15. dubna 2016

Jak šetřit


Pro mě byly finance jedním z důvodů, proč jsem se vydala cestou minimalismu. Jak je možné díky minimalismu ušetřit? A myslím opravdu ušetřit. Já jsem vždycky měla problém vyjít od výplaty k výplatě, teď jsem najednou schopná ušetřit a platit si koníčky, které mi dřív připadaly moc drahé.

Než se dostanu ke konkrétním krokům jak ušetřit, ráda bych zmínila pár zásad, kterými se v rámci minimalismu řídím, a které samy o sobě šetří hodně peněz.

Upřednostnění kvality nad kvantitou

První zásada je podstata celého minimalismu. Minimalista vždy bude upřednostňovat kvalitu nad kvantitou. Prostě raději budu mít pár kvalitních triček, které vydrží, než desítky za sto padesát korun, ve kterých je po pár vypráních díra nebo se vytahají. Stejně tak v jídle, raději si koupím něco kvalitního, přečtu si složení a budu přemýšlet nad tím, co do svého těla dávám, než abych si kupovala na první pohled levnější jídlo, které je plné éček a náhražek. Spousta lidí si teď řekne, že kvalitní jídlo je drahé a že na něj prostě nemají. Ale člověk, který opravdu přemýšlí nad tím, co kupuje, už ví, že to není pravda. Hodně videí, která boří tyhle mýty lze najít v pořadu Peklo na talíři. Doporučuju třeba tohle video o mase.

Výroba věcí doma

Pokud bychom mluvili o oblečení, skvělá varianta je věci si šít. Už jsem si ušila jednu sukni a pracuju na šatech. Samozřejmě neříkám, ať si teď všichni běžíte koupit šicí stroj (i když, bylo by to super), ale třeba máte nějakou šikovnou kamarádku.

Vyrobit se toho dá spousta. Vyrábím si třeba domácí deodorant, který vyjde asi na 8 kč za lahvičku.
Nebo jsem z plechovky od rajčatového protlaku vyrobila tenhle super stojan na tužky. No vyrobila, prostě jsem jen odlepila etiketu a umyla to :). Tradááá!



Ale internet je plný různých DIY návodů, to asi nemusím moc rozebírat, nebo když tak v samostatném článku.

Maximální využití toho, co už doma mám

Nekupuju další věci dokud to co mám doma, nedochází. Jasně, když je někde akce, tak je chytré koupit třeba Jar do zásoby. Ale proč jsem kdysi kupovala pořád nové sprchové gely, když jsem měla na vaně víc než půlku, to už dnes moc nechápu. I když, řekněme si to upřímně, mělo to pěkný obal, hezky to vonělo a bylo to přece levné!

Neplýtvám jídlem

Pro mě je naprosto nepochopitelné, jak se v průměrné české domácnosti plýtvá jídlem. Kolik toho končí v koši, a víte, jak to bolí vaši peněženku? Zkuste kupovat míň jídla, když víte, že pravidelně něco vyhazujete.

Nejdřív myslím, pak kupuju

Znatelné množství peněz ušetříte, když nebudete nic kupovat unáhleně, impulzivně a neuváženě. A tím nemyslím, jen oblečení, ale zase i jídlo. Nemáte plný košík jídla jen proto, že jste šli zrovna nakupovat hladoví a máte „velké oči“? Ať se jedná o cokoliv, vždycky se nejdřív zamyslím nad tím, jestli to, co kupuju, fakt potřebuju. U dražších položek si dávám na rozmyšlenou několik dní i týdnů a počkám, jestli to za tu dobu budu ještě chtít. Teď třeba už skoro rok přemýšlím nad čtečkou knih, a pořád nevím. Dokud nebudu přesvědčená, prostě ji nekoupím.

