27. dubna 2017

Nemusím zvládat všechno

V posledním roce jsem učinila velký objev. Objev, který přinesl velkou úlevu. Znáte takový ten pocit, že je na světě spousta super věcí, které byste chtěli vidět, přečíst, naučit se, zkusit, a nejlépe to všechno stihnout hned? Někdy je to tak zahlcující, že to člověka až paralyzuje a neví, co si má z toho všeho vybrat.

Pamatuju si dobu (není to tak dávno), kdy jsem měla uložených "k pozdějšímu přečtení" x článků, schovaných kupu Respektů, které jsem nestíhala číst, hromadily se mi knížky z antikvariátů, plnily se mi to do listy a já jsem měla pocit, že nic nestíhám, nezvládám a jsem asi absolutně neschopná, když nestihnu do svého diáře narvat ještě jednu věc a neodškrtám si za den aspoň deset činností. Stejně tak si vzpomínám, jak jsem záviděla jedné své kamarádce, která měla spoustu koníčků a činností na každý den a připadala jsem si vedle ní absolutně neproduktivní a líná.

Celkově mám dojem, že je všude kolem mě považováno za standard (někdy dokonce za ctnost), když je každý neustále strašně busy. Je vlastně úplně běžné, že když si s kamarády nedomluvím něco minimálně týden dopředu, tak už se počítá s tím, že se nesejdeme. Mám jednoho kamaráda, který pracuje dohromady skoro na dva celé úvazky a připadá mu strašně divné, když se tomu divím. Sama jsem na téhle vlně jela dost dlouho. Začala jsem se nad tím pozastavovat až ve chvíli, kdy jsem byla každou chvíli nemocná, neměla jsem čas si pomalu ani umýt vlasy nebo si doma uvařit, a hlavně jsem se téměř neviděla s Matějem. Řekla jsem si, že už to tak dál nechci. 

Došlo mi, že nemůžu a hlavně nemusím zvládat všechno. Je v pohodě když nemluvím třemi světovými jazyky (i když bych to chtěla), je v pohodě, když se mi někdy nechce prostě vůbec nic, jen ležet na gauči. Není nic špatného na tom nedočíst knížku, když mě nebaví nebo nemít přehled o všem, co se ve světě děje. Je úplně v pořádku mít v diáři prázdná místa a nevědět několik dní dopředu, čím je zaplnit. Potom zbývá prostor pro spontánní akce, ale hlavně čas, který můžu věnovat sama sobě. Můžu strávit celé odpoledne ve vaně s maskou na obličeji a nemít výčitky, že jsem neudělala nic produktivního. Ano můžu, ale musím se to naučit. Upřímně, kolik lidí to dokáže? V době tak zaměřené na výkon? Všechno se to ale zase točí kolem jedné věci - být na sebe hodnější. Nebuďme na sebe naštvaní, když za den nesplníme hordu úkolů. Buďme na sebe pyšní, že jsme splnili jeden nebo dva pořádně a kvalitně. 

A jeden úkol pro mě na závěr - zkusím si pro sebe vyhradit každý týden bezpodmínečně aspoň jedno odpoledne po práci nebo aspoň hodinu a půl a budu dělat to, co mě zrovna napadne a potěší to moji duši. Jdete do toho se mnou?

5. dubna 2017

Minimalistické máslo od Manny


Po dlouhé době jsem tu s recenzí. Díky mojí kamarádce a jejímu nápadu sejít se s holkama a vyměnit si nějaké ty kusy oblečení, kosmetiky a doplňků, které nepoužíváme, jsem se dostala ke kosmetice Manna. Už jsem o ní slyšela, ale přišla mi vždy docela drahá. Kamarádka mi věnovala Ghanské bambucké máslo s pomerančem a Ylang - Ylang. Věděla jsem, že Manna netestuje na zvířatech, takže mě to nadchlo a byla jsem ráda, že můžu máslo vyzkoušet.

Na webu se chlubí tím, že hravě nahradí krém proti vráskám, pleťový krém, tělové mléko, balzám na rty a krém na ruce. To je pro minimalistu dobrá zpráva, to je jasné. Nicméně jsem zjistila, že tohle máslo je poměrně dost tuhé, takže namazat si s ním celé tělo by zabralo asi celý den. I když jsem použila doporučenou techniku zahřátí másla mezi prsty, aby bylo tekutější, nepozorovala jsem větší rozdíl. Nicméně na rty, ruce, pod oči i na tvář je skvělý. Takže jupí, rozhodně ho můžu doporučit. Ocenila jsem ho hlavně v Thajsku, kde mi místo čtyřech krémů posloužil jeden malý kelímek. Mají ho s různými vůněmi a ve dvou velikostech.

