23. května 2018

Moje zkušenost s Ecoegg

Ekologičtější způsoby praní, to je něco, co řeším už několik let. Zkoušela jsem různé recepty na domácí výrobu prášků, ale nikdy mi nevyhovovaly. Nevypraly zápach z potu a taky jsem měla pocit, že po nich víc a rychleji prádlo zašedlo nebo ztrácelo barvu. Prací slizy a gely používat nechci, protože mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že opraváři praček považujou tekuté prací prostředky za největšího zabijáka praček. Takže jsem byla dost nadšená, když jsem narazila na Ecoegg. Pereme s ním už více než půl roku, tak si myslím, že je čas na zhodnocení.


Ale ještě před tím krátké vysvětlení o co vlastně jde. Ecoegg je plastové vajíčko, které se dává do bubnu pračky spolu s prádlem, a je to to jediné, co k vyprání běžně znečištěného prádla potřebujete, nepřidává se ani aviváž (ani ocet, který jsem dřív místo aviváže používala). Těmi kuličkami jsou minerální a turmalínové pelety, které aktivují molekuly vody, ionizují vodu a mění její PH, díky čemuž odstraní běžnou špínu z prádla. Vajíčko by nemělo obsahovat žádné škodlivé chemikálie. Kuličky, které s vajíčkem dostanete, by měly vydržet zhruba na 210 vyprání, což je asi rok praní (samozřejmě záleží, jak moc perete a kolik je vás v domácnosti). Vajíčko koupíte pouze jednou, poté doplňujete už jen kuličky. Náplň do vajíčka se vyrábí v několika vůních, nebo i zcela bez vůně. My jsme zvolili vůni jarních květů, není to nic silného, prádlo na dálku nijak nevoní, jen když si přivoníte přímo k němu.



No a teď už k tomu, co vás zajímá asi nejvíc - jak vajíčko pere? Byla jsem překvapená, že pere lépe než mýdlové ořechy, které jsem v minulosti zkoušela, a dost mě zklamaly. Vypere ale opravdu jen bežně znečištěné prádlo. Pokud jsou na prádle nějaké skvrny (od krve, oleje, jídla apod.), je potřeba použít ještě něco lokálně přímo na skvrnu. Prádlo je měkké, jako kdyby byla použita aviváž nebo ocet (dokonce možná i měkčí), voní spíš méně, ale nám to vyhovuje. Ještě mám pro vás shrnutí výhod a nevýhod.

Výhody

  • ušetříte peníze
  • snížíte produkci obalů (od pracích prášků, aviváží, gelů apod.)
  • ušetříte čas (vajíčko jen hodíte do pračky, nic se nemusí dávkovat, nepřidává se aviváž apod.)
  • jednodušší údržba pračky (není potřeba čistit šuplík na prací prostředek)
  • vajíčko je šetrnější k přírodě
  • vajíčko je šetrnější k pokožce (vhodné pro alergiky, atopiky, děti)
  • vajíčko je šetrnější k oblečení (např. sportovní oblečení nebo spodní prádlo)
  • funguje při nízkých i vysokých teplotách (lze prát od 15 do 60 stupňů)
  • neničí oblečení ani jeho barvy

Nevýhody

  • nevypere 100% nečistot
  • nemá silnou vůni (pro někoho naopak výhoda)
  • vajíčko je z plastu, kuličky jsou taky balené v plastu (tedy není 100% zero waste)
  • nevím přesně, z čeho kuličky jsou
Vysvětlím poslední bod. V různých eko diskuzích a ve facebookových skupinách jsem viděla názory, že vajíčko není ve skutečnoti eko, že jsou v něm stejně škodlivé látky, jako v pracích prášcích a že je to vše jen marketingový tah. Protože nejsem žádný chemik a nevím, co přesně složky v popisu produkt znamenají, nedokážu to sama posoudit. Přijde mi, že Ecoegg je pořád ještě docela novinka, mnoho lidí s ním (aspoň v ČR) nepere a není to tolik prozkoumané. Pokud tomu někdo z vás rozumí víc a ví, z čeho kuličky jsou a jestli jsou pravdu eko, budu ráda za názor v komentářích.


18. dubna 2018

Co je Za málem? II

Možná si vzpomínáte, že jsem článek se stejným názvem psala k ročnímu výročí mého blogu. Dnes jsem zvolila stejný název, článek bude trochu pokračováním. Dnešní povídání je určeno pro ty z vás, kteří se pouštíte nebo jste se nedávno pustili do minimalismu. Díky článku si můžete představit, co vás po zminimalizování vašeho harampádí může čekat.

Možná někdo z vás, stejně jako já na začátku, propadl té euforii, která se objeví skoro pokaždé, když objevíme něco nového, co nás nedchne. V určité fázi je to až trošku srandovní posedlost hledáním, co bychom ještě mohli vyhodit, čeho se ještě zbavit a co by se dalo poslat dál. Ten pocit svobody je přece tak příjemný! To jsou přesně ty chvíle, kdy má člověk chuť to předávat dál. Kdo si tímhle prošel (nejenom s minimalismem), možná taky ví, že tahle fáze taky jednou přejde.

Až euforie pomalu opadne, může se v extrémním případě stát, že se ocitnete v poloprázdném bytě s promazaným Facebookem a poloprázdnou skříní. To samozřejmě přeháním, ale co teď? Zbavil/a jsem se nepořádku, tak co dál?

Priority

U mě to bylo tak, že jsem díky prostoru a času, který jsem získala, začala dost přemýšlet nad tím, jak žiju svůj život (jo, až takhle hluboké to bylo:)). Začala jsem přemýšlet o tom, proč si pořád stěžuju na věci, které mě štvou místo toho, abych je změnila, proč se scházím s lidmi, kteří mě vlastně nijak neobohacují a jejichž přítomnost mi někdy až vadí, proč dělám věci, které dělat nechci, proč si kupuju nesmysly, které pak nepoužiju atd. Dá se říct, že tím začala celkem dlouhá cesta (a rozhodně pořád nejsem na konci), na které jsem si začala přehodnocovat svoje priority. A postupně se začalo spoustu věcí měnit k lepšímu, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se do minimalismu vůbec pustila. Je podle mě důležité vnímat minimalismus jako proces  a ne jako něco, co je hotovo potom, co si z bytu vyhážu nepořádek.