Můj systém hospodaření s penězi

A jak přesně šetřím a hospodařím s penězi? Nebudu tady uvádět částky, ale věřím, že i takto obecně vám to může dát nějakou inspiraci. Následující postup jsem převedla do praxe v lednu a od té doby se ho držím.

1. Zjistěte, za co skutečně utrácíte

Tady můžu doporučit aplikaci do mobilu Spendee, se kterou mám výbornou zkušenost. Píšete si tam každou utracenou částku a zadáváte do kategorií jako je jídlo, zábava, spoření, nájem, dárky apod., aplikace vám sama dělá grafy a přehledy za týden, měsíc nebo vámi zadanou dobu, abyste si mohli zkontrolovat, kam vaše peníze jdou. Zpočátku je potřeba být fakt důsledný a psát tam všechno, i jízdenku za dvacku, jo může to být otrava, ale věřte mi, výsledky stojí za to. Není potřeba aplikaci používat déle než měsíc nebo dva. Myslím, že už i po pár týdnech vám to názorně ukáže, kam se ztrácí všechny vaše finance.

V mém případě to byly kávy s sebou, zbytečně drahé jídlo, které jsem nakupovala jen proto, že jsem si nebyla schopná nic přichystat doma (hlavně obědy v práci), voda, protože jsem často zapomínala lahev a ohromný podíl měla zbytečná kosmetika. Tu jsem nakupovala hlavně v důsledku sledování beauty kanálů.

2.  Zamyslete se, které výdaje se dají omezit

Pokud jste člověk, který hodně platí kartou a moc nepřemýšlí nad tím, za co utrácí (jako já ještě nedávno), mohli byste po prvním kroku být malinko v šoku. To může pomoct k tomu, abyste svoje návyky změnili. Je to o prioritách, prostě si řekněte, jestli vám ty blbosti, které impulzivně nakupujete, stojí za to, že pak třeba na konci měsíce nemůžete vyjít s penězi, nebo že dlouhodobě nemáte na to, abyste si pořídili nějakou vysněnou věc, jeli na dovolenou, zaplatili nějaký kurz nebo koníček apod.

Mě hodně šokovalo, jaký podíl má jídlo a uvědomila jsem si, že kdybych aspoň tři dny v týdnu vařila obědy doma, ušetřila bych fakt hodně (pokud vezmu jako průměrnou cenu za oběd 95 kč, je to za 5 dní 475 kč, což je za rok 23 750 kč, z toho se mi skoro podlomily kolena). No a pak samozřejmě kosmetika, takže nákupy kosmetiky jsem si prostě zakázala, až dokud mi nějaký produkt nedojde. Pokud vím, že budu delší dobu mimo domov nebo práci, beru si s sebou láhev s vodou. Taky mi došlo, že nepotřebuju třikrát týdně kafe s sebou.

Samozřejmě neříkám, že pokud milujete kafe nebo máte jiné potěšení, že už si to nemáte nikdy dopřát. Co bychom pak z toho života měli, že? Ale třeba ho nepotřebujete každý den, ale dokážete to omezit na tři kafe týdně, a zbytek dnů si uděláte kafe doma.

3. Plánujte si pravidelně rozpočet

Tenhle postup jsem si od ledna osvojila a stal se z něho pravidelný zvyk, který mě navíc baví. Vytvořila jsem tabulku v excelu, kde, jak vidíte na obrázku, mám pět kategorií – nezbytné výdaje, spoření, koníčky, specifické výdaje pro daný měsíc a jídlo a drogerii. Důležité je, že si každý měsíc dopředu plánuju, za co budu utrácet, včetně všech spoření, pojištění, plánovaných výletů, dárků apod. (píšu tam fakt každou položku, takže třeba i to, že plánuju dát sako do čistírny). Potom vidím, kolik peněz mi zůstane na útratu a podle toho každý měsíc vím, jak moc se musím držet na uzdě. Takový rozpočet si vždy vytvořím ještě před tím, než z výplaty cokoliv utratím. Pokud možno co nejvíc položek platím hned, jakmile výplata přijde (nájem, účet za telefon, spoření, pojištění). Na položky, které budu platit později, si odkládám do obálek, abych na peníze už nešahala.



