Článek o mé pečující kosmetice jsem psala v zimě 2018. Od té doby se toho dost změnilo, zejména v péči o pleť. Celkově jsem používala 13 pečujících produktů, z nichž 7 bylo v plastovém obalu. 

Ubylo produktů a také plastu, takže mám radost. I když nemůžu říct, že by to bylo výsledkem nějaké záměrné snahy, prostě to tak nějak vyplynulo. V té době mi popisovaná kosmetika vyhovovala, zejména co se týkalo péče o pleť, kde jsem používala lety prověřenou Biodermu. Mám problematickou pleť a různé experimenty se mi dříve neosvědčily, z neúspěchů jsem byla unavená a frustrovaná. Postupně ale nazrál čas zase něco nového zkusit, a ono to funguje! Zároveň jsem některé produkty ze své rutiny úplně vyřadila.

Ještě bych chtěla říct, že nejde o žádnou spolupráci ani reklamu na Purity vision. :D Prostě mi jen jejich kosmetika vyhovuje v tom, že má velmi jednoduché složení, je ve skle, je finančně dostupná a dá se sehnat lehce v drogerii.

Péče o pleť

Čisticí tuhé mýdlo Mýdlovar

Heřmánková voda Purity vision

Jojobový olej Purity vision

Marocký jíl

Péče o vlasy

Tuhý šampon Ponio

Kondicionér Urtekram

Péče o tělo

Tuhé mýdlo Mýdlovar

Bambucké máslo Purity Vision

Deodorant můj domácí anebo kamenec

Nic dalšího z péče o tělo nevyužívám a nic nepostrádám. Momentálně jsem se všemi produkty maximálně spokojená.

Vyřadila jsem

• Krém na ruce (místo něj bambucké máslo)
• Krém na oční okolí (místo něj jojobový olej)
• Manna univerzální krém z bambuckého másla (na rty bambucké máslo)
• Gel na intimní hygienu (přestala jsem používat zcela)
• Krém na obličej (místo něj jojobový olej)
• Micelární voda/olej na odličování (odličuju se pomocí hadříku z mikrovlákna, bez použití produktu)
• Olejíček na péči o nehty (přestala jsem používat zcela)

K tomuhle článku mě inspirovalo několik videí, které jsem na toto téma viděla. Přijde mi to jako fajn inspirace a zamyšlení. Třeba zjistíte, že u některých položek taky nepotřebujete duplikáty. :) Můj seznam asi nebude úplný, napsala jsem, na co jsem si zrovna vzpomněla. Jen tak, na vykopnutí diskuze.

Dioptrické brýle

Jedna optika, kolem které jsem jezdila do práce měla na výloze slogan "Představte si, že byste měli brýle pro každou příležitost.", a ve mně tahle představa většinou vyvolala spíš paniku, což určitě nebyl záměr sloganu. Stačí mi, že řeším, co si vzít na sebe za oblečení. Muset k tomu řešit ještě i brýle, no uf!

O mých brýlích jsem psala příspěvek. Pokud sháníte nové, doporučuji k přečtení. :)

Hřeben

Mívala jsem několik kartáčů, vlastně ani nevím proč. Vždy jsem ve výsledku používala jen jeden. Už roky mám Tangle teaser, který před pár lety doporučovala každá influencerka. :D Zatím drží, funguje, nemám důvod ho měnit, přestože je z plastu.

Nosítko

Přestože náš syn byl první rok skoro výhradně nosící, nikdy jsem nepropadla touze koupit si víc nosících pomůcek. Na začátku jsme měli půjčené dva šátky, ale stejně jsem používala jen jeden. Později jsme zkoušeli různá nosítka (z půjčovny Matáta) a jakmile jsme našli to pravé, už jsme u něj zůstali a naprosto nám stačí jen to jedno.

Na Facebooku ve skupině nosící komunity rodičů jsem viděla, že pro někoho je to taková vášeň, že má třeba i deset šátků a několik nosítek. Ve výsledku si myslím, že člověk stejně nosí jen pár oblíbenců, a zbytek jsou pak spíš sběratelské kousky.

Legíny

Kalhoty vůbec nenosím. Většinou k sukním a šatům nosím buď punčocháče nebo legíny. Ač jsou legíny mým nejčastěji nošeným kusem oblečení, mám pouze jedny. 

Je fakt, že zvažuju, že by se mi hodily ještě jedny, ať mám na výměnu, ale v současné covidové situaci si vystačím i s tím jedním párem. když je třeba je vyprat, do druhého dne je mám suché a můžu je zase nosit. Kdybychom měli sušičku, asi bych ani ty druhé nezvažovala.

Zimní šála

Mám jednu zimní šálu, a popravdě už druhou zimu ani tu jednu nenosím. S dítětem se mi zdá šála nepraktická, jak se k němu musím pořád sklánět, každou chvíli ho zvedat atd., šála mi jen překáží. Mám jeden nákrčník, který je praktický na nošení a ten je teď můj nejlepší kamarád. 

Obal na telefon

Nikdy jsem neměla touhu měnit obaly na telefon a mít jich víc. Ze stejného důvodu jako s těmi brýlemi.

Náušnice

Byla jsem náušnicový maniak! Měla jsem desítky párů a musela jsem mít každý den jiné, přesně sladěné k oblečení. Jak jsem ale přičuchla k minimalismu, postupně jsem je redukovala jen na ty nejoblíbenější a nejuniverzálnější, a zjistila jsem, že je to tak osvobozující! Nakonec jsem skončila jen s jedním párem, který nosím už několik let a nikdy nesundávám.

Opasek

Mám jeden kožený hnědý pásek, který nosím k některým šatům, a naprosto mi stačí. Dokonce jsem ho získala na jednom z našich výměnných bazárků s kamarádkami.

Legíny na cvičení

Obecně oblečení na cvičení mám velmi málo. Já nejsem milovník cvičení. Cvičím spíš ve vlnách, když mě to popadne, obvykle mě to drží pár týdnů a pak zase dlouhé měsíce nic. Ne že by to bylo něco, na co jsem pyšná, ale naučila jsem se to takhle přijmout a netrápit se tím.

Takže proč mít víc než jeden kus oblečení na cvičení?

Plavky

Mám jedny plavky, které jsem si nechala ušít na míru, protože jsem nedokázala najít plavky, které by vyhovovaly mojí představě a požadavkům. Psala jsem o nich tady. Věřím, že mi vydrží ještě hodně let. Jsou oboustranné, tak se z nich dají nakombinovat až čtvery různé plavky! :D

Rtěnka

Hodně dlouho jsem měla jednu červenou rtěnku, to je taková klasika pro každou ženu, že? Ale skoro jsem ji nenosila, jen na opravdu zvláštní příležitosti. Takže jsem se jí zbavila. Místo ní jsem si pořídila takovou, kterou jsem schopná a ochotná nosit na každodenní nošení (pokud mám na to chuť). Je to tahle.

Kelímek na kávu

Bývaly doby, kdy jsme jich doma měli víc. Teď máme jen jeden, většinu času ho využívám já, je taky oficiálně můj, pod stromečkem bylo na jmenovce moje jméno. :D Ale občas si ho půjčí i Matěj anebo moje mamka když přijede a jde na procházku s Vilémem. Za dva roky častého používání se mi osvědčil moc dobře.

Boty na každou sezónu/příležitost

• Zimní boty Vasky
• Podzimní boty Mustang 
• Černé obyčejné tenisky
• Sandále
• Pohorky
• Boty na sport
• Pantofle na doma

Víc bot momentálně nemám a nevnímám, že by mi chyběly. 

Snad až na baleríny anebo nějakou společenskou obuv (smířila jsem se s tím, že podpatky pro mě nejsou), ale ty jsem obecně v minulosti využívala tak málo, že mi je líto si je kvůli tomuhle pořizovat. Za poslední rok jsem jen jednou potřebovala boty, které jsem neměla, a to bylo na pohřeb. Půjčila jsem si je.

Tohle léto budu možná muset vyměnit sandále, které po dvou sezónách už bohužel nejsou v moc reprezentativním stavu. Máte někdo tip na nějaké, které vydrží déle?