Neusnout na vavřínech

Buďte připraveni taky na to, že nepořádek se dřív nebo později začne nepozorovaně vkrádat zpět do vašeho domova (zvlášť pokud nebydlíte sami). Ať si Marie Kondo říká co chce, není to tak jednoduché, že jednou uklidíte a bude to napořád. Je prostě potřeba být ve střehu a nenechat si to znovu přerůst přes hlavu. Ideální je vědomě přemýšlet nad každou věcí, kterou si hodláte přinést domů. To je někdy unavující a myslím, že málokdo to 100% zvládne. Ale myslím, že kdo je pravý minimalista, většinu času ho to spíš baví. Minimalismus není něco, čeho dosáhnete ze dne na den. Naopak je to něco, co se může v průběhu času dost měnit.

Nebýt na sebe přísný

A právě proto, že nikdo nezvládne být ve všem 100% dokonalý, je potřeba nebýt na sebe přísný. Když se mi stane, že začnu kolem sebe zase pozorovat přibývající nepořádek, nejsem na sebe naštvaná (teď už ne, ale byla jsem), beru to jako signál, že je potřeba se zase trochu zastavit a popřemýšlet nad tím, co se děje jinak, jak to, že si do života zase pouštím něco, co tam nechci. A neznamená to, že jsem selhala. Navíc myslím, že málokdo je minimalista ve všem. Řekla bych, že každý má nějakou "slabou stránku". U mě to jsou třeba pokojové kytky. Minimalismus není žádná soutěž. A pokud vám někdo řekne, že nejste minimalista, protože máte osm triček a ne jenom tři, je to hloupost. Je to hlavně o vnitřním pocitu. Pro každého je to "málo" něco jiného. V tuhle chvíli, kdy už mě přešla původní euforická fáze, je pro mě minimalismus o hledání rovnováhy.

Využít minimalismus na maximum

To nejzásadnější (apoň pro mě), co po zminimalizování harampádí a závazků přijde, jsou výhody. Myslím, že každý, kdo se pustil do zbavování se nepotřebných věcí a přehodnocení toho, čemu věnuje sůj volný čas, na sobě pocítil aspoň jednu z mnoha výhod, které jsem popsala v jednom ze svých prvních článků. V článku se dočtete o tom, jak díky minimalismu můžete mít více času, uklidíte rychleji, ušetříte, budete soustředější apod. A koho by tohle nebavilo? :)

7. března 2018

Moje pravidla (ne)nakupování

Před nějakou dobou jsem se na Facebooku zamýšlela nad tím, jestli by pro mě mělo smysl zkusit si nějaký dlouhodobější zákaz nakupování. Takový zákaz by se samozřejmě netýkal potravin, nutné drogerie a dalších věcí běžné denní potřeby, bez kterých se neobejdu (nebo si aspoň ráda myslím, že se bez nich neobejdu:)). Jeho cílem by bylo zkusit si striktně zakázat nakupování veškerých blbin, které nepotřebuju, včetně oblečení, knih apod. Impluzem k tomu mi byla Cait Flander (Blonde on a Budget), o které jsem tady už jednou psala. Momentálně totiž čtu její knihu Year of less, ve které popisuje svůj rok bez nákupů. Brala to opravdu zodpovědně, důkazem je třeba to, že když se jí roztrhaly jediné kalhoty, nejdřív je zkoušela zašít (přestože nikdy nešila), a až pak si koupila nové.

Pod mým zamyšlením na Facebooku vznikla diskuze, díky které jsem si uvědomila, že vlastně takový zákaz nepotřebuju. Vždyť já už jsem přece svoje nakupovací vášně dávno zkrotila a snažím se vyhýbat impulzivním nákupům. Navíc jsou věci, které jsem přestala kupovat úplně. Rozhodla jsem se proto, že větší smysl mi dává sepsat si pravidla, která při (ne)nakupování dodržuju. Takže zákaz sice nebude, ale nebuďte zklamaní, na konci článku vás čeká jiné překvapení, takže čtěte do konce :). A teď už hurá na pravidla.

Nenakupuju nic, co nepotřebuju 

Přiznejme si to, často si umíme pro sebe obhájit, že nějakou věc opravdu nutně potřebujeme.Takže kdybych chtěla, tohle pravidlo se dá snadno obejít. Ženská umí být dost kreativní, když si chce obhájit, proč nutně potřebuje třetí skoro stejné boty. Je fakt, že boty teda rozhodně nejsou můj problém, ale nějaké slabé místo by se u mě určitě našlo. Takže mám-li pocit, že něco potřebuju nebo chci, přejdu k druhému pravilu.

Počkám minimálně měsíc, jestli i pak to budu chtít/potřebovat

Nenechte se zmást, já jsem vždycky byla (a ve spoustě oblastí stále jsem) děsně netrpělivý člověk. Jakmile jsem něco chtěla, muselo jsem to mít hned. Takže tohle pravidlo pro mě není žádná brnkačka. Na druhou stranu si ho ale někdy užívám. Díky němu jsem si totiž uvědomila, jak pomíjivé moje touhy po hmotných věcech jsou, a jak málo je těch věcí, které doopravdy chci i po třiceti dnech. Někdy stačí jen dva dny, aby mi došlo, že ta věc je blbost a žádný benefit mi do života nepřinese.

Vyhýbám se trendům

Ať je to kosmetika, oblečení nebo bytové doplňky, snažím se vyhýbat nakupování trendových věcí. Ale vzhledem k té masáži ze sociálních sítí, to není vůbec jednoduché. Už dávno se vyhýbám kamenným obchodům klasických řetězců a je to už aspoň rok a půl, co jsem přestala na Facebooku sledovat svoje oblíbené obchody. Ale reklamám se na sociálních sítích nevyhnu ani tak. Takže občas mám nutkání něco koupit, to víte že jo :). Největší výzva je v tomhle pro mě Instagram a Pinterest. Je tam plno fotek vystajlovaných bytů a různých serepetiček, o nichž mám někdy tendenci mylně se domnívat, že mě udělají šťastnější. Ale když ono to na těch fotkách vypadá tak hezky! Jenže za prvé já to stejně neumím nakombinovat tak hezky, jako je to na Pinterestu a za druhé, pozor přijde překvapivá pointa, ty věci mě šťastnější neudělají. Nehledě na to, že trend pomine, za rok nebo za dva přijde zase něco jiného, a zase mě to bude nutit chtít něco dalšího. Ani nápad!

