Tohle nebude ani tolik článek, jako spíš fotogalerie. Chtěla jsem někam dát na jedno místo fotky vánoční výzdoby, kterou jsem u nás doma loni nebo letos v adventu vyrobila. Mým přáním je, aby fotky sloužily jako inspirace, nikoliv jako zdroj stresu nebo porovnávání se. Takže pokud vás vyrábění nebaví anebo celkově výzdobu moc neřešíte, nenechte se rozhodit. :)

Pomeranče na větvi na okně

Vánoční "stromeček"

Závěs s pomerančem, badyánem a skořicí

Pomeranč s korálkem a větvičkou

Hvězda z papírových tašek

Věnec z vyšívacího kruhu

Adventní kalendář

Ušít 24 stejných pytlíčků je po chvíli trošku nuda, ale s podcastem v uších to jde lépe. Hlavní ale je, že pak máte vystaráno na x let dopředu a pytlíčky už pak stačí jen naplnit.

Stáhla jsem si také adventní kalendář od zmiňované Zuzany Vršanské (24 krásných ilustrací) a za každý rozbalený pytlíček a snědenou dobrotu připnu kolíčkem jednu z nich. Stáhnout můžete tady.

Rozhodli jsme se Vilimu udělat hrací koutek. Prozatím jsou v jeho koutku jen tyhle tři obrázky, které jsme pořídili z e-shopu Poster store, odkud mě oslovili s nabídkou spolupráce. Nabídka obrázků pro děti je tam obrovská, měla jsem problém si vybrat. Mají ale samozřejmě sortiment i pro dospělé, tam je toho ještě víc. :) Moc děkuju Poster store za krásné plakáty i rámy.

Pro vás, mé sledující, nabídli slevu na plakáty 45%,  která platí ode dneška, 8.11. do 14.11. pokud zadáte kód AN45H (neplatí na Kolekce umělců).

Dětský pokoj Vili zatím mít nebude, přestože místnost na to máme. Zatím spí stále s námi (ve své postýlce přiražené k mojí) a myslím, že ještě nějakou dobu tomu tak bude. Odjakživa je kontaktní dítě, má rád naši blízkost i ve spánku, a i my si to užíváme. Dokud nám to tak bude vyhovovat, měnit to nebudeme.

Můžeme si díky tomu užívat výhod multifunkčního pokoje, který je prozatím částečně pracovnou a částečně pokojem pro hosty. A protože je dost velký, stane se z něj částečně i hernička. Vili nemá mnoho hraček, doposud je všechny má v Kallax skříňce, kterou máme v obýváku pod televizí. Uvolnili jsme ji pro něj, a naše knihy dali dočasně do komory (od mala je totiž vytahoval a ničil, vysvětlit se to zatím moc nedalo). Dlouho nám to tak vyhovovalo, Vili chce pořád trávit čas společně s námi, když jsme v obýváku, rozhodně se neděje, že by si hrál sám a už vůbec ne v jiné místnosti. Myslím, že pro dvouleté dítě je to normální, takže se mi dětský pokoj zatím zdá zbytečný. Nakonec by si podle mě stejně během dne všechny hračky donesl zase do obýváku.

Přesto jsme se rozhodli, že bychom pomalu chtěli začít vytvářet oddělený prostor pro jeho hraní. Místnost, kde bude mít herničku, je hned vedle obýváku a vedou do ní velké dvoukřídlé dveře. Když se otevřou dokořán, vznikne v podstatě jako jedna velká místnost, takže se toho tolik nemění, spíš to bude opticky víc oddělené a my snad už nebudeme v obýváku tolik zakopávat o hračky.

Dále do koutku plánuju ještě vlaječky ze zbytků látek, které už mám skoro ušité. Vili bude mít brzy narozeniny. Od babičky dostane knihovničku a od nás hrací koberec se silnicí. No a to hlavní, komoda na ukládání hraček? To bude Trofast z Ikea, kterou se už týdny snažím sehnat z druhé ruky, ale zatím se mi to nedaří. Ještě chvíli budu zkoušet, ale asi to nakonec dopadne tak, že koupíme novou. Nenašla jsem totiž nic jiného, co by se mi pro ukládání hraček tolik líbilo.

Tak se těšte na druhý díl, kde už vám snad ukážu koutek celý, se vším všudy. :) 

Jak to mají vaše děti? Od kdy měly samostatný pokoj a od kdy ho opravdu využívají?

P.S. Ještě si Matěj vybrat tuhle abstrakci k sobě do pracovny.

Před rokem, v roce 2020, to bylo poprvé, kdy jsem na Instagramu realizovala projekt Minimalistické Vánoce. Sdílela jsem několik příspěvků na různá témata týkající se Vánoc. U každého tématu jsem popisovala, jak to doma děláme my, aby naše Vánoce byly minimalističtější, a v komentářích jsme se všichni vzájemně inspirovali. Projekt měl mezi sledujícími na Instagramu úspěch, dostávala jsem zprávy o tom, že jim mé sdílení pomohlo k minimalističtějším Vánocům. To je něco, co mi dává velký smysl a ráda bych tuhle myšlenku šířila mezi co nejvíc lidí.