Ještě je dobré říct, že pokud má člověk tak málo bot, je o to nutnější se o ně dobře starat a taky dodržovat hygienu. V práci jsem se z uzavřených bot vždy přezouvala, abych v nich neseděla celý den apod.

Dekorativní kosmetika

Od každého produktu dekorativní kosmetiky, kterou používám, mám jen jeden kus. Tzn. jeden korektor, jednu řasenku atd. Často vidím, že mají ženy více značek jednotlivých produktů, ale většinu z nich nevyužívají.

Pokud nejste make-up artistka anebo není líčení váš velký koníček, třeba toho tolik nepotřebujete.

Pečující kosmetika

Tady je to stejné jako u té dekorativní. Nač mít víc šamponů, krémů apod.? Ani do zásoby kosmetiku nikdy nekupuju.

Pyžamo

A jak to máte vy? Čeho máte doma jen jeden kus a úplně vám to stačí?

V říjnu 2020 měla na našem festivalu Stačí málo jednu z přednášek Marcela z blogu Žijeme minimalismem o tom, že víc hraček znamená méně hry. Dala si práci s tím, že si našla spoustu výzkumů na tohle téma, a více méně všechny se shodovaly na tom, že přemíra hraček není pro děti vůbec dobrá.

Zaujala mě statistika, podle které průměrné americké dítě dostane za rok 40 hraček!

Co způsobuje přemíra hraček?

• Dítě si hraček méně váží.
• S větším počtem hraček si dítě dohromady hraje kratší dobu než s menším.
• Dítě tráví více času těkáním mezi hračkami, zkoumáním co daná hračka dělá, a méně času skutečným hraním.
• Nižší kreativita a fantazie.
• Pro dítě je těžší udržet pozornost.
• Nerozhodnost s čím si bude dítě hrát.
• Dítě hračky nezvládá samo uklízet.

Možná to všichni tak nějak tušíme, jak ale doopravdy zajistit, aby dítě mělo hraček tak akorát? 

Od chrastítka k chaosu

Než se pustím do konkrétních tipů, chci zdůraznit, že velkou roli hraje, jak staré máte dítě. Miminko první asi měsíc nepotřebuje žádnou hračku. Potom si celkem dlouhou dobu vystačí s pár základními věcmi, jako je třeba chrastítko nebo něco co šustí. Dítě se navíc ještě moc nehýbe, tak ty hračky ani neroztahá po bytě. No zkrátka na začátku je to celkem pohoda (i když určitě jsou i rodiny, kde má miminko chrastítek deset, protože babičky a návštěvy :)).

Postupem času si ale myslím, že to začíná být výzva i pro nás minimalisty. Najednou je dítě čím dál tím víc přes den bdělé, je třeba ho zabavit a rozvíjet, a tak můžeme mít tendenci zahltit ho hračkami.

No a když už pak máte dítě, které si i samo řekne, že chce nějakou novou hračku, kterou třeba vidělo u kamaráda, nebo je dokonce už i ovlivnitelné reklamou, je to zase další velká výzva. Tam my ještě nejsme ani zdaleka (syn má rok a čtvrt), ale i tak se mi už občas zdá, že je toho nějak moc. 

Jak omezit množství hraček

V následujících bodech shrnu, co se osvědčilo nám, ale věřím, že se to bude dál vyvíjet a měnit, tak později vyjde třeba nějaký update. zejména čekám velkou změnu v době, kdy synovi už nebude jedno, že jsem mu nějakou hračku vzala, ale začne si to určovat sám.

Pravidla pro pořizování nových hraček

Nastavení pravidel je základ. A to nejen pro nás jako rodiče, ale (hlavně) pro prarodiče a další blízké, kteří by potenciálně mohli naše dítě obdarovávat hračkami. 

Tady bych ráda odkázala na článek, kde jsem psala o tom, jak komunikovat s blízkými ohledně dárků. Není to sice přímo zaměřeno na děti, ale dá se to skvěle aplikovat i na ně. 

Příklady pravidel, které můžete zavést:

Pravidelné třídění hraček

Přestože budete dodržovat pravidla pro pořizování hraček, budete potřebovat hračky pravidelně třídit. Některé mohou být rozbité, nemusí už vaše dítě bavit, můžete si uvědomit, že daná hračka bude lepší až na pozdější věk, jiná hračka bude vaše dítě rozčilovat, nebo se ukáže jako nebezpečná, u další zjistíte, že je příliš náročné ji každý večer uklízet (stavebnice, Lego), no prostě důvodů je spousta.

Z mojí zkušenosti se až v praxi ukáže, jestli si dítě s danou hračkou hraje nebo ji jen roztahá po bytě anebo ji úplně ignoruje a zbytečně zabírá místo. Takže je úplně v pořádku změnit názor, přehodnotit situaci a hračku vyřadit.

Krabice "na později"

Pokud vyhodnotím, že na nějakou hračku je syn ještě malý, dávám ji do krabice v komoře. Ale limituju se velikostí té krabice, tzn. nebudu tam ládovat hračky donekonečna, abychom se nezavalili věcmi, které teď nepoužíváme.

Krabice pro rotaci hraček

Hračky, které syna aktuálně baví, redukuju tak, že vždy má k dispozici jen jejich část  a zbytek dávám do krabice, opět do komory. Jednou za čas hračky obměňuju a takhle pořád dokola rotují. Hračky se mu tak neokoukají a nenudí ho.

Je hračka vhodná pro dítě věkově? 

Jasně že nebudete dávat dvouleťákovi chrastítko anebo tříměsíčnímu miminu stavebnici. Ale ne vždy je to takhle jednoduché. :D

Takže jsem si řekla, že tohle už ne. Prostě je na tyhle hračky ještě malý, ač se může zdát, že ho baví. Nejdřív jsem schovala většinu částí a nechala mu jen asi třetinu. Ale popravdě, ono už je jedno, jestli těch kusů sbíráte milion, nebo čtvrt milionu, furt je to strašně otravné :D. Takže pro teď jsem se rozhodla tyhle hračky schovat a zkusit je vytáhnout až za nějaký čas. Z Lega jsem mu nechala jen 4 autíčka, protože s těmi si hraje. Možná čas od času mu ty hračky vytáhnu, pokud si s ním budu chtít sednout a ukázat mu, jak fungují, ale na každodenní běžnou hru, kdy ho nechávám, aťsi dělá co chce, to už ne.

Sledujte, s čím si dítě (ne)hraje

Mějte jasně stanovené, který úložný prostor je vyhrazen pro hračky, ať už je to jeden box, jedna polička anebo celá skříňka, mějte jen tolik hraček, kolik se do nich vejde. Pokud máte hraček víc a víc, není to signál k tomu, že byste měli rozšířit úložné prostory, ale naopak, měli byste redukovat množství hraček.

Půjčování hraček/SWAP

Pokud si hračky chcete nechávat pro další dítě anebo je odkládáte až na později, nemusí vám všechny zabírat místo v úložných prostorech. Můžete je dočasně půjčit kamarádkám, které mají dítě zrovna ve věku, kdy by si s danou hračkou vyhrálo.

Když ho hračka baví, nemusí ji hned mít taky

Není Montessori jako Montessori aneb kašlete na trendy

A na závěr jeden bonus, který by vydal spíš na samostatný článek, ale s tímhle tématem taky souvisí, tak snad ho ještě dočtete. :)

Montessori je teď totální buzzword. Když je hračka označena jako Montessori, hned je větší šance, že ji rodiče koupí, protože je to teď in. Ale ví vlastně vůbec všichni, co to znamená? Někdo si myslí, že je to prostě jakákoliv dřevěná hračka. V poslední době by se mohlo zdát, že je to dřevěná duhová hračka.

Já nejsem žádný odborník na Montessori, tak mě v tomhle neberte úplně za slovo, ale u některých hraček vnímám označení Montessori jen jako marketingový tah. Připadá mi to jako celkem podobný fenomén jako je třeba greenwashing.

Teď to napíšu hodně zjednodušeně a hodně letem světem. Montessori přístup k dětem vychází z Montessori pedagogiky, která je založená na pozorování dětí a toho, co v daném věku zrovna potřebují, o co se zajímají a co je dobré u nich v té dané chvíli rozvíjet. Snaží se vést děti k samostatnosti. Montessori hračka má dítě bavit, ale zároveň jej rozvíjet a podpořit v něm zvídavost, pomoci uspokojit jeho potřebu být v nějaké činnosti úspěšné.

