18. července 2016

Plná skříň a stále nic na sebe?


Stojím ráno před nacpanou skříní, a stejně nemám co na sebe. Vztekám se, jak je možné, že si nic nechci obléct, když tam toho je tolik. Myslím, že takové ráno zažila aspoň jednou každá z nás (a dost pravděpodobně to zažívají i muži). Já jsem se rozhodla obsah své skříně změnit.

Kluci se nám holkám někdy smějí a říkají, že si prostě máme obléct první věc, která nám přijde pod ruku. No jo, ale když vezmeme první věc, dost často si zrovna tohle obléct nechceme. Ale proč? Neměly bychom ve skříni mít jen to, co nosit chceme? Pokud se v tom necítíme dobře, kouše to, vyhrnuje se to, je to moc upnuté apod., proč to v té skříni vůbec je?

Tady na blogu jsem už párkrát zmiňovala pojem minimal nebo capsule wardrobe. Co to teda je? Jde o minimalistický šatník, který obsahuje jen přiměřené množství kousků, které se k sobě vzájemně hodí, odpovídají vašemu stylu a dají se mezi sebou dobře kombinovat. Ale pozor. Někteří lidé si capsule wardrobe pletou s šatníkem, který je složený ze základních kusů šatníků (bílá košile, černá sukně, džíny, sako, malé černé, pruhované triko, křivák apod.) Já neříkám, že tam ty kousky nemůžou být, některé jsou opravdu základem skoro pro každého a i já jich spoustu mám. Přemýšlela jsem ale nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby každý nosil jen kombinace základního šatníku. Vždyť by všichni vypadali stejně. A navíc, jsou ženy, které prostě džíny nenosí a nechtějí nosit, někomu nesluší křivák a jiný nemá rád košile. Účelem capsule wardrobe rozhodně není svazovat člověka v tom, co má nosit. Naopak základem je najít si svůj osobní styl. To je pro někoho ten nejtěžší úkol na začátek, ale věřte, že je to základ úspěchu.

Právě to, že spousta z nás nezná svůj osobní styl, nepřemýšlíme nad tím, jaké barvy nám sluší, s čím budeme daný kus kombinovat, jestli to máme kam nosit, způsobuje, že máme skříně přecpané věcmi, které nakonec nenosíme. Základním pravidlem proto je vyhnout se impulzivním nákupům - návod zde. Já jsem to se změnou myslela opravdu vážně, proto jsem nic nového nekupovala, dokud jsem neprošla následujícími kroky:

1. Sepsat si, co se mi na stávajícím šatníku líbí a co ne

Tak jdu na to. Otevřu skříň, projdu kousek po kousku a kritickým okem zkoumám, co tam mám. Na papír si napíšu, co se mi líbí a co ne. A co mi vyšlo?

Líbí se mi:
  • Mám minimum kalhot
  • Nosím hlavně sukně a šaty
Nelíbí se mi:
  • Kupuju si dokola podobné věci
  • Převládají tmavé barvy, hlavně černá
  • Spousta věcí není univerzální a kousky se mezi sebou nedají dobře kombinovat

2. Hledat na internetu outfity, které se mi líbí

Dávám si na čas, projíždím internet a různé fotky outfitů (nejčastěji na pinterestu). Stahuju si do složky ty, které se mi líbí nejvíc. Protože jsem zrzka (želbohu obarvená) se světlou pletí, vyhledávám hodně fotek právě se zrzkami, abych viděla, které barevné kombinace se mi v kombinaci s liščí hlavou líbí. Do procesu zapojuju i přítele, abych měla i jeho názor.

3. Vytvořit z outfitů koláž, vytisknout a vystavit

Tady je ukázka toho, co jsem poskládala. Stejně jako tomu bylo u mě doposud, hodně převládají sukně a šaty. Přidaly se ale barvy, které jsem doposud moc nenosila - khaki zelená, burgundi a hnědá. Některé kousky (jako třeba kardigan) jsem v šatníku nikdy předtím neměla.







Můžete vidět, že to, co mi nakonec vyšlo, rozhodně nemá nic společného s konceptem capsule wardrobe tak, jak ho prezentuje třeba mnou doporučovaná Light by Coco. Je mi jasné, že spoustě jiných miniamlistů by se nad tímto zježily vlasy, ale to proto, že minimalismus pro každého znamená trochu něco jiného, každý má jinou míru toho, co je pro něj ještě málo a co už moc, ať se jedná o počet kusů oblečení nebo barvy.

Tyhle koláže jsou jen inspirace, důležité jsou další kroky. Je nutné si z inspirace vzít to, co pak v reálu půjde dobře kombinovat.

4. Analýza outfitů

Další fází je analýza jednotlivých outfitů, kdy ještě před tím, než začneme bezhlavě nakupovat přesně ty kousky, které v outfitech vidíme, je potřeba položit si několik otázek.

  • Jaké jsou to textury a materiály?
  • Jaké je celkové barevné schéma?
  • Jaké jsou klíčové prvky outfitů?
  • Jaké je hlavní téma nebo styl?
  • Jaké jednotlivé kusy vystupují?