Nekupuju nic do zásoby

Tady je to jednoduché. Ať je to kosmetika nebo cokoliv do domácnosti, vždy kupuju až ve chvíli, kdy daný produkt dopotřebujeme, nemám doma žádné zásoby.

Nekupuju nic, co bych nekoupila, kdyby to nebylo ve slevě

Určitě jste si aspoň jednou v životě řekli něco jako "Za ty prachy, no nekup to". Je to takové obhajování nákupu tím, že to byl přece strašně výhodný kup, protože jindy ta věc stojí třikrát víc. Ale koupila bych si tu věc, kdyby nebyla ve slevě? Většinou by odpověď byla ne. Když si takhle odpovím, nákup si zakážu. Dokonce je fajn si položit otázku, jestli bych si danou věc koupila, i kdyby byla třikrát dražší. Díky tomu zjistím, jak moc danou věc chci/potřebuju.

Bude se mi to líbit i za rok?

Touhle otázkou obvykle vyřadím z nákupního seznamu něco, co by pro mě bylo jen chvilkovou radostí nebo něco, co je jen krátkodobý trend. Jak už jsem psala kdysi, zkuste si projít pár svých nákupů za minulý rok (třeba v mailu, pokud jste nakupovali online) a zamyslete se, kde je daná věc dneska. Používáte ji? Dělá vám stále radost? Když jsem si před dvěma lety prošla historii svých nákupů na Ebay, zjistila jsem, že 90% těch věcí jsem buď nekomu dala, rozbily se, nebo se někde válely nepoužívané (ještě před tím, než jsem provedla čistku domácnosti). Stejně tak si ještě před uskutečněním nového nákupu představuju, jak se ohledně té věci budu cítit řeba za rok.

Hodí se to ke mně a k tomu v co věřím?

Upřednostňuju jednoduchost, přírodní barvy a materiály, věci, které jsou kvalitní a dlouho vydrží. Záleží mi na tom, aby firma, která věc vyrobila aspoň trochu myslela na životní prostředí a pracovní podmínky lidí, kteří produkty vyrábí. Mám ráda věci vyrobené v Česku nebo aspoň v Evropě. Podmínek se najde možná ještě pár, a samozřejmě málokdy nějaký výrobek splňuje všechny. Jde mi o to, aby daná věc byla aspoň přiměřeně v souladu s tím, čemu věřím, že má smysl. Takže pochopitelně laciné plastové blbosti z asijských eshopů tímhle pravidlem obvykle neprojdou.

Dělám si průzkum

Když už se rozhodnu něco nového koupit, pokaždé (pokud s daným produktem nemám předchozí zkušenost) si dělám průzkum trhu, zjišťuju, jaké jsou možnosti, čtu si recenze a dávám si na čas. Protože minimalismus znamená upřednostnit kvalitu nad kvantitou, chci, aby mi věci vydžely dlouho. Jedná-li se o oblečení, snažím se hledat varianty pomalé módy. Jedná-li se o kosmetiku, hledám varianty, které jsou eko, přírodní a ideálně i netestované na zvířatech. To se často pojí s vyšší cenou, ale jakmile kupuju jen to skutečně nutné, najednou není takový problém dát za oční krém víc, než bych dala v době mých shopaholických návyků. Důkladný průzkum a promyšlný nákup mi pomůže v tom, aby mi koupené věci vydržely dýl a já nemusela za chvíli zase nakupovat.

Hledám alternativy

Díky minimalismu jsem si uvědomila, že věc, kterou já potřebuju a sháním, může nědo jiný mít a nemusí ji používat. Využívat téhle skutečnosti je minimalistické i ekologické. Už na blogu psala aspoň dvakrát o pravidelných bazárcích, které pořádáme s kamarádkami. Jde o holčičí večer, kdy si vyměníme oblečení, které nechceme. Co se neudá, putuje do nadačního obchodu. Stejně to ale může být i s elektronikou nebo věcmi do domácnosti. Potřebuju-li něco, snažím se to sehnat přeś kamarády. Případně existuje komunita lidí (najdete ji jako LETS), kde je možné věci nabízet i získávat. Nedávno jsem se do komunity LETS přidala v Brně, jakmile se tam trochu rozkoukám, napíšu o ní článek. Ale využít se dá i Facebook, kde je spousta bazárkových skupin. Nedávno jsem objevila třeba Zero waste kolotoč. No a pak jsou tady samozřejmě klasické sekáče. Navíc věci si můžete i půjčovat. Proč kupovat něco, co využijete dvakrát do roka?

Další alternativou (a zároveň výzvou) je pokusit se být kreativní a využít to, co už mám doma. Už jsem s vámi kdysi sdílela moje nadšení z vyrábění květináčů ze všeho možného, abych je nemusela kupovat. V tomhle tématu nechci zabíhat do detailu, protože chystám samostatný článek.

Výzva na rok 2018

A je tady slibované překvapení. Trošku mě mrzelo, že se nakonec do zákazu nakupování pouštět nebudu. Ani ne tak kvůli mně, ale kvůli vám. Vím, že podobné výzvy máte rádi a že byste si možná rádi přečetli, co mi takový zákaz dal. Rozhodla jsem se proto, vymyslet si pro sebe jinou výzvu, která by pro vás mohla být zajímavá. Vlastně to nemusí být výzva jen pro mě, ale bude fajn, když se přidáte i vy. O co teda půjde?

  • Po celý rok 2018 si budu zapisovat, co jsem si pořídila (kromě potravin a běžné drogerie, kterou pravidelně kupuju). Je už sice březen, ale od ledna jsem toho mnoho nekoupila, takže jsem si těch pár věcí dopsala zpětně. 
  • Ke každé věci si napíšu svoje dojmy bezprostředně po zakoupení (včetně toho, proč danou věc vůbec kupuju a jak čekám, že mi bude užitečná). 
  • Na konci roku 2018 napíšu, jak se ohledně daného nákupu cítím po roce. Zda mi koupený produkt slouží skutečně tak, jak jsem si původně plánovala a jestli z něj mám pořád stejnou radost. 
  • Samozřejmě vám to vše sepíšu do článku!
Sama jsem na to ohromně zvědavá, myslím, že to může taky mnohé ukázat, co říkáte? Jdete do toho někdo se mnou?

P.S. K článku bych ještě ráda dodala, že samozřejmě nejsem Bůh a netvrdím, že se mi všechna pravidla vždy daří 100% dodržovat. Nemyslete si, že jsem si za poslední dva roky nekoupila nic, co bych později vyhodnotila jako zbytečný nákup. Nerada bych, aby to tahle působilo. Tahle pravidla jsou pomocníci, nemá to být něco, co má působit jako důvod k pozdějšímu nadávání sama sobě :).