Rozpočet je samozřejmě strašně individuální věc, každý má jiné priority, každý má jiný plat. Někdo šetří na cestu kolem světa, někdo na byt, někdo na iphone. To je každého věc. Důležité je odložit ty peníze hned, jakmile přijde výplata, nebo kapesné, abyste s nimi už nepočítali na běžnou útratu. Myslím, že moc nefunguje taktika „odložím si tolik, kolik mi na konci měsíce zbyde“.

4.  Naplánujte, jak naložíte s penězi, které zbývají

Nově jsem teď začala používat metodu, kdy si zbylé peníze rozpočítám na čtyři týdny a pro každý týden mám určitou sumu, kterou nechci překročit. Je to stará dobrá obálková metoda, o které mi říkala už moje mamka, když jsem byla dítě a šetřila si z kapesného. Uvidíme, jak to bude fungovat. Myslím, že se zase ukáže, že maminka má vždycky pravdu :)).


Abych to shrnula, moje příjmy jsou pořád stejné, ale od doby, kdy jsem si začala plánovat rozpočet dopředu, si najednou můžu dovolit platit kurz šití, tančení, odkládat si na dovolenou, na stavební spoření, což jsem nikdy před tím nezvládala. Stávalo se mi, že jsem si odložila peníze na dovolenou a na konci měsíce jsem z toho zase brala, protože jsem nevyšla s penězi. A důvod je jednoduchý, prostě jsem utrácela bezmyšlenkovitě a neměla jsem přehled o tom, kam peníze jdou.


Desatero šetřílka

1) Jezte méně venku (najezte se, než jdete ven)
2) Nechoďte nakupovat hladoví
3) Noste s sebou pití
4) Nekupujte něco, na co nemáte
5) Nenakupujte impulzivně, v obchodě kupujte jen to, pro co jste tam přišli
6) Nekupujte oblečení, které nemáte k čemu nosit (zkuste vymyslet aspoň 3 outfity)
7) Omezte chození do obchodů „z nudy“
8) Přestaňte na sociálních sítích sledovat stránky, které vás lákají k nákupům
9) Používejte více hotovost než kartu
10) Mějte na očích svůj cíl (v peněžence fotka toho, na co šetříte)


10. dubna 2016

Marie Kondo, Japonka, která učí svět uklízet

O knize autorky Marie Kondo "Life-changing magic of tidying up" se v zahraničí hodně mluvilo už před více než rokem. U nás ale tato Japonka rozhodně není tak známá. Teprve v poslední době o ní Češi mluví, český překlad knihy vznikl docela nedávno.

Já jsem se o knize dozvěděla od kamarádky, která podle ní uklízela ještě v době, kdy jsem se o minimalismus nezajímala. A když mi nadšeně vyprávěla o tom, jak se zbavuje věcí, třídí, vyhazuje a věnuje tomu všechen svůj volný čas posledních 14 dní, trošku jsem si myslela, že se zbláznila. Popisovala mi Japonku, která si vybudovala kariéru na tom, že učí lidi, jak mají uklízet. Existuje na ni čekací list, a dokonce i čekací list, aby se člověk dostal na čekací list. Trochu šílené, co? Když jsem se v lednu 2016 začala o minimalismus zajímat, začala jsem na tuhle knihu narážet čím dál víc u blogerů a youtuberů. Všichni mluvili o tom, jak jim změnila život. Říkala jsem si, že si ten zázrak musím přečíst. Poprosila jsem kamarádku, jestli by mi ji půjčila. Tak jsem začala číst. Četla jsem ji v angličtině, ale později jsem zjistila, že už vyšla i v češtině pod názvem Zázračný úklid – Pořádek jednou pro vždy.

