17. listopadu 2018

Byla naše svatba minimalistická?

Na tuhle otázku nedokážu jednoznačně odpovědět. Je to tím, že pod minimalistickou svatbou si každý představíme něco jiného (stejně jako pod samotným minimalismem). Co je podle vás minimalistická svatba?

  • Jen vy dva a svědci? 
  • Nebo svatba bez "zbytečných" výdajů? Jenže co jsou to ty zbytečné výdaje?
  • Svatba bez dekorací?
  • Svatba dělaná svépomocí?

Takhle by se dalo pokračovat dál a dál podle toho, co vše si kdo může spojovat s minimalistickou svatbou. Proto nejde jednoznačně odpovědět. Popravdě, ne vždy bylo jednoduché se minimalismu držet, ale pojďme na to pěkně od začátku.


Po zásnubách

Spousta z vás si asi umí představit, co nastalo. S nadšením jsem začala prohledávat Pinterest a hledat inspirace na dekoraci, DIY nápady, šaty, květiny, účesy, dorty apod.  Po čase už mi Pinterest sám nabízel, co by se mi mohlo líbit a já si ukládala další a další fotky a nápady, které bych chtěla realizovat. Před zásnubami jsem na tyhle věci vůbec nekoukala, byl to pro mě nový svět. Začala jsem taky sledovat různé Instagramové profily svatebních dekoratérek a koordinátorek. No řeknu to na rovinu, trochu mě to semlelo, celý koncept minimalismu jakoby se mi vykouřil z hlavy. Dokonce jsem se v jednu chvíli nadchla i pro představu družiček, přestože mi to obecně připadá spíš jako americká tradice. Vymyslela jsem si, že svým družičkám ušiju sukně, vždyť svatba je až za rok, to se všechno stihne. Asi čtyři měsíce jsem jela na téhle vlně. Vymýšlela jsem furt něco nového, malovala si, kolik toho na svatbu vyrobím. Měla jsem na tyhle blbiny čas, protože místo i fotografku jsme už měli zařízené, a na většinu dalších věcí bylo brzy, všichni nás odkazovali, ať se ozveme až po novém roce.




Kam se poděl minimalismus?

Po novém roce jsem se začala shánět po látkách na sukně mých družiček. Jenže jsem nikde nemohla sehnat barvu, po které jsem toužila. Oblítala jsem všechny kamenné prodejny, prohlídla e-shopy a nic! Čas ubíhal a postupně se mi celý nápad s družičkama přestával líbit. Uvědomila jsem si, že jsem si to stejně vymyslela jen proto, že družičky budou se mnou vypadat krásně na fotkách. Prostě jsem byla zblblá z těch Pinterestů a Instagramů. Jenže jak to teď vysvětlím holkám, které jsem na sukně nalákala? Vlastně nebylo proč se strachovat, pochopily to, zachovaly se jako ty nejlepší kámošky a jedna z nich mi trefně připomněla, že o tyhlety blbosti přece stejně vůbec nejde a že si mám vzpomenout na minimalismus.



Jo vlastně! Já jsem minimalistka! Ani si neumíte představit, jak se mi v tu chvíli ulevilo. Došlo mi, že minimalismus umím krásně aplikovat do svých každodenních aktivit, ale svatba? To bylo něco úplně nového. Každý má nějakou představu, jak by měla svatba vypadat, co by tam nemělo chybět, co se naopak nehodí, koho byste měli a neměli pozvat. Stejně tak má jasnou představu Pinterest a Instagram - vaše svatba by měla být vystajlovaná, mělo by tam být tisíc světýlek, všude květiny, měli byste mít dárek pro každého hosta a takhle bych mohla zase pokračovat. Ale svatba je a měla by být hlavně o těch dvou, kteří ten den chtějí oslavit svoji lásku a začít novou etapu života, jakkoliv to může znít pateticky. Během plánování svatby jsem měla asi dva momenty, kdy jsem si řekla, že jsme do toho měli jít prostě jen se svědky a na všechen ten blázinec se vykašlat. Ale věděla jsem, že by nám to bylo líto. Chtěli jsme to oslavit s našimi blízkými. Takže vždy, když na mě přišly nějaké obavy a nejistoty, vzpomněla jsem si na minimalismus, stala se z něj taková kotva. Pravda je taková, že hosti na svatbu nejdou kvůli dekoraci, je jim celkem jedno dokonce i to, jaké máte šaty. Jdou tam kvůli vám a kvůli jídlu a pití :D. Odpovězte si sami, jestli si pamatujete, jakou svatební kytici měla poslední nevěsta, které jste byli na svatbě.


