25. září 2018

Život s neminimalistou

Zahlédla jsem pár diskuzí o tom, jak je pro člověka, který chce být minimalistou, těžké žít se spolubydlícím, partnerem nebo rodinou, kteří se sami o minimalismus vůbec nezajímají. Přišlo mi i pár dotazů na to, jak je k minimalismu přimět. Tenhle článek mám dlouho rozepsaný, přemýšlela jsem nad tím, jak bych článek na tohle téma mohla pojmout, a došlo mi, že k tomu nejde přistoupit jinak, než na základě vlastní zkušenosti.

Mám doma sabotéra minimalismu?

V článku o mé pečující kosmetice jsem psala, že nevlastním žádný produkt k úpravě vlasů. Přesto jich u nás doma pár najdete. Jak to? No protože nebydlím sama. Můj drahý si vlasy upravuje různýma patlátkama, které neznám, nic mi neříkají, ale on je má rád. Navíc si pomocí nich na hlavě dělá rozkošný rozcuch á la "právě jsem vstal", takže to bych mu přece nemohla zakázat. Nemohla a ani nechtěla. Patlátkama to nekončí. Taky máme doma jednu tašku plnou záhadných kabelů a šňůr. Pro mě záhadných, můj milý tvrdí, že všechny mají své využití a všechny potřebuje! Další neminimalistický koutek je jeho část knihovny - to je vlastně skoro celá knihovna :). Matěj má takový (zlo)zvyk ohledně čtení. Rád si pořídí knihu a nikdy ji nepřečte. Teda on ji možná někdy přečte, ale zatím neví kdy, asi se mu líbí ten pocit mít ji v knihovně. Nemám mu moc co vyčítat, tohle byl kdysi i můj koníček. A pak má taky schovaná některá stará čísla časopisů, protože jsou tam přece články, které ještě nestihl přečíst! Na můj vkus je moc přecpaný i jeho šuplík s ponožkama. Podezřívám ho, že některé vůbec nenosí, protože se k nim ani nedostane. Na druhou stranu se musím přiznat, že mu občas ponožky beru, protože já jich mám málo :).

Mohlo by se zdát, že já se tady snažím doma nemít nic navíc, nekupovat zbytečnosti, a přitom Matěj to úplně sabotuje. Není to tak. Asi záleží na úhlu pohledu. Jsou totiž zase oblasti, kde je Matěj minimalista naprosto přirozeně - oblečení, kosmetika a drogerie (používal tuhé mýdlo dřív než já), vybavení bytu (to on mi vymluvil zařízení bytu do trendy bílého stylu a dnes mu za to děkuju). Ano, mohla bych být na něj naštvaná a hádat se s ním, aby vyhodil všechny svoje časopisy, ale bylo by to k něčemu?

Je to dobré pro mě, tak pro tebe určitě taky!

Myslím, že dost často, když objevíme něco nového, co nám dává velký smysl a naplňuje nás to radostí, máme tendenci to začít hlava nehlava šířit svému okolí a někdy je i přesvědčovat o tom, že je to jediná správná cesta. Většinou je to jen dočasná euforie, a je to fáze, ve které můžou vzniknout i nějaké ty škody. Může se stát, že se bezhlavě pustíte do vyklízení nepořádku a vyhodíte třeba i něco, co patří někomu jinému. Nejenže dotyčnému daná věc bude pravděpodobně chybět, ale naruší vám to i vztahy. Navíc, opravdu si někdo myslí, že tímhle radikálním přístupem druhého přesvědčí o tom, že je minimalismus něco, co by měl zkusit? Myslím, že se často naopak stane, že se ten člověk ještě víc zapře a nebude chtít nic nového zkoušet. Věřím tomu, že každý sám pro sebe nejlépe ví, co je pro něj dobré. A pokud někomu z nějakého důvodu vyhovuje mít doma hodně věcí, i když je nepoužívá, nemám právo říkat mu, že je to špatně a měl by to změnit. Navíc, já jsem sama před čtyřmi lety o výhodách minimalismu neměla ani tušení - třeba k tomu ten člověk teprve dojde (anebo nedojde, a to je taky v pořádku).

