17. července 2017

Bouřky a jiné radosti

Zhruba od doby, kdy jsem začala psát blog, se učím žít tady a teď. Ne se pořád těšit na něco v budoucnu, ale užívat si co nejvíc momenty, které se odehrávají právě v tuhle chvíli. Vždy jsem s tím měla problém. Cokoliv jsem dělala, myslela jsem o krok dopředu, co bude za hodinu, odpoledne, nebo za pár dní. A tak mi ten přítomný okamžik vždycky utekl a často jsem si spoustu hezkých chvil ani nepamatovala. O tom ale podrobněji jindy...

Zapsat si, co mě těší

Poslední dobou si všímám, že jsem se v prožívání přítomnosti hodně zlepšila a zjistila jsem, že je to tím, že se snažím každý den zaměřovat na malé věci, které mi dělají radost. Inspirovala mě k tomu moje kamarádka Anet, která taky píše blog. Nejen v tomhle článku píše o tom, jak ji těší malinkaté radosti a je díky nim šťastná. Sleduju její Instagram, a zjišťuju, že mě neustále ponouká k tomu zastavovat se a uvědomovat si, jaká krása mě obklopuje a jak šťastný život mám.

Už víc než rok si píšu deník. Nijak pravidelně, prostě když mám chuť. Zpočátku jsem psala hlavně v obdobích, kdy mě něco trápilo a chtěla jsem se z toho vypsat, ale taky si to vše zaznamenat (můžu díky tomu sledovat, kam se posouvám). Jednou se mě ale Matěj zeptal, proč si tam píšu jen, když mám "depky". No a pak i Anet mě ve svém článku popostrčila k tomu, abych si psala, co mě těší. Teď je z vypisování seznamu radostí moje oblíbená činnost. Vždy jednou za pár týdnů nebo měsíců si na stránku nebo dvě vypíšu rekapitulaci toho, co mě v tom daném období dělá šťastnou. Potom když přijdou nějaké ty chmury, nalistuju zásobu inspirace, co by mi mohlo udělat radost.

Skoro všechno z toho je zadarmo

Dávnou jsou pryč doby, kdy jsem si uměla udělat radost skoro vždy jen tím, že jsem si koupila něco nového. Takové ty momenty, kdy se všechno zdálo na nic, a mě nenapadlo nic lepšího, než jít do obchodu a koupit si třeba něco na sebe. Teď ale vidím, že ty největší radosti, dost často bývají zadarmo (ano, uvědomuju si, jak pateticky to zní). Protože tyhle radosti v mém životě byly vždycky, jen jsem si je vůbec neuvědomovala a neuměla si je užít, často jsem je brala jako samozřejmost.

Radosti jaro/léto 2017

Takže proč se s takovými radostmi nepodělit i s vámi? Třeba to někoho z vás, podobně jako mě přednedávnem, inspiruje k tomu, abyste si víc všímali, co je kolem vás a co se děje v přítomném okamžiku.

  • Letní bouřky - když jsem venku, bojím se jich (zvlášť ve stanu), ale když jsem doma a venku hřmí, obloha se osvětluje blesky a k tomu je pořádný slejvák, tak si lehnu do postele s oknem otevřeným dokořán a sleduju blesky, jak se hemží po obloze 
  • Šumění stromů - nemusím být ani v přírodě, abych si tohle užívala, stačí mi otevřít okno a poslouchat
  • Zeleň u nás doma - pěstuju avokádové stromečky (už jich máme slušnou plantáž),  stříhám kousky květin všude, kde se objevím a pak je doma nechávám vyhodit kořeny, a především vymýšlím květináče ze všeho možného - obal od cherry rajčat, plechovka od kukuřice, sklenice od marmelády nebo svíčky


  • Růžová voda - můj ranní a večerní rituál, kdy si na vyčištěný obličej stříknu růžovou vodu, mě dokáže probrat i z té největší únavy
  • Jízda na koloběžce - díky koloběžce si užívám každou ranní cestu do práce, kdy si můžu svištět z kopce (teď jsem byla pár dní nemocná a jezdit jsem nemohla, hned jsem poznala ten rozdíl přeplněné šaliny proti svobodě na koloběžce :))
  • Pozorování hemžení lidí na nádraží - v poslední době jsem si zavedla takový rituál, kdy v práci alespoň třikrát denně vstanu od stolu s počítačem a na chvíli jdu sledovat z okna všechen shon a hluk na hlavním nádraží (ani nevím, co mě na tom baví)
  • Pozorování ubíhající krajiny z okna vlaku - tady snad ani není co dodávat, nemiluje tohle každý?
  • Příroda - přes týden jsem většinou zavřená v kanceláři nebo doma u počítače a pracuju, proto se snažím víkendy co nejvíc věnovat chození do přírody, poslední nejkrásnější zážitky mám z Jeseníků