Co pro nás bylo důležité

Je to o nás dvou, ale zase vocaď pocaď. Když bychom se striktně drželi jen toho, že vlastně o nic nejde a je to jen o tom, že vstupujeme do manželství, vzali bychom se na radnici, podepsali papír a nikoho nezvali. Jak už jsem psala, tohle jsme nechtěli. Stejně tak jsme nechtěli jít do nějak výrazně alternativní svatby. Četla jsem o svatbách na vrcholku hor, o veganské svatbě, o svatbě bez alkoholu, o svatbě, kde všechno jídlo připravili svatebčané svépomocí. Zní to fajn, líbí se mi to, ale popravdě, neumím si představit, že naše prarodiče tahám někam na výšlap, nebo že mému taťkovi nedám flákotu masa. Líbí se mi udělat si svatbu po svém, ale chci při tom myslet i na hosty. Takže plánování bylo hodně o hledání rovnováhy a kompromisů. Byly ale oblasti, ve kterých jsme nechtěli ustoupit z požadavků, protože nám na nich záleželo.

Fotky

Jestli jste už svatbu plánovali, asi víte, jak se cenově pohybuje svatební focení. Já jsem z toho byla zprvu dost v šoku, ale když jsem se nad tím víc zamyslela, došlo mi, že je to adekvátní. Fotograf/ka je s vámi celý den, musí se na místo dopravit, je dost těžký úkol, aby nepřekážel/a v důležitých momentech, ale zároveň je zachytil/a přirozeně. A především po svatbě tráví ještě hromadu času nad úpravou fotek. My jsme si naši fotografku Annu Červinkovou vybrali na základě zkušenosti našich kamarádu, kteří se brali rok před námi. Moc se nám líbilo, jak fotografka přirozeně splynula s hosty, nikomu necpala foťák do obličeje  a hlavně se nám líbí její "snový" styl.


Společné focení s Matějem nám vyšlo na to nejlepší světlo. Bylo to v době, kdy už se všichni seznámili a mohli se vesele bavit i bez nás. Zajeli jsme kousek od místa svatby k lesu, celé focení zabralo asi jen 20 nebo 30 minut. Fotografka nás nijak neinstruovala, prostě jsme se jen procházeli lesem a měli chvilku jen pro sebe. Bylo to přirozené bez pózování.


Oblečení

Nedovedu si představit, že bych se vdávala v půjčených šatech, které už měl na sobě někdo přede mnou. Nedovedu si představit ani, že bych vkročila do půjčovny svatebních šatů a tam si zkoušela ty desítky až stovky modelů. Stresujou mě nákupy klasického oblečení, natož svatebních šatů. Bylo proto jasnou volbou, že si šaty nechám ušít. Kolegyně v práci mi doporučila brněnskou známou návrhářku Marii Mukařovskou. Musím se přiznat, že jsem ji neznala. Celý tenhle svatební svět byl pro mě až do zásnub naprosto neznámý. Nechat si ušít šaty od Marie byla ta nejlepší volba. Na téma vzniku mých svatebních šatů by se dal napsat celý článek, nebo dokonce celá série. Shrnout to jde jedině tak, že rozhodně doporučuju a přeju všem budoucím nevěstám, aby si zažily ten pocit, když vznikají jejich jedinečné svatební šaty přímo jim na míru, dle jejich představy. Šaty, které nikdo jiný mít nebude. Cenově šaty u Marie vyšly skoro stejně jako bych dala za podobné šaty v půjčovně. I když je to hloupost vůbec porovnávat, protože takové šaty bych v půjčovně rozhodně nenašla.

Matěj si nechal udělat oblek na míru v brněnském Cavalier. Myslím, že i on si celý proces užil. Moc se mi líbilo, že jsme na první schůzce byli spolu a mohli si vybrat detaily jako barvy nití, knoflíků, kde bude jaká kapsička, jaká bude barva podšívky apod.




