22. února 2021

Minimalismus a dárky – jak komunikovat s blízkými

Tento článek vzniká na základě diskuze, která proběhla s mými sledujícími na Instagramu ve stories. Stories jsou dostupná pouze dočasně, proto jsem si řekla, že shrnutí diskuze zvěčním sem. Navzájem jsme sdíleli naše strategie, jak komunikujeme s rodinou a blízkými o tom, že nechceme mnoho dárků. Původně se diskuze týkala zejména dárků pro děti, u kterých je dostávání nechtěných dárků nejvíc patrné, nicméně vzniklý seznam doporučení se dá aplikovat i na dárky pro nás dospělé.

Sestavila jsem seznam toho, co funguje v komunikaci s blízkými a co se opakovalo nejčastěji.

1. Komunikujte laskavě

Alfa omega celé téhle záležitosti je komunikace, a pokud možno laskavá komunikace. Zapomeňte na to, že když budete dary jen opakovaně odmítat, vaše okolí vás pochopí. Naopak, může je takové chování ranit, nemusí tomu vůbec porozumět, mohou si myslet, že se jim nepodařilo vybrat ten správný dárek a budou pro příště hledat nějaký lepší, což přinese jen další zklamání.

Vyjádřete vděk a ocenění za jejich snažení a hned potom vysvětlujte.

2. Vysvětlujte

Trpělivě, klidně a laskavě vysvětlete, proč nevyžádané dárky nechcete. Vysvětlete, co je to ten minimalismus, proč se o něj snažíte, co vám dává. Stejně tak vysvětlete, jaké komplikace vám do života přináší nechtěné věci – zabírají místo, nevyužíváte je a jen se na ně práší, vyvolávají ve vás pocit viny, že nevyužíváte něco, co vám blízký s láskou daroval, musíte investovat čas do prodeje nebo darování.

Uveďte klidně konkrétní příklad, kdy jste v minulosti dostali něco, co půl roku leželo ladem, pak jste se to snažili prodat a nakonec to putovalo jinam. No a konečně, zmiňte taky promrhané peníze, které darující investoval a že je vám to líto.


3. Odmítnutí dárku není odmítnutí lásky

Jedna sledující mi napsala moc hezkou reakci s názorem, že někteří lidé mohou považovat odmítaní darů za odmítání lásky a že v tom může být celý problém, proč se nedá dlouhodobě domluvit na nějakých pravidlech ohledně dárků.

Je třeba si uvědomit, že generace našich rodičů a prarodičů zažila, jaké to je, žít v nedostatku. Proto pro ně "dnešní doba", kdy je možné pořídit téměř vše a často velmi levně, může být v něčem kompenzací toho, co sami neměli. A hlavně, chtějí dopřát nám! Ať se aspoň my máme dobře, když oni to neměli anebo si to museli těžce vydřít. A někdo opravdu hmotnými dary může dokazovat svou lásku a náklonnost.

Proto až budeme vysvětlovat, nezapomeňme zdůraznit jeden zásadní fakt. "Odmítáním tvého daru neodmítám tvou lásku!"

"Cením si toho, že mi chceš udělat radost a potěšit mě. Zjistil/a jsem, že materiální věci mi radost nedělají. Ale potěší mě, když spolu strávíme odpoledne, dáme si kávu, povíš mi, co je nového v tvém životě, co ti dělá radost nebo co tě naopak trápí, zajedeme si na výlet (doplňte, co je pro vás to pravé)".

4. Informujte, jaký dárek chcete

Pokud jste doma nezavedli Vánoce či narozeniny zcela bez dárků, dejte blízkým vědět, co byste si přáli. Dopis Ježíškovi je krásná varianta. Případně existují i weby, kam vyplníte, co byste si přáli, rozešlete lidem, se kterými si dárky dáváte a oni si tam vyberou (např. https://tomikup.cz/).

5. Stanovte si pravidla

tady je to už na vás a vašich preferencích. Pro inspiraci uvedu, s jakými pravidly jsem se setkala.

