22. ledna 2017

Novoroční předsevzetí


Začátek roku je doba novoročních předsevzetí. Blíží se konec ledna, takže už možná pár lidí od předsevzetí upustilo, někdo to zkouší zase znova, jiný se bije do hlavy za to, že si předsevzetí vůbec dával a nějaká hrstka se drží a jede dál (těm gratuluju a závidím). To jsem nezačala zrovna optimisticky. Hned vysvětlím proč.

Nikdy jsem si nedávala novoroční předsevzetí a nikdy jsem neměla ráda takové to bilancování na konci roku a zamýšlení se nad tím, co by se mělo od ledna změnit. Říkala jsem si, že pokud chce člověk něco změnit, nemá to dělat od ledna, ale rovnou, prostě teď hned. Zárověň jsem asi vždy věděla, že žádná předsevzetí nedodržím, a tak jsem se bála zklamání.

Ale na začátku roku 2016 jsem z nějakého nepochopitelného důvodu udělala výjimku a dala jsem si těch předsevzetí hned několik. Raději ani nechci počítat, kolik jich bylo, protože jsem to fakt přehnala. a dneska se směju tomu, jak jsem mohla být tak bláhová. Samozřejmě jsem skoro žádná z těch předsevzetí nesplnila. Byla jsem dokonce tak odhodlaná, že jsem si je napsala na kus papíru, dala do rámečku a pověsila na zeď. Chvíli to fungovalo, ale jakmile začala moje vůle polevovat a já jsem předsevzetí neplnila, začal mě ten rámeček štvát a stal se každodenní připomínkou mojí neschopnosti něco změnit (je s podivem, že tam vůbec vydržel až do konce roku - asi jsem si pořád namlouvala, že to dokážu).

Když se na ta předsevzetí podívám a porovnám si, co se mi dařilo a co ne, zjišťuju zajímavou věc. Ta předsevzetí, která vzala za své už po pár týdnech jsou takovými řekněme "nápravami" toho, co se na sobě snažím dlouhodobě změnit a nedaří se mi to - chci víc číst, jíst zdravěji, více si vařit doma, pravidelně cvičit, používat mezizubní kartáčky každý den, chci méně prokrastinovat a bla bla. Pár předsevzetí se mi ale přece jen dařilo dodržovat. Byla to ta, která se týkala mého seberozvoje nebo  cesty k lepšímu já - více prožívat tady a teď, míň pomlouvat, více se na lidi usmívat a méně se rozčilovat. To považuju za velké vítězství. Přesto těch nesplněných bylo víc.

Minimalistická předsevzetí?

Snažím se přijít na to, čím to je, že některá předsevzetí se aspoň trochu vydařila a jiná ne. Napadá mě několik věcí. První je ta, že jsem si jich jednoduše dala hrozně moc. Už víckrát jsem někde četla, že aby člověk z něčeho udělal zvyk, musí to nejprve dodržovat po dobu 21 dní. A těch mých předsevzetí bylo tolik, že jsem je prostě nedokázala všechna najednou dodržovat tak dlouho bez uklouznutí, takže jsem postupně jedno po druhém opouštěla. V počtu předevzetí jsem tedy nebyla minimalistou ani náhodou.

Musí být předsevzetí něco nepříjemného?

Taky si myslím, že jsem ta předsevzetí, která jsem nesplnila, vnímala už od začátku jako nějaké povinnosti, které jsem si vlastně hned znechutila. Respektive tím, že jsem se o ně snažila v minulosti už několikrát a nikdy se mi nevydařily, přistupovala jsem k nim už od začátku skepticky a tak trochu s nechutí. Stal se z nich pro mě úkol. Něco jako seminárka do školy, které jsem se vyhýbala do poslední chvíle.

Naopak to, co mi bylo příjemné - usmívat se, méně mluvit o tom negativním a víc o tom pozitivním (nepomlouvat), být méně online, poznávat víc Brno apod., to šlo postupem času čím dál lépe, protože jsem to neměla v hlavě zafixované jako nějakou nepříjemnou povinnost.

Všechno nebo nic?

To je jedna z mých vlastností, které na sobě nesnáším, protože mi dost komplikuje moje pokusy o změny. Když se mi něco daří, jsem spokojená, když ale jednou vynechám (ať se to týká cvičení, vaření doma nebo používání mezizubních kartáčků), mám hned pocit, že jsem zase na začátku a že jsem to nezvládla. Přitom by stačilo druhý den zase navázat a nedělat z toho vědu. To je něco, co se učím, zatím mi to moc nejde, ale snažím se dál. Jak jednou napsala moje kamarádka Adel, musím být na sebe hodná.

A proto letos žádná předsevzetí do rámečku nepíšu. Mám jen několik přání.
  • Chci se podívat do Thajska
  • Chci být na sebe hodnější
  • Budu ještě více říkat ne věcem, které nechci
  • Chci trávit ještě méně času online a více sama se sebou

Související články

2 komentáře:

  1. Anet moc hezký článek! Myslím, že pokud si člověk dává předsevzetí jako další "musy" a "mělbychy" bude výsledkem pravděpodobně jen unavenější lidská bytost s pocitem viny. Moc se mi líbí jak jsi popsala, že ta předsevzetí, která jsi od začátku vzala za své a byla ti příjemná, šla nějak sama a přirozeně. Držím pěsti v laskavosti k sobě samotné :-)

    OdpovědětSmazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.