Jídlo a pití

Nabídku rautu jsme upravovali fakt dlouho. Byli jsme limitovaní tím, co nabízeli v místě, kde se svatba konala, ale zároveň jsme nechtěli jen samé maso a klasiku, chtěli jsme vyhovět i vegetariánům nebo lidem, kteří maso tolik nemusí. V původní nabídce moc takových jídel nebylo (snad kromě hermelínu a zeleniny), takže jsme vyjednávali a podařilo se nám vyjednat i něco, co původně v nabídce nebylo. Hodně nám záleželo taky na dortu, protože Matěj sám peče a oba jsme hodně na sladké. Vybrali jsme dort od Bcake, který byl naprosto krásný a vynikající.

Co se týče alkoholu, asi víte, že když máte hostinu v restauraci/hotelu, alkohol se dost prodraží. Vyloučili jsme proto variantu open baru, ale zároveň jsme nechtěli, aby si hosté museli tvrdý alkohol platit sami. Tohle je obecně při plánování svatby velké téma. Už jsme byli na celkem dost svatbách a viděli jsme, že to každý řeší jinak. Někdo tvrdé nemá vůbec, nebo má jen slivovici, někdo má všechno. Báli jsme se i toho, že by se někdo hodně opil (v srpnu byla obrovská vedra) a dost lidí z našeho okolí nám tvrdý alkohol vymlouvalo. Nakonec jsme zvolili kompromis, k dispozici jsme měli tři druhy v omezeném množství. Až by se to dopilo, už by prostě nebylo. Ale bylo takové horko, že všichni pili pivo a tvrdého se vypilo celkem málo.

Hosté a zábava

Dávám to sice na poslední místo, ale hosté pro nás byli samozřejmě nejdůležitější. Když jsme si představovali, jak bude svatební den probíhat, napadaly nás (teda hlavně mě) všechny možné scénáře o tom, co by se mohlo pokazit. Vždycky jsme ale došli k uvědomění, že nejvíc by nás mrzelo, kdyby někdo z našich blízkých nemohl dorazit. Takže rozbitý dort, nepovedená dekorace nebo déšť byly stejně nic proti tomu, kdyby někdo nepřijel.

A když už všichni vážili takovou cestu, bylo pro nás podstatné, aby se dobře bavili. Vytvořili jsme proto s Matějem kvíz, ve kterém byly otázky týkající se nás dvou. Hosty jsme rozdělili do skupin, kde byli namíchaní kamarádi i rodina a soutěžili v tom, kdo nás nejvíc zná. Mezi výhrami pak byly maličkosti, které máme rádi - vyšívací sada, avokádo s návodem k vypěstování, koření na indické jídlo s receptem, vietnamský filtr na kávu, kaktus, Matějovy oblíbené bonbóny, lahvička absinthu od Žufánka a plátěná taška z našeho oblíbeného festivalu v Boskovicích.


V čem jsme se drželi minimalismu


Místo

Naší hlavní podmínkou bylo, aby se vše odehrálo na jednom místě - obřad, hostina i spaní. Když hosté přijedou, nebudou už muset řešit další přejezdy. Taky se nám líbilo to pohodlí, že si každý mohl kdykoliv odejít odpočinout na pokoj a nemuseli jsme řešit odvozy, když se pil alkohol. Bylo velké horko, takže hostům přišlo vhod i to, že se měli kde převléknout. Navíc jsme si pak ráno dali ještě společnou snídani :).

Dekorace

Celé to pinterestové a instagramové svatební šílenství se promítá hlavně do dekorace. Ačkoliv zpočátku to na mém Pinterestu vypadalo úplně jinak, nakonec jsme se dost drželi minimalismu.

Od začátku jsme věděli, že naše svatba rozhodně nebude mít žádnou barvu. Nejde ani spočítat, kolikrát se nás někdo ptal, jakou barvu bude mít naše svatba. Tenhle koncept jsme nikdy moc nechápali. Ani po našich hostech jsme nevyžadovali, aby své oblečení ladili do nějaké barvy. Neměli jsme na stolech žádné běhouny ani barevné ubrousky. A hlavně žádnou organzu! Doprostřed stolu jsme dali pár větviček se zeleným listím, ubrousky byly prostě bílé. Zpočátku se nám oběma líbily takové ty dřevěné kola na stůl, na které se dají květiny nebo svíčky (kdo z vás byl letos aspoň na jedné svatbě, asi víte, co myslím:)), ale nakonec jsme se i tady drželi minimalismu.




