15. ledna 2018

Tady a teď – 1. část

V mých článcích a příspěvcích na Facebooku jsem mluvila o bytí v přítomnosti už tolikrát, že by si tohle téma zasloužilo samostatný článek. Nebo dva! Bytí tady a teď je něco, co se učím zhruba poslední rok a půl, a rozhodně se nedá říct, že bych byla mistr a mohla někoho učit, jak na to. V článku se chci spíš zamyslet nad tím, proč je to pro mě důležité a v čem mi soustředění na přítomný okamžik pomáhá.

Zas nějaký trend?

Někdo si možná  řekne, že je to zase nějaký výstřelek nebo trend, který pomine. Je fakt, že v určitých kruzích se o prožívání přítomnosti v poslední době mluví víc, a může to být otravné. Je ale taky pravda, že to není žádná novinka. Vzpomínám na kurz meditace, který jsme s kamarády absolvovali na naší dovolené v Thajsku. Kurzem nás provázel buddhistický mnich, který během celého dne upozorňoval na to, jak je zbytečné se v myšlenkách zabývat minulostí nebo budoucností. Dokonce i v psychoterapii se s bytím tady a teď pracuje, a není to žádný nový koncept. The minimalists o tomhle tématu mluví v některých svých podcastech a celkově si všímám na zahraničních Youtube kanálech, že to lidi zajímá. Myslím, že je to i tím, že jsme často zahlcení vším možným - informacemi, sociálními sítěmi, prací, reklamami. Někteří z nás mají zkrátka potřebu vracet se sami k sobě.

Proč přítomnost?

Třeba se ptáte, proč byste se měli zaměřovat na přítomnost, když je nutné myslet a plánovat dopředu. Jasně, v něčem je dobré mít jasno předem, je fajn vědět, kam směřujeme a proč něco děláme. Raději jen krátce pro ujasnění - nemám na myslí žití z minuty na minutu bez jakékoliv vize do budoucna (i když možná i to má na čas své kouzlo:)). Jde mi o to, že když už něco dělám, snažím se v danou chvíli být co nejvíc přítomná hlavou. Protože minulost už nezměníme a budoucnost nikdo nezná.

Spokojenost 

Když se soustředím na přítomnou chvíli, hlavou mi neběží nějaké strachy z budoucnosti nebo pochybnosti ohledně něčeho, co se odehrálo v minulosti. Od přírody jsem věčně nespokojený tvor a mám sklon vidět výrazněji vždy to negativní. Ale od doby, kdy se snažím být víc v přítomnosti pozoruju, že se to lepší. Najednou si uvědomuju, že mám opravdu spokojený život (klepu na dřevo!). Většinou, když mě přepadnou nějaké chmury, je to proto, že se v mysli zabývám budoucností nebo minulostí. Přitom když se nad tím zamyslíme, jak často se nám plní naše nejhorší obavy?

Hlubší zážitek

Často se mi stávalo, že mi Matěj připomínal nějaký náš společný zážitek, ale já jsem si ho nepamatovala. Vždycky jsem si myslela, že je to mou špatnou pamětí. Teď mi ale dochází, že je to tím, že jsem vždycky měla problém být v daném okamžiku plně přítomná, a proto mi část z něho unikla. Poslední zhruba rok si uvědomuju, že si dokážu užívat věci, které jsem dřív ignorovala nebo mi nepřišly zajímavé - světlo dopadající do našeho bytu těsně před západem slunce, popíjení horkého čaje zatímco venku je zima a prší, křupající sníh pod nohama apod. (další podobné kýčovité malé radosti si můžete přečíst tady).

Všímání si detailů

Vlastně nevím, jestli je to v něčem zajímavé, ale změnu pozoruju taky v tom, že si mnohem víc všímám věcí a lidí kolem mě. Vzpomínám na jednu moji kamarádku. Jdeme po ulici a ona mi říká: "Všimla sis té holky? Byla hezky oblečená." A já jsem nikdy nevěděla. Šla jsem s pohledem do země, ponořená do myšlenek, vůbec jsem si nevšímala, co se kolem mě děje. Další častá situace byla, že mi někdo  říkal, že mě potkal, mával na mě, a já nic. Taky jsem si po pěti letech v Brně všimla jedné úchvatné budovy, jak je krásně zdobená kytkami. Chodila jsem kolem té budovy každý den.

Vděčnost

Mnohem víc se uvědomuju, že mám kolem sebe spoustu lidí a věcí, za které jsem vděčná. Cože věcí? No jo, nějaké věci kolem sebe mám :). A vážím si jich mnohem víc než dřív. Vím, zní to divně a sama si přijdu trapně, když píšu takové klišé. Ale víc si teď vážím toho, že mám každou noc kam složit hlavu, že si vlastně žiju v blahobytu (ono je na tom něco pravdy, že minimalismus nás zajímá hlavně proto, že žijeme ve společnosti nadbytku). Koho si ale vážím nejvíc, je Matěj. Uvědomuju si, že fakt není samozřejmost, že mám vedle sebe člověka, se kterým se navzájem přijímáme se vším všudy. Už končím s tou patetickou částí, představu máte :D.

Pořádek v hlavě

To je jasné. Když se člověk snaží v danou chvíli soustředit jen na přítomný okamžik, nemá v hlavě spoustu nepořádku, který se tam jinak běžně vkrádá a všechno ztěžuje.


Teď si možná říkáte, že to je všechno moc hezké, ale jak toho docílit, když myšlenky skáčou jak splašené. Nebudu lhát, není to ani trochu lehké, a sama to rozhodně nezvládám tak, jak bych chtěla. V příštím článku se můžete těšit na pár tipů, které mi pomáhají.


Související články

4 komentáře:

  1. Líbí se mi, že se tenhle "trend/styl" rozšiřuje i u nás a je hezké, že se k tomu někdo věnuje i v CZ. Zahraniční youtube je toho plný! :-)

    Držím palce.

    https://cakovamichelle.blogspot.cz

    OdpovědětSmazat
  2. Ja myslim ze i tu budoucnost zname, tvorime ji totiz tou pritomnosti :-). Jinak souznim, uzasny blog!

    OdpovědětSmazat

© 2016 Za málem. Většina fotografií na tomto blogu pochází z fotobanky unsplash.com. Používá technologii služby Blogger.