K tomuhle článku mě inspirovalo několik videí, které jsem na toto téma viděla. Přijde mi to jako fajn inspirace a zamyšlení. Třeba zjistíte, že u některých položek taky nepotřebujete duplikáty. :) Můj seznam asi nebude úplný, napsala jsem, na co jsem si zrovna vzpomněla. Jen tak, na vykopnutí diskuze.

Dioptrické brýle

Jedna optika, kolem které jsem jezdila do práce měla na výloze slogan "Představte si, že byste měli brýle pro každou příležitost.", a ve mně tahle představa většinou vyvolala spíš paniku, což určitě nebyl záměr sloganu. Stačí mi, že řeším, co si vzít na sebe za oblečení. Muset k tomu řešit ještě i brýle, no uf!

O mých brýlích jsem psala příspěvek. Pokud sháníte nové, doporučuji k přečtení. :)

Hřeben

Mívala jsem několik kartáčů, vlastně ani nevím proč. Vždy jsem ve výsledku používala jen jeden. Už roky mám Tangle teaser, který před pár lety doporučovala každá influencerka. :D Zatím drží, funguje, nemám důvod ho měnit, přestože je z plastu.

Nosítko

Přestože náš syn byl první rok skoro výhradně nosící, nikdy jsem nepropadla touze koupit si víc nosících pomůcek. Na začátku jsme měli půjčené dva šátky, ale stejně jsem používala jen jeden. Později jsme zkoušeli různá nosítka (z půjčovny Matáta) a jakmile jsme našli to pravé, už jsme u něj zůstali a naprosto nám stačí jen to jedno.

Na Facebooku ve skupině nosící komunity rodičů jsem viděla, že pro někoho je to taková vášeň, že má třeba i deset šátků a několik nosítek. Ve výsledku si myslím, že člověk stejně nosí jen pár oblíbenců, a zbytek jsou pak spíš sběratelské kousky.

Legíny

Kalhoty vůbec nenosím. Většinou k sukním a šatům nosím buď punčocháče nebo legíny. Ač jsou legíny mým nejčastěji nošeným kusem oblečení, mám pouze jedny. 

Je fakt, že zvažuju, že by se mi hodily ještě jedny, ať mám na výměnu, ale v současné covidové situaci si vystačím i s tím jedním párem. když je třeba je vyprat, do druhého dne je mám suché a můžu je zase nosit. Kdybychom měli sušičku, asi bych ani ty druhé nezvažovala.

Zimní šála

Mám jednu zimní šálu, a popravdě už druhou zimu ani tu jednu nenosím. S dítětem se mi zdá šála nepraktická, jak se k němu musím pořád sklánět, každou chvíli ho zvedat atd., šála mi jen překáží. Mám jeden nákrčník, který je praktický na nošení a ten je teď můj nejlepší kamarád. 

Obal na telefon

Nikdy jsem neměla touhu měnit obaly na telefon a mít jich víc. Ze stejného důvodu jako s těmi brýlemi.

Náušnice

Byla jsem náušnicový maniak! Měla jsem desítky párů a musela jsem mít každý den jiné, přesně sladěné k oblečení. Jak jsem ale přičuchla k minimalismu, postupně jsem je redukovala jen na ty nejoblíbenější a nejuniverzálnější, a zjistila jsem, že je to tak osvobozující! Nakonec jsem skončila jen s jedním párem, který nosím už několik let a nikdy nesundávám.

Opasek

Mám jeden kožený hnědý pásek, který nosím k některým šatům, a naprosto mi stačí. Dokonce jsem ho získala na jednom z našich výměnných bazárků s kamarádkami.

Legíny na cvičení

Obecně oblečení na cvičení mám velmi málo. Já nejsem milovník cvičení. Cvičím spíš ve vlnách, když mě to popadne, obvykle mě to drží pár týdnů a pak zase dlouhé měsíce nic. Ne že by to bylo něco, na co jsem pyšná, ale naučila jsem se to takhle přijmout a netrápit se tím.

Takže proč mít víc než jeden kus oblečení na cvičení?

Plavky

Mám jedny plavky, které jsem si nechala ušít na míru, protože jsem nedokázala najít plavky, které by vyhovovaly mojí představě a požadavkům. Psala jsem o nich tady. Věřím, že mi vydrží ještě hodně let. Jsou oboustranné, tak se z nich dají nakombinovat až čtvery různé plavky! :D

Rtěnka

Hodně dlouho jsem měla jednu červenou rtěnku, to je taková klasika pro každou ženu, že? Ale skoro jsem ji nenosila, jen na opravdu zvláštní příležitosti. Takže jsem se jí zbavila. Místo ní jsem si pořídila takovou, kterou jsem schopná a ochotná nosit na každodenní nošení (pokud mám na to chuť). Je to tahle.

Kelímek na kávu

Bývaly doby, kdy jsme jich doma měli víc. Teď máme jen jeden, většinu času ho využívám já, je taky oficiálně můj, pod stromečkem bylo na jmenovce moje jméno. :D Ale občas si ho půjčí i Matěj anebo moje mamka když přijede a jde na procházku s Vilémem. Za dva roky častého používání se mi osvědčil moc dobře.

Boty na každou sezónu/příležitost

• Zimní boty Vasky
• Podzimní boty Mustang 
• Černé obyčejné tenisky
• Sandále
• Pohorky
• Boty na sport
• Pantofle na doma

Víc bot momentálně nemám a nevnímám, že by mi chyběly. 