Kniha je od už začátku velmi motivační. Začátek je věnovaný popisu toho, jak kniha mění životy lidem – nějaký muž se po dvaceti letech rozvedl se svou manželkou, na což do chvíle, než se „naučil“ uklízet podle Marie Kondo, neměl odvahu, jiný člověk si založil vysněné podnikání, někdo další našel životní štěstí. No teda, to je zázračná kniha! Jak může člověk po úklidu bytu takhle prozřít? A hlavně paní Kondo slibuje, že jakmile jednou podle ní uklidíte, už nikdy nebudete mít doma nepořádek. Hrozně mě zajímalo, jestli to funguje, tak jsem se do toho pustila okamžitě. A funguje to?
Budu vás ještě chvíli napínat a nejdřív stručně popíšu, jak takzvaná KonMari metoda vypadá. Základní je filosofie, kterou by se měl člověk řídit při úklidu. Neměli bychom myslet na to, čeho se zbavit, ale naopak na to, co si chceme nechat. A nechat bychom si měli jen to, co v nás vzbuzuje radost. Tou radostí je Kondo trochu posedlá. K tomu ale později. Teď postup:

  1. Než začnete, je potřeba si uvědomit, čeho chcete docílit, jak by vás byt měl vypadat a proč
  2. Úklid probíhá podle kategorií, ne podle místa (oblečení, knihy, papíry, ostatní, sentimentální předměty)
  3. Z každé kategorie se musí vše nanosit na jednu hromadu
  4. Potom je potřeba každý jednotlivý předmět vzít do ruky a vnímat, co s námi dělá, jaké v nás vzbuzuje pocity a vzpomínky a zeptat se, jestli v nás vzbuzuje radost
  5. Pokud vám předmět nepřináší radost, měli byste se ho zbavit, ale než ho vyhodíte, musíte mu pěkně poděkovat za to, jak vám sloužil 
  6. Pokud předmět radost přináší, necháte si ho
  7. Teprve po vytřídění všech kategorií přichází na řadu uložení předmětů a oblečení – Kondo má svou vlastní metodu, jak věci uložit do skříně (lze najít na Youtube), každý předmět musí mít své místo


Na blogu Lavendaire můžete najít fajn průvodce, ve kterém si můžete odškrtávat, co jste už vytřídili: http://lavendaire.com/tidy-konmari/. Lavendaire má i videa na youtube, kde popisuje svoji zkušenost. Měla před úklidem opravdu hodně věcí, daleko víc než já, takže to pro vás může být inspirující :).

Když začneme pátrat po tom, proč se něčeho nedokážeme zbavit, najdeme dva důvody: buď příliš lpíme na minulosti, nebo se bojíme budoucnosti.  –Marie Kondo


Co je na tom super

Kniha pro mě byla přehledným průvodcem, díky smysluplně poskládanému pořadí jednotlivých kategorií jsem se necítila zahlcená. Ocenila jsem, že díky krokům jsem měla vidinu cíle. Kdybych uklízela jen tak sama, jak by mě napadlo, mohl by to být nekonečný proces.

Kondo dobře argumentuje u předmětů, kde jsem si říkala“ Ale tohle bych si mohla nechat“ a díky tomu jsem se zbavila i věcí, které bych si asi jinak nechala a stejně bych je pak nevyužila.

Skládání spodního prádla, punčoch a ponožek podle Kondo je pro mě naprosto geniální. Dřív jsem měla v šuplíku zamotané ponožky a všechno poházené, nic se tam nedalo najít a šuplík se skoro nedal zavřít. Teď je to všechno srovnané, přehledné a hlavně to tak pořád udržuju.

Naučila jsem se uklízet průběžně. Moc to neumím vysvětlit, ale dřív jsem to měla s úklidem tak, že jsem udělala buď generální úklid všeho a důkladně, nebo jsem na to prostě kašlala, nic mezi tím. Ale od té doby, co jsem uklidila byt KonMari metodou, najednou uklízím průběžně.