12. února 2018

Veškerá pečující kosmetika, kterou vlastním

Není to tak dávno, co jsem napsala článek o mé zero waste pečující komestice. Z článku mohlo vyznít, že používám pouze zero waste pečující kosmetiku, ale jak vidíte dle fotky, není to tak. Stále se u mě najde dost plastových lahviček. Nicméně co se množství týče, jsem celkem spokojená, myslím, že tuhle sbírku lze považovat za minimalistickou (rozhodně ve srovnání s tím, co byste u mě našli před dvěma lety). V tomto článku bych ráda shrnula, co vše v péči o tělo používám.

Péče o vlasy



Vlasy si myju tuhým šampónem. Tenhle konkrétní je z Lush, popravdě už nevím, který konkrétně typ - zkusila jsem dva nebo tři, a krom vůně jsem nezaregistrovala velký rozdíl. Ráda bych zkusila i slovenskou značku Ponio. Kondicionér mám od značky Urtekram, a je to moje láska. Nemám potřebu zkoušet žádný jiný. Na značce Urtekram se mi líbí, že mají HCS certifikát (netestují na zvířatech), složení je přírodní jak jenom to jde, suroviny jsou BIO a cenově je tato značka, proti jiným přírodním šamponům, dostupná. Urtekram je navíc jediný přírodní šampon/kondicionér, po kterém nemám na vlasech mastný film. V minulosti jsem zkusila pár tuhých kondicionérů, ale žádný mi nevyhovoval. Zkoušela jsem taky kondicionér vůbec nepoužívat, ale to pro moje vlasy nebylo dobré, měla jsem je vysušené. 

Co se týče laků na vlasy, tužidla, olejíčku, ochranných prostředků proti teplu a všeho dalšího, co si můžete na vlasy představit, nic z toho nepoužívám. Zjistila jsem, že to zkrátka nepotřebuju. Kdysi jsem si pravidelně kupovala různé olejíčky, ale nevšimla jsem si, že by to s mými vlasy něco dělalo. Navíc se dají nahradit olivovým olejem z kuchyně.

Péče o obličej



Péče o můj obličej obsahuje nejvíc produktů a taky je nejvíc komplikovaná. Co se týče čištění pleti a krému na obličej, ve snaze o přechod na zero waste jsem toho vyzkoušela opravdu spoustu. Mám smíšenou pleť - na tvářích mám pleť normální, v T-zóně se mi pleť mastí a mívám akné. Nejlépe mi vždy fungoval čisticí gel od Biodermy, ale chtěla jsem něco přírodního a ideálně bez obalu. Ať jsem hledala, jak jsem hledala, vždy jsem se nakonec k Biodermě musela vrátit. Zkoušela jsem několik tuhých produktů určených pro smíšenou pleť, ale vždy to dopadlo zhoršením akné. Místo krému jsem chtěla přejít na arganový olej, kolem kterého byl v posledním roce dost velký "hajp", ale výsledek opět katastrofa. U většiny mých experimentů se mi akné ještě víc zhoršilo a objevila se suchá místa na pleti, která jsem nikdy dřív neměla. Navíc takové nakupování jednoho produktu za druhým ve snaze najít ten ideální (přírodní, bez obalu, ideálně netestovaný na zvířatech) ve výsledku není vůbec minimalistické. Takže momentálně zůstávám u Biodermy a Alverde krému, a po nějakou dobu nehodlám dál experimentovat. Je ale pravda, že čím dál tím víc vidím, že stav mojí pleti je spojen se stravou a životosprávou, takže to je něco, na čem teď taky pracuju. Ale nebudu vám lhát, je to boj, jsem milovník jídla!

Oční krém mám od 100% pure a jsem moc spokojená - psala jsem o něm samostatný článek. K odličování používám bambucké máslo nebo olivový olej s vodou - alespoň tyto varianty lze považovat za zero waste. Masku na obličej obvykle nekupuju. Tuhle Mask of magnaminty jsem dostala od Matěje k Vánocům, je moc fajn. Přiznám se, že co se pravidelného používání masek týče, jsem docela lajdák. Až mi tato dojde, mám v plánu si jednou za čas doma nějakou vyrobit z domácích surovin. Pokud máte tip na výrobu masky pro smíšenou pleť, sem s ním :).

V minulém článku jsem psala i o doma vyrobeném toniku, ale to používám spíš v létě, momentálně ho nemám vyrobené.


Pak mám taky tohle máslo od Manny (v úvodní fotce článu je už bez etikety), které používám převážně jako balzám na rty, ale měla jsem ho i na cestách po Thajsku, kde mi hravě zastoupilo i krém na ruce a obličej. Popravdě, asi si ho znovu nekoupím, protože v něm nevidím moc rozdíl oproti čistému bambuckému máslu (až na vůni, ale to se dá vyladit esenciálním olejem). Takže do budoucna si plánuju ponechat kalíšek a naplnit ho čistým bambuckým máslem.

Péče o ruce



Krém na ruce mám opět od značky Urtekram, je hodně hydratační a jsem s ním naprosto spokojená. Nepoužívám ho zas tak často (většinou hlavně v zimě), takže hádám, že mi vydrží opravdu dlouho. Na fotce můžete vidět taky vitamínový olej na nehty, který jsem dostala od kamarádky. Vyrobila ho sama podle návodu z webu Kosmetika hrou. Olejíček je skvělý, mrzí mě, že už mám jen půlku. Pozoruju, že mám nehty pevnější a rychleji rostou. Ale možná je to i tím, že už více než rok téměř vůbec nepoužívám laky na nehty.

Péče o tělo



Je to už dávno, co jsem se vrátila ke starému dobrému tuhému mýdlu. Kdysi jsem byla milovníkem sprchových gelů od Balea, které měly x krásných vůní a hlavně obalů a ta cena, kdo by odolal, že? Měla jsem jich několik i do zásoby. Ale odnaučila jsem se to a těší mě, kolik plastu ušetřím za každou lahvičku sprchového gelu. Nemám jedno oblíbené tuhé mýdlo, které bych kupovala pořád dokola. Obvykle jdu do nějaké zdravé výživy nebo teď do nově otevřené prodejny Biooo a popadnu tam, co se mi zrovna líbí nebo je za rozumnou cenu. Vždy ale dbám na to, aby bylo mýdlo baleno pouze v papíru. 