Začít u sebe...

Proto jsem vždycky na dotazy, jak druhého přimět k minimalismu, odpověděla, že není dobré se snažit druhého předělat, ale spíš mu jít příkladem a třeba ho inspirovat. Prostě začít sám u sebe. Je dost možné, že si okolí všimne, že vám zbavování se věcí prospělo a cítíte se spokojeněji a začnou se sami zajímat, čeho by se mohli zbavit oni :).  Když jsem na začátku svojí cesty za málem začala doma třídit věci a bylo vidět, že mi to dělá radost, časem se do toho pustil Matěj sám, nutit jsem ho nemusela. Ano, pořád máme doma tašku s kabely a stará čísla časopisů, ale když jsem přijala fakt, že jsou to jeho věci a já mu do nich mluvit nemůžu, docela se mi ulevilo. Jsem prostě minimalista tam, kde to můžu ovlivnit. A taky věřím, že jednou přijde čas, kdy ty časopisy z domu půjdou :).

P.S. Článek se samozřejmě týká lidí, kteří mají "normální" množství věcí, ne hromadičů, kteří domů přinesou každý rozbitý krám. Tam to určitě tak jednoduché nebude.




Související články

6 komentářů:

  1. Řekla bych, že hromadění časopisů je taková společná chlapská neřest. :D Můj přítel je automechanik a má po bytě poschovávány mraky čísel motoristických časopisů, protože "co kdyby náhodou potřeboval nastudovat ten a ten článek, že?". Ale vždycky se najde nějaká taková záležitost, já zase sbírám kameny a horniny a musím si velice dlouho rozmýšlet, kam je vlastně dám, a které množství je ještě vhodné.
    A jak správně píšeš, není vhodné někoho do něčeho nutit, spíš jít příkladem. Věnuji se minimalismu už asi dva roky, a od té doby k němu přičichla i přítel, moje mamka, teta, mamčin přítel, ... no, mohla bych pokračovat ještě chvilku. :D Poslední dobou to navíc vypadá, že přítel má větší zápal než já, přece jenom, musel se trochu uskrovnit s místem, když jsem se k němu nastěhovala do pidi garsonky. ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Yvette za sdílení tvojí zkušenosti :). Jo, každý má něco, já nejsem minimalista když přijde na pokojové květiny :)).

      Vymazat
  2. Milá Anet, mám doma "něco" podobného a dvě děti k tomu ;-), takže naprosto přesně rozumím každé větě, kterou jste napsala. Když je ale nejhůř, vždy si připomenu tvrzení Marie Kondo, která ve své knize píše něco v tom smyslu, že poukazování na "nepořádek" druhého je známkou našeho vlastního "nepořádku". A proto, když mě popadne chuť vytřídit některé partnerovy věci, vzpomenu si na své vlastní nedotříděné krabice a snažím se zaměřit na ně. A za sebe ještě musím říct, že ač mám pocit, že minimalismus je pro mě ta pravá životní cesta, je to řehole ;-)... Ať se daří, mějte se krásně...
    V.

    OdpovědětVymazat
  3. Mám štěstí, že i manžel je spíš minimalista. Ne tak extrémní jako já, ale určitě se to u chlapa jen tak nevidí. A vlastně jsem nad tím doteď ani moc nepřemýšlela, takže všechno funguje, jak má :)

    Simple living: Jakou další kosmetiku jsem přestala používat

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělej článek! Pro mě je to trochu v jiném kontextu a to takovém, že já jsem vegetarián a žiju v nevegetarianske rodině. Moc se mi líbí ten prřístup zacit sam od sebe. ��

    Dva zelenáči | www.dvazelenaci.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To musí být taky někdy náročné. Osobně mi na tom, když člověk žije trochu jinak připadá nejtěžší, když to okolí má tendenci tě za to nějak soudit nebo nesouhlasit a vnucovat ti, že jedině tak, jak to mají oni, je to dobře. A proto i já sama si dávám pozor na to, abych minimalismus nikomu nevnucovala...

      Vymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.