Co je Za málem? II
Možná si vzpomínáte, že jsem článek se stejným názvem psala k ročnímu výročí mého blogu. Dnes jsem zvolila stejný název, článek bude trochu pokračováním. Dnešní povídání je určeno pro ty z vás, kteří se pouštíte nebo jste se nedávno pustili do minimalismu. Díky článku si můžete představit, co vás po zminimalizování vašeho harampádí může čekat.Možná někdo z vás, stejně jako já na začátku, propadl té euforii, která se objeví skoro pokaždé, když objevíme něco nového, co nás nedchne. V určité fázi je to až trošku srandovní posedlost hledáním, co bychom ještě mohli vyhodit, čeho se ještě zbavit a co by se dalo poslat dál. Ten pocit svobody je přece tak příjemný! To jsou přesně ty chvíle, kdy má člověk chuť to předávat dál. Kdo si tímhle prošel (nejenom s minimalismem), možná taky ví, že tahle fáze taky jednou přejde.
Až euforie pomalu opadne, může se v extrémním případě stát, že se ocitnete v poloprázdném bytě s promazaným Facebookem a poloprázdnou skříní. To samozřejmě přeháním, ale co teď? Zbavil/a jsem se nepořádku, tak co dál?
Priority
U mě to bylo tak, že jsem díky prostoru a času, který jsem získala, začala dost přemýšlet nad tím, jak žiju svůj život (jo, až takhle hluboké to bylo:)). Začala jsem přemýšlet o tom, proč si pořád stěžuju na věci, které mě štvou místo toho, abych je změnila, proč se scházím s lidmi, kteří mě vlastně nijak neobohacují a jejichž přítomnost mi někdy až vadí, proč dělám věci, které dělat nechci, proč si kupuju nesmysly, které pak nepoužiju atd. Dá se říct, že tím začala celkem dlouhá cesta (a rozhodně pořád nejsem na konci), na které jsem si začala přehodnocovat svoje priority. A postupně se začalo spoustu věcí měnit k lepšímu, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se do minimalismu vůbec pustila. Je podle mě důležité vnímat minimalismus jako proces a ne jako něco, co je hotovo potom, co si z bytu vyhážu nepořádek.Neusnout na vavřínech
Buďte připraveni taky na to, že nepořádek se dřív nebo později začne nepozorovaně vkrádat zpět do vašeho domova (zvlášť pokud nebydlíte sami). Ať si Marie Kondo říká co chce, není to tak jednoduché, že jednou uklidíte a bude to napořád. Je prostě potřeba být ve střehu a nenechat si to znovu přerůst přes hlavu. Ideální je vědomě přemýšlet nad každou věcí, kterou si hodláte přinést domů. To je někdy unavující a myslím, že málokdo to 100% zvládne. Ale myslím, že kdo je pravý minimalista, většinu času ho to spíš baví. Minimalismus není něco, čeho dosáhnete ze dne na den. Naopak je to něco, co se může v průběhu času dost měnit.
Nebýt na sebe přísný
A právě proto, že nikdo nezvládne být ve všem 100% dokonalý, je potřeba nebýt na sebe přísný. Když se mi stane, že začnu kolem sebe zase pozorovat přibývající nepořádek, nejsem na sebe naštvaná (teď už ne, ale byla jsem), beru to jako signál, že je potřeba se zase trochu zastavit a popřemýšlet nad tím, co se děje jinak, jak to, že si do života zase pouštím něco, co tam nechci. A neznamená to, že jsem selhala. Navíc myslím, že málokdo je minimalista ve všem. Řekla bych, že každý má nějakou "slabou stránku". U mě to jsou třeba pokojové kytky. Minimalismus není žádná soutěž. A pokud vám někdo řekne, že nejste minimalista, protože máte osm triček a ne jenom tři, je to hloupost. Je to hlavně o vnitřním pocitu. Pro každého je to "málo" něco jiného. V tuhle chvíli, kdy už mě přešla původní euforická fáze, je pro mě minimalismus o hledání rovnováhy.
Super článek. Sleduji tě už delší dobu a moc se mi líbí o čem píšeš.
OdpovědětVymazatMoc díky za milý komentář :).
VymazatHezky napsáno, souhlasím :)
OdpovědětVymazatSimple living: Restart
Skvěle napsáno! Všechny čtyři body jsi skvěle vystihla - a tím druhým, vavřínama, jsi mě donutila zamyslet se; bocela jsem na vavřínech usnula, takže hurá zpátky do práce :D
OdpovědětVymazatKáťo, já pravidelně taky usínám. Když se člověk probere a podchytí to relativně včas, tak je to ok :D.
VymazatTvůj blog čtu teprve chvíli, ale moc se mi líbí lidskost, se kterou vše píšeš. Že se nasnažíš vytvořit iluzi, že zvládáš vše bez problému a tvůj svět je dokonalý. Cesta je klikatá a ne vždy se vše daří, o to pak krásnější a hlubší vše je. Díky za to. Helena
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatHeleno, moc děkuju! Tvůj komentář mě opravdu potěšil. Myslím, že kdo někdy psal blog, ví, že je někdy těžké vybalancovat v něm to osobní a to obecné, nepřirozené. Aby blog nevypadal jako kdyby ho psal dokonalý nadčlověk, ale aby na druhou stranu nebyl ani plný vylévání srdíčka jako osobní deníček :). Hledat v tom balanc a ještě zůstat přirozený, to není jen tak :D. A co tak sleduju kolem sebe, mám pocit, že čím déle člověk blog píše, tím víc je časem přirozenější. Hezký den :).
VymazatAno, tomu docela rozumím, čím lehčeji se ta věc zdá, tím víc za tím je práce. Ale stojí to za to. Myslet si, že člověk přijde na nějaké jednoduché řešení, které je stejně nakonec jen o efektu, je blbost, vždycky za tím je práce a čas. Takže - držím moc palce do dalších let blogování. :)
VymazatSouhlasím a děkuji za tento blog. Jsem bordelářka přehlcená věcmi,kterých seneumim. zbavit S penězmi často nevychazim a v celém tomto nesystemu se i špatně cítím. Podvědomě vím co je správně. Ale jaksi jsem to neuměla pojmenovat ani uchopit. A celé to má velký vliv na tu psych.nespokojenost a s tím se pojícími problémy. Díky ještě jednou za to nakopnutí. Jedno zapadá s druhým a už jen při sestavě plánu mám krásný pocit. Zní to až dětinsky :-) ale vím, že se mi bude lépe žít a dýchat..
OdpovědětVymazat