Moje druhá letošní výzva velmi úzce souvisí s tou první. Protože jsem hledala rovnováhu v používání Instagramu, rovnou jsem se zaměřila i na další můj zlozvyk, který souvisí s nadužíváním téhle sociální sítě –⁠ scrollování před spaním a po probuzení.

Modré světlo kazí spánek

Mobil si do ložnice bere asi skoro každý, už kvůli budíku. Já jsem ale často před usnutím scrollovala Instagram anebo i Tik Tok, civěla do displeje a nechávala se tím pohybem prstu uklimbat do spánku. Stal se z toho takový můj škodlivý rituál, kvůli kterému jsem chodila i dost pozdě spát. Utěšovala jsem se tím, že jas mám snížený, mám snížené modré tóny obrazovky a navíc přece nescrolluju blbosti, ale dozvídám se samé užitečné věci, že? Lhala jsem si do kapsy, byl to pěkně zvrácený zlozvyk. Neříkám, že jednou za čas není ok to udělat, ale na denní bázi, to je za mě velký špatný.

Modré světlo z obrazovek blokuje produkci melatoninu. Melatonin se začíná v těle tvořit zhruba hodinu po setmění a dává postupně tělu signál, že je čas jít spát (ano, správně bychom v zimě měli chodit spát dřív a obecně spát déle). Když ale těsně před usnutím koukáte do obrazovek s modrým světlem, melatonin se tvoří méně, tělo je z toho zmatené, hůře usínáte a i spánek je méně kvalitní.

Prokrastinace spánku?

Měla jsem tohle natolik vžité, že jít do postele pro mě neznamenalo jít spát, ale být ještě aspoň půl hodiny vzhůru a nasávat obsah sítí. Přemýšlela jsem, kde se tenhle zlozvyk vzal. Dělala jsem to vždycky, ale nikdy v takové míře. A došla jsem k závěru, že je to výsledek mého ambivalentního vztahu ke spaní, který se objevil po narození syna, respektive, když začal špatně spát.

Opakované buzení spojené s nočním kojením, které bylo v některých fázích na hranici mučení (rodiče malých dětí dobře znají) ve mně vyvolalo skoro až odpor ke spaní. Bála jsem se usnout, protože noci byly vyčerpávající. Kolik hodin, nebo jen minut spánku mě čeká, než zase vstanu? Usnu a za dvacet minut budu zase vzhůru? Dokonce jsem na pár měsíců přestala mít ráda svoji postel, dokonce celou naši ložnici. Brrr, no nebudu dál vzpomínat. :))

Naštěstí dnes už se tohle děje jen výjimečně, jinak mám více méně spánek dobrý. Ložnici a svoji postel už mám zase ráda, můžu tedy tuhle prokrastinaci spánku nechat za sebou.

Radši knihu

Pozoruju nějaké výsledky?

Právě čtete první ze série článků o výzvách, které jsem si pro sebe vymyslela v roce 2022. Poprvé něco takového zkouším. Tenhle nápad přišel, jako skoro všechny, úplně spontánně. Znám se, takže mám trochu obavu, že to nedokončím. Rychle se pro věci nadchnout a ne všechny dokončit je moje součást, a já ji přijala.

Proč Instadetox?

Bylo to až překvapivě snadné

Vědět, čím scrollování nahradit

Čtení

Rychloúklid

Být přítomná

Pomůžou pravidla k rovnováze?

Tohle nebude ani tolik článek, jako spíš fotogalerie. Chtěla jsem někam dát na jedno místo fotky vánoční výzdoby, kterou jsem u nás doma loni nebo letos v adventu vyrobila. Mým přáním je, aby fotky sloužily jako inspirace, nikoliv jako zdroj stresu nebo porovnávání se. Takže pokud vás vyrábění nebaví anebo celkově výzdobu moc neřešíte, nenechte se rozhodit. :)

Pomeranče na větvi na okně

Vánoční "stromeček"

Závěs s pomerančem, badyánem a skořicí

Pomeranč s korálkem a větvičkou

Hvězda z papírových tašek

Věnec z vyšívacího kruhu

Adventní kalendář

Ušít 24 stejných pytlíčků je po chvíli trošku nuda, ale s podcastem v uších to jde lépe. Hlavní ale je, že pak máte vystaráno na x let dopředu a pytlíčky už pak stačí jen naplnit.