Vázy jsem měla ze sklenic z Nemléka a svícny ze sklenic od jogurtů. Sklenice a vázy jsem nasbírala sama a od lidí na Facebooku v zero waste skupině, po svatbě jsem je zase poslala dál. Skoro celou dobu jsem si plánovala vázy i svícny nazdobit jutou, provázkem nebo stužkama, ale i od toho jsem upustila. Vázy jsem nakonec nechala jen tak a skleničky od jogurtů jsem pomalovala bílou fixou na sklo.




Co se týče květin, svoji kytici, kytice pro maminky a pro svědkyni jsem nechala udělat v květinářství, ve kterém pracuje moje kamarádka, protože se mi líbila představa, že mi kytky naváže podle toho, jak mě zná a co by se ke mně hodilo. Na stoly jsem měla v plánu kytky vypěstovat a doplnit je lučním kvítím. Pěstování se mi zadařilo, měla jsem nádherné jiřiny v bordó barvě, ale luční kytky v tom suchu a horku vůbec nebyly. Takže jsme den před svatbou nakoupili pár kytek jen tak volně a společně s Matějem jsme je pak aranžovali do váziček i s mýma jiřinama.




Místo obřadu bylo vyzdobeno velmi minimalisticky. Kytek bylo tak akorát, žádné lucerničky, bílé povlaky na židlích (ty bych teda odmítala i kdybych nebyla minimalista), "záclony" na slavobráně apod. Původně jsem plánovala i nějaké šišky, mech, ale ani to se nekonalo, vše jsme "osekali" na co největší jednoduchost. Slavobránu jsme nechali nazdobit zase jen zelenými větvemi a do listí jsme nechali "posadit" origami jeřáby, které jsme s Matějem a našimi kamarády vyráběli. Jeřáby jsme měli i vevnitř na trámech. Matěj mi od začátku našeho vztahu skládal origami jeřáby z obalů od žvýkaček nebo z kdejakého papíru, co někde našel, takže pro nás měli osobní význam.


Místo, kde jsme měli svatbu nás okouzlilo hlavně svou krásnou zahradou s rybníkem. Nakonec rybník vypustili kvůli suchu a tráva byla suchá a žlutá. Jsou věci, které člověk prostě neovlivní. A ač mě to při příjezdu den předem dost vyděsilo, postupně jsem si řekla, že se nebudu stresovat tím, co nejde změnit. 








Počet hostů

Už když jsme se bavili o svatbě dávno před zásnubami, shodli jsme se, že chceme menší svatbu. Ani jeden z nás není rád středem pozornosti a obřad jsme považovali za něco celkem intimního a nepotřebovali jsme tam mít kdekoho. Představovali jsme si tak 25 lidí, což se záhy ukázalo jako nereálné, protože to by se nám tam nevešli žádní kamarádi. Nakonec jsme počet hostů stanovili na 40 lidí a bylo to pro nás tak akorát. Měli jsme tam nejbližší rodinu a všechny naše blízké kamarády. 

Možná sami víte (nebo to poznáte, až to budete muset řešit), že seznam hostů je velké téma. Často mají lidi v okolí tendenci vám do toho mluvit, nebo se zvou lidi ze slušnosti. My jsme si celou dobu stáli za tím, že chceme spíš malou svatbu a že tam budeme mít jen ty opravdu nejbližší.

Tradice

Je mnoho tradic, které nám nedávají smysl - spaní odděleně den před svatbou, podvazek, rozbíjení talíře, jedení z jednoho talíře děravou lžící a s bryndákem, obřad dopoledne nebo v poledne, oddělená rozlučka se svobodou, únos nevěsty (ten jsme předem zakázali). Rozumím tomu, že tradice z něčeho vycházejí a nějaký smysl mají, ale my dva jsme k nim neměli žádný vztah a nehodlali jsme je dodržet jen proto, že by se to mělo.

Kromě zákazu únosu nevěsty jsme lidem dali předem vědět i o tom, že bychom nechtěli ohňostroj ani lampiony štěstí. Ohňostroje nás moc neberou, tak jsme chtěli ať si lidi případně ušetří peníze. Lampiony štětí v tom obrovském suchu nebyly dobrý nápad, navíc zbytky z nich se pak válejí kdovíkde. 