Kniha je proložená osobními příběhy lidí, kterým Kondo pomáhala, což mě často motivovalo pokračovat dál.

Co zas tak super není

Kondo pořád mluví o tom, že by ve vás předměty měly vyvolávat radost, ale neřeší předměty, které sice radost nevyvolávají, ale zbavit se jich prostě nemůžete – třeba zubní kartáček, kladivo nebo smeták. Oukej, asi se předpokládá, že nejsme úplně padlí na hlavu a předměty, které používáme, nevyhodíme, ale mně to tam prostě chybí.

Koncept dotýkání se věcí, přemýšlení nad pocity, děkování věcem apod. může někomu připadat trochu ujeté, esoterické a směšné. No co si budem povídat, zní to trochu fanaticky. Nebudu lhát, i já jsem s tím měla problém. A přiznám se, že jsem každému předmětu nepoděkovala :).

Zklamané by mohly být maminky, které bojují s hračkami dětí, tomu se kniha vůbec nevěnuje.

Kniha je napasovaná na japonský způsob bydlení – malé byty s malým úložným prostorem, moc se nepočítá s nějakou garáží plnou harampádí, v tom kniha moc nepomůže.

Mně osobně moc nefunguje KonMari způsob skládání oblečení, pořád mi to padá a bortí se to, skončila jsem zpět u komínků (kromě spodního prádla a ponožek). Taky mi vyhovuje některé věci spíše věšet na ramínko, což Kondo "dovoluje" jen výjimečně.

Tak co, funguje to?

Hodně záleží na tom, jaká máte od knihy očekávání. Pokud čekáte, že uklidíte a najednou vás osvítí, bude vám jasný smysl života, mohli byste být zklamaní. Některým lidem to sice život změnilo, což neznamená, že nemůžete být jedním z nich, ale myslím si, že to není jen o uklizení bytu, museli byste změnit celkově svůj styl života.

Z mého pohledu je kniha výborným průvodcem, musela jsem se ale občas oprostit od až přehnaně zdůrazňovaných prožitků. Tím ale nepopírám, že někomu tu může vyhovovat. Nemůžu ale říct, že jsem od té doby nikdy neměla doma nepořádek. Víc udržuju pořádek průběžně, to ano. Ale nežiju sama a nezáleží to jen na mě. Takže pokud nechci být nesnesitelná a okřikovat přítele za každou neuklizenou skleničku, tak prostě dokonalý pořádek, jaký má Kondo doma, nebude u nás nikdy. Navíc jsem jen člověk, a někdy jsem prostě unavená na to, abych si každý den po sobě vše dokonale uklidila.

KonMari vs. minimalismus

V knize samotné pojem minimalismus nenajdete. Cílem autorky není, aby výsledkem úklidu byla minimalistická domácnost. V některých ohledech dokonce vidím rozpor mezi minimalismem a KonMari metodou. Například instrukce, že se máme soustředit na to, co si nechat a ne na to, čeho se zbavit. Dělalo mi to trochu problém, a myslím, že jsem i tak sklouzávala k opačnému přístupu. Dokážu si představit, že by si někdo nechal 50 kabelek a 100 párů bot a tvrdit, že mu dělají radost. Myslím ale, že minimalista by šel trochu hlouběji a řekl si, že předmět možná vyvolává radost, ale racionálně by se zamyslel, jestli ty boty a kabelky vůbec vynosí.

Kniha na mě určitě měla pozitivní vliv, hrozně mě proces úklidu bavil a určitě to byl výborný start k minimalismu. Myslím, že to člověka nakopne ke změně a ukáže mu, jak postupovat. S nějakým zázrakem bych ale byla opatrná, k tomu je potřeba víc než jen kniha.