  • Ranní káva s Matějem - máme to štěstí, že ani jeden z nás nemusí být v práci moc brzy, takže si můžeme užít společnou ranní kávu a povídat si u toho o všem možném
  • "Meditace" - dávám do uvozovek, protože se mi nedaří pravidelně meditovat v tom pravém slova smyslu, ale jsou určité činnosti, u kterých je meditace skoro přirozeným výsledkem - žehlení, mytí nádobí, šití, vyšívání, věšení prádla apod. (stačí to dělat tak nějak vědomě a zaměřovat se na každý jednotlivý pohyb, který dělám)
  • Psaní deníku 
  • DIY věci - dodnes mám obrovskou radost z výroby domácího deodorantu, v poslední době jsem si vyrobila aromatické pytlíčky, které dávám přes noc do bot na osvěžení
  • Focení - myslím, že moc fotit neumím, ale vyhrabala jsem u našich starý ruský foťák po dědovi z padesátých let, který se musí pět minut nastavovat kvůli jedné fotce, děsně mě to baví 



A co vy? Máte nějaké činnosti nebo okamžiky, kdy úplně zapomenete myslet na to, co bylo nebo bude a jen si užíváte tady a teď? Podělte se v komentářích, jsem zvědavá na vaše radosti :).



Související články

6 komentářů:

  1. Chtěla jsem napsat, že "se mi to stává poslední dobou často", ale správně to je "stávalo se mi to vždy, jen teď si toho konečně všímám" - je to spousta maličkostí, které mi udělají radost: vůně ranní kávy, dětský smích na ulici, když mi z krabičky bonbónů vypadne do dlaně zrovna moje oblíbená příchuť,... je toho hodně. Trochu mi v tom pomohl flow-lístek, na který každý den píšu tři věci, které mi udělaly radost. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně jako ty :). Každý den si tedy ty věci nepíšu - to se mi nedaří nikdy s ničím, co se snažím dělat každý den :D. Ale jednou za čas si to napíšu a dělá mi to ohromnou radost. Jsem ráda, že si takových věcí všímáme a máme díky tomu krásnější dny :).

      Vymazat
  2. Krásně napsaný článek. Já se teď hodně učím, jak prožívat chvíle života teď a tady, celkem mi na to pomáhá knížka Život samá pohroma, Jon Kabat-Zinn, která je vlastně o mindfullnes technikách a pro lidi, co to mají těžké. Já nemám život nijak těžký, ale stejně mi ta knížka hodně dává. Ztráta kamaráda mně donutila nad těmito věcmi vůbec přemýšlet a učit se žít život, co nám byl dán, když můžeme. Hlavně žít ten život doopravdy tady a teď a ne jen ve své hlavě. Zní to jako klišé. Někteří lidé na to ale nikdy nepřijdou, někteří až v pokročilém věku, někteří to pořádně pochopí v jednatřiceti jako já a některým to dojde i dříve.

    Já si ráda naplno prožívám chvíle hraní se svým synkem, společná jídla s manželem, vůni květin na zahradě a v létě bosou chůzi po různých površích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, děkuju za komentář i za doporučení knihy. Už jsem ji někde zahlédla, ale netušila jsem, co je obsahem, zní to rozhodně dobře. A díky i za nakouknutí do vašich radostí :).

      Vymazat
  3. Moc hezký článek, Anet. Z mých aktuálních radostí: dám si po obědě šlofíka, v klidu si doma zacvičím jógu, jedeme celá rodina na výlet, přitulím se k dcerce a cítím její hlavičku, doma slyším ticho a obě děti spí :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Marcelo, děkuju za komentář i za to, že ses podělila o své aktuální radosti. Šlofíka po obědě taky miluju! Ale většinou jsem po něm jak pytlem praštěná, tak si ho dopřávám jen tehdy, když si můžu dovolit po zbytek dne nic moc důležitého nedělat :))).

      Vymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.