Mám ale trochu podezření, že takhle funguje každé bambucké máslo a není potřeba, aby bylo od Manny. Manna má totiž pro mě jednu velkou nevýhodu, a sice, že se dá koupit jedině přes internet a navíc není možné si ji objednat do žádné Zásilkovny, takže produkt i s poštovným vyjde opravdu draho.

Docela dlouho jsem se rozhodovala, jestli od nich zkusit nějaká mýdla. Nakonec jsem objednala dvě (COCO mýdlo s čajovníkovým olejem a Mýdlo s Aloe Vera a s indickou citronovou trávou), a bohužel jsem byla zklamaná. I mýdla slibují multifunkční využití (na vlasy, tělo a obličej), ale obě mýdla mi byla na kůži docela nepříjemná a vlasy jsem po nich měla snad ještě mastnější, než před umytím. Tak nevím, co vy a Manna?

30. března 2017

Co je Za málem?


Před pár dny to byl přesně rok, co jsem vydala na tomhle blogu svůj první článek. S velkými obavami a zároveň velkým těšením na něco nového. Před pár dny také moje stránka na Facebooku překročila 500 lajků, jupí!   Přemýšlela jsem, co bych tak mohla napsat slavnostního a uvědomila jsem si, že jsem za celý rok vlastně nenapsala nic o tom, jak jsem se odhodlala k psaní blogu. Nenechte se ale zmást, tento článek nebude jen o tom, i nějaký ten smysl života je obsahem (ano, chci vás nalákat číst do konce).

Možná by bylo zajímavé podívat se na celý ten proces, které proběhl, než jsem blog založila. To jsem tak od začátku roku 2016 byla trošku (a pak trošku více) posedlá minimalismem. Každý den jsem nacházela nové a nové lidi, co minimalisti jsou, píšou blog, točí videa, nahrávají podcasty a hlavně vyhazujou věci, nebo už je všechny vyhodili a nic nemají.

Postupně jsem se i já zbavovala všeho možného a pořád jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si sama začala svoji cestu nějak dokumentovat formou deníčku. A proč to nepsat veřejně a neoslovit tak někoho dalšího, že? Jenže jsem člověk docela stydlivý a pořád jsem si říkala, co by na to řekli moji známí a kamarádi a tak. Řešením bylo, že to nikomu neřeknu a budu tajemná :). Takže jsme o možnosti založení blogu začali doma s Matějem mluvit čím dál víc a čím dál reálněji. Pak jsem byla nemocná a bylo spoustu času na vymýšlení názvu. S Matějem jsme měli velký brainstorming a padalo všechno možné i nemožné. Teď když to píšu, tak si uvědomuju, že už si vlastně nepamatuju, jestli jsem ten název vymyslela já nebo on, ani jak jsme na něj přišli. Ale důležité je, že je. No a pak jsem jednou šla domů z práce a zjistila jsem, že Matěj mi blog založil. A bylo to. Teď to vypadá, že jsem se  sama nijak nepřičinila :D. Ale věřte mi, pak už jsem se o blog starala hlavně já :).

No a co jsem měla na mysli tím "Za málem"? Má to symbolizovat moje pokusy o žití s málem a zjišťování, co za tím málem je. Ještě jsem to pořád nezjistila, postupně to objevuju. Hranice toho, co potřebuju a chci mít doma se posouvají, zároveň víc a víc lidí o minimalismu mluví, to mě baví.

A co je teda za tím málem? U mě to byla zpočátku skoro až euforie. Byla jsem hrozně nadšená z toho, kolik času najednou mám, jak málo času mi zabere uklízení, rozhodování se, co si vezmu na sebe, jak málo kosmetiky mi stačí, že se najednou líp soustředím, mám víc peněz, produkuju míň odpadu a bla bla. To bylo období, kdy jsem byla fakt hodně nadšená, že jsem objevila něco nového, co mě naplňuje a dává mi to smysl. Taky jsem se najednou musela zamyslet nad tím, jak trávím svůj volný čas a jestli ho tak trávit chci. Jakou mám práci a jestli takovou práci chci. Některé volnočasové aktivity (i stýkání s některými lidmi) jsem přehodnotila, dělala jsem je jen tak ze setrvačnosti. Změnila jsem práci, místo abych si stěžovala, co všechno bylo v mé staré práci špatně. Ale nebudu si nic nalhávat, i v mé nové práci je spousta věcí špatně :)). Asi i to bylo potřeba zjistit.