Stáhla jsem si také adventní kalendář od zmiňované Zuzany Vršanské (24 krásných ilustrací) a za každý rozbalený pytlíček a snědenou dobrotu připnu kolíčkem jednu z nich. Stáhnout můžete tady.

Rozhodli jsme se Vilimu udělat hrací koutek. Prozatím jsou v jeho koutku jen tyhle tři obrázky, které jsme pořídili z e-shopu Poster store, odkud mě oslovili s nabídkou spolupráce. Nabídka obrázků pro děti je tam obrovská, měla jsem problém si vybrat. Mají ale samozřejmě sortiment i pro dospělé, tam je toho ještě víc. :) Moc děkuju Poster store za krásné plakáty i rámy.

Pro vás, mé sledující, nabídli slevu na plakáty 45%,  která platí ode dneška, 8.11. do 14.11. pokud zadáte kód AN45H (neplatí na Kolekce umělců).

Dětský pokoj Vili zatím mít nebude, přestože místnost na to máme. Zatím spí stále s námi (ve své postýlce přiražené k mojí) a myslím, že ještě nějakou dobu tomu tak bude. Odjakživa je kontaktní dítě, má rád naši blízkost i ve spánku, a i my si to užíváme. Dokud nám to tak bude vyhovovat, měnit to nebudeme.

Můžeme si díky tomu užívat výhod multifunkčního pokoje, který je prozatím částečně pracovnou a částečně pokojem pro hosty. A protože je dost velký, stane se z něj částečně i hernička. Vili nemá mnoho hraček, doposud je všechny má v Kallax skříňce, kterou máme v obýváku pod televizí. Uvolnili jsme ji pro něj, a naše knihy dali dočasně do komory (od mala je totiž vytahoval a ničil, vysvětlit se to zatím moc nedalo). Dlouho nám to tak vyhovovalo, Vili chce pořád trávit čas společně s námi, když jsme v obýváku, rozhodně se neděje, že by si hrál sám a už vůbec ne v jiné místnosti. Myslím, že pro dvouleté dítě je to normální, takže se mi dětský pokoj zatím zdá zbytečný. Nakonec by si podle mě stejně během dne všechny hračky donesl zase do obýváku.

Přesto jsme se rozhodli, že bychom pomalu chtěli začít vytvářet oddělený prostor pro jeho hraní. Místnost, kde bude mít herničku, je hned vedle obýváku a vedou do ní velké dvoukřídlé dveře. Když se otevřou dokořán, vznikne v podstatě jako jedna velká místnost, takže se toho tolik nemění, spíš to bude opticky víc oddělené a my snad už nebudeme v obýváku tolik zakopávat o hračky.

Dále do koutku plánuju ještě vlaječky ze zbytků látek, které už mám skoro ušité. Vili bude mít brzy narozeniny. Od babičky dostane knihovničku a od nás hrací koberec se silnicí. No a to hlavní, komoda na ukládání hraček? To bude Trofast z Ikea, kterou se už týdny snažím sehnat z druhé ruky, ale zatím se mi to nedaří. Ještě chvíli budu zkoušet, ale asi to nakonec dopadne tak, že koupíme novou. Nenašla jsem totiž nic jiného, co by se mi pro ukládání hraček tolik líbilo.

Tak se těšte na druhý díl, kde už vám snad ukážu koutek celý, se vším všudy. :) 

Jak to mají vaše děti? Od kdy měly samostatný pokoj a od kdy ho opravdu využívají?

P.S. Ještě si Matěj vybrat tuhle abstrakci k sobě do pracovny.

Před rokem, v roce 2020, to bylo poprvé, kdy jsem na Instagramu realizovala projekt Minimalistické Vánoce. Sdílela jsem několik příspěvků na různá témata týkající se Vánoc. U každého tématu jsem popisovala, jak to doma děláme my, aby naše Vánoce byly minimalističtější, a v komentářích jsme se všichni vzájemně inspirovali. Projekt měl mezi sledujícími na Instagramu úspěch, dostávala jsem zprávy o tom, že jim mé sdílení pomohlo k minimalističtějším Vánocům. To je něco, co mi dává velký smysl a ráda bych tuhle myšlenku šířila mezi co nejvíc lidí.