Co je ale hodně důležité, Montessori pracuje s takzvaným senzitivním obdobím, což je časový úsek, kdy dítě vykazuje zvýšený zájem o nějakou konkrétní činnost, kterou chce trénovat a opakovat. V tomto období jde dítěti učení dané činnosti lépe než učení něčeho jiného. Proto je důležité nabízet dítěti vhodné aktivity, případně pomůcky/hračky. 

Naopak pokud bude rodič dítěti nabízet aktivitu nebo hračku v nevhodnou dobu, kdy na to třeba ještě není zralé a danou činnost nedokáže, může ho tím spíš frustrovat, dítě zažívá neúspěch.

Já vnímám podstatu Montessori spíš jako celkový přístup k výchově a péči o dítě. Umožnit mu podílet se na chodu domácnosti, mít pro dítě připravené prostředí, které pro něj není frustrující, umožnit mu zkoušet dělat věci samo apod.

Spoustu Montessori aktivit můžete pro dítě vytvořit z toho, co už máte doma a není potřeba k tomu kupovat speciální hračky. Dokonce bych řekla, že některé hračky, které jsou označovány jako Montessori jsou až příliš překombinované a vyvolávají spíš zmatek. Doporučuju ke sledování profil Kate Trávničkové na Instagramu, kde dává denně inspirace z jejich Montessori života s dětmi. Uvidíte, že to opravdu není o hračkách.

Tato hračka je podle mě dost překombinovaná. Nedovedu si ani představit, jak staré dítě by všechny ty aktivity mělo zvládnout. Navíc, představte si zase ten úklid. :D Foto je z Googlu, jedno z prvních, když zadáte "Montessori toy".

K přemýšlení nad tímhle tématem mě přivedla na Instagramu i Respektující máma. Ptala se proč například dávat dítěti na hraní dětskou kuchyňku, kde má dřez s kohoutkem, ze kterého neteče voda? Dítě vidí, že v naší dospělácké kuchyni voda teče. Nezmate ho to? Tady mi dává větší smysl mít učící věž a prostě vzít dítě s sebou do kuchyně.

Abych to shrnula, ne každá hračka s označením Montessori musí být dobrá pro vaše dítě. Nekupujte hračky podle toho, co je trendy, ale podle toho, co zajímá vaše dítě, ať už se to dá označit za Montessori nebo ne.

———

A co vy? Jak to máte s hračkami? Přerůstají vám přes hlavu anebo pravidelně třídíte a máte je pod kontrolou?

Tento článek vzniká na základě diskuze, která proběhla s mými sledujícími na Instagramu ve stories. Stories jsou dostupná pouze dočasně, proto jsem si řekla, že shrnutí diskuze zvěčním sem. Navzájem jsme sdíleli naše strategie, jak komunikujeme s rodinou a blízkými o tom, že nechceme mnoho dárků. Původně se diskuze týkala zejména dárků pro děti, u kterých je dostávání nechtěných dárků nejvíc patrné, nicméně vzniklý seznam doporučení se dá aplikovat i na dárky pro nás dospělé.

Sestavila jsem seznam toho, co funguje v komunikaci s blízkými a co se opakovalo nejčastěji.

1. Komunikujte laskavě

2. Vysvětlujte

3. Odmítnutí dárku není odmítnutí lásky

4. Informujte, jaký dárek chcete

5. Stanovte si pravidla

A jak bezprostředně reagovat na nechtěný dárek?

Už třetím rokem se držím tradice a vydávám článek se seznamem všech věcí, které jsem v uplynulém roce pořídila. Pomáhá mi to mít přehled o tom, jestli jsou mé nákupy uvážené, promyšlené a smysluplné.

Minulé dva roky (tady a tady) jsem byla se svým počínáním celkem spokojená. Letos to bohužel říct nemůžu. Už jsem o tom psala na Instagramu, bylo toho hodně, víc, než by mi bylo milé a než jsem byla doposud zvyklá. Už v létě jsem cítila, že mi v tom není dobře. Nicméně nejednalo se o neuvážené nákupy, ale o věci, které jsem promýšlela a považovala je za nutné (obnova šatníku, nákup nábytku do nového bytu a taky sem tam něco spojeného s dítětem).

Většinu věcí pro Viléma tady nezmiňuju (vyšel na tohle téma článek, co jsme dokoupili k výbavičce).

Protože možná někdo z vás ani nedojde až do konce, napíšu to rovnou sem na začátek. Pro příští rok si dávám závazek, že chci nakupovat mnohem mnohem méně a dostat se tak zase na svůj (ne)nakupovací standard.

Leden

1.  S láskou o dětském spánku

Tuhle knihu zná asi každý rodič, který někdy řešil spánek svého miminka. Lenka Medvecová Tinková má i skvělý podpůrný účet na Instagramu Prosím spinkej.

Knihu jsem přečetla někdy v průběhu šestinedělí a natolik mě uklidnila a ujistila ohledně spousty věcí, že jsem litovala, že jsem ji nečetla už v těhotenství. Ke knize se dodnes pravidelně vracím, protože zdaleka není jen o spánku. Je to prostě laskavý průvodce pro všechny rodiče, ať už jste kontaktní nebo ne, ať vaše dítě spí v postýlce nebo s vámi v posteli, Každý si v ní najde to, co potřebuje.

Tento nákup zpětně hodnotím jako potřebný a maximálně využitý (půjčila jsem i několika kamarádkám). Kniha si získala stálé místo v mé knihovně, což se povede málokteré.

2.  Kojicí šaty Brundibára

Tyto šaty mi vlastně koupila mamka "za porod". Brundibára se specializuje na kojicí šaty v krásných barvách a vzorech. Ty moje jsou z hořčicové teplákoviny s lesními zvířátky. Miluju je já i Vilém. Vždycky si je na sebe beru, když jdeme k doktorovi a jeho od malička uklidňuje se dívat na černobílá zvířátka na látce.

Slow fashion kus oblečení, který mi sloužil celý rok a ještě sloužit bude (i když nebudu kojit).

Březen

3.  Koncept kontinua

Knihu Koncept kontinua jsem pořídila v online antikvariátu. Kniha mi ale nesedla stylem psaní (přestože obsahově by byla s mým přístupem asi na stejné vlně), nudila mě a já jsem ji nakonec nepřelouskala a prodala ji na Trhu knih.

Zpětně vyhodnocuju jako zbytečný nákup, ale alespoň byl z druhé ruky a kniha je už zase v oběhu. :)

4.  Mobil

Rozhodně jsem ho nepotřebovala nutně. Starý celkem fungoval, i když sem tam mě už zradil. Dlouho jsem zvažovala koupit mobil z druhé ruky, ale nakonec jsem to zavrhla s tím, že elektronika se tolik ničí, že by to nemuselo mít smysl a mohla bych brzy skončit zase tam kde jsem byla.

Minulý mobil jsem měla asi čtyři roky a věřím, že tento alespoň další čtyři roky vydrží.

O udržitelnosti tady nemůže být řeč.

Duben

5.  Rtěnka Any

Tady mě popadlo nějaké období touhy po nové dekorativní kosmetice. Asi jak na mě padala tíha toho všeho (uplakané miminko a omezení plynoucí z covidu), měla jsem potřebu udělat si radost. Rozhodla jsem se alespoň podpořit mladou Youtuberku a tvůrkyni vlastní kosmetiky Not so funny Any.

Co vám budu povídat, rtěnku jsem na sobě měla párkrát, s rouškou to nejde moc dohromady.

Rozhodně zbytečný nákup, ale zatím se jí nezbavuju, věřím, že až bude období roušek za náma, dám jí šanci.

6.  EOS balzám na rty

Toto je velmi podobný případ jako rtěnka výše. Navíc mi tento balzám ani trochu nevyhovuje, takže jsem ho hned darovala dál.