Co jsem ale hlavně od minimalismu očekávala, bylo to, že mě najednou osvítí a najdu smysl života, který mi byl do té doby skrytý. No a nenašla jsem ho. Zatím. A vadí mi to? Ani ne. Protože jsem se díky přehodnocení priorit dala na jiné cesty, objevila spoustu zajímavých knih, lidí, článků, videí, a ty mi rozšiřují obzory. A to mi vlastně momentálně smysl dává.

Já myslím, že za málem se skrývá spousta nových možností, které zavaleni věcmi nevidíme a ani nemáme šanci je vidět. Ať už je to čas na věci, které jsme doposud nestíhali, nebo úplně nový směr uvažování, který nás do té doby nenapadl. Ale není to nějaký konečný stav. Pořád se to mění. Co mi přišlo jako málo před rokem, už tak dneska být nemusí. Hlavně si to málo každý definujeme jinak. Ale jinými slovy, jestli vám na nic nezbývá čas, energie, chuť ani místo, máte pořád pocit, že děláte něco, co dělat nechcete, zkuste z bytu vyházet pár krámů, třeba to pomůže.

12. března 2017

Nejlepší momenty Thajska

Naše dovolená v Thajsku se vydařila snad ještě lépe než jsem si představovala, a proto bych ráda popsala ty nejkrásnější momenty, dokud je mám v živé paměti. Už teď se hrozně těším, až si za pár měsíců nebo let článek zpětně přečtu a přenesu se do těch chvil zpět. V průběhu dovolené jsem si uvědomovala, jak moc krásných momentů zažívám, že jsem se rozhodla si je zapisovat. Zpětně když jsem je procházela, udivilo mě, že to nebyly jen nové a nevšední zážitky, ale i úplně obyčejné momenty, které bych vlastně lehce mohla zažít i doma, jenom si jich asi běžně nevšímám. Vlastně se mi tam obecně mnohem víc dařilo být tady a teď a prostě si jen užívat to, co se zrovna děje. Možná si řeknete, že to je jasné, člověk je na dovolené, nemá se nad čím stresovat, ale já s tím mívám problém i na dovolené. Ale to jsem odbočila, už jdu na ty zážitky.

Hladím, krmím a myju slona

Setkání se slonem jinak než v zoo byl můj velký sen už od dětství. Dokonce jsem jako dítě prohlašovala, že až budu velká, budu mít sloní farmu a budu se tam starat o nemocné slony. To se sice úplně nestalo, ale na jedné takové farmě jsme strávili celý den a starali jsme se o staré a nemocné slony. Ještě když jsme seděli v dodávce, která nás tam vezla, jsem nemohla uvěřit tomu, že se mi to splní. Vlastně mi to došlo asi až ve chvíli, kdy jsem krmila jednu slonici, která mi chobotem sevřela ruku. Byli jsme v Kanchanaburi v Elephantsworldu, kde se řídí tím, že tam lidé pracují pro slony, a ne sloni pro lidi. Většina slonů, které tam mají, jsou zachránění z různých prací nebo turistických atrakcí, kde se sloni neměli moc dobře.

Tahle slonice už nemá zuby. Připravili jsme proto pro ni a pro další bezzubé slony kuličky z lepivé rýže dýně. V přirozeném prostředí sloni bez zubů umírají, těmhle lidi prodlužují život :).


Cesta třetí třídou vlakem z Bangkoku do Kanchanaburi

Jeli jsme sice dýl, než jsme měli, bylo úmorné vedro a jedinou klimatizací byla otevřená okna a ventilátory, které už asi zažily lepší časy, ale i přesto to byl super autentický zážitek. Téměř všichni cestující kromě nás byli Thajci a po celou dobu vlakem procházeli prodejci, kteří prodávali malinké porce rýže s masem zabalené v banánovém listu za asi 7 Kč (ty ceny mě nepřestávaly udivovat). Kolem nás ubíhala krásná krajina a taky jsem se tam setkala s první obří kobylkou, které jsem se pochopitelně bála víc než malá holčička vedle mě.