Snad až na baleríny anebo nějakou společenskou obuv (smířila jsem se s tím, že podpatky pro mě nejsou), ale ty jsem obecně v minulosti využívala tak málo, že mi je líto si je kvůli tomuhle pořizovat. Za poslední rok jsem jen jednou potřebovala boty, které jsem neměla, a to bylo na pohřeb. Půjčila jsem si je.

Tohle léto budu možná muset vyměnit sandále, které po dvou sezónách už bohužel nejsou v moc reprezentativním stavu. Máte někdo tip na nějaké, které vydrží déle?

Ještě je dobré říct, že pokud má člověk tak málo bot, je o to nutnější se o ně dobře starat a taky dodržovat hygienu. V práci jsem se z uzavřených bot vždy přezouvala, abych v nich neseděla celý den apod.

Dekorativní kosmetika

Od každého produktu dekorativní kosmetiky, kterou používám, mám jen jeden kus. Tzn. jeden korektor, jednu řasenku atd. Často vidím, že mají ženy více značek jednotlivých produktů, ale většinu z nich nevyužívají.

Pokud nejste make-up artistka anebo není líčení váš velký koníček, třeba toho tolik nepotřebujete.

Pečující kosmetika

Tady je to stejné jako u té dekorativní. Nač mít víc šamponů, krémů apod.? Ani do zásoby kosmetiku nikdy nekupuju.

Pyžamo

A jak to máte vy? Čeho máte doma jen jeden kus a úplně vám to stačí?

Už třetím rokem se držím tradice a vydávám článek se seznamem všech věcí, které jsem v uplynulém roce pořídila. Pomáhá mi to mít přehled o tom, jestli jsou mé nákupy uvážené, promyšlené a smysluplné.

Minulé dva roky (tady a tady) jsem byla se svým počínáním celkem spokojená. Letos to bohužel říct nemůžu. Už jsem o tom psala na Instagramu, bylo toho hodně, víc, než by mi bylo milé a než jsem byla doposud zvyklá. Už v létě jsem cítila, že mi v tom není dobře. Nicméně nejednalo se o neuvážené nákupy, ale o věci, které jsem promýšlela a považovala je za nutné (obnova šatníku, nákup nábytku do nového bytu a taky sem tam něco spojeného s dítětem).

Většinu věcí pro Viléma tady nezmiňuju (vyšel na tohle téma článek, co jsme dokoupili k výbavičce).

Protože možná někdo z vás ani nedojde až do konce, napíšu to rovnou sem na začátek. Pro příští rok si dávám závazek, že chci nakupovat mnohem mnohem méně a dostat se tak zase na svůj (ne)nakupovací standard.

Leden

1.  S láskou o dětském spánku

Tuhle knihu zná asi každý rodič, který někdy řešil spánek svého miminka. Lenka Medvecová Tinková má i skvělý podpůrný účet na Instagramu Prosím spinkej.

Knihu jsem přečetla někdy v průběhu šestinedělí a natolik mě uklidnila a ujistila ohledně spousty věcí, že jsem litovala, že jsem ji nečetla už v těhotenství. Ke knize se dodnes pravidelně vracím, protože zdaleka není jen o spánku. Je to prostě laskavý průvodce pro všechny rodiče, ať už jste kontaktní nebo ne, ať vaše dítě spí v postýlce nebo s vámi v posteli, Každý si v ní najde to, co potřebuje.

Tento nákup zpětně hodnotím jako potřebný a maximálně využitý (půjčila jsem i několika kamarádkám). Kniha si získala stálé místo v mé knihovně, což se povede málokteré.

2.  Kojicí šaty Brundibára

Tyto šaty mi vlastně koupila mamka "za porod". Brundibára se specializuje na kojicí šaty v krásných barvách a vzorech. Ty moje jsou z hořčicové teplákoviny s lesními zvířátky. Miluju je já i Vilém. Vždycky si je na sebe beru, když jdeme k doktorovi a jeho od malička uklidňuje se dívat na černobílá zvířátka na látce.

Slow fashion kus oblečení, který mi sloužil celý rok a ještě sloužit bude (i když nebudu kojit).

Březen

3.  Koncept kontinua

Knihu Koncept kontinua jsem pořídila v online antikvariátu. Kniha mi ale nesedla stylem psaní (přestože obsahově by byla s mým přístupem asi na stejné vlně), nudila mě a já jsem ji nakonec nepřelouskala a prodala ji na Trhu knih.

Zpětně vyhodnocuju jako zbytečný nákup, ale alespoň byl z druhé ruky a kniha je už zase v oběhu. :)

4.  Mobil

Rozhodně jsem ho nepotřebovala nutně. Starý celkem fungoval, i když sem tam mě už zradil. Dlouho jsem zvažovala koupit mobil z druhé ruky, ale nakonec jsem to zavrhla s tím, že elektronika se tolik ničí, že by to nemuselo mít smysl a mohla bych brzy skončit zase tam kde jsem byla.

Minulý mobil jsem měla asi čtyři roky a věřím, že tento alespoň další čtyři roky vydrží.

O udržitelnosti tady nemůže být řeč.

Duben

5.  Rtěnka Any

Tady mě popadlo nějaké období touhy po nové dekorativní kosmetice. Asi jak na mě padala tíha toho všeho (uplakané miminko a omezení plynoucí z covidu), měla jsem potřebu udělat si radost. Rozhodla jsem se alespoň podpořit mladou Youtuberku a tvůrkyni vlastní kosmetiky Not so funny Any.

Co vám budu povídat, rtěnku jsem na sobě měla párkrát, s rouškou to nejde moc dohromady.

