12. srpna 2019

Minimalistický přístup k suvenýrům


Určitě to znáte, cestujete, jedete na dovolenou, na kterou jste se dlouho těšili a na místě vás pak láká spousta věcí, které byste si chtěli přivézt domů na památku. Jsou to ale opravdu věci, které pak doma oceníte?

Magnetka na lednici nebo něco na sebe


Suvenýry z dovolené rozděluju do dvou skupin. První z nich jsou ty (pro mě) kýčovité věci jako "sněžítka" s Eiffelovkou uvnitř, magnetky, tašky nebo trička s názvem města. Musím se přiznat, že třeba ty sněžítka a magnetky jsem kdysi kupovala. Bylo to když jsem poprvé začala cestovat, měla jsem sběratelské ambice a chtěla jsem si z každého místa něco přivézt. Ale postupně mi došlo, že to jen zabírá místo na poličce, musím z toho utírat prach a nějaké extra vzpomínky mi to nepřináší.

Druhou skupinou jsou pak suvenýry, které nejsou tak prvoplánové, nejsou vždy nutně kýčovité, ale nějak se pojí s daným místem. Třeba v Portugalsku to byly korkové kabelky na každém rohu, protože Portugalsko je největším pěstitelem korkového dubu, anebo podtácky napodobující jejich krásné kachličky, které mají na domech. To jsou věci, o kterých si můžeme myslet, že bychom je mohli využít. Suvenýry z této kategorie už se mi zdají rozumnější, ale i tak je dobré se zamyslet, zda je doma opravdu využijeme. Pokud ano, jděte do nich. Ale všimla jsem si, že na dovolené všechno vidíme tak nějak jinak, všechno má jinou atmosféru a my si představujeme, že tuhle kabelku nebo tyhle šaty určitě budeme nosit i doma, ale potom to tak není a ta věc jen leží ve skříni.

Když jsem byla v Izraeli, hrozně moc jsem si chtěla koupit potah na polštář, který vyráběly místní Beduínky. Všude kolem jsem to viděla, vypadalo to hezky a chtěla jsem podpořit místní lidi. Naštěstí jsem si ale včas uvědomila, že se takový potah do našeho bytu vůbec nehodí a že Matěj by mě s ním asi hnal :D. Tak jsem jim dala jen tak aspoň trochu peněz, ale potah jsem tam nechala pro někoho, komu se bude hodit víc.

Které suvenýry ano?


Když s Matějem cestujeme, v drtivé většině případů si jako suvenýr z cest přivezeme něco k jídlu nebo k pití (Portské víno, čaj ze Srí Lanky, olivový olej z Rumunska atd.). Z Thajska jsme si přivezli i dřevěnou misku, kterou jsme oba vyhodnotili jako potřebnou a fakt ji používáme celkem často v kuchyni. Snažíme se jedlé suvenýry vozit i rodině, abychom je nezahltili věcmi, které by se jim třeba nelíbily.

Co ale považuju za nejlepší památku z cest, jsou naše fotky a zápisky, které píšu do cestovního deníku. K fotkám se snažíme přistupovat střídmě a nefotit všechno jak zběsilí, abychom si taky užili tu přítomnou chvíli a dovolená nám neprotekla mezi prsty. No a cestovní deník, ten je nejlepší a doporučuju ho všem. Z každého dne zapisuju, co jsme dělali, kde jsme byli, koho jsme potkali a snažím se zaměřovat na největší detaily a maličkosti, na věci, které jsou odlišné od toho, na co jsme zvyklí. Obvykle tam zachytím věci, které bychom si jinak nepamatovali. Jednou za čas si deník čteme a je to fakt víc než jakákoliv materiální věc.

Tip na závěr: Když už si něco chcete opravdu moc koupit, dejte si na rozmyšlenou pár dní, nekupujte si to hned a uvidíte za dva dny, až půjdete zase kolem, jestli tu věc budete pořád chtít.

A jak to máte se suvenýry z cest vy? Dejte mi vědět do komentářů! :)
© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.