Bořím nohy do písku

Z třítýdenní dovolené jsme něco málo přes týden strávili na ostrově Koh Lanta, kam jsme přijeli v noci, ale to nám nezabránilo jít se hned projít po pláži. V té tmě jsem si zatím mohla jen představovat, jak to tam bude krásné, ale ten pocit boření nohou do písku byl stejně skvělý ve dne i v noci. Navíc pláž lemovaly bary s krásnými lampionky houpajícími se ve větru. Zpočátku jsem se bála, že tolik barů věstí zástupy turistů, ale nakonec jsme na plážích byli skoro sami.


Houpu se v houpací síti na pláži

Hned první den na ostrově jsme se vydali hledat nějakou pěknou pláž, a co jsme po cestě nenašli! Naprosto prázdný bar přímo na pláži s houpacími sítěmi, usměvavou obsluhou, výbornými drinky a tou nejlepší plážovou hudbou. Takže hon na pláž musel počkat, uvelebili jsme se do sítí a popíjeli. Asi vás nemusím dlouho přesvědčovat o tom, že ve chvíli, kdy se houpete v síti na téměř prázdné pláži, držíte v ruce vychlazenou piňakoládu, slyšíte vlny moře a máte vedle sebe svého milého, nic vám nechybí.

Houpací sítě jsme si užili opravdu velmi, protože po přestěhování do lepšího ubytování jsme měli každý svou síťku na terase našeho dřevěného bungalovu a s houpáním jsme nešetřili! Dokonce jsem začala přemýšlet o tom, že bychom si síť pořídili domů. Určitě nepotřebuju být v Thajsku, abych si mohla jen tak užívat na terase a pozorovat a poslouchat ptáky.


Užívám si thajskou masáž 

No dobře, trošku kecám, na pravou thajskou masáž jsem si totiž netroufla. Všichni říkali, že to občas docela bolí a taky jsem slyšela všechno to křupání! Šla jsem jednou na masáž nohou a jednou na masáž zad a ramen. Ale co si budeme říkat, chvílemi bolelo i to :D. Nemůžu se rozhodnout, která masáž byla lepší. Masáž nohou totiž probíhala přímo na pláži, takže to šumění moře a cinkání zvonkohry ve větru mělo něco do sebe. Masáž zad v Chiang Mai byla sice o něco příjemnější a víc uvolňující, ale zase tam nebyla ta pláž. Ještě že se nemusím rozhodnout :).

Jezdíme na skútru

Hned potom, co jsem přestala vyšilovat, že se určitě někde vymlátíme, jsem si začala jízdu na skútru užívat. Projeli jsme téměř celý ostrov a všude kolem nás bylo buď moře nebo prales. Čím víc jsme jeli na jih, tím víc se ostrov měnil v prales a viděli jsme víc a víc opic. Z jednoho takového výletu jsem vám na Facebook přidala fotku s pozdravem. Dali jsme si kokos na osvěžení a jeli dál.

Pozorujeme západy slunce

Co by to bylo za dovolenou u moře, kdybychom nepozorovali západy slunce. Tady není co dodávat. Snad jen, že západy máme i u nás, tak bychom se na ně občas mohli mrknout.


Tenhle západ slunce je pořízený na pláži, kde jsme absolvovali kurz vaření. Pořádá ho organizace Time for Lime, která pomáhá opuštěným psům a kočkám. Lektor vaření bořil všechny stereotypy o Thajcích, ale možná to bylo tím, že žil několik let v Berlíně a byl dost ovlivněn západem. Například celý večer popíjel a dělal politické vtipy :).

Navštěvujeme buddhistické chrámy v Chiang Mai

Skoro celý jeden den jsme věnovali návštěvám různých buddhistických chrámů v Chiang Mai. Myšlenky buddhismu jsou mi docela blízké a atmosféra v chrámech se mi moc líbila.



Učíme se meditovat pod vedením mnicha

V Chiang Mai jsme se zapsali do jednodenního kurzu meditace, kterou vedl místní mnich. V rámci kurzu jsme se dozvěděli také něco o buddhismu v Thajsku, o chrámech, o mniších, učili jsme se meditovat v sedě a při chůzi a na závěr proběhla diskuze, kdy jsme se mohli zeptat na cokoliv. Mnich (thajsky Phra) se jmenoval KK, měl dobrou (místy vtipnou) angličtinu, smysl pro humor a občas docela děsivý smích. Stále nám kladl na srdce, že všichni zemřeme a že "what goes around comes around". Nejvíc nás ale pobavilo, když nám ukazoval způsoby zavazování jejich oděvu v různých zemích.