7.  Tenisky Lidl

K svátku jsem od Matěje dostala kožené tenisky z Lidl shopu. Objednala jsem jedny černé a jedny růžové a nemohla si vybrat, které si nechám, tak jsem si nechala oboje (tento rok jsem udělala pár neminimalistických rozhodnutí). Po čase jsem ale zjistila, že růžové, které byly o číslo menší, mě odírají. Takže jsem je dala mojí mamce. Černé ale nosím, mimo zimu, skoro pořád.

Slow fashion to rozhodně není, ale někdy jsem už celkem zoufalá z hledání slow fashion alternativ, které by fakt vydržely dlouho. Někdy to jde trochu proti sobě. Protože sice si koupíte něco lokálního v duchu slow fashion, ale pokud to nemá velkou výdrž a za dva roky kupujete zase, ztrácí to smysl minimalismu i zero waste. Dlouho jsem pokukovala po teniskách Bohempia, ale zkušenost několika mých známých, kdy se boty hned rozpadly, mě odradila.

Květen

8.  Tričko Reparáda

Za poukázku, kterou jsem dostala od milého k Vánocům jsem pořídila bambusové tričko z Reparády, Na mém seznamu už bylo dlouho.

Nosím ho často, vyhovuje mi.

9.  Šaty Reparáda

Bambusové osudové (tak se oficiálně jmenují)  šaty z Reparády jsem chtěla už snad od doby, co Reparádu znám, to je ještě z dob, kdy půjčovali oblečení a já jsem byla na výšce :). Mají krásný nadčasový střih, dají se díky bambusu nosit v létě i v zimě.

Myslím, že věci z Reparády u mě v šatníku vydrží opravdu dlouho, je to prostě moje srdcová značka.

10.  Punčocháče Muhehe

Slow fashion punčocháče jsem doposud neměla. Mně se popravdě punčocháče zdají jako natolik spotřební zboží, že mi bylo líto za ně dávat víc peněz.  Jenže kalhoty nenosím, a tak jsou legíny nebo punčochy moje každodenní uniforma.

Bohužel ale nemůžu říct, že by měly tyhle konkrétní punčocháče o moc větší výdrž než ty z řetězce. Takže do dalších už investovat nebudu, přestože jsou krásné a příjemné.

Červenec

11.  Kojicí šaty / 12.  Tričko Jako máma

Kojicí oblečení značky Jako máma je rafinované v tom, že se dá různě kombinovat. Základ jsou šaty nebo tílko s hlubokým výstřihem a přes to se dává krátké tričko, jakoby crop top. Takže i pokud máte doma nějaký crop top z jakéhokoliv jiného obchodu, bude to s šaty nebo tričkem od Jako máma kompatibilní a můžete pohodlně a diskrétně kojit.

Nosila jsem a stále nosím hojně. :)

13.  Sukně Jako máma

Černá sukně s krajkou, která se hodí jak na běžně nošení, tak třeba i do divadla. Taková mi v šatníku dlouho chyběla a nemohla jsem jí odolat. Ne že bych ji vyloženě potřebovala, ale chtěla jsem jeden takový kousek, se kterým budu moct kombinovat různé topy a nosit ji tak na různé příležitosti.

14.  Kožená kabelka Eggo

Přesně takovouhle kabelku jsem si přála už asi deset let! Nikdy jsem nenašla takovou, která by se mi líbila a zároveň byla ušitá v ČR a kvalitně, aby mi vydržela snad až do smrti (což fakt věřím, že tahle vydržet může). Objevila jsem tuhle skvělou, krásnou nejlepší od lokální značky Eggo a dostala jsem ji k narozeninám od mého muže. <3

Já kabelky moc nenosím, spíš batoh. Ale tahle je maličká, ale zároveň velká akorát na mobil, peněženku, klíče a plátěnou tašku. Je praktická ke kočárku i k nosítku. Doposud jsem nosila jednu o podobné velikosti, kterou mám už asi pět let ze sekáče (ta už našla novou majitelku díky SWAPu) a čekala jsem na tu pravou srdcovou, která ji nahradí. Tak tady je. 

Srpen

15.  Termo taštička

V horkých letních dnech, kdy jsme s Vilémem jeli občas na koupaliště anebo jsme byli celý den venku, jsem potřebovala udržet v chladu jogurt nebo jinou svačinu. Pořídila jsem proto malý termo box/taštičku. Vybrala jsem nějakou no name z náhodného e-shopu, který mi zrovna Google našel, abych měla tašku co nejdřív u sebe. V dané chvíli jsem neměla možnost čekat, až se něčeho podobného bude někdo zbavovat na SWAPu.

Ukázala se jako dobrý pomocník i při delším cestování, kdy chci mít jistotu, že se mi v autě nic nezkazí.

O udržitelném nákupu tady taky nemůže být řeč. Plánuju ji ale využít na maximum a případně pak ještě poslat dál, kdybychom ji už nevyužili.

16.  Mama batoh

Psala jsem o tom už na Instagramu, dlouho jsem se koupi klasického mamabatohu (batoh s milionem kapes a různých vychytávek) vyhýbala. Jenže jsem každý den střídala i několikrát kočár a nosítko. Na kočáru jsem měla přebalovací tašku, k nosítku jsem si brala batoh, takže jsem musela pořád přeskládávat věci tam a zpět. Usoudila jsem, že tenhle mama batoh bude nejpraktičtější, abych nemusela věci přesouvat a jen jednoduše přehodit batoh ze zad na kočárek (má k tomu speciální háčky, které můj běžný batoh nemá).

Bohužel je to nákup z asijského e-shopu, což se u mě stalo po opravdu hodně dlouhé době. Na českých či evropských e-shopech jsem našla pouze přeprodej z Asie.

17 / 18. Dvě trička Reparáda

Na Instagramu jsem nabízela k prodeji Babyvak (textilní kolébku), kterou jsme pořídili pro Viléma, ale bohužel v ní nechtěl být. O koupi neměl zájem nikdo, ale ozvala se mi majitelka obchodu Reparáda, že by měla zájem o SWAP. Takže jsem si vybrala dvě nová trička (protože to první se mi opravdu moc osvědčilo).

19.  Skříň Pax

Na konci června jsme se stěhovali do většího bytu. Nebylo to ani tak proto, že by nám chyběl prostor nebo že bychom chtěli dětský pokoj (ten budeme zařizovat až tak ve Vilémových dvou letech). Stalo se to vlastně docela náhodou. Náš minulý byt změnil majitelku, a ta nám plánovala celkem dost zvednout nájem. Ale protože jsme měli štěstí v neštěstí, sehnali jsme větší byt, který byl ve výsledku levnější než kolik by si nová majitelka brala za ten menší :D. No to jsem celkem odbočila…

V minulém bytě jsme měli téměř veškeré vybavení naše, kromě šatní skříně a jídelního stolu a židlí. To jsme tedy museli dokoupit.

Po dlouhém hledání jsme se nakonec rozhodli pro systém Pax z IKEA, který umožňuje sestavit si skříň přesně dle vašich představ, a to včetně poliček, šuplíků, háčků a jejich umístění.

Snažili jsme se opravdu přemýšlet nad tím, co ve skříni budeme mít a jak ji budeme využívat, aby vznikla skříň na míru a neměla nic nadbytečného a nic jí nechybělo. S výsledkem jsme spokojeni. Skříň je tak akorát, ani malá, ani velká. A dokonce jsme si ji navrhli hlubokou jen 35 cm, což je báječné v tom, že máte o všem přehled, nic se vám neztratí v útrobách skříně a navíc vás to nutí nemít věcí hodně.

20.  Jídelní stůl a židle

Opět jsme pořídili z IKEA, jako ostatně skoro celé vybavení našeho bytu. Ve výsledku vždy dojdeme k tomu, že IKEA má vše nejhezčí a i ceny jsou příznivé. Navíc často je jejich nábytek i dost chytře vymyšlen.

Jako mladší jsem snila o tom, že až budeme mít jednou vlastní bydlení (což se stejně asi nikdy nestane :D), chtěla bych si ho vybavit jedinečnými kusy nábytku vyrobenými na míru anebo osobitým nábytkem třeba z druhé ruky.