Co jsme dodrželi a líbilo se nám, jsou prstýnky, krájení dortu, první tanec a házení kytice.

Dárky a výslužky hostům

Na každé svatbě, na které jsem kdy byla, vždycky zbylo jídlo o sladkosti. Nedává mi proto smysl nechávat si péct koláčky ještě zvlášť do výslužek nebo ke svatebním pozvánkám. Od jedné kamarádky jsem dokonce slyšela, že se u nich výslužka dává každému svatebnímu dodavateli - kadeřnici, vizážistce apod. Říkala jsem si, že jestli tihle lidi dostávají každý víkend na každé svatbě koláčky, asi to už nemají kam dávat, a taky proč bych dávala koláčky cizím lidem, když jim za jejich práci platím? Výslužky jsme měli, ale jen z toho, co zůstalo, a vyšlo na všechny.




Dárky pro hosty jsme žádné neměli. Osobně se mi to zdá jako zbytečný výdaj navíc, a taky jsem zažila jako dárek pro hosty věci, které se pak nedají na nic moc využít - různé upomínkové předměty se jménem novomanželů (magnetky, placky apod.) Myslím, že hlavní jsou na svatbě ty společné chvíle, ne dárky.

Oběd

Od začátku jsme chtěli odpolední obřad. Odmítala jsem vstávat někdy v sedm ráno, abych se mohla učesat, nalíčit a už v jedenáct nebo ve dvanáct mít obřad v tom nejsilnějším slunci. Vstali jsme s Matějem pomalu, dali si společně snídaní, pak dorazili kamarádi, kteří nám pomohli doladit poslední detaily. Na všechno jsme měli čas, bez stresu.

Líbila se nám představa svatby bez klasického formálního oběda, prostě jen s rautem po obřadu. Rodina ale jela z daleka (svatba byla v Jihomoravském kraji, naše rodiny jsou z Moravskoslezského) a mně se nelíbilo, že by si  museli dát oběd na rychlo někde po cestě. Proto jsme to udělali trochu obráceně - ještě před obřadem jsme si dali oběd jen s rodinou. Tam jsem ještě neseděla ve svatebních šatech, rodina měla prostor se v komornější atmosféře seznámit a já jsem měla jistotu, že k obřadu nebudou hladoví. Oběd byl bez předkrmu a bez škrobenosti, prostě jsme si jen užili chvilku času společně ještě než to vše vypuklo.

Prsteny

Měli jsme jasno v tom, že chceme jen jednoduché tenčí kroužky z bílého zlata, bez ornamentů, bez různých barev zlata, bez kamínků, bez kombinace lesklého a matného, prostě čistá jednoduchost. Matěj přesně takový má, já jsem nakonec zvolila tři malé kamínky, protože se mi na mě čistý kroužek nelíbil, zdálo se mi to jak kroužek od klíčů :). Přesto si myslím, že i můj prsten je pořád dost jednoduchý.




Největší radost ale mám z toho, co máme vyryto uvnitř. Nechtěli jsme jména ani datum svatby. Přece si pamatuju koho a kdy jsem si vzala za manžela, že :). Byli jsme rozhodnutí, že tam nebudeme mít nic. Ale pak mě napadlo se zlatníka zeptat, jestli by se dovnitř nedal vyrýt nějaký znak podle našeho vlastního návrhu. K našemu údivu řekl, že to není problém, ať mu nakreslíme cokoliv. Takže uvnitř prstenu máme symboly, které pro nás znázorňují toho druhého. Pobavilo mě, jak se zlatníkovi rozzářily oči, když jsme mu to zadávali. Byl rád, že nebude rýt další jméno a datum. Ale možná kdyby tuhle možnost víc nabízel, tak by toho lidi využívali.


Držet se intuice

Uf, jestli jste dočetli až sem, jste borci! Chci ještě na závěr napsat, že je podle mě fajn držet se intuice a nenechat se zviklat tím, co druzí (ať už ti kolem vás nebo ti na sociálních sítích) říkají, že by se mělo. Samozřejmě sama vím, jak může být těžké se v tom zorientovat. Když na vás všude vyskakujou fotky dokonalých svateb a dalších a dalších nápadů, o kterých si myslíte, že je musíte zrealizovat i na svojí svatbě, je těžké v tom všem udržet nějaký balanc. Asi nikdo nechce mít škaredou svatbu, že jo :). Ale to věčné porovnávání se s ostatníma, které se ještě násobí díky sociálním sítím, to je peklo, teda aspoň pro mě někdy bylo. Nejvíc mi v tom pomohlo mít minimalismus jako svoji kotvu, díky které jsem si uvědomila, co je zbytečnost a čím se mi nechce zabývat.