Zpočátku jsem z meditace měla strach, protože kdykoliv jsem se o ni pokoušela, utíkaly mi myšlenky všude možně a já jsem měla pocit, že to nezvládám a moje mysl je neukázněná. Phra KK nás ale ujistil, že je to normální a máme myšlenky nejprve pozorovat a pak je nechat jít. Hrozně se mi líbilo, jak nás po každém našem pokusu chválil. Meditaci při chůzi jsme nacvičovali dvakrát a při druhém pokusu zdůrazňoval, jak jsme se od prvního pokusu zlepšili. Mělo to velký vliv na moji motivaci, a přesto, že jsem u meditace vsedě dvakrát usnula, byla jsem na sebe pyšná. Překvapivě mi den s KK dal hlavně to, že jsem si vzpomněla, že mám být na sebe hodná a umět se ocenit za každou snahu.

A taky byl KK velký minimalista. Asi jako každý mnich, neměl nic kromě svého oděvu a řekl: "Mám sice kapsu, ale nemám žádné peníze. Žádné peníze, žádné starosti."

Jíme to nejsladší ovoce

Tak dobrý ananas jsem nikdy neměla a nějakou dobu asi potrvá, než si nějaký ananas v Česku dám, protože to se prostě nedá srovnat. A taky jsme objevili mango sticky rice, což je lepkavá rýže uvařená v kokosovém mléku s kousky manga a praženými semínky čehosi. Normálně mango moc neprožívám, ale v této kombinaci se sladkou rýži bylo vynikající! Navíc jsme v Chiang Mai měli trh s jídlem přímo před hotelem, takže tohle byla jasná snídaně. Škoda, že jsme ji objevili tak pozdě. Matěj rýži s mangem hned po příjezdu domů uvařil, ale to naše místní mango nebylo úplně mango :(.


Pozorujeme veverky v parku v Bangkoku

Protože letadlo zpět domů nám letělo až po půlnoci, měli jsme ještě jeden celý den v Bangkoku. Rozhodli jsme se ho prorelaxovat v parku poblíž trhu, abychom měli blízko jídlo a všelijaké dobroty :). Ne že bychom byli takoví lenoši, ale Bangkok jsme už předtím viděli, nic dalšího nás moc nelákalo a navíc v ten den bylo nesnesitelné horko a vlhko, takže bylo ideální lehnout si do stínu pod strom. A právě tam se to vše odehrávalo! Bylo tam hrozně moc veverek, které se honily v korunách stromů, přeskakovaly ze stromu na palmu a z palmy na strom a tak pořád dokola. Byly navíc i docela otrkané a od lidí se nechaly snad i hladit. V parku bylo i jezírko, po kterém jsme se projeli na loďce.



Kromě krásných chvil se ale stalo i pár nepříjemných věcí – kamarádi si užili nějaké to bodnutí rejnokem a pokousání od kočky, a mně někdo zneužil kartu k online platbám. Ale vše se vyřešilo a nenechali jsme si tím zkazit dovolenou (zdravotní péče v Thajsku se zdála na vysoké úrovni a peníze mám taky zpět).

Už se těším na pozorování veverek a západů slunce v Brně :). I trocha té meditace se snad někdy zadaří. A už teď si myslím, že se do Thajska jednou vrátíme.



1. března 2017

Minimalisticky do Thajska s batohem?


Po několika letech snění a několika měsících těšení se to konečně stalo a já byla poprvé v Asii. Protože se považuju za minimalistu, měla bych se taky minimalisticky sbalit, že? Nevím, jestli se mi to podařilo, určitě by se dalo ještě hodně věcí ubrat. Před cestou jsem koukala na několik blogerů a youtuberů, kteří hodně cestují a jsou schopni se sbalit do poměrně malého batohu na dlouhou dobu. S potěšením jsem zjistila, že se jejich seznam věcí docela shoduje s tím mým, ale samozřejmě jsem tam nabrala i nějakou inspiraci. Původně jsem článek chtěla vydat před cestou, ale nakonec jsem to nestihla. Teď si ale říkám, že aspoň můžu zpětně zhodnotit a uvědomit si, co jsem třeba s sebou měla zbytečně, nebo co mi naopak chybělo.

Protože jsem věděla, že se budeme hodně přesouvat, batoh byl jasná volba. Vlastně ani nemám žádný pořádný kufr. Mám už přes dva roky krosnu Doldi Pumori, kterou jsem si koupila za účelem naší první dovolené s batohem na zádech na doporučení kamarádky. Jsem s ní spokojená, můžu jedině doporučit :).