Proto jsem se letos rozhodla všechny informace shrnout do jednoho průvodce, kterého si teď můžete zdarma stáhnout! Do průvodce jsem zahrnula i všechny cenné tipy, které jsem získala od mých sledujících a přidala jsem i některá témata navíc.

Stáhnout průvodce

Tady je malá ukázka toho, co v průvodci najdete...

Ještě než jsem sama měla dítě, vnímala jsem, že se v posledních letech v určitých kruzích maminek šíří hejt vůči plastovým hračkám. 

U některých rodičů (zejména maminek), pro které je (podobně jako pro mě) hodně důležitá udržitelnost, etické nákupy, minimalismus a další podobná témata, jsem viděla, že nechtějí mít doma byť jen jedinou plastovou hračku a jsou velice striktní ohledně dostávání hraček od blízkých. Ano mami, opravdu je někdo striktnější než já, a o hodně! :D

Na jednu stranu tomu rozumím. Často jsou to věci z Číny, nebývají moc kvalitní a ani jejich estetická stránka není nic moc (spousta výrazných barev, hračky mnohdy vyluzují spoustu zvuků a melodií, blikají apod.) Osobně jsem si před lety myslela, že tyhle hračky doma mít nebudeme. Vždyť se to nedá srovnat s krásnými dřevěnými hračkami, nebo s hračkami ve vkusných přírodních barvách. Jenže když pak to dítě opravdu máte, zjistíte několik věcí.

Moje dítě nesdílí můj názor a vkus na hračky

Raději dostanu po hlavě plastem než dřevem

Plast není jen špatný

Hračky nemusíte jen kupovat 

V říjnu 2020 měla na našem festivalu Stačí málo jednu z přednášek Marcela z blogu Žijeme minimalismem o tom, že víc hraček znamená méně hry. Dala si práci s tím, že si našla spoustu výzkumů na tohle téma, a více méně všechny se shodovaly na tom, že přemíra hraček není pro děti vůbec dobrá.

Zaujala mě statistika, podle které průměrné americké dítě dostane za rok 40 hraček!

Co způsobuje přemíra hraček?

• Dítě si hraček méně váží.
• S větším počtem hraček si dítě dohromady hraje kratší dobu než s menším.
• Dítě tráví více času těkáním mezi hračkami, zkoumáním co daná hračka dělá, a méně času skutečným hraním.
• Nižší kreativita a fantazie.
• Pro dítě je těžší udržet pozornost.
• Nerozhodnost s čím si bude dítě hrát.
• Dítě hračky nezvládá samo uklízet.

Možná to všichni tak nějak tušíme, jak ale doopravdy zajistit, aby dítě mělo hraček tak akorát? 

Od chrastítka k chaosu

Než se pustím do konkrétních tipů, chci zdůraznit, že velkou roli hraje, jak staré máte dítě. Miminko první asi měsíc nepotřebuje žádnou hračku. Potom si celkem dlouhou dobu vystačí s pár základními věcmi, jako je třeba chrastítko nebo něco co šustí. Dítě se navíc ještě moc nehýbe, tak ty hračky ani neroztahá po bytě. No zkrátka na začátku je to celkem pohoda (i když určitě jsou i rodiny, kde má miminko chrastítek deset, protože babičky a návštěvy :)).

Postupem času si ale myslím, že to začíná být výzva i pro nás minimalisty. Najednou je dítě čím dál tím víc přes den bdělé, je třeba ho zabavit a rozvíjet, a tak můžeme mít tendenci zahltit ho hračkami.

No a když už pak máte dítě, které si i samo řekne, že chce nějakou novou hračku, kterou třeba vidělo u kamaráda, nebo je dokonce už i ovlivnitelné reklamou, je to zase další velká výzva. Tam my ještě nejsme ani zdaleka (syn má rok a čtvrt), ale i tak se mi už občas zdá, že je toho nějak moc. 

Jak omezit množství hraček

V následujících bodech shrnu, co se osvědčilo nám, ale věřím, že se to bude dál vyvíjet a měnit, tak později vyjde třeba nějaký update. zejména čekám velkou změnu v době, kdy synovi už nebude jedno, že jsem mu nějakou hračku vzala, ale začne si to určovat sám.

Pravidla pro pořizování nových hraček

Nastavení pravidel je základ. A to nejen pro nás jako rodiče, ale (hlavně) pro prarodiče a další blízké, kteří by potenciálně mohli naše dítě obdarovávat hračkami. 

Tady bych ráda odkázala na článek, kde jsem psala o tom, jak komunikovat s blízkými ohledně dárků. Není to sice přímo zaměřeno na děti, ale dá se to skvěle aplikovat i na ně. 