Rozhodně zbytečný nákup, ale zatím se jí nezbavuju, věřím, že až bude období roušek za náma, dám jí šanci.

6.  EOS balzám na rty

Toto je velmi podobný případ jako rtěnka výše. Navíc mi tento balzám ani trochu nevyhovuje, takže jsem ho hned darovala dál.

7.  Tenisky Lidl

K svátku jsem od Matěje dostala kožené tenisky z Lidl shopu. Objednala jsem jedny černé a jedny růžové a nemohla si vybrat, které si nechám, tak jsem si nechala oboje (tento rok jsem udělala pár neminimalistických rozhodnutí). Po čase jsem ale zjistila, že růžové, které byly o číslo menší, mě odírají. Takže jsem je dala mojí mamce. Černé ale nosím, mimo zimu, skoro pořád.

Slow fashion to rozhodně není, ale někdy jsem už celkem zoufalá z hledání slow fashion alternativ, které by fakt vydržely dlouho. Někdy to jde trochu proti sobě. Protože sice si koupíte něco lokálního v duchu slow fashion, ale pokud to nemá velkou výdrž a za dva roky kupujete zase, ztrácí to smysl minimalismu i zero waste. Dlouho jsem pokukovala po teniskách Bohempia, ale zkušenost několika mých známých, kdy se boty hned rozpadly, mě odradila.

Květen

8.  Tričko Reparáda

Za poukázku, kterou jsem dostala od milého k Vánocům jsem pořídila bambusové tričko z Reparády, Na mém seznamu už bylo dlouho.

Nosím ho často, vyhovuje mi.

9.  Šaty Reparáda

Bambusové osudové (tak se oficiálně jmenují)  šaty z Reparády jsem chtěla už snad od doby, co Reparádu znám, to je ještě z dob, kdy půjčovali oblečení a já jsem byla na výšce :). Mají krásný nadčasový střih, dají se díky bambusu nosit v létě i v zimě.

Myslím, že věci z Reparády u mě v šatníku vydrží opravdu dlouho, je to prostě moje srdcová značka.

10.  Punčocháče Muhehe

Slow fashion punčocháče jsem doposud neměla. Mně se popravdě punčocháče zdají jako natolik spotřební zboží, že mi bylo líto za ně dávat víc peněz.  Jenže kalhoty nenosím, a tak jsou legíny nebo punčochy moje každodenní uniforma.

Bohužel ale nemůžu říct, že by měly tyhle konkrétní punčocháče o moc větší výdrž než ty z řetězce. Takže do dalších už investovat nebudu, přestože jsou krásné a příjemné.

Červenec

11.  Kojicí šaty / 12.  Tričko Jako máma

Kojicí oblečení značky Jako máma je rafinované v tom, že se dá různě kombinovat. Základ jsou šaty nebo tílko s hlubokým výstřihem a přes to se dává krátké tričko, jakoby crop top. Takže i pokud máte doma nějaký crop top z jakéhokoliv jiného obchodu, bude to s šaty nebo tričkem od Jako máma kompatibilní a můžete pohodlně a diskrétně kojit.

Nosila jsem a stále nosím hojně. :)

13.  Sukně Jako máma

Černá sukně s krajkou, která se hodí jak na běžně nošení, tak třeba i do divadla. Taková mi v šatníku dlouho chyběla a nemohla jsem jí odolat. Ne že bych ji vyloženě potřebovala, ale chtěla jsem jeden takový kousek, se kterým budu moct kombinovat různé topy a nosit ji tak na různé příležitosti.

14.  Kožená kabelka Eggo

Přesně takovouhle kabelku jsem si přála už asi deset let! Nikdy jsem nenašla takovou, která by se mi líbila a zároveň byla ušitá v ČR a kvalitně, aby mi vydržela snad až do smrti (což fakt věřím, že tahle vydržet může). Objevila jsem tuhle skvělou, krásnou nejlepší od lokální značky Eggo a dostala jsem ji k narozeninám od mého muže. <3

Já kabelky moc nenosím, spíš batoh. Ale tahle je maličká, ale zároveň velká akorát na mobil, peněženku, klíče a plátěnou tašku. Je praktická ke kočárku i k nosítku. Doposud jsem nosila jednu o podobné velikosti, kterou mám už asi pět let ze sekáče (ta už našla novou majitelku díky SWAPu) a čekala jsem na tu pravou srdcovou, která ji nahradí. Tak tady je. 

Srpen

15.  Termo taštička

V horkých letních dnech, kdy jsme s Vilémem jeli občas na koupaliště anebo jsme byli celý den venku, jsem potřebovala udržet v chladu jogurt nebo jinou svačinu. Pořídila jsem proto malý termo box/taštičku. Vybrala jsem nějakou no name z náhodného e-shopu, který mi zrovna Google našel, abych měla tašku co nejdřív u sebe. V dané chvíli jsem neměla možnost čekat, až se něčeho podobného bude někdo zbavovat na SWAPu.

Ukázala se jako dobrý pomocník i při delším cestování, kdy chci mít jistotu, že se mi v autě nic nezkazí.

O udržitelném nákupu tady taky nemůže být řeč. Plánuju ji ale využít na maximum a případně pak ještě poslat dál, kdybychom ji už nevyužili.