Nejlepší fígl, který jsem objevila díky zkušeným cestovatelům, jsou packing cubes. Jsou to takové cestovní vaky, díky kterým máte skvělý přehled o všech věcech, neválí se jen tak v krosně a navíc i šetří místo a udrží vám oblečení čisté. Brala jsem si jeden vak na boty a jeden na oblečení. Dají se sehnat různé druhy, některé i hodně drahé, ale já jsem byla naprosto spokojená s těmi z Ikea za pár korun.

Oblečení

  •  tři trička s krátkým rukávem
  •  dvoje šaty
  •  dvoje kraťasy
  •  dvě trička s dlouhým rukávem (jedno na cestu a jedno na spaní)
  •  dvě tílka
  •  jedny džíny
  •  legíny (na spaní)
  •  sandále (ty se mi na cestách rozpadly a koupila jsem žabky za pár korun)
  •  tenisky
  •  svetr
  •  sportovní bunda 
  •  šátek 
  •  troje ponožky a pár kusů spodního prádla (v Thajsku jsou všude levné prádelny)
  •  plavky

Drogerie

  • Manna mýdlo (univerzální na tělo, obličej i vlasy)
  • šampon přelitý do dvou menších lahviček (normálně nepoužívám kondicionér, ale moře mi dost vysušilo vlasy, takže jsem si ho dokoupila na místě)
  • bambusové odličovací tamponky (nakonec jsem je ani jednou nepoužila, protože jsem se skoro nemalovala)
  • vatové tyčinky 
  • pinzeta
  • pilník a manikurní nůžky
  • žiletka
  • hřeben  
  • tampony (nechtělo se mi riskovat menstruační kalíšek, docela jsem se bála podmínek na tamních záchodech)
  • dva ručníky z mikrovlákna (brala jsem jeden na pláž a jeden na sprchování, ale nakonec jsem využila jen ten na pláž, protože v každém ubytování byly ručníky)

Lékárnička

  • náplasti
  • obinadlo
  • dva repelenty (měli jsme jeden na kůži a jeden na impregnaci oblečení, ale ten impregnační jsme nakonec vůbec nepoužili – trošku na nás zafungovala reklamní kampaň v očkovacím centru; řekla jsem si, že příště je asi lepší si repelent koupit na místě a vůbec to s sebou z Česka nevozit)
  • Paralen
  • Ibalgin
  • Ibalgin krém
  • pěnový Panthenol
  • Kinedryl 
  • Urinal akut
  • Canesten
  • Preventan akut
  • Jox
  • dezinfekce
  • Imodium
  • půl litru hruškovice jako prevenci na každé ráno :)

Myslím, že v lékárničce jsme nic nepostrádali. Docela jsme využili Preventan akut, protože jsme moc dobře nesnášeli přechody mezi vedrem a klimatizací, takže jsme několikrát měli pocit, že na nás něco leze, ale Preventan to vždy zahnal. Na bolest v krku skvěle zabral Jox a na občasné střevní neduhy se osvědčilo Imodium (lépe než Endiaron).

Na palubu letadla

Jako příruční zavazadlo jsem měla menší batůžek, který jsem měla sbalený v krosně a vytáhla jsem ho až na letišti. Měla jsem tam předem připravené to, co chci mít s sebou v letadle.

  • teplé ponožky (při prvním letu nebyly potřeba, při letu zpět už ano, ale to jsem je už nezabalila do příručáku s tím, že je určitě nebudu potřebovat :/ )
  • pašmína
  • legíny (nakonec jsem se do nich ale nepřevlíkla)
  • maska na oči na spaní
  • nafukovací cestovní polštářek
  • špunty do uší
  • vlhčené ubrousky
  • řasenka, korektor, pudr (spíš jsem počítala s tím, že to v průběhu letu nevyužiju, a taky se tak stalo)
  • papírové kapesníčky
  • opalovací krém
  • deodorant
  • Manna krém (univerzální – balzám na rty, krém na ruce, oči, obličej i tělo)
  • malá zubní pasta, kartáček
  • léky na alergii
  • blok a propiska
  • průvodce Lonely Planet
  • flaška na vodu
  • gumičky do vlasů

Další

  • plastový příbor Quechua
  • pláštěnka (vůbec jsme nevyužili, ale před naším odjezdem byly v Thajsku záplavy, takže bych pláštěnku pro jistotu brala vždy)
  • zámek (nevyužili jsme)
  • nabíječka na mobil
  • čelovka (nevyužili jsme)

