4. února 2020

Minimalistická a udržitelná výbavička pro miminko I – Přípravy

Příchod nového člena rodiny je velká výzva po všech stránkách. Pro nás navíc po stránce zachování minimalismu. Jak jsem psala už u článku o svatbě, v každodenních oblastech mám minimalismus celkem zmáknutý, ale jakmile přijde něco velkého, s čím nemám zkušenost, je lehké nechat se unést. U svatby jsem se zprvu nechala chytit do pasti všech možných pinterestových serepetiček, o kterých jsem si myslela, že je musím mít. U dítěte už jsem na to byla připravená a řekla jsem si, že k přípravě na jeho příchod přistoupím už o dost obezřetněji.

Proč to přirovnání k chystání svatby? Protože těhotenství a rodičovství vnímám, podobně jako svatbu, ze strany firem jako obrovskou příležitost pro byznys. Ze všech stran se na nás valí věci, které budeme zaručeně potřebovat, mají nám usnadnit život, a zkrátka bez nich není možné dítě (nebo svatbu) vůbec mít. Je dobré se na tenhle tlak připravit. Pokud si chce člověk zachovat minimalistický způsob života i s novorozencem, myslím, že je potřeba zamyslet nad každou "must have" vychytávkou a jejím skutečným praktickým využitím.

Mám velké štěstí, že Matěj má dost podobný postoj jako já a chtěl se k výbavičce postavit hodně střízlivě a opatrně, abychom si hned v začátku nezahltili byt věcmi, které nevyužijeme. Jestli nám něco připadá jako nesmyslné plýtvání, pak je to nakupování nových věcí (a hlavně oblečení) pro miminka. Za první rok svého života totiž dítě vystřídá tolik velikostí, že za tu krátkou dobu nemůže nové oblečení vynosit, natož zničit.

Od začátku jsme se s Matějem shodli na tom, že chceme drtivou většinu věcí pro dítě z druhé ruky. Na světe je už zkrátka dost věcí, které se pořádně nevyužijí, než abychom k nim přidávali nějaké další.

Naše strategie

  • půjčené věci
  • věci z druhé ruky
  • DIY a využít to, co máme doma
  • držet se základů
  • inspirovat se u zkušených minimalistů

Dlouhodobá výpůjčka

Ve chvíli, kdy jsme začali okolí tu radostnou novinu sdělovat, objevila se vlna nabídek, co nám kdo může půjčit. Vanička, autosedačka, pleny (od začátku jsem věděla, že chci zkusit látkové), oblečky atd. atd., bylo toho fakt hodně. Toho si nesmírně cením a uvědomuju si, že je to naše obrovská výhoda, protože máme kolem sebe fakt hodně lidí, kteří mají děti do jednoho roku a všechno tohle mají k dispozici a jsou ochotni to dočasně postrádat. Většina z nich si chce věci ponechat pro druhé dítě, takže proto výpůjčka. Pro nás minimalisty nejlepší varianta. Nemusíme kupovat nic nového, ale zároveň až z těch věcí dítě vyroste, nebudeme muset řešit, kam s nimi, protože většinu z nich prostě vrátíme.

Samozřejmě jsme si ty věci od lidí nebrali hned když jsem byla na začátku těhotenství, to bychom se doma pěkně zavalili věcmi. Psala jsem si proto seznamy do tabulky, abych si za půl roku vůbec pamatovala, s kým jsem se na čem domluvila :).

Výpůjčka se týkala taky 99% mého těhotenského oblečení. Sama jsem si koupila dvě těhotenská tílka v Lidlu, ale později jsem to vyhodnotila jako zbytečnost a už bych to neopakovala (v létě, kdy se tlka nosí, jsem ještě neměla natolik velké břicho, abych potřebovala těhotenskou verzi - začátečnická chyba :D). Vypůjčených věcí se mi sešlo fakt hodně.

Věci z druhé ruky/SWAPy


Internet je plný nabídek oblečení pro děti za zlomek ceny, výměnou za něco malého nebo i zadarmo. Přišla jsem tak k oblečení třeba za vaničku jahod nebo za řízek pokojové kytky apod. Lehátko do vaničky jsem dokonce sehnala zcela nové a zdarma, jinak by ho paní vyhodila, sešly se jí dvě.

Stala se z toho taková moje mise - mít co nejvíc věcí do výbavičky z druhé ruky a nic nového nekupovat. Chápu, že spoustě lidem by se tomu nechtělo věnovat čas, raději by zajeli do obchoďáku a nakoupili vše při jednom, ale asi je vám jasné, že moje snaha o udržitelnost je v tomhle případě mojí největší motivací :).