16.  Mama batoh

Psala jsem o tom už na Instagramu, dlouho jsem se koupi klasického mamabatohu (batoh s milionem kapes a různých vychytávek) vyhýbala. Jenže jsem každý den střídala i několikrát kočár a nosítko. Na kočáru jsem měla přebalovací tašku, k nosítku jsem si brala batoh, takže jsem musela pořád přeskládávat věci tam a zpět. Usoudila jsem, že tenhle mama batoh bude nejpraktičtější, abych nemusela věci přesouvat a jen jednoduše přehodit batoh ze zad na kočárek (má k tomu speciální háčky, které můj běžný batoh nemá).

Bohužel je to nákup z asijského e-shopu, což se u mě stalo po opravdu hodně dlouhé době. Na českých či evropských e-shopech jsem našla pouze přeprodej z Asie.

17 / 18. Dvě trička Reparáda

Na Instagramu jsem nabízela k prodeji Babyvak (textilní kolébku), kterou jsme pořídili pro Viléma, ale bohužel v ní nechtěl být. O koupi neměl zájem nikdo, ale ozvala se mi majitelka obchodu Reparáda, že by měla zájem o SWAP. Takže jsem si vybrala dvě nová trička (protože to první se mi opravdu moc osvědčilo).

19.  Skříň Pax

Na konci června jsme se stěhovali do většího bytu. Nebylo to ani tak proto, že by nám chyběl prostor nebo že bychom chtěli dětský pokoj (ten budeme zařizovat až tak ve Vilémových dvou letech). Stalo se to vlastně docela náhodou. Náš minulý byt změnil majitelku, a ta nám plánovala celkem dost zvednout nájem. Ale protože jsme měli štěstí v neštěstí, sehnali jsme větší byt, který byl ve výsledku levnější než kolik by si nová majitelka brala za ten menší :D. No to jsem celkem odbočila…

V minulém bytě jsme měli téměř veškeré vybavení naše, kromě šatní skříně a jídelního stolu a židlí. To jsme tedy museli dokoupit.

Po dlouhém hledání jsme se nakonec rozhodli pro systém Pax z IKEA, který umožňuje sestavit si skříň přesně dle vašich představ, a to včetně poliček, šuplíků, háčků a jejich umístění.

Snažili jsme se opravdu přemýšlet nad tím, co ve skříni budeme mít a jak ji budeme využívat, aby vznikla skříň na míru a neměla nic nadbytečného a nic jí nechybělo. S výsledkem jsme spokojeni. Skříň je tak akorát, ani malá, ani velká. A dokonce jsme si ji navrhli hlubokou jen 35 cm, což je báječné v tom, že máte o všem přehled, nic se vám neztratí v útrobách skříně a navíc vás to nutí nemít věcí hodně.

20.  Jídelní stůl a židle

Opět jsme pořídili z IKEA, jako ostatně skoro celé vybavení našeho bytu. Ve výsledku vždy dojdeme k tomu, že IKEA má vše nejhezčí a i ceny jsou příznivé. Navíc často je jejich nábytek i dost chytře vymyšlen.

Jako mladší jsem snila o tom, že až budeme mít jednou vlastní bydlení (což se stejně asi nikdy nestane :D), chtěla bych si ho vybavit jedinečnými kusy nábytku vyrobenými na míru anebo osobitým nábytkem třeba z druhé ruky.

Jenže obojí má svá úskalí. Nábytek na míru není vůbec levná záležitost a v danou chvíli si to nemůžeme/nechceme dovolit. A nábytek z druhé ruky není snadné sehnat tak, aby odpovídal našemu vkusu a byl zároveň v dobrém stavu. To by vyžadovalo víc hledání, čekání a trpělivosti, a to jsme v danou chvíli neměli. Jednalo se o nábytek, který jsme prostě potřebovali co nejdřív.

21.  Botník

Jednoduchý, bílý, opět z IKEA. Bot máme oba opravdu málo. Aktuálně nošené máme v botníku před dveřmi bytu a ty neaktuální jsou v botníku, takže nikde v bytě se nám neválí boty, a to mi moc vyhovuje.

22.  Rozkládací postel

Protože obě rodiny máme daleko, každá jejich návštěva u nás je spojena i s přespáním. V předešlém bytě to bylo v obýváku na gauči, teď mají luxus vlastního pokoje. :) Tam jsme pořídili postel s úložným prostorem (využíváme pro extra povlečení a peřiny), která se dá rozložit na dvojpostel. Do budoucna bude fajn i třeba pro nějaké Vilémovy kamarády na přespávačky. :)

Září

23.  Olivia

V oblasti knih jsem měla minimalismus dost zmáknutý. Buď jsem si je půjčovala, nebo je měla elektronicky. Když se ke mně dostala nějaká fyzická kniha, většinou jsem ji po přečtení poslala dál. S mateřstvím pro mě přišla éra nakupování knih o výchově. První rok Vilémova života jsem si totiž moc neuměla představit, že bych s ním šla do knihovny a dokázala si tam něco v klidu vybrat. Navíc čtu teď tak ohromně pomalu, že bych si každou knihu musela o dva měsíce prodlužovat.

Rozhodla jsem se proto knihy kupovat z druhé ruky, většinou v nějakém online antikvariátu anebo na Trhu knih. Knihu Olivia jsem ale z druhé ruky nesehnala, proto jsme pořídila novou, ale v tomto případě jsem byla ráda, že jsem mohla podpořit její autorku. Tu najdete na Instagramu jako Vědomá máma.

Kniha Olivia je plná velmi praktických příkladů situací, které s dítětem od jeho narození až zhruba do tří let zažíváte. Co vás tyhle situace mohou naučit, jak k nim můžete přistupovat jinak, než jak to obvykle rodiče dělají, jak se díky dítěti můžete mnohému naučit i o sobě. Díky téhle knize mi naplno došlo, že nejde ani tak o výchovu toho malého človíčka, ale především o práci se sebou, svými emocemi, očekáváními, přesvědčeními jak by něco mělo nebo nemělo být a proč.