Doklady

  • pas
  • kopie pasu
  • evropská kartička pojištění
  • kartička cestovního pojištění
  • očkovací průkaz
  • platební karta
  • hotovost
  • letenky

Nic zásadního nám nechybělo. Příště bych si s sebou jen vzala navíc rozdvojku, protože občas v pokojích byly jen dvě zásuvky a v jedné z nich byl zapojený ventilátor nebo lednice, takže pokud jsme chtěli nabíjet více mobilů nebo kameru, museli jsme postupně. Ale nebyl to až takový problém. Myslím, že jsme s sebou neměli ani žádnou zbytečnost a všeho jsme měli tak akorát. Matěj se dokonce sbalil jen do příručního zavazadla, ale to bylo i díky tomu, že věci, které na palubu nesmí (lahvičky nad 100 ml), jsem měla u sebe já. Jeden větší a jeden menší batoh byla podle mě ideální kombinace.

Je mezi vámi nějaký zkušený cestovatel? Chybí vám něco v seznamu nebo naopak přebývá? Budu ráda za váš názor :).

22. ledna 2017

Novoroční předsevzetí


Začátek roku je doba novoročních předsevzetí. Blíží se konec ledna, takže už možná pár lidí od předsevzetí upustilo, někdo to zkouší zase znova, jiný se bije do hlavy za to, že si předsevzetí vůbec dával a nějaká hrstka se drží a jede dál (těm gratuluju a závidím). To jsem nezačala zrovna optimisticky. Hned vysvětlím proč.

Nikdy jsem si nedávala novoroční předsevzetí a nikdy jsem neměla ráda takové to bilancování na konci roku a zamýšlení se nad tím, co by se mělo od ledna změnit. Říkala jsem si, že pokud chce člověk něco změnit, nemá to dělat od ledna, ale rovnou, prostě teď hned. Zárověň jsem asi vždy věděla, že žádná předsevzetí nedodržím, a tak jsem se bála zklamání.

Ale na začátku roku 2016 jsem z nějakého nepochopitelného důvodu udělala výjimku a dala jsem si těch předsevzetí hned několik. Raději ani nechci počítat, kolik jich bylo, protože jsem to fakt přehnala. a dneska se směju tomu, jak jsem mohla být tak bláhová. Samozřejmě jsem skoro žádná z těch předsevzetí nesplnila. Byla jsem dokonce tak odhodlaná, že jsem si je napsala na kus papíru, dala do rámečku a pověsila na zeď. Chvíli to fungovalo, ale jakmile začala moje vůle polevovat a já jsem předsevzetí neplnila, začal mě ten rámeček štvát a stal se každodenní připomínkou mojí neschopnosti něco změnit (je s podivem, že tam vůbec vydržel až do konce roku - asi jsem si pořád namlouvala, že to dokážu).

Když se na ta předsevzetí podívám a porovnám si, co se mi dařilo a co ne, zjišťuju zajímavou věc. Ta předsevzetí, která vzala za své už po pár týdnech jsou takovými řekněme "nápravami" toho, co se na sobě snažím dlouhodobě změnit a nedaří se mi to - chci víc číst, jíst zdravěji, více si vařit doma, pravidelně cvičit, používat mezizubní kartáčky každý den, chci méně prokrastinovat a bla bla. Pár předsevzetí se mi ale přece jen dařilo dodržovat. Byla to ta, která se týkala mého seberozvoje nebo  cesty k lepšímu já - více prožívat tady a teď, míň pomlouvat, více se na lidi usmívat a méně se rozčilovat. To považuju za velké vítězství. Přesto těch nesplněných bylo víc.

Minimalistická předsevzetí?

Snažím se přijít na to, čím to je, že některá předsevzetí se aspoň trochu vydařila a jiná ne. Napadá mě několik věcí. První je ta, že jsem si jich jednoduše dala hrozně moc. Už víckrát jsem někde četla, že aby člověk z něčeho udělal zvyk, musí to nejprve dodržovat po dobu 21 dní. A těch mých předsevzetí bylo tolik, že jsem je prostě nedokázala všechna najednou dodržovat tak dlouho bez uklouznutí, takže jsem postupně jedno po druhém opouštěla. V počtu předevzetí jsem tedy nebyla minimalistou ani náhodou.

Musí být předsevzetí něco nepříjemného?