3. dubna 2016

Sociální sítě

V dnešním příspěvku se chci věnovat sociálním sítím. Pro někoho to možná nemá na první pohled s minimalismem souvislost, ale pro mě osobně byly sociální sítě velkým tématem a důvodem ke změně v životě.  Pokud bojujete se závislostí na sociálních sítích, tady najdete tipy, jak to změnit.

Jak jsem byla závislá

Už jsem to uváděla v jiném příspěvku, ale shrňme si to znovu. Jak to bylo ještě před pár měsíci? Je asi nutné říct, jaké sociální sítě používám. Je to Facebook, Instagram a Youtube. Na Twitter nebo Tumblr jsem nikdy nebyla, naštěstí! Na těch třech zmíněných sítích jsem byla závislá. Hodně závislá. Nejvíc se to zhoršilo v době, kdy jsem začala používat chytrý telefon s předplaceným internetem. Dlouho jsem se chytrému telefonu vyhýbala, jenže pak jsem jeden dostala v práci, jelikož jsem pracovala jako terénní pracovník a potřebovala jsem mít přístup k jízdním řádům a mapám. 

Zlom nastal, když jsem si založila Instagram. Předtím jsem Instagramu nerozuměla, přišlo mi divné, že lidi fotí svoje jídlo, boty, selfíčka a tak. Nakonec jsem tomu sama propadla. Teda selfíčka jsem nikdy nefotila, ale fičela jsem si na sledování ostatních. Někdy mě před spaním až bolel palec z toho, jak jsem zběsile scrollovala, než jsem zkoukla, co je nového! Kdykoliv mi telefon zavibroval, hned jsem vyskočila a běžela k němu. Poprvé jsem si všimla, že je to problém, když mi přítel řekl, že jsem závislá a že to přeháním. Někdy mi třeba něco vyprávěl a já jsem u toho čučela do telefonu. Začala jsem si to uvědomovat, ale neuměla jsem s tím nic udělat. Taky mi hodně vadilo, že jsem sledovala Facebook a Instagram každý den hned po probuzení. Ztratila jsem tak 15 minut z rána a nestíhala jsem do práce.

Kromě Instagramu jsem byla závislá i na beauty a lifestyle kanálech na Youtube. Zasekla jsem se na nich denně i na dvě hodiny, a pak jsem na sebe byla naštvaná, že jsem nic neudělala. S Facebookem to nebylo tak hrozné, tam šlo spíš asi o zvyk. Dlouho jsem byla ve fázi, kdy mě moje závislost štvala, ale zároveň jsem se na videa a fotky těšila a neuměla jsem si poručit. Mělo to i další stinnou stránku, spousta věcí na sociálních sítích ve mně vyvolávala závist. Čas strávený na sociálních sítích způsobil většinou jen to, že jsem měla dojem, že všichni mají lepší a zajímavější život než já. 
Nakonec jsem se dlouze zamyslela nad tím, co mi sociální sítě vlastně dávají, k čemu je mám, a co mi naopak berou. Došlo mi, že sociální sítě jsou dobrá věc, když je člověk používá s rozumem, a nejlépe k tomu, aby pro něj měly nějaký benefit. Ve mně ale v poslední době vyvolávaly jen závist, frustraci, nervozitu a málokdy potěšení nebo odreagování. Definitivně jsem se rozhodla, že to změním, ale potřebovala jsem plán. Cítila jsem, že potřebuju radikální řešení.