Příklady pravidel, které můžete zavést:

Pravidelné třídění hraček

Přestože budete dodržovat pravidla pro pořizování hraček, budete potřebovat hračky pravidelně třídit. Některé mohou být rozbité, nemusí už vaše dítě bavit, můžete si uvědomit, že daná hračka bude lepší až na pozdější věk, jiná hračka bude vaše dítě rozčilovat, nebo se ukáže jako nebezpečná, u další zjistíte, že je příliš náročné ji každý večer uklízet (stavebnice, Lego), no prostě důvodů je spousta.

Z mojí zkušenosti se až v praxi ukáže, jestli si dítě s danou hračkou hraje nebo ji jen roztahá po bytě anebo ji úplně ignoruje a zbytečně zabírá místo. Takže je úplně v pořádku změnit názor, přehodnotit situaci a hračku vyřadit.

Krabice "na později"

Pokud vyhodnotím, že na nějakou hračku je syn ještě malý, dávám ji do krabice v komoře. Ale limituju se velikostí té krabice, tzn. nebudu tam ládovat hračky donekonečna, abychom se nezavalili věcmi, které teď nepoužíváme.

Krabice pro rotaci hraček

Hračky, které syna aktuálně baví, redukuju tak, že vždy má k dispozici jen jejich část  a zbytek dávám do krabice, opět do komory. Jednou za čas hračky obměňuju a takhle pořád dokola rotují. Hračky se mu tak neokoukají a nenudí ho.

Je hračka vhodná pro dítě věkově? 

Jasně že nebudete dávat dvouleťákovi chrastítko anebo tříměsíčnímu miminu stavebnici. Ale ne vždy je to takhle jednoduché. :D

Takže jsem si řekla, že tohle už ne. Prostě je na tyhle hračky ještě malý, ač se může zdát, že ho baví. Nejdřív jsem schovala většinu částí a nechala mu jen asi třetinu. Ale popravdě, ono už je jedno, jestli těch kusů sbíráte milion, nebo čtvrt milionu, furt je to strašně otravné :D. Takže pro teď jsem se rozhodla tyhle hračky schovat a zkusit je vytáhnout až za nějaký čas. Z Lega jsem mu nechala jen 4 autíčka, protože s těmi si hraje. Možná čas od času mu ty hračky vytáhnu, pokud si s ním budu chtít sednout a ukázat mu, jak fungují, ale na každodenní běžnou hru, kdy ho nechávám, aťsi dělá co chce, to už ne.

Sledujte, s čím si dítě (ne)hraje

Mějte jasně stanovené, který úložný prostor je vyhrazen pro hračky, ať už je to jeden box, jedna polička anebo celá skříňka, mějte jen tolik hraček, kolik se do nich vejde. Pokud máte hraček víc a víc, není to signál k tomu, že byste měli rozšířit úložné prostory, ale naopak, měli byste redukovat množství hraček.

Půjčování hraček/SWAP

Pokud si hračky chcete nechávat pro další dítě anebo je odkládáte až na později, nemusí vám všechny zabírat místo v úložných prostorech. Můžete je dočasně půjčit kamarádkám, které mají dítě zrovna ve věku, kdy by si s danou hračkou vyhrálo.

Když ho hračka baví, nemusí ji hned mít taky

Není Montessori jako Montessori aneb kašlete na trendy

A na závěr jeden bonus, který by vydal spíš na samostatný článek, ale s tímhle tématem taky souvisí, tak snad ho ještě dočtete. :)

Montessori je teď totální buzzword. Když je hračka označena jako Montessori, hned je větší šance, že ji rodiče koupí, protože je to teď in. Ale ví vlastně vůbec všichni, co to znamená? Někdo si myslí, že je to prostě jakákoliv dřevěná hračka. V poslední době by se mohlo zdát, že je to dřevěná duhová hračka.

Já nejsem žádný odborník na Montessori, tak mě v tomhle neberte úplně za slovo, ale u některých hraček vnímám označení Montessori jen jako marketingový tah. Připadá mi to jako celkem podobný fenomén jako je třeba greenwashing.

Teď to napíšu hodně zjednodušeně a hodně letem světem. Montessori přístup k dětem vychází z Montessori pedagogiky, která je založená na pozorování dětí a toho, co v daném věku zrovna potřebují, o co se zajímají a co je dobré u nich v té dané chvíli rozvíjet. Snaží se vést děti k samostatnosti. Montessori hračka má dítě bavit, ale zároveň jej rozvíjet a podpořit v něm zvídavost, pomoci uspokojit jeho potřebu být v nějaké činnosti úspěšné.