Já jsem touhle analýzou zjistila, že se ve svém stávajícím šatníku aspoň drobnostmi blížím k tomu, co je v koláži. Preferuju sukně a šaty, mám ráda květinový vzor, celkově je to tak nějak romantický styl, i když občas jdu ráda jen tak v kalhotách, triku a k tomu si vezmu kecky. Neumím ale věci tak dobře zkombinovat, takže ve výsledku to vypadá jinak, než bych si představovala.

Díky téhle koláži mi ale nakonec nedělalo problém zbavit se spousty oblečení, protože jsem konečně měla potvrzené, že některé věci prostě nezapadají do toho, co bych chtěla nosit.


5. Priority

Protože většina z nás si nemůže koupit všechno hned, je dobré stanovit si priority. V tom pomůžou následující kroky.

  • Porovnání fotek se stávajícím šatníkem.
  • Co z fotek se dá kombinovat s tím, co už mám?
  • Dají se jednotlivé kousky z různých outfitů kombinovat i mezi sebou?
  • Které kousky z fotek jsou základní a je třeba je koupit jako první?

U mě osobně hraje roli i to, že si nerada kupuju oblečení v klasických řetězcích, protože mi není sympatická fast fashion, kdy oblečení je často nekvalitní za přemrštěnou cenu ušité v Asii někým, kdo za to nedostal důstojnou mzdu. Nerada tyhle obchody podporuju, což nechává omezené možnosti - second hand, podporu nějakého lokálního malého výrobce oblečení nebo je taky možnost ušít si to sám. Já tak nějak kombinuju všechno z toho. Miluju, když se mi v sekáči podaří sehnat přesně to, co jsem chtěla za zlomek ceny, jenže nejsem moc trpělivá a neumím tam hledat. Ostatní dvě možnosti nejsou nejlevnější záležitostí, a proto vybudování takového šatníku nějakou dobu trvá. Ale samozřejmě nic se nevyrovná tomu, když si sukni nebo šaty ušiju sama :).

Takže malými krůčky postupuju k mojí vizi. Chce to hodně trpělivosti a disciplíny. Když už kolem nějakého obchodu s oblečením jdu a vidím tam slevy, pořád mě to trochu bere, ale snažím se myslet na to, že nechci, aby moje skříň byla zas narvaná oblečením, které nakonec nebudu nosit. Pořád mi toho ze seznamu chybí hodně, ale teď třeba šiju tu roztomilou zelenou sukénku s mašličkou a hrozně se na ni těším :).

Na závěr chci ještě dodat, že v celém tomhle procesu změny šatníku jsem se inspirovala blogem Into Mind, který se hodně zabývá právě tím, jak najít svůj osobní styl. Doporučuju proto tenhle blog taky navštívit (je psán anglicky), pokud chcete ještě víc teorie před tím, než se pustíte do praxe. 








Související články

5 komentářů:

  1. Včera som hľadala nejaké blogy o minimalizme a narazila som na tento. A som uchvátená, pretože takéto niečo som hľadala. Jednoduchý a príjemný dizajn, vhodne zvolené obrázky k článkom a žiadne zbytočné vety nazvyš. Úplne ma tento blog pohltil a od včera mám prečítaný každý článok o minimalizme a budem sa tešiť znova na ďalší. Veľmi ma inšpiroval, pretože aj ja by som rada vyskúšala túto filozofiu a životný štýl aplikovať v mojom živote, a som zvedavá, do akej miery sa mi to podarí.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, Tino, moc děkuji za milý komentář. Těší mě, že se Vám vzhled blogu líbí. Jsem ráda, že se o minimalusmus zajímá stále více lidí. Nápadů na články mám zatím pořád spoustu, takže se můžete těšit :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý deň, práve mi napadlo, ako to riešite s darčekmi pre blízkych. Či sa snažíte aj im kupovať darčeky, ktoré by naozaj mohli potrebovať a nie tzv. lapače prachov, alebo sa ich tiež dopredu spýtate, čo by si najviac želali (väčšinou sa stretávam s odpoveďou- nič nekupuj, hlavne príď a pod.) a nezamýšľate sa nad tým, ako keby šlo o darček pre vás? V podstate ma zaujíma váš postoj ku kupovaniu darčekov pre druhých :)

      Vymazat
    2. I před tím, než jsem se začala zajímat o minimalismus, jsem se snažila, aby dárky, které lidem dávám, nějak vycházely z toho, co mají rádi a baví je. Takže pokud vím, že třeba někdo chodí na jógu, ale nemá podložku, pořídím ji. Nebo pokud někdo vaří, pořídím kuchařku apod. Když jde o oslavu člověka, který mi není zas tak blízký, abych to dokázala tak dobře odhadnout, volím něco, co se dá zkonzumovat, to doma místo nezabere :). U přítele si třeba píšu seznam věcí, které během roku zmiňuje, že by je chtěl apod. Dobrou volbou jsou taky zážitkové dárky - masáž, manikůra, víkend v horách apod.

      Vymazat
  3. Velmi se mi na toto téma líbila kniha, která je takovým malý náhledem a příběhem, jak to dělají opravdové Francouzky: Madame Chic, Aneb co všechno jsem se naučila v Paříži, Jennifer L. Scott. Nedává žádný pořádný návod, jako máte zde, spíš jen hezký příběh na dokreslení, jak rozdílné je vnímání šatníku ve dvou kulturách. Čtení mne bavilo, třeba někoho tahle knížka inspiruje.

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.