Jenže obojí má svá úskalí. Nábytek na míru není vůbec levná záležitost a v danou chvíli si to nemůžeme/nechceme dovolit. A nábytek z druhé ruky není snadné sehnat tak, aby odpovídal našemu vkusu a byl zároveň v dobrém stavu. To by vyžadovalo víc hledání, čekání a trpělivosti, a to jsme v danou chvíli neměli. Jednalo se o nábytek, který jsme prostě potřebovali co nejdřív.

21.  Botník

Jednoduchý, bílý, opět z IKEA. Bot máme oba opravdu málo. Aktuálně nošené máme v botníku před dveřmi bytu a ty neaktuální jsou v botníku, takže nikde v bytě se nám neválí boty, a to mi moc vyhovuje.

22.  Rozkládací postel

Protože obě rodiny máme daleko, každá jejich návštěva u nás je spojena i s přespáním. V předešlém bytě to bylo v obýváku na gauči, teď mají luxus vlastního pokoje. :) Tam jsme pořídili postel s úložným prostorem (využíváme pro extra povlečení a peřiny), která se dá rozložit na dvojpostel. Do budoucna bude fajn i třeba pro nějaké Vilémovy kamarády na přespávačky. :)

Září

23.  Olivia

V oblasti knih jsem měla minimalismus dost zmáknutý. Buď jsem si je půjčovala, nebo je měla elektronicky. Když se ke mně dostala nějaká fyzická kniha, většinou jsem ji po přečtení poslala dál. S mateřstvím pro mě přišla éra nakupování knih o výchově. První rok Vilémova života jsem si totiž moc neuměla představit, že bych s ním šla do knihovny a dokázala si tam něco v klidu vybrat. Navíc čtu teď tak ohromně pomalu, že bych si každou knihu musela o dva měsíce prodlužovat.

Rozhodla jsem se proto knihy kupovat z druhé ruky, většinou v nějakém online antikvariátu anebo na Trhu knih. Knihu Olivia jsem ale z druhé ruky nesehnala, proto jsme pořídila novou, ale v tomto případě jsem byla ráda, že jsem mohla podpořit její autorku. Tu najdete na Instagramu jako Vědomá máma.

Kniha Olivia je plná velmi praktických příkladů situací, které s dítětem od jeho narození až zhruba do tří let zažíváte. Co vás tyhle situace mohou naučit, jak k nim můžete přistupovat jinak, než jak to obvykle rodiče dělají, jak se díky dítěti můžete mnohému naučit i o sobě. Díky téhle knize mi naplno došlo, že nejde ani tak o výchovu toho malého človíčka, ale především o práci se sebou, svými emocemi, očekáváními, přesvědčeními jak by něco mělo nebo nemělo být a proč.

Knihu si v knihovně rozhodně nějaký ten měsíc, možná i rok nechám, protože se k ní vracím. Až nebude potřebná, najde nového majitele.

24.  Montessori batole

Tuhle knihu jsem sehnala z druhé ruky a ještě jsem se k ní bohužel naplno nedostala. Přečetla jsem zatím jen pár kapitol.

25.  Polička

To vám je vtipný příběh, že o něm snad napíšu i samostatný příspěvek na Instagram :D. Když jsme se nastěhovali do nového bytu, řekla jsem si, že pořídíme pár nějakých poliček, ať mám kam dát kytky a nějaký ten obrázek.  Kdo má dítě, tak chápe, že tyhle věci musí být vysoko mimo dosah. :D

Líbila se mi polička, která vypadá jako domeček, přesně jsem věděla, kterou kytku do ní dám. Našla jsem si jednu na internetu, objednala a když přišla, zjistila jsem, že je totálně malilinkatá a skoro nic se na ni nevejde. Abyste rozuměli, já mám odjakživa problém s odhadem vzdálenosti a velikosti podle napsaných rozměrů. :D Nejdřív jsem ji chtěla vrátit, ale pak jsem si řekla, že si ji necháme jako takovou připomínku mého nepřesného odhadu a pro pobavení. :) Stala se domečkem pro figurku dřevěného koně, kterého mám ze Švédska (pro toho jsem nikdy neměla důstojné místo, takže to byl asi osud).

26.  Poličky na kytky

Z e-shopu Čisté dřevo jsme si objednali čtyři poličky, které vypadají jako z palet a nejsou nijak ošetřené ani nabarvené. Dvě máme v budoucím dětském pokoji a dvě v obýváku nad sedačkou. Dělají mi velkou radost.

Říjen

27 / 28.  Trička na kojení z Vinted

Na Vinted jsem si pořídila dva crop topy, které se dají nosit k výše zmíněným kojicím šatům a tričku z jako máma. Chtěla jsem víc věcí, ve kterých bych mohla pohodlně kojit, protože Vilém dlouho skoro nic nejedl a já jsem plně kojila až snad do devíti měsíců.

Teď zpětně to byla asi zbytečnost, protože s covidem a opatřeními jsme velkou část roku strávili doma, kde jsem střídala tři outfity a spoustu z koupeného jsem zatím skoro neměla možnost vynosit.

29.  Nosicí mikina z Vinted

Protože moje nosicí bunda je spíš podzimní a je tenká, potřebovala jsem hrubší nosicí mikinu, kterou bych pod bundu dala. Minulou zimu byl ještě Vilém tak malý, že jsme se spolu vešli do jedné mojí větší mikiny.

Pořídila jsem teplejší mikinu, původně z Bonprixu. Mikinu využívám skoro denně a slouží nám moc dobře.

Listopad

30 / 31.  Síťové tašky

Moje síťovka se mi po šesti letech roztrhala, takže byl čas pořídit si novou, vzala jsem rovnou dvě, protože na menší i větší nákupy se mi síťovka osvědčila jako nepřekonatelná. Umí se nafouknout do fakt velkých rozměrů a unese víc než unesu já (20 kg).

Koupila jsem tuhle u Česká síťovka a k tomu jednu klasickou elastickou.

32.  Verunity art plakát

Hodně let jsem nekupovala žádné dekorace a spíš jsem si je vyráběla (různě jsem dekorovala květináče, nebo něco vyšila či přesvědčila Matěje, aby něco namaloval). V novém bytě jsem měla otuhu mít nějaký obrázek a podpořit něčí tvorbu. Vybrali jsme plakát od Verunity art, konkrétně tento.

33.  Kalhotky Maia a kalhotky Majtki

Rozjela jsem misi hledání ideálních slow fashion kalhotek, které si zamiluju, vydrží a až doslouží, budu je kupovat znovu a znovu. Na základě ankety na Instagramu jsem si vybrala ke zkoušení značky Majtki a Maia. Bohužel ani jedny mi 100% nevyhovují, i když samozřejmě se jejich kvalita a pohodlí nedá srovnat s kalhotkami z klasického obchodu.

Určitě je nosit budu, ale další zkusím asi ještě od jiné značky. Protože kalhotky z klasických obchodů se mi vždy hrozně rychle rozpadnou.

Tipů mám hodně (pokud vás to zajímá, na mém Instagramu najdete výběr Lokální značky a tam jsou všechny značky kalhotek shrnuty), ale člověk to prostě musí zkusit, každému sedí něco jiného.

34.  Rámeček na plakát

V IKEA jsme objednali rámeček na výše zmíněný plakát. Nepodařilo se mi vySWAPovat takový, jaký byl potřeba a opět se mi nechtělo čekat, už jsem plakát chtěla mít vystavený. :)

35.  Postelové rošty

Rošty pod našimi matracemi už jsme měli snad osm let, a bylo to na nich znát, začaly vrzat (i když na tu cenu 8 let vlastně dobrý!)  Navíc to byly ty nejlevnější z IKEA, protože dražší jsme si tehdy nemohli dovolit. Takže jsme pořídili kvalitnější.

36.  Vánoční světýlka

Pro letošní výzdobu a stromeček jsme museli pořídit dva nové světelné řetězy. Jeden jsme pořizovali v IKEA a jeden na Alze. Jsou s časovým spínačem a na baterky (používáme dobíjecí).

37.  Podzimní boty z druhé ruky

Zase jsem se zbavila jednoho předsudku. Ještě nedávno jsem si říkala, že boty z druhé ruky bych si asi nikdy nekoupila. Nedošlo mi ale, že použité boty nemusí znamenat prošlapané, smrduté a zničené.