Taky si myslím, že jsem ta předsevzetí, která jsem nesplnila, vnímala už od začátku jako nějaké povinnosti, které jsem si vlastně hned znechutila. Respektive tím, že jsem se o ně snažila v minulosti už několikrát a nikdy se mi nevydařily, přistupovala jsem k nim už od začátku skepticky a tak trochu s nechutí. Stal se z nich pro mě úkol. Něco jako seminárka do školy, které jsem se vyhýbala do poslední chvíle.

Naopak to, co mi bylo příjemné - usmívat se, méně mluvit o tom negativním a víc o tom pozitivním (nepomlouvat), být méně online, poznávat víc Brno apod., to šlo postupem času čím dál lépe, protože jsem to neměla v hlavě zafixované jako nějakou nepříjemnou povinnost.

Všechno nebo nic?

To je jedna z mých vlastností, které na sobě nesnáším, protože mi dost komplikuje moje pokusy o změny. Když se mi něco daří, jsem spokojená, když ale jednou vynechám (ať se to týká cvičení, vaření doma nebo používání mezizubních kartáčků), mám hned pocit, že jsem zase na začátku a že jsem to nezvládla. Přitom by stačilo druhý den zase navázat a nedělat z toho vědu. To je něco, co se učím, zatím mi to moc nejde, ale snažím se dál. Jak jednou napsala moje kamarádka Adel, musím být na sebe hodná.

A proto letos žádná předsevzetí do rámečku nepíšu. Mám jen několik přání.
  • Chci se podívat do Thajska
  • Chci být na sebe hodnější
  • Budu ještě více říkat ne věcem, které nechci
  • Chci trávit ještě méně času online a více sama se sebou

5. ledna 2017

Ohlédnutí za Vánocemi 2016

Dnes jsem si řekla, že bych napsala jeden neplánovaný článek. Možná to bude jen taková rekapitulace spíš pro mě, ale možná vás taky zajímá, jak to u nás s těmi Vánocemi dopadlo. Podařilo se nám splnit, co jsem plánovala? Užít si Vánoce bez stresu, bez desítek dárků a jak jen to půjde taky bez internetu?

Vzpomínáte na článek Minimalistické Vánoce, ve kterém jsem si stanovila, že všechny dárky seženeme nejpozději do 18.12.? S radostí musím říct, že tento bod jsme splnili. A byla to hrozná úleva! Příští rok to rozhodně musíme udělat zas, ba dokonce bychom se měli polepšit a nakoupit dárky ještě dřív. Stejně tak jsme docela uspěli v bodu nestresovat se. Je fakt, že jeden kritický moment přišel ve chvíli, kdy se mi zdálo,že už je těch rodinných návštěv nějak moc. Podařilo se nám ho ale zažehnat tím, že jsme vyrazili na procházku ke sjezdovce a po cestě jsme neplánovaně narazili na ohradu s koňmi. Zjistila jsem, že zvířata na mě mají antistresový vliv. Internety jsme taky dost omezili, hurá.

Také se nám podařilo zatím nezahubit jedličku, kterou jsme pořídili v květináči, máme ji za oknem, zatím stále ozdobenou.

A co pohoda s vánočními ponožkami? Byla hned několikrát! 23.12. jsme měli štědrý den v Brně s Matějem a bylo to super. Od rána pohoda, pohádky a všude samé úly (na ty jsem se těšila nejvíc a bylo v nich víc alkoholu než loni). No zkrátka, jen jsem se utvrdila v tom, že Vánoce jsou prostě takové, jaké si je člověk udělá, a že bez stresu se to dá.

No a konečně, jak to dopadlo s dárky? Dostala jsem batoh, o který jsem si psala Ježíškovi a doma už máme náš vysněný mixér, na který nám přispěla rodina. Nedostala jsem jedinou věc od Avonu, ani žádnou jinou kosmetiku, kterou bych nezužitkovala, dokonce ani žádné lapače prachu nebo něco, o čem bych věděla, že to budu chtít poslat dál. Myslím, že Vánoce 2016 dopadly až nad očekávání dobře.

A abych nezapomněla, letos jsme zvolili i velmi minimalistický styl balení dárků, což se potkalo s velkým úspěchem u všech obdarovaných. Ale protože jsme si natolik užívali všechny ty skvělé okamžiky, nemám žádnou reprezentativní fotku (to je mimochodem velký důvod, proč jen málokdy u mě na blogu najdete fotky focené mnou - chci si spíš užívat ty krásné chvíle, ne je fotit). Snad se spokojíte aspoň s touhle.


Tak to už je k loňským Vánocům vše, snad ty příští budou stejně minimalistické :). A jak probíhaly ty vaše?


© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.