Šití

Víte, že ráda šiju, takže jsem se těšila, až budu na mateřské a než porodím, ušiju malému hnízdo, zavinovačku i mantinely do postýlky. Jasně, bez hnízda se miminko obejde, ale na tohle jsem se prostě těšila a chtěla to pro něj vyrobit, to je ta fáze hnízdění (už si osvojuju těhotenský a maminkovský slang :D).


Využít, co máme doma


S pořizovaním věcí pro dítě se často pojí i kupování nábytku, jako je komoda, přebalovací pult nebo zkrátka nějaký úložný prostor. My jsme si řekli, že to co nejdýl zkusíme tak, abychom nemuseli úložný prostor na oblečení pro dítě kupovat. Máme dvoupokojový byt a nechceme si ho zapráskat nábytkem. Stanovili jsme si proto takovou výzvu, že komodu, kterou jsme využívali s Matějem na spodní prádlo, sportovní oblečení, nějaké věci na doma apod. uvolníme na věci pro dítě. Naše věci jsme důkladně znovu protřídili, něco jsme zase vyřadili a zbytek jsme přeskládali do naší šatní skříně. překvapivě se tak ukázalo, že jsme komodu před dítětem vlastně vůbec nepotřebovali :).


Minimalismus - kolik věcí je potřeba?

Celou dobu jsem si kladla otázku, kolik takové miminko potřebuje třeba bodýček a vůbec kolik kterého oblečení. S bodýčkama mi to každý říkal jinak. Někdo že jich nikdy není dost, že prej dítě jich deset za den pobleje, jinej, že jim stačí pět bodýček, no tak kdo se v tom má vyznat? Nakonec jsem si řekla, že oblečení zas takový problém nebude. Kdybych toho měla moc, není nic snadnějšího, než ty přebytky poslat dál nebo vrátit, však nic nebudu mít nově koupené, že? Navíc bych to nerada přehnala do druhého extrému a pak zjistila, že nemám dítě do čeho obléct.

Čeho jsem se ale bála hodně, abych neměla nějaké super "must have" vychytávky, které vůbec nevyužijeme a budou nám doma jen ležet. Snažila jsem se proto do výbavičky pořizovat jen to, co jsem považovala za úplný základ a u zbytku jsem si řekla, že to případně pořídím, až kdyby mi to fakt chybělo (bydlíme přece ve městě, ne mimo civilizaci, vše se dá objednat domů a obchody jsou případně otevřené skoro furt). Hodně jsem se děsila taky hraček, ale to bude na pořadu dne až prcek trochu poroste.

Počítala jsem taky s tím, že až se dítě narodí, rodina a blízcí ho budou chtít hned něčím obdarovat - nakonec těch věcí bude víc, než kolik jsem schopná uhlídat. Snažila jsem se to vyřešit tím, že jsem do poslední chvíle rodině říkala, ať s nějakými dárky vyčkají, že jim dám vědět, až výbavičku zkompletujeme a když budou chtít, můžou pořídit, co pochybí. I tak jsem ale počítala s tím, že se sejde něco navíc. Podle mě je dobré se s tím předem smířit, než se trápit.

Články, které mi pomohly


Až v průběhu shánění oblečků jsem narazila na článek od Marti z Love your home, který mi dost pomohl. Zejména mě povzbudilo, jak malinko bodýček Marťa měla a vystačili si s nimi. Díky tomu jsem se v oblečení začala krotit ještě víc. Na druhou stranu jsem ale měla tendenci se porovnávat a říkala jsem si, že jsem teda prd minimalistka, když mám těch věcí víc.

S tím mi  pomohly články (tady a tady)od Marcely z Žijeme minimalismem. Uklidnila jsem se v tom směru, že když budu mít věcí víc, nic se neděje, pošlu je zase dál, a je to lepší, než se stresovat, že mám vše špinavé a nemám miminko do čeho obléct (teď po dvou měsících s miminkem musím říct, že je to absolutní pravda, nějaký minimalismus v oblečení byl to poslední, co mě trápilo).


Tímhle článkem s výbavičkou nekončím. Ještě pro vás chystám jeden o tom, co jsme pro dítě pořídili (kromě detailního výčtu oblečení) a odkud. U většiny napíšu i cenu, takže si budete moct udělat představu, za kolik se dá minimalistická a udržitelná výbavička pořídit.

Zvažuju i článek po pár měsících, kde bych zpětně zhodnotila, co jsme využili nejvíc a co naopak vůbec. Dejte mi do komentářů vědět, zda by vás to zajímalo.