Knihu si v knihovně rozhodně nějaký ten měsíc, možná i rok nechám, protože se k ní vracím. Až nebude potřebná, najde nového majitele.

24.  Montessori batole

Tuhle knihu jsem sehnala z druhé ruky a ještě jsem se k ní bohužel naplno nedostala. Přečetla jsem zatím jen pár kapitol.

25.  Polička

To vám je vtipný příběh, že o něm snad napíšu i samostatný příspěvek na Instagram :D. Když jsme se nastěhovali do nového bytu, řekla jsem si, že pořídíme pár nějakých poliček, ať mám kam dát kytky a nějaký ten obrázek.  Kdo má dítě, tak chápe, že tyhle věci musí být vysoko mimo dosah. :D

Líbila se mi polička, která vypadá jako domeček, přesně jsem věděla, kterou kytku do ní dám. Našla jsem si jednu na internetu, objednala a když přišla, zjistila jsem, že je totálně malilinkatá a skoro nic se na ni nevejde. Abyste rozuměli, já mám odjakživa problém s odhadem vzdálenosti a velikosti podle napsaných rozměrů. :D Nejdřív jsem ji chtěla vrátit, ale pak jsem si řekla, že si ji necháme jako takovou připomínku mého nepřesného odhadu a pro pobavení. :) Stala se domečkem pro figurku dřevěného koně, kterého mám ze Švédska (pro toho jsem nikdy neměla důstojné místo, takže to byl asi osud).

26.  Poličky na kytky

Z e-shopu Čisté dřevo jsme si objednali čtyři poličky, které vypadají jako z palet a nejsou nijak ošetřené ani nabarvené. Dvě máme v budoucím dětském pokoji a dvě v obýváku nad sedačkou. Dělají mi velkou radost.

Říjen

27 / 28.  Trička na kojení z Vinted

Na Vinted jsem si pořídila dva crop topy, které se dají nosit k výše zmíněným kojicím šatům a tričku z jako máma. Chtěla jsem víc věcí, ve kterých bych mohla pohodlně kojit, protože Vilém dlouho skoro nic nejedl a já jsem plně kojila až snad do devíti měsíců.

Teď zpětně to byla asi zbytečnost, protože s covidem a opatřeními jsme velkou část roku strávili doma, kde jsem střídala tři outfity a spoustu z koupeného jsem zatím skoro neměla možnost vynosit.

29.  Nosicí mikina z Vinted

Protože moje nosicí bunda je spíš podzimní a je tenká, potřebovala jsem hrubší nosicí mikinu, kterou bych pod bundu dala. Minulou zimu byl ještě Vilém tak malý, že jsme se spolu vešli do jedné mojí větší mikiny.

Pořídila jsem teplejší mikinu, původně z Bonprixu. Mikinu využívám skoro denně a slouží nám moc dobře.

Listopad

30 / 31.  Síťové tašky

Moje síťovka se mi po šesti letech roztrhala, takže byl čas pořídit si novou, vzala jsem rovnou dvě, protože na menší i větší nákupy se mi síťovka osvědčila jako nepřekonatelná. Umí se nafouknout do fakt velkých rozměrů a unese víc než unesu já (20 kg).

Koupila jsem tuhle u Česká síťovka a k tomu jednu klasickou elastickou.

32.  Verunity art plakát

Hodně let jsem nekupovala žádné dekorace a spíš jsem si je vyráběla (různě jsem dekorovala květináče, nebo něco vyšila či přesvědčila Matěje, aby něco namaloval). V novém bytě jsem měla otuhu mít nějaký obrázek a podpořit něčí tvorbu. Vybrali jsme plakát od Verunity art, konkrétně tento.

33.  Kalhotky Maia a kalhotky Majtki

Rozjela jsem misi hledání ideálních slow fashion kalhotek, které si zamiluju, vydrží a až doslouží, budu je kupovat znovu a znovu. Na základě ankety na Instagramu jsem si vybrala ke zkoušení značky Majtki a Maia. Bohužel ani jedny mi 100% nevyhovují, i když samozřejmě se jejich kvalita a pohodlí nedá srovnat s kalhotkami z klasického obchodu.

Určitě je nosit budu, ale další zkusím asi ještě od jiné značky. Protože kalhotky z klasických obchodů se mi vždy hrozně rychle rozpadnou.

Tipů mám hodně (pokud vás to zajímá, na mém Instagramu najdete výběr Lokální značky a tam jsou všechny značky kalhotek shrnuty), ale člověk to prostě musí zkusit, každému sedí něco jiného.

34.  Rámeček na plakát

V IKEA jsme objednali rámeček na výše zmíněný plakát. Nepodařilo se mi vySWAPovat takový, jaký byl potřeba a opět se mi nechtělo čekat, už jsem plakát chtěla mít vystavený. :)

35.  Postelové rošty

Rošty pod našimi matracemi už jsme měli snad osm let, a bylo to na nich znát, začaly vrzat (i když na tu cenu 8 let vlastně dobrý!)  Navíc to byly ty nejlevnější z IKEA, protože dražší jsme si tehdy nemohli dovolit. Takže jsme pořídili kvalitnější.