Co je ale hodně důležité, Montessori pracuje s takzvaným senzitivním obdobím, což je časový úsek, kdy dítě vykazuje zvýšený zájem o nějakou konkrétní činnost, kterou chce trénovat a opakovat. V tomto období jde dítěti učení dané činnosti lépe než učení něčeho jiného. Proto je důležité nabízet dítěti vhodné aktivity, případně pomůcky/hračky. 

Naopak pokud bude rodič dítěti nabízet aktivitu nebo hračku v nevhodnou dobu, kdy na to třeba ještě není zralé a danou činnost nedokáže, může ho tím spíš frustrovat, dítě zažívá neúspěch.

Já vnímám podstatu Montessori spíš jako celkový přístup k výchově a péči o dítě. Umožnit mu podílet se na chodu domácnosti, mít pro dítě připravené prostředí, které pro něj není frustrující, umožnit mu zkoušet dělat věci samo apod.

Spoustu Montessori aktivit můžete pro dítě vytvořit z toho, co už máte doma a není potřeba k tomu kupovat speciální hračky. Dokonce bych řekla, že některé hračky, které jsou označovány jako Montessori jsou až příliš překombinované a vyvolávají spíš zmatek. Doporučuju ke sledování profil Kate Trávničkové na Instagramu, kde dává denně inspirace z jejich Montessori života s dětmi. Uvidíte, že to opravdu není o hračkách.

Tato hračka je podle mě dost překombinovaná. Nedovedu si ani představit, jak staré dítě by všechny ty aktivity mělo zvládnout. Navíc, představte si zase ten úklid. :D Foto je z Googlu, jedno z prvních, když zadáte "Montessori toy".

K přemýšlení nad tímhle tématem mě přivedla na Instagramu i Respektující máma. Ptala se proč například dávat dítěti na hraní dětskou kuchyňku, kde má dřez s kohoutkem, ze kterého neteče voda? Dítě vidí, že v naší dospělácké kuchyni voda teče. Nezmate ho to? Tady mi dává větší smysl mít učící věž a prostě vzít dítě s sebou do kuchyně.

Abych to shrnula, ne každá hračka s označením Montessori musí být dobrá pro vaše dítě. Nekupujte hračky podle toho, co je trendy, ale podle toho, co zajímá vaše dítě, ať už se to dá označit za Montessori nebo ne.

———

A co vy? Jak to máte s hračkami? Přerůstají vám přes hlavu anebo pravidelně třídíte a máte je pod kontrolou?

Už třetím rokem se držím tradice a vydávám článek se seznamem všech věcí, které jsem v uplynulém roce pořídila. Pomáhá mi to mít přehled o tom, jestli jsou mé nákupy uvážené, promyšlené a smysluplné.

Minulé dva roky (tady a tady) jsem byla se svým počínáním celkem spokojená. Letos to bohužel říct nemůžu. Už jsem o tom psala na Instagramu, bylo toho hodně, víc, než by mi bylo milé a než jsem byla doposud zvyklá. Už v létě jsem cítila, že mi v tom není dobře. Nicméně nejednalo se o neuvážené nákupy, ale o věci, které jsem promýšlela a považovala je za nutné (obnova šatníku, nákup nábytku do nového bytu a taky sem tam něco spojeného s dítětem).

Většinu věcí pro Viléma tady nezmiňuju (vyšel na tohle téma článek, co jsme dokoupili k výbavičce).

Protože možná někdo z vás ani nedojde až do konce, napíšu to rovnou sem na začátek. Pro příští rok si dávám závazek, že chci nakupovat mnohem mnohem méně a dostat se tak zase na svůj (ne)nakupovací standard.

Leden

1.  S láskou o dětském spánku

Tuhle knihu zná asi každý rodič, který někdy řešil spánek svého miminka. Lenka Medvecová Tinková má i skvělý podpůrný účet na Instagramu Prosím spinkej.

Knihu jsem přečetla někdy v průběhu šestinedělí a natolik mě uklidnila a ujistila ohledně spousty věcí, že jsem litovala, že jsem ji nečetla už v těhotenství. Ke knize se dodnes pravidelně vracím, protože zdaleka není jen o spánku. Je to prostě laskavý průvodce pro všechny rodiče, ať už jste kontaktní nebo ne, ať vaše dítě spí v postýlce nebo s vámi v posteli, Každý si v ní najde to, co potřebuje.

Tento nákup zpětně hodnotím jako potřebný a maximálně využitý (půjčila jsem i několika kamarádkám). Kniha si získala stálé místo v mé knihovně, což se povede málokteré.

2.  Kojicí šaty Brundibára

Tyto šaty mi vlastně koupila mamka "za porod". Brundibára se specializuje na kojicí šaty v krásných barvách a vzorech. Ty moje jsou z hořčicové teplákoviny s lesními zvířátky. Miluju je já i Vilém. Vždycky si je na sebe beru, když jdeme k doktorovi a jeho od malička uklidňuje se dívat na černobílá zvířátka na látce.