Na fotce vidíte taky mycí olej pro intimní hygienu. Tento konkrétní od Saloos mám poprvé. V minulosti jsem používala takové ty konvenční třeba od Nivey, nebo Chilly. Potom jsem si, na základě různých diskuzí, řekla, že nebudu používat nic speciálního. Chvíli to bylo ok, ale po čase jsem začala mít problémy, takže jsem hledala jinou alternativu a zalíbily se mi oleje. Původně mě zaujal olej od Nobilis Tilia nebo od Hádka, ale ta cena byla o dost jinde. Takže jsem vzala na zkoušku tento, abych zjistila, jak mi olej vůbec vyhovuje. Je o dost příjemnější než klasické intimní mýdlo. Teď jsem ale začala hledat vnitřní příčinu těch potíží a chtěla bych to celé řešit trochu víc komplexně. Opět pozoruju souvislost se stravou.


Deodorant si vyrábím doma a nemůžu si ho vynachválit. Ve snaze najít vyhovující přírodní deodorant jsem si kupovala pořád nějaké nové, protože mi nic nefungovalo. Už jsem začala být zoufalá a smiřovala se, že se budu muset vrátit ke "konvenčnímu", ale nakonec jsem našla tenhle recept. Deodorant se osvědčil i ve velkých vedrech. Pár z vás mi psalo, že pro někoho je nutná i detoxikace podpaždí, aby přírodní deodorant dobře fungoval. Sama s tím nemám zkušenost, ale dají se najít různá videa na Youtube.

Nepoužívám žádná tělová másla ani mléka, nikdy jsem se pravidelně nemazala. Když mám jednou za čas suchou kůži, použiju bambucké máslo.

A co zero waste?


Možná si říkáte, že často píšu o zero waste, a přitom 7 z mých 13 pečujících produktů je v plastovém obalu. Je to tak, rozhodně naše domácnost ani můj životní styl není zcela zero waste. Ráda bych na tohle téma napsala samostatný článek, proto nebudu zabíhat moc do detailu.

Mám ale pocit, že samotným minimalismem přispívám k šetření životního prostředí. Mých současných 7 plastových lahviček se ani v nejmenším nedá srovnávat s těmi horami plastu, které moje pečující kosmetika čítala kdysi. Minimalista jsem i v tom, jaké množství produktu používám. Snažím se vším co nejvíc šetřit, takže třeba kondicionér mi vydrží i déle než půl roku. Krém na ruce spotřebuju odhadem tak za dva roky. Snažím se vybírat značky kosmetiky i podle toho, jak se firma jako celek staví k životnímu prostředí. Značka 100% pure se snaží o udržitelný provoz. V Lush vás odmění, pokud jim přinesete kontejnery od produktů zpět, navíc velkou část sortimentu mají zcela bez obalu. To se taky počítá, co myslíte?

9. února 2018

Tady a teď – 2. část

Dnes si dáme pokračování mého prvního článku o prožívání přítomnosti. Možná jste si při čtení první části říkali, že je sice fajn si takhle přečíst, proč bychom měli být víc tady a teď, ale jak to prakticky každý den dělat? Nebudu lhát, často to pro mě není jednoduché. Buď se mi do mysli vkrádají myšlenky na to, co ještě musím/chci udělat, na co jsem zapomněla, nebo si přehrávám nějakou událost z minulých dní a přemýšlím nad ní. Vůbec nejhorší to bývá při práci. Málokdy se mi daří se 100% věnovat jen jedné činnosti, často přeskakuju z jednoho úkolu na druhý, nechám se lehce rozptýlit, no však to asi znáte. Za ten rok a půl ale musím říct, že se zlepšuju. Jsou techniky, které mi v tom pomáhají.

Dech

Určitě už vám někdy nekdo poradil (třeba když jste se nad něčím vztekali) "Zhluboka se nadechni a vydechni". Zdá se to jako nějaká fráze, kterou lidi bezmyšlenkovitě používají, ale funguje to. Kdykoliv se mi zdá, že se nesoustředím nebo jsem zahlcená myšlenkama, pomůže mi, když se zaměřím na svůj dech. Super je, že se to dá udělat prakticky kdekoliv - v čekárně u doktora, v tramvaji, doma, v práci. Nejčastěji se na dech zaměřuju buď doma, když cíleně relaxuju, nebo právě v práci. Někdo si možná řekne, že nemá v práci takový luxus, aby se mohl zabývat svým dechem, ale já jsem vysledovala, že když věnuju 5 minut zklidnění a zaměření na dech, moje práce je mnohem produktivnější. Takže i když se může zdát, že takový rituál je zdržování, ve výsledku přináší víc pracovních výsledků.

Kolem dýchání je celá věda. Kdo někdy cvičil jógu, ví, že i tam se učí, jak správně dýchat. Protože dýcháme naprosto automaticky, většina z nás se moc nezabývá tím, jestli dýchá do hrudníku nebo do břicha. Popravdě, myslím, že k okamžitému zklidnění není potřeba, abyste hned dýchali jako jogín. Mně prostě stačí se zastavit, ideálně jít někam do klidné místnosti, zavřít oči a soustředit se na každý nádech a výdech. V práci je pro mě hlavně důležité odejít od počítače. Většinou když se po tomhle rituálu vrátím, můžu se mnohem lépe soustředit. Netýká se to ale jen práce, zklidnění pomocí dechu využívám v obdobích, kdy se cítím zahlceně nebo jsem prostě roztěkaná.

Zapsat si myšlenky

V některých obdobích, kdy toho mám v práci nebo i v osobním životě fakt hodně, se myšlenky jen tak zastavit nedají a rituál s dechem mi moc nejde. Snažím se soustředit na dech, ale pořád jsem nervózní a napadá mě, co ještě musím udělat. V tu chvíli mi pomáhá napsat si to, co mě zneklidňuje, na papír a jakoby si to tam "odložit".