36.  Vánoční světýlka

Pro letošní výzdobu a stromeček jsme museli pořídit dva nové světelné řetězy. Jeden jsme pořizovali v IKEA a jeden na Alze. Jsou s časovým spínačem a na baterky (používáme dobíjecí).

37.  Podzimní boty z druhé ruky

Zase jsem se zbavila jednoho předsudku. Ještě nedávno jsem si říkala, že boty z druhé ruky bych si asi nikdy nekoupila. Nedošlo mi ale, že použité boty nemusí znamenat prošlapané, smrduté a zničené.

Tyhle úžasné podzimní/zimní kožené boty jsem adoptovala od Petry, která je inzerovala jako téměř nenošené. Koupila si je před rokem ve velkém nadšení, ale bohužel neodhadla velikost (taky se vám to někdy stalo? :) ). Mám je za míň než polovinu původní ceny, a podle provedení si myslím, že mi určitě pár let vydrží. 

Mně se moje podzimní boty loni rozbily a od té doby jsem nebyla schopna sehnat nové, nesnáším nákupy bot. :D A tyhle jsou navíc na zip, což s batoletem opravdu oceníte. :)

———

Jak jste to letos měli s nákupy vy? Dařilo se vám nakupovat jen to, co jste opravdu potřebovali? Anebo jste udělali i nějaký ten přešlap nebo koupi, která se nakonec ukázala jako zbytečná? Dejte mi vědět do komentářů.

Když jsem se před nějakými sedmi lety dozvěděla, co je pomalá a rychlá móda (používám občas český a občas anglický výraz, abych nemusela pořád dokola psát to samé :D), celkem mě to šokovalo a rozhodně jsem se nechtěla na hrůze rychlé módy dál podílet. Jenže představa mít vše v šatníku slow fashion, pro mě byla naprosto nereálná, vůbec jsem nevěděla, jak toho docílit, zdálo se mi, že fast fashion je všude. V té době jsem nakupovala v klasických řetězcích typu HM, Reserved apod. a taky jsem byla celkem shopaholička, měla jsem oblečení hrozně moc.

Tehdy jsem to ještě nějakou dobu nechala být, ale čím víc se o tomhle problému mluvilo, tím víc to ve mně hlodalo. Navíc jsem se pomalu začala zajímat i o minimalismus. Takže jsem si řekla, že s fast fashion prostě skoncuju. Jenže to vůbec nebylo jednoduché. Jako to u mě často bývá, chtěla jsem všechno hned a skoro ze dne na den, a taky jsem chtěla buď všechno nebo nic. Nemá přece smysl snažit se, když to není na 100%, že?

Samozřejmě tenhle postoj a nasazení neměl dlouhého trvání, prostě jsem to po čase vzdala a přestala jsem to řešit. Teď po pár letech se ale ukazuje, že jsem ke slow fashion šatníku přeci jen došla a to bez velké snahy a zaměření přímo na tenhle cíl. Jak to?

Pomalé nakupování vede k pomalému šatníku

Uvědomila jsem si, že zásady, které v nakupování oblečení dodržuju, postupně způsobily, že se v mém šatníku začaly objevovat převážně věci, které odpovídají spíš pomalé než rychlé módě. Hodně za to vděčím minimalismu.

1. Nesnažte se, aby to bylo hned

Jak je patrné už z úvodu článku, nemá smysl chtít, aby se váš šatník změnil ze dne na den, a už vůbec nemá smysl zbavovat se oblečení, které jste už koupili, pokud ho stále chcete nosit. Naopak, když už něco z fast fashion máte, snažte se, aby daná věc byla co nejvíc nošena, ať z ní dostanete co nejvíc a nemusela být vyrobena na druhém konci světa v hrozných podmínkách zbytečně.
Přistupujte k celé proměně pomalu a bez tlaku na sebe. Neřešte, co jste už koupili a zaměřte se na to, co případně kupovat budete. Ale ani tady nemusíte být vždycky stoprocentní. Sama moc dobře znám chvíle, kdy sháníte něco konkrétního, ale už třeba nemáte čas hledat slow fashion variantu anebo na ni v danou chvíli nemáte finance. Pravda je taková, že nakupování etické a pomalé módy je rozhodně časově náročnější než zajít do obchoďáku. Většinou to obnáší průzkum trhu a dané značky, kterou třeba zvažujete, anebo přehrabování v sekáči.

Neklaďte si na sebe hned od začátku požadavek, že od teď už nikdy za žádnou cenu nekoupíte nic z fast fashion, protože není snadné to hned dodržet a mohli byste být ze sebe zklamaní a ztratit motivaci. Jednou za čas si to odpusťte.

2. Kupujte jen to, co opravdu potřebujete a budete nosit

Minimalismus je pro slow fashion ten nejlepší předpoklad. Když chcete nakupovat u lokálních tvůrců a malých značek, zjistíte, že takové oblečení je často celkem drahé (až když jsem začala sama šít, zjistila jsem, že ty ceny jsou oprávněné). Pokud tedy chcete mít šatník se spoustou kusů oblečení, je jasné, že to vyjde dost draho.

Moje rada je, zminimalizujte svůj šatník jen na to opravdu nejnutnější a na to, co budete nosit. Ideálně tak, aby se daly kousky dobře kombinovat. Nekupujte věci jen proto, že jsou krásné a líbí se vám, ale zamyslete se nad tím, jestli je opravdu budete nosit.