Tyhle úžasné podzimní/zimní kožené boty jsem adoptovala od Petry, která je inzerovala jako téměř nenošené. Koupila si je před rokem ve velkém nadšení, ale bohužel neodhadla velikost (taky se vám to někdy stalo? :) ). Mám je za míň než polovinu původní ceny, a podle provedení si myslím, že mi určitě pár let vydrží. 

Mně se moje podzimní boty loni rozbily a od té doby jsem nebyla schopna sehnat nové, nesnáším nákupy bot. :D A tyhle jsou navíc na zip, což s batoletem opravdu oceníte. :)

———

Jak jste to letos měli s nákupy vy? Dařilo se vám nakupovat jen to, co jste opravdu potřebovali? Anebo jste udělali i nějaký ten přešlap nebo koupi, která se nakonec ukázala jako zbytečná? Dejte mi vědět do komentářů.

Když jsem se před nějakými sedmi lety dozvěděla, co je pomalá a rychlá móda (používám občas český a občas anglický výraz, abych nemusela pořád dokola psát to samé :D), celkem mě to šokovalo a rozhodně jsem se nechtěla na hrůze rychlé módy dál podílet. Jenže představa mít vše v šatníku slow fashion, pro mě byla naprosto nereálná, vůbec jsem nevěděla, jak toho docílit, zdálo se mi, že fast fashion je všude. V té době jsem nakupovala v klasických řetězcích typu HM, Reserved apod. a taky jsem byla celkem shopaholička, měla jsem oblečení hrozně moc.

Tehdy jsem to ještě nějakou dobu nechala být, ale čím víc se o tomhle problému mluvilo, tím víc to ve mně hlodalo. Navíc jsem se pomalu začala zajímat i o minimalismus. Takže jsem si řekla, že s fast fashion prostě skoncuju. Jenže to vůbec nebylo jednoduché. Jako to u mě často bývá, chtěla jsem všechno hned a skoro ze dne na den, a taky jsem chtěla buď všechno nebo nic. Nemá přece smysl snažit se, když to není na 100%, že?

Samozřejmě tenhle postoj a nasazení neměl dlouhého trvání, prostě jsem to po čase vzdala a přestala jsem to řešit. Teď po pár letech se ale ukazuje, že jsem ke slow fashion šatníku přeci jen došla a to bez velké snahy a zaměření přímo na tenhle cíl. Jak to?

Pomalé nakupování vede k pomalému šatníku

Uvědomila jsem si, že zásady, které v nakupování oblečení dodržuju, postupně způsobily, že se v mém šatníku začaly objevovat převážně věci, které odpovídají spíš pomalé než rychlé módě. Hodně za to vděčím minimalismu.

1. Nesnažte se, aby to bylo hned

Jak je patrné už z úvodu článku, nemá smysl chtít, aby se váš šatník změnil ze dne na den, a už vůbec nemá smysl zbavovat se oblečení, které jste už koupili, pokud ho stále chcete nosit. Naopak, když už něco z fast fashion máte, snažte se, aby daná věc byla co nejvíc nošena, ať z ní dostanete co nejvíc a nemusela být vyrobena na druhém konci světa v hrozných podmínkách zbytečně.
Přistupujte k celé proměně pomalu a bez tlaku na sebe. Neřešte, co jste už koupili a zaměřte se na to, co případně kupovat budete. Ale ani tady nemusíte být vždycky stoprocentní. Sama moc dobře znám chvíle, kdy sháníte něco konkrétního, ale už třeba nemáte čas hledat slow fashion variantu anebo na ni v danou chvíli nemáte finance. Pravda je taková, že nakupování etické a pomalé módy je rozhodně časově náročnější než zajít do obchoďáku. Většinou to obnáší průzkum trhu a dané značky, kterou třeba zvažujete, anebo přehrabování v sekáči.

Neklaďte si na sebe hned od začátku požadavek, že od teď už nikdy za žádnou cenu nekoupíte nic z fast fashion, protože není snadné to hned dodržet a mohli byste být ze sebe zklamaní a ztratit motivaci. Jednou za čas si to odpusťte.

2. Kupujte jen to, co opravdu potřebujete a budete nosit

Minimalismus je pro slow fashion ten nejlepší předpoklad. Když chcete nakupovat u lokálních tvůrců a malých značek, zjistíte, že takové oblečení je často celkem drahé (až když jsem začala sama šít, zjistila jsem, že ty ceny jsou oprávněné). Pokud tedy chcete mít šatník se spoustou kusů oblečení, je jasné, že to vyjde dost draho.

Moje rada je, zminimalizujte svůj šatník jen na to opravdu nejnutnější a na to, co budete nosit. Ideálně tak, aby se daly kousky dobře kombinovat. Nekupujte věci jen proto, že jsou krásné a líbí se vám, ale zamyslete se nad tím, jestli je opravdu budete nosit.

3. Nakupujte z druhé ruky / Zkuste SWAP

Tímto způsobem můžete nosit i oblečení fast fashion značek a nemusíte mít výčitky svědomí. Ty věci už jednou někdo koupil a už jsou v oběhu. Vy přispějete k tomu, že se prodlouží jejich životnost u dalšího majitele a zároveň přímo nepodpoříte fast fashion. Navíc je to mnohem levnější varianta než nakupovat etické oblečení od lokálních tvůrců.

Pro SWAP doporučuju Facebookové skupiny, ta brněnská funguje moc dobře. Napište mi do komentáře, jak je na tom vaše město :). Někdy se také pořádají i SWAPové akce, kam můžete přijít, ale to je v současné době covidové neaktuální.

4. Využívejte wish list/měsíční seznam

Pokud někdy budete mít nutkání koupit si něco z fast fashion řetězce, nejprve si danou věc napište na seznam a počkejte, zda daný kus oblečení budete chtít i po nějaké době. Čím déle to vydržíte, tím je větší šance, že na tu věc zapomenete anebo si uvědomíte, že ji vlastně nepotřebujete anebo že dokonce něco podobného už máte.

5. Nesledujte na sociálních sítích žádné fast fashion značky

Co oči nevidí... Vyhněte se pokušení co nejvíc to jde. Zrušte odebírání newsletterů značek, kde jste kdysi nakupovali a nesledujte je ani na sítích. Nějaké novinky nebo slevy pak půjdou mimo vás.

6. Nechoďte do obchodů "na čumendu"

Stejný princip jako v bodu výše, s tou výhodou, že je mnohem jednodušeji proveditelný. Na internetu na nás číhají reklamy všude a jsou hodně chytré. V reálném světě se dá takovým pokušením celkem snadno vyhnout.

7. Zaměřte se na kvalitu

Pokud budete chtít mít v šatníku jen kvalitní kousky, je dost nepravděpodobné, že byste nakupovali většinu věcí ve fast fashion řetězcích. Tam aby člověk pohledal kvalitní materiál a dobře střižené a ušité oblečení. Nespokojte se s kusem hadru, který má po pár vypráních žmolky, je z umělého materiálu anebo má šev místo naboku v polovině zad. Ani pokud ten hadr stojí 149 Kč. Jeden moudrý člověk řekl, že není tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat levné věci.

8. Oblečení na každodenní vs. příležitostné nošení

S touhle myšlenkou jsem se setkala před několika lety při poslechu podcastu, jehož název si už nepamatuju. Autorka tam zmiňovala, že se jí zdá nelogické, aby lidé utráceli stovky až tisíce za oblečení, pro zvláštní příležitosti, které si na sebe vezmou jednou až dvakrát za rok (do divadla nebo na svatbu) a naopak oblečení na každodenní nošení a základní kousky šatníku pořizovali ve slevách a z nekvalitních materiálů.

To dává ohromný smysl! Přece to, co nosím každý den, chci mít kvalitní, aby mi to co nejvíc vydrželo a bylo mi to na těle příjemné, nebo ne? I díky téhle myšlence jsem se konečně odhodlala investovat do kvalitního spodního prádla, které sice není levné (za jedny kalhotky dáte třeba tolik co v háemku za balení, kde jsou troje), ale je to něco, co nosím denně a navíc na těch nejintimnějších místech, takže kde jinde si dopřát kvalitu?