Slow fashion kus oblečení, který mi sloužil celý rok a ještě sloužit bude (i když nebudu kojit).

Březen

3.  Koncept kontinua

Knihu Koncept kontinua jsem pořídila v online antikvariátu. Kniha mi ale nesedla stylem psaní (přestože obsahově by byla s mým přístupem asi na stejné vlně), nudila mě a já jsem ji nakonec nepřelouskala a prodala ji na Trhu knih.

Zpětně vyhodnocuju jako zbytečný nákup, ale alespoň byl z druhé ruky a kniha je už zase v oběhu. :)

4.  Mobil

Rozhodně jsem ho nepotřebovala nutně. Starý celkem fungoval, i když sem tam mě už zradil. Dlouho jsem zvažovala koupit mobil z druhé ruky, ale nakonec jsem to zavrhla s tím, že elektronika se tolik ničí, že by to nemuselo mít smysl a mohla bych brzy skončit zase tam kde jsem byla.

Minulý mobil jsem měla asi čtyři roky a věřím, že tento alespoň další čtyři roky vydrží.

O udržitelnosti tady nemůže být řeč.

Duben

5.  Rtěnka Any

Tady mě popadlo nějaké období touhy po nové dekorativní kosmetice. Asi jak na mě padala tíha toho všeho (uplakané miminko a omezení plynoucí z covidu), měla jsem potřebu udělat si radost. Rozhodla jsem se alespoň podpořit mladou Youtuberku a tvůrkyni vlastní kosmetiky Not so funny Any.

Co vám budu povídat, rtěnku jsem na sobě měla párkrát, s rouškou to nejde moc dohromady.

Rozhodně zbytečný nákup, ale zatím se jí nezbavuju, věřím, že až bude období roušek za náma, dám jí šanci.

6.  EOS balzám na rty

Toto je velmi podobný případ jako rtěnka výše. Navíc mi tento balzám ani trochu nevyhovuje, takže jsem ho hned darovala dál.

7.  Tenisky Lidl

K svátku jsem od Matěje dostala kožené tenisky z Lidl shopu. Objednala jsem jedny černé a jedny růžové a nemohla si vybrat, které si nechám, tak jsem si nechala oboje (tento rok jsem udělala pár neminimalistických rozhodnutí). Po čase jsem ale zjistila, že růžové, které byly o číslo menší, mě odírají. Takže jsem je dala mojí mamce. Černé ale nosím, mimo zimu, skoro pořád.

Slow fashion to rozhodně není, ale někdy jsem už celkem zoufalá z hledání slow fashion alternativ, které by fakt vydržely dlouho. Někdy to jde trochu proti sobě. Protože sice si koupíte něco lokálního v duchu slow fashion, ale pokud to nemá velkou výdrž a za dva roky kupujete zase, ztrácí to smysl minimalismu i zero waste. Dlouho jsem pokukovala po teniskách Bohempia, ale zkušenost několika mých známých, kdy se boty hned rozpadly, mě odradila.

Květen

8.  Tričko Reparáda

Za poukázku, kterou jsem dostala od milého k Vánocům jsem pořídila bambusové tričko z Reparády, Na mém seznamu už bylo dlouho.

Nosím ho často, vyhovuje mi.

9.  Šaty Reparáda

Bambusové osudové (tak se oficiálně jmenují)  šaty z Reparády jsem chtěla už snad od doby, co Reparádu znám, to je ještě z dob, kdy půjčovali oblečení a já jsem byla na výšce :). Mají krásný nadčasový střih, dají se díky bambusu nosit v létě i v zimě.

Myslím, že věci z Reparády u mě v šatníku vydrží opravdu dlouho, je to prostě moje srdcová značka.

10.  Punčocháče Muhehe

Slow fashion punčocháče jsem doposud neměla. Mně se popravdě punčocháče zdají jako natolik spotřební zboží, že mi bylo líto za ně dávat víc peněz.  Jenže kalhoty nenosím, a tak jsou legíny nebo punčochy moje každodenní uniforma.

Bohužel ale nemůžu říct, že by měly tyhle konkrétní punčocháče o moc větší výdrž než ty z řetězce. Takže do dalších už investovat nebudu, přestože jsou krásné a příjemné.

Červenec

11.  Kojicí šaty / 12.  Tričko Jako máma

Kojicí oblečení značky Jako máma je rafinované v tom, že se dá různě kombinovat. Základ jsou šaty nebo tílko s hlubokým výstřihem a přes to se dává krátké tričko, jakoby crop top. Takže i pokud máte doma nějaký crop top z jakéhokoliv jiného obchodu, bude to s šaty nebo tričkem od Jako máma kompatibilní a můžete pohodlně a diskrétně kojit.