Související články

9 komentářů:

  1. Gratuluju a těším se na další článek!

    OdpovědětVymazat
  2. Myslim, ze deti jsou velka vyzva.. Ze relativne prazdny a zorganizovany byt je brzy plny.. Kazdy rad neco daruje, aby se toho sam zbavil.. V realu je toho potreba opravdu malo. Po dvou detech vidim, ze bych se byvala bez vetsiny podedenych veci obesla. Nastesti jsme skoro nic nekupovali nove. Preju hodne radosti!

    OdpovědětVymazat
  3. Fajn článek, no je to tak, že není nad vlastní zkušenost a s druhým dítětem už vím lépe, co se hodí víc a co vůbec, ale stejně je každé dítě originál :) my jsme měli problém hned na začátku, protože kdo mohl tušit, že dítě bude menší než standartní velikost 56 :) no a s blicím dítětem jsme uživili hodně bodyček. No každopádně je to oříšek s těmi dětmi žít minimalisticky :)

    OdpovědětVymazat
  4. Každý si na to své musí přijít sám - kolik toho potřebuje. Neb každé dítě je jiné. Moje obě děti měly reflux, takže občas i 13 bodíček za den byl standard nebo jsme také měli jen 20 poblinkaných plen pod hlavu a 3x otočené rychlozavinovačky byly i několikrát týdně. Nesnášela jsem, když jim plenky či obleční smrdělo blinkánkami. Takže občas děti měly i bodíčko či tepláčky nebo dupačky o dvě čísla větší, neb čistý v potřebné velikosti prostě nebyly. Věci na děti jsem měla nějaké půjčené, něco darovaného a něco nového. První byla holka, ale vzhledem k tomu, že v manželovo rodině jsou samí kluci, tak pokud jsem něco koupila, tak vždy univerzální a vyplatilo se. Druhé byl kluk. Obleční vel. 56 jsme měli pouze na převoz z porodnice domů, neb syn měl skoro 4kg. To samé první capáčky. Dcera měla vel.18 a syn první botičky vel.22, což je poslední velikost capáčků. Nohy má velké do dnes. V 8 letech nosí vel. 37. Tím pádem všechny punčocháče po dceři jsem byla nucena posílat dál, neb na jeho velikost chodidla potřeboval o dvě čísla větší punčocháče - příklad měl velikost 110/116, ale chodila odpovídali 146/152. Prostě místo punčocháčů nosil letíny a ponožky. Místo podkolenek prostě nosí nadkolenky. Občas je to děsná sranda, když ho člověk vidí.
    Dětem je 11 a 8 let. Snažím se stále kupovat pro dceru neutrální oblečení, které může poté doma nosit syn. I když čím je starší, tím je to horší. Teď dcera nosí občas oblečení po mě a za chvilku budu dědit já po dceři. Boty už máme stejně velké a v oblečení nás děli jedna velikost a cca 15 cm.
    T.

    OdpovědětVymazat
  5. Mám3 děti a s každým dalším dítětem jsem zjistila,o kolik méně věcí potřebuji... třeba lehátko do vaničky bylo zbytečné.Mám stejný názor jako Marcela S.Nikdy předem nevíte, jaké dítě bude,jak dlouho se budete vzpamatovávat z porodu a jaké bude šestinedělí.

    OdpovědětVymazat
  6. Mam dve deti, prvni je kluk a druha holka, rozdil 4,5 roku. Dcera nosila po synovi obleceni do cca 2 let, vetsi velikosti jsem neschovavala a taky ze dcera si uz v tom veku zacala vybirat obleceni a chtela "holcici" barvy. Pro oba kupuji veci v second handu, jedine boty maji nove. Vyrazene obleceni davam kamaradkam. Tim jak nakupuji levne v second handu, tak asi maji deti obleceni vic nez by potrebovaly, ale nekdy se to hodi, predevsim u dcery ktera chodi do skolky a kazdy den musi mit vse ciste - a ja aspon nemusim, tak casto prat.
    Na dalsi clanky se moc tesim.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Zdravím :) taky jsme to chtěli pojmout minimalistický ale pak začla rodina pro malého taky nakupovat a najednou jsme zjistili že máme spousty věcí pro malého které ani nepoužíváme. My jsme mu nějakou tu výbavičku nakoupily zde to jsme vybírali sami ale když měl malý první rok narozeniny tak dostal hračky aspoň na další 4roky dopředu. A tak u nás žijem minimalistický.

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.