Přijmout myšlenku

Když jsme se v Thajsku učili meditovat s mnichem (ne že bych to teď uměla, byla to spíš ochutnávka), pořád nám opakoval, že je přirozené, že nás budou napadat různé myšlenky. Asi neexistuje člověk, který by s meditací začínal a neměl by s vkrádajícími se myšlenkami problém. Není důvod si za to nadávat nebo si myslet, že to děláme špatně a nikdy se to správně nenaučíme. Mnich nás učil, že je potřeba myšlenku přijmout a nechat ji jít. To znamená nijak ji nehodnotit, nepolemizovat o ní, nerozvíjet ji. Někdy se mi stává, že nemůžu usnout, protože si v hlavě přehrávám něco z minulosti nebo se strachuju ohledně budoucnosti. V tu chvíli se snažím myšlenku přijmout, ale nijak dál ji nerozvíjet. Jasně, lehce se to řekne, ale hůř udělá. Chce to trénink, ale jde to. Důležité je si uvědomit, že se to děje, všimnout si těch myšlenek a vědomě je "nechat jít". Mně pomáhá si ten proces pro sebe komentovat: "Teď přišla myšlenka ohledně xy, všimla jsem si jí a nechávám ji jít". Jej, to zní ezotericky :). Věřím, že to dává aspoň trochu smysl.


Vědomý trénink

Kdykoliv během dne, kdy se přistihnu, že jsem myšlenkama jinde, nevěnuju se plně tomu, co v danou chvíli dělám, nebo si dokonce neužívám krásnou chvíli volna třeba někde na výletě (to se mi kdysi stávalo hodně), zastavím se a v duchu se na to upozorním. Pak můžu využít některou z ostatních zmiňovaných technik a do přítomné chvíle se vrátit. Možná si říkáte, že to je docela přísný režim a koho by bavilo se takhle pořád "hlídat". Myslím, že hodně záleží na tom, proč to vlastně děláme a proč se o bytí tady a teď snažíme. Kdo se o prožívání přítomnosti zajímá, pravděpodobně to dělá proto, že v tom pro sebe vnímá nějaké benefity. Takže tenhle trénink můžeme vnímat jako něco, co děláme pro sebe, aby nám bylo líp. Stejně jako fyzicky cvičíme, abychom posílili tělo, tohle děláme pro svoji mysl.

Jedna činnost v danou chvíli

Už v úvodu jsem na sebe prozradila, že s touhle dovedností dost bojuju. Někdy jsem roztěkaná a hlavou mi furt něco běží.  Před nějakou dobou se mi stávalo docela často, že jsem pracovala na nějakém úkolu, najednou jsem si vzpomněla na něco jiného, co jsem měla udělat, s rozdělaným úkolem jsem švihla a začala pracovat na tom zapomenutém. No uznejte, že to je dost chaos. Učím se dělat vždy jen jednu věc. Ověřila jsem si, že tímhle postupem toho udělám víc za kratší dobu a jsem navíc v celém procesu víc přítomná.

Pro prožívání přítomného okamžiku je, podle mě, klíčové zbavit se multitaskingu. Nedá se být tady a teď, pokud neustále přeskakuju z jednoho úkolu na druhý.

Pomalé tempo

Moji zkušenost vám můžu nejlíp zprostředkovat na příkladu s jídlem. Miluju jídlo, Matěj výborně vaří, a já hrozně rychle jím. Tahle kombinace někdy způsobuje, že jídlo tak rychle sním, že si ho ani pořádně nevychutnám. Zažili jste někdy ten pocit, když dojíte svoji výbornou zmrzlinu a závidíte druhému, že ji ještě má :)? Ať se věnujeme jakékoliv činnosti, nemůžeme si ji vychutnat a plně prožít, děláme-li ji příliš rychle. Moc se mi líbí technika "pomalé ráno", kdy se člověk vědomě věnuje tomu, co každé ráno dělá naprosto automaticky - opláchnutí obličeje, čištění zubů, a vychutnává si svou snídani a kávu nebo čaj. Už v mých letních radostech jsem psala, že zbožňuju naše rána s Matějem, kdy si spolu dáme kávu a společně se chystáme na nový den. Ale ráda takhle trávím ráno jen sama se sebou, když třeba Matěj odchází dřív. 

V duchu si říkat, co zrovna dělám

Bude to možná znít komicky. Kdyby někdo slyšel moje myšlenky ve chvíli, kdy tuhle techniku používám, asi by si myslel, že jsem blázen. Někde jsem četla, že si má člověk v duchu říkat a popisovat, co zrovna dělá. Takže když třeba myju nádobí nebo uklízím, komentuju si pro sebe, co se zrovna děje. Jo, vážně mi hlavou běží třeba "teď odnáším špinavý hrnek do kuchyně, pokládám ho do dřezu, pouštím vodu, beru do ruky houbičku" apod. A ono to vážně funguje. Možná jste čekali, že mezi moje tipy uvedu i meditaci. Jenže já pravidelně nemedituju, nějak si z toho neumím udělat návyk. Takže jako meditaci beru tento bod. Jo, takhle vznešeně já říkám žehlení, umývání nádobí nebo vyšívání - můj způsob meditace :).

A jaké jsou vaše tipy na zklidnění myšlenek a prožívání přítomného okamžiku? Dejte vědět v komentářích, budu se těšit :).

20. ledna 2018

Jak na pomalou módu

Minimalismus jde podle mě ruku v ruce s udržitelným způsobem života, což se odráží taky v tom, jakým způsobem nakupuju oblečení. Samozřejmě první a nejdůležitější zásada pro mě je, nakupovat jen to, co opravdu potřebuju a vyhýbat se impulzivním nákupům. V praxi to znamená, že nakupuju, případně vyměňuju (dočtete se dále) oblečení zhruba jednou za půl roku, někdy méně. Když už ale opravdu potřebuju něco nového do svého šatníku, je pro mě důležité přemýšlet taky nad tím, odkud se ten kousek vzal, kdo ho ušil a za jakých podmínek. Prostě nechci podporovat firmy, pro které šijí dělníci na druhém konci světa za nedůstojnou mzdu v nebezpečných podmínkách. Navíc se mi většina kousků za 99,90 Kč brzy rozpadla. Když někde vidím něco podezřele levného (ani to nemusí být oblečení, týká se to třeba i dekorací do bytu), říkám si, že to nebude jen tak. Pravděpodobně za tím stojí vykořisťování někde daleko, kde to nevidíme. V tomto článku se nebudu podrobně věnovat tomu, co je pomalá a rychlá móda. Říkám si, že kdo na článek se zájmem klikl, asi to už ví. Kdybyste přece jen tápali, může pomoct tento článek nebo sledujte organizaci Na zemi. Takže jaké jsou možnosti, pokud chcete zvolit cestu pomalé módy?