Nosila jsem a stále nosím hojně. :)

13.  Sukně Jako máma

Černá sukně s krajkou, která se hodí jak na běžně nošení, tak třeba i do divadla. Taková mi v šatníku dlouho chyběla a nemohla jsem jí odolat. Ne že bych ji vyloženě potřebovala, ale chtěla jsem jeden takový kousek, se kterým budu moct kombinovat různé topy a nosit ji tak na různé příležitosti.

14.  Kožená kabelka Eggo

Přesně takovouhle kabelku jsem si přála už asi deset let! Nikdy jsem nenašla takovou, která by se mi líbila a zároveň byla ušitá v ČR a kvalitně, aby mi vydržela snad až do smrti (což fakt věřím, že tahle vydržet může). Objevila jsem tuhle skvělou, krásnou nejlepší od lokální značky Eggo a dostala jsem ji k narozeninám od mého muže. <3

Já kabelky moc nenosím, spíš batoh. Ale tahle je maličká, ale zároveň velká akorát na mobil, peněženku, klíče a plátěnou tašku. Je praktická ke kočárku i k nosítku. Doposud jsem nosila jednu o podobné velikosti, kterou mám už asi pět let ze sekáče (ta už našla novou majitelku díky SWAPu) a čekala jsem na tu pravou srdcovou, která ji nahradí. Tak tady je. 

Srpen

15.  Termo taštička

V horkých letních dnech, kdy jsme s Vilémem jeli občas na koupaliště anebo jsme byli celý den venku, jsem potřebovala udržet v chladu jogurt nebo jinou svačinu. Pořídila jsem proto malý termo box/taštičku. Vybrala jsem nějakou no name z náhodného e-shopu, který mi zrovna Google našel, abych měla tašku co nejdřív u sebe. V dané chvíli jsem neměla možnost čekat, až se něčeho podobného bude někdo zbavovat na SWAPu.

Ukázala se jako dobrý pomocník i při delším cestování, kdy chci mít jistotu, že se mi v autě nic nezkazí.

O udržitelném nákupu tady taky nemůže být řeč. Plánuju ji ale využít na maximum a případně pak ještě poslat dál, kdybychom ji už nevyužili.

16.  Mama batoh

Psala jsem o tom už na Instagramu, dlouho jsem se koupi klasického mamabatohu (batoh s milionem kapes a různých vychytávek) vyhýbala. Jenže jsem každý den střídala i několikrát kočár a nosítko. Na kočáru jsem měla přebalovací tašku, k nosítku jsem si brala batoh, takže jsem musela pořád přeskládávat věci tam a zpět. Usoudila jsem, že tenhle mama batoh bude nejpraktičtější, abych nemusela věci přesouvat a jen jednoduše přehodit batoh ze zad na kočárek (má k tomu speciální háčky, které můj běžný batoh nemá).

Bohužel je to nákup z asijského e-shopu, což se u mě stalo po opravdu hodně dlouhé době. Na českých či evropských e-shopech jsem našla pouze přeprodej z Asie.

17 / 18. Dvě trička Reparáda

Na Instagramu jsem nabízela k prodeji Babyvak (textilní kolébku), kterou jsme pořídili pro Viléma, ale bohužel v ní nechtěl být. O koupi neměl zájem nikdo, ale ozvala se mi majitelka obchodu Reparáda, že by měla zájem o SWAP. Takže jsem si vybrala dvě nová trička (protože to první se mi opravdu moc osvědčilo).

19.  Skříň Pax

Na konci června jsme se stěhovali do většího bytu. Nebylo to ani tak proto, že by nám chyběl prostor nebo že bychom chtěli dětský pokoj (ten budeme zařizovat až tak ve Vilémových dvou letech). Stalo se to vlastně docela náhodou. Náš minulý byt změnil majitelku, a ta nám plánovala celkem dost zvednout nájem. Ale protože jsme měli štěstí v neštěstí, sehnali jsme větší byt, který byl ve výsledku levnější než kolik by si nová majitelka brala za ten menší :D. No to jsem celkem odbočila…

V minulém bytě jsme měli téměř veškeré vybavení naše, kromě šatní skříně a jídelního stolu a židlí. To jsme tedy museli dokoupit.

Po dlouhém hledání jsme se nakonec rozhodli pro systém Pax z IKEA, který umožňuje sestavit si skříň přesně dle vašich představ, a to včetně poliček, šuplíků, háčků a jejich umístění.

Snažili jsme se opravdu přemýšlet nad tím, co ve skříni budeme mít a jak ji budeme využívat, aby vznikla skříň na míru a neměla nic nadbytečného a nic jí nechybělo. S výsledkem jsme spokojeni. Skříň je tak akorát, ani malá, ani velká. A dokonce jsme si ji navrhli hlubokou jen 35 cm, což je báječné v tom, že máte o všem přehled, nic se vám neztratí v útrobách skříně a navíc vás to nutí nemít věcí hodně.

