10. dubna 2016

Marie Kondo, Japonka, která učí svět uklízet

O knize autorky Marie Kondo "Life-changing magic of tidying up" se v zahraničí hodně mluvilo už před více než rokem. U nás ale tato Japonka rozhodně není tak známá. Teprve v poslední době o ní Češi mluví, český překlad knihy vznikl docela nedávno.

Já jsem se o knize dozvěděla od kamarádky, která podle ní uklízela ještě v době, kdy jsem se o minimalismus nezajímala. A když mi nadšeně vyprávěla o tom, jak se zbavuje věcí, třídí, vyhazuje a věnuje tomu všechen svůj volný čas posledních 14 dní, trošku jsem si myslela, že se zbláznila. Popisovala mi Japonku, která si vybudovala kariéru na tom, že učí lidi, jak mají uklízet. Existuje na ni čekací list, a dokonce i čekací list, aby se člověk dostal na čekací list. Trochu šílené, co? Když jsem se v lednu 2016 začala o minimalismus zajímat, začala jsem na tuhle knihu narážet čím dál víc u blogerů a youtuberů. Všichni mluvili o tom, jak jim změnila život. Říkala jsem si, že si ten zázrak musím přečíst. Poprosila jsem kamarádku, jestli by mi ji půjčila. Tak jsem začala číst. Četla jsem ji v angličtině, ale později jsem zjistila, že už vyšla i v češtině pod názvem Zázračný úklid – Pořádek jednou pro vždy.

Kniha je od už začátku velmi motivační. Začátek je věnovaný popisu toho, jak kniha mění životy lidem – nějaký muž se po dvaceti letech rozvedl se svou manželkou, na což do chvíle, než se „naučil“ uklízet podle Marie Kondo, neměl odvahu, jiný člověk si založil vysněné podnikání, někdo další našel životní štěstí. No teda, to je zázračná kniha! Jak může člověk po úklidu bytu takhle prozřít? A hlavně paní Kondo slibuje, že jakmile jednou podle ní uklidíte, už nikdy nebudete mít doma nepořádek. Hrozně mě zajímalo, jestli to funguje, tak jsem se do toho pustila okamžitě. A funguje to?
Budu vás ještě chvíli napínat a nejdřív stručně popíšu, jak takzvaná KonMari metoda vypadá. Základní je filosofie, kterou by se měl člověk řídit při úklidu. Neměli bychom myslet na to, čeho se zbavit, ale naopak na to, co si chceme nechat. A nechat bychom si měli jen to, co v nás vzbuzuje radost. Tou radostí je Kondo trochu posedlá. K tomu ale později. Teď postup:

  1. Než začnete, je potřeba si uvědomit, čeho chcete docílit, jak by vás byt měl vypadat a proč
  2. Úklid probíhá podle kategorií, ne podle místa (oblečení, knihy, papíry, ostatní, sentimentální předměty)
  3. Z každé kategorie se musí vše nanosit na jednu hromadu
  4. Potom je potřeba každý jednotlivý předmět vzít do ruky a vnímat, co s námi dělá, jaké v nás vzbuzuje pocity a vzpomínky a zeptat se, jestli v nás vzbuzuje radost
  5. Pokud vám předmět nepřináší radost, měli byste se ho zbavit, ale než ho vyhodíte, musíte mu pěkně poděkovat za to, jak vám sloužil 
  6. Pokud předmět radost přináší, necháte si ho
  7. Teprve po vytřídění všech kategorií přichází na řadu uložení předmětů a oblečení – Kondo má svou vlastní metodu, jak věci uložit do skříně (lze najít na Youtube), každý předmět musí mít své místo


Na blogu Lavendaire můžete najít fajn průvodce, ve kterém si můžete odškrtávat, co jste už vytřídili: http://lavendaire.com/tidy-konmari/. Lavendaire má i videa na youtube, kde popisuje svoji zkušenost. Měla před úklidem opravdu hodně věcí, daleko víc než já, takže to pro vás může být inspirující :).

Když začneme pátrat po tom, proč se něčeho nedokážeme zbavit, najdeme dva důvody: buď příliš lpíme na minulosti, nebo se bojíme budoucnosti.  –Marie Kondo


Co je na tom super

Kniha pro mě byla přehledným průvodcem, díky smysluplně poskládanému pořadí jednotlivých kategorií jsem se necítila zahlcená. Ocenila jsem, že díky krokům jsem měla vidinu cíle. Kdybych uklízela jen tak sama, jak by mě napadlo, mohl by to být nekonečný proces.

Kondo dobře argumentuje u předmětů, kde jsem si říkala“ Ale tohle bych si mohla nechat“ a díky tomu jsem se zbavila i věcí, které bych si asi jinak nechala a stejně bych je pak nevyužila.

Skládání spodního prádla, punčoch a ponožek podle Kondo je pro mě naprosto geniální. Dřív jsem měla v šuplíku zamotané ponožky a všechno poházené, nic se tam nedalo najít a šuplík se skoro nedal zavřít. Teď je to všechno srovnané, přehledné a hlavně to tak pořád udržuju.