Sekáče

V sekáči můžete s čistým svědomím nakupovat oblečení od klasických řetězců jako je H&M, Zara apod., protože daný kousek už jednou někdo koupil, takže tyhle firmy nepodpoříte. Navíc přispějete k tomu, že se oblečení, které je ještě v pořádku a  nositelné, využije dál a neskončí někde na skládce. Na výrobu kousku ze sekáče nebyly využívány žádné nové zdroje, takže je to i nejudržitelnější způsob nakupování oblečení. Výhodou je, že v sekáčích můžete najít opravdické poklady, ať už jde o styl z dob minulých, který v dnešních obchodech jen tak neseženete, nebo třeba o kašmírový svetr za 15 Kč. Nevýhodou je, že prostě musíte hledat a hledat, a mnohdy můžete odejít s prázdnou, zvlášť pokud sháníte hodně specifickou věc. Chápu, že kdo se v tomhle moc nevyžívá, asi tímhle nechce ztrácet čas. Pro tento případ je vhodný můj druhý tip.

Bazárky s kamarádkami

Skoro každá ženská (a vsadím se, že i chlap) má doma čas od času něco, co nenosí, tak proč to nedat dohromady ve skupině a nevyměnit? Tohle děláme s holkama pravidelně. Každá posbírá doma oblečení, které už nenosí a přinese ho na večírek. Potom postupně prezentujeme daný kus oblečení a ostatní se hádají, kdo si ho zkusí první :). Kousky vyměňujeme nezávisle na jejich původní ceně nebo na tom, kdo toho kolik přinesl a kolik si toho odnáší. Navíc, můžu vám říct, že je to neskutečná radost, když vidíte, že svetr, který se vám doma válel nevyužitý, udělal radost vaší kamarádce a hlavně pak vidíte, že ho fakt nosí a sluší jí :). 

Pokud kolem sebe nemáte podobné nadšenkyně, nevadí. Třeba se vám podaří najít nějakou oficiálně organizovanou akci, kde to funguje podobně. A když ne, můžete ji zkusit zorganizovat sami. K čemu máme ty internety, že jo? V Brně je to například pravidelně pořádaná Hadrárna. Tam už to většinou nefunguje na principu výměny, ale normálně za oblečení platíte. Nicméně dá se vyjednávat a vidíte, kdo oblečení nosil. Já jsem tam jednu dobu měla oblíbenou prodejkyni, která má podobný vkus jako já, a věděla jsem, že u ní vždy něco najdu.

Nemůžu nezmínit Vinted (bývalý Votoč vohoz), ačkoliv by mohl patřit spíš do bodu výše. Je to ale trochu jiný sekáč, řekněme že i sociální síť. Můžete tam oblečení prodávat, kupovat, měnit, nebo i dávat zadarmo. Najdete si své oblíbené prodejce, se kterými máte třeba podobný vkus, a hlavně si tam můžete najít přesně to, co hledáte, aniž byste se museli prohrabovat hromádkami hader, jak to v některých kamenných sekáčích bývá. 

Česká výroba a Fair trade

Když nechcete tričko vyrobené v Bangladéši, není lepší řešení, než si sehnat takové, které bylo ušité v Česku. Jasně, je to malinko složitější, nenajdete ho v každém obchodě a i cena bude vyšší. Věřím ale tomu, že kdo má chuť se o slow fashion zajímat, tohle ho nezastaví. Navíc se to krásně doplňuje s minimalismem, protože když si nebudete moct oblečení impulzivně koupit v kdejakém řetězci, donutí vás to hledat, věnovat výběru čas. To způsobí, že si koupi třeba ještě rozmyslíte (pokud danou věc zas tak nepotřebujete), no a pokud ne, budete mít s největší pravděpodobností mnohem kvalitnější kus než třeba z H&M. Samozřejmě se i tak může stát, že se vám tričko začne párat. Podle mojí zkušenosti je ale mnohem jednodušší zboží případně reklamovat u malých lokálních firem než ve velkých řetězcích. Tyhle firmy většinou bývají o dost vstřícnější a mají větší zájem o zákazníka.

A že vůbec nevíte, kde hledat? Je fakt, že se v tom člověk na začátku může trochu ztratit. Já jsem na tohle téma našla podnětnou diskuzi na Vinted, kde uživatelky doporučují, kde nakupují etickou módu. Taky je fajn prohledat Fler, kde je spousta šikovných a tvořivých lidí. V Brně doporučuju třeba Reparádu nebo Naše věci. Zapomenout nesmím ani na Vasky ze Zlína, od kterých mám zimní boty, a je to po dlouhé době, co mi drží už druhou sezónu a věřím, že ještě pár sezón držet budou. Doporučuju taky chodit na různé Dyzajn markety, kde čeští tvůrci prodávají své výrobky. No zkrátka když člověk hledá, najde.

Nemusíte vždycky sázet jen na českou výrobu. Můžete se řídit taky označením Fair trade (férový obchod). Seznam dalších značek, které se zabývají férovou módou najdete zde.

Šití

Asi jste si všimli, že šít si vlastní oblečení, se opět vrací do módy. Já sama jsem šít začala před třemi lety, když jsem se přihlásila do kurzu. Věřte mi, že jsem si myslela, že na ruční práce budu levá, a nevěřila jsem, že mě to bude bavit (jsem dost netrpělivý člověk). Nakonec mě šití nadchlo a trpělivost si díky šití trénuju. Začala jsem dokonce i vyšívat. Už jsem si ušila několik sukní, mikinu, dvoje šaty, trička, a teď zrovna pracuju na takovém svetrokabátku  kapucí. Když to zvládnu já, tak i vy, fakt! Nebudu vám lhát, to moje šití není dokonalé, často nešiju úplně rovně, ale říkám si, že je aspoň v detailu vidět, že jsem to šila sama :). Ale dobře, chápu, že ne každému se do toho vůbec chce pouštět, takže doporučuju třeba oslovit někoho v okolí, o kom víte, že šije. Třeba se mu bude hodit nějaký přivýdělek.