Na závěr ještě perlička. Konfety se sice dají koupit za pár korun, ale Matěj je takový detailista, že jsme je nakonec vyráběli sami. Nelíbily se mu barvy konfet, které se prodávají. Takže jsme po večerech děrovačkou vyráběli konfety ve tvaru jednorožců. Kornouty jsem vyrobila z papírových tašek z Rohlíku a Tesca.


V něčem naše svatba byla minimalistická, v něčem ne, ale byla hlavně taková, jakou jsme ji chtěli my :). A co vy a vaše svatba? Byla minimalistická? Jestli jste svatbu ještě neměli nebo ji neplánujete, napište mi, jak si představujete minimalistickou svatbu.

Související články

5 komentářů:

  1. Vždycky si strašně ráda čtu o svatbách, které jsou trochu jiné než ty "klasiky" a minimalistické svatby jsou mi strašně sympatické. Myslím, že ta naše by se taky dala takhle nějak označit. Když jsme si shrnuli, že na svatbě je u nás důležité hlavně dobrá společnost, dobré jídlo a dobrá zábava, tak se nám to hodně zjednodušilo. Dobrá společnost byla jasná - prostě jsme pozvali rodinu a přátele a vykašlali se na nějaké zvaní ze slušnosti. U jídla jsme věděli už od začátku, že chceme catering od Tří ocásků, takže ačkoli vlastně nejsme vegani, měli jsme veganskou svatbu a většina hostů byla velmi příjemně překvapená. No a za nejlepší zábavu považuju dobrou hudbu, takže jsme si domluvili fajn kapelu, která měla u hostů taky úspěch. Dekorací bylo minimum - na stolcích použité lahve s trochou kytek a hlavně dekorací byl samotný nábytek - mix židlí natřených buď nabílo nebo do pastelových barev. A z tradic jsme měli asi jen ty prstýnky, místo dortu byly cupcaky, kyticí jsem neházela, usušila ji a teď mi dělá parádu v ložnici. A jsem strašně ráda, že jsme měli možnost si to udělat takhle po svém, bála jsem se, že to bude stres, ale nakonec to byl vážně krásný den, co jsme si moc užili. A teprve až díky rozhovoru se švagrovou došlo, že to bylo vlastně i téměř zero waste, na to Ocásci dbali :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, moc pěkně napsáno. :-) Podle fotek to vypadá na nádhernou a hlavně pohodovou svatbu. :-) Přeji vám oběma mnoho štěstí. Můžu se zeptat, kde přesně na jižní Moravě jste měli obřad a hostinu? Díky. Markéta

