20. března 2019

Bič jménem udržitelnost

Pomalá móda, pomalé cestování, etické nákupy, zodpovědný konsumerismus, kosmetika netestovaná na zvířatech, přírodní kosmetika, nákup lokálních a sezónních potravin, snižování produkce odpadu... Je toho hodně, co "musíme" sledovat, chceme-li se chovat udržitelně. Počkat musíme? Opravdu? A kdo říká, že musíme? Buď jsme to my sami, anebo jsou to lidi z internetu, dost často hejtři z internetu. Uvedu příklad z oblati zero waste.


Okurka v plastu může za všechno

"Proč si s sebou nosíš sáček na ovoce, když okurku stejně koupíš zabalenou v plastu?"
"Nehraj si na ochránce planety, když na dovolenou lítáš letadlem!"
"Produkuješ víc než jednu zavařovačku odpadu za rok? No tak to nejsi zero waste."


Setkali jste se někdy s touhle argumentací? Je to taková optika všechno nebo nic. Buď jsi ve všem dokonalý a nikdy nekoupíš nic v obalu, nebo nemáš právo se za člověka bezodpadového považovat. Buď musíš vše nakupovat bez jediného plastu, nebo nemá smysl se ani snažit. S tímhle názorem se setkávám u dvou typů lidí.

  • lidi, kteří na ekologii rezignovali a myslí si, že jednotlivec nic nezmění
  • lidi, kteří jsou v zero waste *extrémisti

U první skupiny bych to asi ještě docela pochopila a dokonce si myslím, že je možné, aby tihle lidi změnili názor a začali se taky snažit. Druhá skupina ale z mého pohledu střílí do vlastních řad. Troufám si tvrdit, že každý z vás, kdo se někdy aspoň chvíli pohyboval v nějaké zero waste skupině na Facebooku, se s tím setkal.

Sama jsem v takové skupině byla a definitivně odtud odešla, když jsem byla svědkem ponižování paní, která byla ve skupině nová, svěřila se, kolik produkují odpadu a prosila o rady, jak ho zredukovat. Sesypala se na ni vlna kritiky za to, jak si vůbec dovoluje v takové skupině být, když mají tolik odpadu. Jenže, haló, podobné skupiny jsou přece pro inspiraci a proto, abychom si navzájem pomohli. Kdybychom byli všichni dokonalí a 100% bezodpadoví, nemusely by tyhle skupiny vůbec existovat.

Já vím, že internet je místo, kde se lidi schovávají za zdánlivou anonymitu a jsou schopni psát věci, které by osobně nikomu neřekli. Taky vím, že většina lidí takových není a spíš by paní podpořili. Zároveň si ale myslím, že podobné extrémní komentáře můžou nejednoho snaživce odradit, což je velká škoda.

Z poslední doby mě hodně zarazila i situace, kdy se internetem začala šířit fotka Grety Thunberg (švédské studentky, která odstartovala středoškolskou stávku za klima) kterak jede ve vlaku a před sebou má několik plastových věcí. Fotka se šířila povětšinou s dost nelichotivými komentáři o tom, že je Greta hloupoučká a neuvědomuje si, že když mluví o klimatické změně, nemůže si přece kupovat toustový chléb v plastu. A nejednalo se jen o hejtování na sociálních sítích, třeba Reflex o tom vydal celý článek. Připadá mi naprosto zcestné odsoudit člověka na základě jedné fotky bez znalosti kontextu. Jednak ne vše, co na fotce bylo, muselo nutně patřit Gretě, ale hlavně nevíme, jak Greta žije svůj život. Tohle je jedna fotka z jejího života, podle které ji najednou všichni soudí.

A přesně takový přístup způsobuje, že si spousta lidí řekne, že se nemusí snažit vůbec. Jak by to ale vypadalo, kdyby si každý řekl, že když lítá jednou ročně letadlem, tak se teda vykašle na třídění odpadu, protože to stejně nemá smysl? Anebo kdybych si na nákupu nabrala pět druhů zeleniny každý zvlášť do plastového pytlíku, protože okurka má stejně na sobě plastový obal? To bychom taky mohli začít házet odpadky rovnou na zem, ne? No já myslím, že je to pěkný nesmysl.

Hejtr co nám sedí v hlavě

Zero waste je jen příklad, ale týká se to v podstatě jakékoliv oblasti, kde se můžeme snažit o udržitelnější způsob života. Nechme teď ale stranou internetové hejtry. Největší bič si totiž na sebe pleteme my sami. Klademe si na sebe obrovské nároky, jak bychom měli být dokonalí a za každých okolností ohleduplní. Nadáváme si, když si jednou za čas koupíme tričko z háemka nebo tvářenku, co nemá certifikát, že nebyla testovaná na zvířatech. V extrémním případě někdo nespí z toho, že si koupil banán, protože ten přece v ČR neroste (za to byla kritizovaná i chudák Greta).

Podle mě bychom se všichni měli uklidnit a hned potom si uvědomit, že každá snaha se počítá. Není potřeba být eko, bio, zero waste, vegan na 100%. Každý jeden den, kdy si nedáte maso, se počítá. Nemusíte jít hned do extrému a vyčítat si každé škobrtnutí. Není možné být ve všech těch oblastech dokonalý. Existuje nespočet témat a oblastí, kde se můžete chovat neudržitelně nebo neohleduplně a třeba o tom ani nevíte. Můžete si třeba říkat, jak je super, že jste místo parafínových svíček začali kupovat ty sójové, ale po čase zjistíte, že ani ty nejsou ideální, protože na druhé straně zeměkoule to ničí zemědělství. Tyhlety zjištění můžou být demotivující a zahlcující.

