popisuje, jak chtěla svým bytem a vybavením udělat dojem na přátele. Ale je štěstí o tomhle?

Light by Coco


Teď už se dostáváme k Youtube kanálům. Light by Coco mě okouzlila. Nejen, že je příjemná a hrozně krásná (takže se dobře sleduje), ale její videa jsou krátká, úderná a řeknou přesně jen to, co mají říct a nic navíc. Žádné zdržování, okecávání, prostě boží. Dělá videa o tom, jak se minimalisticky sbalit na cesty, jak vytvořit minimalistický šatník a jak z toho mála udělat hodně kombinací (na to je expert, fakt!), točí i o cestování, prostě jedna velká inspirace. Hodně se mi líbí její video Mental Decluttering and Stress Relief. Ale upozorňuju, že jí budete závidět její přirozenou krásu :). V tom případě pak běžte na blog Becoming minimalist a přečtěte si něco o závisti.

The Miminalist Ninja


Ninja je, tuším, Němka, kteří žije v Londýně, natáčí anglicky. Předem upozorňuju na její trochu zvláštní projev, který může někoho rozčilovat. Třeba můj přítel ji nemůže vystát :D. Ale pro mě je to studnice inspirace proto, že žije snad s nejméně věcmi ze všech předchozích lidí. Dokáže sbalit všechen svůj majetek jen do jednoho kufru, oblečení má minimum, kosmetiku skoro žádnou. Není to asi úplně to, kam směřuju já, protože Ninja se ani nelíčí, což si já nedovedu představit, kosmetika mě pořád baví. Ale hrozně ráda ji sleduju. Nejvíc asi z toho důvodu, že je veganka a žije zero waste. Hrozně obdivuju vegany i vegetariány. Já jsem takový ten pokrytec, který sice strašně soucítí se zvířaty a nelíbí se mu, jak ten průmysl funguje, ale nedokáže si maso odpustit :(. Takže smekám před všemi lidmi, kteří si to dokáží odepřít. Zero waste je ale něco, kam bych se ráda jednoho dne dostala. Sice hodně pozvolna, zatím jsem ve fázi sledování, ale hrozně to žeru! Najdete u ní třeba i video, kde ukazuje svůj odpad za měsíc :D. Jo, to se někomu může zdát hodně divné, ale když se zamyslíte nad tím, že někdo za měsíc vyprodukuje jen jednu hrstku odpadu, je to hodno obdivu.

Mellisa Alexandria


Mellisa je někdo, u koho se ukázaly moje předsudky v akci. Přiznávám se, že dle jejího vzhledu jsem soudila, že by mi nemohla tak moc dát. Je to dlouhovlasá blondýnka, která se sladce obléká a je vždy perfektně nalíčená. Říkala jsem si, že nevypadá moc minimalisticky, její video mi nabídl Youtube sám. Ale vzápětí mě vyvedla z omylu, až jsem se zastyděla nad svým rychlým soudem. Je to slečna, která na dva roky odešla z práce a cestovala po celém světe. Má videa o tom, jak si na cestu kolem světa našetřit peníze. Je taky veganka, kupuje si jen kosmetiku netestovanou na zvířatech a dělá hodně motivačních videí. Snaží se lidem předat zprávu o tom, že každý může žít svůj sen, že je to jen o nastavení mysli. Říká, že každý by měl žít tak, aby byl tou nejlepší verzí sebe sama, což se mi hrozně líbí. Najdete u ní ale i inspirace na veganská jídla, minimalistický šatník apod.




Exploring alternatives


Youtube kanál jednoho páru, který žije, řekněme, nomádským způsobem života, protože jsou pořád na cestách a vydělávají si na život tak nějak za pochodu. Ona spravuje internetový obchod a on je umělec. Oba se zbavili většiny svých věcí a videa dělají mnohdy i o jiných inspirujících lidech, kteří se rozhodli žít jinak, než většina lidí.

The Simply Luxurious Life


A na závěr takový netradiční bonus. Objevila jsem podcast, který je naprosto super a najdete na něm nespočet témat. Třeba jak hospodařit s penězi, jak komunikovat s lidmi, co mít v minimalistickém šatníku, jak žít naplno každý den, jak pracovat na seberozvoji, jak být pánem své mysli, ale třeba i jak mít charisma, jak mít skvělou pleť, nebo i praktické rady, jak psát správně e-maily. Snad každý si tam něco najde. Podcasty si dost často pouštím do sluchátek když vařím, uklízím nebo žehlím a šetřím tak čas :).

Spousta těchto blogů a kanálů mě nakopla hlavně na začátku, teď už se spíš jen občas podívám, jestli mají něco nového, co by mě mohlo dál inspirovat. Momentálně mám moc ráda právě Becoming minimalist, protože jeho nynější články dost korespondují s tím, co právě řeším. Samozřejmě, když si zadáte minimalismus do vyhledávače, tak toho najdete mraky. Tak vám přeju, ať vás podobné blogy inspirují k tomu, abyste, jak říká Mellisa, byli tou nejlepší verzí sebe sama :).
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.