9. Podpořte malé lokální značky

Vedle nakupování z druhé ruky, je podpora lokálních tvůrců a malých značek další cestou, jak mít slow fashion šatník. Lokální tvůrci většinou používají kvalitní materiály a jejich oblečení je ušité v podmínkách, které je nesrovnatelné s podmínkami žen (a dětí!), které pracují pro fast fashion značky.

Samozřejmě i tady je však potřeba ověřovat! Jednoduché pravidlo je to, že značka, která vyrábí své oblečení eticky, se nemá za co stydět, proto jsou jejich stránky zcela srozumitelné, nic nezamlžují a velmi snadno dohledáte původ jejich zboží. Jakmile si nejste jisti, zeptejte se, protože i podle stylu komunikace poznáte, zda je to značka, které se dá věřit. Pokud se vám něco nezdá, věřte svému instinktu. Doporučuju zjistit si něco o greenwashingu, který se bohužel rozmáhá.

10. Ušijte (přešijte) si sami

Co může být víc slow, než si sám něco ušít? Anebo, a to už je pro fajnšmekry, přešít nějaké staré oblečení na nové?

––––––

A jaké jsou vaše tipy, jak docílit pomalého šatníku? A ušili jste si někdy něco na sebe? Dejte mi vědět, moc mě to zajímá :).

Co jsme nevyužili

Oblečení

Kdybych pořizovala výbavičku teď, rozhodně bych pořídila méně oblečení, a to jsme ho ani tak neměli mnoho. Pro představu, veškeré oblečení, včetně fusaku, zimních věcí a nějakých deček, se nám vešlo do dvou šuplíků komody z Ikey. Jak jsem psala v minulém článku, naprosto nepraktické pro nás byly body s krátkým rukávem, trička (bez zapínání v rozkroku), dupačky se zapínáním na ramenou a první měsíc jsme si vystačili jen se čtyřmi overaly, které jsme točili pořád dokola, protože jsme byli skoro pořád doma.

Na druhou stranu nemá smysl se snažit mít toho za každou cenu co nejméně a potom v šestinedělí stresovat, že nemáte miminko do čeho obléct. Taky je něco jiného, když máte miminko, které hodně blinká, to je potřeba oblečení víc.

Teď je Vilíkovi 11 měsíců a nám se pomalu tenčí zásoby půjčeného oblečení, takže už čím dál více začínám něco i nakupovat. I tak je to ale pořád vše z druhé ruky anebo sem tam i SWAP. Nových věcí má Vilík opravdu pomálu, a to jsou věci, které dostane od babiček (po předchozí konzultaci) a často to bývá třeba merino anebo něco, do čeho chceme více investovat.

Lehátko do vaničky

Použili jsme jednou, když jsme ještě měli strach s miminkem manipulovat, ale hned pak už jsme to zvládali bez, naopak se nám zdálo, že lehátko je spíš na obtíž.

Osušky

Nevyužili jsme klasické froté osušky pro miminko s kapucí, které jsem sehnala ze SWAPu. Na začátku se mi zdály pro Viléma moc hrubé, utírali jsme jen bambusovou plenou. No a tak jsme si na tu plenu zvykli, že ji využíváme dodnes, je celkem velká.

Kojicí polštář

Ten jsem nevyužívala ke kojení, teda aspoň většinu času ne. Na začátku, než jsme se kojení naučili (ano, fakt to není vždycky přirozené a intuitivní :-O) jsem si jím občas Vilíka podepřela, ale většinu času byl kojicí polštář zábranou, aby nám Vilík nespadl z postele, protože spí s náma. Za mě se dá ale miminko při kojení podepřít vlastně jakýmkoliv jiným polštářem. Jde hlavně o správnou techniku a je potřeba si najít takovou polohu, aby kojení nebylo nepříjemné a aby se maminka k mimču nemusela nijak naklánět apod.

 

Monitor dechu

Ten jsme využili asi první 4 měsíce, ale naplno jen do doby, než s námi začal spát Vilém v posteli, což bylo okolo druhého měsíce. U společného spaní se monitor používat nedá a taky to nemá smysl, monitor je máma :D. Pak jsme ho ještě nějakou dobu používali na denní spaní, ale když se v něm vybily baterky, už jsme je nikdy nevyměnili. Rozhodně ale rozumím lidem, kteří monitor používají, první týdny jsem se v noci zděšeně budila, jestli Vilém dýchá a pohled na blikající zelené světýlko mě vždycky hned uklidnil. Potom už ale prostě nebyl potřeba.

Olejíček

Vilém má zatím úplně normální pokožku, ani ne mastící, ani ne suchou. Nikdy jsme si nenavykli ho nějak preventivně anebo po každém koupání mazat. Párkrát na začátku jsme ho namazali, protože se "svlíkal z kůže" a byl trochu sušší, ale to je někdy u novorozenců normální, a od té doby vůbec není suchý.

Co jsme pořídili dodatečně po porodu

Odsávačka mléka

Na první dny jsme půjčili profi automatickou odsávačku z lékárny, protože se mi mléko spustilo pořádně asi až pátý den a už v porodnici mě vystresovali tím, že Vilík nepřibírá a já mám málo mléka. Naštěstí jsem hned volala laktační poradkyni a vše jsme vyřešily. Mechanickou odsávačku mám půjčenou od švagrové, tu jsem taky celkem využila.

Odsávačka hlenů

Dopředu jsme ji neměli, pořídili jsme až při prvních problémech s rýmou. Koupili jsme klasiku, co se nasazuje na vysavač. Existují i nějaké na baterku, co nedělají hluk, ale podle recenzí jsem usoudila, že jsou k ničemu.

Houpátko/lehátko/sedátko

Tohle je hned vedle šátku a nosítka naprosto nedocenitelný pomocník, kterého jsme využívali denně až skoro do 11. měsíce. Fyzioterapeuti to moc nedoporučují a prý tam dítě nemá trávit moc času, ale jsou chvíle, kdy se prostě hodí. Zejména pro miminko, které má reflux a dělá mu dobře vertikální poloha (i proto se Vilém tak uklidňoval v šátku) a vy ho potřebujete na chvíli odložit, jenže vleže na zádech pláče a pláče. V houpátku může koukat, co se děje kolem a navíc se tam dá připoutat, takže jsem to využila i když třeba někdo zvonil a já musela rychle běžet ke dveřím a nemusela jsem mít strach, že si Vilík něco udělá. Nepředstavujte si, že tam trávil hodiny. U nás to byla opravdu záchrana na minuty, když jsem si chtěla vyčistit zuby, pověsit prádlo, sníst snídani apod., jinak se nosil a nosil, protože reflux. Později jsme v něm Vilíka i celkem dlouho krmili příkrmama, protože hodně dlouho neseděl, aby mohl do jídelní židličky (on vlastně pořádně nesedí ani teď v 11 měsících, ale fyzioterapeutka už nám na pár minut jídelní židličku dovolila :D).

Houpátko jsme měli darované už po několika dětech, v šíleně barevném neinstafriendly designu, ale na tom vůbec nesejde, svoji práci odvedlo. Každou chvíli vidím, že někdo nějaké posílá dál na SWAPu na Facebooku.

Jídelní židlička

Jedna z mála věcí, kterou máme novou. Koupili jsme dřevěnou rostoucí, značku Safety first, zatím jsme s ní spokojeni.

Probiotika a různé kapky

Pořídili jsme až když jsme viděli, že má Vilík problém s bolením břicha a refluxem. Vyzkoušeli jsme nespočet značek a typů, investovali fakt hodně peněz No upřímně, nějak výrazně nepomohlo nic, jenom nošení a čas. Výrazně spokojenější začal Vilík být až když se začal plazit a mohl se sám přemístit, kam chtěl.

Adaptéry na autosedačku

Zjednodušeně řečeno je to takové malé plastové zažízení, které se nacvakne na autosedačku a ta se pak dá nacvaknout na podvozek kočárku. Zprvu jsem si myslela, že to nevyužijeme, ale nakonec se to hodilo hlavně na krátké přejezdy autem, když jsme od auta šli větší vzdálenost. Někdo nosí vajíčko s miminkem v ruce, ale takhle se miminko po chvíli fakt pronese. Zároveň mi nedávalo smysl poutat dítě do sedačky, deset minut jet, dítě vyndávat ze sedačky a pak znovu přendávat do kočárku. Tyhlety přesuny Viléma dost rozrušovaly. Takhle se jen vezme sedačka a nacvakne se na kočárek. Adaptéry jsem sehnala na SWAPu za hořkou čokoládu.