  • žádné dárky mimo stanovený seznam
  • od každého jeden dárek
  • pouze jedlé/spotřební dárky
  • pouze zážitky/nehmotné dárky
  • dárek max do 30 cm (u dětí)
  • každý dárek mimo stanovený seznam zůstává u darujícího (u dětí, dárky zůstávají u prarodičů)
  • dárky předem konzultujte s partnerem/partnerkou obdarovávaného
Určitě je ještě mnoho jiných pravidel, které si můžete s blízkými stanovit. Snad jsem vám dala aspoň představu o tom, jak by to mohlo vypadat a jak to opravdu v mnohých rodinách funguje.

A jak bezprostředně reagovat na nechtěný dárek?

Tohle je hodně těžké. Nejde poradit nic univerzálního. 

Záleží i na tom, jaký máte s daným člověkem vztah. Já jsem třeba jednomu kamarádovi dala mnou ručně dělané svíčky ze včelího vosku. Nevěděla jsem, že včelí vosk nemá rád. A protože máme naprosto upřímný vztah bez přetvářky, rovnou mi to řekl, já jsem si svíčky nechala a nijak se mě to nedotklo.

Naopak třeba moje babička dlouhodobé vysvětlování o tom, že nevyžádané dárky nechci, nechápe a nerespektuje. Takže jsem se s tím smířila a beru to tak, že jednou ročně na Vánoce od ní dostanu něco, co nepoužiju, obvykle nějakou kosmetiku, kterou pak posílám dál na SWAPu.

Stejně tak rodinní známí, se kterými se vidíte jednou za několik let. Například kamarádka mojí tety, u které jsem byla v těhotenství na návštěvě, mi naprosto nečekaně donesla pro Vilíka nějaké oblečení a deku. Skoro se neznáme, vidíme se jednou za tři roky, ona netuší, že se snažím o minimalismus a možná ani neví, co to je. Usoudila jsem, že se mi v tomhle případě nechce vysvětlovat a dárek odmítat. Přijala jsem ho, něco použila, něco ne.

Chci tím říct, že nemusíte mít jasně daná pravidla jak reagovat, ale můžete to přizpůsobovat situaci. Pokud jste si například zcela jistí, že by se daný člověk urazil a pokazilo by to váš vztah, je vám nepříjemné mu to vysvětlovat, nemusíte. Můžete dárek přijmout a pak s ním naložit dle svého uvážení. Je to už přece vaše věc. A třeba časem, za pár let dospějete k tomu, že to zrovna tomuhle člověku řeknete. Nemusíte se do ničeho nutit.

No a taky si neodpustím zmínit, že pokud se někdo urazí, když odmítnete dárek, laskavě a s vysvětlením, je to čistě a pouze o něm, ne o vás. 

______
A jak to máte s dárky, zejména s těmi nevyžádanými, vy? Naučili jste se o nich s rodinou a blízkými komunikovat? Jak se vám to podařilo? Dejte mi vědět do komentářů a inspirujme se navzájem. :)

Související články

5 komentářů:

  1. U mě je to jednoduchý. Dáváme si dárky jen s mamkou, partnerem a nejlepší kamarádkou. Už léta si píšu wish list, který na požádání posílám 🙂 takže se mi roky nestalo, že bych dostala něco mimo 😉

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný. To je ten pomyslný ideál, kam by chtěl skoro každý minimalista dojít. 😊👏

    OdpovědětVymazat
  3. Základem je upřímnost. Jakmile dárky přijmu a přitom je vůbec nechci, budu je dostávat i dál. To je podle mě potřeba nastavit hned od začátku. A když člověk vidí, že jeho dárek dotyčný prodal nebo někomu daroval, tak už většinou konečně pochopí, že opravdu ne. Zní to moc surově, ale jak píšeš ty, že odmítnutí daru není odmítnutí lásky, tak stejně to platí i v případě, že dárek pošlu dál.

    Simple living: Pět tipů, jak se naučit udržovat pořádek

    OdpovědětVymazat
  4. V praxi se mi potvrdilo hlavně to stanovování pravidel, která se nastaví srozumitelně. Moje hlavní pravidlo je, že si přeji zážitky, nikoliv věci. Zážitky si vychutnám, u věcí si myslím, že se dárce častěji netrefí do vkusu daného člověka. A tak se mi třeba za poslední roky podařilo díky darům přespat v poušti, zažít komentovanou procházku po Praze či seskočit padákem a jsem za vše vděčná.

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.