20.  Jídelní stůl a židle

Opět jsme pořídili z IKEA, jako ostatně skoro celé vybavení našeho bytu. Ve výsledku vždy dojdeme k tomu, že IKEA má vše nejhezčí a i ceny jsou příznivé. Navíc často je jejich nábytek i dost chytře vymyšlen.

Jako mladší jsem snila o tom, že až budeme mít jednou vlastní bydlení (což se stejně asi nikdy nestane :D), chtěla bych si ho vybavit jedinečnými kusy nábytku vyrobenými na míru anebo osobitým nábytkem třeba z druhé ruky.

Jenže obojí má svá úskalí. Nábytek na míru není vůbec levná záležitost a v danou chvíli si to nemůžeme/nechceme dovolit. A nábytek z druhé ruky není snadné sehnat tak, aby odpovídal našemu vkusu a byl zároveň v dobrém stavu. To by vyžadovalo víc hledání, čekání a trpělivosti, a to jsme v danou chvíli neměli. Jednalo se o nábytek, který jsme prostě potřebovali co nejdřív.

21.  Botník

Jednoduchý, bílý, opět z IKEA. Bot máme oba opravdu málo. Aktuálně nošené máme v botníku před dveřmi bytu a ty neaktuální jsou v botníku, takže nikde v bytě se nám neválí boty, a to mi moc vyhovuje.

22.  Rozkládací postel

Protože obě rodiny máme daleko, každá jejich návštěva u nás je spojena i s přespáním. V předešlém bytě to bylo v obýváku na gauči, teď mají luxus vlastního pokoje. :) Tam jsme pořídili postel s úložným prostorem (využíváme pro extra povlečení a peřiny), která se dá rozložit na dvojpostel. Do budoucna bude fajn i třeba pro nějaké Vilémovy kamarády na přespávačky. :)

Září

23.  Olivia

V oblasti knih jsem měla minimalismus dost zmáknutý. Buď jsem si je půjčovala, nebo je měla elektronicky. Když se ke mně dostala nějaká fyzická kniha, většinou jsem ji po přečtení poslala dál. S mateřstvím pro mě přišla éra nakupování knih o výchově. První rok Vilémova života jsem si totiž moc neuměla představit, že bych s ním šla do knihovny a dokázala si tam něco v klidu vybrat. Navíc čtu teď tak ohromně pomalu, že bych si každou knihu musela o dva měsíce prodlužovat.

Rozhodla jsem se proto knihy kupovat z druhé ruky, většinou v nějakém online antikvariátu anebo na Trhu knih. Knihu Olivia jsem ale z druhé ruky nesehnala, proto jsme pořídila novou, ale v tomto případě jsem byla ráda, že jsem mohla podpořit její autorku. Tu najdete na Instagramu jako Vědomá máma.

Kniha Olivia je plná velmi praktických příkladů situací, které s dítětem od jeho narození až zhruba do tří let zažíváte. Co vás tyhle situace mohou naučit, jak k nim můžete přistupovat jinak, než jak to obvykle rodiče dělají, jak se díky dítěti můžete mnohému naučit i o sobě. Díky téhle knize mi naplno došlo, že nejde ani tak o výchovu toho malého človíčka, ale především o práci se sebou, svými emocemi, očekáváními, přesvědčeními jak by něco mělo nebo nemělo být a proč.

Knihu si v knihovně rozhodně nějaký ten měsíc, možná i rok nechám, protože se k ní vracím. Až nebude potřebná, najde nového majitele.

24.  Montessori batole

Tuhle knihu jsem sehnala z druhé ruky a ještě jsem se k ní bohužel naplno nedostala. Přečetla jsem zatím jen pár kapitol.

25.  Polička

To vám je vtipný příběh, že o něm snad napíšu i samostatný příspěvek na Instagram :D. Když jsme se nastěhovali do nového bytu, řekla jsem si, že pořídíme pár nějakých poliček, ať mám kam dát kytky a nějaký ten obrázek.  Kdo má dítě, tak chápe, že tyhle věci musí být vysoko mimo dosah. :D

Líbila se mi polička, která vypadá jako domeček, přesně jsem věděla, kterou kytku do ní dám. Našla jsem si jednu na internetu, objednala a když přišla, zjistila jsem, že je totálně malilinkatá a skoro nic se na ni nevejde. Abyste rozuměli, já mám odjakživa problém s odhadem vzdálenosti a velikosti podle napsaných rozměrů. :D Nejdřív jsem ji chtěla vrátit, ale pak jsem si řekla, že si ji necháme jako takovou připomínku mého nepřesného odhadu a pro pobavení. :) Stala se domečkem pro figurku dřevěného koně, kterého mám ze Švédska (pro toho jsem nikdy neměla důstojné místo, takže to byl asi osud).

26.  Poličky na kytky

Z e-shopu Čisté dřevo jsme si objednali čtyři poličky, které vypadají jako z palet a nejsou nijak ošetřené ani nabarvené. Dvě máme v budoucím dětském pokoji a dvě v obýváku nad sedačkou. Dělají mi velkou radost.