3. Nakupujte z druhé ruky / Zkuste SWAP

Tímto způsobem můžete nosit i oblečení fast fashion značek a nemusíte mít výčitky svědomí. Ty věci už jednou někdo koupil a už jsou v oběhu. Vy přispějete k tomu, že se prodlouží jejich životnost u dalšího majitele a zároveň přímo nepodpoříte fast fashion. Navíc je to mnohem levnější varianta než nakupovat etické oblečení od lokálních tvůrců.

Pro SWAP doporučuju Facebookové skupiny, ta brněnská funguje moc dobře. Napište mi do komentáře, jak je na tom vaše město :). Někdy se také pořádají i SWAPové akce, kam můžete přijít, ale to je v současné době covidové neaktuální.

4. Využívejte wish list/měsíční seznam

Pokud někdy budete mít nutkání koupit si něco z fast fashion řetězce, nejprve si danou věc napište na seznam a počkejte, zda daný kus oblečení budete chtít i po nějaké době. Čím déle to vydržíte, tím je větší šance, že na tu věc zapomenete anebo si uvědomíte, že ji vlastně nepotřebujete anebo že dokonce něco podobného už máte.

5. Nesledujte na sociálních sítích žádné fast fashion značky

Co oči nevidí... Vyhněte se pokušení co nejvíc to jde. Zrušte odebírání newsletterů značek, kde jste kdysi nakupovali a nesledujte je ani na sítích. Nějaké novinky nebo slevy pak půjdou mimo vás.

6. Nechoďte do obchodů "na čumendu"

Stejný princip jako v bodu výše, s tou výhodou, že je mnohem jednodušeji proveditelný. Na internetu na nás číhají reklamy všude a jsou hodně chytré. V reálném světě se dá takovým pokušením celkem snadno vyhnout.

7. Zaměřte se na kvalitu

Pokud budete chtít mít v šatníku jen kvalitní kousky, je dost nepravděpodobné, že byste nakupovali většinu věcí ve fast fashion řetězcích. Tam aby člověk pohledal kvalitní materiál a dobře střižené a ušité oblečení. Nespokojte se s kusem hadru, který má po pár vypráních žmolky, je z umělého materiálu anebo má šev místo naboku v polovině zad. Ani pokud ten hadr stojí 149 Kč. Jeden moudrý člověk řekl, že není tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat levné věci.

8. Oblečení na každodenní vs. příležitostné nošení

S touhle myšlenkou jsem se setkala před několika lety při poslechu podcastu, jehož název si už nepamatuju. Autorka tam zmiňovala, že se jí zdá nelogické, aby lidé utráceli stovky až tisíce za oblečení, pro zvláštní příležitosti, které si na sebe vezmou jednou až dvakrát za rok (do divadla nebo na svatbu) a naopak oblečení na každodenní nošení a základní kousky šatníku pořizovali ve slevách a z nekvalitních materiálů.

To dává ohromný smysl! Přece to, co nosím každý den, chci mít kvalitní, aby mi to co nejvíc vydrželo a bylo mi to na těle příjemné, nebo ne? I díky téhle myšlence jsem se konečně odhodlala investovat do kvalitního spodního prádla, které sice není levné (za jedny kalhotky dáte třeba tolik co v háemku za balení, kde jsou troje), ale je to něco, co nosím denně a navíc na těch nejintimnějších místech, takže kde jinde si dopřát kvalitu?

9. Podpořte malé lokální značky

Vedle nakupování z druhé ruky, je podpora lokálních tvůrců a malých značek další cestou, jak mít slow fashion šatník. Lokální tvůrci většinou používají kvalitní materiály a jejich oblečení je ušité v podmínkách, které je nesrovnatelné s podmínkami žen (a dětí!), které pracují pro fast fashion značky.

Samozřejmě i tady je však potřeba ověřovat! Jednoduché pravidlo je to, že značka, která vyrábí své oblečení eticky, se nemá za co stydět, proto jsou jejich stránky zcela srozumitelné, nic nezamlžují a velmi snadno dohledáte původ jejich zboží. Jakmile si nejste jisti, zeptejte se, protože i podle stylu komunikace poznáte, zda je to značka, které se dá věřit. Pokud se vám něco nezdá, věřte svému instinktu. Doporučuju zjistit si něco o greenwashingu, který se bohužel rozmáhá.

10. Ušijte (přešijte) si sami

Co může být víc slow, než si sám něco ušít? Anebo, a to už je pro fajnšmekry, přešít nějaké staré oblečení na nové?

––––––

A jaké jsou vaše tipy, jak docílit pomalého šatníku? A ušili jste si někdy něco na sebe? Dejte mi vědět, moc mě to zajímá :).

Okurka v plastu může za všechno

Setkali jste se někdy s touhle argumentací? Je to taková optika všechno nebo nic. Buď jsi ve všem dokonalý a nikdy nekoupíš nic v obalu, nebo nemáš právo se za člověka bezodpadového považovat. Buď musíš vše nakupovat bez jediného plastu, nebo nemá smysl se ani snažit. S tímhle názorem se setkávám u dvou typů lidí.

• lidi, kteří na ekologii rezignovali a myslí si, že jednotlivec nic nezmění
• lidi, kteří jsou v zero waste *extrémisti

U první skupiny bych to asi ještě docela pochopila a dokonce si myslím, že je možné, aby tihle lidi změnili názor a začali se taky snažit. Druhá skupina ale z mého pohledu střílí do vlastních řad. Troufám si tvrdit, že každý z vás, kdo se někdy aspoň chvíli pohyboval v nějaké zero waste skupině na Facebooku, se s tím setkal.