Proces změny

Vždycky se mi věci měnily líp spíš radikálně ze dne na den, než postupně. A tak jsem si smazala z mobilu Instagram i Facebook. Na Facebook bylo pořád možné jít přes web, ale nechodila jsem tam tak často jako přes aplikaci. Instagram zmizel úplně, a k mému údivu mi vůbec nechyběl! Potřebovala jsem to vyřešit i na počítači v práci, takže jsem si nainstalovala doplněk do prohlížeče StayFocusd. Pro Facebook jsem nastavila denní limit 10 minut. A je to zázrak. S Youtubem se to upravilo tak nějak samo tím, že jsem začala sledovat skoro výhradně jen videa o minimalismu, což mě posouvá dál na mé cestě. Na pocity viny jsem vyzrála i tím, že Youtube teď sleduju, většinou když u toho zároveň něco dělám – líčím se, žehlím, vařím, někdy i jen poslouchám a u toho uklízím. Pak nemám pocit ztraceného času. Taky jsem zrušila odběr všem beauty a fashion kanálům na všech sítích.

Co mi dál hodně pomohlo, byly úkoly z třicetidenní minimalistické výzvy, kde musíte být, mimo jiné, jeden den zcela bez internetu a jeden den vypnout všechny notifikace. Díky oběma těmhle úkolům jsem zažila neskutečný pocit úlevy, což mě motivovalo vydržet. 

Taky jsem si zakázala ranní procházení sociálních sítí. Někdy mě to pořád ještě láká, ale většinou se přemůžu. Zpočátku mi pomáhalo, když jsem si mobil dávala daleko od postele, což mě donutilo hned vstát a začít se chystat do práce.

Dlouho jsem uvažovala i nad zrušením účtu na Facebooku, ale nakonec jsem to neudělala, protože je to pro mě hlavní místo, kde se dozvídám o zajímavých akcích, takže by tím značně utrpěl můj kulturní a sociální život. Navíc tam mám lidi z Erasmu a jiné kamarády, kteří žijí daleko. Rozhodla jsem se ale změnit způsob, jakým Facebook používám. Skryla jsem si příspěvky téměř všech mých přátel, s výjimkou těch, kteří jsou pro mě skutečně inspirující a jejichž život mě upřímně zajímá. Některé lidi jsem dokonce i smazala. To se někomu může zdát radikální, ale měla jsem na Facebooku lidi, které jsem viděla naposledy před deseti lety, a nikdy jsem si s nimi ani nepsala. Skryla jsem hlavně příspěvky lidí, kteří mě svými statusy vždy jen rozčílili, většinou to byli takoví ti věční stěžovači na to, jak jim život ubližuje nebo ti, co si pletou Facebook s deníčkem. Zrušila jsem odběr spoustě stránkám, které byly jen pokušením k tomu, aby si člověk něco koupil – kosmetické firmy apod. A tím se stalo, že se mi na hlavní stránce zobrazují prakticky jen lidé nebo organizace, které mě svými příspěvky obohacují a inspirují.

Zapomněla jsem zmínit, že Instagram už na mobilu zase mám, ale používám ho fakt hodně střídmě. Udělala jsem tam taky velkou čistku ve sledovaných a chodím se tam spíše na deset minut zrelaxovat, protože tam sleduju hlavně roztomilá štěňátka a jídlo. Takže jsem vlastně potřebovala radikální odvykačku, a teď je vše nastaveno na míru, která mi vyhovuje.



Moje rady pro vás, kteří taky bojujete

1) zkuste jeden den spočítat, kolik času strávíte na sociálních sítích
2) uvědomte si své hodnoty, a co užitečnějšího byste mohli dělat místo sledování sociálních sítí
3) nechte si jen ty sociální sítě, které vám mohou něco dát a nejsou jen žroutem času
4) zamyslete se nad tím, jak sociální sítě používáte, co by se dalo změnit
5) stanovte si časový limit (StayFocusd je bezva!)
6) projděte si seznam přátel a přehodnoťte, z jakého důvodu jste online přáteli
7) projděte si seznam sledovaných stránek a zhodnoťte, co vám dávají
8) sledujte lidi a stránky, které vás inspirují, ne ty, které vzbuzují negativní pocity
9) pokud to jde, nemějte internet v mobilu
10) nebuďte na internetu, když jste s někým a mluvíte spolu

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.