Říjen

27 / 28.  Trička na kojení z Vinted

Na Vinted jsem si pořídila dva crop topy, které se dají nosit k výše zmíněným kojicím šatům a tričku z jako máma. Chtěla jsem víc věcí, ve kterých bych mohla pohodlně kojit, protože Vilém dlouho skoro nic nejedl a já jsem plně kojila až snad do devíti měsíců.

Teď zpětně to byla asi zbytečnost, protože s covidem a opatřeními jsme velkou část roku strávili doma, kde jsem střídala tři outfity a spoustu z koupeného jsem zatím skoro neměla možnost vynosit.

29.  Nosicí mikina z Vinted

Protože moje nosicí bunda je spíš podzimní a je tenká, potřebovala jsem hrubší nosicí mikinu, kterou bych pod bundu dala. Minulou zimu byl ještě Vilém tak malý, že jsme se spolu vešli do jedné mojí větší mikiny.

Pořídila jsem teplejší mikinu, původně z Bonprixu. Mikinu využívám skoro denně a slouží nám moc dobře.

Listopad

30 / 31.  Síťové tašky

Moje síťovka se mi po šesti letech roztrhala, takže byl čas pořídit si novou, vzala jsem rovnou dvě, protože na menší i větší nákupy se mi síťovka osvědčila jako nepřekonatelná. Umí se nafouknout do fakt velkých rozměrů a unese víc než unesu já (20 kg).

Koupila jsem tuhle u Česká síťovka a k tomu jednu klasickou elastickou.

32.  Verunity art plakát

Hodně let jsem nekupovala žádné dekorace a spíš jsem si je vyráběla (různě jsem dekorovala květináče, nebo něco vyšila či přesvědčila Matěje, aby něco namaloval). V novém bytě jsem měla otuhu mít nějaký obrázek a podpořit něčí tvorbu. Vybrali jsme plakát od Verunity art, konkrétně tento.

33.  Kalhotky Maia a kalhotky Majtki

Rozjela jsem misi hledání ideálních slow fashion kalhotek, které si zamiluju, vydrží a až doslouží, budu je kupovat znovu a znovu. Na základě ankety na Instagramu jsem si vybrala ke zkoušení značky Majtki a Maia. Bohužel ani jedny mi 100% nevyhovují, i když samozřejmě se jejich kvalita a pohodlí nedá srovnat s kalhotkami z klasického obchodu.

Určitě je nosit budu, ale další zkusím asi ještě od jiné značky. Protože kalhotky z klasických obchodů se mi vždy hrozně rychle rozpadnou.

Tipů mám hodně (pokud vás to zajímá, na mém Instagramu najdete výběr Lokální značky a tam jsou všechny značky kalhotek shrnuty), ale člověk to prostě musí zkusit, každému sedí něco jiného.

34.  Rámeček na plakát

V IKEA jsme objednali rámeček na výše zmíněný plakát. Nepodařilo se mi vySWAPovat takový, jaký byl potřeba a opět se mi nechtělo čekat, už jsem plakát chtěla mít vystavený. :)

35.  Postelové rošty

Rošty pod našimi matracemi už jsme měli snad osm let, a bylo to na nich znát, začaly vrzat (i když na tu cenu 8 let vlastně dobrý!)  Navíc to byly ty nejlevnější z IKEA, protože dražší jsme si tehdy nemohli dovolit. Takže jsme pořídili kvalitnější.

36.  Vánoční světýlka

Pro letošní výzdobu a stromeček jsme museli pořídit dva nové světelné řetězy. Jeden jsme pořizovali v IKEA a jeden na Alze. Jsou s časovým spínačem a na baterky (používáme dobíjecí).

37.  Podzimní boty z druhé ruky

Zase jsem se zbavila jednoho předsudku. Ještě nedávno jsem si říkala, že boty z druhé ruky bych si asi nikdy nekoupila. Nedošlo mi ale, že použité boty nemusí znamenat prošlapané, smrduté a zničené.

Tyhle úžasné podzimní/zimní kožené boty jsem adoptovala od Petry, která je inzerovala jako téměř nenošené. Koupila si je před rokem ve velkém nadšení, ale bohužel neodhadla velikost (taky se vám to někdy stalo? :) ). Mám je za míň než polovinu původní ceny, a podle provedení si myslím, že mi určitě pár let vydrží. 

Mně se moje podzimní boty loni rozbily a od té doby jsem nebyla schopna sehnat nové, nesnáším nákupy bot. :D A tyhle jsou navíc na zip, což s batoletem opravdu oceníte. :)

———

Jak jste to letos měli s nákupy vy? Dařilo se vám nakupovat jen to, co jste opravdu potřebovali? Anebo jste udělali i nějaký ten přešlap nebo koupi, která se nakonec ukázala jako zbytečná? Dejte mi vědět do komentářů.