Zlatá střední cesta

Ráda bych zdůraznila, že není potřeba nic hnát do extrému. Co si budeme nalhávat, nakupovat slow fashion je prostě obtížnější (co se týče dostupnosti i ceny). Pokud se vám daří vše nakupovat mimo klasické řetězce, jste skvělí a můžete se pochválit. Ale pochvalte se i když se vám to daří jen trochu. Nebuďme na sebe přísní. Podle mě je úspěch už jen to, že nad něčím takovým přemýšlíme a snažíme se hledat alternativy. Když si jednou za čas něco koupím v klasickém řetězci, nejsem na sebe naštvaná. Někdy prostě danou věc potřebuju rychle, nemám na slow fashion alternativu peníze nebo se mi ji nedaří sehnat. Říkám si, že když budeme v nakupování oblečení minimalisty a budeme opravdu kupovat jen to, co je potřeba, už to samo o sobě udělá velký rozdíl!

Ráda bych se víc naučila nakupovat v sekáčích, ale ne vždy mám trpělivost tam hledat. V posledních letech mě nejvíc zásobují bazárky s kamarádkami a moje šití :). A jaké jsou vaše tipy na pomalou módu? Využíváte některou z možností, o které jsem psala?

15. ledna 2018

Tady a teď – 1. část

V mých článcích a příspěvcích na Facebooku jsem mluvila o bytí v přítomnosti už tolikrát, že by si tohle téma zasloužilo samostatný článek. Nebo dva! Bytí tady a teď je něco, co se učím zhruba poslední rok a půl, a rozhodně se nedá říct, že bych byla mistr a mohla někoho učit, jak na to. V článku se chci spíš zamyslet nad tím, proč je to pro mě důležité a v čem mi soustředění na přítomný okamžik pomáhá.

Zas nějaký trend?

Někdo si možná  řekne, že je to zase nějaký výstřelek nebo trend, který pomine. Je fakt, že v určitých kruzích se o prožívání přítomnosti v poslední době mluví víc, a může to být otravné. Je ale taky pravda, že to není žádná novinka. Vzpomínám na kurz meditace, který jsme s kamarády absolvovali na naší dovolené v Thajsku. Kurzem nás provázel buddhistický mnich, který během celého dne upozorňoval na to, jak je zbytečné se v myšlenkách zabývat minulostí nebo budoucností. Dokonce i v psychoterapii se s bytím tady a teď pracuje, a není to žádný nový koncept. The minimalists o tomhle tématu mluví v některých svých podcastech a celkově si všímám na zahraničních Youtube kanálech, že to lidi zajímá. Myslím, že je to i tím, že jsme často zahlcení vším možným - informacemi, sociálními sítěmi, prací, reklamami. Někteří z nás mají zkrátka potřebu vracet se sami k sobě.

Proč přítomnost?

Třeba se ptáte, proč byste se měli zaměřovat na přítomnost, když je nutné myslet a plánovat dopředu. Jasně, v něčem je dobré mít jasno předem, je fajn vědět, kam směřujeme a proč něco děláme. Raději jen krátce pro ujasnění - nemám na myslí žití z minuty na minutu bez jakékoliv vize do budoucna (i když možná i to má na čas své kouzlo:)). Jde mi o to, že když už něco dělám, snažím se v danou chvíli být co nejvíc přítomná hlavou. Protože minulost už nezměníme a budoucnost nikdo nezná.

Spokojenost 

Když se soustředím na přítomnou chvíli, hlavou mi neběží nějaké strachy z budoucnosti nebo pochybnosti ohledně něčeho, co se odehrálo v minulosti. Od přírody jsem věčně nespokojený tvor a mám sklon vidět výrazněji vždy to negativní. Ale od doby, kdy se snažím být víc v přítomnosti pozoruju, že se to lepší. Najednou si uvědomuju, že mám opravdu spokojený život (klepu na dřevo!). Většinou, když mě přepadnou nějaké chmury, je to proto, že se v mysli zabývám budoucností nebo minulostí. Přitom když se nad tím zamyslíme, jak často se nám plní naše nejhorší obavy?

Hlubší zážitek

Často se mi stávalo, že mi Matěj připomínal nějaký náš společný zážitek, ale já jsem si ho nepamatovala. Vždycky jsem si myslela, že je to mou špatnou pamětí. Teď mi ale dochází, že je to tím, že jsem vždycky měla problém být v daném okamžiku plně přítomná, a proto mi část z něho unikla. Poslední zhruba rok si uvědomuju, že si dokážu užívat věci, které jsem dřív ignorovala nebo mi nepřišly zajímavé - světlo dopadající do našeho bytu těsně před západem slunce, popíjení horkého čaje zatímco venku je zima a prší, křupající sníh pod nohama apod. (další podobné kýčovité malé radosti si můžete přečíst tady).

Všímání si detailů

Vlastně nevím, jestli je to v něčem zajímavé, ale změnu pozoruju taky v tom, že si mnohem víc všímám věcí a lidí kolem mě. Vzpomínám na jednu moji kamarádku. Jdeme po ulici a ona mi říká: "Všimla sis té holky? Byla hezky oblečená." A já jsem nikdy nevěděla. Šla jsem s pohledem do země, ponořená do myšlenek, vůbec jsem si nevšímala, co se kolem mě děje. Další častá situace byla, že mi někdo  říkal, že mě potkal, mával na mě, a já nic. Taky jsem si po pěti letech v Brně všimla jedné úchvatné budovy, jak je krásně zdobená kytkami. Chodila jsem kolem té budovy každý den.

Vděčnost

Mnohem víc se uvědomuju, že mám kolem sebe spoustu lidí a věcí, za které jsem vděčná. Cože věcí? No jo, nějaké věci kolem sebe mám :). A vážím si jich mnohem víc než dřív. Vím, zní to divně a sama si přijdu trapně, když píšu takové klišé. Ale víc si teď vážím toho, že mám každou noc kam složit hlavu, že si vlastně žiju v blahobytu (ono je na tom něco pravdy, že minimalismus nás zajímá hlavně proto, že žijeme ve společnosti nadbytku). Koho si ale vážím nejvíc, je Matěj. Uvědomuju si, že fakt není samozřejmost, že mám vedle sebe člověka, se kterým se navzájem přijímáme se vším všudy. Už končím s tou patetickou částí, představu máte :D.

Pořádek v hlavě

To je jasné. Když se člověk snaží v danou chvíli soustředit jen na přítomný okamžik, nemá v hlavě spoustu nepořádku, který se tam jinak běžně vkrádá a všechno ztěžuje.


Teď si možná říkáte, že to je všechno moc hezké, ale jak toho docílit, když myšlenky skáčou jak splašené. Nebudu lhát, není to ani trochu lehké, a sama to rozhodně nezvládám tak, jak bych chtěla. V příštím článku se můžete těšit na pár tipů, které mi pomáhají.


© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.