Ohřívač k přebalovacímu pultu

Vilík se narodil na konci listopadu. My doma v ložnici vůbec netopíme a ani s miminkem se to nedoporučuje. Když ale bylo třeba v noci přebalit, nechtěla jsem Vilíka svlíkat do toho chladu, takže jsem na chvilku vždy zapla ohřívač. Koupili jsme nějaký obyčejný za asi 300 Kč v OBI.

Novorozenecké nosítko

Vilíka jsem od jeho dvou týdnů nosila výhradně v půjčeném šátku, nosítko jsme něměli. Jenže Matěj si s šátkem tolik nerozuměl, bylo pro něj obtížné dotahování, přece jen si Vilíka nenavazoval několikrát denně jako já, tak v tom neměl tolik praxe. Rozhodli jsme se proto pořídit nosítko vhodné pro miminka od narození, protože tam je jednodušší nastavení. Zpočátku jsem si na nosítko nemohla zvyknout, ale později jsem ho začala preferovat, protože čím víc Vilíka začal zajímat okolní svět, tím víc se mi při navazování vykláněl a mrskal a někdy to byl fakt boj, ze kterého jsme byli oba zpocení a ještě byl navázaný špatně. Měli jsme konkrétně nosítko Storchenweige (z druhé ruky), které je na novorozence doporučováno asi nejvíce. Je polovázací, tzn. v pase se připne na přezku, ale přes ramena se už pak váže podobně jako šátek.

Pokračovací rostoucí nosítko

Ačkoliv novorozenecké nosítko uvádělo, že je do 11 kg, nám bylo pohodlné jen asi do 8 kg a už byl čas najít si takové, které nám vydrží už na celé nosící období, tzn třeba i do více než dvou let. To už je pak opravdu jen na na krátké poponesení, když dítě bolí nohy :D. Nejprve jsme šli do Nosítka Lenka forever, které je v poslední době hodně populární, ale to nám po čase nevyhovovalo, protože se nám povoloval bederní pás, takže jsme ho vrátili a pořídili jsme Monilu Uni.

S nosítky jsme si celkově užili své, dost jsme jich zkusili, než jsme našli to pravé. Moc doporučuju v Brně rodinné centrum Matáta, kde si můžete nosítka vyzkoušet, zkušené nosící mámy vám pomůžou správně nastavit. Nosítko si můžete i půjčit domů, a to na 14 dní zdarma a potom za poplatek asi 10 Kč na den. To mi přijde jako fakt skvělá služba, protože díky tomu zjistíte, jaké nosítko vám vyhovuje nejvíce. Ještě nám přišlo hodně fajn nosítko Sestrice, ale tam nás odradil hodně tuhý bederák anebo Zumbucca, která ale nevyrábí pro nás přijatelný design. Je toho na trhu fakt hodně, z čeho se dá vybrat, rozhodně je nejlepší nosítko nejdříve zkusit aspoň na hodinovou procházku, ale ideálně na pár dní.

Pokračovací nosítko jsme koupili nové a určitě ho plánuju potom prodat.

Babyvak

Tady se ukazuje, že když má člověk dítě, které je hodně uplakané, moc dobře nespí a celkově je dráždivé, minimalismus a často i peníze jdou stranou a hlavním cílem je prostě mít aspoň trochu spokojenější miminko. Potom kdykoliv objevíte nějaký vynález, který by v tom mohl pomoct, nebo pomohl někomu v okolí, říkáte si, že to zkusíte. Takovým vynálezem byl i babyvak, textilní kolébka, která se zavěsí do stropu, houpe se s dítětem nahoru a dolů, což mu připomíná pohyb v břiše anebo i v nosítku. Slibovali jsme si, že si tak ulevíme od uspávání na rukách, které bylo s Vilíkovou přibývající váhou stále těžší a taky že by se mu tam mohlo spát podobně dobře jako v nosítku s tím, že si naše záda na chvíli spočnou.

Vílém v Babyvaku spal přesně třikrát, dohromady ani ne hodinu. Jinak v něm řval a řval a řval. Takže tohle byl fakt krok vedle a dva tisíce vyhozené z okna. Naštěstí vše okolo dětí se dá prodat.

Látkové pleny

S látkovými plenkami jsme začali až od čtvrtého měsíce, protože do té doby to byl takový mazec, že praní plen navíc k tomu všemu, se mi zdálo nemožné. Jednou jsme je zkusili ještě po šestinedělí, ale zjistili jsme, že v látkové pleně se dalo špatně docílit polohy klubíčka, která Vilíkovi nejvíc ulevovala při bolení břicha a pomáhala mu s vyprazdňováním (zkoušeli jsme i bezplenkovku, ale u té tak strašně plakal, že jsme to vzdali). Od toho čtvrtého měsíce už byl větší, látkovka na něm nedělala tak obrovský balík a neměl už problémy s vyprazdňováním, tak jsme začali.

Celou naši cestu k látkovkám najdete popsanou na Instagramu. Momentálně používáme nejvíc systém SIO od Petit Lulu se svrchními kalhotkami Flip, mám i dvě kapsové plenky T- Tomi, jednu all in one Grovia a jednu Bambino Mio.Vše kromě plenky Grovia je pořízeno z druhé ruky.

Peřinka

Pěřová peřinka je další věc, kterou jsme pořídili na základě doporučení pro dráždivá miminka, která hůř spí. Vypozorovali jsme, že se Vilíkovi lépe spí na něčem měkkém a ne jen tak na matraci. Vybrali jsme přímo od Evy Kiedroňové, kterou snad každý rodič zná, hodně mluví o manipulaci s miminkem, ale její metody jsou celkem kontroverzní. My jsme do peřinky Vilíka nezavinovali, jen na ní spí a myslím, že je mu to pohodlné a můžu říct, že mu fakt pomohla.

Mama batoh

Ač jsme se tomu dlouho vyhýbali, pořídili jsme mama batoh z Aliexpresu. Je to batoh, který můžete vidět na skoro každé druhé mámě nebo tátovi s dítětem na procházce :D. Vyrábí se ve spoustě designů a najdete ho pod heslem "maternity backpack". Jak víte, asijské eshopy už dlouho nepodporuju. Hledala jsem batoh, který by se dal zavěsit ke kočárku a byl podobně praktický a nebyl šitý v Číně, ale nenašla jsem. České eshopy většinou jen přeprodávají ty z Činy. Prvních asi 7 měsíců jsme fungovali s klasickou taškou ke kočárku. Jenže protože jsem někdy i během jednoho dne vystřídala nosítko i kočárek, vadilo mi neustále přehazovat věci z batohu do tašky ke kočárku. Takže čistě z praktických a časových důvodů jsme se nakonec rozhodli takhle. Batoh je celkem kvalitní a slouží nám dobře. Určitě ho pošlu dál, až ho nebudeme potřebovat, aby se co nejvíc využil.

Kolotoč nad postýlku

Dlouho jsem ho považovala za zbytečnost, ale nakonec jsme si od kamarádky jeden půjčili a zjistili jsme, že uměl syna celkem zabavit. Rozhodně Vilík u kolotoče neusínal, jako to některá miminka umí, ale spíš se smál na zvířátka a líbila se mu ta melodie. Pro mě to byla občas záchrana. Když se Vilík ještě nepřemisťoval, dala jsem ho pod kolotoč, on se na chvíli zabavil a já jsem si třeba poskládala prádlo do komody.

Měla jsem i jeden ušitý, který jsme dostali po jiném dítěti, ten ale nehrál a netočil se. Teď zpětně musím uznat, že ten hrací Vilíka zajímal rozhodně víc.

––––––

A co vy a vaše výbavička? Je něco, co jste zpětně vyhodnotili jako zbytečnost anebo něco důležitého, co vám chybělo? Dejte mi vědět do komentářů. :)