    OdpovědětVymazat
  3. Nadherne fotky a krasny clanek. Mam moc rada styl, jakym pises a samozrejme to, o cem pises.
    My meli svatbu letos 22. zari, posledni den, kdy bylo jeste docela teplo a hezky. Myslim, ze se nam ji podarilo pojmout take vcelku minimalisticky, oznameni nam vyrabela kamaradka, kolacky, ktere jsme k nim rozvazeli, se hned snedly; saty jsem si take nechala sit, zenichuv oblek jsme sehnali vcelku za smesny peniz, cesala me kamaradka, licila prijemna vizazistka, klasicky obed a odpoledni drobotinu jsme sice meli, ale nam sitou na miru. Na obrad jsme zvali nejblizsi rodinu a kamarady, ja zpivam ve sboru, takze nas doprovodili svym zpevem, oddaval nas muj dirigent, fotili dva kamaradi... Melo to uzasnou a nezapomenutelnou atmosferu. Na obede a odpoledne byla jen rodina, je tedy pravda, ze jsme meli svatbu a vecerni zabavu v jinych mistech, ale ne nijak diametralne vzdalenych a v nasich koncinach to bohuzel vse na jednom miste udelat neslo. Kazdopadne to vzdy odrazelo atmosferu, obrad byl krasny a dustojny, obed v krasnych prostorach, vecerni party zase v miste zenichova rodiste a nikdo nemusel nijak slozite resit dopravu, protoze vetsina vecernich hosti tam byla mistnich, o zbytek se postarali kamaradi-ridici.
    Krejcova mi sila i saty na prevleceni a musim uznat, ze i kdyz svatebni saty byly presne podle mych predstav, byly ve svetle barve a ja nosim vetsinu casu cernou nebo jinou vyraznou barvu - vinovou, lahvove zelenou... a kdyz jsem se odpoledne prevlekla do syte ruzovych satu, citila jsem se zase mnohem vic sebou a to bylo presne to uvolneni, ktere k doprovodnemu programu sedi.
    Take jsme meli rucne vyrabene jeraby, mily mi je delal z programu na kazdem koncerte, kde se chudak prilis nebavil :), jmenujeme se Jerabkovi, takze to pro nas take ma smysl :D, ale tvorit je v tech parnych vecerech bylo dost narocne.
    Pro odlehceni jsme meli “karaoke” - jmenuji se jako Princezna ze mlejna, takze tahle pisnicka byla jasnou volbou a potom Barbie girl, k te sly ty prevlekaci saty bajecne! :D
    Kvetiny nam vazali a pripravovali v lokalnim zahradnictvi a byly bajecne, vonely, vydrzely neskutecne dlouho a svou kytici jsem si ususila a kocham se ji doma.
    Nic jsme nevyhazovali, dzbany, ktere jsme objednavali na vodu, jsme posleze nechali v hospode, kde je uziji apod.

    Urcite souhlasim s tim, ze minimalisticka svatba je spjata se dvema hlavnimi aktery :) a mela by plnit hlavne jejich prani. My jsme hodne vychazeli vstric rodinam a tak doslo i na nektere tradice, ktere nam uplne smysl nedavaji (rozbijeni talire, spolecne jezeni polevky), ale byly to tak drobne polozky v celem dni, ze jsme byli ve vysledku radi, ze doslo jen k drobnym rozporum a vsichni si prisli na sve.
    Popravde jsme se z priprav docela hroutila, jsem nervak a uz bych to znovu prozit nechtela, ac byl samotny svatebni den sebeuzasnejsi. Moc se mi libi vas koncept klidoveho rezimu od rana, sle presto bych nemenila.

    Hodne stesti vam obema a at takhle zarite kazdy den, ktery stravite spolu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dle fotek to vypada paradne! A ten napad vypestovanych vlastnich kvetin je take moc fajn ;) my meli svatbu v necem podobnou - kytky nakoupene samostatne a aranzovane do ruznych lahvi od potravin, spoustu veci delanych svepomoci, jako treba kornouty, my v nich meli ryzi, i obed jsme meli pred obradem s rodinou, ale me semlelo to ruzne dekorovani a vyrabela jsem mesic skoro co vecer aspon neco malo... strihala a lepila, ale me to bavi. Nastesti jsme na planovani svatby a podobne nervy meli neco pres mesic, tak jsem i tak moc nepodlehla, pac nebyl cas. A nase svatba byla v zime. Pisu o ni i u sebe na blogu. Ale je to uz skoro ctyri roky, nektere veci uz bych zas resila jinak... mejte se krasne ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně napsáno. Za chvilku to bude 13 let, co jsem se vádvala já. Svatbu jse měli koncem listopadu. A moje svatba byla v minimalistickém stylu. Chtěla jsem malou svatbu - jen nejbližší rodina. Ten rok jsem byla na dvou dalších svatbách - mega akce. Takže jsem věděla, že takto to nechci. Svatební šaty jsem si koupila tehdy v Praze - měla jsem bílé, splívalé,vypadalli jak z dob starého řecka. Nechtěla jsem žádné obruče, mašličky, atd. Prostě jednoduché. Koupě mě stále méně než půjčovné a jak jste psala, byli originální a nikdo jiný takové neměl.
    Za poslední dva roky se u nás v práci ženili dva kolegové a tři kolegině. Jejich svatební maratón byl děs. Svatby o 100-120 lidech, nic minimalistického. Prostě to bylo jen o jídle a pití. Mě se to prstě nelíbilo. Nejlepší byli argumenty typu - oni se mi ty peníze vrátí na darech, kamarádi nás také zvali, tak je musíme pozvat také. Prostě hlavně, aby se kamarádi pobavili - byly to takové velké zahradní párty.

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.