Sama jsem v takové skupině byla a definitivně odtud odešla, když jsem byla svědkem ponižování paní, která byla ve skupině nová, svěřila se, kolik produkují odpadu a prosila o rady, jak ho zredukovat. Sesypala se na ni vlna kritiky za to, jak si vůbec dovoluje v takové skupině být, když mají tolik odpadu. Jenže, haló, podobné skupiny jsou přece pro inspiraci a proto, abychom si navzájem pomohli. Kdybychom byli všichni dokonalí a 100% bezodpadoví, nemusely by tyhle skupiny vůbec existovat.

Já vím, že internet je místo, kde se lidi schovávají za zdánlivou anonymitu a jsou schopni psát věci, které by osobně nikomu neřekli. Taky vím, že většina lidí takových není a spíš by paní podpořili. Zároveň si ale myslím, že podobné extrémní komentáře můžou nejednoho snaživce odradit, což je velká škoda.

Z poslední doby mě hodně zarazila i situace, kdy se internetem začala šířit fotka Grety Thunberg (švédské studentky, která odstartovala středoškolskou stávku za klima) kterak jede ve vlaku a před sebou má několik plastových věcí. Fotka se šířila povětšinou s dost nelichotivými komentáři o tom, že je Greta hloupoučká a neuvědomuje si, že když mluví o klimatické změně, nemůže si přece kupovat toustový chléb v plastu. A nejednalo se jen o hejtování na sociálních sítích, třeba Reflex o tom vydal celý článek. Připadá mi naprosto zcestné odsoudit člověka na základě jedné fotky bez znalosti kontextu. Jednak ne vše, co na fotce bylo, muselo nutně patřit Gretě, ale hlavně nevíme, jak Greta žije svůj život. Tohle je jedna fotka z jejího života, podle které ji najednou všichni soudí.

A přesně takový přístup způsobuje, že si spousta lidí řekne, že se nemusí snažit vůbec. Jak by to ale vypadalo, kdyby si každý řekl, že když lítá jednou ročně letadlem, tak se teda vykašle na třídění odpadu, protože to stejně nemá smysl? Anebo kdybych si na nákupu nabrala pět druhů zeleniny každý zvlášť do plastového pytlíku, protože okurka má stejně na sobě plastový obal? To bychom taky mohli začít házet odpadky rovnou na zem, ne? No já myslím, že je to pěkný nesmysl.

Hejtr co nám sedí v hlavě

Zero waste je jen příklad, ale týká se to v podstatě jakékoliv oblasti, kde se můžeme snažit o udržitelnější způsob života. Nechme teď ale stranou internetové hejtry. Největší bič si totiž na sebe pleteme my sami. Klademe si na sebe obrovské nároky, jak bychom měli být dokonalí a za každých okolností ohleduplní. Nadáváme si, když si jednou za čas koupíme tričko z háemka nebo tvářenku, co nemá certifikát, že nebyla testovaná na zvířatech. V extrémním případě někdo nespí z toho, že si koupil banán, protože ten přece v ČR neroste (za to byla kritizovaná i chudák Greta).

Podle mě bychom se všichni měli uklidnit a hned potom si uvědomit, že každá snaha se počítá. Není potřeba být eko, bio, zero waste, vegan na 100%. Každý jeden den, kdy si nedáte maso, se počítá. Nemusíte jít hned do extrému a vyčítat si každé škobrtnutí. Není možné být ve všech těch oblastech dokonalý. Existuje nespočet témat a oblastí, kde se můžete chovat neudržitelně nebo neohleduplně a třeba o tom ani nevíte. Můžete si třeba říkat, jak je super, že jste místo parafínových svíček začali kupovat ty sójové, ale po čase zjistíte, že ani ty nejsou ideální, protože na druhé straně zeměkoule to ničí zemědělství. Tyhlety zjištění můžou být demotivující a zahlcující.

Kdysi jsem na sebe byla taky tak přísná a říkala si, že to nedělám "pořádně". Naštěstí už se naopak umím pochválit za to, co se mi podařilo a kam jsem se posunula. Nelze být zero waste přes noc, každá změna vyžaduje čas. A i kdyby nikdy nebyla úplná, každý krok vpřed je skvělý. Já mám do kompletního zero waste života hodně daleko, přesto si myslím, že ušetřím spoustu plastového odpadu, a za to jsem na sebe pyšná.

Nepotřebujeme pár lidí, kteří dokonale ovládli zero waste. Potřebujeme miliony takových, kteří jej ovládají nedokonale.

Tahle věta podle mě nejvíc vystihuje, co se snažím říct. Narazila jsem na ni na Instagramu u Zero Waste Chef. Ať už jde o zero waste nebo o jinou oblast, je fajn, když se každý z nás snaží aspoň trochu. Popravdě, já neznám nikoho, kdo by se dokázal orientovat úplně ve všem a vše dělal 100% správně. To by asi člověk v životě nesměl dělat nic jiného. Neříkám, že je to nemožné a všechna čest tomu, kdo to zvládne. Ale i takový člověk se k tomu musel nejdříve nějak dopracovat. A kdyby mu od začátku někdo házel klacky pod nohy (ať okolí nebo on sám), nikdy by se do cíle nedostal.

*Pro upřesnění: Za extrémisty v tomhle kontextu považuju ty, pro které je za každých okolností zero waste (nebo jiný styl života) na prvním místě, i kdyby jim to mělo zničit rodinné a jiné vztahy. To je pro mě osobně za hranicí normy. Pokud někdo dokáže být zero waste v každé situaci, ale nevnucuje to nikomu a neodsuzuje ty, kdo to tak nemají, nijak mi to samozřejmě nevadí.