Naučila jsem se uklízet průběžně. Moc to neumím vysvětlit, ale dřív jsem to měla s úklidem tak, že jsem udělala buď generální úklid všeho a důkladně, nebo jsem na to prostě kašlala, nic mezi tím. Ale od té doby, co jsem uklidila byt KonMari metodou, najednou uklízím průběžně.

Kniha je proložená osobními příběhy lidí, kterým Kondo pomáhala, což mě často motivovalo pokračovat dál.

Co zas tak super není

Kondo pořád mluví o tom, že by ve vás předměty měly vyvolávat radost, ale neřeší předměty, které sice radost nevyvolávají, ale zbavit se jich prostě nemůžete – třeba zubní kartáček, kladivo nebo smeták. Oukej, asi se předpokládá, že nejsme úplně padlí na hlavu a předměty, které používáme, nevyhodíme, ale mně to tam prostě chybí.

Koncept dotýkání se věcí, přemýšlení nad pocity, děkování věcem apod. může někomu připadat trochu ujeté, esoterické a směšné. No co si budem povídat, zní to trochu fanaticky. Nebudu lhát, i já jsem s tím měla problém. A přiznám se, že jsem každému předmětu nepoděkovala :).

Zklamané by mohly být maminky, které bojují s hračkami dětí, tomu se kniha vůbec nevěnuje.

Kniha je napasovaná na japonský způsob bydlení – malé byty s malým úložným prostorem, moc se nepočítá s nějakou garáží plnou harampádí, v tom kniha moc nepomůže.

Mně osobně moc nefunguje KonMari způsob skládání oblečení, pořád mi to padá a bortí se to, skončila jsem zpět u komínků (kromě spodního prádla a ponožek). Taky mi vyhovuje některé věci spíše věšet na ramínko, což Kondo "dovoluje" jen výjimečně.

Tak co, funguje to?

Hodně záleží na tom, jaká máte od knihy očekávání. Pokud čekáte, že uklidíte a najednou vás osvítí, bude vám jasný smysl života, mohli byste být zklamaní. Některým lidem to sice život změnilo, což neznamená, že nemůžete být jedním z nich, ale myslím si, že to není jen o uklizení bytu, museli byste změnit celkově svůj styl života.

Z mého pohledu je kniha výborným průvodcem, musela jsem se ale občas oprostit od až přehnaně zdůrazňovaných prožitků. Tím ale nepopírám, že někomu tu může vyhovovat. Nemůžu ale říct, že jsem od té doby nikdy neměla doma nepořádek. Víc udržuju pořádek průběžně, to ano. Ale nežiju sama a nezáleží to jen na mě. Takže pokud nechci být nesnesitelná a okřikovat přítele za každou neuklizenou skleničku, tak prostě dokonalý pořádek, jaký má Kondo doma, nebude u nás nikdy. Navíc jsem jen člověk, a někdy jsem prostě unavená na to, abych si každý den po sobě vše dokonale uklidila.

KonMari vs. minimalismus

V knize samotné pojem minimalismus nenajdete. Cílem autorky není, aby výsledkem úklidu byla minimalistická domácnost. V některých ohledech dokonce vidím rozpor mezi minimalismem a KonMari metodou. Například instrukce, že se máme soustředit na to, co si nechat a ne na to, čeho se zbavit. Dělalo mi to trochu problém, a myslím, že jsem i tak sklouzávala k opačnému přístupu. Dokážu si představit, že by si někdo nechal 50 kabelek a 100 párů bot a tvrdit, že mu dělají radost. Myslím ale, že minimalista by šel trochu hlouběji a řekl si, že předmět možná vyvolává radost, ale racionálně by se zamyslel, jestli ty boty a kabelky vůbec vynosí.

Kniha na mě určitě měla pozitivní vliv, hrozně mě proces úklidu bavil a určitě to byl výborný start k minimalismu. Myslím, že to člověka nakopne ke změně a ukáže mu, jak postupovat. S nějakým zázrakem bych ale byla opatrná, k tomu je potřeba víc než jen kniha.

Související články

5 komentářů:

  1. Dobrýý :) zaujal mě KonMari způsob skládání oblečení - co to znamená ? ve zkratce ..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář :). Jak Marie Kondo skládá oblečení jde vidět tady: https://www.youtube.com/watch?v=Hjb2LOGRm6g
      A spodní prádlo tady: https://www.youtube.com/watch?v=tglp9eWQEhY

      Smazat
  2. Z knihy jsem měla velmi podobný dojem - dobré na prvotní nakopnutí, ale žádná absolutní spása, jak to KonMari často podává. Štvalo mě zejména to ezoterické vnímání věcí, neustálé děkování, dotýkání se, klanění se jim a podobně - to si vůbec nedovedu představit, že bych někdy s vážnou tváří byť jen v duchu udělala.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. to asi dost souvisí s japonskou mentalitou no.. těžko to napasovat na jiné kultury

      Smazat
    2. Michale, máš pravdu, tak to asi bude :).

      Smazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.