Proto jsem se letos rozhodla všechny informace shrnout do jednoho průvodce, kterého si teď můžete zdarma stáhnout! Do průvodce jsem zahrnula i všechny cenné tipy, které jsem získala od mých sledujících a přidala jsem i některá témata navíc.

Stáhnout průvodce

Tady je malá ukázka toho, co v průvodci najdete...

Po dlouhé době je tu zase článek, jupí! Tentokrát o zjištěních, ke kterým jsem došla až později a která by mi na začátku pomohla brát to celé víc v pohodě.

Minimalismus nemá pravidla

Nikde není přesná definice toho, jak vypadá, jak se chová anebo kolik věcí má mít minimalista. Když se řekne minimalismus, většině z nás se v hlavě vybaví nějaký obrázek, ať už více či méně extrémní.

Tenhle obrázek se může odvíjet od toho, co vidíme na internetu a na sociálních sítích. Někteří minimalisti žijí opravdu s extrémně malým počtem věcí, téměř nic nevlastní, jsou schopni sbalit všechen svůj majetek do jednoho kufru.

Všimla jsem si, že tyhle extrémy bývají často vyobrazovány v médiích, když se o minimalismu píše. Asi to dává smysl, tohle člověka zaujme a tím spíš si článek nebo rozhovor přečte. I na Youtube mají více shlédnutí videa těch minimalistů, kteří žijí hodně "jinak".

Může se pak dít (a mně se to dělo), že máme tendenci vidět něco takového jako cílovou metu minimalismu anebo to mít alespoň  podvědomě v hlavě. Kvůli tomu pak můžeme mít tendenci svoji snahu podrývat a říkat si, že přece nejsem minimalista, když mám xy kusů toho nebo tamtoho.

Dnes už minimalismus vidím spíš jako škálu. Pro každého může vypadat jinak, odvíjí se individuálně od potřeb a způsobu života každého z nás. Proto nemá vůbec žádný smysl se s kýmkoliv porovnávat a snažit se dostat na jeho úroveň. Ano, můžeme se inspirovat, ale inspirace by v nás měla vzbuzovat pozitivní myšlenky a motivovat nás k práci na sobě, ne vyvolávat pocity nedostatečnosti.

Takže zpětně bych si do začátku poradila, abych se držela jen vlastní intuice, v čem je mi dobře a vykašlala se na počet věcí a porovnávání se.

Moje názory a preference se můžou měnit

To je samozřejmě naprosto normální v jakékoliv oblasti života. Dokonce bych řekla, že kdyby to tak nebylo, bylo by to divné. Je úplně normální, že v roce 2016, kdy jsem s minimalismem začínala, jsem měla úplně jinou představu o tom, co je moc a co málo. Vyvíjím se, moje potřeby se mění, narodil se nám syn, přestěhovali jsme se do většího bytu, pořídili jsme si auto, žijeme teď prostě jinak.

Stejně tak je v pořádku, že jsem měla období, kdy jsem vůbec nenakupovala knihy a vyhovovalo mi to tak, ale teď naopak jsem měla několikrát chuť podpořit některé autory a jejich knihu si pořídit. Nemusím si to vyčítat. Podobně jako jsem si několik let nelakovala nehty a neměla doma jediný lak na nehty (dokonce ani na vlastní svatbě jsem neměla nehty nijak upravené), ale v posledních týdnech jsem měla velkou touhu si nějaký lak pořídit. Mám teď doma tři laky na nehty a je to v pořádku. Že jsem před dvěma lety na Instagramu napsala příspěvek o tom, že si nelakuju nehty, neznamená, že jsem k tomu teď doživotně zavázána.

Myslím, že je dost osvobozující neupínat se na to, že se v určitém období rozhodnete, že něco ve svém životě nepotřebujete. Za pár let se to může změnit a pokud vám to dělá radost, je to v pořádku.

Minimalista může toužit po věcech

Minimalismus není jen o věcech