Kdysi jsem na sebe byla taky tak přísná a říkala si, že to nedělám "pořádně". Naštěstí už se naopak umím pochválit za to, co se mi podařilo a kam jsem se posunula. Nelze být zero waste přes noc, každá změna vyžaduje čas. A i kdyby nikdy nebyla úplná, každý krok vpřed je skvělý. Já mám do kompletního zero waste života hodně daleko, přesto si myslím, že ušetřím spoustu plastového odpadu, a za to jsem na sebe pyšná.

Nepotřebujeme pár lidí, kteří dokonale ovládli zero waste. Potřebujeme miliony takových, kteří jej ovládají nedokonale.

Tahle věta podle mě nejvíc vystihuje, co se snažím říct. Narazila jsem na ni na Instagramu u Zero Waste Chef. Ať už jde o zero waste nebo o jinou oblast, je fajn, když se každý z nás snaží aspoň trochu. Popravdě, já neznám nikoho, kdo by se dokázal orientovat úplně ve všem a vše dělal 100% správně. To by asi člověk v životě nesměl dělat nic jiného. Neříkám, že je to nemožné a všechna čest tomu, kdo to zvládne. Ale i takový člověk se k tomu musel nejdříve nějak dopracovat. A kdyby mu od začátku někdo házel klacky pod nohy (ať okolí nebo on sám), nikdy by se do cíle nedostal.


*Pro upřesnění: Za extrémisty v tomhle kontextu považuju ty, pro které je za každých okolností zero waste (nebo jiný styl života) na prvním místě, i kdyby jim to mělo zničit rodinné a jiné vztahy. To je pro mě osobně za hranicí normy. Pokud někdo dokáže být zero waste v každé situaci, ale nevnucuje to nikomu a neodsuzuje ty, kdo to tak nemají, nijak mi to samozřejmě nevadí. 

Související články

17 komentářů:

  1. Moc děkuji a jako člověku, který dělá co může byla ta slova jako rajská hudba. Každý krok se počítá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda. Je potřeba se pochválit, zvlášť pokud děláte, co můžete :).

      Vymazat
  2. Krásně napsáno! Děkuji za ta milá slova, dnes přišla obzvlášť vhod! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsáno. Každá maličkost se počítá. Já se snažím produkovat co nejméně odpadu, třídím, kompostuji, nejsem nákupní maniak, ale na druhou stranu se z rodiných důvodu nemůžu nebo spíš nechci vzdát dojížděním autem do práce. Když jedu autem, tak mě cesta trvá cca 15 min. Když vezu děti tak je to 20 min. Pokud bych jela MHD, tak se čas bez dětí zvedne na 45-50 min a s dětmi na 1:30. Vynásobíme-li čas 2x tak je to hned znát. Je to kompromis. Prostě teď mě děti potřebují, tak jezdním autem. Až budou velké změním to na MHD. Ono né vždy je vše optimální.
    T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! A je nesmysl vyčítat si auto, když je to pro vás potřebné a všude jinde se omezíte. Já třeba nejsem 100% zero waste, ale zase téměř vůbec nekupuju oblečení a když už, tak spíš z druhé ruky. A vzhledem k tomu, že textilní průmysl je druhý největší znečišťovatel planety, myslím, že planetě ulevím dost a z toho mám dobrý pocit :).

      Vymazat
    2. Můžu se zeptat, kdo je první?Je to živočišný průmysl?Díky za informaci:).

      Vymazat
  4. Skvěle napsáno!!! Díky.

    OdpovědětVymazat
  5. Napsala jste to opravdu moc hezky a já Vám za to děkuju, přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Přeju krásné jaro... :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky, přesně nad tímhle už taky nějakou dobu uvažuji. Všude je plno rad, jak dělat všechno hned správně, ale vlastně nikdo neporadí, jestli je "menší zlo" koupit mléko v plastové lahvi nebo kartonu nebo kočičí žrádlo v plastových kapsičkách nebo v konzervě. A podobných drobných krůčků, které bychom zvládli všichni, je nepočítaně. Vlastně jsem kvůli té "atmosféře" ani nedostala odvahu se na to někde ptát...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wando, to mě tedy mrzí, že máte pocit, že se na to zkušenějších ani nemůžete zeptat. Teď mi někdo na FB psal, že je v zero waste skupině prý už lepší atmosféra a už to tam není samý hejt jako dřív. Tak třeba by to už bylo lepší. Já sama taky pořád tápu v tom, jestli je lepší kartáček z cukrové třtiny nebo z bambusu, když ten bambus letěl přes celý svět. Je to složité, ale věřím, že se v tom všem časem zorientujeme :).

      Vymazat
  7. Děkuji za skvělý článek...snažím se o ZW styl asi rok a někdy mě pěkně štvalo, že nejsem dokonale bez odpadu..přece jen tři malé děti v domácnosti...Ale rozjela jsem v naší obci iniciativu a šijeme pytlíky na nákupy..myslím, že i tento krůček má smysl...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, člověk sám na sebe umí být někdy pěkně přísný, jak píšete. To s těmi pytlíky je paráda, to Vás obdivuji se třemi malými dětmi, to je úžasné :).

      Vymazat
  8. Děkuji. Přesné a výstižné. Auto nevlastním (frusacky ano), maso nejím. A občas si udělám radost knihou, nebo něčím kvalitním na sebe. Ještě jednou moc děkuji.

    OdpovědětVymazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.